Skip to main content
Internet Archive's 25th Anniversary Logo

Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


>«r    ' 


Vh^ 


•r*  "1 


^•, 


^í 


r 


K 


,k<' 


I" 


^  í.    .-''^'  ^'V     *^'' 

-^í.'-  >^"*^-^'' 


::) 


t-^ 


<<      r 


» 


SŤ    f 


"  -ML      >%:^-       li- 


■> 


kX 


'y 


Y^^<^Á 


'^-,-'< 


^■;^Mi"w 


í — » 


A 


^Oc 


-^ 


r^ 


■i  // 


/ 


»  « 


■ 

I 


I 


ZNAKY  ZEMI  KORUNY  CESKE. 
I. 


1.  štít  sv.Václavský  (domnil;  mak  kniiit  Ciských)  2.  Znak  krála  Ceskýdi  «iku  XIV. 

PŘÍLOHA  K  DTTOVU  NAUČHÉMU  SLOVNÍKU 


•   í'  .     '   , 


pAíl 


ZNAKY  ZEMÍ  KORUNY  ČESKÉ. 


3. Znak  markrabstvi  Moravského  .^t-Znak  Morni  Lu!Íce..5,Znak  Dolní  Lužice.. 

e.Znak  kniiectvi  SleMkého , 


rtilOHA  K  onoVU  NAUÍHÍMU  SlOVNÍKU. 


4 


OTTŮV 


u 


SLOVNÍK  NAUČNÝ 


ILLUSTRÓVANÁ 


ENCYKLOP.EDIE  OBECNÝCH  VĚDOMOSTI 


PRVNÍ  DIL. 


A  —  Alpy. 


S  15  PŘÍLOHAMI  A  174  VYOBRAZENÍMI  V  TEXTU. 


1888. 
VYDAVATEL  A  NAKLADATEL  J.  OTTO  V  PRAZE. 

TISKEM  vlastní  KNIHTJSKÁRNY. 


VEŠKERÁ  PRÁVA  SE  VYHRAZUjL 


PŘEDMLUVA. 


Qui  scit,  ubi  sit  scientia, 
habenti  est  proximus. 

1  oklad  lidských  vědomostí  rozhojnil  se  postupem  času  a  zvláště  v  na- 
šem století  tak  úžasně,  ze  nelze  ho  obsáhnouti  ani  duchu  nejmohutnějšímu. 
I  nastává  tedy  potřeba,  aby  se  jádro  všech  vědomostí  těchto  vybralo  a  upra- 
vilo způsobem,  který  by  je  pohodlně  činil  přístupným  každému.  Jdeť  právě 
o  to,  aby  se  vědělo  ve  všech  případech,  jakmile  se  hledá  poučení  jakékoli, 
kde  se  nejrychleji  nalezne.  Neb,  kdo  ví,  kde  může  se  poučiti,  jest  již  poučen, 
nebo  jak  latinsky  praví  staré  tvrzení:  »Qui  scit,  ubi  sit  scientia,  habenti  est 
proximus  «. 

Že  jest  potřeba  takové  pokladnice  vědomostí  lidských,  jak  by  asi  Ko- 
menský se  vyjádřil,  dokazuje  nejlépe  úspěch,  jakýž  měla  pověstná  encyklo- 
paedie  francouzská,  obrovská  encyklopaedie  německá,  posud  jmény  Ersch 
a  Gruber  provázená,  a  výtečná  encyklopaedie  americká  a  mn.  j.,  k  nimž 
se  řadí  četné  tak  zvané  slovnfky  konversačnf  i  s  Českým  Slovníkem 
Naučným. 

Národ,  kterýž  dovede  samostatně  si  poříditi  a  všeobecné  potřebě  po- 
dati výbor  všech  vědomostí  lidských,  národ  takový  dokazuje  co  nejjasněji,  že 
se  již  zmocnil  celého  pokladu  vědeckého,  od  staletí  nastřádaného,  a  osvěd- 
čuje co  nejzřejměji,  že  patří  mezi  národy  kulturní,  na  výši  moderní  vzděla- 
nosti stojící. 

Vydávati  Slovnfk  Naučný  neboli  encyklopaedii  vSech  vědomosti  lid- 
ských není  tedy  pouhým  podnikem  knihkupeckým,  nýbrž  nejvýznačnějším 
projevem  národní  pokročilosti  na  dráze  všeobecné  vzdělanosti,  národním  vý- 
razem dosažené  dospělosti  kulturní,  nejvšeobecnějším  činem  osvíceného  ducha 
národního. 

Proto  snaha  redakce  i  nakladatelství  k  tomu  se  nese,  aby  Ottův  Slov- 
ník Naučný  stoje  na  výši  naší  doby  pokročilé  podával  výsledky  vědeckého 
badání  a  všestranného  tohoto  pokroku  ve  formě  lahodné,  i  širšímu  obecen- 
stvu přístupné.   Při   tom   všem   přihlíží   se   především   a   dostatečnou  měrou 

k  vécem  slovanským  vůbec  a  k  naším  českým  vécem  zvláště. 

Že  abecední  uspořádání  látky  rozdrobené  na  četné,  hesly  opatřené  články 
nejvíce  usnadňuje  hledání,  jest  věcí  všeobecně  již  ode  dávna  uznanou.  Tento 
pořádek  zaveden  tedy  i  ve  slovníku  našem. 


A  že  v  naší  době  čím  dále  tím  více  přicházejí  ku  platnosti  snahy  Ko- 
menského po  názornosti,  i  této  uznané  potřebě  věnována  v  naší  encyklo- 
paedii  illustrované  pozornost  co  možná  největší.  Bude  tedy  národní  dílo  toto 
i  výkresy  všeho  druhu,  diagrammyi  obrazy  a  mapami  hojně  opatřeno,  jakož 
se  zajisté  dostatečně  již  ukazuje  v  ukončeném  tomto  svazku  četnými  illustra- 
cemi  nejrozmanitějšími. 

I  jsme  pevně  přesvědčeni,  že  tímto  zřízením  staví  se  Ottův  Slovník 
Naučný  důstojně  po  bok  všem  podobným  podnikům  jiných  národů  sebe  vět- 
ších, hlavně  pak,  že  se  aspoň  rovná  nejnovějším  německým  slovníkům  kon- 
versačním,  jichž  se  dosud  u  nás  i  v  rodinách  ryze  českých  hojně  odebíralo 
a  bohužel!  ještě  odebírá. 

Aby  konečně  nová,  abecední  a  illustrovaná  encyklopaedie  tato,  což  jest 
věcí  nejdůležitější,  byla  výtvorem  národním  v  nejvlastnějším  toho  slova  smyslu, 
o  to  postaráno  jest  všeobecným  účastenstvím  našich  spisovatelův  a  mnohých 
učenců  slovanských,  kteří  u  vlastenecké  své  vřelosti  s  ochotou  nejvyššího 
uznání  hodnou  se  odhodlali  propůjčiti  své  vědecké  vědomosti  podniku  tomuto. 
Důkazem  toho  jest  připojený  tu  seznam  všech  odborných  redaktorů,  jakož 
i  spisovatelů,  kteří   dosud  se  k  dílu  našemu  přihlásili. 

Na  tomto  prvém  svazku  viděti  tedy  zřejmě  a  dopodrobna,  jak  spiso- 
vatelstvo  s  nakladatelstvím  řeší  úkol  nanejvýš  nesnadný,  podati  nový  Slovník 
Naučný,  hovící  všem  potřebám  veškerého  národa,  zejména  pak  pokročilejším 
jeho  vrstvám. 

Poněvadž  tyto  potřeby  nejsou  a  nemohou  býti  všude  stejný,  není  a  ne- 
může ani  býti  úsudek  všech  stejným,  ba  nutno,  aby  vidělo  se  jedněm  býti 
výkladem  dlouhým  neb  učeným,  co  jiným  právě  stačí.  Mimo  to  nesmí  se  po- 
važovati slovník  takový  za  čítanku,  v  níž  se  stránka  po  stránce  probírá,  nýbrž 
za  sborník  větších,  menších  článků,  jež  se  dle  nahodilé  potřeby  jednotlivě  pře- 
čtou. Pověděno-li  více  tu  neb  onde,  není  na  škodu,  jako  by  opak  toho  za- 
jisté byl  na  újmu  celku.  Ostatně  přihlíží  se  pilně  k  tomu,  aby  se  u  všech 
jednotlivých  článků  dosáhlo  přiměřené  stručnosti  a  pravé  souměrnosti, 

tohoto  ideálu  všech  slovníků  naučných. 

Uváží-li  se  tedy  všechny  okolnosti,  jež  při  vydávání  tohoto  díla  veliko- 
lepého  jsou  závažnými,  shledá  se  již  při  tomto  začátku,  že  všem  slušným  po- 
žadavkům hoví  měrou  úplnou,  tak  že  lze  bezpečně  očekávati,  že  pokračování 
jeho  bude  ještě  dokonalejší.  Kéž  by  jen  tak  bylo  možná  se  vysloviti  o  bu- 
doucím stavu  odběratelstva ! 


V  Praze  dne  i5.  října  1888. 


Jménem  vrchní  redakce: 

Prof.  Dr.  F.  J.  Studnička. 


^H 

^HÍKi^^HÍ 

sluje  do- 

bří  nej- 

hlsisnéj- 

(,i  samo- 

^H 

^^HBPVBI^ 

hláskou 

proto, ie 

znívlco- 

^B 

BQe'  f^^^ 

levřen?. 

^ 

^^ir*^^SLM 

jíSmi    ústy 
■■neb  vĚt- 

ii  jejich 

dutinou 

^ 

než   kte- 
rákoli  z 

ostatnich.    Říkajíce 

totiito  a. 

máme  krom  úst  i  hrdlo  hlavně 

zdvíierím  íipku 

íc    otevře- 

no  než  u  znéní  kt 

[ikoli  lo- 

slatnithsamohlást 

.  íiíkáme-li 

vSak  o,  zpozoruji^m 

dosti  zfej. 

mí,  í 

e  je  dutina  úst  u  znĚn 

iL-hoznač- 

ne  zu 

Žena   a   to  hlavné  zd 

■iicnim  ja- 

zyka  k  ffpku  a  slaulenim  r 

ův.  LJzné. 

ní  samohlásky  u  naproti  ton 

u  zpozoru- 

jeme 

íi;e  sloule- 

než  uo,  ale  <.    H   í.i  , 

. 'řhá  se  u 

přece 

ponSkuil    v   ■      '   ■ 

L    než   o. 

Ona 

e  podobá  n. 

Li  hrdla, 

jaká, 

foukne-li   =i.    

1.  .statek. 

zaznívá  pokaždé  riEjhlubším  zvukem ; 
1  nejpodobněji  rozléhá  se  samohláska  u. 
Koneíné  u  fikáni  samohlásek  e  a  i  zužujeme 
dutinu  úst  vesměs  vice  než  u  o  a  u  a  sice 
hlavnfi  jazykem,  zdvíhajíce  jej  pioti  podnebí 
u  ■  vtec  než  u  e.  Nejsnadněji  přesvédíi  se 
o  tom  o  vSem,  kdo  sobe  náležitě  vSimnc  zvláSt 
i  výkresĎv  úst,  jakými  M.  Miiller  objasňuje 
vznikáni  dotCenj!ch  samohlásek  (Vorlesungen 
uber  die  Wissenschaft  der  Sprache,  Leipzig 
1866  und  1870,  11,  131—137).  Seřadice  je  dle 
toho  takto:  a,  u,  o,  e,  !,  nabudeme  stupnice, 
bez  n(i  nelze  dobře  porozuměti  s  t  u  p  ň  o- 
vání  jejich  vůbec  a  kvalitativnérau  ivláíí.— 
Ze  samohlásek,  možných  mezi  naSím  ii  a  o, 


I  zvláštní  zmínky  hodno  je  předně  to  a,  které 
polsky  pochylonym  proto  sluje,  že  ae  zně- 
:  nim  svým  chýlí  nebo  podobá  k  o.  Vzdělaní 
I  Poláci,  odvykajíce  mu  již  ode  dávna,  přestali 
I  je  okolo  polovice  minulého  století  i  rozezná- 
I  váti  ěárkou  od  podobného  naScmu  a,  pUíce  na 
I  př.  pan  a  pani  m.  někdejSich  pan  a  pani.  Po- 
j  chyloných  é  &  ú  vSak  nespustili  se  oni  podnes, 
fikajíce  je  bez  mála  tak  jako  ť  a  u.  na  pF.  ve 
!  slovech  nasměj  a  Búp  skoro  tak.  jako  kdyby 
I  byla  psána  nebo  tiSténa;  našij  a  Buj;  (Grama- 
;  tykahistoryczno-porównawcza  jazyka  polskiego 
i  przez  Ant.  Maleckiego,  i.  Lwůw  1870,  str.  38 
a  3g).  Bez  mála  pravý  opak  vSeho  toho  slý- 
;  chati  jest  u  většiny  Kusů,  fikajících  o  v  nepří- 
.  zvuf  ných  slabikách  skoro  tak  jako  a,  a  pak 
I  v  týchže  slabikách  po  měkkých  souhláskách  po- 
I  dobně  k  e.  NaSemu  klada  odpovídající  kosoaa 
na  př.  zni  přízvukem  na  druhé  slabice  tak,  jak 
je  Maďaři  pí3í,  čili  katoda  mimo  to,  že  krátké 
jejich  a  vůbec  kloní  se  poněkud  k  o,  I  pak 
nezní  tak  tvrdé  jako  v  politině  a  ruStině  než 
nejpodobněji  k  Ces.  nebo  ném.  Samohláska  a 
kloní  se  zněním  svým  k  e  pod  výminkami  výSe 
fcčenými  na  př.  v  <i:iciii,  Časjr  =  hodiny  a 
hodinky.  —  Nejvíc  a  slýchali  je  v  podunajské 
srbitině  a  nejménĚ  v  Ceitíné  a  to  hlavnc  proto, 
že  se  ona  štítí  přehlasováni  jeho,  oblíbe- 
ného v  této  již  ode  dávna,  a  Že  je  v  ni  a  m, 
čes.  e  pohyblivým,  za  jaká  pokládati  sluSi 
vSecka  ta,  kterými  se  nahrazují  stbulh.  jery  ■ 
a  b  a  neoblíbené  skupiny  souhlásek  odstraňují, 
jako  na  pf.  včetvrlak  a.  tea.čli'rtek,iÍaHal  —  dnfís, 
jesam  -  jsem,  oganj  — oheň,  otac  —  otec,  ugalj  — 
uhel  a  j.  m.  stb.  čelvnliki,  dkntst,  jesmi,,  ogiu, 
olta  a  qglb.  Jak  se  mají  řeči  slovanské  dálu 
samohláskou  a  k  sobí  vespolek  a  ku  pFíbuznýn) 
svým,  o  tom  viz  Slované:  jazyk. —  Slovem  ob- 
jevuje se  a  ve  slovanštině  jen  jako  spojka  a  sice 
m.  lat.  sed  a  cl,  něm.  abcr  a  iiad.  Prvý  z  těch 
smyslů  jejích  sluSí  pokládati  za  prvotný  a  nej- 
lépe zachovaný  v  ruStině,  přestávající  podnes 
na  a  a  í  m.  právě  vytCe ných  spojek  lata  něm. 
V  obecné  Ce£tiní  vůbec  a  v  básnické  zvláStě  slý- 
chati jest  a  je  5  té  fasto  aspoň  m.av.a/c.  Více  do- 
kladů toho  najde  každý  nejsnadněji  na  str.  362  a 
261  Hattalova  Brusu  jazyka  íeského.  H. 

Pozn.  NaSe  iniciálka  položená  v  čele  to- 
hoto článku  vyňata  jest  ze  skvostného  koloro- 


A. 


váného  díla  Liber  viaticus  (v.  t.),  pocházejícího 
z  r.  1360. 

A  jsouc  prvním  písmenem  v  abecedé  zna- 
mená néco  prvotního,  počátečného,  počátek. 
Říkáme:  od  a  do  f,  t.  j.  od  začátku  do  konce. 
Srv.  fec.  alfa  a  omega. 

A  v  řeckých  slovech  složených  (alpha  pri- 
vativum)  značí  zápor,  ku  př.  a-theismus  z= 
6ť!f-božství,  rt-symmetrie  zz  ne-souměrnost. 

A  v  geologii.  Písmenem  A  označil  J. 
Barrande  jisté  vrstvy,  jel  pokládal  za  nejzpod- 
nější  stupeň  útvaru  silurského  v  Čechách, 
které  vŠak  nyní  zároveň  se  zpodní  částí  vyš- 
šího jeho  pásma  B  k  archaickým  útvar&m,  a 
sice  ke  stupni  hurónskému  se  čítají.  Jinak  byl 
stupeň  A  také  označen  jménem  břidlic  jílov- 
ských,  a  zpodní  Čásf  B  jménem  břidlic 
plzeňských.  Svrchní  čásf  pásma  B,  známá 
jménem  >třemoSenských  drob«,  klade  se  nyní 
k  Barrandovu  pásmu  C.  A  a  jB  slují  taká 
vrstvy  azoické  a  nedají  se  ani  petrograficky 
ani  orograňcky  dobře  cd  sebe  rozlišiti.  Roz- 
kládají se  v  podobě  elliptického  pruhu  kolkolem 
pánve  silurské,  který,  počínaje  východně  od 
Úval  táhne  se  směrem  jiho-záp.  přes  Říčany, 
•^Uhříněves  k  Jílovému,  mezi  Zbraslaví  a  Ště- 
chovicemi,  kde  jej  Vltava  proráží,  dále  mezi 
Mníškem  a  Knínem,  přes  Dobříš,  Příbram, 
Rožmitál,  Blovice,  Domažlice  atd.  do  okolí 
Plzně  a  pak  zpět  směrem  sev.-vých.  podél 
hranic  uhelné  pánve  kladno-rakovnické,  přes 
Radnice,  Zbirov  do  údolí  Berounky  u  Křivo- 
klátu a  Nížboru,  směrem  k  Unhošti  a  opět  do 
údolí  Vltavy,  severně  od  Prahy,  od  Podbaby 
až  ke  Kralupům,  a  ještě  pak  poněkud  dále  na 
východ  do  okolí  Turska  a  Vodolky.  Zaujímá 
takto  prostor  asi  8000  km"^.  Hlavní  hmota  těchto 
pásem  skládá  se  ze  hlinitých  břidlic,  tence  lu- 
penatých  (fyllity  zz  Urthonschiefer),  černošedé 
nebo  temně  zelenošedé  barvy,  na  některých 
místech  velmi  vazkých  a  Stípatelných,  tak  že 
možno  jich  upotřebiti  za  pokryvačskou  bři- 
dlici (u  RabŠteina  a  Manetina).  Kde  se  stýkají 
se  žulou  nebo  porfyrem,  mění  se  znenáhla 
v  horninu  felsitickou.  Nenáhlým  objevováním 
amfibolu  a  albitu  mění  se  v  afanitické  hor- 
niny, které  tvoří  přechod  k  dioritu.  Přijímají-li 
do  sebe  lupínky  chloritu  a  talku,  stávají  se 
z  nich  chloritové  a  talkové  břidlice,  které 
u  Jílového  obsahují  mimo  to  hmotu  živcovitou. 
Často  a  ve  velkých  shlucích  dbjevuje  se  v  azoi- 
ckých  břidlicích  buližník,  který  tvoří  strmé 
skály*  jež  nesou  na  vrcholcích  malebné  pa- 
mátky hradů  a  zámků;  nejvíce  vyskytuje  se 
na  jiho-záp.  části  silurské  pánve  mezi  Rož- 
mitálem  a  Nepomuky,  též  na  druhé  straně 
Vltavy  v  kraji  pražském  a  na  jiných  místech; 
skládá  Roupovskou  skálu,  Vildštein,  Radyni, 
Zbirovskou  skálu,  některé  skály  u  Hudlic  a 
v  divoké  Šárce :  na  pravé  straně  Vltavy  skály 
u  Kobylis  a  Ďáblic  atd.  Důležit  jest  též 
zvláštní  druh  břidlice,  obsahující  hojně  pyritu, 
t.  zv.  kamenečná  Č.  vitriolová  břidlice  objevu- 
jící se  mezi  Plzní  a  Radnicemi,  kdež  jest  zá- 
kladem průmyslu  chemických  hutí.  Lože  a  žíly 
křemene  jsou  v  břidlici  hojné,  za  to  vápence 
vzácné.  Z  vyvřelých  hornin  jmenovati  dlužno 


především  porfyr,  který  břidlu  na  mnohých 
místech  proráží,  jako  u  Roztok  (se v.  od  Prahy), 
u  Zbraslavi  (jižně),  ve  křivoklátských  lesích 
atd.  Také  žula  proráží  je,  hlavně  v  údolí  sá- 
zavském atd.  Do  oboru  těchto  pásem  spadají 
některé  rudní  žíly.  Žily  zlatonosného  křemene 
nalézají  se  v  průvodu  talkovitých  a  chlorito- 
vých břidlic,  dioritu  a  porfyru  zvláště  na 
hranici  žuly  kolem  Jílového  a  Knína,  a  bý- 
valy kdysi  vydatný,  nyní  však,  jak  se  zdá,  vý- 
znamu svého  pozbyly.  Žíly  olov.  a  stříbrných 
rud  jsou  hojny  zvláště  u  StHbra.  Též  sfalerit 
se  objevuje  a  antimonit.  Železné  rudy  na 
mnoha  místech  u  Stříbra,  Přeštic,  Nepomuku, 
Blovic,  Rožmitálu  a  Příbramě.  Z  části  náležejí 
sem  stříbronosné  žíly  u  Příbramě,  které  v  prů- 
vodu diabasů  a  dioritu  prostupují  tyto  vrstvy, 
ač  největší  čásf  těchto  žil  náleží  již  k  drobám 
třemošenským,  nad  nimi  ležícím.  J.  Krejčí, 
Geol.  1877,  Čas.  Čes.  Mus.  r.  1876,  Přehled 
geol.-orogr.  Čech,  Bericht  iiber  geol.  Aufnah- 
men  b.  Prag  und  Beraun  1861 — 1862 ;  K.  Feist- 
mantel,  Zprávy  sp.  geol.  1885 ;  J.  Krejčí  a  K. 
Feistmantel,  Orogr.-geotekt.  Úbersicht  d.  sil. 
Gebiets  in  M.  Bohm.  1885;  J.  Krejčí  a  Helm- 
hacker,  Geol.  mapa  i868 — 1877;  F.  R.  v.  Hauer, 
Geol.  1878  a  Geol.  Kartě  v.  Ost ;  Silber-  u.  Blei- 
Bergbau  zu  Příbram  1875.  — n  — 

A  v  rak.  právě  knihovním  jest  označení 
listu  podstaty  statkové  nebo  listu  držeb- 
n  os  t  i  v  hlavní  knize  pozemkové.  List  tento  má 
udávati  všecky  části  tělesa  knihovního  dle  ozna- 
čení jich  v  katastru  a  v  mapě  katastrální  i  vše- 
cky pozdější  jich  změny,  jsikož  i  práva  věcná, 
která  s  majetkem  tělesa  knihovního  jsou  spo- 
jena. Ve  shodě  s  tímto  svým  účelem  list  pod- 
staty statkové  skládá  se  ze  dvou  oddělení :  první 
zavírá  v  sobě  mimo  nápis  udání  částí  tělesa 
knihovního  dle  rubrik  i.  pol.  běžná,  2.  číslo 
katastrální,  3.  označení  parcely  jako  stavební 
s  udáním  druhu  budov}'  na  parcele  vystavěné 
(ku  př.  dům  č.  pop.,  stáj  atd.),  nebo  jako  po- 
zemkové s  udáním  druhu  kultury  (role,  louka, 
zahrada,  pastviště  atd.).  V  druhém  oddělení 
zapsána  jsou  práva  s  tělesem  knihovním  spo- 
jená, statku  panujícímu  příslušející  služebnosti 
pozemkové  a  všecky  zápisy  určené  pro  list 
podstaty  statkové.  Obě  oddělení  listu  podstaty 
statkové  mohou  podlé  potřeby  obsažena  býti 
na  zvláštních  listech  nebo  na  obou  stranách 
téhož  listu  nebo  na  téže  straně.  Dle  zákona 
říšského  ze  dne  23.  května  1883  Č.  83  z.  ř. 
má  katastr  s  knihami  pozemkovými  ve  stálé 
shodě  chován  býti,  pročež  má  soud  knihovní 
o  každé  změně  v  držebnosti  zpraviti  úřad 
katastrální  (berniční)  a  tento  soud  knihovní 
o  změnách  zeměměřičem  zjištěných.  Zevrub- 
nější ustanovení  o  zařízení  1-u  p.  st.  obsa- 
hují §§.  6— II  zákona  pro  Čechy  ze  dne 
5.  prosince  1874  č.  92  z.  z.  a  §§.  29 — 36  nař. 
min.  práv  ze  dne  8.  ún.  1875  č.  13  z.  z.  Starší 
knihy  pozemkové  (i  desky  zemské)  neměly 
1-u  p.  st.;  nynější  zákonodárství  jeví  v  této  pří- 
čině proti  dřívějšímu  znamenitý  pokrok,  ale  ne- 
popiratelným nedostatkem  1-u  p.  st,  jak  nyní 
zařízen  jest,  tudíž  nových  knih  pozemkových 
samých,  jest,  že  výměra  parcel  a  kat.  čistý  vý- 


A.  —  Aa. 


tčžek  na  1-u  p.  st.  nejsou  udány  a  udány  býti 
nesmějí  Randa,  Eigentumsrecht  str.  399.    Za* 

A  ve  fysice  jest  obvyklé  označení  pro 
množství  tepla^  které  jest  s  jednotkou  práce 
rovnomocno.  Veličina  ta  nazývá  se  > kalori- 
ckou hodnotou  jednotky  práce*  a  jest  reci- 
prokou 'mechanického  aeauivalentu  tepla*. 
Béfeme-li  za  jednotku  tepla  (kalorii)  ono  množ- 
ství tepla,  jímž  temperatura  jednotky  váhy 
vody  za  tlaku  atmosférického  zvýSí  se  z  o' 
na  I*  C,   a  je-li   jednotkou   délek   metr,  jest 

hodnota  veličiny  A  přibližně :  A  =z ,  kteráž 

hodnota  platí  pro  každou  jednotku  váhy,  po- 
kud téže  jednotky  (grammu,  kilogrammu)  užije 
se  též  za  jednotku  sily  při  měření  práce. 
Viz  Teplo.  HjL 

A  v  hudbě  (u  Francouzů,  Španělů  a  Ita- 
lianfi  1  a)  označuje  v  naSí  tónové  soustavě  šestý 
tón  dlatonické  a  desátý  tón  chromatické  stup- 
nice. Rozeznáváme  dle  postupujících  oktáv 
tónové  soustavy  a  v  mezích  klávesnice  mo- 
derního klavíru  subkontra  a  a  kontra  a,  velké, 
malé,  jednou,  dvakrát,  třikrát  a  Čtyřikrát  čár- 
kované a.  Jednou  čárkované  a  jest  zároveň 
normálním  a  a  základním  tónem  pro  ladění 
orchestrfi,  v  kterých  obyčejně  udává  jej  hoboj. 
Výška  tohoto  a,  která  dříve  velmi  kolísala, 
stanovena  r.  1858  francouzskou  akademií  po- 
čtem 870  jednoduchých  čili  435  dvojitých 
kmitů  za  sekundu  (v.  Ladění).  A  této  nor- 
mální výšky  nazváno  pařížským  komorním  tó- 
nem a  ladění  dle  něho  laděním  pařížským 
{Diapason  normál)^  také  » nízkým «.  Nyní  zne- 
náhla zavádí  se  všude.  Táž  výška  870  kmitů 
doporučena  ku  přijetí  vládám  všech  zastoupe- 
ných zemí  národní  konferencí,  která  r.  1885  ve 
Vidni  zasedala  za  příčinou  stanovení  jednot- 
ného ladicího  tónu.  Ckv, 

A  nebo  a  jako  číslo  v  řeckém  písmě.  v  ky- 
rilHci  a  u  Židů  M  značí  jednotku,  A  =z  tisíc  jako 
n  ftcků  a.  —  Na  penězích  znak  A  nazna- 
čuje město,  kde  byly  raženy;  tak  na  dřev- 
ných řeckých  značí  Argos,  Athény,  na  řím- 
ských pozdější  doby  Antiochii,  Aquileji,  Are- 
rat  Na  novějších  mincích  znaČí  A,  že  byly 
laženy  v  hlavní  mincovně  říšské,  v  Rakou- 
sku ve  Vídni,  ve  Francii  v  Paříži,  v  Prusku 
v  Berlíně.  —  V  souhvězdí  značí  A  hlavní 
hvézdu.  —  V  účtech  a  při  naznačování 
cen  značí  á  (francouzská  předložka,  povstalá 
z  lat  ad)  tolik  jako  naše  poi  na  př.  10  vstu- 
penek á  2  zl.,  t  j.  po  2  zl.  red, 

A  jest  značka  (sigla)  slova  anti^uo,  jako 
V.  R.  slov  uti  rogas.  Písmeny  těmito  ozna- 
čeny byly  desky,  jimiž  hlasovali  občané  řím- 
ští o  navrženém  zákoně.  Deska  o  písmeně  A 
(antiquo,  po  starém)  jest  hlas  proti  zákonu, 
deska  s  V.  R,  (uti  rogas,  jak  navrhuješ)  hlas 
pro  zákon-  Tajné  hlasování  (per  tabellas)  v  ko- 
miciich  zákonodárných  zavedeno  r.  623  a.  u.  c. 
zákonem  Papiria  Carbona. 

Ay  pak  C  a  N(L)  jsou  značky  na  hlasova- 
cích deskách  (sorticula)  členů  římského  trest- 
ního   soudu.    A    značí    absolvo    (osvobozuji). 


C  condemno  (odsuzuji),  N(L)  noň  Uquet  (ně- 
jasno).  Čk, 

Jako  skratka  znamená  A.  nebo  a.  latinské 
annOy  roku ;  na  směnkách  accepté,  t.  j.  přijato; 
na  franc.  listech  bursovních  A  =  argent  (pe- 
níze) na  rozdíl  od  směnek  nebo  listů  bursov- 
ních. Na  stavěcím  kruhu  hodinek  A  =  avan- 
cer,  naznačuje  stranu,  na  kterou  se  pohánějí. 
Jako  římské  příjmení  A  =  Aulus,  na  nápisech 
také  Augustus,  císař,  nebo  Ager,  jitro,  pole; 
obrácené  v  značí  Augusta,  císařovna.  Konečně 
je  a  úřední  značkou  za  plochovou  míru  ar. 

Další  zhusta  užívané  skratky  jsou : 

A.  a.y  lat.  ad  acta,  k  aktům  (uložiti). 

A  A  Ay  lat.  aur  um,  argentum,  aes  =  zlato, 
stříbro,  kov. 

A.  ae.  v.  neb  A  aer.  vnlfir^  lat  anno 
aerae  vulgaris,  roku  obecného  letopočtu. 

A  a*  CQir.,  lat.  anno  ante  Christum,  léta 
před  narozením  Kristovým. 

Ai  B.,  lat.  aurea  bulla,  zlatá  bulla. 

A  O.,  lat.  Augustana  confessio,  augšpurské 
vyznání  (protestantů). 

Ai  o.,  lat.  anno  currente,  roku  běžícího. 

Ai  D.,  lat.  anno  Domini,  léta  Páně. 

A  A.y  lat.  a  dato,  ode  dneška.  «' 

Ai  f.,  lat.  anno  futuro,  léta  budoucího. 

A  H«,  lat.  anno  Hegirae,  v  roce  hedžry 
(letopočet  muhammedánský). 

A  Ohr.,  lat.  ante  Christum,  před  Kristem. 

A.  Obr.  ll*|  lat.  ante  Christum  natum,  před 
narozením  Kristovým. 

A.  Zl.  M.,  také  AA  ZiZi.  MlE.,  lat.  ar- 
tium  liberalium  magister,  mistr  svobodných 
umění. 

A  M.,  lat.  artium  magister,  mistr  (svobod- 
ných) umění. 

A.  M.,  lat.  anno  mundi,  léta  od  stvoření 
světa,  neb  ante  meridiem,  dopůldne  (v  Anglii). 

A  p.,  lat.  anno  praeterito,  roku  minulého. 

A  p.  Ohr.,  lat.  anno  post  Christum,  roku 
i  po  narození  Kristově. 

A  pr.,  lat  anno  praesente,  roku  tohoto. 

A  r.,  lat  anno  regni,  léta  panování. 

A  8.  či  AA.  88.,  lat  Ada  Sanctorum, 
Životy  svatých. 

A  8.  N.,  lat.  Anno  Salvatoris  Nostri,  léta 
Spasitele  našeho. 

A  T.y  lat.  a  tergo,  vzadu,  ze  zadu. 

A  U.  O.y  lat.  anno  urbis  conditae,  obyčejně 
ab  urbe  condita,  léta  po  založení  města  Říma. 

A.  U.  S.y  lat  actum  ut  supra,  stalo  se  jak 
svrchu;  formule  na  konci  protokolů. 

A|  znaménko  užívané  ve  Švédském  písmě, 
vyslovuje  se  skoro  jako  o;  Dánové  píší  místo 
toho  aa, 

Aa,  starohornoněm.  -aha,  později  -ahe,  aché, 
lat.  aqua=  gótsky  ahva,s\o\,  ava  (Vltava,  Sá- 
zava), škrt  ap,  apa,  pers.  áb,  znamená  vodu; 
jest  také  koncovkou  mnohých  místních  jmen, 
jako  Fulda  (Fuldaha),  Gotha  (Gothahas  a  jmé- 
nem asi  40  řek  a  říček  evropských,  z  nichž  tyto 
jsou  značnější :  ve  Francii  1)  ř.  v  dep.  Pas  de 
Calais,  82  km  dlouhá,  teče  kolem  Saint-Omeru, 
kde  stává  se  splavnou  a  vtéká  do  Severního 
moře  dvěma  rameny  u  Diinkirch  a  Gravelin. 
V  Nizozemí  2)  v  prov.  groninžské,  splavná  ř. 


Aa  —  Aalborg. 


vycházející  z  bourtanžského  vřesoviště,  ústí 
má  v  Dollartu;  3)  v  sev.  Brabanté,  též  Aade 
zvaná,  spojuje  se  u  Hertogenbosche  s  Dom- 
melou;  ve  Švýcarsku  4)  Sarnská  A.  v  kan- 
tóně  Unterwálden  spojuje  jezera  Sarnské  a 
Vierwaldstáttské ;  6)  jiný  přítok  Vierwaldstátt- 
skčho  jezera  v  témž  kantoně  v  údolí  Engel- 
berském.  V  Rusku  6)  pobřežní  ř.  Kuronská 
A.  vycházející  ze  spojení  Nčmna  a  Muly  u  města 
Bausku,  dělí  se  u  Mitavy  a  jedno  rámě  vpadá 
do  Balt.  m.,  druhé,  B  o  1  d  e  r  a  a  zvané,  do  D  viny ; 
7)  Livonská  A.,  též  Treidernaa,  lotyšsky 
Gauja,  starorusky  Gojva,  značná  ř.  230  ^m 
dlouhá,  počíná  se  v  okr.  vendenském,  teče 
kolem  Vendenu  a  Volmaru  a  vpadá  do  Riž- 
ského  zálivu. 

van  der  Aa  1)  Petr  (Petrus  Vanderanus) 
(*I530  —  1 1594),  vynikající  nizozemský  práv- 
ník, pocházel  ze  stár.  rodu  Šlecht,  v  Lovani, 
kdež  se  stal  1562  prof.  práv,  1565  přísedícím  vy- 
soké rady  brabantské,  1574  presidentem  vys. 
soudního  dvora  v  Lucemburku,  kdež  i  zemřel. 
První  spis  jeho  o  4  knihách,  nyní  velmi  řídký, 
jest  Přochirion  sivé  Enchiridion  judiáarium 
(15581)  s  předmluvou  De  ordine  Judiciario  apud 
veteres  usitato.  Hlavní  jeho  dílo  jest  dosud  váže- 
ný Commentarius  deprívUegiis  creditorum  (Antv. 
1 560).  -  2)  P  e  t  r  v.  d.  A.  (t  1730),  proslulý  knih- 
kupec leydský,  který  ve  spolku s bratry  Baldui- 
nem  a  Hildebrandem  vydal  přemnoho  děl 
vědeckých  i  literárních,  archaeologických,  ce- 
stopisných a  j.  Nejdůležitější  jsou :  Gronovii  the- 
saurus antiquitatum  graecarum  (1697 — 1702), 
Graevii  thes.  ant,  romanarum  (1694—  99),  Grae- 
vil  thes,  ant.  et  historiae  Siciliae  (1723—25), 
Erasmi  opera  (1703— 1706)  a  mn.  j.  —  3)  Ge- 
rard  v.  d.  A.,  vynikající  vlastenec  nizozemský, 
vyznamenal  se  za  doby  odboje  proti  špan.  kr. 
Filipovi  II.  (r.  1 57 i),  rovněž  jako  jeho  synové 
Adolf  a  pak  Filip,  který  byl  důvěrníkem  Vi- 
léma Oranienského,  a  f  po  r.  1586. 

Aabenraa  viz  Apenrade. 

Aade  viz  A  a  3. 

AaQord,  městečko  v  norském  amtě  son- 
dre-trondhjemském  na  zátoce  t.  jm.  s  3600  ob., 
rybolovem  a  pobřežním  obchodem. 

Aa^,  vesnička  nad  Ohří,  9  d.  86  ob.  něm. 
(1880),  hejtm.  a  okr.  Cheb  (i  hod  sev.-vých.), 
obec  a  fara  Trebendorf,  býv.  dom.  král.  hrad 
chebský;  kaple  Nejsv.  Trojice  z  r.  1744. 

Aasraard  [ógórdll)  Carl  Fredenk,  dán- 
ský malíř  krajin,  *  v  Ódense  1833,  naučil  se  ře- 
meslu malířskému  ve  svém  rodišti  a  ^'ycvičil 
se  na  akademii  umělecké  v  Kodani.  Vedle  kra- 
jinářství  všímal  si  bedlivě  též  malby  dekorační 
vedením  Hilkerovým  a  s  tímto  účastnil  se  umě- 
leckého vykrášlení  několika  budov.  V  krajínář- 
ství  jest  nejbližším  žákem  P.  C.  Skovgaarda, 
však  s  rázem  vlastním.  R.  1865  dostal  sod- 
rinžskou  prémii  za  velkou  krajinu  (v  králov. 
obrazárně),  vykonal  několik  studijních  cest  a 
od  r.  1876  jest  členem  umělecké  akademie.  — 
2)  Christian  Aa.  í'*  1616  —  f  1664),  po- 
cházel z  Viborgu,  stuQ.  v  Kodani,  r.  1647  stal 
se  prof.  poesie  na  univ.  kodaňské  a  1658  rek- 
torem kolleje  v  Ripenu.  Latinské  jeho  básně 
vyznačují  se  obzvláštní  elegancí  a  čistotou  mlu- 


vy;  zmínky  zasluhují    TJtreni  hyperboraei  na 
smrt  krále  Kristiána  IV. 

Aagesen  [ógesen]  1)  Svend,  dánský  hi- 
storik z  konce  XII.  nebo  poč.  XIII.  st.,  známý 
též  jako  Sueno,  Agonis  filius,  vrstevník 
Snorra  Sturlesona.  Napsal  z  rozkazu  lund- 
ského  biskupa  Absolona  stručné  dějiny  dán- 
ských králův  od  r  300 — 11 87:  Compendiosa 
historia  regum  Daniae  a  Skioldo  ad  Cann- 
tum  VL  Mimo  to  přeložil  zákon  zv.  Wltherlag 
s  titulem :  Historia  regum  castrensium.  Vypra- 
vování jeho  vyznačuje  se  věrností  a  pravdy- 
milovností. —  2)  Andreas  A.('^  1826  — f  1879), 
právník  dánský,  zvláště  zasloužilý  o  vyzkou- 
mání starodánského  práva;  bvl  od  r.  1856  prof. 
na  univ.  kodaňské,  kdež  uČil  též  právu  řím- 
skému. 

Aag^h  Štěpán,  bohoslovecký  spis.  a  uni- 
tární biskup  v  Sedmihradsku  na  konci  XVIII.  st. 
Hlavním  jeho  dílem  je:  Summa  univ.  thcolo- 
giae  secundum  unitarios  (Kolos  1787).    Bbk, 

AahaiUl  viz  A  ha  US. 

Aaoh,  městečko  v  badenském  kraji  kostni- 
ckém, v  starém  Hegau,  na  příkré  skále  nedaleko 
Stockachu,  s  925  ob.  (1885);  má  vydatná  lo- 
žiska rašelinová,  strojní  mlýny,  hamry,  slévárny 
a  papírnu.  Dne  25.  břez.  1799  strhly  se  zde 
krvavé  potyčky  mezi  Rakušany  a  Francouzi 
jako  začátek  bitvy  i   Stockachu. 

Aaoha,  něm.  A  ach,  Ach,  Ache,  několik, 
řek  a  říček  ve  Vorarlbergu  a  velkovévodství 
Badenském,  zejména  následující  přítoky  jezera 
Bodamského:  1)  Dornbirnská  A.  (u  Fuss- 
achu)  a  2)  Bregenzská  A.  temenící  se  na. 
Arlbergu,  obě  ve  Vorarlbergu. 

Aaohen  viz  Cáchy. 

Aaohénlen  nazývají  francouzští  geologové 
jisté  vrstvy  pisků  a  jílů,  místy  uhelnatých,  ne- 
stejného stáří,  které  vyskytuji  se  ve  Francii, 
na  sev.  kraji  Artois  a  Flander  a  v  Belgii.  Nej- 
větší část  těchto  usazenin  náleží  do  rozhraní 
doby  jurské  a  křídové.  Vrstvy  tyto  ukazují 
analogii  s  anglickým  pásmem  wealdenským  a 
s  Neocomem  jiných  krajin  ve  Francii.  Jsou 
památné  co  naleziště  Iguanodona,  jehož  úplné 
kostry  nalezeny  byly  novější  dobou  v  Ber- 
nissartu  v  Belgii.  Nejvyšší  Čásť  těchto  vrstev 
(u  Wignehies)  náleží  již  ke  Gaultu.  A.  de 
Lapparent,  Trait.  de  geologie  (1883);  Krejčí,, 
Geol.  — JI — 

Aak,  hol.,  člun  s  plochým  dnem  (asi  jako 
naše  pramice),  užívaný  na  dolním  Rýně  k  do- 
pravě vína.  /"V>. 

Aaldrkeby  [ókirkeby],  městečko  na  dán- 
ském ostrově  Bornholmě  s  832  oby  v.  (1880), 
kteří  se  zabývají  rolnictvím;  láme  se  tam 
černý  mramor,  z  něhož  i  tamní  krásný  kostel 
jest  vystavěn. 

Aalborg^  [ólborgj,  město  v  sev.  Jutsku  na 
Limfjordu  s  14.152  obyv.  (1880),  sídlo  biskupa 
a  stiftamtmanda,  se  střední  a  lodnickou  Školou, 
loděnicemi,  knihovnou  (30.000  sv.),  starým  zám- 
kem Aalborg  hus,  vyst.  v  XVI.  stol.,  a  mno- 
hými starými  budovami;  kvete  zde  průmysl 
(pivovarnictví,  vinopalnictví,  mydlářství,  tabáč- 
nictví,  tkalcovství,  cukrovarstvi),  obchod  (s  obi- 
lím, slanečky,  máslem,  rybím  tukem  a  j.),  zvlá- 


Aalbuch  —  Aarau. 


^té  do  Anglie  a  skandinávských  zemi.  Přístav 
jest  pro  vétšť  lodi  nepřístupný;  přes  Limfjord 
(zdc  630  m  Široký)  vede  od  r.  1881  železný 
most  železniční. .  A.,  známý  Již  v  XI.  století, 
byl  často  obfóhá^n  a  zpustošen;  27.  září  1627 
zajal  2de  Šlik  vojsko  markrabí  badenského. — 
Okres  (amt)  a-ský  na  2898  km^  má  96.205  oby  v. 
živících  se  hlavnč  chovem  dobytka*  jelikož 
velká  čásf  p&dy  jest  pokryta  lukami.  Stift  a-ský 
zaujímá  ještě  okresy  hjorrínžský  a  thistedský, 
maje  na  7241  km^  175.000  obyv. 

Aallmell,  Albuch,  lesnatá  čásf  švábské 
Alpy  ve  wiírtemb,  kraji  jagRtském  severně  od 
Ulmu,  nazvaná  dle  rozsáhlých  svých  lesů  bu- 
kových a  dostupující  výše  své  Stuiffenem  (756 
j«),  Kocherem  (751  m),  Hohenrechbergem 
(747  m),  kolébkou  rodu  knížecího,  a  Hohen- 
staufTenem  (715  m),  původním  sídlem  něm. 
rodu  císařského;  značný  průmysl  železářský. 

Aaleily  okr.  město  ve  wiírtemb.  kraji  jagst- 
ském,  do  r.  1802  svob.  říš.  město  na  ř.  Ko- 
chem a  Aale  a  na  dráze  stuttgartské  s  6805 
obyv.  (1885);  má  školu  lat.,  reální  a  pokračovací, 
vinařství,  hedvábnictví,  soukenictví,  jirchárny, 
a  velikou  strojírnu  na  lokomotivy ;  v  okolí  jest 
železný  písek.  A-ský  okres  má  na  307  Arm* 
v  19  obcích  29402  obyv.,  několik  dolů  mědě- 
ných, značný  průmysl  železářský,  hamry,  pa- 
pírny, lomy  kamene  na  brusy  a  výrobu  zboží 
dřevěného  a  vlněného. 

AalesiuiA  [ólesund],  obchodní  město  na 
záp.  pobřeží  norském  v  okrese  romsdalském, 
stiftč  bergenském ;  vystavěno  na  několika  ma- 
lých ostrovech,  má  pěkný  přístav  a  čítá  6600 
obyv.  (roku  1825  jen  289).  Vyvážejí  se  hlavně 
nby  (tresky,  Gadus  callarius),  r.  1882  za  3  mil. 
korun,  nejvíce  do  Španěl.  A.  stojí  na  místě 
zaniklého  městečka  Borgundu  a  blízký  hrad 
jest  prý  domovem  slavného  dobyvatele  nor- 
manského  RoUona  Č.  Hrolfa,  později  Robertem 
nazvaného. 

AaU  viz  AI  i. 

AaXL  [ól]  1)  J  a  k  o  b  (*  1773  —  f  1844),  státník 
a  spb.  norský;  nar.  v  Porsgrundě,  kde  otec  jeho 
by)  bohatým  kupcem,  stud.  v  Kodani  theologii, 
po  odbytých  zkouškách  v  Kielu,  Lipsku  a  Got- 
tinkách  přírodní  vědy  a  koupil  po  otcově  smrti 
r.  1779  velkou  železárnu  nesskou,  které  pak 
věnoval  velkou  péči,  vycvičiv  se  již  pro  tento 
závod  za  dřívějšího  pobytu  ve  Slezsku.  Zavedl 
mnohé  opravy  a  zvelebil  průmysl  norský; 
pří  tom  1  literaturu  podporoval  a  byl  politi- 
cky Činným.  Na  valném  sněme  ejesvoldském 
a  pak  v  storthingu,  do  kterého  byl  po  dlouhá 
léta  volen,  působil  mocně,  a  nynější  svo- 
bodná ústava  norská  jest  z  velké  Části  jeho 
dílem.  Důležitý  pro  norský  život  politický  a  lite- 
rární jsou  í  jeho  práce  tištěné:  Faedrelandske 
ideer  (1809,  Vlastenecké  myšlénky),  Nutid  og 
fortid  (iSs^ — 36,  časopis:  Nová  a  stará  doba), 
Snorre  Sturlessóns  norské  kongesagaer  (1838, 
překlad  královských  sag  S.),  Érindringer  som 
tidrag  tiiNorges  historie  (1800—15,  Vzpomínky, 
jako  příspěvek  k  dějinám  Norska,  dílo  vele- 
d&ležité  pro  studium  poměrů  norských).  Ná- 
kladná díla  jiných  spisovatelů,  zvláště  vy- 
dání starých  památek,  Haldorsenův  islandský 


sborník  a  j.  dal  vytisknouti  na  své  útraty.  — 
2)  Nicls  A.  (*  1770  —  t  1855),  bratr  před., 
kupec,  politicky  činný  za  pohnutých  dob 
r.  1814,  byl  také  ministrem  obchodu  a  cel- 
nictvi.  Jsa  ve  spojení  s  princem  Kristiánem, 
přičinil  se  velmi  o  jeho  zvolení  za  krále  nor- 
ského. Tato  volba  nebyla  však  uznána  od  vlá- 
dy anglické,  a  po  odchodu  princově  z  Norska 
ustoupil  A.  do  soukromí. 

Aallt|  Aelst,  valonsky  Alost,  prastaré 
město  v  belg.  prov.  východoflanderské  s  22.431 
obyv.  (1885),  na  ř.  Denderu  a  belg.  státní  dr. 
mezi  Brusselem  a  Gentem ;  má  velkolepý  chrám 
sv.  Martina,  got  radnici,  koUej  jesuitskou.  Školu 
uměleckou  a  hedvábnickou,  značné  prádelny, 
průmysl  tkalcovský  a  krajkářský,  Čilý  obchod 
se  zbožím  hedvábným,  obilím,  zeleninou  a 
chmelem.  Býval  pevností  a  v  1.  1046 — 1173 
hlavním  městem  hrabství  a-ského,  jež  pak  spo- 
jeno s  Flandry.  R.  1667  dobyl  ho  Turenne. 
Narodil  se  tu  Th.  Martens,  jenž  roku  1473 
v  Nizozemí  první  zavedl  knihtiskařství.  — 
Arrond.  a-ský  má  154.000  obyv. 

Aalten,  průmyslná  obec  prov.  geldemské 
v  HoUandsku  při  hranicích  pruských  s  6591 
obyv.  (1879);  obchod  s  chmelem,  plátenictví, 
jirchářství,  cihelny,  mlýny  a  olejny. 

Aaltem  viz  Aeltre. 

Aflkmot,  A  a  m  a  t  [ómot],  město  v  norském 
amtě  hedemarckém,  na  místě,  kde  ř.  Glom- 
men  vnímá  Reenau,  s  3600  obyv. ;  výroba  zboží 
bavlněného  a  vlněného,  zejména  čepic. 

Aaxa  (Aar,  Aare,  franc.  Arole)^  největší 
švýc.  přítok  rýnský  na  levém  břehu,  vzniká  ve 
výši  1876  m  n.  m.  na  se  v.  svahu  Grimselu 
z  dvou  pramenů  temenících  se  v  Aarských  le- 
dovcích v  kantoně  bernském.  V  hasliském  údolí 
tvoří  velikolepý,  80  m  hluboký  vodopád  han- 
decký.  Přijavši  s  obou  stran  několik  horských 
potoků  protéká  jezero  Brienzské  a  Thunské, 
jež  splavná  opouští,  teče  mimo  město  Bern 
a  na  Švýcarské  vysočině  odvedena  náklad- 
ným průplavem  hageneckým  z  větší  Části  do 
jezera  Bielského.  U  švýc.  osady  Koblenzu 
vlévá  se  do  Rýna.  Protéká  kantony  bernský, 
solothurnský  a  aargavský.  Délka  její  jest  280 
km,  poříčí  17.372  ^m\  z  nichž  485  km*  le- 
dovců. A.  je  krásná  řeka  s  čistou  vodou,  bo- 
hatá na  ryby. 

Aarau,  hl.  město  švýc.  kantonu  aargav- 
ského  na  úpatí  Jury  a  na  pr.  bř.  Aary,  hlavní 
stanice  dráhy  curyšsko-aaravské  s  5944  oby- 
vateli (1880),  sídlo  úřadů  kantonálních,  má 
starobylou  radnici,  budovu  vysoké  rady  s  nád- 
hernými malbami  na  skle,  jezdecké  kasárny, 
zbrojímu,  střední,  vyšší  dívčí  a  obchodní 
školu,  ústav  hluchoněmých,  velkou  sbírku 
mincí,  bohatou  státní  knihovnu  se  spisy  k  dě- 
jinám švýcarským  se  vztahujícími,  banku  a 
úvěrní  ústav,  čilý  průmysl  (zboží  ocelové, 
math.  a  fysikální  přístroje,  elastické  tkaniny, 
pentle,  lučebniny  a  j.),  slévárny  na  zvony  a 
děla,  knihtiskárny  a  prádelny  na  bavlnu.  (VÍ2 
vyobr.  č.  2.)  Kraj  úrodný,  vinorodý,  okolí  velmi 
půvabné.  A-ský m  mírem  skončila  se  Toggen- 
biirská  válka  (v.  t).  —  Okres  a-ský  má  19.247 
obyvatelů. 


Aarberg  —  Aargau. 


_,  okr.  méstečko  ve  ivýc.  kantoné 
tKrnakém  na  f.  AaFe  s  1345  obyv.  (tSSo).  Bý- 
valo hrabstvlm,  jeí  mjsto  Bern  r.  1531  kou 
pilo.  NsL  bliíku  Í3ou  ilri  t-ski  slatiny  A  aky 

okres  má  17.507  obyv. 

Aubnrg,    místečko    ve     ivýc.    kanlonf 
aargavském  na  Aaře  ciEdaleko  vtoku  \Viggery 
a  na  ccnlr.  dráze  Svýc.   s  1932  obyv    (iSSo) 
seminifem   pro   uřitelky   a   Btanřm    zámkem 
jenž  1660—65  rozSifen  byt  ve  značnou  pe\  nost 
]sa  sídlem  landvo^ta  bcrnského.  a  státní  vfz 
nicf;  pDZdéji  pfemínfn  ve  zbroj- 
nici a  posléze  pronajat  k  úi^elům 
průmyslným.  Kukodílny  na  zboží 
bavlnéné,  jirehárny,  obchod  s  ví- 

AaTB.  řeka   Svýc,  viz  A  a 

Aarcxkntan,  pohofl  ve  £vi 
akí  provin.  Nordlandu,  kraji 
Jemtiandu,  v  dolních  patrech  v 
mi  lesnaté,  v  horních  lysé, 
choli  ve  výSi  1472  m 
a  jest  stfedem  kraje 
bohatého  na  mžď. 

AarMtmp  [ 
strupj  Carl  Ludvíg 
Emil  {■■■■  1800  — 
t  1856),  dánsk\  Ivr 
básník  smčru  Heme 
o\a,  jehož  basné,  n£ 


Awrflot  [ůrflot],  jméno  norského  rodu  sel- 
ského, zasloužilého  o  vzdélánl  národní.  R.  1808 
založil  Sivert  A   na 
svém    statku    knihti 

skarnu  která  podnes 
je  majetkem  rtdm\ 
a  počal  v>davati  tj 
denník  Jeho  dceia 
Berta  je  známa  jiko 
básniFka  naboicn  kd 
jeho  \nuk  Uauric 
jako  národoho^ipoddř 


A&^«.n  IhgoiiJl  I)  kanton  ' 
ski  \  sev  čásli  zemí  s  ním  hrai 
wch  kanton  cur\  Ssk)  a  7užskv  r 
1uzcrní,k\  na  /áp  bernsk\  "inluthi 
a  basilejsko  a  na  se\  odděluje  jt 
nd  Badenska  Má  rozlohu  14(14  frm' 
tím  4.6/.m' lesů  z^lhn' vinohradů  S91  řím 
poli  a  luk  tib  km  jezer  Kanton  a  skv 
patfi  k  niŽiné  ív\c  jsa  z  časti  prostou 
pen  vapencovvm  odnožím  pohoři  jur 
skebo  a  pror>t  četnv  mi  pFit!n\nii  udo 
limi  Hlavni  jeho  fetfz  na  lev  bř  Aar\ 
tvoři  Wasserílohl'*'  ■<  <  \  lifluh  714^1 
íilafeleKB  (623  m)    1  I  1  mz 

prokopán    tunel     1  li^ 

Wulptlsber^    |sl  i  iiI  u; 


'■—*'' —  -_— -  pfi.di)n.h     Vlp     d   jiilJiz   ijJilv      uiudi>}    j 

téméř  az  ke  svému  hřbetu  pilné  vzdí 
lanv  Lindenbcrg  (869  m)  odděluje  kra 
kdy  fi-ivolnf,  vyznamenávají  se  pfbným  jazy  |jinu  Treiamt  zvanou  od  ostatních  Částí  kan 
kem  a  zvučným  veriem.  A.  fadi  se  literárné  tonu  A  má  níkolik  píknych  iirok\ch 
k  Oehlenschlaegcrovi  a  Wintherovi;  b)l  dlouho  udali  otvírajících  se  do  dvou  hlavních  udoh 
zapomenut,  až  Brandes  na  néj  upozornil  .Sam  aarského  a  por^nského  Aara  hlavni  řeka 
Itde  digte  (Sebrané  básné)  vySly  1877  s  cha  kantonu  jení  také  dle  ni  pojmenován  vnim'^ 
rakteristikou  Brandesovog,  do  sebe  téméf  vSecko  vodstvo  Ay     VeSkeré 


Aargau. 


widstvo  kantonu  patři  k  úvodí  Rýna,  jenŽ  zde 
icromé  Aary  přijímá  ješté  Sisselnu  z  Fríckého 
udoli  (Raurachie).  Hallvylské  jezero  (452  m  n.  m., 
io'4  Irm')  patři  sev.  svou  částí  k  A-č,  jižní  ke 
kant.  luzemskému. —Podnebí  kantonu  jest  cel- 
kem mírné  a  zdravé,  ale  vykazuje  se  prudkými 
změnami  temperatury,  zvláště  v  obvodu  vyššího 
Jury;  deštivý  záp.  vítr  panuje  po  větší  čásf 
roku.  —  V  ohledu  geologickém  skládá  se  A. 
z  útvarů  triasového,  jurského  a  třetihorního ; 
Rýn  na  př.  teče  po  jurském  útvaru  bílém,  Aara 
po  hnědém.  Severní  čásf  řetězů  jurských  skládá 
se  z  útvaru  triasového,  v  němž  se  vyskytuje 
velmi  pěkný  vápenec  lasturový,  z  kterého  do- 
bývá se  sůl  v  solivárnách  r>'burské,  kaiser- 
augstské  a  rheinfeldské,  ročně  úhrnem  asi 
i6ojooo^  soli  kuchyňské.  Jižní  úbočí  skládají 
8C  z  bílého  a  hnědého  Jur>\  Pěkná  ložiska  sá- 
drová jsou  na  Stafeleggu,  u  Mumpfu,  Ehren- 
ding  a  Birmenstorfii.  Dříve  dolovalo  se  v  ná- 
plavě  na  některých  místech  na  železnou  rudu, 
ale  zanecháno  toho  pro  přílišnou  nákladnost 
práce.  Z  mořských  vrstev  třetihor.  Wiirenlosu 
a  Ileiling  láme  se  cenný  pískovec,  v  jurském  po- 
bc^  nalézá  se  též  alabastr  a  keuperský  dolo- 
mit. Rovněž  hnědé  uhlí  jest  v  kantoně  a-ském, 
jenž  kromě  toho  vyniká  bohatstvím  teplic. 
A-  má  198.645  (1880)  velmi  pokročilých  oby- 
vatelů národnosti  něm.,  mezi  nimi  108.029  prot., 
88.893  kat.  a  1234  židů,  kteřížto  poslední  spo- 
lečně jsou  usedlí  ve  dvou  osadách  údolí  surb- 
ského:  v  Endingách  a  Langenavě.  Je  tu  1 1  měst 
a  266  vesnic.  —  Hospodářství  a  průmysl 
nalézají  se  v  A-ě  v  plném  rozkvětu.  Hlavním 
zaměstnáním  obyvatelstva  jest  rolnictví,  ze- 
jména ve  Freiamtě,  v  údolí  Reussy  a  ve  Fri- 
ckém  údolí;  pěstuje  se  mnoho  rostlin  olej- 
natých,  též  zdárně  prospívá  ovocnictví  a  vi- 
nařství na  jižních  stráních  jurského  pohoří 
(zavine  výborné  jakosti  trží  se  ročně  27  mil.fr.), 
ittčiny  jsou  hojně  zavodňovány  a  zvláště  vzorné 
jest  zdejší  hospodářství  v  lesích,  zaujímajících 
jo%  veškeré  půdy.  Nemalá  péČe  věnuje  se 
včelařství  (r.  1876  napočteno  14.629  úlů);  také 
chov  dobytka  jest  vydatným  pramenem  obživy 
<r.  1876  chováno  3796  koní,  62.295  kusů  skotu, 
20.826  k.  dobytka  vepřov.,  13.839  koz,  1390  ovcí) 
a  rybářství  čile  se  provozuje  na  Rýně  a  na  je- 
zeře Hallvylském.  Avšak  přes  to,  že  půda  jest 
výborné  vzdělána  (pouze  4'5'«  neproduktivní), 
nestačí  k  úplné  výživě  obyvatelstva  poměrné 
četného  a  tudíž  asi  3670  obyvatelů  jest  od- 
kázáno ku  průmyslu  a  obchodu.  Ve  Frickém 
údolí,  okresu  badenském  a  dolním  A-sku  kvete 
bavlnictví  (předení,  tkaní  a  potiskování)  v  15  to- 
várnách, ve  Freiamtě  zaměstnáno  jest  na 
30UO00  lidi  pletením  slámy,  vZofingách,  Aaravě 
a  Frickém  údolí  tkaním  hedvábných  stužek. 
Zboží  bavlněné  vyváží  se  odtud  do  Itálie,  do 
Asie,  Afriky  i  Ameriky,  a  též  dobré  látky  lněné 
a  viněné  v  kantoně  se  vyrábějí.  Průmysl  ko- 
vový prospívá  hlavně  v  Aaravě,  zejména  dobré 
povésti  těSí  se  zdejší  přístroje  mathematické 
ahrsíkální.  —  Kommunikace  kantonu  záleží 
v  účelně  založené  soustavě  dobrých  silnic  a 
v  rozvětvené  síti  železniční.  Řeky  Aara,  Reuss 
a  Limmat  na  dolním  toku  svém  jsou  splavny, 


kdežto  řádnému  rozvinutí  plavby  a  pifařství 
na  Rýně  překážejí  ^víry  a  slap^  u  Rheinfeld 
a  Laufenburga. —  Ústava.  A.  jest  spolkovým 
členem  spříseŽenstva  švýcarského  astatem  svo- 
bodným, v  němž  moc  svrchovanou  má  lid ; 
on  má  iniciativu  u  všelikých  věcech  týkajících 
se  ústavy,  zákonů  a  financí  a  sám  jediný  o  nich 
rozhoduje.  Základní  práva  států  svobodných, 
jako  jsou  rovnost  všech  občanů  před  záko- 
nem, svoboda  nábož.  vyznání  a  tisku,  právo 
spolčovací  a  petiční,  nedotknutelnost  osoby  a 
majetku  a  j.  zabezpečena  jsou  spolkovou  ústa- 
vou. Kanton  rozdělen  jest  v  1 1  okresů  (hlav. 
místa :  Aarau,  Baden,  Bremgarten,  Brugg,  Kulm, 
Laufenburg,  Lenzburg,  Muri,  Rheinfelden,  Zo- 
íingen,  Zurzach)  a  tyto  v  50  obcí  č.  krajů ;  obec 
spravuje  starosta  (ammann)  a  výbor  2— 8Členný. 
Všeliké  obecní  hodnostáře  a  okresní  úředníky 
volí  si  lid;  jemu  též  zůstavena  volba  členů 
Velké  rady,  jež  koná  se  po  okresích  a  to  po 
jednom  členu  na  1 100  duší.  Dvakráte  do  roka 
jest  »referendum«  lidu,  jenž  tu  rozhoduje  o  vše- 
likých usneseních  Velké  rady,  o  nových  zá- 
konech a  výnosech,  o  výdajích,  o  větších  půj- 
čkách, o  nakládání  s  daněmi  a  ňnančních  roz- 
počtech. Mimořádné  » referendum*  má  místo, 
žádá-li  za  to  aspoň  čtvrtina  Velké  rady.  Sne- 
se-li  se  5000  občanů  na  osnově  nového  zá- 
kona, jest  Velké  radě  o  něm  jednati ;  6000  obč. 
může  žádati  za  odvolání  rady  nebo  za  úplnou 
revisi  ústavy.  Velká  rada  volí  na  4  léta  radu 
vládni  o  7  členech,  z  nichž  musí  bvti  aspoň 
3  katolíci  a  3  protestante  a  v  jichž  čele  jakožto 
hlava  kantonu  jest  landammann.  Správci  okre- 
sů jsou  okr.  přednostové  (amtmann)  a  každý 
okres  má  svůj  okr.  soud,  kdežto  v  každém  kraji 
jest  smírčí  soudce.  Nejvyšší  instancí  jest  de- 
vítiČlenný  vrchní  soud,  jejž  přísluší  voliti  Velké 
radě.  Kněží  jsou  vyloučeni  z  hodností  politi- 
ckých. Obojí  vyznání,  katolické  a  evang.-re- 
formované  má  zvláštní  své  zřízení;  katolíci 
(ve  Freiamtě,  Badensku  a  Frickém  údolí)  pří- 
slušejí  k  diécési  solothurnské,  církev  reformo- 
vanou spravuje  devítičlenná  rada  a  synoda. — 
Vojensky  přispívá  A.  ke  spolkové  armádě 
14.700  mužů,  z  nichž  88^5  m.  patři  k  voj- 
sku výpravnému  (k  5.  divisi),  ostatní  k  zem- 
ské obraně.  -  Finanční  stav  kantonu  jest 
příznivý ;  nemáf  státniho  dluhu  a  také  přímých 
daní  nebylo  dosud  ukládáno.  Státní  rozvaha 
z  r.  1882  vykazuje  24,494.386  fr.  čistého  jmění 
kromě  fondů  k  různým  účelům  založených 
(mezi  tím  kantonské  školní  jmění  1,557.158  fr.), 
2,293.287  fr.  příjmů  a  2,351.039  fr.  výdajů.  — 
Školství  a  vychovatelství  kantonu  jest  velmi 
spořádané;  r.  1882  Činil  náklad  na  ně  433.190 fr. 
A.  má  217  škol  národních  (primárních)  asi 
s  500  učitelův  a  učitelek,  26  škol  okresních 
s  povahou  progymnasií,  kantonskou  Školu  o  dvou 
odděleních,  reálném  a  humanistickém,  vyšší 
dívčí  školu  a  ústav  pro  učitelky,  učitelský  se- 
minář, mnoho  ústavů  chudinských,  pro  hlucho- 
němé a  j.  Ve  prospěch  chudinství  vůbec 
mnoho  zde  činěno  a  jmění  chudinské  dostou- 
pilo roku  1877  výše  8,132.218  fr.  —  Znak  kan- 
tonu: štít  kolmo  rozpůlený,  v  jehož  pravé, 
modré  polovici   nalézají  se  tři  zlaté  hvězdy, 


8 


Aarhus  —  Aaron. 


v  levé  Černé  stříbrná  zátočitá  řeka  (Aara).  — 
Dějiny.  Kraje  na  dolním  toku  Aary  byly  již 
na  sklonku  starého  veku  vzdělány.  U  Win- 
dische  rozkládalo  se  velké  město  Vindonissa 
a  blízko  Kaiseraugstu  ležela  Augusta  Raura- 
corum ;  o  teplících  badenských  již  Tacitus  se 
zmiňuje.  V  III.  stol.  po  Kr.  přistěhovali  se  sem 
Alamani,  v  V.  stol.  dostala  se  země  pod  vládu 
franckou,  od  r.  888  byla  částkou  říše  německé. 
Z  panských  rodů  zdejSích  vynikla  prodlením 
času  hrabata  Lenzburská  a  Kyburská,  později 
zvláště  hrabata  Habsburská.  V  XIII.  stol.  na- 
lézaly se  již  téměř  veškeré  krajiny  nynějšího 
kantonu  pod  panstvím  habsburským  a  setr- 
valy pod  ním  až  do  r.  141 5.  kdy  z  návodu  cis. 
Sigmunda  a  koncilu  kostnického  spříseženci 
švýcarští  jich  dobyli  a  rozdělili  jako  země  pod- 
dané, ponechavše  domu  Habsbursko-rakou- 
skému  pouze  Frické  údolí  a  Rheinfeldsko. 
Bernští  při  tom  zabrali  kraje  západní,  v  nichž 
pak  za  reformace  zavedli  protestantism,  Lu- 
zernsko  opanovalo  jižní  a  Cur>xh  východní 
kraje ;  ostatní  části,  totiž  Freiamt  a  Badensko, 
přiřČeny  sedmi  kantonfim  za  společné  kraje  pod- 
dané. Tak  zůstalo  až  do  r.  1798,  kdy  po  vpádu 
francouzském  zrušen  poddanský  poměr  těch- 
to krajin  a  zřízeny  z  nich  kantony :  badenský 
a  a-ský,  které  Napoleon  I.  r.  1803  sloučil,  při- 
pojiv íc  nim  i  Frické  údolí.  Tím  utvořen  kan- 
ton  A.  v  nynějším  svém  rozsahu,  jenž  za  ná- 
sledující doby  míru  počal  rozkvétati.  První 
ústava,  jíž  se  mu  dostalo  od  mocného  jeho 
ochránce,  ustanovovala  Velkou  radu  o  150 
členech  za  sbor  zákonodárný  a  Malou  radu 
o  13  členech  jako  exekutivu  a  trvala  do  r.  1814, 
kdy  i  mladý  kanton  a-ský  zakusil  vli\ai  reakce 
a  částečnými  změnami  ústavy  (zvýšením  censu, 
ustanovením  delší  doby  úřadování  a  j.),  hlavně 
pak  rozmnožením  moci  Malé  rady  nabyv  rázu 
oligarchického,  podlehl  vlivu  sobecké  koteríe. 
Proti  této  zosnováno  ke  konci  r.  1830  nekrvavé 
povstání,  i  vypracován  návrh  nové,  demokra- 
tičtější ústav>',  jež  hlasováním  dne  6.  kv.  při- 
jata. Avšak  stálými  novotami  a  náboženskými 
rozbroji  lid  nedocházel  pokoje,  a  když  r.  1841 
revise  ústavy  skončila  se  tím,  že  obecným 
hlasováním  dne  5.  ledna  16.050  proti  11.484 
hlasům  zrušisna  dosavadní  rovnost  obou  ná- 
boženských vyznání  v  radách  i  úřadech  a  při- 
jata zásada  poměrného  zastoupení  dle  počtu 
hlav,  propuklo  ve  Freiamtě  povstání  katolíků, 
jež  však  od  vládního  vojska  potlačeno  u  Vili- 
merg  (i  i.  ledna  t.  r.).  Opanovavší  strana  zru- 
šila nyní  8  mužských  klášterů,  vidouc  v  nich 
ohniska  potlačené  vzpoury  a  jmění  jejich 
(6  %  mil.  fr.)  určila  k  účelům  školským  a  chu- 
dinským, což  mělo  za  následek  mnoho  prud- 
kých vyjednávání  a  bouřlivých  událostí.  Na- 
dále zůstala  při  vesle  strana  liberální,  za  jejíž 
vlády  r.  1848  přijata  Velkou  radou  spolková 
ústava  švýcarská.  Několika  revisemi  ústavy 
kantonské  lidu  dáno  mimo  jiné  právo  odvo- 
lati Velkou  radu  (22.  ún.  1852),  dále  vyřčena 
emancipace  židů  (1863)  a  zavedeno  •referen- 
dum*, totiž  povinné  hlasování  lidu  o  záko- 
nech, daních  a  rozpočtech  (1869  a  1870),  čímž 
kanton  a-ský  převeden  ku  zřízení  čistě  demo- 


kratickému. —  Literatura:  Bronner,  Der 
Kanton  Aargau  atd.  (St.  Gallen  1844—45); 
Lutz,  Handlexikon  der  Schweiz  (1856);  J.  Miil- 
ler.  Der  Kanton  Aargau,  seine  polit.,  Rechts-, 
Kultur- u.Sittengeschichte  (Curych  1870—72).— 
2)  A.HoniÍ  (Ober- Aargau),  nazývá  se  sev.- 
vých.  Část  kantonu  bemského  inezi  kant.  sólo- 
thumským  a  Ejnmenským  údolím,  zejména 
okresy  aarwangenský,  wangenský,  burgdorfský 
a  čásf  fraubrunnenského. 

Aarhus  [órhus],  nejdůležitější  město  jut- 
ské  na  Kattegatu  a  na  dráze  frederícia-lang- 
aaské,  sídlo  biskupství  (založ.  948)  a  stiftu,  má 
starý  gotický  hlavní  chrám  (viz  vyobr.  č.  3.), 
architektonicky  zajímavý  tím,  že  spojuje  sloh 
původní  skandinávský  se  slohem  ranní  gotiky 
a  že  jeho  tři  lodí  jen  příčnou  zdí  do  pravých 
úhlů  jsou  zavřeny.  Znamenitý  přístav,  roz- 
sáhlý obchod  a  průmysl  (továrny  a  dílny  na 
lněné  a  bavlněné  zboží,  tabák,  raffíneríe  a  j.> 
a  24.831  oby  v.  (1880);  vyváží  se  odtud  hlavně 
obilí,  dobytek  a  slad.  —  Stift  a-ský,  jejž 
protínají  dráhy  výSe  jmenovaná  a  východo- 
jutská,  zahrnuje  v  sobě  okresy  (amty)  a-ský 
a  randerský  a  má  na  6333  km^  250.000  obyv. 
Amt  a-ský  zaujímá  2477  km'^  se  140.888  objrv. 
a  vých.  jeho  Čásf  patří  k  nejúrodnějším  kra- 
jinám dánským. 

Aar5  [óró],  ostrůvek  v  Malém  Beltu  v  pru- 
ském Slesvicko-HolŠtýnsku,  od  pevniny  úžinou 
Aarósund  oddělený,  dosti  úrodný,  s jedinou 
rybářskou  vsí  Aaroby  (267  obyv.). 

Aaron,  skalnatý  poloostrov  sev.-franc.  dep. 
lile  et  Villaine  na  průlivu  La  Mancheském 
s  pevností  Saint-Malo. 

Aaron  (hebr.  Aharón)  1)  syn  Amráma  a 
Tochabedy  (Jokébéd)  z  pokolení  Leví  a  staršf 
bratr  Mojžíšův,  jemuž  od  Hospodina  byl  při- 
dělen, aby  jej  hlavně  svou  výmluvností  pod- 
poroval před  Faraónem  při  vysvobození  ná- 
rodu židovského  z  poroby  egyptské.  Když 
Židé  z  Egypta  propuštění  na  cestě  své  do 
země  zaslíbené  přišli  k  hoře  Sinai  a  MojŽiS 
na  temeně  hory  této  prodléval  40  dní,  tu  A. 
k  doléhavé  a  hrozivé  prosbě  lidu  o  návratu  Moj- 
žíšově již  pochybujícího  a  bohoslužby  žádosti- 
vého ulil  zlaté  tele,  jemuž  se  lid  klaněl.  Že 
však  A.  tohoto  ne  zcela  dobrovolně  spácha- 
ného spolupůsobení  k  modloslužbě  litoval.  Že 
velkých  sobě  dobyl  zásluh  při  vyvedení  Židů 
z  Egypta  a  jinak  horlil  o  upevnění  bohovlády 
mezi  Israelity:  proto  k  rozkazu  Hospodinovu 
posvětil  jej  Mojžíš  za  nejvyššího  kněze,  učiniv 
úřad  kněžský  dědičným  v  jeho  rodině  tak, 
aby  nejstarší  syn  vždycky  byl  veleknězem  a 
ostatní  kněžími.  Toto  povýšení  zavdalo  podnět 
k  závisti,  jež  dohnala  Korea,  DátánaaAbí- 
róna  s  jinými  250  soudruhy  ku  vzpouře  proti 
oběma  bratřím,  kteří  prý  sobě  nejvyšší  hod- 
nosti v  národě  uchvátili.  Než  na  rozkaz  Ho- 
spodinův země  pohltila  spiklence,  kteroužto 
pomstou,  jakož  i  prutem  Á-ovým,  jenž  se  za- 
zelenal a  vykvetl  1  na  památku  v  arŠe  uložen 
byl,  potvrdil  Bůh  A-a  1  jeho  rodinu  ve  kněž- 
ství. R.  40.  po  východu  z  Egypta  A.  stár  jsa 
123  léta  umřel  na  hoře  Hór,  zanechav  syna 
Eleázára  nástupcem  svým  v  úřadě  velekněz- 


Iličm.  Vrch  Hór  ai  posud  sluje  horou  A-ovou 
sdicbcl  HÍTÚn),  lidei  ve  zvláStni  ni:Sité  uka- 
iuje  se  hrob  A-Qv;  kfiíici  nalezli  zde  již  vy- 
^tavínou kapli.  (ll.Moii.6,3o;7,7;j,q;  19—31; 
S  r;  jz,  1—6;  IV.  Mojž.  16,  30  n.)  Jrk. 

3)  A.  z  Alexandrie,  kníz  ncstoriáriský 
1  lĚkaí  v  VII.  stol.  po  Kr.  za  cisafe  Heraklia 
lok  6ao),  slovutný  t(m.  íc  byl  z  prvních,  kdoŽ 
oznámili  Araby  s  líkafskými  spisy  řeckými. 
Nipial  řecky  spis  Pandeitty  lékařské  ve  30  kn., 
}ii  Serpius  z  Ras-ainu  jeSté  níkolika  roz' 
nnoíil.   Spis   ten  přel.  do  syrStiny  jakýsi  Jo- 


lém  poli)  a  dosud  ho  uilvá.  jediná  ze  viech 
polských  kapitol. 

4}  A.  (neb  Aron).  knfíe  bulharský 
na  konci  X.  stol.,  syn  cara  SiSmana  1,  Úíast- 
nil  se  bojů.  jež  otec  jeho  a  bratři  David,  Moj- 
iiS  a  nejmladší  Samuel  vedli  po  smrti  byi. 
cis.  Jana  Cimiska  (f  976]  s  Řeky  za  svobodu 
bulharskou.  Kdyi  v&ak  po  smrti  obou  startich 
bratři  Samuel  dosedl  na  trůn,  dal  A-a,  kter^ 
;  prý  zřidni  klonil  se  k  ŘekOm,  odpraviti  a  ro- 
\  dinu  jeho  vyhladiti  tak,  íe  zahubí  unikl  jen 
'  syn   A-Qv  Jan  Vladislav,  který   zabiv   r.  1014 


Mut  a  odtud  do  arab.  uíený  židovský  lékař  | 
Uucrdíavaihi  z  Basry;  ale  nedochovalo  se; 
'  ného  nic  než  nčkolik  fragmentů  v  ddech  i 
lUiueiových,  z  nichl  dovídáme  se,  že  A. 
^  IčkařA  poprvé  zmiňuje  se  o  neEtovicích.  | 
3)  A.  (f  1059),  jediný  arcibiskup  krakovský,  j 
fodem  Francouz.  Byl  prvním  opatem  tynie- 
<^ých  benediktina  (r.  1046— 1059)  a  obdržev  < 
po  smrti  bisk.  Rachelina  r.  1046  od  krdle  , 
Kaiimira  krakovské  biskupství,  domohl  se  od 
papeže  Benedikta  IX.  arcibiskupské  jurisdikce.  1 
Jeřto  viak  Benedikt  IX.  byl  vzdoropapežem, ' 
r^cnabylo  toto  zřízení  platnosti  a  již  nástupce  1 
Aúv  Lambert  Zula  neužíval  arcibiskup,  titulu. 
A.  zavedl  v  pol.  kosteifch  zpívání  ialmů  a  mo- 
'iliieb,  iv«nč  hodinkami.  Krakovská  kapitola 
A-dv  ert)  přijala  za  svQj  (tři  zlaté  koruny  v  bi- 


syna  Samuelova  Gavrila  Romana  na  lovu,  stal 
se  carem  bulharským. 

ti)  A.,  jméno  nékolika  hospodarO  mul- 
tanských;  a)  A.  Petr  usurpoval  vládu  tím, 
že  odpravil  r.  1456  předchůdce  svého  Bog- 
dana  DragoSoviíe,  avSak  byl  Již  za  dvé  léta 
(r.  1458)  od  syna  jeho  Stepána  svržen  a  od- 
praven.  A.  byl  prvním  poplatným  knížetem 
muttanským,  zavázav  se  odvádéti  2000  du- 
kátů sultánu  Muhammedovi,  —  b)  A.,  proti- 
hospodař  Alexandra  IV.  v  polovici  XVI.  stol. 
Kdyi  vévoda  Štípán  IX.  r.  1558  byl  zavra- 
ždén,  nastoupil  Petr  stolník  jako  Alexander  IV. 
a  pojal  dceru  Štípánovu  Roxantu  za  chof. 
Avšak  část  bojarů,  podporovaná  Maďary,  při- 
držela se  A-a,  který  vSak  brzy  byl  přemožen 
a  uvíznín,  —  c)  A.  {Heron),  nástupce  Petra  VII., 


10 


Aaronowicz  —  Aas. 


který  se  stal  ntnichem.  Vláda  jeho  však  byla 
nedlouhá,  neb  již  r.  i^gi  bojarové  jej  vypu- 
dili. Sultán  dosadil  jej  sice  opět,  když  však 
žádal  za  to  pevnost  Bender,  spojil  se  A.  s  kníž. 
sedmihrad.  a  cis.  Rudolfem  II.  proti  němu.  Ne- 
moha odolati  krymským  Tatarům,  kteřf  z  roz- 
kazu sultánova  jej  sevřeli,  dal  se  kníž.  sedmihrad. 
v  ochranu;  když  však  byl  opět  od  něho  se- 
sazen a  Štěpánu  XI.  vláda  svěfena,  odešel  do 
Cařihradu,  kdež  r.  1592  od  janičarů  zavražděn 
a  oloupen. 

6)  A.  ben  Ášer,  též  A.  Bar  Móšé,  zna- 
menitý žid.  rabbin  v  první  pol.  XI.  stol.  Na- 
psal traktát  o  přízvuku  a  vokalisaci  v  hebrej- 
štině Kúnteras  ham-másóret  (quinternio  Maso- 
rae),  Machbéret  ben  Ášer  (compositio  auctore 
b.  A.,  tišt.  r.  15 18  a  1846)  s  varianty  v  hebr. 
textu  Písma  sv.,  které  sbíral  po  rkpech  v  zá- 
padních knihovnách,  kdežto  jeho  spolupracov- 
ník Ben  Neftálí  pátral  v  bibl.  orientálních. 
Tyto  rozdíly  textové  vzbudily  v  židovstvu  dvě 
sekty,  z  nichž  jedna  držela  se  A-a,  druhá  Ben 
Neftálího.  V  jejich  vydáních  bible  užito  po- 
prvé značek  vokalisujících,  tak  že  proto  omy- 
lem pokládáni  byli  i  za  vynálezce  jejich.  Spisy 
A-ovy  jsou  vytištěny  v  benátské  Biblia  rab- 
binica  (151 8). 

7)  A.  Pietro  z  Florencie,  kanovník  v  Ri- 
mini  (*  ok.  1480,  \  v  pol.  XVI.  st.).  Věnoval  se 
studiu  nauky  o  kontrapunktu  vyvinující  se  tehda 
v  Itálii  tak  usilovně,  že  upoutal  na  se  pozornost 
papeže  Lva  X.,  který  jej  jmenoval  ředitelem 
hudby  cirk.  v  Římě.  Theoretické  spisy  jeho 
o  hudbě  jsou  zvi.  tyto:  Tre  libri  delV istitu- 
lione  armonica  (v  Bologni  1516),  známější  v  pře- 
kladu latinském;  spis  ten  vzbudil  polemiku 
mezi  A-em  a  druhým  theoretikem  ital.  Ga- 
foriem;  Trattato  della  nátura  e  cogniiione  di 
tutti  gli  tuoni  di  canto  fermo  efigurato  (Benát. 
r.  1525  a  1527);  //  Ťoscancllo  della  musica, 
libri  tre  (t  1523,  25,  29,  39  nsl.),  nejlepší  spis 
A-flv,  znamenitě  pojednává  o  kontrapunktu; 
Lucidario  in  musica  di  alcune  opinioni  antiche 
e  modeme  (t.  1545),  v  němž  objasňuje  něko- 
lik sporných  za  té  doby  stránek  hud.  theorie, 
a  Compendiolo  di  molti  dubbj,  segreti  e  sen- 
tence, intomo  al  canto  fermo  e  figurato  (Mi- 
lán 1547). 

8)  A.  (klást,  jméno  Alexeje  Zacharoviče 
Narcisová),  biskup,  ruský  spisovatel  theolo- 
gický (*  178 1  —  f  1842).  Vzdělával  se  v  ro- 
dišti svém  Kolomně  na  duchovním  učilišti  a 
v  moskevské  slov.-řecko-lat.  akademii,  na  níž 
pak  byl  od  r.  1807  učitelem  němčiny,  kate- 
chismu a  vstoupiv  do  kláštera,  i  kazatelem. 
Postupně  byl  archimandritou  klášterů  penzen- 
ského,  kazašského,  jaroslavského  atd.,  a  od 
r.  1826  biskupem  archan^elským  a  cholmo- 
gorským,  v  kteréžto  důstojnosti  odebral  se  již 
r.  1830  na  odpočinek  a  f  v  moskev.  novo-spas- 
ském  monastýru.  Původní  práce  homilétické 
daleko  převýšeny  jsou  počtem  překladů  z  ja- 
zyka hebrejského,  německého,  anglického  atd., 
jichž  byl  dobře  mocen.  Hlavní  z  nich  jsou: 
Zrělišče  Kresta  Oiristova  (Moskva  1810)  z  něm. 
od  Titze,  Daublera  a  j.,  Dva  poučit,  slova 
z  něm.  od  Jerusalema  (t.  1837),  Je^ednevnaja 


pišča  dlja  Christian  (t.  1838)  i  Voxxvanije  k  ne- 
ébtmičauiym  (L  i&ís)  ^  ^  fiakterAv  spis  O 

věČnom  pokoje  Svatých  (t.  1841)  z  angličiny 
a  mn.  j. 

Aaxonowioz  Izaak  (|  1620),  židovský  spi- 
sovatel a  v  1.  1550 — 1629  knihtiskař  krakov- 
ský, rodem  z  Prostějova  na  Moravě.  Vydal 
mimo  jiné  proslulý  Talmud  babylonský  (1603 — 
1605)  v^  12  fol.  svazcích,  kteréžto  dílo  jest 
posud  od  orientalistů  a  bibliografů  vysoce  ce- 
něno. Vlastní  spisy  A-ovy,  psané  hebrejsky, 
jsou  obsahu  náboženského.  A.  slynul  své  doby 
jakožto  výborný  znatel  bible  a  jazyka  hebrej- 
ského. 

Aaronův  n&pmník  Č.  náhrudník  (hebr. 
chóšénham-mišfát,  náprsník  práva,  rozhodování, 
řec.  Aoysiov,  od  čehož  je  slov.  cjiobo)  byla  dutá 
Čásf  úboru  velekněze  židovského  (v.  vyobr.  Č.  4. ) 
ze  zlaté  tkaniny  posetá  12  drahokamy,  na  nichž 
byla  napsána  jména  12  pokolení  israelských ; 
v  dutině  její  chovány  posvátné  losy  He- 
breů  úrím  a  tummím,  zjevení  a  pravda,  po- 
vahy neznámé.  Jedni  mají  za  to,  že  byly  to 
dva  věštecké  obrázky  zosobňující  zjevení  a 
pravdu,  jiní,  že  byly  to  (diamantové)  kostky 
hladké  (tummím)  a  s  body  (úrím),  nebo  dva 
kameny  různých  barev,  jimiž  rozhodováno  a 
jichž  velekněz  v  těžkých  otázkách  se  dota- 
zoval. Zlatými  sponami  byl  A.  n.  připevněn 
k  efodu,  tak  it  s  ním  tvořil  jeden  celek.  Jak- 
mile velekněz  oblékl  roucho  toto,  ihned  nabyl 
osvíceni  a  nadpřirozené  moci  rozhodovati  v  zá- 
hadných věcech.  Po  zboření  chrámu,  když 
velekněžství  zaniklo,  počali  židé  povérečné 
přikládati  zvláštní  sílu  A-ovu  n-u  a  víra  v  moc 
drahokamů  těch  byla  v  středov.  tak  veliká,  že 
název  ten  přešel  i  do  chemie  a  že  Karel  Vel. 
dal  vložiti  do  své  koruny  imitaci  A-ova  n-u. 

Aars  [órs]  Jakob  Jonathan  (*  1837), 
filolog  norský,  vydal  mluvnici  staronordickou, 
překlad  vybraných  básní  Eddy  a  píše  do  vě- 
deckých časopisů. 

van  Aarsens  Francis  (*  1572  —  \  1641), 
náleží  k  největším  diplomatům  generálních 
států  hollandských.  Zastupoval  několik  roků 
generální  stavy  na  dvoře  franc,  kdež  Richelieu 
počítal  jej  mezi  tři  největší  státníky  tehdejší 
doby.  Byl  též  vyslancem  v  Benátkách,  v  Ně- 
mecku a  v  Anglii.  Zanechal  zajímavé  memoiry. 

Aarské  leAovoe,  ohromné  spousty  le- 
dové ve  vých.  Bemských  Alpách  ve  Švýcar- 
sku, temeniště  ř.  Aary;  jsou  čtyři:  Homo- 
aarský,  Dolnoaarsk^,  Lauteraarský  a  Finster- 
aarský.  Hloubku  jejich  měřil  Agassiz  a  na 
jednom  místě  páčil  ji  na  460  m. 

Aarwftnc^n,  průmyslné  okr.  město  ve 
švýc.  kantoně  bemském  na  Aaře  a  na  dráze 
burgdorf-aarburské  s  1798  oby  v.  (1880).  Okres 
a-skv  má  25.934  obyv. 

Aas  [ósj,  pl.  aasar,  v  Skandinávii  zvýše- 
niny  skládající  se  z  písku  nebo  z  kamení  a 
ohraničené  vodotoky.  Jsou  zvýší  až  400  m, 
zdélí  až  přes  300  km,  nízké,  se  hřbetem  skoro 
vodorovným*  Nejdůležitější  jsou:  upsalský  a. 
od  ústi  Dalelou  až  jižně  od  Stockholmu  (200 
/rm),  kópingský  od  Nykópingu  až  k  Dalelou 
(240  km)  a  j.,  v  Dánsku  jutský  a. 


Ass  [ós],  obec  v  Norsku  v  amté  akershus- 
tkém  (2700  ob.)  se  statni  vyESi  hospodářskou 

Au«n  [óinj  Ivar  Andreas  C  1813),  nor- 
sky filoloc  zvldSta  zasloužilý  o  výzkum  fefi 
lidu  norského  a  památný  svými  pokusy  utvo- 
řili I  rozhčných  jejich  dialektů  nový  spisovný 
Jazyk  (t.  zv.  laadsmaal),  ve  kterém  se  pokusil 
sim  skládati  díla  literární  (zpěvohrou  Er- 
vingeit,  Christ.  1855,  a  sbírkou  básni  Symra, 
3.  vj-d.  1875)  a  po  nim  několik  mladých  spiso- 
vatelfl,  maalslracver  zvaných.  —  Původně  bylo 


svého  otce  konal  i8z6 — 1831  práci  rolnickou. 
pak  se  stal  uiitelem  na  svám  rodném  ostrove 
Sindmiiru,  aí  v  dome  knize  Thoresena  se 
príuíil  laiinč  a  odhodlal  se  ke  studiim.  Od 
r.  1650  poiivd  státního  platu,  nikoli  krátě 
zvýSeného,  Sepsal  Det  norské  folkesprogs 
grammalik  (mluvnice  prostonárodní  feCi  nor- 
ské, 3.  vyd.  1864);  Ordbog  over  det  nortke 
folkesprog  (slovník,  a.  vyd.  1873);  Norské  ord- 
sprog  (přislovl,  2,  vyd,  1881);  Sorske  planle- 
aavne   {jména   rostlin    1S60);    Korsk  navnebog 


dándtého  spisovné- 
ho jazyka  jazykem 
nov^m  uvítáno'  vře- 
le, na  pf  od  Mun- 
chi.  ale  pozdřji  ů- 
íastcnslvi  ochablo, 
Uunch  ac  ruchu  to- 
hoto zFckl,  ze  /.na- 
menitejSich  básníků  ,; 

jen  Bjrmson  néjaký 

ías  k  ní  mu  lnul,  ale  ř.  4.  Amn 

pak  se  pfidat  ke 
itrané  mírných  re- 
formátorů, ktefl  jen  doplAují  spisovnou  dánsko- 
norttinu  vhodnými  výrazy  z  mluvy  lidu.  - 
Spor  není  ukončen;  A.  a  jeho  druhové  (Vinje, 
Janson  a  J.)  pracuji  ve  svém  sméru;  jejich 
vítézstvi  viak  by  značilo  velkou  ztrátu  lite- 
ratury norské,  která  si  zlákala  v  dosavadním 
svém  rouSe  tolikerého  uznáni  cizích  národů. 
Střediskem  národní  norské  Školy  jesl  spolek 
.norské  samlag.  zal.  r.  1868  a  určený 
ku  vydávání  knih  v  novém  spisovném  jazyce. 
A.  byl  původnč  také  botanikem  a  sbírání 
roKtlin  a  seznání  rozličných  jejich  jmen  pft- 
mílo  jej  ke  studiu  nářečí  norských,  původnĚ 
svého  domácího  sfindmorského  a  pak  s  podpo- 
rou společnosti  nauk  vSech  nářečí.  V  tčcMo 
dílech  vyznamenává  se  důkladnou  znalostí 
octatnfch  germánských  jazyků  a  filologickým 
bystrohledem.    A.  jest   samoukem;  po  smrti 


Auvltr  [ósvér], 
skupení  nízkých  0- 
strůvků  norských  ve 
kraji  nordlandském, 
ic,—  2okm  od  břehu, 
patři  k  nejdůleiitěj- 
ším  místům  rybo- 
loveckým  v  EvropC. 
Pořálkem  prosince 
přijíidi  sem  ai.  deset 
tisíc   rybářů   na  lov 

ít  nipnnik.  sledů  výtečné  jako- 

sti, jichž  se  zde  ve 
2—3   nedčlích    loví 

až   200.000   tun    v    cení    z'/,   mil.   zl.    r.  m.; 

Jinak  po  celý  rok  na  pustých  t£ch  ostrovech 


židovského  (neb  jak  se  obyčejní  říká  syrského) 
mísíce  (asi  naSe  druhá  polovice  července  a  prvá 
srpna),  původu  akkadského,  přijatý  od  Židů 
v  zajeli  babylonském  a  časem  u  různých 
národů  předoasijských  vedle  názvů  domácích 
se  ustáti  v  $L 

AI1,  slovo  perské,  znamená  vodu,  hiavné 
ve  slovech  složených,  Jako  Pandž-a*  (pčt  vod), 
Do-at  (dvč  vody);  srov,  Aa, 

Ab  slovo  semitské  v  různých  jazycích  se- 
mitských v  různé  podobě  se  vyskytující  i,hebr. 
áb,  aram,  abbá,  arab.  abů,  s  následujícím  čle- 
nem abu-t-)  znamená  otec  s  významy  z  pojmu 
otcovství  vyplývajícími,  jako  tvůrce,  původce, 


12 


Aba  —  Abactio. 


majetník  a  pán.  Ve  významu  tom  vyskytuje  se 
zhusta  v  mužských  vlastních  jménech  hebrej- 
ských a  aramejských,  jako  prvá  čásf  složeniny, 
zvláště  zhusta  v  arabštině,  a  sice:  i.  před 
následujícím  jménem  vlastním  bez  členu  neb 
se  členem  označuje  osobu,  jíž  jméno  příslušné 
náleží,  jako  otce  syna  prvorozeného  (výji- 
mečně dcery),  od  kteréž  doby  i  původní  jméno 
otcovo  z  pravidla  zatlačuje.  Tak  na  př.:  Mu* 
hammed,  když  se  mu  narodil  pr\'orozený  syn 
Kásim,  nazván  abu-1-Kásim,  t.  j.  otec  Kásimův. 
Jméno  to  zovou  Arabové  »kunja« ;  2.  s  následu- 
jícím jménem  druhovým  (obyčejně  se  členem) 
vyznačuje  osobu  nějakou  jako  majetníka  té  neb 
oné  věci  nebo  vlastnosti  význačné,  hezké  neb 
nehezké,  tvoříc  tak  jména  čestná  i  přezdívky. 
Tak  zove  se  slavný  arabský  básník  jeden 
abu-1-Alá  zz:  otec  výše  zz  Vysoký;  jméno 
zeměpisce  abu-1-Fidá  zn  otec  výkupu  zz  Obě- 
tavý; orientalistu  evropského  nazývali  Egyp- 
ťané pro  jeho  dlouhé  vousy  abu-z-Žakn  11:  otec 
brady  =  HradáČ  atd.  Analogicky  tvořena  způ- 
sobem tím  i  jména  jiná,  na  př.  zvířat:  abu-1- 
husni  iz  otec  krásy  m  páv,  ano  i  jména  místní: 
Abú-kír.  Slova  arabská  takto  tvořená 
hledej  pod  počátečným  písmenem  slo- 
va, které  za  abú,  abul-  následuje.   Dk, 

Aba,  vesnice  v  bělehradské  župě  v  Uhrách 
v  okresu  alsó-bodajkském  s  3000  maď.  ob.  a 
poštou.  Zřidla  minerálná.  Bbk. 

A1)4,  též  a  báj  a  (arab.),  původně  pruhovaný 
svrchní  šat  beduinský  ze  srsti  kozí,  pak  vůbec 
plášť  z  hrubé  látky  vlněné,  bez  rukávů,  jichž 
užívají  Beduíni.  Též  kutny  mnichů  a  dervišů, 
konečně  hrubá  látka  vůbec.  Vyrábějí  se  v  Bag- 
dádě a  v  Makedonii,  hl.  v  Soluni  (Saloniki), 
odkudž  též  turecky  » saloniki*  šlovou.  Dříve 
byly  důlež.  předmětem  vývozním,  hl.  na  trhu 
marseilleském,  odkudž  byly  zasílány  až  na 
ostr.  Antillské,  nyní  vSak  vývoz  jich  klesl.  — 
Abádži  (tur.)  krejčí,  jenž  pláště  ty  zhotovuje. 

Aba  Bamuel,  třetí  král  uherský  (1041  až 
1044),  potomek  kumánského  vojvody  Edy.  Pro 
svou  lidumilnost  nazván  byl  aba  {apazz  otec). 
Podporoval  reformátorské  snahy  krále  Ště- 
pána I.  Svatého,  jehož  sestru  Šaroltu  byl  po- 
jal za  manželku  a  od  něhož  byl  jmenován 
prvním  palatinem  říše.  R.  1041  byl  A.  duší 
spiknutí,  kteréž  zbavilo  krále  Petra  trůnu,  a 
použiv  příchylnosti  oddaného  sobě  lidu,  za- 
ujal sám  stolec  královský.  Roku  1042  vytáhl 
do  pole  proti  německému  králi  Jindřichu  III., 
kteréhož  byl  svržený  Petr  na  pomoc  vyzval, 
vnikl  až  k  Tulnu  a  vrátil  se  s  velikou  kořistí 
do  Uher.  Na  to  vrhl  se  Jindřich  s  velikou  silou 
do  Uher,  zmocnil  se  Prešpurku  a  porazil  Abu 
ve  dvou  menších  bitvách  mezi  Váhem  a  Hro- 
nem. Když  nastala  zima,  vrátil  se  Jindřich  do 
Němec,  ale  již  rok  po  tom  vtrhl  opět  do  Uher 
na  prosby  Petrovy  a  jal  se  tentokráte  opero- 
vati na  pravém  břehu  dunajském.  Již  vnikl  až 
k  řece  Rábnici,  když  mu  A.  po  svých  poslech 
vzkázal,  že  mu  postoupí  svá  území  od  Kahlen- 
berského  pohoří  až  k  Litavě,  jestliže  jej  po- 
nechá v  dalším  klidném  držení  království.  Zprá- 
va o  tom  způsobila  u  velmožů  uherských  vel- 
kou nespokojenost,  kteráž  tím  povážlivější  se 


stala,  když  byl  dal  A.  asi  50  nespokojenců 
v  Csanádé  bez  procesu  utratiti.  Nespokojenci 
prchli  do  Němec,  aby  zavolali  Petra  opět  na 
trůn.  Petr  slíbiv  německému  králi,  že  mu  ode- 
vzdá Uhry  v  léno,  vtrhl  se  silným  vojskem 
do  Uher  a  porazil  úplně  Abu  dne  5.  Čce  1044 
u  Rábu.  A.  prchl  do  Csabv,  ale  byl  tam  za- 
jat a  sťat.  Tělo  jeho  odpočívá  ve  starobylém, 
od  něho  založeném  klášteře  saarském.  Man- 
želka jeho  Šarolta,  dcera  knížete  Gejzy  a  se- 
stra krále  Štěpána  I.  Svatého,  byla  i  s  dětmi 
svými  po  bitvě  u  Rábu  Petrem  jata  a  s  celou 
svojí  rodinou  utracena.  Dle  Verboczye  nemají 
privilegia  udělená  Abou  platnosti,  právě  jako 
privilegia  daná  Štěpánem  IV.  a  některými  ji- 
nými pozdějšími  králi.  Bbk. 

AbabačiTorresské  ostrovy, nejsever- 
nější skupina  ostrovů  Nových  Hebrid  pod 
i68«  v.  d.  a  i8«  j.  S. 

AbábAové  (Abábidá,  sing.  Abbádí),  pa- 
stýřský národ  v  horním  Egyptě  a  dolní  Nubii, 
jejž  čítají  jedni  k  Bedžům  (R.  Hartmann),  jiní 
za  samostatný  kmen  ethiopský  pokládají. 
V  skutku  však  jsou  středem  mezi  Berabry  a 
BiŠariny.  S  prvými  mají  společný  kroj  a  mravy, 
pokládají  se  však  za  ušlechtilejší.  Již  Ptole- 
maios je  uvádí  v  nynějších  sídlech  pod  ná- 
zvem Zabadaiův,  sami  však  rádi  se  chlubí 
původem  arabským  od  doby,  kdy  stali  se  mu- 
hammedány.  Jsou  pleti  temné,  vlasů  černých, 
ale  kadeřavých  (ne  vlnitých).  Známi  jsou  jako 
ochránci  karavan  na  poušti  nub  cké.  Jejich 
Šeichové  jsou  pány  neobmezenými.  Počítá  se 
jich  (Russegger)  na  40.000  duší.  Kř. 

Abaoaennm  (*Apá^aivov)^  staré  město  si- 
cilské nedaleko  nyn.  Milazza,  pověstné  hlavně 
za  válek  Dionysiových,  Agathokleových  a  Hie- 
rónových. 

AbaoazU  [abak-],  řeka  braši Iská,  pravý 
přítok  Maraftonu,  do  něhož  se  vlévá  v  krajině 
Maué,  protekši  jezerem  Guaribským. 

Abaolnare.  Slovem  tím  označován  trest 
oslepení,  vykonávaný  přidržením  rozžhaveného 
Štítu  neb  kovové  jakés  nádoby  {bacinus)  před 
očima  odsouzeného.  Trest  tento,  již  KekŮm 
známý,  býval  i  v  říši  francké,  jakož  zejména 
i  vévoda  bavorský  Thassilo  r.  788  z  rozkazu 
Karla  Vel.  tím  způsobem  oslepen  jest    — / 

Abaoká  BloboAa,  rozsáhlá  ves  v  tobol- 
ské  gubernii  (okr.  išimský)  na  řece  IŠimu,  se 
3000  duší.  Na  tamní  koňské  trhy  přijíždějí 
Kirgizové. Odtud  na  vjv. táhne seAbackástep 
(též  Išimská),  Čásť  stepi  Barabinské  (v.  t.). 

Abaoo  [abako],  dva  se  v.  ostrovy  Baham- 
ského čili  Lucayského  souostroví  v  Záp.  Indii, 
Velký  A.  čili  Lucaya  (s  majákem)  a  Malý 
A.,  jsou  málo  vzdělány  a  mají  dohromady 
jen  2500  oby  v.  na  2313  km^.  Vyváží  se  odtud 
ovoce,  indych,  vzácná  dřeva,  bavlna  a  mycí 
houby.  Hl.  místo  je  C  a  r  1  e  t  o  n. 

dair  Abaoo  Paolo  viz  Dag  o  m  ar  i. 

Abaoosa  viz  Vi  ke  v. 

Abaotio  fabakcio],  lat.  odehnání,  sluje 
v  uherském  právu  zajetí  dobytka  cizího  na  po- 
zemku, jehož  vlastnictví  nebo  hranice  jsou 
sporný.  Tento  právní  ústav  souvisí  dle  všeho 
jako  jiné  druhy  zájmu  cizího  dobytka  (v.  Im- 


Abactio  partus  —  Abádir. 


13 


pul  si  o)  s  právem  polským,  plativším  na  oné 
straně  Karpat.  Držitel  pozemku  sporného,  který 
na  ném  postihne  cizí  dobytek,  může  jej  za- 
jmouti a  po  tři  dni  u  sebe  chovati,  při  čemž  má 
ovfiem  dobytek  živiti  a  ručí  za  každou  škodu, 
kterou  by  dobytek  ten  jeho  vinou  utrpěl.  Při- 
hlási-li  se  maj etnik  dobytka  do  tři  dnů,  jest 
držitel  pozemku  (abactor)  teprve  tehdy  po- 
xínen  dobytek  vydati,  zaváže-li  se  majetník 
dobytka  písemné,  že  pro  případ  sporu  doby- 
tek anebo  cenu  jeho  k  soudu  dodá,  že  sám 
k  soudu  se  dostaví  a  se  ospravedlní,  proč  dal 
dobytek  hnáti  na  sporný  pozemek.  Nevydá-li 
pak  abactor  dobytka,  upadne  vmarkální  po- 
kutu 3  hfiven  stříbra  (nyní  12  zl.),  právě  tak, 
jako  neoznámí-li  soudu  zájem  dobytka,  když 
se  majetník  jeho  do  tři  dnů  nepřihlásil  aneb 
s  abactorem  neshodl.  I  po  vydání  dobytka  může 
podati  abactor  proti  majetníku  dobytka  návrh 
na  viole nční  pokutu,  dokáže-Íi,  že  držel 
pozemek  po  celý  rok  pokojně,  veřejně,  vlast- 
ním právem  a  bez  společenství  s  majetníkem 
dobytka.  Dokáže-li  nad  to,  že  žalovaného  neb 
úředníka  jeho  dvakráte  soudně  upomínal,  aby 
nepásl  dobytek  na  pozemku  takovém,  přiřkne 
mu  soud  vlastnictví  dobytka.  Také  majetník 
dobytka  může  vymoci  proti  abactoru  violenční 
pokutu,  prokáže-li  pokojné  a  veřejné  držení 
pozemku  po  dobu  celého  roku,  protože  abactor, 
i  kdyby  dokázal  starší  své  právo  věcné  k  po- 
zemku, neměl  práva  toho  se  domáhati  nási- 
lím (via  facti),  tudíž  ani  zajetím  dobytka,  ný- 
brž měl  soudné  žádati  za  vydání  pozemku. 
Viz  Zájem  dobytka.  Hs\. 

Aliaotlo  partus  (lat),  v  římském  právu  v  y- 
hnání  plodu  ze  života.  Dle  názorů  římských 
nepokládal  se  plod  v  životě  matčině  jakožto 
čásf  matky  za  způsobilý,  aby  byl  samostatným 
předmětem  Činnosti  trestné,  a  vyhnání  jeho 
mohlo  býti  trestáno  jakožto  crimen  extra- 
ordinarium  jen  potud,  pokud  při  tom  ohro- 
žovalo se  zdraví  matčino  jednáním  osoby  třetí, 
nth  pokud  manžel  tím  připraven  byl  o  naději 
na  potomstvo.  J,  T. 

Abaotor  [abaktor],  latj  1)  zajímatel  (do- 
bytka) v.  Abactio.  —  2)  A.  lupič  (dobytka) 
\ÍL  Abigeatus. 

Abaoiui  viz  Abakus. 

Ab&d,  slovo  perské,  znamenající  bydli- 
ště, město,  vyskytuje  se  hojně  v  názvech 
měst  východních,  na  př.  Haiderábád  (město 
Haiderovo),  Ahmedábád  (město  Ahmedovo), 
Abbásábád  (město  Abbásovo)  a  p. 

Allád  (Ti sza-A.),  vesnice  na  Tise  v  Uhrách 
v jász-kún-szolnocké  župě  s  2494  maď.  ob.  (1880), 
přístavem,  telegrafem  a  poštou.  Proti  povod- 
ním vystavěna  zde  velká  hráz. 

Abad  y  Queypeo  Manuel  O''  ok.  1775), 
mexický  a  španělský  politik  a  církevní  hodno- 
stář. Jako  biskup  valladolidský  účastnil  se 
vzpoury  mexické  proti  panství  španělskému, 
byl  však  po  porážce  Hidalgově  nucen  opustiti 
svou  diécési.  Když  po  vypuzeni  Francouzů 
ze  Španělska  reakcionářská  vláda  zavedla  znova 
inkvisici,  jesuity  a  kláštery,  sesazen  byl  A. 
jakožto  protivník  restaurace  s  hodnosti  biskup- 
ské a  poslán  byl  od  místokrále  mexického  do 


Madridu,  kdež  sdílel  osud  přemnohých  jiných 
liberálů,  t.  vězení.  Teprve  když  se  zdařila  1820 
revoluce  začatá  D.  Rafaelem  de  Riego  a  9.  břz. 
t.  r.  inkvisice  byla  zrušena,  nabyl  A.  opět 
svobody.  Stal  se  členem  liberálních  kortesův 
i  měl  značné  účastenství  v  obtížném  za  poměrů 
oněch  díle  reformátorském.  Ohluchnuv  vzdal 
se  činnosti  politické,  a  byl  jmenován  bisku- 
pem tortozským.  Než  když  franc.  vláda  ve 
srozumění  s  několika  jinými  mocnostmi  vy- 
slala silnou  vojenskou  moc  pod  vrchním  ve- 
dením vévody  angoulémského  do  Španěl,  aby 
potlačila  » revoluci*,  poslán  A.  opět  do  vyhnan- 
ství,  kdež  brzy  zemřel. 

Abádab,  pohoří  v  Nubii  mezi  Berberem 
a  Suákinem  asi  1880  m  vysoké,  od  pohoří  Gon- 
tebského  úzkým  údolím  oddělené. 

Abadallové  nebo  A  b  dál  i  o  vé,  ob}'\'ateIé 
malého  jihoarabského  státu  LáhedŽe,  v  délce 
asi  52*8  km  a  v  šíři  asi  12*8  km^  jehož  sultán 
stojí  pod  ochranou  Anglie  a  požívá  roční  pe- 
něžitou podporu;  hlavním  městem  jest  AI  H au- 
ta h.  Počet  A-ův  udává  se  (r.  1885)  na  15.000. 
Jsou  nejvíce  civilisovaní,  ale  nejméně  bojovní 
všech  kmenů  jihozápadní  Arábie. 

AbadAón  (hebr.  zničení,  zkáza,  propast), 
v  knihách  Star.  Zák.  značí  často  místo  zkázy 
jako  říši,  v  níž  se  zdržují  zemřelí,  odpovídajíc 
tudíž  hebr.  slovu  Šeól  (v.  t.);  v  N.  Z.  značí  A. 
(jako  'Jpaddáv  personifikace  knížete  Orku) 
anděla  zhouby,  pročež  i  slovem  'AitoXXvonv 
(zhoubce)  se  překládá  (Zjevení  sv.  Jana  9, 
1 1.).  Jrk. 

Abáde^  město  v  perské  prov.  Fársistáně, 
asi  100  km  j.  od  Ispahánu  na  ř.  Kuru,  obehnané 
vysokou  zdí,  s  10.000  obyv.,  kteří  zvláště  ře- 
meslně umějí  vyřezávati  ze  dřeva  hrušového 
pouzdra,  skřínky.  Šachy  a  jiné  věci.  V  okolí 
JSOU  krásné  zahrady. 

AbadesaHy  San  Juan  de  las  A.,  špan. 
mčko.  v  Catalonii  v  prov.  geronské  nal.bř.Tera, 
jenž  zde  přepásán  jest  krásným  kamenným  mo- 
stem; má  500  obyv.;  5  ^m  na  sever  jsou  vydatné 
doly  kamenouhelné. 

Abadla  Frant.  Xav.,  rodilý  ve  Valencii 
(*  1774  —  1 1830),  vůdce  špan.  povstalců  za  franc. 
okkupace  r.  1808.  Z  prvu  velel  armádě  v  pro- 
vincii manchské,  s  jejíž  zbytky  ustoupil  do  Ca- 
dixu,  načež  stal  se  na  krátko  ministrem  vo- 
jenství a  pak  brigádníkem.  R.  18 12  svěřena  mu 
armáda  v  prov.  galicijské,  kterou  byl  zorgani- 
soval.  Po  restauraci  Ferdinanda  VIL  na  trůn 
Špan.  stal  se  gen.-lieutenantem  a  inspektorem 
vojsk  shromážděných  v  Cadixu  k  výpravě  do 
Špan.  osad  v  Americe. 

Ab&dilové  viz  Abadaliové. 

Abadioté,  loupežný  kmen  arabský,  jenž 
od  r.  823  bydlí  na  Krétě;  jest  jich  asi  4000  ve 
20  osadách.  Ačkoliv  jsou  muhammedány,  bojo- 
vali přece  s  Řeky  proti  Turkům  za  osvobo- 
zení Řecka. 

Ab&Air  (řec.  fiaixvXoí:),  u  Foiniků  klínovité 
kameny  posvátné,  jež  bývaly  na  místech  pa- 
mátných. —  Dle  řecké  pověsti  kámen  zavinutý 
v  plénky,  který  Rhea  podala  muži  svému  Kro- 
novi, aby  jej  pohltil  místo  novorozeného  syna 
Zeva. 


14 


Abádovci   —  Abaka. 


AbádOTOlf  pers.  ábádiján.  1)  Stoupenci 
Ábáda,  prvého  proroka  perského  téžMah-ábád 
neb  buzurg  Ábád  (=  velký  Ábád)  zvaného. 
Jemu  pfipisuje  se  spis  Desatir  (Regulae),  stará 
památka  náboženská,  již  nČktefi  pokládají  za 
ialsum  XVI,  století.  Vydána  Molou  Firúzem 
v  Bombaji  r.  i8z8.  —  2)  A.,  dynastie  maurská 
v  Seville,  viz  Abbádovci.  Dk, 

Abadseohové  a  AbaAxové  viz  Čerke- 
s  o  v  é 

Abádži  viz  Abá. 

Abae  viz  Aby. 

AbaeXard  viz  Abélard. 

Abafly^  maď.  panský  rod,  jenž  odvozuje 
původ  svúj  z  pokolení  Aby.  Vynikající  čle- 
nové jeho  jsou :  Mikuláš,  v  létech  1613 — 30 
hejtman  tokajský,  vojevůdce,  státník  a  přívrže- 
nec Béthlena  Gábora,  po  jehož  smrti  se  pfi- 
dal  ke  straně  Ferdinanda  II.  Jiří,  mladší  bratr 
předešlého,  velitel  oravského  hradu.  Alexan- 
der, syn  předešlého,  též  velitel  oravského 
hradu,  v  létech  1687 — 95  podžupan  oravské 
župy,  praotec  v  gemerské  župě  dosud  kvetoucí 
rodiny  A-ů,  kdežto  bratrem  jeho  Janem  za- 
ložená větev  sedmihradská  již  v  třetím  koleně 
vymřela.  Člen  uherské  větve  František,  vle- 
tech 176672  podžupan  oravský  a  poslanec  zem- 
ský, byl  zapleten  do  procesu  Marti  novic  sova 
pro  velezrádu,  ale  osvobozen.  Sepsal  několik 
dél  jazykem  latinským.  Bbk. 

Abaliy  Leopold,  pseudonym:  Branko 
Kov  i  nov  (*  i8.  ún.  1827  —  t  27.  ún.  1883), 
ev.  farář  ve  Slovenském  Aradci.  V  létech 
šedesátých  počal  psáti  novelly,  ze  kterých  po- 
vídka Tri  hroby  (ve  Viktorínově  almanahu 
»Lipa«  ročn.  III.,  1864)  svou  látkou  (z  podání 
o  Jánošíkovi  a  jeho  loupežnické  družině)  i  zá- 
dumčivým  tónem  je  zvláště  charakteristická. 
Později  psal  jen  články  do  Hurbanových  »Cír- 
kevních  Listův*  a  do  Boorovy  » Korouhve  na 
Sioně«.  Nedlouho  před  smrtí  redig.  homiléti- 
cký  Časopis  »Slovo  Života*.  A.  v  1.  1848  a 
1849  účastnil  se  ruchu  proti  Košutovcům.  Od 
té  doby  nebyl  v  mjjlosti  u  Maďarů.  Když  pak 
v  Časopise  »Slovo  Života*  káral  neblahé  po- 
měry uherské,  byl  jako  »pansláv«  pohnán  před 
maď.  ev.  konsistoř,  zbaven  místa  svého  a  od- 
souzen k  pokutě  200  zl.  Místa  svého  více  ne- 
dosáhl. Včk. 

Aliafl  (A  i  g  n  e  r)  L  u  d  v  í  k,  maď.  spisovatel 
a  nakladatel,  '•*  1840.  Vydává  a  rediguje  biblio- 
grafické spisy:  Figyeló  (od  1876),  Magrar 
Kúny'veshá\  (od  1875),  Nemleti  Kónyvtár,  Cor- 
vina  (od  1880).  Z  literárních  prací  Jeho  vyniká 
spis  o  elegii  A{  elegiáról  (1869)  a  A  magrar 
népdalról  (O  maď.  národní  písni  1872). 

Abá^^  chán  viz  Abaka. 

Abag^ar  viz  Abgar. 

Abaoh,  Abbach,  městečko  ve  vládním  ob- 
vodu dolnobavorském  na  Dunaji  s  1200  oby  v., 
má  doly  hnědého  uhlí,  prádelnu  a  lázně  se 
studenou  sirnatou  vodou.  Nad  A-em  strmí 
zříceniny  Heinrichsburgu,  rodiště  císaře  něm. 
Jindřicha  II.  Dne  19.  dub.  1809  svedena  zde 
bitva,  v  níž  Francouzové  pod  Davoustem 
zvítězili  nad  Rakušany,  jimž  velel  arcikníže 
Karel. 


Abal  1)  město  starořec.  viz  Aby.  — 
2)  A.,  Modrý  Nil  viz  Abáj. 

Aballard  v.  Abélard. 

Abalsiar  [abesé],  fr.  snížiti;  v  heraldícr- 
uŽívá  se  tohoto  výrazu,  když  figura  pode  střed 
štítu  se  staví,  aby  získáno  bylo  místo  pro  ji- 
nou, nebo  když  křídla  orla  heraldického  jsou 
schlípena;  opak  toho  hausser  iv.  t.). 

Abalte,  Abaete,  řeka  známá  nálezy 
diamantů  v  brasilské  provincii  Minas  Geraes, 
240  km  dlouhá,  levý  přítok  horního  San-Fran- 
ciska. 

AbáJ,  Abája  1)  horní  tok  Modrého 
Nilu,  hlavní  řeka  v  již.  HabeŠi,  počíná  se 
u  Šakaly  pod  lo'  15*  se  v.  Š.,  ve  výSi  2806  m 
n.  m.  a  vpadá  jako  dravá  bystřina  do  jezera 
Tanského,  jež  pak  opouští  korytem  majícím 
zSíří  několik  kilometrů,  ale  záhy  se  měnícím 
v  úžlabinu  Širokou  místy  jen  20  m;  tu  A. 
tvoří  nepřetržitou  řadu  slapů  a  peřeji,  naČež 
velkým  obloukem  obtéká  Godžam  a  Damot  a 
spěje  k  Fazoglu,  přijímaje  jméno  Bahr-el- 
Azrak  (modrá  řeka).  HlavnějŠí  přítoky:  Ba- 
šilo,  Džama,  Moger,  Guder.  —  2)  A.  Č.  Su- 
gaš,  řeka  v  gub.  tomské;  nedaleko  ústí  jest 
vesnice  A.,  jedna  z  nemnoha  osad  rus.  ve 
vnitřním  Altaji. 

AbáJa,  tur.  č  a  b  r  a  k  a.  Od  Turků  dostalo  se 
pojmenování  a.,   abajlija  i  k  Jihoslovanům. 

Abajakaragnpta,  buddh.  spisovatel  in- 
dický, dle  tradice  tibetské  narozený  veVých. 
Indii.  Vzdělával  se  v  klášteře  Vikramapurském, 
v  Magadě  a  Vigamale.  Panovník  magadijský 
učinil  ho  hlavou  všech  panditů  (bramínů,  kteří 
se  věnovali  vyučování)  a  daroval  mu  k  tomu 
zahradu  indraulijskou.  A.  obíral  se  hlavně  my- 
stikou, pročež  není  divu,  že  jeho  životopis  byl 
vyzdoben  všelikými  daty  podivnými.  Tak  na  př. 
připisováno  mu  asi  100.000  prací,  z  nichž  ně- 
které měly  prý  alespoň  600.000  slok;  z  toho 
jen  tolik  jisto,  že  psal  mnoho  a  že  zachovaná 
nám  čásf  jest  jen  zlomkem  jeho  činnosti.  Jisto 
též,  že  uvedl  v  systém  různorodé  theorie  o  tan- 
trách  (sbírkách  básní  atd.),  sebrav^  spolu  vše- 
cky tantry  v  jednom  ze  svých  spisů,  zvaném 
Moře  koudel;  ještě  lepší  dílo  jeho  jest  Dé- 
mantová Čotki  (2700  slok),  v  kterémž  se  líčí 
všecky  kouzelné  kruhy  č.  mandaly  a  kteréž 
dosud  jest  rukovětí  indických  mystiků.  O  A-ovi 
psal  V.  J.  Vasiljev  ve  velkém  díle  svém  Bud- 
dizm,  jego  dogmaty,  istorija  i  literatura.  (V  Pe- 
trohradě 1857,  1. 267.  nsl.)  Dílo  toto  bylo  také  vy- 
dáno německy  (1860)  a  francouzsky  (1863). 

Abaka  neb  Avaka,  vlákno  z  rostliny 
Musa  textilis  (banán  lanový),  též  konopí 
ma nilské  zvané. 

Abaka  č.  A  baga  (mong.  »strýc«),  druhý 
chán  mongolský  z  dynastie  Húlágúovců  Č.  lí- 
hánu perských.  Byl  starší  syn  Húlágú-chána, 
po  němž  nastoupil  r.  1265.  Vláda  jeho  byla 
vyplněna  Šťastnými  válkami  s  knížaty  z  rodu 
Džen^izchánova.  Bratr  jeho  Jašmut  porazil 
Nogaje,  vůdce  chána  Zlaté  Hord)r  Bergaje, 
náhlá  pak  smrť  Bergajova  zbavila  jej  nebez- 
pečenství hrozícího  mu  od  300.000  jeho  mužů. 
Uvolněn  na  severu  obrátil  se  na  východ  proti 
koalici  Burák-Oglana  Džagatajovce  s  Kajdu- 


Abakan  —  Abakus. 


15 


chinem   Ugataýovcem.    Prvého   porazil   blíže 
Fcijábtt   (r.   1269).    Za  to   války   se   sultány 
egyptskými  se  mu  nedařily.  Vojska  jeho  byla 
poražena  od  sultána  Mamlúků  Bfbarsa  v  malo- 
asij.  dolině  albustánské  r.  1277,  podruhé  v  Sýrii 
od  suit.  Keláúna,  čímž  pozbyl  Svríe  a  na  čas 
\  Malé  Asie.   Chystaje  se  k  nové  výpravé  ze- 
mřel   náhle    r.    1282    nemírným    pitím    vína. 
\láda  jeho   vyznačovala  se   spravedlností   a 
mírností,  v  čemž  mu  pomáhali  ministr  jeho 
Šems-ud-din  a  bratr  tohoto  'Alá-ud-dín;  perská 
iiteratura,  jsouc  vládou  jeho  podporována,  byla 
za  ného  v  plném  květu. 

AlMlEflUiy  řeka  sibiřská,  400  km  dl.,  temeni 
se  na  Altaji  na  A-ských  horách  ze  dvou 
jezer;  asi  50  km  před  svým  nčkolikaramenným 
ú^m  do  Jeniseje  (u  Mmusinska)  spadá  přes 
značné  prahy,  načež  stává  se  splavnou  i  pro 
vitši  lodi.  Některé  z  23  přítoků  A-a  jsou 
zlatonosné.  Na  dolním  jeho  toku  A-skou 
stepi  jest  řada  osad  ruských,  vedle  nichž  tu 
kočují  některé  kmeny  tatarské;  četné  mohyly 
a  jiné  památky  čudské  svědčí,  že  již  za  dob 
dávných  úrodné  břehy  A-a  kočovníkům  bý- 
valy útočištěm. 

Abakanowloz  Bruno,  souvéký  učenec 
polský    (*    1852).   Absolvovav  polytechnickou 
ikolu  v  Rize,  stál  se  na  polytechnice  ve  Lvově 
docentem  mechaniky.  Sepsal  hojně  pojednání 
2  rdzných   oborů   mathematikv,    astronomie, 
meteorologie  a  přírodozpytu  vůbec,  především 
však  zabýval  se  věd.  pracemi  o  elektřině,  ze- 
jména pokud  se  týče  jejího  praktického  upo- 
třebení v  mechanice.   Výsledky  badání  svého 
uveřejňoval  dílem  o  sobě,  dílem  v  rozpravách 
vydávaných  akademií  nauk  v  Krakově,  v  od- 
boméni   véd.  listu  » Kosmos*,  ve  varšavském 
>Ateneuc,    ve  Ivovském  belletristickém  časo- 
pise  »Tydzieň«,  jehož   byl  po  dvé    léta   re- 
daktoTem,  i  jinde.  R.  1877  redigoval  též  bez- 
platnou přílohu  tohoto  s  názvem :   » Wystawa 
kraýowa,  rolnicza  i   przemyslowa«,   jez   byla 
véstnilcem    komitétu  Ivovské   zemědělské   vý- 
stavy.   Ze    spisů  jeho   dlužno   uvésti:   Zarys 
staíyki  wykreálnéj  (Lvov  1876);  Teoryja  astro- 
Homic^na  gwia^d  spadajqcych  wediug  Schiapa- 
réUgo  (Lvov  1876);    Integrátor,  kr\ywa  cai- 
kova  ť  jéj  \astosowcnia    n>  mechanice  budow- 
nic\éj  (Varšava  1880);  Integrátory  {^Ogxúsko*  \ 
ve  Variavé  1882);  Nowy  sposób  budowy  \wo-\ 
jów  do  machin    dynamoelektryc^nych  (Krakov  ; 
1884^  a  j.    Roku  188 1  vzdal  se  A.  professury  ! 
^yicsiáVú  do  Paříže,  kde  sobě  zřídil  elektrotech- , 
nckou  laboratoř.  Od  r.  1883  byl  členem  redakce  ; 
časopisu  >Lumiěre  électríque«.  Za  účelem  se- 
zniiii  nových  pokroků  v  elektřině  cestoval  A. 
téi  do  Ameriky.  Mnohé  jeho  publikace,  vyšlé 
ve  6anc.  odb.  časopisech  a  hlavně  v  »Comptes 
rendus  de  Tacadémie  des  sciences«    vzbudily 
ve  vědeckých  kruzích  živou  pozornost.    Ze* 
jména  velkého  úspěchu  došlo  přední  věd.  dílo 
A-ovo  Ljts  intégraphes,  la  courbe  integrále  et 
ses  applications,  étude  sur  un  nouveau  systéme 
ď  ittíégraieurs  mécaniques  (Psďii  1886).  V  oboru 
eechanické    integrace     a    elektromechaniky 
a&nil  A.  řadu  značnějších  vynálezů.  V  té  pří- 
čině budiž  uveden  jeho  elektrický  chvě- 


j  i  č,  zvláštní  jednoduchý  přístroj  signálový,  za- 
ložený na  systému  elektromagnetickém,  nová 
soustava  elektrických  lamp  a  zvláště  důležitý 
math.  přístroj  nazvaný  integraf. 

A1>akaftsk,  sibiřská  osada  v  guber.  jeni- 
sejské  na  ř.  Jeniseji,  ^8  km  pod  ústím  Aba- 
kanu  v  okr.  minusinskem,  bývalý  »ostrog«  čili 
osada  ohrazená  koly,  založ.  r.  1707.  Obyva- 
telstvo, mezi  nímž  jest  mnoho  vypovězenců, 
páčí  se  na  2000  a  zabývá  se  v  létě,  jež  zde 
jest  velmi  teplé,  polním  hospodářstvím,  cho- 
vem skotu  a  včelařstvím,  za  kruté  zimy  lovem 
sobolů,  též  dobýváním  uhlí. 

Abakovéi  národ  černošský,  dříve  snad 
četný,  jehož  pouhý  zbytek  dnes  s  několika 
jinými  žije  porůznu  mezi  Mittuy  na  horním 
Nilu.  Kř. 

Aba]ramovl5  Alexander,  voj  voda  nov- 
l^orodský,  velitel  v  Toržoku  r.  1372,  když 
jej  oblehl  Michajl  Alexandrovič,  kníže  tver- 
ský.  A.  byl  vůdcem  smělých  uškujniků  (zá- 
Škodníků)  novgorodských,  kteří  loupežili  na 
řece  Kamě  a  Volze,  obírajíce  kupce  tudy  se 
beroucí.  Vyzvání  Michajtovo,  aby  mu  vzdal 
Toržok,  hrdě  zamítl,  spoléhaje  se  na  své  smělé 
druhy,  a  vyšel  mu  vstříc  před  město.  V  bitvě 
tu  svedené  byl  s  vojskem  svým  na  hlavu  po- 
ražen. Dšk» 

Abakai  1)  původně  tolik  co  naše  abc 
čili  abeceda.  Vzniklof  slovo  to  ze  jmen  prv- 
ních tří  písmen  a,  ba,  ga,  obyčejných  za  nej- 
starších dob  v  Egyptě;  též  řecké  názvy  písmen 
a,  /?,  y  ukazují  k  témuž  egyptskému  původu. 
Z  abaga  utvořeno  řecké  afiai  a  zláti niso- 
vané  a.  Ježto  však  u  Egypfanův  a  dle  nich 
u  mnohých  východních  národů  jako  u  Řeků 
prvních  9  písmen  znamenalo  naše  jednoduché 
číslice  I,  2,  3  atd.,  označována  slovem  a.  pů- 
vodně řada  čísel,  potom  deska,  na  které 
čísla  k  účelům  učebným  v  řady  a  sloupce  se- 
řaděná  se  znázorňovala,  pak  vůbec  tabulka 
početní,  zvláště  tabulka,  na  níŽ  obsažena 
soustavná  násobenka  čili  a.  Pythagori- 
cus,  nález  to  Pythagorův.  Potom  přenesen 
název  a.  na  taoulky  početní,  na  desky 
i  na  stolce.  —  Dle  svědectví  Martiann  Ca- 
pelly  a  Persia  nazývali  staří  a.  hladkou,  jem- 
ným pískem  nebo  prachem  pokrytou  desku, 
na  které  se  kreslily  geometrické  figury  a  pro- 
váděly různé  výklady.  Antický  a.  rozdělen 
byl  u  Řeků  na  deset  svislých  sloupců ;  známky 
(oblázky,  kůstky,  penízky)  nebo  číslice  v  prv- 
ním sloupci  (od  pravé  ruky  k  levé)  zname- 
naly jedničky,  v  sloupci  druhém  desítky,  v  tře- 
tím sta  atd.  Tak  se  vyznačilo  např.  číslo  1888: 
I  známkou  ve  sloupci  čtvrtém  (tisíce),  8  znám- 
kami ve  sloupci  třetím  (sta),  8  známkami  ve 
sloupci  druhém  (desítky)  a  8  známkami  ve 
sloupci  prvém  (jednotky).  Podobně  zařízena 
byla  počítací  deska  římská,  již  podobná  zacho- 
vala se  až  po  dnes  v  čínském  suan-panu  a 
v  ruských  sčctech.  Podle  ruského  vzoru  zavedl 
generál  Poncelet,  jenž  sčety  poznal  jako  zaja- 
tec ruský  1812,  do  franc.  obec.  Škol  počítací 
stroj,  jehož  se  až  podnes  také  u  nás  užívá 
ve  známé  formě  několika  rovnoběžných  drátů, 
na  nichž  se  pohybuje  po  10  kuličkách.   Počí- 


IC 


Abakus  Lalanneúv  —  Abamontí. 


láni  s  tabulkami,  ve  sloupce  Hmských  jednotek, 

desítek,  set  atd.  rozdílenými,  udríeto  se  i  po  za- 
vedeni arabské  soustavy  ífselnč  pfes  celý 
Blfedovík  ai  do  XVI.  století.  Abacisty  nebo 
algorithmisty  nazýváni  pak  počtáfi  dle 
toho,  u^ivali-lí  a-ků  nebo  ílsel  arabských.  \'e- 
liSský :  Život  Řekův  a  Římanův,  str.  243.  rtd.  — 
3)  A.  u  Římanů  ozdobný  stolek,  na  který  se 
stavilo  drahocenní  nácinf;  ti  i  slokk,  na 
ktcrím  hrávali  v  kostky  nebo  kamínky.  — 
3)  A,  (o/íb{),  nadhlavnice,  v  archítektufe  čtyř- 
hranná deska,  která 


^ 


tvoří  přechod  od  ní 
ku  břevno vi.  Na  ■■ 
ku  spočívá  architrav. 
U  sloupů  dórských, 
staroiónských  a  to- 
skánských jest  a. 
Čtyřhranný,  se  stra- 
nami rovnými,  u 
sloupů  římských,  ko- 
rínthských  a  novo- 
iónských  jest  a>  po 
stranách  dovnitř  vy- 
krojen a  bez  rohů, 
ježto  jsou  rohy  iik- 
mo  dolů  sřiznuty. 
Srovnej  Botticher , 
Tektonik  der  Hel- 
lenen,  1.  vyd,,  i.  díl. 
3.  exkurs,  str.  44  ai 
51,  Saglio,  Diclion- 
nairedeaanliq.grec- 

V.  abacus.  Na  při- 
pojeném vyobr.  í.  5. 
označen  a.  písme- 
nem 4.  xy-. 

Abakos lodan- 
BettT  jest  kótova- 
ný obraz  zvlástni 
plochy  válcové,  slou- 
žící ku  přibliínému 
stanoveni  součinu 
dvou  čísel.  Jedno- 
duchá úprava  CinI 
jej  způsobilým  na- 
hraditi pravítka  lo- 
ftarlthmická,  s  který- 
miž takf,  co  se  zá- 
kladní mySlénky  tý- 
če, má  velkou  podobnost.  Mannheim,  Cours 
de  geometrie  descriplive  p,  458.  Mn. 

Abalmk,  mčsteíko  sibiřské  na  Irtiii  ne- 
daleko Tobolska;  asi  600  obyvatelů  zabývá 
se  lovem  sobolů.  Sem  utekl  kníže  tatarský 
Kučum  před  Jermakcm,  dobyvatelem  Si- 
biře, a  roku  17)^3  zřízen  zde  kláiter  mužský, 
k  némuž  se  pouti  konají.  Nedaleko  odtud 
jest  A-cké  jezero,  úzce  podél  IrtiSe  se  táh- 

Abaldft,  hlavní  sklad  tabáku  a  pak  tra- 
fika vůbec;  slovo  to  pochází  z  rumunského 
abaldá  i.  apaltA  (najatý  sklad],  a  vzniklo 
prostřednictvím  albán.  apalto  (najatý  dvůrl 
z  ítulakého  afpallo  (nájem). 


Aliei 


AballCtUM*  (lat.  abalienalió^.  Privnf  vý- 
znam a-  jest  různý.  V  nejSiriím  hmotném 
smyslu  rozumí  římské  právo  a-i  kaldé  dovo- 
leni pozbytí  nebo  zmenSeni  práva,  právní  vý- 
hody nebo  disposice,  které  je  provázeno  sou- 
časným nabytím  výhody  újmé  té  odpovídající, 
osobou  jinou.  Ujma  z  deliktu,  jsouc  nedovo- 
lená, a  újma  z  derelikce,  pokud  nepřináíí 
přimo  jinému  prospčchu,  neni  a-f.  A.  může  se 
jeviti  buď  ve  zmeníení  jmční  přítomného  (da- 
rováním) nebo  v  zamítnuti  možného  rozmno- 
žení majetku  (zamítnutím  napadlého  dědictví). 
Lhostejno  jest  pro  pojem  a-,  spočívá-lí  ve 
ztratí  víci  nebo  práva  (tradici  víci,  cessí)  nebo 
v  pouhém  omezeni  práva  (zřízením  služeb- 
nosti) nebo  disposice  (nájmem),  jakož  i  to,  na- 
stává-li  s  vůlí  pozbývajícího  (tradicí),  bez  vůle 
nebo  proti  vůli  jeho  (promlčením  a  vydržením). 
V  užiím  smyslu  rozumí  právo  římské  a  práva 
moderní  a-í,  tak  zv.  scizenf,  totiž  převod  práva 
nikomu  příslušného  na  osobu  jinou  právním 
jednáním.  Ve  smyslu  formálním  znamená  a. 
právni  skutečnosti,  jimiž  nastává  hmotná  ■. 
(zbavovacf  skutečnosti),  jako  právní  jednáni 
promlčení,  vydrženi  a  pod.  —  Viz 
;.  Čk. 

AXM3íg9t,  ves  v  uher.  župi!  barai^ské. 
asi  5  hod.  sz.  od  Pétikostelí  ležící,  se  70t> 
maď-  a  ném.  obyv.  a  povístnou  krápníkovou 
jeskyni  o  dvou  oddílenich,  z  nichí  pfcdní 
[3S  m  d1.)  stále  naplnéno  jest  ledovou  vodou 
potoka  zde  se  temenícfho,  druhé,  mající  950  m 
zdélí,  vyniká  rozkoSnými  útvary  krápníkovými. 
Schody  ve  skále  vytesané,  zdi  a  zbytky  člo- 
vících  i  zvířecích  kosti  dosvédčují,  že  a -ská 
jeskyní,  jinak  též  Paplika  čili  Farářova 
j.  zvaná,  byla  za  dávníjSích  dob  obydlena. 

AbiQiu,  dle  starého  cestovatele  Pythea 
(u  Plínia)  ostrov  v  Sev.  moři.  Obyvatelé  ostrova 
toho  prodávali  prý  Teutonům  množství  éleklra 
(jantaru),  jehož  uzivali  místo  dřiví;  z  toho  sou- 
dili níkteří  učenci  (na  př.  Bessel),  ie  A.  jest 
Bornholm,  dánský,  uhlim  bohatý  ostrov,  a  že 
j>élektron<  neznačí  u  Plinia  jantar,  nýbrž  hníd6 
uhli.  A.  byl  též  stotožíiován  (od  MiinenhoRa) 
s  níkterým  z  ostrovů  při  ústí  labském,  ale 
pravdé  podobá  se  nejvíce  mlnéní  Manncrtovn 
a  Safaříkovo,  že  ostrov  ten  třeba  hledati  na 
pomoři  pruském  v  Sambii  a  že  jest  to  polo- 
výspa  dělící  záliv  Kuronský  od  moře  Balti- 
ckého, kterou  staří  omylem,  jestliže  tehda 
ostrovem  nebyla,  mohli  za  ostrov  pokládati. 
Srovn.  Šafaříkovy  Slov.  starožitn.  1837  str. 
367.  nsl. 

Abamontl,  též  Abbamopte  Josef,  stát- 
ník neapolský  ('  ok.  1759 — f  1818).  Včnoval 
se  advokacii,  ale  za  revoluce  franc.  po  vypu* 
zeni  krále  neap.  od  Francouzů  r.  lygti  stal  se 
gen.  tajemníkem   republiky   cjsalpinské 


náhodou  jeho  jméno  octlo  se  na  lisliní  mezi 
iz,  kterým  dána  amnestie.  I  vrátil  se  do  Mi- 
lána a  zastával  opít  úfad  v  republice  cisalr- 
Počátkem  r.  1S03  podal  žádost  za  propuí;<:- 
nou  a  navrátiv  se  do  Neapole  zmizel  z  poli:. 


Abán  —  Abandon. 


17 


:  1)  Měsíc  vodní,  jméno  8.  mísíce 
5iuj3ečného  roku  perského,  v  němž  slunce  se 
nalézá  :ve  znaku  štíra.  —  2)  Jméno  •  lo.  dne 
každého  mčsíce  roku  slunečného,  zvláště  však 
měsíce  A-u,  který  považují  Peršané  za  den  svá- 
teční jednak  pro  shodu  jména  jeho  se  jménem 
měsíce,  jednak    pro  památku  vítězství,  doby- 
tého toho   dne  iránským  králem  Závem,  sy- 
nem krále  Tahmáspa,  nad  turánským  králem 
Aírásjábem,  jakož  i  pro  upomínku  deště,  který 
po  osmiletém  suchu  toho  dne  s  nebe  se  snesl. 
V  den  ten  prý  k  rozkazu  božímu  i  země  uči- 
néna  způsobilou,  by  se  na  ní  handlilo  a  jejím 
proudům  vykázána  řečiště.  —  3)  Jméno  lo.  dne 
II.  měsíce  perského  (Bahmanu),  dne  slavnost- 
ního, téi  sadak  (stovka)  zvaného,  poněvadž 
zbýir'i  od  ného  loo  dní  do  konce  roku.  V  den 
ten  lychází   prý  zima  z  pekla   na  svět,  lidé 
pak  i  králové  zapalují  ohně  a  přinášejí  oběti, 
by  odvrátili   její  škodlivý  vliv.  —  4)   Jméno 
^enia,  ktečý   vládl   železu  a  dle  domnění  per- 
ského   konal    všecky   věci    v  měsíci    á-u.  — 
6}  Jméno  genia  vodní^io  u  Peršanů.       Dk, 

Á!b4n,  pohoří  arabské  uvnitř  země  jižně 
od  Džebel-&)mru ;  jsouc  vysoké  a  příkré  dělí 
se  ve  vulkanický  A.  el  as  vad  (černý)  na  se- 
veru a  porfyrový  A.  cl  ahmar  (červený)  na 
jihu,  mezi  nimi  jest  Široké  a  dlouhé  údoH 
Vádí  Nédžd  čili  Rumem. 

Abáli4  nebo  správněji  A  m  á  n  á,  řeka,  u  Řeků 

Chr/isorrhoas,  snad  nynější  Nahr-Baradí, 

»Tíékajíd   z  vých.  strany  antilibanonské,  teče 

pres  Damašek  do  pustin  a  po   krátkém  běhu 

mizi  beze  stopy  v  bažinách.  Dk, 

AbA|loayy  Avancy,  město  v  Peru  na  řece 

t.  jm.    (přítoku  Apurímaka),   přes  niž  se  pne 

jeden  z  nejkrušnějších  mostů  peruánských ;  od 

r.  1872    hl.    město  prov.  a-ské   s  5500  obyv. ; 

v  0V.0U  pěstiije  se  hlavně  cukrová  třtina,  a  cukr 

a-sVcý  pokládá  se  za  nejlepší  vůbec.    R.  1537 

svedena  zde  bitva  mezi  španělskými  conquis- 

tadory  Almagrem  a  Alvaradem,  přívržencem 

J^izarrovým. 

ďAbaAOOnrt  [abaiikúr]:  1)  Charles  X  a  v. 
J[oseph  de  ,Franqueville  (*-i758  —  f  1792), 
tranc.  ministr  války  n  1792,  byl  dne  10.  srpna 
obviněn  ze  spiknutí  proti  revoluci,  zatčen  a 
před  soud  do  Orleansu  odveden;  na  zpáteční 
cestě  pak  dne  9.  září  usmrcen  ve  Versaillích 
s  52  jinými  vězni.  —  2)  Ch  a  rl  e  s  F  r  é  r  o  t  A. 
I*  1801),  inženýr  franc,  zhotovil  znamenitou 
gen.  mapu  Bavorska- a  Švýcarska  a  společně 
5  Dupain-Tríelem  uveřejnil  Recherches  géogra- 
pkiques  (1791).  —  3)  Franciszek  Ksaw.  A. 
*'  1^15)*   současný  polský  spisovatel  a  publi- 
cista^ rodem  z  Liška.  Předběžná  studia  konal 
»  Sanoku,   Samboře    a    v  Przemysli,    Od  r.  | 
^537  do  r.  1841  poslouchal  na  vídeňské   uni-  [ 
^*ersité  •  a    polytechnice  •  přednášky  o   Chemii,, 
6'^ce  a  mathematice  a  kurs  agronomický  prof. ' 
^teckcra,    načež   pracoval    v   chemické   labo- , 
f-toři  vídeňské  mincovny.    R.  1841  vrátil  se 
^'j  Haliče  a  usadiv  se  v  Lišku  zabýval  se  pol- 
^-^  hospodářstvím.    R.  1856  cestoval  po  Če- 
<^tikh,  Německu,  Belgii  a  Francii,  aby  seznal 
zřizt&i  rolnických  a  hospodářských  škol.  Po  té 
^'éíestt  mu  od  haličského  hospodářského  spolku  . 

OrIt  ftl»rmik  Saa£ný,  •▼.  I.  18,1  t8S8. 


reorganisace  hospodářského  učiliště  v  Dubla- 
nech.  Když  za  vlády  Schmerlingovy  Frant. 
Šmolka  a  Flor.  Ziemialkowski  pojali  úmysl 
vydávati  denník  oposiční,  A.  obdržel  koncessi 
a  ve  Lvově  založil  s  nimi  »Dziennik  polski«, 
jenž  vycházel  od  i.  října  1861  do  12.  září 
1862,  ícdý  bylo  další  jeho  vydávání  Vládou 
zakázáno.  A.  jakožto  vydavatel  a  zodpovědný 
redaktor  vzat  byl  do  vazby  a  pro  tiskové  přc- 
činy  odsouzen  na  4  léta  do  těžkého  ^žaláře, 
z  něhož  jej  osvobodila  amnestie  při  nastou- 
pení kabinetu  Belcrediho.  Před  tím  a  ješté'po- 
zději  přispíval  A.  do  r&zných  Časopisů  znač- 
nou řadou  pojednání  z  oboru  hospodářství  a 
průmyslu.  O  sobě  vydal  spisy:  Doktadna  nauka 
o  gotolvaniu  myde^t  ws^elkiego  rod\aju,  o  wy- 
rabianiu  šwic  /ojoivych  i  sivic  stearyitoiy^ch 
(Lvov  1843);  Iwonic{,  jego  minerálně  (roditi 
i  pisma  o  tych  (ródtach  (Bochnia  1844);  Era 
konstytucyjna  austro-w^gierskiéj  monarchii  od 
1848  do  i88í  r.  (Krakov  18S1).  'Mimo  to 
uveřejnil  několik  politických  a  polemických 
brošur  s  pseudonymem  Budzimierz  Sochá 
a  Strážník  narodowy. 

AbaAdon  [abánd5h],  franc.  opuštění. 
1)  V  mluvě  námořnické  opuštění  lodi  od  muž- 
stva lodního  anebo  vysazení  jednotlivých  lod- 
iiíků  na  cestě,  t—  2)  V  právu  námořském  pro- 
hlášení pojištěného,  kterým  postupuje  pojisti- 
teli svá  práva  k  věci  pojištěné  za  zaplacení 
celé  sumy  pojištěné.  A.  je  tedy  způsob  t.  zv. 
konstruktivní  celkové  ztráty  (ktínstrukti- 
ver  Totalverlusti  perte  légalc),  kde  se  skutečná 
celková  ztráta  (absolutní)  finguje  prohlášením 
pojištěného  ve  případech,  kdy  snad  není  ztráta 
ona  ještě  zjištěna,  ale  jest  velmi  nravděpo- 
dobna,  nebo  kdy  nastala  snad  v  skutlcu  pouze 
ztráta  částečná;  která  se  však 'objemem  cel- 
kové ztrátě  blíží.  Již  ordonnance  burgosskéz  r. 
1538  určují  lhůty  pro  a.  zboží  ztracenéhťí  nebo 
poškozeného,  a  v  ordonnancích  barcelonských 
z  r.  1435  a  sevillské  z  r.  1556  staví  se  nezvěst- 
nost  lodi  na  rovefi  úplné  zkáze  její.  Západo- 
franc:  Guiďon  dé  la  nier  v  těchto  případech 
stanoví  a.  Po  příkladě  anglického  a  seV.-ame- 
rického  práva  obyčejového  {abandonnementy  a 
franc.  Code  de  commerce,  který  a.  zove  délais- 
sement  a  jehož  ustanovení  přešla  téměř  do- 
slovně do  práva  špan.,  portug.  a  hollandského, 
znají  též  ostatní  moderní  práva  námořská  a. 
Německé  právo  (čj,  865—875  občh.  zák.)  do- 
voluje a.  při  nezvěsťnosti  lodi,  pak  je-li 
předmět  pojištěný  ohrožen  tím,  že  loď  nebo 
zboží  stihlo  embargo,  že  zadrženy  válečno"!! 
neb  vyšší  mocí  (vládou)  nebo  loupežníky  moř- 
skými a  neuvolní-li  se  během  6  nebo  12  imě-, 
síců,  dle  toho,  stala-li  se  nehoda  ta  v  mořích 
evropských  (také  ve  Středozemním,  Černém 
neb  Azovském)  či  jinde.  Code  de  commerce 
(změněný  v  té  příčině  zákony  z  r.  1854  a  I862) 
a  práva  příbuzná  dovolují  a.  nad  to  při  ztro- 
skotání lodi,  při  neschopnosti  ku  plavbě,  způso- 
bené nehodou 'na  moři,  při  zkáze  nebo  zhor- 
šení pojištěných  předmětů  ze  tří  čtvrtin  (právo 
americké  již  při  zkáze  poloviční).  Brémské  revi- 
dované podmínky  pojistné,  důležité  pro  poji- 
šťování námořské  a  doplňující  často  vůli  stran^ 


18 


Abandonovati  —  Abarán. 


neznají  a-u,  ^rávé  tak  jako  pojistky  francouz- 
ské jej  obyčejné  co  nejvice  obmezují.  Prohlá- 
šení a-u  musí  učiniti  pojifiténý  bez  podmínky, 
neodvolatelné  a  ve  Ihfité  6  neb  9  (dle  franc. 
práva  6,  12  neb  24)  mésícfi,  dle  toho,  byla-li 
loď  nezvéstná  určena  do  přístavu  evropského 
Čili  nic  a  stalo-li  se  vzetí  nebo  zadržení  lodi 
v  moři  evropském  (atd.  viz  nahoře)  Čili  nic; 
dle  angl.  a  amer.  práva  ve  Ihfité  přiméřené, 
obyčejné  hned  po  zprávé  o  nehodé.  Lhůta  k  a-u 
začíná  uplynutím  Ihfit  svrchu  naznačených 
nebo  Ihfitv  nezvéstnosti.  Nékterá  práva  žádají 
prohlá&enl  písemného  (prus.  Landrecht  žádal 
prohlá&ení  soudem,  notářem  nebo  přísežnými 
dohodci).  ZajiSténý  mfiže  béhem  podobné  Ihfity 
(vyjma  franc.  právo)  užiti  a-u  proti  zajistiteh. 
Pfíjetí  a-u  pojistitelem  není  třeba;  dle  angl. 
a  amer.  práva  nahrazuje  soudce  rozhodnutím 
svým  odepřené  přijetí.  ProhláSením  a-u  pře- 
jdou na  pojistitele  práva,  jež  pojiSténý  na  po- 
jiSténou  véc  mél;  sumu  pojifiténou  mAže  však 
pojiSténý  žádati  teprve,  kdvž  pojistiteli  sdělil 
listiny  ospravedlňující  a.  a  když  mu  popřál  při- 
méřené lhůty  ku  prozkoumání  jich  (dle  Land- 
rechtu  ve  2,  dle  práva  franc.  ve  3  mésících,  dle 
holland.  práva  v  6  týdnech).  K  žádosti  poji- 
stitelově má  mu  pojištěný  zříditi  revers  o  a-u 
a  vydati  listiny  týkající  se  věcí  a-ovaných; 
vždy  pak  je  povinen  pečovati  o  zachránění 
věcí  těch,  pokud  to  možno  a  pokud  pojisti- 
tel tak  jeSté  učiniti  nemůže,  a  dodati  tomuto 
vSechny  zprávy  o  nich  doSIé,  vůbec  podporovati 
jej  ve  příčině  opětného  nabytí  nebo  speněžení 
věcí.  —  3)  A-em  se  zove  konečné  také  právo, 
jež  některá  práva  námořská  (též  obch.  zák.) 
dávají  pojistiteli,  aby  se  uchránil  placení  škody 
přesahující  sumu  pojištěnou;  může  se  totiž 
sprostiti  vSech  povinností  ze  smlouvy  pojišťo- 
vací zaplacením  celé  sumy  pojiStěné,  jak- 
mile nehoda  nastala;  nenabývá  však  tím  práva 
k  věcem  pojištěným.  H$x» 

Atendonovatl,  franc.  abandonner,  užiti 
abandonu  (viz  t). 

AbaASTOvé,  kmen  afric,  podrobený  od 
Ňamfiamů  zároveň  s  kmeny  jinými,  s  nimiž 
tvoři  mezi  podmaniteli  třídu  pracující.  Liší 
se  od  svých  ňamAamských  pánů  jazykem 
i  obyčeji.  Kř, 

AbaalllAy  město  ve  Spán.  prov.  Murcii 
v  okr.  ciezském,  se  zříceninami  starého  zámku 
a  5800  obyv. 

Abannaoo  G^^*)f  ^<^st  vyhnanství,  kteréž 
mělo  rok  a  den  trvati.  Trest  tento  ukládán 
ve  středověku  na  zločin  zabití,  když  dosaženo 
smíru  mezi  rodinou  zabitého  a  vrahem;  tento 
musil  se  však  pravidelně  ještě  před  nastou- 
pením vyhnanství  podrobiti  p  o  k  o  řc  (v.  t.).  — /. 

Abano,  vesnice  v  kavkázské  gub.  tiflísské 
v  okr.  gorském  při  pramenech  ř.  Tereku,  s  lo- 
žisky síry  a  železitými  prameny  s  teplotou 
i6*  R. 

d Abano  Pietro  (Petrus  de  Apono,  Pe- 
trus  Aponensis),  slavný  lékař  a  první  profes- 
Kor  lékařství  v  Padově,  *  r.  1250  v  Abané.  Del- 
ším pobytem  v  Caři  hradě  nabyl  řídké  tehdy 
známosti  řeckého  jazyka.  1292—1303  jsa  pro- 
iessorem   filosofie  v  Paříži,    byl   dominikány 


podezříván  z  kacířství  a  magie,  ale  vSeobecná 
vážnost,  jíž  »le  grand  Lombard*  požíval,  za- 
chránila jej  před  nástraha^ii.  Tam  .sepsal 
pověstný  spis  ConcitíatorlMijlkfíňtiarum' phi- 
losophorum  et  precipue  médičorum,  kterýž  po- 
prvé v3^Stén  b3rv  1471  v  Benátkách  a  později 
rozmnožen  traktátem  Z>f  venenis  eorumque  re- 
mediis  liber,  dočkal  se  mnohých  vydání  v  ze- 
mích různých.  Spis.  hleděl  tu  rozluštiti  spor- 
né otázky  v  tehdejším  lékařství  se  vyskytující, 
ale  pokus  jeho  se  nezdařil,  ježto  šlo  jemu 
i  protivníkům  hlavně  o  obranu  závažnosti  auk- 
torit  pomocí  scholastické  dialektiky.  R.  1306 
povolán  byl  do  Padovy,  kdež  pro  něj  zřízeno 
křeslo  professorské.  Ale  i  zde  zejména  přiči- 
něním kollegů  byl  viněn  z  kacířství  a  před 
inkvisicí  obžalován;  nevina  jeho  však  1  tu 
se  dokázala  vlivem  mocných  ochránců.  R.  13 14 
uchýliv  se  do  Trevisa,  zemfel  vtam  za  vyše- 
třování inkvisičního  léta  následujícího.  Dle  Hae- 
sera  byly  upáleny  kosti  jeho,  dle  'Gurlta  však 
pouze  obraz,  poněvadž  pozůstatky  tajné  od- 
neseny byvše,  inkvisici  ()o  rukou  se  nedostaly. 
Vědomostmi  svými  vynikal  :A»  .nad  své  sou- 
časníky mimo  nauky  lékařské  takií  v  botanice, 
optice  a  j.  v.  Znal,  že  vzduch  je  těžký,  že  na 
rovníku  jsou  krajiny  obydlené;  vypočetl,  že 
rok  trvá  365  dní,  6  hod.,  4  min.  Mozek  pova- 
žoval za  východiště  čivů,  srdce  za  počátek  cev. 
Mimo  spisy  zmíněné  vydal  několik  lékařských 
a  filosonckých  dél.  Peč, 

Abano  Bagrni  [— baňij.  lat.  Aponus, 
lázeňské  místo  v  ital.  prov.  a  distr.  padovském 
nedaleko  dráhy  padovsko-bolognské,  10  km  jz. 
od  Padovy  s  3822  obyv.  (1881),  již  Římanům 
známé  jménem  AquaeAponi  ( — nenses),  též 
Aquae  Patavinae.  Zdejší  horká  simatá  vří- 
dla prýštící  se  z  Monte  Irone  patří  k  nejte- 
plejším pramenům  evropským  (85*  C).  Dle  ně- 
kterých zpráv  narodil  se  tu  Livius,  nikoliv 
prý  v  Padově.  A.  B.  jest  též  rodištěm  zna- 
menitého učence  Pietra  ďA.  (v.  t). 

Abantidaiy  syn  Paseův,  vypudil  r.  264 
před  Kr.  archonta  Kleisthena  ze  Sikyóna  a  za- 
řídil samo  vládu.  Podporoval  vědy  a  účastnil 
se  osobně  filosofických  rozprav,  které  Deinias 
a  dialektik  Aristoteles  na  tržišti  pořádali.  Při 
této  příležitosti  byl  nedlouho  před  r.  251  od 
nepřátel  svých  zavražděn.  Samovlády  po  něm 
zmocnil  se  jeho  otec  Paseas. 

Abantovó  CApavteg):  1)  Dle  svědectví 
Hérodotova  (I.,  146)  staroiónský  kmen.  Zo- 
vouce  se  Thraky  boiótskými,  mělipŮvod- 
ní  sídla  ve  vVch.  Fókidě,  sfřeďem  pak  jejich 
bylo  město  Aby.  Když  BoiÓtové  AmajStí  vtrhli 
do  kotliny  kolem  jezera  Kopajského,  opustila 
drahná  část  A-tů  původni  vlast  a  osadila  se 
ve  střední  části  ostrova  Buboie,  kdež  za  krátko 
stali  se  národem  nejpřednějším.  Přední  jejich 
města  bylaChalkis  a  Eretria.  —  2)  Kmen 
osedlý  na  vrcho visku  épeirské  řeky  Aoa,  opo- 
dál mysu  akrokeraunského;  jejich  město  bylo 
Thronion.  Pšk. 

Abaráa:  1)  Kavkázská  řeka  v^ub.  eriván- 
ské,  levý  přítok  Arasu,  mající  v  jednotí.  Čá- 
stech svého  toku  též  název  Kirpičáj  a  Karasů 
(Černá  voda)  dle  řek  do   něho  vpadajících. 


Abarca  —  Abasson. 


19 


Teče  rovinou  zvanou  A-sképole.  —  2)  MČsto 
ve  Spán.  prov.  Murcii,  v  okr.  ciezském  na  svahu 
výSiny  nad  ř.  Segurou  s  3348  obyv.  (1878). 

AlMuroa  don  Joaquin  (*  1780 —  + 1844), 
Španělský  biskup.  Záhy  vstoupil  do  stavu  du- 
chovního, politicky  vfiaíc  působil  teprve  r.  1820 
jako  nepovolný  protivník  strany  liberální.  Stal 
se  1823  biskupem  leonským,  1826  členem  státní 
rady.  Po  smrti  Ferdinanda  VIL  přilnul  A.  pevně 
k  donu  Carlosovi  a  súČastnil  se  prvého  povstání 
v  severozápadních  končinách  země.  Po  nezda- 
řeném povstání  ustoupil  A.  s  donem  Carlosem 
do  Portugalska^  odtud  doprovodil  jej  do  Lon- 
dýna, kdež  byl  nejhorlivějším  agentem.  V  jeho 
službách  odebral  se  do  Francie,  kdež  však 
byl  z  rozkazu  vládního  zatčen  a  dopraven  do 
Frankfurtu,  aby  mu  návrat  do  Španél  byl  za-, 
mezen.  A.  však  prchl  přes  Hollandsko  a  po 
moři  domů,  a  působil  tu  v  zájmech  preten- 
dentových.  Jmenován  byl  členem  zřízeného 
karlistického  ministerstva.  Zdaje  se  však  ně- 
kterým důvěrníkem  ^ona  CarlQ3a  příliš  *umír- 
néným,  byl  u  něho  nsiřknuť  a  dán  do  vězení. 
Záe  dlouho  nemeškal,  nýbrž  přijat  na  mi- 
lost a  stal  se  ministrem  spravedlnosti.  Brzo 
však  upadl  poznovu  v  nemilost  i  nucen  vzdá- 
liti  se  do  Francie,  odtud  do  Piemontska,  kdež 
zemřel  v  klášteře  Lanzo  u  Turína. 

Abárim  (hebr.  přechody),  západní  kraj 
amorítské  výšiny  ve  vých.  území  jordánském 
vých.  od  Mrtvého  moře ;  v  sz.  části,  jež  sluje 
P  í  sgá,  nalézá  se  hora  N  eb  o  (714  m  vys.), s  které 
MojŽifi  před  smrtí  pohlížel  do  země  zaslíbené. 

AlMurlnova  Antonína  Ivanovna,  sou- 
věká  ruská  umělkyně  dramatická.  Věnovala  se 
z  mládí  zpěvu,  r.  1876  přestoupila  k  činohře 
a  od  té  doby  působí  při  petrohradském  alex- 
andrínskěm  divadle  v  úlqhách  »des  grandes 
coquette8«.  Poprvé  vystoupila  v  úloze'' Lcm- 
^ttginy  v  Mannově  kuse  Pavučina  se  znač- 
ným úspěchem,  načež  vytvořila  mnoho  nových 
postav  v  ruských  dram.  kusech,  z  nichž  nej- 
více vynikají  nlavní  úlohy  v  komedii  V.  Alex- 
androva Lakomyj  kusoček  a  v  dramatech  Bluž- 
dajuŠČije  ogni  od  Antropova  a  j.  Výrazná 
íysíognoniie,  lahoda  řeČi  zvyšovaná  uměleckým 
oviái£biím  hlasu  ve  všech  nuancích,  půvabný 
zjev,  jakož  i  promyšlená,  oduševněná  hra  uči- 
nily ji  miláčkem  petrohradského  obecenstva 
divadelního.  Čy. 

Aliaxiiiy  také  A  v  ar  i  s,  dleManethona  pevný 
tábor,  jdž  založili  Hyksos  v  nejvýchodnějšícn 
Částech  Egypta  na  rozhraní  již  asijském.  Jméno 
tamo  vzniklo  z  egyptského  slova  »ha-uar«,t.j. 
dům  kostí  a  značilo  místa,  v  jichž  serapeiích 
byiy  dle  domnění  kosti  Osirídovy  uloženy. 
Na  počátku  kralování  svého  dobyl  král  Ahmes  L 
tábora  tohoto,  čímž  panství  Hyksů  bylo  vy- 
vráceno. Fsk. 

AbaxlJi  (VAfia^t^!),  divotvorný  věštec  a  vy- 
učenec boha  Apollóna,  jenž  zavítav  kdysi  (dle 
Píndara  za  doby  Kroisovy)  ze  země  Skythů 
(nebo  H3rperboreů)  do  Řecka,  celou  tuto  zemi 
propatoval,  podávaje  všude  důkazy  zázračné 
ivé  moci.  Žádné  prý  nepožívaje  potravy  vy- 
dával věštby  a  léČil  nemoci  zaklínáním ;  osvo- 
bodil prý  téi  město  Spartu  od  moru  a  zasvě- 


til tam  chrám  bohyni  Koré  Sóteira.  Jméno 
jeho  stalo  se  později  středem  fantastických 
báchorek,  jako  na  př.  vypravovalo  se,  že  lítal 
v  povětří  na  zlatém  šípe,  jejž  mu  daroval 
ApoUón.  Srovn.  Lobeck,  Aglaophamus,  str.  313 
nn.  O  spisech  A-ovi  přičítaných  v.  Sittl,  Ge- 
schichte  d.  griech.  Literatur,  L  díl,  str.  213.  DhL 

AbamAovóy  národ  černošský  žijící  roz- 
troušeně uprostřed  Ňamňamů;  mají  totéž  so- 
ciální postavení  jako  Abangové.  Kř. 

A1>ai  C^pccc^  gen.  A  ba  n  ta):  1)  Král  ar- 
givský,  syn  Lynkeův  a  Hypcrmnéstřin,  otec 
Ákrisiův.  Založil  město  Aby  ve  Fókidě.  Štít, 
jejž  zasvětil  kdysi  Danaos  do  chrámu  Héry 
argivské  a  jejž  A.  od  otce  svého  Lynkea  ob- 
držel, měl  zázračnou  moc  utišiti  každou  bouři 
lidu ;  A.  zavěsil  jej  v  Argu  ve  chrámě  Héřině 
a  bohyni  ustanovil  zvláštní  slavnost  se  hrami 
spojenou,  při  nichž  vítěz  za  odměnu  štít  do- 
stával. —  Abantovec  {'ApuvxuiSfjs)  sluje 
Akrísios  jakožto  syn,  Perseus  jakožto  pravnuk 
Abantův.  —  2)A.  vizAbbás.  Vřa. 

A1>aioal  don  José  Fernando,  proslulý 
státník  španělský  a  jihoamerický  (*  1743  -^ 
t  1 82 i).  Nar.  v  Oviedě,  vstoupil  1762  do  voj- 
ska špan.,  účastnil  se  výpravy  do  Alžíru,  stal 
se  1796  král.  náměstkem  na  ostrově  Kubě, 
potom  generálním  guvernérem  Nové  Galicie 
a  nedlouho  na  to  místokrálem  peruánským 
s  hodností  polního  maršálka.  Na  cestě  do  Peru 
byl  od  Angličanů  zajat,  vyvázl  však  a  dostal 
se  na  místo  svého  určem.  A.,  ačkoli  vládl 
velmi  samostatně,  zůstal  vlasti  své  věren  i  když 
kolonie  španělské  v  jižní  Ameríce  odpadly,  a 
válčil  se  střídavým  štěstím  několik  let  s  po- 
vstalci. A.  získal  si  u  Peruanův  obliby  svou 
přívětivostí;  staral  se  o  hmotný  blahobyt  zem'^ 
1  zvelebení  školství.  Když  Francouzi  vtrhli 
do  Španěí,  podporoval  A.  všemožně  svou  vlasf. 
Za  snahy  ty  jmenovali  jej  kortesové  r.  1812 
markýzem  »de  la  Concordia  del  Peru«.  Když 
byl  A.  od  povstalců  několikráte  poražen,  od- 
volán r.  1816  Ferdinandem  VII.  a  žil  pak 
v  soukromí. 

Abasoia,  ve  středověku  název  Habeše. 

Abaiohin  viz  Závišín. 

Abaskové  ('Apncnni)  neb  Abasgové, 
starověký  národ  v  Koldiídě,  sídlili  v  záp.  Kavkaze 
a  na  pobřeží  čemomořském  v  okolí  dnešního 
města  Suchumkale,  dosahujíce  časem  na  jih 
až  ku  řece  Fasidu.  Podlé  starého  obyčeje  kol- 
chického  provozovali  obchod  s  lidmi  prodáva- 
jíce zvláště  sličné  hochy  a  kleštěnce  do  Kon- 
stantinopole ;  zvyk  tento  zamezil  teprve  císař 
Justinian  v  VI.  stol.  po  Kr.  Jméno  jejich  po- 
znati lze  ve  dnešních  Abcházech  kavkáz- 
ských. 

AbailOlly  dobrodruh  původu,  jak  se  zdá, 

francouzského,  jenž  vydával  se  za  syna  pers. 

Šáha  Súfia  II.  a  jakési  armén.  kněžny  a  svého 

času  natropil  v  Paříži  v  polovici  XVII.  stol. 

mnoho  hluku.  Získav  si  u  dvora  Ludvika  XIV. 

přátel  i  peněz,  odebral  se  do  Persie,  kdež  svěřil 

i  se  některým  velmožům,  a  po  jejich  radě  šel 

I  prosit  sultána  tur.  (patrně  Mahmúda  IV.)  za 

I  ochranu  svých   domnělých  práv.    Zprvu   byl 

.  milostivé   přijat,  ale  když  perská  vláda  udala 


20 


AbíiŠev  —  Abat-vent. 


jeho  podvod,  byl  internován  na  ostrovř  Lem- 
nu ;  pomoci  franc.  konsula  vSak  unikl  do  Pa- 
říže, kdeí  f  r.  1657.  Jeho  osobnost  vylíčil  franc. 
historik  Roccoles.  jenž  ho  inal  z  Pafííe 
p(ed  odjezdem  do  Persie,  v  knize  Les  impo- 
steurs  insignes  (o  znám.  podvodnicích,  v  Am- 
ster.  1683)  pode  jménem  Sejjid-Fága,  pravř, 
íe  hy[  dfive  celníkem,  což  zdá  se  svídíili 
pro  jeho  francouzský,  nikoli  perský  původ. 

Abai«V  Dmitrii  Nikolajevič  {'^  1879 
—  f  iSSo),  rus.  chemik,  věnoval  se  studiu  pfi- 
rodnlch  vid  na  univ.  petrohradskí,  naíeí  byl 
r.  1854  jmenován  prof,  IV.  gymnasia  moskev. 
ského.  Podav  svou  magisterskou  dissertaci, 
otiSténou  r.  1857  v  >Bullet.  de  la  Soc.  Impér. 
de  nátur,  de  Moscoui  {Reckerckes  sur  la  dhso- 
lubilité  dcs  liquiáes)  a  pak  rusky  v  Moskvf 
1853  s  názvem  Jislédovaiňja  o  javlenijach  v^a- 
jimnago  raslvorenija  fidkoslej,  stal  se  r.  185Ě 
adjunktem  chemie  při  univ.  kijcvaké.  Pobyv 
r.  18^9 — 60  na  včdcckÉ  cestě  po  z dp.  Evropě, 
vzdal  se  r.  1862  svého  úřadu,  1865  stal  se  do- 
centem agronomie  na  nové  univ.  novorossij- 
Bké,  pfi  niž  r.  1870  jmenován  byl  řádným 
pr'-.*'.  Napsal  četní  články  chemické,  otiStéoé 
v  íRuss,  Vístniku«  1864—65,  v  aZapiskách 
Novoross.  univ.i  a  v  iZap.  ObSčestva  serskago 
chozjajstva  Južn.  Rossiji*  (1671)  a  vydal  též 
zvláštní  otisk  své  doktorské  dissertace  o  ka- 
palinách z  roku  1868  O  teplourch  javlenijach 
obaaru{ÍvajuSčÍcbsja  prí  sojeáinenji  ^idkoslej 
(v  Odfse),  k  jejíž  obrané  napsal  potom  Xamé- 
íanija  na  ra\bor  prof,  Sokolova  (Zap.  Novor. 
univ.  V.  7),  jimiž  dobyl  si  stolice  professorské. 
Abaildza,  kavkázský  rod  knížat  imere- 
tinských,  odvozující  původ  svQj  dle  tradice  od 
zajatého  HabeSana  (gruzinsky  Abeíi),  j^nž  byv 
na  konci  VIL  stol.  ve  vojSIř  arab.  vúdce  Mer- 
^'dna,  obdržel  od  gruz.  cara  Arílla  II.  (66g  aí 
718}  nékolik  aulfi  v  léno  a  titul  >tavadi'  (kníže). 
Kod  tento  vynikal  zvi.  v  XVII.  a  XVUL  stol., 
čítaje  se  mezi  nejmocnější  lenníky  imeret. 
carů  a  veda  krvavé  války  s  Turky,  s  cary 
imer.  i  druhými  knížaty  kavkázskými.  Mezi 
nimi  zmínky  zasluhuji  kn.  Panta  A.,  jenž 
r.  1683  byl  pánem  značného  území  v  Imeretii; 
jeho  bratr  Malachije  A.,  jenž  vzdav  se  kněž- 
ství dvakráte  pojal  ženu  a  jalio  car  Georgios 
vládl  od  roku  ij^oi  — 
1707  v  Imeretii.  Po 
pokoicní  Kavkazu  u- 
.-^nala  ruská  vláda  ti- 
tul knížecí  rodu  toho; 
jeho  dějiny  napsal 
kn.  P.  Dolgorukov. 
Abat«llein«nt 
fabalelmán],  franc. 
zákaz  vydaný  konsu- 
lem  franc.  v  levanl- 
ských  obchod,  mí- 
stech, jimž  se  zapo- 
vídá obchod  s  těmi. 
kdoi  se  zpěčují  pla-  iS-  S-  Atiaiemtni. 

tili  své  dluhy. 

Abatmant  fcbélmcnt],  angl.  snížení 
znaku,  které  označuje  se  tím,  že  na  erbovní 
f:guru  rytířské  osoby,  která  se  dopustila  ne- 


čestného skutku,  k  trvalé  upomínce  položeno 
zvláštní  znamení;  na  naSem  vyobrazeni  (č.  6.) 
označen  8.  černým  Čtvercem  uprostřed  štítu. 

del  Abfttl:  1)  Bocca,  urozený  Florcnčan. 
známý  z  Danteova  Pekla  (XXXII.  zp.),  kdež 
dli  mezi  zrádci  vlasti,  ponévadž  zavinil  po- 
rážku v  bitvě  u  Montaperli  (4.  září  1260),  kde 
zvítězilí   Ghibellini  a  Sieňané. 

a)  A., Abate nebo deirAbatoNicolo, pro- 
slulý modenský  malíř  fresk  (''1512— f  'S?')- 
provázel  Primatticia  do  Francie  a  súčastníl  se 
vyzdobení  paláce  fontainebteauského  (1552 — 
1571).  Jeho  díla  vj-inamenávajl  se  Stastným 
sloučením  zručnosti  kreslířské  a  půvabu  barvy. 
Jeho  olejové  malby  roztrouieny  jsou  po  rozlič- 
ných sbírkách ;  jedna  z  nejjemnějších,  před- 
stavující mučennickou  smrt  gv.  Petra  a  Pavla, 
chová  se  v  galerii  drážďanské. 

AbfttUKuizet 
Pavon.  kef  amer. 
z  pHbuzensHa  ky- 
prejovitých  (Lythra- 
rief)  a  Uixacel,  sku- 
piny Samydei,  s  li- 
sty vstřícnými  nebo 
v  přeslenech,  bez  pa- 
listů.  Obojaké,  bes- 
plátečné  květy  mají 
4listý  kalich,  mnoho 
tyčinek  a  jeden  pc- 
Etfk,  z  něhož  povstá- 
vá mnohoscmenná 
tobolka,  Květy  sklá- 
dají   konečné   hroz- 


ny. 


Čítá 


druhů.  Dčd. 

Abatlnl  Guido 
Ub.  viz  Abbatini. 

Abat-Jonr  [aba- 
íúr]   (franc.   z    abattr 


C.  T.  Abil-jdu] 


položené,  na  př.  při  světlíku,  aby  světlo  do- 
vnitř shora  mohlo  vnikati.  (Viz  vyobrazení 
č,  7.1  —  2)  Okno  opatřené  Šikmým  bedněním, 
které  světlo  sice  shora  propouStí,  ale  vy- 
hlídku zamezuje;  oken  takových  uiívá  se  pfi 
žalářích. 

Ab*ton  (řec.  nepřístupné),  původní 
každé  nepřístupné  místo,  pak  místo  ve  chrá- 
mech řeckých,  kamž  jenom  knéžlm  dovoleno 
bylo  vcházeti,  tolik  co  adyton. 

Aba.toa,  lidu  nepřístupný  ostrQvek  bo- 
hyní Isidy  a  Osinda  v  Nilu  blíže  Fil  v  Egypte. 

Abat-aen  viz  Abat-vent. 

Abattaat  (franc),  stinidlo  pohyblivé  nade 
dveřmi  a  okny  k  ochrání  před  nepohodou. 

Abattament  [''''atmánj,  franc.  ochab- 
utl,  malomyslnost,  zmalátnělost.  Ve 
iluví  myslivecké  vypuštění  smečky  psů. 

Abattix  [abatil  (z  franc.  aballre  strhnouti), 
iz  Záseka. 

Abat-TSnt  [abavan].  franc.  desky  dřevěné 
neb  olovené,  v  otvorech  zvonic  Šikmo  naklo- 
něné, jež  mají  jednak  chrániti  před  deStěm  a 
''  ~  jednak  dolů  srážeti  a  sesilovati  zvuk 
pročež  nikdy  šlovou  též  abat-son 
(srážka  zvuku).  (Vii  vyobr.  č.  8.) 


Abat-voix  —  Abatyše. 


Ablit-votx  [abavoVj,  franc.  nebesa,  nad 
kazatelnou,  jeř  mají  slova  kazatelova  srážeti 
dolů  b  posluchařům.  Takováto  nebesa,  balda- 


lialriarchálním)  ko- 
5;ele  v  Gradá  v  Gra- 
discc.(V.vyobr.f.9.) 
A1ia.t3ri»  {abba- 
.■.'íM.  priorissa.  prae- 
positissa,  archiman-  ,.,  .^ 
Jritissa)  jest  pfedsta-  ^■-■A 
v:ni  v  ženských  ^'1 
kUíteřích  a  ústa- 
vech církve  římské. 
O  právním  posta- 
vet)í  a-  rozhodují 
v  první  řadĚ  pravi- 
dla pNsIuSné  fehole 
a  druhdy  též  kapt- 
Ulace  volební.  Usta- 
i   práva  obec- 


ného js 


v  do- 


bách pn-nich  a-  k  ú- 
fadu  si'éniu  povolá-  - 

i>ny  byly  volbou  ko-  "■  '■  *>»'■«"»■ 

nanou     řeholnicemí 

pfíslu5nj'mi,  naíež  zvolené  potfebl  bylo  stvr- 
icní  biskupského.  Za  fiSe  francké  bývaly  a. 
pii  kláítefich  královských  jmenovány  králem, 
ovšem  s  pfivolenim  biskupa,  který  nade  vSemi 
a-mi  m£l  dozor;  při  řeholích  biskupských  a. 
i  na  dále  voleny  byvalv.  Aíkolí  za  Karla 
Velikého  někdy,  za  Luďvíka  pak  Pobožného 
vůbec  svobodná  volba  vSech  a-ší  byla  uzná- 
vána, přece  v  dobách  pozdřjSich  přes  cdpor 
strany  církevní,  odvolávající  se  k  opaíným 
ffedpisům  církevním,  valnS  jí  Setřeno  liebylo; 
nei  usilovné  namáháni  strany  hierokratické 
i  zde  zvílfzilo  nad  vlívcm  státním,  vidy  vice 
ochabujícím,  a  od  Xll.  století  lze  již  svobod- 
niij  volbu  a-íi,  ovSem  s  nřkterými  výjimkami, 
považovati  za  pravidlo.  Právo  a.  voliti  mají 
litchny  řeholnice,  které  slib  řeholní  vykonaly. 
Za  a-£i  může  býti  zvolena  pouze  řeholnice 
vla^^tnosti  vynikaJLcIch :  musí  býlí  pannou, 
pti-házeti  z  manželství  řádného,  mili  vék 
■-riitý  a  býti  určitou  dobu  v  životí  řeholním. 
Prvni  dvč  podmínky  může  představený  volbu 
hdíci  pominouti,  poslední  dví  podmínky  bí- 
hent  Času  se  mínily.  Řehoř  Vel.  ustanovil  totiž 
óx  rok  za.  nutný  k  nabytí  hodnosti  abatyiské, 
Bunifac  VUI.  rok  30.  a  sbor  tridentský  konečně 
s:anovil,  ie  volitelnou  jest  pouze  řeholnice, 
iiteri  má  nejméně  40  let  a  která  strávila  nej- 
méné  jjí  8  let  v  kláStefe;  neni-li  takové  ře- 
htdnice,  zvoliti  lze  řeholnici  vlastností  vytíže- 
ných z  jiného  kláilera  téže  řehole,  ač  nezdá-li 
^e  volba  taková  představenému  volbu  řídícímu 
bytí  nepfíhodnou ;  v  tomto  případe,  jakož 
I  kdyby  se  v  jiném  kláSteře  řeholnic  takových 
nenóSo,  voliti  lze  řeholnici  z  kláštera  přísluS- 
n>ho  nejméně  30  let  starou,  která  alespoň  již 
pít  let  v  kláSteře  žila;  k  jiným  odchvlkám 
polfebí  jest  papežského  prominutí.  Volbu  a. 
lidí  při  kJálteHch  z  moci  biskupské  nevyňa- , 


21 

lýeh  biskup  právem  vlastním,  při   klášteřích 

moci  papežské  přímo  podřízených  biskup  jako 
zmocnínec  papežský,  a  při  klášteřích  vyJSim 
řeholním  představeným  podřízenýchofisluSný 
představený.  Volba  déje  se  tajní.  Za  zvole- 
nou pokládati  slui5i  tu,  která  dostane  7,  hla- 
sĎv,  jichž  docíliti  lze  též  akcessem  (viz  t.). 
A.  bývaly  prvotní  voleny  jen  doíivotně.  po- 
zději, zejména  od  stol.  XVI.  na  dobu  určitou, 
nejčastíji  na  dobu  tří  let.  Nejdéle  do  roka  ode 
dne  volby  obdržeti  musí  každá  a.  stvrzeni, 
doživotně  zvolená  i  žehnání  pravidlem  od  toho 
představeného,  který  k  řízeni  volby  jest  opráv- 
něn, načež  bývá  téz  slavnostně  uvedena  v  dr- 
íenf  veškerých  svých  práv.  Odznaky  hodnosti 
abalyiské  jsou  berla  a  pektorále  (kříž  náprsní). 
A.  jsou  povinovány  bdíti  nad  zachováváním 
řehole  a  oprávněny  udělovati  feholnicím  v  me- 
zích řeholí  příkazy  o  životě  kláSternlm.  pro- 
vinilé řeholnic;  kárati  a  majetek  klášterní 
spravovati.  Pouze  zmocněním  papežským  na- 
byti mohou  práva,  udílovati  beneticia  klá- 
šteru přivtělená  a  uviděti  beneficiity  vúfad; 


dále  mohou  míti  právo,  vyřknouti  trest  su- 
spense  nad  řeholnicemi  a  zprnfifovati  je  zá.- 
vazka  plynoucích  ze  slibů  řeholních.  A.  mlviily 


22 


Abau  —  Abaza. 


dříve  téi  právo  lasedati  a  hlasovati  na  synodách, 
zsjména  v  Anglii.  Ve  v&ech  záležitostech,  ve 
kterých  ženské  podlé  práva  kanonického  ne- 
mohou samostatné  jednati,  které  však  přece 
a-ším  jest  vjrřizovati  a  které  snad  sfly  ieiich  pře- 
sahují, měly  a.  již  v  dobách  prvních  knézc 
za  rádce  a  zástupce,  který  se  přeměnil  bě- 
hem času  v  jejich  officiála.Jako  představené 
klášterů  mají  a.  zachovávati  sídelní  povinnost, 
jejíž  prominutí  jim  uděliti  mohou  jen  duchovní 
jejich  představenstva.  —  Představené  žen- 
ských kláSterAv  u  oríentálů  sjednocených  a 
ncjjednocených  nazývány  jsou  ryyovf*ey(V<rat; 
právní  jejich  postavení  neliší  se  valně  od  po- 
stavení a-SÍ  římsko-katolických ;  zvoleným  jen 
potřebí  jest  pravidlem  stvrzení  vládního.  Na 
Kuši  jsou  jmenovány  svatf  m  synodem.  —  A. 
nazývány  též  představené  ústavů  ženských 
katolických  i  protestantských,  jichž  členové 
nečiní  žádných  slibů.  Hnr, 

Abau  (Abava),  rybnatá  řeka  v  rus.  Ku- 
ronsku,  pravý  přítok  Vindavy,  s  čilou  plavbou 
dříví,  133  km  dl. 

AbaQjtornáiiaká  inpa  v  hor.  Uhrách 
v  distriktu  předťisském;  vznikla  r.  1856  spo- 
jením žup  abaujské  s  tománskou  mezi  župou 
spiSskou,  SárySskou,  zemplinskou,  borSodskou 
a  gemerskou;  má  3^31  km\  R.  1880  čítala 
župa  184.699  obyvatel,  u  porovnání  s  počtem 
obyvatelstva  z  roku  1869  189.842  o  J)i43  čili 
o  2'ji%  méně.  Z  obyvatelstva  toho  je  85.912 
mužských  a  94^^32  ženských,  102.177  (56*66%) 
římsko-katoL,  17.644  (978%)  pravoslavn.,  260 
(o*i5*/t)  řecko-nesjednoc,  69x4  (3*83%)  pro- 
testant augsb.,  39.651  (2i*997o)  protest  helv., 
I3-59I  (7'54%)  ^iďů.  Maďarů  napočítáno  112.972 
(62*647o)>  Slováků  53.029  (29*41  */•)*  Němců 
12.304  (6*82%),  Rusínů  566  (0*31%),  lidí  jiné 
v  Rakousko-Uhersku  zastoupené  národnosti 
815  a  cizozemců  626.  Jest  větší  částí  hornatá, 
ale  velmi  úrodná,  zavodněna  přítoky  Tisy : 
Hernádem,  Tarcou,  Ósvou,  Idou,  Bóovou,  bo- 
hatá ovocem,  obilím,  zeleninami  (zvláStě  v  okolí 
Abaujváru),  výborn^^m  vínem,  které.  zvláStě  se 
daří  v  jižní,  s  tokajským  pohořím  těsně  sou- 
sedící části  a  z  něhož  nejvíce  vyniká  víno 
szántóské.  Velmi  značný  je  též  chov  dobytka  a 
množství  zvěře.  Průmyslu,  kterýž  záleží  hlavně 
ve  sklářství,  papírnictví,  železářství,  výrobě  por- 
culánu  a  j.,  věnuje  se  5*8Y.  obyv.  a  valně  mu 
slouží  dráhy  župu  protínající:  uherská  státní 
a  serovýchodní.  Hory  na  sev.-západě  aranyid- 
ské,  na  východě  telkibáůské,  oboje  bohaté  kovy, 
porculánovou  hlinou  a  opály,  obsahují  zlato, 
stříbro,  měď,  železo.  Důležité  železné  doly  jsou 
v  Horních  a  Dol.  Metzenseifech ;  v  Aranyidce 
doluje  se  na  zlato,  stříbro  a  antimon.  Hory 
mají  podobu  útvaru  krasského  a  četné  sluje, 
zajímavé  zvláště  v  údolí  szádeI6ském.  Sluj 
u  Silice  rtéž  Lednice  zvaná)  proslulá  je  tím, 
že  v  ní  ubývá  temperatury  přesně  tou  měrou, 
jakou  měrou  jí  venku  přirůstá  a  naopak.  Mi- 
nerální a  léčivé  vody  nalézají  se  v  lázeňských 
místech  Ranku  (kyselky,  artézská  studně),  Ké- 
kadu  (sirnaté  prameny)  a  Rudnoku.  Župa  a. 
je  rozdělena  na  Šest  polit  okresů:  košický, 
fiizérský,   gyncký,  cserehátský,  szikszóský  a 


tománský.  Sídlem  iupním  je  město  KoSice 
s  26.097  obyv.  Vedle  ní  zasluhují  zmínky 
městečkia  Szikszó  a  Tászó.  Celkem  má  Župa 
a.  279  obcí.  Pro  plodnost  své  půdy  a  pří- 
znivé poměry  vůbec  patří  k  nejlidnatějším 
župám  v  Uhrách.  Pro  svou  zvláštní  polohu, 
poblíže  Sedmihradska  bývala  v  XVn.  a  XVIIL 
století  hlavním  jevištěm  vnitřních  bojů*  a  ze- 
jména bojů  mezi  Ferdinandem  a  Janem  Zá- 
polskfm.  Bbk, 

AoanJváTy  t  j.  Abův  nový  hrad,  ves- 
nice v  abaujtornánské  župě  v  Uhrách  s  838 
maď.  ob.  (1880)  a  zbytky  starého  hradu  krále 
Samuele  Aby.  Bbk. 

AbMrtit  {abozit]  F  i  rm  i  n  (*  1679— f  1767), 
franc.  spisov.  všestranný,  zvláště  theologický. 
Nar.  v  Uzés  v  Languedoku,  ztratil  již  v  dru- 
dém  roce  svého  otce,  původu  prý  arabského. 
Po  zrušení  ediktu  nantesského  1685  odebrala 
se  s  ním  matka  do  Ženevy,  kdež  A.  obíral  se 
zvláště  jazvky,  vědami  přírodními,  mathemati- 
kou  a  theologií.  R.  1698  cestoval  Hollandskem, 
kdež  se  sezi^mil  sBaylem.Juríenem,  StEvre- 
mondem  ^  a  Basjíag^m,  v  Anglii  p^kr  spřátelil 
se  s  Newtonem,' kter^  v  něm  shledal  předního 
hlasatele  svých  výzkumův  a  učinil  jej  roz- 
sudím ve  sporu  svém  s  Leibnitzem.  Od  roku 
17 1 5  účastnil  se  A.  překladu .  Písma  sv.  do 
franc.  Roku  1723  odmítl  professuni  filosofie 
na  flJcademii  Ženevské,  r.  1727  přijal  místo  bez- 
platného bibliotékáře,  ktexí^ž  úřad  aŽ  do  své 
smrti  zastával.  A.  byl  ducha  bystrého,  potřeb 
měl  málo,  studoval  velmi  mnoho  a  měl  úča- 
stenství téměř  ve  vSem  duševním  ruchu  své 
doby.  Napsal  několik  pojednání,  z  nichž  8 
vydáno  bylo  r.  1770  v  Ženevě ;  souborné  vy- 
dání v3rŠlo  17^3  v  Londýně.  Jsou  tu  články 
theologické,  historické,  archaeologické,  fílolo- 

Í^ické,  kritické  a  přírodovědecké.  Zvláště  dů- 
ežita  jest  jeho  studie  o  Zjevení  sv.  Jana,  v  níž 
dovozuje,  že  záhadné  dílo  toto  vztahuje  se 
k  Neronovi  a  k  válce  židovské.  Rukopisnou 
pozůstalost  jeho  spálili  dědicové,  kteří  byli 
katolíci.  Srv.  Senebier,  Histoire  litt.  de  Geněve, 
sv.  ŮL  stir.  63—83. 

Abava  viz  Abau. 

A1>áSy  perská  váha  k  vážení  perel,  něco 
méně  než  i  karát,  přesně  145*8  mg» 

Abaxa,  pasa  bosenský.  Nevraže  na  suit. 
Mustafu  L  vzbouřil  se  předstíraje,  že  chce  po- 
mstiti smrť  suit  OsmánalL  a  porazil  několi- 
kráte janičary.  Vzpoury  této  použili  muftí  a 
náčelník  janičarský,  aby  sesadih  Mustafu  a  uči- 
nili Mu  ráda  VI.  sultánem.  A.  stal  se  r.  1633 
velitelem  armády  60.000  m.,  vypravené  proti 
Polákům,  byl  však  poražen  od  polského  het- 
mana  Stanislava  Koniecpolského  u  m.  Paniowců. 
Pak  byl  poslán  proti  PerŠanům  a  zemřeL 

Abasa,  šlechtická  rodina  ruská  (původně 
multanská),  z  níŽ  kromě  bývalého  ministra  fi- 
nancí A-y,  kter^  nyní  jest  členem  státní  rady, 
pochodí  několik  souvěkf  ch  spisov.  ruských : 
1)  Viktor  Afansjevič  A.,  generál-major  dělo- 
střelectva  a  spisovatel  ístorije  Rossiji  dlja  uča  - 
Ščichsja  (1885)  a  populární  ístorije  Rossiji  dlja 
národa  (1886).  —  9)  K.  K.  A.,  spis.  Činný  ve 
vojenské  paedagogtce.   Napsal  r.  18S0   Knigu 


Abáza  Muhammed  —  Abbádovcú 


2.) 


dija  čtenija  v  vojennrch  školách  i  ka\armach 
a  spolu^š  N:  P.  Stoípjanským  sestavil  Knigu 
dlja  načeUnago  čtenija  v  vq/sJIaic/i  (S.-Pb.  1871); 
roiino  to  vydal  Rukovodstvo  po  ohučeniju  v  na- 
čaiKjrch  vojennych  školácké  (t  1873).  —  3)  N  t- 
kolaj  Savič  A.  {^  1837),  ruský  lékař  a  sená- 
tor, aator  cexiiňáňdo  dila  z  oboru  vojenského 
zÁavotrtictví"  Krasnyj  Křest  (červený  kříž) 
v  tylu  déjstvujuščej  armiji  v  18  y  7 — 78  g,  (2sv. 
18^  a  82  v  Petrohr.)  Studoval  na  univ.  char- 
kovské  a  nabyl  diplomu  doktorského  na  mo- 
skevské univ.  Účastnil  se  jako  vojenský  lékař 
výpravy  kavkázské  r.  1863;  navrátiv  se  do 
Petrohradu  vystoupil  r.  1867  ze  služby  vojen- 
ské a  byl  přidělen  gubemátorovi  petrohr.,  rok 
na  to  sUl  se  vice-gubemátorem  tambovským, 
r.  1870  chersonským  a  r.  1874  gubernátorem 
ijazanským.  Stav  se  r.  1876  vrchním  inspek- 
torem Červeného  Kříže,  řídil  v  ruskotur.  válce 
(1877 — 78)  zdravotnický  odbor  při  armádě  du- 
najské a  výsledkem  pozorováni,  a  zkušeností 
nabytých  na  bojišti  byl  uvedený  spis,  v  němž 
kára  četné  vady  a  křiklavé  nedostatky  ru- 
ského zdravotnictví,  jež  se  mu  ve  válce  na- 
skytly*  a  podává  hojné  návrhů  a  myšlének, 
jak  by  bylo  lze  jich  se  vystříhati.  Po  válce 
vrátil  se  do  Rjazané,  ale  již  r.  1880  bvl  jme- 
nován senátorem  a  náčelníkem  tiskového  od- 
děleni, v  kterémžto  úřadě  setrval  do  r.  188 1, 
kdy  odešel  do  výslužby. 

Abima^Wn1iainin»d,  pasa  a  beglerbeg 
merašský  (ve  yilájetu  alepském  v  M.  Asii)  v  2. 
poL  XVuL  st.  Účastnil  se  jako  vojevůdce  první 
války  ruskotur.  za  Kateřiny  IL,  v  níž  zvítězil 
r.  1769  nad  Rusy  u  Chotina;  na  to  byl  usta- 
noven velitelem  v  Jenikale  ^nové  tvrzi);  ale 
byv  obvinén  ze  zrady  a  zbaočlosti  odpraven 
byl  r.  1771. 

Abáldaol  viz  Abcházská  plemena. 

AMxové  viz  Abcházie. 

AblláL  v  jazyce  aramejském  otec;  slovo 
toto,  jehož  užil  i  Kristus,  modle  se  v  zahradě 
GetKmanské,  přešlo  do  různých  jazyků  a  stalo 
se  zvláště  v  mluvě  církevní  čestným  názvem 
dochovnich.  Z  něho  vzniklo  prostřednictvím 
řeckého  tvaru  afifiag  a  lat  abhas  £ranc.  abbé, 
německé  abt  a  naše  opat. 

AblMkGuiseppe  Césare,  spiso v. ital.,nar. 
v  Ligurii,  bojoval  u  Marsaly.  Z  četných  jeho 
básnických  plodů  dlužno  uvésti  Arrigo,  da 
Qmarto  ai  Voltwmo  (Pisa  1866),  dějepisný  ro- 
foán  Le  rive  deUa  Bormida  nel  i8yg  a  tru- 
chlohru  SpartacOé  P. 

ĚMmňi%  Saa-SalTaAors,  lázeňské  mí- 
sto v  ital..  prov.  sienské  asi  29  kin  j.  od  Monte- 
pulciana  s  3700  obyv. 

Abtedto:l)Jacques(<'i657— f  i727),pro- 
testantslfý  .tl^eoío^,  stal  se  v  17.  r.  věku  svého 
ádkxof^  :.^iůŇlm^  pak  kazatelem  v  Berlíně, 
Londýně  akoí^cnl  flekaném  vKiUaloe  v  Irsku. 
Byl  výmluvným '^^fáncem  křesťanství  a  pro- 
testantismu. V  dffe  svém  La  véríté  de  la  rdi-- 
giom  chrétienne  ^RqtitxdBm  1684)  bojuje  proti 
atheíštůni,  ižŽurálistto  a  sodnianům.  Dfloto 
rytím  w  nékiffiíflEal'  :vyaí6Sch  a  jazycích.  V  díle 
ÚArt  de  šé  connmtre  ^-méifíB  (t  1692)  staví 
lásku  k  sobě  za  záUad  mravouky..  Ve  starších 


létech  napsal:  Im  véríté  de  la  religion  chré- 
tienne  réformée  a  Le  tríomphe  de  la  providence 
et  de  la  religion  (Amsterd.  1721),  jež  obě  pro- 
zrazují mysl  blouznivou.  Histor.  dílo  Histoire 
de  la  grande  conspiration  d*  Angleterre  (Lond. 
1696),  jež  jest  velmi  vzácné,  napsal  na  rozkaz 
krále  Viléma  dle  originálů  v  kráL  archivech. 

2)  Bratří,  cestovatelé  franc,  Antoine 
Thomson  ď  A.,  nar.  v  Dublině  1810,  Ar- 
nauld  Michel  181 5,  z  francouzské  rodiny. 
R.  1833  doprovázeli  maršála  Clausela  do  Alžír- 
ská, 1836  trval  Antoine  v  Brastiii,  1837  vypra- 
vili se  oba  na  výzkumnou  cestu  do  HabeŠe, 
kdež  pobyli  do  r.  1848.  Procestovali  nejen 
známější  sever  a  střed,  nýbrž  i  jih,  dotud  téměř 
zcela  neznámý.  Na  lichou  zprávu,  že  byli  za- 
vražděni, odebral  se  za  nimi  třetí  bratr  Char- 
les, načež  s  hojnými  výtěžky  vědeckými 
(ethiopskými  a  amharskými  rukopisy,  slovníky 
asi  30  habeSských  jazyků)  vrátili  se  všichni 
do  Francie.  Arnauld  odebral  se  r.  1853  po- 
znovu do  Habeše  a  vydal  potom  úhrnnou  zprá- 
vu o  cestách  svých  ,s  bratrem  ve  spise  Dou\e 
ans  dans  la  Haute-Éthiopie  (2  sv.  1868).  An- 
toine, důležitější  z  obou  bratří,  vydával  s  po- 
čátku jen  kusé  zprávy  v  rozličných  časopisech 
anglických  a  francouzských,  později  však  uve- 
řejnil větší  díla:  Géodésie  ď  Éthiopie  (PaHž, 
1860 — 63),  Catalogue  raisonné  des  manuscríts 
éthiopiens  (1859),  Observations  relatives  a  la 
physique  du  globe  faites  au  Brésilet  en  Éthio- 
pie (1873),  VAbyssinie  et  le  roi  TIteodore  (1868) 
a  slovník  jazyka  amaríůského  (amharského) 
(1881).  V  »Abnandlungen  fur  die  Kunde  des 
Morgenlandes«  (Bd.U.  Heft  i.  Lpz.  1860)  uve- 
řejnil ethiopský  text  Hermova  » Pastýře*  s  la- 
tinským překladem  a  několik  roztroušených 
Článků,  zvi.  v  aktech  geog.  spol.  v  Paříži.  Rov- 
něž jazykem  baskickým  obírali  se  oba  bratří. 

Aboádovol,  dynastie  maurská,  jež  ve 
stol.  XI.  panovala  v  Seville.  Tehdy  chalífát 
kordovsk^,  jehož  zakladatelem  ve  stol.  Vin. 
byl  Omajjovec  Abdurrahmán,  rozpadl  se  v  ně- 
kolik knížectví  n.  emirátů,  jichžto  středisky 
byly  Toledo,  Sevilla,  Saragossa  a  j.  Byla  to 
doba,  o  níž  dějepisec  Španělský  Gebhardt 
(Historia  generál  de  Espafta  IIL  145)  zcela 
případně  praví :  »Každé  město  jest  královstvím 
a  každý  místodržitel  monarchou. «  Zakladate- 
lem panství  rodu  Abbádova  v  Seville  byl 
Muhammed  ben  Ismáíl  Abul  Kásim,  nejvyšší 
sudí  tamní  a  místodržitel,  jenž  r.  1026  chalí- 
fovi  Tahjovi  na  porok  se  prohlásil  nezávislým 
a  dal  si  titul  emíra  sevillského.  Dědic  a  syn 
jeho  Abbád  al-Mutadid  zmocnil  se  Kordový 
a  podmanil  sobě  některá  knížata  jihošpanělská, 
tak  že  byl  nejmocnějším  králem  muhamme- 
dánským  na  poloostrově  pyrenejském.  Zemřel 
r.  1069.  Nástupcem  jeho  byl  syn  jeho  Muham- 
med al-Mu*tamid  billáh,  veliký  příznivec  věd 
a  umění.  Tomuto  al-Mamún,  emír  toledský, 
vzal  Kordovu,  avšak  Muhammed  dobyl  jí  zase 
r.  1078.  Jsa  v  nepřátelství  s  některými  emíry 
španělskými  hledal  Muhammed  spolků  s  kře- 
stany,  zejména  s  Alfonsem  VL,  králem  kastil- 
sk\rm.  Avšak  když  panovník  tento,  r.  1085 
dobyv  Toleda,  muhammedáňům  Španělským  ' 


21 


Abbach  —  Abbás. 


se  stal  nebezpečným,  emíro^é  jejich  jali  se 
zraky  toužebné  obraceti  do  Afriky  k  emírovi 
marockému  Júsufovi,  xsynu  Tášflnovu.  Júsuf 
také  .vskutku  jim  přiSel  na  pomoc  a : křesťané 
na  hlavu  poraženi  u  Zaláky  dne.  23.  říj.  10S6. 
Zpráva  o  vítězství  poslána  do  Sevilly  po  ho- 
lubici. Pohříchu  zvrhl  se  spojenec  a  ochránce 
Júsuf  ben  TáSfín  v  podmanitele  a  utiskovatele. 
Tehdy  Muhammed  al  Mu*tamid  způsobil  proti 
nému  vzbouření,  avšak  po  dobytí  Sevilly  od 
vojska  Júsufova  musil  se  vzdáti  i  odveden 
s  rodinou  do  Afriky,  kdež  zemřel  v  zajetí  r.  Z095. 
Dcery  jeho  bídně  se  živily  prádlem,  a  po- 
tomstvo .slavné  někdy  dynastie  zaniklo  beze 
stopy.  šra, 

.   Abbaoh  viz  Abach. 

Abbá-Járed,  hora  v  pohoří  Semienském 
v  HabeŠi  4483  m  vysoká. 

Abbamontd  viz  Abamonti. 

Ibn-ul-Abbár  z  Valencie,  literární  histo- 
rik arabský.  Pro  svoje  vědomosti  v  historii  a 
literatuře,  grammatice  a  právu,  jakož  i  zběhlost 
ve  stilistice  a  rhétoríce  zastával  důležitý  úřad 
sekretáře  u  guvernérů  ■  valencijských  a  později, 
když  Valencie  dobyto  a  on  do  Tunisu  se  při- 
stěhoval, u  dvora  túnisského,  kde  za  Mu- 
stansira  až  na  vezira  postoupil.  Avšak  osočen 
byv  z  .účastenství  ve  zpouře  .zamýšlené,.  jeŽ 
básní  u  něho  palezenou  bylo  prý  dosvědčeno,- 
zavražděn  jest  r.  1260  z  rozkazu  vladařova. 
Napsal  biografii  knížat  a  vážených  osob  Špa- 
nělska a  severní  Afriky,  již  básnili,  s  ukázkami 
jich  básni  pod  názvem  Hullat .lissijdra  pallium 
auro  praetextum  (sr.  Docy  Notices  sur.  quel- 
ques.  mss  arab.  pag.  29),  jakož  i  dodatky  k  hi- 
storii imámů  (=  předních  učenců)  Španělských 
od  jednoho  z  nejlepších  historiků  Španělska 
Baškuála  (f  1172):  Donům  de  historia  imamo-. 
rum  Hispaniae  (jež  sama  byla  pokračováním 
podobného  spisu  Ibnul-Faradího  [f  1013J :  J/í- 
storia  Ándalusiae  a  Historia  poétarum  Anda- 
iusiae)  .pod  titulem :  Supplementum  doni  (3  díly). 
Konečné  Lexicon  s.  ■  Bibliotheca  Arabico-Hi- 
spcna  (do  r.  1252)  vydáno  v  Madridě  1886 
(F.  Codera  et  Zaydin:  Aben  al-Abbar.  Almó- 
cham  Matriti  1886).  Činnosti  jeho  sekretářské 
náleží  spis  Restitutio  gratiae  secretariorum, 
o  sekretářích,  kteří  v  nemilost  upadli  a  jimž 
milosti  se  dostalo,  když  sám  pro  neposlušnost, 
svoji  v  úřadě  písařském  v  nemilost  upadnuv 
čekal  trestu,  avšak  spisem  svým  jej  odvrá- 
til, a  j,  Dk, 

Abbart  (Abart)  Franz,  znamenitý  so- 
chař švýcarský  (f  1863).  2.  prací  jeho  nej< 
známější  jsou  sošky  Winkelríedova,  za  niž 
vyznamenán  zlatým  penízem,  a  Mikuláše  von 
der  Fliihe.  . 

AtjlbaJl,  z  aramejského  abbá  (v.  t),  jest 
v  právu  kanonickém  výrazem  technickým  pro 
představené  klášterů  mužských  (v.  opat).  Ná- 
zev tento  v  tom  důvod  má,  že  mezi  předsta- 
veným a  mezi  mnichy  jemu  podřízenými  ta- 
kový poměr  býti  má,  jako  mezi  otcem  a  dětmi. 
Jiné  názvy  pro  tutéž  hodnost  jsou:  pater, 
máior,  praelát,  prior,  praesul,  superior,  rektor, 
guárďián.  Od.  těchto  řeholních  představených 
(ab.bate^.re^gulares)  různiti  sluší ab ba teS' 


s^aie  c  u  1  ar  es,  t  duchovní  světské,  kteří  jsouce 
v  požívání  nějakého  opatství,  jako  církevního 
beneii(;ia,  zastupovati  se  dávají  mnichem,  jako 
vikářem  v  záležitostech  řeholních,  a  mají-li  jen 
nižší' svěcení  nebo  pouze  tonsuru,  vůbec  ve 
všech  záležitostech.  fínr. 

Abbai  antlquai  a  modenms  jsou  zdo- 
mácnělá označení  pro  dva  kanonisty  středo- 
věké* Ve  spisech  kanonických  totiž  objevují 
se  od  konce  XIII.  století  častěji  doklady  ze 
spisovatele,  názvem  Abbas  naznačeného,  avšak 
jinak  dosud  neznámého;  zdá  se,  že  spisovatel 
tento  byl  rodem  Francouz,  čemuž  nasvědčuje 
okolnost,  že  byl  žákem  Francouze  Petra  de 
Sampsone,  v  létech  1230—60  učitele  bologn- 
ského;  spisy  tohoto  A-ta  jsou;  i.  Lectura  5. 
apparatus  ad  decretales  Gregorii  IX,;  jsou  to 
přednášky,  které  spracovány  jsouce  na  základe 
glossae  ordinariae  přihUžejí  zejména  ke  kontro- 
versím  a  povstaly  as  okolo  r.  1261.  2.  Distinctio- 
nes,  které  se  jeví  býti  přepracováním  stejno- 
jmenného díla  Petrem  de  Sampsone  sepsaného. 
3.  Apparatus  ad  constitutiones  Innocentii  I\\ 
Když  později  pro  kanonistu  Mikuláše  de  Tudes- 
chis  (Panormitanus  j  1453)  zevšeobecněl  též 
název  Abbas  neb  Abbas  Siculus  podlé  jeho  opat- 
ství v  diécési  messinské,  nazýván  tento:  Abbas 
modernus  nebo  novus,  recentior,  onen 
Abbas antiqu US.  Sr.  Schulte:  Die  Geschichte 
d.  Quellen  u»  Literatur  d.  kanonischen  Rechts  JI,, 
str.  130  nsl.  fínr. 

Abb&8:l)SynAbd-ul-Mutallibův,strýc 
Muhammedův,  KurajŠovec  z  rodu  Háširaova 
(*  v  Mekce  556  —  f  653).  Pa  smrti  otcové  do- 
stalo se  mu  úřadu  v  rodině  dědičného,  stříci 
svatyně  Ka'by  a  poutnické  studnice  Zemzemu. 
Když  Muhammed  začal  hlásati  novou  víru, 
byl  A.  zprvu  jeho  protivníkem,  ale  po  bitvě 
u  Bedru  (r.  624),'  V  híž  KurajSovci  poraženi  a 
A.  zachrániv  život  Muhammedův  byl  zajat, 
stal  se  nejhorlivějším  hlasatelem  nového  učení 
a  vlivem  jeho  přijala  čásť  Kurajšovců  isláhi. 
Pomáhal  též  prorokovi  dobývati  Mekky  (roku 
630).  A.  byl  praotcem  pozdější  dynastie  Ab 
básovců  bagdádských,  kteří  měli  chal  i  fát 
od  roku  749  do  1258.  —  Syn  jeho  2)  Ibn 
A.  (=•"  619  —  t  688)  účastnil  se  roku  648  vá- 
lečné výpravy  do  sev.-záp.  Afriky,  načež  jme- 
'nován  brzy  po  roce  656  guvernérem  basor- 
ským.  Již  r.  661  uchýlil  se  však  do  zátiší 
v  Táifu,  věnuje  se  zcela  studiu.  A.  jest  slavná, 
ač  někdy  velmi  pochybná  ^  auktoríta  tradice 
'islámské  a  zakladatel  široce  rozvětvené.  exegC" 
tické  školy  prvých  čtyř  stol.  v  islámu.  Byltč 
mužem  své  doby,  jíž  vládl  duševně,  politiku 
ponechávaje  silnějším.  Byl  bystrý*  a  energický, 
ale  i '  prohhaný.  Od  vrstevníků,  svých  zván 
»terdžumán-ul-Kurán«  (tlumočník,  kpráhů)  a 
arabský  hibr  (rabbín),  což  odpovídá' j;9Qla  směru 
jeho  činnosti  vykladatelsk&  a  dialéláitké.  Přes  ' 
svoji  'nespolehlivost  jesti  vSak  důležiťjíko 
svědek'  blízký  Muhftmiinedovi  a  prvým  ^dobám 
islámu.  Vynikal  také  jiakb 'znalec  póeáie. arab- 
ské a  jako  učitel.^    -        '  .  .-  "Ďk: ' 

Ahbkni  1)  A.  l:  VeřlRý  f;  i'55g-fl  1 1628). 
sedmý  Šáh  z  perské  dynastie  Súářův,  náleží 
k  nejslav.  panovníkům  bríeíntálským/  Byl  ncj- 


Abbas  Mírzá  —  Abu-1-Abbás. 


25 


niiad^í    syn   šáha   Muhammeda   Chudábenda, 
jenžj^  Í\z  v  útléjii  mládí  ustaaovil  ^rávcem 
provincie  chorásánské.  <  Vychovatelem  a  rád- 
cem jeho   byl..m\irSid  Kulichán,  jenž   použiv 
zraatKŮ  za  slabé  vlády  otce  A-ova  odebral  se 
s  prin^rem  do  střední  Persie,  zmocnil  se  Kaz- 
vinu    a   prohlásil  A-a   r.  1586  samovládcem, 
zatím  CQ  ptec  jeho  byl  zaměstnán  utišováním 
vzpoury  na  jihu.  Usmrtiv  oba  starší  bratry  a 
nechtéje   podléhati  vlivu  svého   ministra   dal 
popraviti   i   tohoto,  načež  potlačil  i  vzpouru 
palácové  gardy  (kurudžijův).  Hned  na  to  pře- 
adlil  se  z  Kazvinu  do  Ispahánu,  jejž  učinil 
hl.  nxéstem.    Upevniv  svou  vládu  obrátil  se 
proti   nepfátelAm,  kteři  Persii  se  všech  stran 
ohrožovali   a  jí  provincie   odnímali.    Poraziv 
r..i597  Uzbeky,  jejichž  chán  AbduUáh  byl  se 
zmocnil  m.  Herátu  a  části  Chorásánu,  dobyl 
opét  mésta  toho,  kdežto  jeho  vojevůdcové  na 
jihu  pokofili  Láristán  i  ostrovy  v  zálivu  per- 
ském a  na  severu  dobyli  Gílánu  a  Mázende- 
ráňu,  načež  A.  rozšífil  svou  vládu  dobytím 
Kandáháru .  i  v  Afgánistáně.  Nyní  teprv  počal 
zamýšlenou  válku  s  Turky.  Válče  s  nimi  Šťastně 
skoro  až   do  konce  života  svého,   odňal  jim 
r.  160Z  Azerbeidžán,  čásť  Arménie  a  Georgie, 
odrážel  až  do  r.  16 13  každoroční  skoro  útoky 
turecké  na  Eriván  a  Tebríz  a  přinutil  r.  1613 
georgijská  král.  Kachetinsko  a  Kartalinii  uznati 
nadvládu     perskou.    Rovněž    Gruzii    zavázal 
smlouvou,   aby  měla  panovníky  domácí,   ale 
muhammedánské,  též  aby  následník  trůnu  až  do 
nastoupení  svého  dlel  u  dvoru  šáhova.   Sláva 
jeho  byla  na  sev.  tak  rozšířena,  že  i  rus.  mě* 
bta  Astrachaň  a  Kazan  r.  161 1  hodlala  se  mu 
poddati.    Ovšem  vítězství  nad  Turky  nebyla 
lak  zásluhou  A-a«  jenž  nebyl  ani  vojevůdcem 
ani  osobné  chrabrým,  jako  spíše,  výsledkem 
z.ep$ené  kázně  a  reorganisace  armády  perské, 
Uerou  provedli   dva   Angličané,    bratří   Sher- 
Icyové.    Války  s  Turkem    protáhly  se  až  do 
r,  1618^  .kdy  sultán  Osmán  11.  po  velkých  po- 
rážkách  učinil  mír,  jejž   však  Porta  porušila 
_,\z  r.  1622  vpádem  do  Persie.  Válka  vzplanula 
r.pét,  ale  Turci  vedli  ji  tak  nešťastně,  že  A. 
Jobyl  Mosúlu  a  r.  1623  i  Bagdádu,  tak  že.  říše 
;eho,   když   byl  .pomocí,  anglickou  již'  r.  1621 
zničil  portug.  kolonii  na  ostr.  Ormuzu  v  zálivu 
perském,   sáhala  až  k  řece  Indu.    Po  42leté 
viidé  f  27-  ledna  1628  v  Kazvinu,  ustanoviv 
nástupcem   vnuka  svého  Súii-mirzu  (vládl  do 
r.  1642),    poněvadž   syna  svého  sám   byl   za-< 
hubil.    A.  požíval  za  hranicemi  veliké  úcty*,' 
lu  jeho    dvoře    sídlila    poselstva   rozličných 
evropských  i  asijských  panovníků.  Evropanům 
byl  nakloněn  velice,  hJedě  jich  získati  proti 
Turecku  a  chtěje  zvelebiti  obchojání  spojení 
Persie  ,s  Evropou.    Ke  křesťanům  byl  snaše - 
livý,    méně   nakloněn   byl   pársům   a  židům, 
5iunnity  pronásledoval  krutě.  Jakkoli  snažil,  se 
ustáliti  pořádek  v  ohromné  své  říši,  přece  již 
za  nástupců  klesala .  Persie ,  opět  se  své  výše. 
polití ckf.. Povahou  byl. pravý  despota  asijský; 
brzy  krutý,  brzy  laskayý.  Jsa  milovm'kem  Jta* 
veb  okrážlil  .kpahán  mnohými  paláci,  zahra- 
d^uni,  průplavy  atd. .  —   2)  A.  iL,  .pravnuk 
přfd.,  zvaný  >Kúčik<  (malýji,  9^.  šáh  z.  fúdu 


Súfijů  (*  1632  —  +  1666),  jediný  syn  šáha  Sú- 
fíja.  Nastoupiv  r.  1642  na  tráii  ponechal 
vládu  svým  rádcům.  Byl  poněkud  mímějšf  po- 
vahy než  jeho  předchůdcové,  přál  cizincům, 
zvláště  Evrop&nům  a  měl  ve  službách  mnoho 
franc.  umělcův  a  řemeslníkův. 

Abbás  Mirzá,  perský  princ  (*  1783  — 
t  1833),  druhý  syn  Šáha  Feth-Alího,  ustanoven 
r.  18 16  za  následníka  trůnu.  Byl  neobyčejně 
nadán  a-  nakloněn  reformám  po  způsobu  evrop- 
ském. Již  v  mládí,  jsa  místodržitelem  v  Azer- 
beidžánu,  snažil  se  reorganisovati  vojsko  po- 
mocí franc.  a  angl.  důstojníků,  založil  v  Te- 
brízu  arsenál,  slévárny,  tiskárnu,  podporoval 
dolování  v  báních  atd.  Jsa  nepřítelem  Ruska 
snažil  se  vlivu  ruskému  klásti  všemožné  pře- 
kážky. Když  r.  1811  počal  Sáh  vlivem  Francie 
válku  proti  Rusku,  byl  A.  M.  jmenován  vrch- 
ním velitelem,  ale  prese  všechnu  osobní  chra- 
brost válčil  nešťastně,  tak  že  Persie  pozbyla 
mírem  gulistánským  (12.  říj.  1813)  svých  pro- 
vincií kavkázských  a  byla  nucena  povoliti  ru- 
skou vlajku  na  moři  Kaspickém.  R.  182 1  pod- 
nikl válku  proti  Turkům ;  neohlásiv  jí  ani  pře- 
šel přes  hranici  a  obléhal  Bájazíd,  ba  jeden 
oddíl  pronikl  až  k  Dijárbekru.  Šáh  zdánlivě 
vpádu  toho  neschvaloval,  ale  válka  trvala  dále, 
až  nedostatek  peněz  a  tím  nekázeň  ve  vojSté, 
špatné  zásobování  a  j.  r.  1823  boj  přerušily. 
Tím  rozmrzen  oddal  se  nestřídmosti  a  vládl 
jako  jeho  předchůdce  libovolně  a  násilně;  tre- 
stal sice  přísně  loupeže  ve  své  provincii,  ale 
nedovedl  zameziti  korrupci  v  soudnictví  a  ve 
správě  politické.  Jeho  pobudkou  vypukla  válka 
s  Ruskem  znovu  r.  1826,  poněvadž  mínil,  že 
Rusko  na  začátku  vlády  Mikuláše  I.  bude  ro- 
zerváno; ale  nenadálý  vpád  Peršanů  byl  od 
gen.  Paskěviče  a  Jermolova  odražen  a  A.  M, 
v  několika  bitvách  poražen,  načež  osobně 
umluvil  mír  turkmánčájský  (22.  ún.  1828),  jímž 
Rusko  nabylo  provincie  arménské  (Erivanu  a 
Nahičcvanu)  a  stálého  vlivu  v  Persii.  Zanechav 
rad  franc.  a  angl.  přilnul  k  Rusku  a  byl  také 
r.  1829,  když  ruský  vyslanec  a  básník  Gribo- 
jedov  byl  od  luzy  v  Teheráně  zavražděn,  vyslán 
do  Petrohradu  prosit  cara  za  odpuštění,  i  vlídně 
u. dvora  přijat.  Roku  1831  —  32  bojoval  proti 
náčelníkům  chorásánských  Kurdů,  což  mu 
opět  získalo  obliby,  ale  zemřel  v  prosinci  roku 
1833  náhle  epidemií  v  MeŠhedu  na  pochodu 
proti  Herátu,  prvo  než  mohl  tohoto  důležitého 
města  dobyti.  Jeho  feyn  Muhammed  Mírzá 
(•■'  1806),  nejstarší  z  51  détí,  stal  se  šáhem  po 
smrti  děda  svého  šáha  Feth-Alího  r.  1834.  — 
Jakkoli  nadán  chytrostí  i  zmužilostí,  nedovedl 
se  přece  A.  M.  zbaviti  všech  známek  krve  asij- 
ské a,  ačkoli  náleží  k  nejznamenitějším  osobám 
perským  naŠehO  věku,  byl  přece  jen  povrchně, 
civiiisovaným  barbarem.' 

Abu-1-Abbá»,  zvaný  Saffáh  (t.  j.  pro- 
lévatel  krve),  zakladatel  dynastie  Abbásovců 
bagdadských,  syn  Abd-ul  Mutalliba,  strýce  Mu- 
ham medová  se  strany  otcovy.  Používaje  vnitř- 
ních zmatků  v  říŠi  Oma}jovcův  porazil  Mér- 
vána  II.,  dobyl  Damašku  a  r.  749  prohlásil  se 
chalífem,  zemřeP  však  již  r.  754.  Pro  svoji 
ukrutnost  nazván  » Krvežíznivým*. 


26 


Abbás  pasa  —  Abbatucci. 


Abbás  pai»y  mistokr.  egyptský  (*  1813  — 
i  1854)1  sy^  Túsúna  pafie  a  vniuc  slavného 
Mehmeda  Aliho.  Narozen  v  Džiddé  v  Hidžázu 
na  pochodu  otcové  proti  Vahhábitům,  strávil 
tam  svá  mladá  léta,  načež  byl  vychováván 
v  Kahife  u  děda  svého,  jehož  přízní  dostalo  se 
mu  nfcjvyššlch  úřs^áú .  cisílnich  i  viDJensk^ch. 
Jsa  i5letý  stal  se  správcem  Svrie,  kterou  řídil 
po  3  léta,  při  čemž  byl  ve  válce  s  Tureckem 
r.  1831  velitelem  oddálení  jízdeckého;  na  to 
stal  se  vrchním  insp.  vfiech  provincií  a  ko- 
nečné prvním  ministrem  a  presid.  státní  radv 
v  Kahiře.  Úřad  ten  zastával  8  let  zalíbiv  se  jak 
domorodcům  tak  i  konsulAm  evrop.  R.  1848 
stal  se  místokrálem.  Hne^.po  nastoupení  změ- 
nil starý  systém  vládní,  ne  z  lásky  ku  podda- 
ným, nýbrž  z  nechuti  k  Evropan Am;  tak  na 
př.  odstranil  některé  dané,  přestal  prováděti 
nákladné  stavby  a  jiné  projekty,  zjednodu&il 
výdaje  státní  a  ztenčil  vojsko;  ale  jinak  byl 
hrabivý  a  vyděračný.  S  Portou  žil  sice  ve 
shodě,  avšak  když  min.  obchodu  Artim  bej, 
jenž  pro  zpronevěření  utekl  se  do  Cařihradu, 
a  někteří  příbuzní  A-ovi  intrikami  svými  jej 
očemili  a  Turecko  chtělo  opět  Egypt  samo- 
statnosti zbaviti,  počal  zbrojiti.  Zakročením 
Anglie  a  Ruska  a  vzhledem  ku  převaze  tur. 
armády  podvolil  se  a  spor  urovnán  pak  v  jeho 
prospěch,  protože  Turecko  r.  1853  k  nastávající 
válce  s  Ruskem  pomoci  jeho  potřebovalo.  Od 
té  doby  byl  věrným  spojencem  Turecka  při- 
spěv mu  v  krymské  válce  15.000  m.,  loďstvem  a 
zásobami.  13^  čce.  1874  nalezen  byl  mrtev  ve 
m»ém  paláci;  ranila  ho  prý  mrtvice,  ale  spíSe  byl 
dle  orient,  zvyku  od  svých  milcA  zavražděn. 

AMálíy  stříbrná  mince  perská  mající 
jméno  své  od  Šáha  Abbása  II.  (1642—1666). 
Dělí  se  na  4  Sáh í  a  50  jich  činí  perský  tú- 
mán.  Platí  jako  i  tur.  piastr  =:  10  kr.  Chivský 
a.  jest  '/^,  těly  a  *=  10  kopejkám  stř.  V  Gruzii 
a  Georgii  zavedlo  Rusko  na  zač.  XIX.  stol. 
a.  v  ceně  20  kop.,  dvoj-a.  ==40  kop.  a  pfil-a. 
zi^^iOjkoprf  T-.  PiMiěvadž,a.  snadnq  se  otrou, 
neplatí  se  jimi  větši  platy  v  Persii  dle  kusů, 
nýbrž  dle  váhy. 

AMáaovoly  potomkové  dvou  různých 
Abbásů.  Pravnuk  strýce  Muhammedova  A  b- 
bása,  t  abul  Abbás  essaffáh  v  čele  pří- 
vrženců svého  praotce,  A-cA  v  Širším  slova 
smyslu  odstrkovaných  od  vlády  světské  i  ná- 
boženské za  prvních  chálífů  z  různých  rodů, 
zmocnil  se  v  Damašku  nejvyšší  moci  politické 
i  duchovní  a  stal  se  praotcem  A-cA  bagdád- 
ských,  ježto  za  prvních  jeho  nástupců  sídlo 
vlády  přeneseno  bylo  z  Damašku  do  Bagdádu. 
Dynastie  A-ců  těchto  (37  chálífŮ)  seslabila 
politickou  moc  svou,  přepouštějíc  ji  různým 
krajinským  knížatům  (emírům)  a  zanikla  r.  1258, 
když  Mongolové  za  Húlákú,  vnuka  Džengiz- 
chanoya,  Bagdádu  dobyli  a  poslední  A-ee 
usmrtili.  —  Žfa  nového  věku,  t.  r.  1505  vzbou- 
řila se  Persie  proti  Turkům  za  vůdce  národ- 
ního Ismáíla  Súfía,  Bagdád  sklesl  na  město 
krajinské  a  Ispahán  stal  se  středem  nové 
perské  říše,  v  -nifr  1596—1628^  vládl  Abbás  I., 
praotec  A-ců  perských,  vymřelých  Abbá- 
sém  IIL  r.  1736, 


Abbaaaaina&tOy  skratek  abb.  (itaU,  sní- 
žení, spuštění;  v  hudbě*  a.  d i  vocet-f^očel, 
nížení,  padání  hlasu.  Ve  skladbách  klavírních 
označuje  se  slovem  a.  ruka,  jež  má  se  pod- 
ložiti pod  druhou. 

AMás*túmáBy  ves  gub.  kutaiské  na  Kav- 
kizt^  rii^nipifii^  4n..^c^kycbu,.piH>8j||^14;lá!6i- 
vými  siřnými,  49*  C  teplými  prameny. 

Abbaie,  itaf.  opat;  tolik  co  Abbé. 

dellAMato.  rodina  malířů  ital.,  z  nichž 
vynikli:  I)  A.  Niccolo  (*  1512  —  +  1571)1  žák 
Begarellův,  usadil  se  v  Bofogni,  kde  nachá- 
zíme jeho  hlavní  obraz  Naroseni  Kristovo 
v  Porticu  di  Leoni ;  pro  chrám  sv,  Petra  v  Mo- 
deně, rodišti  svém,  maloval  obraz  Umučeni 
apoňoíu  fíetra  a  fíavUt^  který  je  nyní  v  ga- 
lerii drážďanské.  Roku  1552  povolal  jej  Príma- 
ticcio  do  Francie,  kde  setrval  do  smrti  své  a 
měl  účastenství  ve  vyzdobení  zámku  fontene- 
bleauského  freskami  (Život  Odvsseův  v  57  po- 
lích a  j.).  Význam  A-ův  sluší  hledati  právě 
v  tom,  že  náležel  k  umělcům,  kteří  přenesli 
sloh  pozdní  renaissance  italské  do  Francie.  — 
2)  A.  Giulio  Camillo,  Cristoforo  a  Ca- 
m  i  1 1  o,  synové  před.,  byli  také  malíři  a  pracovali 
s  otcem  svým  ve  Francii.  Ercole  delKA., 
Camillův  syn  (f  16x3),  byl  malířem  v  Modeně; 
tohoto  pak  syn  Pietro  Paolo  delťA.  (f  1630) 
byl,  jak  se  zdá,  posledním  svého  rodu. 

AMati  Josef,  malíř  ital.  {*  1836  —  \  x868 
ve  Florenci).  S  počátku  maloval  přeaměty 
architektonické,  jmenovitě  si  liboval  v  zobra- 
zování pohledů  vnitřních;  později  však  oddal 
se  cele  malířství  genrovému.  Z  těchto  jeho 
pozdějších  maleb  známější  jsou  Modlitía  a 
Dominikán* 

Abbatlaa  oonalatormlMi  QsLt)  jsou  opat- 
stvt,  jež  zadává  papež  v  konsistoriu;  roze- 
znávají se  a.  c*nullius  (scil.  dioecesis),  jichž 
opatové  mají  tak  zvanou  auasi  -  episkopální 
pravomoc  nad  jistým,  z  diécése  vyňatým  úze- 
mím, a  a.  c.  prosté,  jichž  roční  důchody  ob- 
ná^jí  jétpu  sumu  penéz.  •  Jrk» 

AbiiMpl  Quido-U4>aldo,  malíř  italský 
Hmsilé  lkBIy(* -160(^—1656).  Nař.  v  Cittě  di 
Castello,  vstoupil  v  Římě  do  Školy  Arpinovy, 
jehož  vlivem  se  talent  jeho  rozvíjel  tak,  žr 
malíř  Romanelli  neváhal  použiti  jeho  pomoci 
při  malbě  výjevů  ze  života  markrabiny  Ma- 
tildy  pro  síně  vatikánské.  Tím  vzrostla  jeho 
pověst  tak,  že  brzy  objednány  u  něho  Zvěsto- 
váni P,  Marie  pro  klášter  sv.  Kláry,  Madonna 
ve  slávě  pro  kostel  sv.  Augustina  a  Nanebe- 
vzetí P.  Afarie*  Za  Ihnocence  X.  na  rozkaz 
kard.  Comara  maloval  Sv.  Ducha  mep  an- 
děly pro  kapli  sv.  Teresie  a  mnoho  jiných. 
Jako  mosaicista  proslavil  se  dvěma  pracemi 
ve  chrámě  sv.  Petra  dle  nákresů  CortQnioyých : 
Sv.  Trojici  aSv:  Lvem.  Mimo  to  prosUKvH"^ 
histor.  malbami  alla.  chiaroscu^,  které^y.  ko- 
stele sv.  Ducha  zdola  úplné  ydt^jl  se  bý^ti  bas- 
reliefy.  Vynikal  též  jako  portraitisťá,  zvl.*%da- 
řilá  jest  podobizna  pap.  Innocence  X.  A.  blíží 
se  k  .Ajcpuu]yi»  ale  -jest  .přirozenější  než  tepto. 

Al^liatla  ViU*  viz  Opatovr  *' 

AblMttffpcl  [-úči].  jon.  codiny  korsičké^  z  níž 
pochodí  několik  geneinálů^a  pohA)(4  A^iV^ouz* : 


Abbaye  —  Abbé. 


27 


l)G]acoinoPietroA.(*i726— f  i8i2),vAdce 
Korňčanftv  a  franc.  generál,  vynikl  v  bojích 
s  republikou  janovskou,  která  chtěla  pokořiti 
povstalé  ostrovany  vedené  Pascalem  Paolim, 
s  nímž  A.  8  počátku  soupeřil,  avšak  vida,  že 
nesvornost  Škodila  by  povstání,  podřídil  se  do- 
brovolné a^pplio^il  se  podnáčelnictvím.  Franc, 
ministr  vév.  Choiseul  obávaje  se,  Že  by  Angli- 
čané, k  nimž  Korsičané  o  pomoc  volali,  Kor- 
siku  obsadili,  dal  si  ji  postoupiti  r.  1768  od  Ja- 
novand  a  hraběti  de  Vaux  dán  rozkaz  zmoc- 
niti se  ostrova.  Povstalci  bránili  se  zmužile, 
ale  podlehli.  Paoli  prchl  do  Anglie  a  A.  pod- 
dal se  králi  franc,  načež  jmenován  podplu- 
Lovnikem.  Brzy  vSak  byl  od  nástupce  de  Vau- 
xova,  hr.  Marboefa,  stihán  pro  účast  v  povstání 
a  odsouzen  k  potupnému  trestu,  ale  korsičtí 
stavové  dosáhli  toho,  že  kassační  soud  v  Pro- 
venci rozsudek  zrušil.  A.  byl  úplně  rehabili- 
tován, jmenován  brigádníkem  a  rytířem  řádu 
sv.  Ludvíka  a  r.  1793  určeno  mu  konventem 
hájiti  Korsiky  proti  Paolimu  a  Angličanům. 
Nepořídiv  ničeho,  poněvadž  krajané  jeho  drželi 
se  Pac4iho  proti  •  FrancoazOm,  vrátil  "Sei  do 
Francie  a  jmenován  divisionářem  v  armádě 
Ital.  vedené  Bonapartem,  ale  neosvědčil  se  ni- 
kterak. Když  Angličané  r.  1799  z  Korsiky  byli 
\'>'puzeni,  vrátil  se  do  vlasti  a  f  v  zátiší  u  vy- 
sokém věku,  přeživ  své  3  syny,  kteří  padli 
vesměs  na    bojišti.    Z  nich  nejslavnějším  byl 

2)  Charles  A.  (*  177 1  —  f  1796),  franc.  di- 
mionář.  V  16  létech  vstoupil  z  dělostřelecké 
Ikoly  v  Metách  jako  poručík  do  armády  franc, 
účastnil  s^  na  zač.  revoluce  výpravy  z  r.  1792 
jako  kapitán  a  pak  podplukovník  v  armádě  rýn- 
ské a  stal  se  r.  1794  pobočníkem  gen.  Pichegrua. 
Jeho  odvážnost  a  bravoura  vojenská  byly  ob- 
divuhodný. Vyznamenav  se  při  prvním  pře- 
cIkxIu  Rýna  stal  se  brigádníkem,  při  druhém 
pfechodu  Rýna  (24.  čna.  1796)  vykonal  pří- 
pravy svěřené  mu  od  p^en.  Moreaua  a  přechod 
sám  tak  skvěle,  že  byl  jmenován  divisionářem ; 
padl  však  již  2.  pros.  téhož  r.  v  šarvátce  u  Blotz- 
hdmu  vl^oji  proti  RalAšanfim.  NW  mfM,  kdé 
padl,  postavil  mu  Moreau  r.  1801  pomník,  který 
byl  při  pochodu  spojenců  k  Paříži  zničen,  ale 
po  Čcové  revoluci  národní  sbírkou  obnoven. 

9)  Jacques  Pierre  Charles  A.,  franc. 
ministr  spravedlnosti  (*  1791  —  1 1857),  synovec 
pfed.,  nar.  v  Zicavu  na  Korsíce,  stud.  v  Pise 
od  r.  1808  práva  a  stal  se  za  restaurace  r.  1816 
l^okurátorem  a  r.  1819  přísedícím  soudního 
dvora  v  Bastii.  Po  červencové  revoluci  r.  1830 
zvolen  poslancem  na  Korsice  a  jmenován  pre- 
sidentem soud.  dvora  orléanského,  od  r.  1839 
pak  zastupoval  Orleans  v  poslanecké  sněmovně 
a  byl  nějaký  Čas  i  jejím  předsedou,  hláse  se 
k  oppoaici  ministerstva  Guizotova.  Po  revoluci 
únorové  r.  1848  jmenován  od  provisoria  radou 
bosač.  soudu  v  Paříži  a  zvolen  v  depart.  loi- 
reském  do  zikonoáámélip^hfů̧^táéni^ němž'' 
náležel  zprvu  ke  straně  mírných  republikánů, 
sie  po  zvolení  Ludvíka  Napoleona  presiden- 
tem republiky  stal  se  horlivým  boriapartistou 
a  byl  z  prvních,  kdož  projevili  svAj  souhlas 
8 převratem  prosincovým  (x^z).  NapoleonlH.-^ 
'jmeÉOf^jmfzgito  r.  1^52  strážcem  velké' pošetr 


a  ministrem  spravedlnosti  a  v  pros.  t  r.  sená- 
torem a  rytířem  čestné  legie.  Zanechal  3  syny, 
z  nichž  nejstarší 

4)  Charles  A.  (*  1816 —  + 1885)  bvl  advo- 
kátem a  od  r.  1848  zást  gener.  prokurátora 
republiky  při  appell.  soudu  pařížském.  21a  druhé 
republiky  byl  r.  1849  jedním  z  5  poslancA  kor- 
sických  v  zákonodár.  shromáždění  se  smýšle- 
ním bonapartistickým  a  stal  se  r.  1857  P^^nf 
Napoleona  IIL  státním  radou.  Po  pádu  císař- 
ství zasedal  r.  1872 — 76  ve  sněmovně  poslancA, 
háje  horlivě  zájmy  své  strany;  po  rozpuštění 
sněmovny  r.  1877  byl  sice  opět  zvolen  v  Sar- 
téně,  ale  při  volbách  21.  srp.  1881  podlehl  kan- 
didátu republikánskému  Bartholimu.  Druhý  syn 

5)  Antoine  Domínique  A.  (*  1818  — 
1 1878)  vyznamenal  se  v  krymské  válce,  v  níž 
u  Sevastopole  byl  dvakrát  raněn,  stal  se  r.  1856 
podplukovníkem,  r.  1859  P^  válce  italské  (vy- 
niknuv zvi.  u  Solferina)  plukovníkem  a  r.  x868 
brigádníkem.  Po  válce  něm.-franc.  r.  1871  jme- 
nován divisionářem  a  f  ^  Nancy  25.  ledna 
1878.  Nejmladší 

6)  Severin  A.  ("^28.  června  1821)  byl  od 
r.  1852  po  dvacet  let  poslancem  korsickým 
ve  franc.  sněmovně,  r.  1871  členem  národního 
shromáždění.  Vzdal  se  sice  již  v  srpnu  t  r. 
mandátu  ve  prospěch  býv.  ministra  Rouhera, 
byl  však  zvolen  v  jiném  okresu  volebním ;  pfi 
novj^ch  volbách  r.  1877  vzdal  se  kandidatury  , 
a  žije  od  té  doby  v  soukromL  —  Syn  jeho 

7)  Tacques  A.  ("^26.  pros.  1857)  kandido- 
val na  korsice  při  volbách  4.  října  1885  a  byl 
zvolen  od  bonapartistA  26.367  hlasy,  avšak 
volby  v  tomto  departementu  nebyly  sněmov« , 
nou  schváleny  a  při  nové  volbě  14.  ún.  1886 
musil  A.  ustoupiti  kandidátu  republikánskému. 

AMayo:  1^  Ves  s  iioo  obvv.  ve  Švýc. 
kantonu  vaudskem  (okr.  de  la  Vallée)  na  vých. 
břehu  jezera  Jouxského,  bývalé  opatství  pre- 
monstrátské; nedaleko  odtud  jsou  hrozné  sluje 
krápníkové  Chaudiéres  ďEnfer  (Pekelné 
kotly).  — .2)  Vojenský  zalit,  u  .  St^^  Qecmain 
des  Pres  ve  Francii,  kde  f5^  *vézftové  byli 
povraždéni  od  rozzuřených  republikánA,  vede- 
ných Maillardem  dne  2.  a  3.  září  1792. 

Abbásia  viz  Opati  a. 

Abbé  (íranc.)  znamenalo  pAvodně  ve  Fran- 
cii představeného  kláštera,  tedy  opata.  Kon- 
kordátem  mezi  Lvem  X.  a  Františkem  L  na- 
byli králové  francouzští  práva,  jmenovati  225 
abbés  commendataires.  Tím  jakož  i  vA- 
bec  starší  institucí  t.  zv.  kommend  (viz  t.), 
stalo  se,  že  mnozí  mladší  synové  z  rodin 
Šlechtických  se  věnovali  stavu  duchovnímu, 
majíce  buďto  jistý  nárok  na  určitý  klášter 
anebo  doufajíce,  že  se  jim  časem  takého  do- 
stane, po  případě  nějakého  převorství,  ka- 
novnictví  nebo  jiného  obročí.  Jelikož  však 
počet  kandidátA  byl.  opět  větší  n^i  počet 
óbs&ditelných  míst,  věnovala  se  přebýv^ící 
část  a-A  vychovatelství,  professuře,  básnictví 
a  literatuře,  nebo  žili  jako  domácí  přátelé 
a  společníci  ve  velkých  domech  a  t.  p.  Byl 
tedy  a.  každý  mladík  z  lepší  rodiny,  který 
n^él  svěcení' V3ršší  aneb  nižSl,  ,Čaato  jen  ton- 
8Íim*(nosHi  černé  nebo  toaíavé  físďové- roucho 


o; 


28 


Abbé  —  Abbey. 


s  malým  límcem  a  s  určitým  uspořádáním 
vlasů).  Jak  satirická  poesie,  zvláštč  komedie 
doby  oné  ukazuje,  hráli  a-ové  začasté  ve 
vzneSené  společnosti  úlohu  Šviháků,  jimž  Šlo 
zvláště  o  to,  aby  si  získali  přízně  dam  a  oži- 
vovali Salony.  Než  i  platné  služby  prokázali 
četní  jednotlivci  na  různých  polích  lidské  čin- 
nosti jakožto  učitelé,  učenci,  biblioiilové  a  spi- 
sovatelé (Fénelon,  Saint-Pierre,  Dobrovský 
a  j.).  Po  francouzské  revoluci  vymřel  tento 
typus  společenský  skoro  docela;  nyní  užívá 
se  titulu  a.  ve  Francii  (abbate  v  Itálii)  jen 
ze  zdvořilosti  v  dopisech  ku  mladším  duchov- 
ním, Sch. 

AbM***  (franc.  Abbé  trois  étoiles  t.  j. 
abbé  s  třemi  hvězdičkami),  pseudonym  abbéa 
Michona,  pod  kterým  vydal  několik  sensaČ- 
ních  románů  tendence  protiklerikální.  Nejvíce 
hluku  způsobily  z  nich  obsáhlé  skladby  Le 
maudit  (1863)  a  La  religieuse  (1864),  které  do 
jiných  jazyků  byly  přeloženy.  I  do  naší  lite- 
ratury uvedeny  pod  názvy  Proklatec  a  Jeptiška 
a  doznaly  přes  odpor  strany  klerikální  hoj- 
ného rozšířeni.  Ve  Francii  •  romány  tyto, 
které  jsou  zboží  tendenční  a  <v  některých 
partiích  špatné  pracovány,  přičítány  dlouho 
různým  romanopiscům.  Teprve  po  smrti  ab- 
béa Michona  zjištěno,  že  on  byl  jejich  pů- 
vodcem. — cký, 

Abbe  [eb]  Cleveland,  americký  astro- 
nom a  meteorolog  (*  1838  v  N.  Yorku),  stud. 
v  N.  Yorku  pod  výtečnými  astronomy  Bríino- 
wem,  Gouldem,  Struvem  a  j.  R.  1868  povolán 
byl  za  ředitele  observatona  do  Cincinnati  a- 
1 87 1  do  Washingtonu.  V  Cincinnati  zavedl 
obyčej  vydávati  denně  telegrafické  zprávy  me- 
teorologické a  předpovídati  na  základě  jich 
povětmost  na  jeden  nebo  dva  dni.  Je  členem 
národní  akademie  věd  a  některých  společností 
vědeckých,  hvězdářských  a  meteorologických 
doma  i  v  cizině.  Jeho  astronomické,  meteoro- 
logické a  fysikální  Články  obsaženy  jsou  v  časo- 
pisech Monthly  notes  of  the  royal  astronomical 
society,  Astronomische  Nachrichten,  The  ame- 
rican  journal  of  science,  Record  of  science  and 
industry  a  v  encyklopaediích. 

Abbema  Vilém  ("^  1812),  kreslíř  a  mědi- 
rytec  něm.,  známý  hlavně  rytinami  krajin  dle 
obrazů  C.  F.  Lessinga,  Scheurena,  Achen- 
bacha  a  j. 

Abbema  L  o  u  i  s  e  f^- 1855),  souvěká  malířka 
franc,  nar.  v  Etampes.  Mezi  r.  1862  a  1867 
meškala  s  rodiči  v  Itálii.  Již  od  mládí  jevila 
živý  smysl  pro  umění;  prvním  jejím  učitelem 
malby  byl  Dévedeux,  později  Chaplin,  Henner 
a  Carolus  Duran.  A.  debutovala  r.  1S74  v  pa- 
řížském Salonu  podobiznou  své  matky.  V  nás!, 
létech  vystavila  tamtéž  řadu  obrazů,  které  jí 
získaly  všeobecného  uznání.  Mezi  ntmi  vyni- 
kají podobizny:  Sarah  Bernhardtová  (iSyó), 
Jeanne  Sam  ary  o  vá  (1879)  a  zvláště  si.  Baretta 
(1880),  si.  Granierová  (1883)  a  Ferd,  Lesseps 
(1884);  dále  buďtež  uvedeny  z  jejích  maleb  sní- 
daně ve  sklenniku  (1877),  Ama^onka  (1880),  Roční 
časy  (1882),  Piseii  odpoledni  (1885),  Komedie, 
Tragédie  ^1886)  a  j.  Mimo  to  pochází  od  A-y 
opona  v  divadle  Porte-Saint-Martin,  bronzový 


medaillon  s  podobiznou  Sáry  Bemhardtové 
(1878),  četné  akvarelly  a  kresby  leptané  (aqua- 
fořty).  Kolorit  její  bývá  harmonický,  modelace 
jemná,  provedení  vůbec  jeví  výrazný,  origi- 
nální temperament  umělecký. 

Abbon  viz  Aben. 

Abbeville  [abvil],  z  lat.  Abbatis  villa 
(Alba  villa) :  1)  Hlav.  opevněné  město  arrond. 
v  sommeském  dep^  na  dráze  amiens-boulogne- 
ské,  iS  km  nad  ústím  ř.  Sommy,  s  I9;283  ob. 
(1881),  živícími  se  hlavně  obchodem  (obilí,  víno 
a  j.),  pak  tovární  výrobou  látek  vlněných, 
zvláštč  sametu,  sukna,  koberců,  plachtoviny, 
mýdla,  zboží  skleněného  a  cukru;  má  velko- 
lepý chrám  sv.  Volframa  z  XV.— -XVI.  stol., 
jehož  průčelí  jest  vzorem  pozdního  got.  slohu 
zvaného  í)amboyantního,  lyceum,  bibliotéku, 
městské  museum  starožitností  a  přírodnin, 
hřebčinec,  pak  přístav  pro  lodi  námořní,  jenž 
průplavem  spojen  jest  s  mořem.  A.  byl  pů- 
vodně obročim  opata  saint-ricquierského  (od- 
tud lat.  jeho  jméno),  pak  opevněn  proti  Nor- 
manům od  Hugona  Kapeta  r.  992  a  byl  aŽ 
do  roku  1789  hlav.  městem  hrabstvi  Ponthieu- 
ského;  20.  kv.  1259  smlouvou  a-skou  zfekl 
se  Jindřich  III.  angl.  práv  svých  na  Norman- 
dii a  jiné  země  franc.  ve  prospěch  krále  Lud- 
víka IX.  Narodil  se  zde  skladatel  Lesueur.  je- 
muž r.  1852  postaven  pomník,  a  básník  Mille- 
voye.  U  A-u  nalezeny  byly  velmi  důležité 
starožitnosti,  zejména  kamenné  nástroje  zá- 
roveň s  pozůstatky  vymřelých  zvířat;  na  zá- 
kladě těchto  nálezů  klade  se  »doba  kamenná « 
a  stáří  člověka  do  časů  mnohem  dávnějších, 
nežli  dosud  se  dělo.  —  Arrond.  a-ský  má 
v  II  kantonech  a  ve  172  obcích  134.3 iS  ob.  na 
1560 /:m'.  —  2)  Hrabstvi  v  Jižní  Karolině  v  Sp. 
Obcích  sev.-amer.  s  41.000  ob.,  z  dvou  třetin 
černochů,  na  2764  frm'.  Hlavní  město  t.  jm. 
má  3500  obyv, 

AbbevlUea  O.  Berg,  •  sekce  myrtovitých 
rostlin  se  širokým  kalichem  z  rodu  Campoma- 
nesia  (v.  t.).  Déd, 

Abbey  [ěbbi],  angl.  opatství;  se  slovem 
tím  složena  jsou  některá  jména  místní,  kde 
bývala  opatství,  ku  př.  A.-Holm,  Melrose-A.  a  j. 

Abbey  Edwin,  amer.  malíř,  kterj',  ač  nč- 
jaký  čas  pobyl  na  pennsylvanské  malíhiké  aka- 
demii, je  spíše  samoukem,  nebof  již  pfed  tím 
zásoboval  nakladatele  svými  kresbami.  Většinu 
svých  illustrací  provedl  pro  známou  firmu  na- 
kladatelskou Harper  &  Brothers.  R.  1878  ode- 
bral se  do  Evropy,  kde  prodlel  několik  let, 
hlavně  v  Anglii.  Výsledek  té  cesty  jsou  půso- 
bivé skizzy  ze  života  a  domova  Angličanů  a 
překrásné  illustrace  k  Herrickovým  básním, 
které  čas  od  času  vycházely  v  »Harper*s  Ma- 
gazíne* a  r.  1882  byly  vydány  v  samostatném 
svazku.  Jako  všechny  lepší  práce  A-ovy  vy. 
znamenávají  se  i  tyto  kresby  jemným  humo- 
rem a  cituplnou  poesií.  Illustroval  též  Keatsovu 
básefS  Ei'e  of  St.  Agnes  (Večer  sv.  Anežky), 
což  se  mu  však  méně  podařilo,  jelikož  Keats 
sám  dosti  maluje,  ovšem  že  na  úkor  umělcově 
dovednosti.  A.  vytvořil  také  několik  olejových 
obrazů,  z  nichž  zvláště  vynikají:  Sta^e-office 
(V  divadelní  kanceláři),  Tlie  evil  eye  (Zié  oko). 


Abbiate-grasso  -^  Abbot. 


29 


I^r  in  a  garden  (Dáma  ^ v  zahradč)  a  A  rose 
in  october  (Růže  v  Hjnu). 

AbUSrie-grajiiOy  opevněné  krajské  město 
v  it.  prov.  milánské,  na  Naviglto  Grande,  sta- 
nice dráhy  homoitalské,  s  krásnými  chrámy, 
pozoruhodnými  ústavy  dobročinnými,  průmy- 
slem hedvábn.  a  7025  obyv.  (1881,  obec  10.481). 
VL  1 167  dobyl  ho  císař  Bedřich  I.^  r.  13 13 
poraženi  zde  Guelfové,  r.  1524  Francouzové. 
Kraj  a-ský  má  ve  ^^3  obcích  1 16.72^  ob. 

Allbiittl  JoseC  ital.  rytec,  žil  v  Miláně 
na  poč.  XVIIL  stol.  Jeho  rytiny,  představující 
většinou  bitevní  scény,  jsou  velmi  váženy. 

Abbitiblii  viz  Abitibi. 

AbbO  z  Fleury  (Floriacensis,  mylné 
zvaný  Alb  o),  světec  z  řádu  sv.  Benedikta,  vyni- 
kající cirk.  hodnostář  a  spis.  (*  945  —  +  1004). 
Nar.  poblíž  Orleansu;  .vstoupiv  do  řádu  bene- 
diktinského vynikl  ve  Školách  pařížských  a 
remešských,  kdež  osvojil  si  povšechné  tehdejší 
vzdělání.  Pobyv  dvě  léta  v  Anglii,  kamž  jej 
byl  yorkský  arcibiskup  Osvald  povofal,  aby  jej 
podporoval  v  opravě  řádu  klášterního  a  po- 
kleslého vědeckého  vzdělání,  navrátil  se  do 
Francie,  kdež  se  stal  opatem  svého  kláštera 
'Heur>'ského)  a  představeným  tamní  Školy.  V  lé- 
tech 9S6  a  996  poslán  byl  od  Roberta  Mou- 
drého do  Říma,  kdež  Šťastně  zažehnal  hrozící 
papežský  interdikt;  rovněž  byl  na  několika 
církevních  synodách  u  vysoké  vážnosti  a  vůbec 
živě  se  účastnil  církevního  života  tehdejšího. 
Byl  zabit  při  pokuse  utlumiti  vzpouru  mniš- 
skou  v  klást.  La  Reolle  v  Gascogni.  A.  vyni- 
kal v  exaktních  vědách,  mathematice,  astro- 
nomii a  ve  íilosoiii ;  též .  proslul  svou  zbož- 
ností a  byl  vřelým  podpůrcem  učenosti.  Za- 
nechal díla  obsahu  biografického,  apologeti- 
ckého a  astronomického;  zejména  napsal  Epi- 
tome  de  vitis  pontificum  (1602),  Passio  sancti 
E^dmundi  regis  (v  »Suríi  vitís«),  Apologeticus 
adversMS  Amulphum  Episc^  Aurelianum  (v  Pi- 
thoeí  »Codex  canonum  ecclesiae«)  a  j.  Jsa 
^felým  obhájcem  práv  církevních,  což  mu 
způsobilo  dosti-  úkoru,  napsal  spis  Collectio 
canonum  ad  Óugonem  et  Robertům  reges  (vyd. 
1723  MabiÍlonein*ve  »Vet.  Annal.<).  Souborné 
wdání  pořídil  Migne  Patrologiae  cursus  etc.  — 
Á.  prohlášen  za  mučenníka  i  svatého  a  církev 
;cj  cti  jako  .divo tvorce. 

Ab^ot:  1)  Robert  A.  (-  1560  — +  1617). ' 
Nar.  v   Guildřordě,-'  stud.  v  Oxforde,   stal   se ! 
kazatelem  ve  Worcestru  u  Binghamu,  králov- ' 
^kým  kaplanem,   prof.  theologie  na  Baliolské 
k  jQeji    a    roku    16 15  biskupem    v   Salisbury. ' 
\  vnikal  jako  professor  a  kazatel  i  jako  spisov. 
á.  učenec;    v  theologii   předčil  i  bratra  svého 
Jfiho.  Spisy  jeho  namířeny  jsou  hlavně  proti 
rapežstvi,  zvi.  Antichristi  demonstratiO'  (Lond. 
irxj3  a  1608),  vyd.  nákladem  krále  Jakuba  I., 
který  Nysoce  cenil  spisy  A-ovy.  Pohrobní  spis 
Dc  suprema  potestate  regia  (r.  1619)   hájí  dů- 
razně a  učené  moc  i  autoritu  královskou  proti 
útokům  Bellarminovým  a  Suarezovým.  Z  angl. 
jeho  spisů  uvádíme  TJte  mirror  of  popish  sub- 
tiitiet  (1594),    The  ejeaUation  of  the  kingdom 
and  priesthood  of  Oirist,  řeČ  na  základě  iio. 
ialmu  (1601),^  defence  ofthe  reformed  catho- 


iic  0f  Mr.  Wllliam  Perkins  (1606,  1 607  a  1609), 
k  němuž  přidal  spis  The  true  ancient  román 
catholic  a  mn.  j. 

2)  Gcorge  A.  (*  1562  —  1 1633),  bratr  před., 
zasazoval  se  s  earlem  z  Dunbaru  o  sjedno- 
cení církve  skotské  s  anghckou,  při  čemž 
svou  obratností  dobyl  si  přízně  krále  Jakuba  I. 
Roku  1609  stal  se  biskupem  lichneldským 
a  conventryjským,  ■  roku  1610  arcibiskupem 
canterburyjským.  A.  jevil  nevšední  samostat- 
nost a  ráznost,  stavě  se  neohroženě  proti  ně- 
kterým tendencím  dvora  i  krále  samého.  Král 
Jakub  I.  radíval  se  s  ním  v  důležitých  vě- 
cech státních  a  církevních,  ačkoliv  se, .  jak 
praveno,  ne  jedenkráte  opřel  záměrům  jeho. 
U  nástupce  Jakuba  I.,  Karla  I.,  upadl  v  nemi- 
lost  a  byl  přinucen  vzdáliti  se  ode  dvora. 
Z  prací  literárních  zvláště  vytknouti  sluší  pře- 
klad bible  do  angl.,  pak  histor.  díla  Brief  de- 
scription  of  the  whole  world  (Lond.  1634)  a 
fíbtorv  of  the  massacre  ofthe  Valteline  (1631). 
(Srv.  VV.  Russel,  Life  of  George  Abbot.  1777.) 
Rodiště  jeho  Guildford,  kde  zřídil  veliký  ho- 
spitál,  dalo  mu  postaviti  nádherný  pomník. 

3)  Charles  A.,  první  lord  Colchester,  je- 
den z  nejznamenitějších  předs.  dolní  sněmovny 
anglické,  *  1757  v  Abingdoně  jako  syn  zámož- 
ného duchovního.  Stud.  ve  Westminsteni  a  na 
universitě  oxfordské,  kdež  vyznamenán  byl  za 
latinské  básně  prvního  roku  cenou  universitní, 
druhého  roku  cenou  kancléřskou.  Za  tuto  dru- 
hou báseň  (Petr  Veliký)  dostalo  se  mu  později 
od  císařovny  Kateřiny  II.  zlaté  medaille.  R.  1778 
cestoval  A.  po  Švýcarech ;  navrátiv  se  stal  se 
úředníkem  soudním.  R.  1795  nabídl  mu  vévoda 
z  Leedsu  mandát  poslanecký  za  městys  Hel- 
ston  v  Comwallu.  A.  nabídnutí  toto  přijal. 
V  úřadě  tomto  obrátil  na  se  brzy  pozornost 
sněmovny  svými  praktickými  návrhy.  R.  1802 
byl  zvolen  za  předsedu  dolní  sněmovny.  Úřad 
tento  zastával  s  velikou  obezřelostí  a  obrat- 
ností až  do  r.  18 17,  kdy  pro  seslabený  zrak 
musil  se  na  čas  uchýliti  do  soukromí.  Při  té 
příležitosti  povýšen  byl  na  barona  C.  se  znač- 
nou pensí  pro  sebe  a  svého  nástupce.  Pozdra- 
viv se  cestoval  v  létech  1819 — 1822  po  Francii 
a  Itálii.  Po  svém  návratu  účastnil  se  ještě 
po  7  let  jako  člčn  horní  sněmovny  politického 
života  a  kladl  zvláště  houževnatý  odpor  při- 
puštění římských  katolíků  do  sněmovny.  Ze- 
mřel r.  1829  na  svém  venkovském  sídle 
Mayíieldu.  Řeči,  kteréž  měl  jako  předseda 
dolní  sněmovny,  vydal  roku  1829  )eho  ta- 
jemník John  Rickman.  Sr.  Diary  and  cor- 
respondence  of  lord  C.  (Loťid.  1861,  3  sv.),  jejž 
vydal  jeho  syn. 

4)  Charles  A.,  syn  před.,  druhý  lord  C. 
(*  1798  —  I  1867),  vstoupil  r.  181 1  do  vojen- 
ské služby  námořské  a  r.  1860  povýšen  za 
viceadmirála.  Mezi  tím  vykonal  r.  i8i6  v  prů- 
vodu lorda  Amhersta  vyslaneckou  cestu  do 
Číny,  v  1.  1852—58  zastával  úřad  generálního 
výplatčího  a  místopředsedy  obchodního  úřadu 
a  v  1.  1858 — 59  úřad  generálního  poStmistra, 
v  kterémžto  postavení  zvelebil  poštovnictví 
anglické  uzavřením  poštovních  jednot  s  cizi- 
nou a  usnadněním  dopravy  psaní  a  tiskopisů. 


30 


Abbottova  pasta  —  Abbott. 


6)  Benjamin  A.,  americký  paeda^.  (*  ok. 
1763  —  f  1849).  Byl  50  let  ředitelem  Fillipsovy 
akademie  v  Exeteni  (New-Hamp.)  a  slynul 
jako  přední  paedagog  americký.  Byl  znalcem 
klass.  jazyků,  pevné  povahy  a  znamenitých 
zkušenosti  životních.  Ze  žáků  jeho  dlužno 
jmenovati  slavné  muže  Dan.  Webstera,  Eve- 
retta,  jjiř.  Banckrofta  a  j. 

6)  James  A.,  angl.  kapitán  bengál,  dělo- 
střelectva,  proslul  svou  cestou  z  Herátu  do 
Chívy  a  odtud  do  Ruskám  kterou  konal  r.  1839 
na  rozkaz  místokr.  indického  maje  vyjednávati 
s  Alla-Kulí,  chánem  chívským,  o  vojenských 
opatřeních  proti  Rusům,  kteří  tehda  pod  gen. 
Perovským  chystali  se  postupovati  ve  stř.  Asii. 
Popis  cesty  té  ve  formČ  denníku  Narrative 
of  a  journey  from  Herat  tho  Khiva,  Moscow 
and  St.  Petersburgh  (2  svaz.  1843)  obsahuje' 
mnoho  zajímavých  nových  vědomostí  země- 
pisných, zvláště  o  poříčí  řeky  Amu  a  jejím 
dřívějším  rameni,  které  ji  pojilo  s  mořem  Ka- 
spickým. Mimo  to  napsid  T*  fíakaoríne,  a  tale 
of  Jna^ndas' (^Aoná).  Později  zastával  místo 
pcdkommissionářc  (od  1847 — 53)  v  okresu  Ha- 
záře,  v  Pandžábu,  a  dle  něho  nazváno  bylo 
r.  1854  založené  město  Abbottábád  (v.  t). 

7)  H.  L.  A.,  proslul  jako  poručík  inženýr- 
ského sboru  Spoj.  Obcí  Severoamerických 
svými  pracemi  hydrotechnickými  na  ř.  Missi- 
ssippi. Podnětem  k  těmto  pracím  bylo  usne- 
seni kongressu  r.  1851,  aby  otázka  o  odklizeni 
překážek  při  plavbě  jakož  i  nebezpečí  zátop 
na  řece  Mississippi  důkladně  byla  zodpovídána 
na  základě  zevrubného  prozkoumání  *  celého 
poříčí  veletoku  tohoto  zejména  se  stanoviska 
fysikálniho  a  to  na  útraty  státní.  Provedení 
této  úlohy  odevzdáno  »Bureau  of  topographical 
engineers*  ve  Washingtonu,  kteréž  vyvolilo 
ze  středu  svého  kommřssi,  v 'jejíž'  čele  byl 
kapitán  A.  A.  Humphreys.  Později  přidělen 
byl  jemu  k  ruce  poručík  A.,  kterýž  zároveň 
8  Humphreysem  účastnil  se  v  řidění  prací  mě- 
řických  a  po  celou  dobu  téměř  dvanáctileté 
práce  v  něm  setrval.  Výsledky  těchto  velmi 
obsáhlých  prací  sneseny  a  uveřejněny  v  díle : 
Report  upon  the  physics  and  hydraulics  of  the 
Mississippi  River,  Prepared  by  Captain  A.  A. 
Humphreys  and  Lieutn.  H.  L.  Abbot.  (Phil- 
adelphia,  1867.)  Ss. 

8)  Ezra  A.  (*  1819  —  f  1884),  professor 
novozákonně  kritiky  a  exegese  na  Harvard 
kolleji  v  Cambridgi  (Mass.),  vydal  seznam 
knih,  týkajících  se  budoucího  života  (přes 
5300  titulů),  dále  americké  upravení  Smithova 
Dictionary  of  the  Bible  (1867 — 70) .  a  množ- 
ství jiných  spisů  a  kritických  pojednání.  Byl 
také  ve  sboru  učených  bohoslovců,  kteří  znova 
prohlédli  ar.  1881  vydali  Nový  zákon. 

9)  Evelyn  A.,  prof.  v  Londýně.  Sepsal: 
Index  to  Plato  (Lond.  1875),  Selections  from 
Greek  epic  and  dramatic  poetry,  w.  notes  (1875), 
Selection  from  Lucian  (1873),  fíellenica,  essay s 
on  greek  poetry,  philosophy  and  religion  (1880). 
S  Campbellem  vydal  Sofokleova  Oidipa  na 
Kolóné  (1873)  s  úvodem  a  poznámkami.  Mimo 
to  přeložil  do  angličiny  Dunckerovy  Dějiny 
starověku. 


Abbotova  pasta  jest  těsto  připravené 
smíšením  kysličníku  arsenového,  morňa  a 
kreosotu.  Slouží  v  minimálních  částkách,  jež 
vpraví  se  do  dutých  zubů,  k  umrtvení  zubních 
čivů.  Sckr, 

Abbotelraiy  [ébotsbory],  mčko.  v  angl. 
hrabství  dorsetském,  60  ibn  jz.  od  Dorchestru 
na  břehu  úžiny  La  Manche  s  979  ob.,  vydatným 
lovem  makrel,  římským  táborem,  polianskými 
hroby  a  zbytky  opatstvl  r.  1044  založeného. 

Abbotexoiú  rěbots-1,  proslulé  sídlo  sira 
Waltera  Scotta  s  bohatci  sbírkami  obrazů, 
starožitností,  zbrani,  knih  a  rukopisů,  leží  na 
ř.  Tweedu  ve  skotském  hrabství  sellurkském, 
45  km  jv.  od  Edinburku.  Pozemky  kolem  A-u 
tvořily  původně  malé  hospodářství  Clarty 
Hole  a  přešly  r.  181 1  v  majetek  jmenovaného 
básníka,  který  vzpomínaje  rád  časů,  kdy  opati 
(ahbots)  nedalekého  Melrosu  brodili  se  (ford) 
Tweedem,  dal  jim  jméno  A.,  z  kteréhožto  po- 
jmenování vznikl  asi  omvl  značně  rozšířený,  že 
prý  A.  býval,  původně  klášterem.  S  počátku  vy- 
stavěl maloii  villu,  západní  křídlo  nynější  bu- 
dovy, později,  když  jmění  jeho  rostlo,  připojil 
k  ní  ostatní  části  zámku.  Tak  vzrostl  malebný, 
nepravidelný  zámek  různých  slohů  skotských, 
jemuž  ne  bez  příčiny  se  říká  »romance  z  vápna 
a  kamenec  Co  rok  přichází  sem  hojné  na- 
vštěvovatelů.  (Viz  vyobr.  č.  10.) 

AbbotahaU  [ěbotshóll,  obec  v  skot  hrab. 
fifeském  na  zátoce  Forthsícé  S6435  ob.(i88i); 
rybolov,  výroba  plátna  a  flanelu. 

Abbots-lMg'l6y  [ěbotslanglé],  město 
v  angl.  hrabství  hernbraském  s  2600  obyv., 
35  km  od  Londýna,  rodiště  papeže  Hadríana  IV. 
(Mik.  Breakspeara),  má  papírny  a  pensijní  dům 
knihkupců  angl. 

Abbott  [ěbot] :  1)  Jacob  (*  1803  —  1 1«79). 
plodný  spisovatel  americký,  jenž  záhy  niibyl 
veliké  oblíbenosti  doma  i  za  mořem  netoliko 
svými  přednáškami  T7te  young  Christian  a  The 
comer-stone,  nýbrž  i  hojnými  knížečkami  škol- 
ními, libujícími  si  nejvíce  v  oboru  dějepisném. 
Působil  nemálo  zvláště  těmito  plody,  vykláda- 
jícími dějiny  vůbec  methodou  biogiáíickott  a 
řízenými  hlavně  zásadami  náboženského  vy- 
chování na  jiné  spisovatele  pro  mládež.  A.  byl 
střídavě  kazatelem  a  ředitelem  Škol ;  literatuře 
oddal  se  cele  od  r.  185 1.  Mnohé  z  jeho  nábo- 
ženských a  vychovatelských  rozprav  bylv  pře- 
loženy do  cizích  jazyků.  Spisků  jeho  čítá  se 
na  300  sv. 

2)  John  Stevens  Cabot  A.  (*  1805 — 
f  1877),  americký  historik  a  spisovatel  nábo- 
ženský, studoval  bohosloví  v  Andoveru,  načež 
stal  se  farářem  ve  Worcesteru,  později  v  Rox- 
bury  a  posléze  v  Nantucketu,  kde  roku  1844 
vzdav  se  správy  duchovní  oddal  se  literatuře. 
Bylf  již  r.  1833  vydal  TTie  mother  at  home 
(Matka  v  rodině)  a  krátce  na  to  'TTie  chtfd^itt 
home  (Ditě  v  rodině),  kteréžto  čistě  vychova- 
telské  spisy  došly  v  obecenstvě  co  největší 
obliby  a  přeloženy  do  několika  evropských 
jazyků.  Od  roku  1851—55  uveřejnil  v  »nar- 
per's  Monthly  Magazíne  c  The  history  of  Napo- 
leon Bonaparte,  brzo  potom  Ntipoíetm  at  St, 
Helena,  Correspondence  of  Nap.  and  Jossphine, 


Abbottábád  —  Abbreviatura. 


History  of  Napoleon   III    % 

Tfu     fYeitch     rc^e^titn    of 
■  ijSp,'  v  -nithi  'proti    angl 

ivykupODÍkud  výstřední  Ve 

tebi  oba  firanc  clstďe,  hl&vně 

Napoleona   I.     Kromí    toho 

naifaal  A  hittory  of  tke  av  I 

aar  in  America  (Déjiny  ob- 
čan, vilLy  v  Am.)  1863—66 

d|Jc  Liires   of  the  preinJenU 

'Životopisy  prcadentfl)  1S67 

Hisíories  of  Aiatria,  Rnisia 

Spain    and    Italy    a    pojed 

ninf    o    Bedfichu   Velkém 

Tke    hUtory     of    Fredenek 

the  ttcmd  (r.  1871).    Zajf 

mami     pfedmfity    a    iivost 

slofan    pojistily    mu    faroké 

vrstvy  ČtentbtM,  ale  súnd 

Djm    historikem    m    hnibfi 

neosvídfii. 

3>  Lymao  A^  ayn  Ji^ 

kubův,    *  1835   v  Rosury 
.Mamu,     vtotlouJ     pAvodnfi 

l^va    a   vydal    se    svými 

bratty  Benjaminem  (nar. 

1830)  a  Anatinem  (*  i83i> 

ntkolik    spisů     právnických 

a  pod  pseudonymem  ipoleC- 

ným  Benauly  tendenční  ro- 

min    CoHccut    Comeri.    Po- 

zdéji  viak  obrátil  se  ke  theo- 
logii a  byl  duchovním  kon- 

gregační  církve.  R.  1871  vy- 
dáni   týdenník   lOlustrated 

Christian  weeUy<,  r.  1S76  a2 

1S81  společní  8  H.  W.  Bee- 
chercm    >Chriitian    union  <. 

Napsal  mnoho  apisA  nábo- 
ienských,  od  roku  pak  1&82 
píše  kommenti/  k  Nov.  zák.  (posud  4  díly]. 
4)  Edwin  A.,  angl.  poedag.  a  spis.,  zdkal 
li  zvíájtč  o  literatura  vzdílavalelskou  velikých 
zásluh  ikolnfmi  níebnicemi,  X  nichž  TTie  Skake- 
ipeariaa  grammar  pokládá  se  la  nejlepSi  dÍio, 
pojednávající  o  feči  Shakespearovi.  Narozen 
1838  v  Lond^nč,  kdei  byl  správcem  místské 
IkoIyapozdCji  kazatelem  university  cambridge- 
ské a  oxfordskř.  Arcibiskup  canterburský  udi- 
li) mu  (1S72)  v  uznáni  jeho  zásluh  o  ikoUtvI 
titul  D.  D.  (doktora  theologie).  Mimo  kázáni 
Camibridge  temona  (1875)  a  Oxford  sermoiu 
US78),  vydal  Tkrough  nature  to  Chrisi  (Pffro- 
doD  ke  Knstu)  1877,  Bacon  and  Essex.  A  sketch 
of  Baeon' t  earlier  lift  {iSjy) »  mnohé  jiné  spisy 
obsahu  náboženského. 

Abfeottábád:  1)  Okres  v  severním  Pandž- 
ábu,  má  na  1827-84  km*  1354S6  ob.  (1681).  — 
2)  H£slb  novíjHho  pfivodu  v  tímie  okresu, 
1*1  iifi^vých.  oď'I>fcHven].  ObyWlelstvtt'dle 
Knsu  1S81 :  3151  HindO,  1649  muhammedánů, 
J06  SikhO,  83  Jiných,  v  celku  4189,  jež  bydli 
v  qiS  domech.  Nalézá  se  tam  vojenská  po- 
iidka  indické  armády. 

AbbOUO  (it.),  první  návrh  díla  plastického 
volné  od  ruky  z  hlíny,  vosku,  nebo  jiné  mékké 
Útky  vémé  dle  přírody  zhotovený. 


Abbravlatořl  (lat)  nazývali  se  ti  úřed- 
nici papežské  kanceláře,  jejichž  úlohou  byl» 
činiti  z  podaných  žádostí  stručné  vztahy  a  pa 
učinénéra  rozhodnutí  papežském  zhotovovati 
koncepty  listin  a  listů,  zvláití  takových,  ktert 
se  od  obyčejných  formuláři!  odchylovaly.  Bý- 
valo jich  73  a  délili  se  na  vySfií,  nižii  & 
na  examinátory.  Prvních  bylo  iz  a  smčli 
jako  preláti  nositi  odiv  fialové  barvy,  dru- 
hách bylo  22  a  do  třetí  třldv  náleželi  ostatní. 
Témito  posledními  iméli  býti  též  laikové,, 
jimž  dovoleno  bylo  ženiti  se.  £lr. 

AblfravUtnr*  (ital.),  skratek;  v  písmi 
notovém  užívalo  se  jí  k  uSctření  místa  i  faiu, 
a  délo  se  to  jednak  v  notách  samých,  jednak 
ve  slovech  označujících  rychlost  pohybu,  způ- 
sob přednesu  a  j.  V  moderním  tisku  hu- 
debnm  se  již  neužívá  abbreviatur  notových. 
Slovní  skratky  hudební  nejíaatéji  se  vyskytu- 
jte! jsou;  a  i.  —  a  tempo;  c.  6'  —  coli'  ottava; 
O.C— dacapo;  CS.  — dalsegno;  F.  — forte; 
ff.  —  fortissimo  ;^.^  forte  pian  o  j/^. —  forzando;. 
M.  M.  —  Miilzelův  metronom;  mf.  —  měno 
forte;  í>.  —  piano;  pf.  —  piu  Čili  poco  forte; 
rit.-^rilardando;  s.  ^sinistra;)/.  — sforzando; 
■.(.  —  senza  tempo;  tr.  — trillo;  u.  c.  —  una. 
corda;  v.  *.  —  volti  subito  a  j.  v. 


32 


Abbreviatury  —  Abdalonymos. 


jfiLbbreviataxy  viz  Skratlčy. 

Abbt  To m áš  (*  1738  —  f  1766),  prostonár. 
filosof  něm.t  zvlášti  v  éthice  a  aesthetice  čin- 
ný, ménč  v  učitelství  akademickém  než.ve  spi- 
sovatelství.  Ve  svých  populárních  spisech  o  smrti 
za  vlasf  a  zásluze  jeví  se  jeho  snaha  osvě- 
covati. Celkem  vzešla  filosofie  jeho  ze  Školy 
Leibnitz-WolfiFovy  i  patří  A.,  jako  pisatelé  jeho 
Kulér, Mendelssohn  a Nicolai, mezi  osvíjcence. 
Spisy  jeho  jsou  více  mravoučného  nez  meta- 
fvsického  obsahu ;  dojem  jejich,  na  tehď<^Sí 
dobu  byl  značný.  Mimo  díla  již  citovaná  uvá- 
díme ieště  Bfiitráge  ^wr  angentesšeneren  Be- 
handlung  der  Geschichtc,  kdež  se  pokouší  o  prag- 
matické a  s  vyššího  stanoviska  pojité  v^^^ličo- 
vání  dějin..  A^  fadí  se  tím  k  Voltaireovi  a  Her- 
derovi ;  zásluhou  jeho  jest,  že .  obrátil  pozor- 
nost k  účelům,  kterých  má  býti  dějinami  pro 
vzděláni,  ducha  a  mysli  dosažerío.  O  vytvoření 
a  vytříbení  německého  slohu  má  A.  zásluhy 
trvalé.  Herder,  nástupce.  A-ův  v  úřadě,  také 
literárně  cítil  se  mu  blízkým,  a  postavil  mu 
pomník  ve  svém  spise  Oper  Th,  Abbts  Schřif- 
tcn,  A.  nar.  25.  listop.  1738  v»Ulmu,  studoval 
v  Halle  theolog:ii,byl  r.  1760— 65  prof.  ve  Frank- 
furtě n.  O.  a  Rintč;lu,  konečně  konsistoríálním 
radou  v  Buckeburku.  Po  smrti  A-oyě  yyiial 
spisy  jeho  Nikolai :  Vepmischte  Werke  (Berlin 
1768—81  6  sv.).  Srvn.'  Nikolai  Ehrengedácht- 
niss  Th.  Abbts  (Berl.  1767).  • 

Abbůb,  abbúbá /(slovo  aram.),  hudební 
nástroj,  jehož  užiyánolpf^  slavnostech  nát)o- 
ženských  (hebr.  úgáb);  flétna  pastýřsl^á,  píšfala, 
jež  zhotovovala  se 'z  ivíkošu  nebo/Z  koVu  (mědi, 
železaV  HIíels  jeii  přirovnává  se 'Iíu  hlasu  lkají- 
cích. Od  slova  toPh{f<x>ďvózují  se  lat.  ambubajae 
(Hor.  Sat.  1. 2.  ambub^^árum  collegia),  jež  byly 
ženy  potulné,  živící  $e  hrou  na  pišfalu  a-u.  Dk. 

ASO,  první  iř\  písmena  abecedy  a  dle 
jmen  jejich  název  knížek,  z  nichž  se  děti  učily 
prvopočátkům  čtení;  Česky  říkalo  S3  abecedář, 

ABOdarla,  vl.  Spilantes  AcmellaL. 
{Acmella  mauritiana  Pers.),  rostlina  na  Am- 
boině,  Ternatě  a  j.  -ostrovech  asijských  ro- 
stoucí, jejíž  ostrá  šfáVahojí  kurděje.  iListy^a 
kořen  této  rostliny  dávají  učitelé  tuzemští  žvý*- 
kati  dětem,  aby  oblomili  jazyk  jejich  ku  vý- 
slovnosti hlásek. 

ABO-klab,  jméno  přijaté  republikánskými 
nadšenci  v  Paříži,  kteří  usilovali  o  zlepšení 
stavu  nuzných  {abaissés).  Jejich  povstání  z  5. 
června  1832  bylo  6.  června  krvavě  potlačeno. 
Tyto  události  vylíčil  Viktor  Hugo  ve  svých 
Bídnícich  (1S62), 

A-B-0  prooess  (Sellarův  process)  jest 
v  Anglii  obvyklý  název  zvláštního  způsobu 
zpracování  městských  výkalů.  Jméno  obdržel 
od  hlavních  přísad,  jichž  při  tom  se  užívá. 
Jest  to  kamenec  (ďlum),  krev  (Mood),  dřevěné 
uhlí  a  jíl  (charcoal,  clay).  První  pokusy  pro- 
vedeny v  Leamingtonu,  v  Crossnessu  a  Leedsu 
v  létech  sedmdesátých.  Systém  ten  byl  velmi 
Často  zkoušen,  odporučován,  nyní  však  až  na 
město  Aylesbury  v  Anglii  opuštěn.  Mimo  ty  tři 
přední  součásti  hmoty  čistící  bývaly  přidávány 
také  jiné  látky:  magnesie,  manganan  drasef- 
natý,  pálená  hlína,  kuchyňská  s(il,  uhlí  zvířecí 


a  j.  Čtyři  libry  té  směsř' (přísné  v  poměrech 
předepsané)  smísí  se  siooogaloný  vody  odpad- 
ne. Největší  čásf  látek  oi»ganlckých  ijinýth  nfe- 
čistot  srazí  se  ke  dnu,'avoda  odplývajfcí  je^t 
prý  čisťÉ  bez  zápachu*  tak  že  může  do  i^od 
tekoucích:  odváděna  býti.  Ssedlina  se  zdvihá 
ze  dna  nádrži^k  pumpami  a  znova  s  vodami 
novými  promíchává,  což  pěl  až' šestkráte  opa- 
kováno býti  může.  -Pak  ^e  přřídá\'á  k  masse 
něco  kyseliny  sírové,  aby  sď  animoniak  zadržel, 
.massa  se  suší  a  užívá  se  jí  za  hnojivo.  Po- 
slední zkoušky,  v  Aytesbury  od  prófessóra  De- 
wara  provedené,  nejsou  příliš  odporučující  pro 

systém  ten.  '  //;/•  ^''* 

-^  iiBCtuoriam,  ABQurínm  též  abgalorium , 
čásfoBřadu  při  svěcení  nového  kostela.  Papei 
Řehoř. Veli-řusáiriovir  totiž,  aby  biskup  svété 
kostel  ^napsal  .na  podlahu  dvakrát  A  B  C;  po- 
zději', biskupové  však  psávali  celou  abecedu 
latin.«*a-  ř-cdky  f  to  v  Ievo'od  vchodu  ku  hlav. 
oltáři. na'^ podlaze  popelem  posypané  Výklad: 
aby  věřící  ^dpnře- si  ^zapam^atovati,  co  •  slyší. 
V  některých  (i^turg.  knihách  zové 'ser' tato  altí- 
beta  abecenliirium.'    •'  ,  .  "  ' 

Ab#,  iirab.  sluha'  z.  ve '  vlastním  slová 
smyslu  jako  otro-k  a  sice  mbžský  otrok. (nyní 
užívá  se  slova  toho  o  Čeriiých  otrocích  na- 
proti slovu  mamlúk,  známé  1  u  nás  mameluk, 
jehož  užívá  se  o  bílém  otroku);  2.  přenesené  -^ 
sluha  a  ctitel  boha,  na  př.  abd-ulláh  sluhfli 
Alláhův,  abd-ur-rahmán  sluha  sUtbvníka; 
abd-ur-rah.ím  sluha  milosrdného,  abd-ul- 
hámid  sluha  chváleného,  abd-ul-m%džfd 
sluha  slaveného,  abd-ul-az(z  sluha  mocného, 
abd-ul-vahháb  sluha  dárce  atd.  Dk.  , 

Abda,  pro  v.  marocká  na  záp.  pobřeží,  se  v. 
od  ústí  ř.  Tensifta,  sídlo  kmene*  arab*  t*  jrh. 
Pobřeží  její  jest  pusto  a  pokryto  písčitými  pa- 
horky, uvnitř  však  jsou  některé  úrodné  a  dobřfe 
vzdělané  krajiny;  hlav.  město  SafHežř při  moři. 

Abdál :  1)  Arab.  mn.  č.'  slova  b  e  d  í  1  =  zá- 
stupce; v  theologii  muslimské  V.načí  určité 
ctnostné  osoby,  jimiž  bůh  jako  svými  zástupci 
na  zemi  udržuje  a  řídí'ťento  svčt,  který  proto 
nikdy  není  bez' nich.  Umře-línfikterýr' na- 
stoupí na  jeho  místo  jiný,  kteťého  bůh  z  ostat- 
ního lidová  ustanoví.  Jest  jich  celkem  70, 
40  připadá  na  Sýrii,  30  na  ostatní  země. 
Ale  nikdo  na  světě  nemůže  udati,  kdo  jimi 
jsou  a  kde  se ' 'nalézají,  ježto  Ho  jediné  bohu 
samému  známo.  Příchod  a*a  ze  Syrié  *  po- 
kládají mušli  mbvé  za  znamení 'soudného' dne. 
Vedle  tohoto  obecného  výkladířa-ů  jcftt*í  vy- 
klad jiný,  dle  kterého  jest  jich  tolika-  sedm, 
zástupců  a  nástupců  sedmi  Mahamtne^eín 
uznávaných  proroků.  —  2)  Člověk  jalcX^i, 
který  nadšen  láskou  k  bohu  divy  konal,  řer- 
šané  nazývali 'ho  dívánei  chudá  (=  blázen 
boží).  Příkladu  'jeho  následovala  potom'  řada 
jiných,  jež  lid  bez  rozdílů  za  svaté  pokládá. 
Odtud  nabylo  slovo  to  významu  světce  neb 
derví^e.  Dk, 

Abdáli  v.  Abadáliové  a  Durániové. 

Abdalonymos  (řec.  z  orient,  abďalonťm . 
t.  j.  sluha  bohů),'  potomek  starého  král.  rodu 
sidonského.  Jsa  chůd  živil  se  zahradnictvím 
a  donášením  vody.    Alexander  Vel.  jmenoval 


Abdank  —  Abdiáš, 


33 


jej  T.  332  ^ed  Kr.  králem  sidonským  a  daro- 
val mu  nejen  místo  a  okoHm,  ale  i  část  per- 
Aé  kofisti. 

AMaakneboH abdank,  jméno  erbu  pol- 
akíbo,  kterV  má  v  ícrveném  poli  atfibrné  zna- 
mení latinskému  W  podobné.  Nad  přilbou  jest 
koruna  a  nad  ní  tái  litera.  (Viz  vyobr.  i.  ii.) 
Dle  povésti  vznikl  za  války  BolcBlava  III.  Kfivo- 
ústého  s  nim.  císařem  Jindřicfiem  V.  Kdyí 
císař  ukazoval  vyslanectvu  Boleslavovu  své 
poklady,  Jan  hrábí  z  Gáry,  přední  jeho  řlen, 
hodil  ďo  nich  svaj  zlatý  prsten,  naíei  prý 
Jindřich  fekl:  >Hab  Dank'.  Odtud  přijal  Jan 
z  Góry.  když  mu  byl  erb  udílen,  pro  svůj 
rod  jméno  Habdanků  neb  Skarbkú  (skarb  ^ 
poklad).  Mimo  zakladatele  z  rodu  toho  vy- 
nikU:  i.  Lambert  (f  iioi),  syn  Michala  hi 
bite  Z  Góry,  jenŽ   byl  po  sv.  Stanislavu  ki 


kovakým  biskupem;  z.  Skarbimierz,  hrabe 
z  Gíry,  hejtman  Boleslava  ID.  a  vojvoda  kraltov- 
iký,  přispíl  r.  tiog  valné  kvltřzství  na  Paim  poli 

0  Vratislavi.  Zapleten  jsa  ve  spiknutí  se  Zbi- 
gnjewem,  nevlastním  bratrem  královým,  byl 
pozdíji  uvíznín  a  oslepen;  3.  Michal,  hrábí 

1  Góry,  jeni  r.  1114  založil  v  Lublině  klášter 
benediktinský;  4.  Ruslaw,  hrabe  z  Góry,  za- 
kladatel kláSlera  cisterciáckého  v  Sulejové  nad 
PiKcí.  —  K  erbu  A.  náležej!  rodiny  Abakano- 
viczfi,  AndronowiczQ,  AnkwiczQ,  BeynartÚ, 
CboriAských,  Dermontů,  DotiniaAskýcn,  Ey- 
eirdO,  Lcizczyňských,  M^achowských,  Skarb- 
kfl  a  j.  Klř.  red. 

AbOuilc,  vesnička  v  Cechách,  6  d.,  34  obyv. 
ním,  (1880),   okr.  hejtm.   Kaplice,  okr.  a  býv. 


dom.   Vyšíi  Brod   (i '/    hod.  jz.).  o 
Icidcn,  fara  Kapiíce  (Kapelln). 


;  Schoi 


AMsUÓ  viz  Habdelič. 

Aba-«1-Kadttr  v.  Abd-ul-Kádir. 

AMél*  CApSTiea),  fecká  osada  ve  staro- 
véki  Thrákii,  nyn.  Polystilo,  při  ústí  řeky 
Séata,  založená  kolem  r.  650  pf.  Kr.  S  po- 
čátku trpéla  útoky  barbarských  Thrákův,  až 
doitalo  se  jí  posily  od  Tejanů,  před  PerSany 
mtnpujícfch  (r.  543).  Za  Dareia  upadla  též  A. 
pod   svrchovanost   perskou,    vstoupila   po   pO' 


rážce  Xerxovč  do  délského  spolku  a  zmohut- 
níla  velice  výnosným  obchodem.  R.  376  př. 
Kr.  byli  AbdérStí  od  Triballů  poraženi  tak  roz- 
hodné, že  odtud  jejich  politický  význam  pře- 
stává. Místní  samosprávu  zachovala  A.  až  do 
středovíku.  V  A-ách  zrodili  se  filosové  Démo- 
kritos  a  Protagoras,  jakož  i  déjepisec  Heka- 
taios;  přes  to  požívali  Abdérité  povésti 
Btarovíkého  Kocourkova.  Příčina  toho  není 
známa.  IHk, 

Abdérltá,  obyv.  Abdér,  viz  Abdíra. 

Abdéres  přJíjpof),  syn  Hermův  a  milá- 
ček Hérakléův,  hérús  epúnymos  thráckého 
mésta  Abdér.  Od  Vahtt  thr.Ackého  krále  Dio- 
méda,  jež  mu  Hérakléa,  ubíraje  se  do  boj- 
3  Bistony,  svéfil  k  opatrování,  byl  roztrhán; 
na  počest  jeho  založil  pak  Híraklés  místo 
I  Abdéra  a  ustanovil  mu  hry  pohřební,  které 
Abdérité  rok  co  rok  slavili.  Vý. 

Abdest  (perský  výraz  pro  arab.  wu^ú)  je 
Muhammedem  zavedený  způsob  umýváni  se 
(tváře,  rukou  po  lokte,  hlavy  a  nohou  po  kot- 
níky) před  modlitbou  (Koř.  V.  8).  Umýváni 
díje  se  dle  podrobných  předpisĎ  vodou,  a 
neni'li  této  neb  je-li  nezdravá,  prachem  nebo 
pískem.  Význam  jeho  záleží  ve  smytí  všeli- 
kého hříchu  B  tíla  a  má  dle  výroku  Muham- 
medová  platnost  jako  polovice  víry  a  klíč 
k  modlitbě.  U  vítSfch  meSit  nalézají  se  zvláStní 
nádržky  neb  i  studny  určené  k  tomuto  nábo- 
ženskému umývání.  Pfi  včtSfm  poskvrní  ní,  jez 
theology  muslimskými  výslovní  se  vypočítá- 
vá, jest  nutným  myli  celého  tíla  (gusl),  usta- 
novené v  Kor.  V.  9.  Tradice  ustanovuje  i  jiná 
umýváni,  založená  ne  na  předpise  božském, 
nýbrž  na  pfedpise  nebo  příkladu  Muhammedové 
{gusl  masnún  z^  umývání  tradici  zavedené) 
pfi  přestoupení  k  islámu,  před  modlitbou  pá- 
teční (^^  nedéle  muslimská)  a  o  velkých  slav- 
nostech, po  mytí  mrtvoly  a  puštění  krve.    Dk. 

Abdl&s  (hebr.  Abdijjd  čili  Obadja  t.  j.  slu- 
žebník, ctitel  Jehovy):  1)  Čtvrtý  v  řadí  12  ma- 
lých proroků.  Působí!  okolo  IX.  stol.  př-  Kr., 
s  určitostí  však  nelze  toho  udati.  Zůstavil  po 
Bobí  kratičké  proroctví  o  1  kapitole  pouze 
3  JI  verši,  v  němž  Edoraitům  pro  jejich  ne- 
přátelství k  národu  židovskému  předpovídá 
zkázu  a  tomuto  budoucí  jeho  oslavení.     Jrk, 

3)  A-  skladatel  knihy  Hisloria  certaminis 
apostolici,  který  se  vydával  za  jednoho  ze  72 
učennlků  Kristových  a  tvrdil,  že  obcoval  s  Je- 
žl£em,  le  následoval  sv.  Šimona  a  Judu  do 
Perste,  hdeí  od  nich  byl  učiněn  prvým  bi- 
skupem babylónským.  Kniha  ta  sepsána  prý 
původně  hebrejsky  a  přeložena  pozdíji  do  ře- 
čtiny a  latiny.  Rukopis  její  našel  a  vydal 
W.  Lazius;  byla  v  XVI.  stol.  tak  oblíbena,  že 
vyšla  Šestkrát  tiskem.  Brzy  však  vyšlo  na 
jevo,  že  jest  to  dílo  podvržené,  pocházející 
nejpozději  ze  III.  stol;  bylo  ho  užito  pfi  sklá- 
dáni Zlaté  legendy  (Legenda  atirea). 

Abdlái  Jan,  starSf  Jednoty  čes.  bratři, 
lývá  se  r.  1584  »jcdnim  ze  služebníků  PánĚ 
předních*.  Když  o  synodě  sležanskí  {1584) 
Jakub  Prušák,  mládenec  poboíný,  učení  pilný, 
nenadálou  smrtí  byl  zachvácen,  A.  učinil  nad 
nim  kázání.  Byl  výborný  znatel  hudby  a  piv- 


34 


Abdicatio  —  Abdón. 


cem  obce  bratrské,  zemřel  24.  Června  1588 
v  Přerove. 

Abdioatio:  1)  A.  liberorum  (ánoxfí- 
Qv^is),  V  řeckém  právu  se  vyvinuvSÍ  zapu- 
zeni dítěte  za  jistých  podmínek,  kteréž  však 
do  práva  římského  nepřešlo.  Srov.  o  tom  Herr- 
mann,  Lehrbuch  der  griech.  Privatalterthii- 
mer.  —  2)  A.  tutelae,  starořímské  právo 
k  odmítnutí  úřadu  poručnického,  testamentem 
uloženého,  o  němž  však  se  kompilace  Justi- 
nianova  nezmiňuje.  Kr, 

Abdlkaoe  (z  lat.),odřeknutí,  vzdáni  se 
něčeho:  1)  Ve  státním  právu  má  zvláštní 
význam  a.  trůnu  se  strany  vladaře  v  monar- 
chii dědičné.  Kdežto  totiž  v  republice  a  v  mon- 
archii volební  při  a-i  hlavy  státu  novou  vol- 
bou snadno  náprava,  se  zjedná,  vyškytá  se 
v  monarchii  dědičné  ta  obtíž,  že,  poněvadž 
řádem  posloupnosti  napřed  přesné  jest  stano- 
veno, kdo  ve  případě  uprázdnéní  trůnu  má  na- 
stoupiti, a  poněvadž  tento  řád  posloupnosti 
jest  zákonem  ústavním,  kaŽdé  pošinutí  po- 
řádku v  příčině  té  stanoveného  vyhledává 
oněch  náležitostí,  jakých  třeba,  aby  platně 
k  místu  přišel  zákon  vůbec  a  zákon  ústavní 
zvláště.  Á  poněvadž  a-í  pošinutí  takové  snadno 
může  přivedeno  býti,  při  nejmenším  však  jí 
se  skracuje  doba  vlády  resignujícího  vladaře, 
jenž  ve  smyslu  zásad  práva  veřejného  k  vládě 
jest  netoliko  oprávněn,  nýbrž  i  zavázán,  žádá 
se  ve  státu  konstitučním  k  a-i  vůbec  souhlasu 
zastupitelstva  lidu  a  vyhlášení  její  ve  formě 
zákona.  Pročež  byla  také  uherským  zák.  či. 
3.  z  r.  1867  a.  císaře  a  krále  Ferdinanda,  jež 
byla  se  stala  r.  1848,  dodatečně  schválena  a 
bylo  zároveň  ustanoveno,  že  budoucně  a.  jen  se 
svolením  uherského  sněmu  bude  uskutečněna. 
Ústava  zemí  předli tavských  nemá  ve  příčině 
té  výslovného  ustanovení;  poněvadž  záležitost 
ta  nebyla  říšské  radě  výslovně  vyhrazena,  jest 
míti  za  to,  že  a-i  by  slušelo  provésti  za  sou- 
hlasu sněmů  zemských.  Pfk, 

A.  nazývá  se  obyčejně  pouze  dobrovolné  slo- 
žení důstojenství  vladařského.  Avšak  i  když  slo- 
žení to  vyvoláno  jest  zevními  donucujícími-  okol- 
nostmi, ku  př.  nešťastným  výsledkem  válečným 
aneb  neschopností  vésti  vnitřní  neb  zevní  zále- 
žitosti říšské  směrem,  k  jehož  zachování  vla- 
dař se  byl  zaručil,  kdy  tedy  složení  důstojen- 
ství vladařského  se  jeví  následkem  mravního 
donucení,  mluví  se  o  a-i.  Příklady  a.  jsou  ze- 
jména v  novější  době  dosti  Časté  i  náleží  sem 
v  XIX.  stol.  zejména  a.  cis.  Františka  II.  (1806), 
Karla  IV.  Španělského  (1808);  Napoleona  I. 
(18 14  a  18 15),  kr.  Karla  Emanuele,  Viktora 
Emanuele  i  Karla  Alberta  Sardinských  (1802, 
182 1,  1849),  kr.  Ludvíka  I.  Bavorského  (1848) 
a  j.  Někdy  děje  se  a.  ve  prospěch  jiného  Člena 
panující  rodiny;  takovou  jeví  se  a.  kr.  Karla  X. 
i  Ludvíka  Filipa  (1830,  1848),  císaře  Ferdi- 
nanda Rakouského  (1848),  král.  Isabelly  Špa- 
nělské (1870)  a  j.  — /. 

2)  V  církevním  právu  bylo  druhdy 
sporno,  má-li  místo  a.  papežova.  Bylo  totiž 
k  tomu  ukázáno,  že  k  resignaci  hodnostáře 
církevního  zapotřebí  jest  přijetí  její  vySŠím 
orgánem,  což  při   a-i  papežské  vzhledem  ku 


postavení  jeho  v  církvi  možné  není.  Spor  ten 
však  rozřešen  byl  výrokem  papeže  Bonifáce 
VIIL  r.  1299  (c.  I.  de  renuntiatione,  in  VU®  L  7) 
ve  srovnaíosti  s  dosavadní  praxí  v  ten  smysl, 
že  papeži  volno  jest  kdykoli  vzdáti  se  úřadu 
svého.  A.  papežů  udala  se  celkem  třikráte; 
resignovali  totiž :  Řehoř  VI.  (1046),  Celestin  V. 
(1294)  a  Řehoř  XII.  (1415).  P(k. 

Abdikovati  (z  lat.),  odříci,  vzdáti  se 
něčeho. 

Abdomen  Qst)  viz  Břicho. 

Abdominales,  ryby  břichoploutevné, 
které  na  rozdíl  od  ryb  hrdloploutevných 
mají  druhý  pár  okončin  —  plout\'e  —  na  břiše. 
Tvoří  první  skupinu  ryb  měkkoploutev- 
ných  a  náleží  k  nim  většina  našich  tyh  do- 
mácích. 

AbdominaUa,  skupina  korýšů  svijono- 
hých  (Cirripedia\  jež  zahrnuje  v  sobě  tvary 
vesměs  cizopasné. 

Abdomýiální  plethorm  viz  Překrvení 
útrob  břišních. 

Abdominálni  póry  {port  abdominales): 

1)  Párovité  otvůrky  dutiny  tělní,  vyskytující 
se  u  Tyh  kruhoústých,  některých  žraloků,  né- 
kterých  ryb  kostnatých,  u  krokodilův  a  želv. 
U  mihule  jest  na  př.  otvůrek  ten  nepárovitý 
za  řití  ústící,  u  některých  žraloků  dvojitý,  ji- 
ným zcela  schází.  Velmi  veliké  jsou  otvůrky 
ty  u  sklenošupinatých  ryb  (ganoidů),  rovnSz 
za  řití  ven  ústící,  kdežto  u  Protoptera  buď 
v  právo,  buď  v  levo  jediný  kanálek  pod  řití 
ven  se  otvírá.  U  obojživelníkův  docela  schá- 
zejí a  vyskytují  se  opět  u  želv  a  krokodilův. 
Dle  všeho  svědčí  otvůrky  břišní  o  velmi  dáv- 
ném původu,  a  mnozí  morfologové  vidí  v  nich 
zbytky  zadních  prvoledvin  (segmentových  or- 
gánův),  jimiž  pohlavní  produkty  na  venek 
vycházely,  jakož  děje  ss  dosud  skutečné 
u  ryb  kruhoústých.  —  2)  Nepárovitý  otvor 
peribranchiální  dutiny  čili  atna  (odtud  tak6 
atriálni  otvor  zvaný)  u  kopinatce  (Amphiozus) 
a  sumek  (ascidií). 

Abdominálni pulsaoe  viz  Tep  v  nad- 
břišku  a  Tepání  srdečnice  břišnL 

Abdominálni  tébotenatvi  v.  Těhoten- 
ství mimoděložní. 

Abdominálni  tyf  viz  Tyf  střevní. 

Abdominoskopie  {abdomen  --  břich, 
axontlv  —  vyšetřovati)  nazývají  Francouzi  vy- 
šetření dutiny  břišní,  aby  se  choroba  v  daném 
případě  určila.  Vyšetřování  děje  se  hlavně 
proklepá  váním,  by  plynatost  jednotlivých 
míst  stanovena  byla,  k  čemuž  se  pojí  pro- 
hmatávání  stěn  břišních  za  příčinou  zjištění 
abnormního  odporu.  fíeč» 

Abdón  (ctitel) :  1)  Syn  Hillálův,  10.  soudce 
isráélský  (dle  kn.  Soudců  12,  14 — 15)  z  Píra- 
thónu  v  krajině  Efraim,  soudil  lid  po  8  let.  — 

2)  A.  Martin  (Přerovský),  starší  oratr  Jana 
Blahoslava.  Byl  »muž  Šlechetný  a  učený,  kte- 
rýž okolo  tří  let  byl  v  koUeji  v  Královci,  kdež 
slýchal  slavného  Jiříka  Sabina*.  Potom  »v  naSi 
(t.  wittemberské)  koUeji  židovskému  a  řeckému 
jazyku  s  pilností  se  učil«  dle  slov  Filipa  Me- 
lanchtona.  Jednota  vyslala  jej  r.  1540  do  Krá- 
lovce na  učení,  »aby  se  v  potřebách  pilných 


Abd  rabbihi  —  Abducens  oculi. 


35 


Jednotě  hoditi  mohl« ;  nedočkala  se  však  ovoce 
učenosti  jeho.  Jen  píseň  Mocný-  všech  vékň 
králi  v  kancionále  Samotulském  známe  od 
něho.  A.  nar.  1529  v  Přerově.  Počátkem  r. 
1555  vrátiv  se  z  ciziny,  v  Ml.  Boleslavi  oše- 
třoval Arnošta  Krajíře  v  poslední  jeho  nemoci ; 
r.  1557  zřízen  ve  Slezanech  (na  Mor.)  na  kněž- 
ství a  poslán  do  správy  duchovní  do  Prahy, 
kdež  8.  břez.  1561  zemřel  a  pochován  u  sv. 
Jindřicha.  Nápis  na  hrob  složil  mu  mistr  Ezrom 
z  Wíttemberka  a  br.  Jiří  Strejc. 

Ibn  Abd  raMihl  (arab.  sluha  pána  svého) 
*  860  v  Kordově,  propuštěnec  rodiny  Omaj- 
jovcfl,  výtečný  básník  (zvi.  satirický),  filolog 
a  historik,  f  940.  Napsal  Alykd  alf  and  (SAAra 
perel)  o  25  knihách  (50  dílA)  nadepsaných  jmé- 
nem některé  perly  neb  některého  drahokamu, 
obsahu  hlavně  historického  a  státovědeckého. 
Vydáno  ve  3  dílech  v  Buláku  1876.  Výtahy  od 
F.  Fresnela,  Lettres  sur  Vhistoire  des  Arabes 
avant  rislamisme  (Paris  1836),  dále  Journal 
asíatique  3.  Série  III. — IV.  Vydal  i  Anndly 
Kordoviké  a  sbírku  svých  hdsní  ve  20  sešitech, 
jichž  však  neznáme.  Dk» 

Abdnoeiui  oonll  (lat.),  odvádivý  čiv 
oka.  Čt\'ero  svalů  přímých  a  dva  Šikmé  zpro- 
středkují veškeré  pohyby  oka.  Svaly  přímé, 
a  sice  sval  přímý  horní  (musculus  rectus  su- 
perior\  sval  přímý  dolní  (m.  r.  inferior)^  sval 
přímý  vnitřní  (m.  r.  internus)  a  sval  přímý 
zevnější  (m.  r.  ejctemus),  kdyby  účinkovaly  sou- 
časné a  výhradně,  pošinuly  by  celé  oko  na 
zad  hloub  do  oČnice.  Oproti  tomu  sval  Šikmý 
horní  (m.  obliquus  superior)  a  sval  šikmý  dolní 
f'm.  o.  inferior)  kdyby  účinkovaly  výhradně, 
účinkovaly  by  protičinně  a  pošinuly  by  celé 
oko  ku  předu.  Účinkujíce  současné  drží  sobě 
obě  skupiny  rovnováhu.  Pomocí  těchto  svalfl 
může  oko  veškeré  možné  pohyby  okolo  svého 
otáčecího  bodu  vykonávati,  aniž  se  tento 
pošine.  Sval  přímý  zevní  a  sval  Šikmý  horní 
mají  své  vlastní  čivy,  které  jimi  vlácfnou  (je 
inncrvujO,  a  sice  sval  přímý  zevní  čiv  odvá- 
divý (nervus  abducens),  sval  Šikmý  horní  Čiv 
kladkový  (n,  trochlearis) ;  všechny  ostatní  svaly 
oční  inncrvuje  čiv  okohybný  (».  oculomotorius). 
Sval  přímý  zevní,  nejdelší  ze  všech  přímých, 
^-ychází  jako  ostatní  přímé,  z  hloubky  oČnice 
od  fibrosního  kroužku  kolem  čivu  vidmého  se 
nalězajícího,  běží  podél  zevní  stěny  očnicové 
a  objímaje  oko  připevňuje  se  na  bělimě  se 
Bvoa  Šlachou  as  6  mm  Širokou  ve  vzdálenosti 
asi  7  mm  od  kraje  rohovkového.  Čiv  odvádivý, 
který  výhradně  sval  přímý  zevní  innervuje, 
má  své  ústřední  jádro  na  zpodině  čtvrté  du- 
tinky mozkové,  jest  však  pravdě  podobno  — 
aspoA  k  tomu  ukazují  experimenty  Hitzigovy, 
Fcrricrovjr,  Hcnsenovy  a  Volkrsovy,  rovněž 
jako  klinické  zkušenosti  Grassetovy,  Bram- 
wellovy,  Haddonovy  a  j.  —  že  od  jádra  ještě 
dále  centripetálně  ke  kúře  mozkové  vlákna 
běží,  kde  by  se  pak  teprve  vlastní  centrum  a-ntu 
i  ostatních  okohybných  nervA  nalézalo  a  jádra  na 
zpodině  měla  by  pouze  význam  interpolo vá- 
ných ganglií.  Kde  by  však  korové  centrum  a-ntu 
láelo  na  povrchu  mozkovém,  dosaváde  vy- 
zkoumáno není.  Od  jádra  a-ntu  vycházejí  pak 


centrifugálně  vlákna,  která  běží  skrz  příklop 
a  most  Varolflv,  na  jehožto  zadním  okraji  v  rýze 
mezi  ním  a  proudlouŽenou  michou  vynikají  a 
nerv  odvádivý  tvoří,  který  pak  ku  předu  běží, 
do  splavu  sklipkovitého  vniká,  až  konečně  skrz 
horní  Štěrbinu  očnicovou  vstoupí  do  očnice, 
kde  k  mediální  stěně  přímého  zevního  svalu 
běží,  zde  se  štětcovitě  ve  větvičky  rozpadá, 
které  do  příslušného  svalu  vnikají.  Sval  přímý 
zevní  otáčí  oko  na  zevní  stranu  proti  spánku, 
sval  přímý  vnitřní  jest  jemu  protičmný. 

Obrna  abducentu  (páraly sis  ahducentis) 
jeví  se  především  jako  neschopnost  svalu 
přímého  zevnějšího  stahovati  se  a  proto  ne- 
může se  oko  otáčeti  v  tu  stranu,  kam  je  sval 
otáčí,  totiž  na  stranu  zevní  spánkovou.  Při 
úplné  obrně  hledí  oko  nemocné  něco  málo  do 
vnitř  působením  napjatého  protičinného  svalu 
přímého  vnitřního.  ZkouSíme-li  oko  nemocné 
samo  o  sobě  a  dáme-li  mu  hleděti  na  před- 
mět na  zevní  stranu  ponenáhlu  se  pohybující, 
nemůže  ho  oko  sledovati,  nýbrž  stojí  nepo- 
hnutě ku  předu  obráceno. 

Namáhá-li  se  pacient,  by  co  možná  před- 
mět sledoval.  Činí  oko  malé,  nepatrné  pohyby 
na  stranu  zevní,  ne  však  přímo  zevně,  nýbrž 
střídavě  zevně  nahoru  a  zevně  dolů  a  pak  se 
opět  vrátí  do  původní  své  polohy.  Tyto  ne- 
patrné oscillatorní  pohyby  nejsou  výsledkem 
stahování  se  ochrnutého  svalu  přímého  ze- 
vnitřního, nýbrž  pocházejí  od  obou  svalů  Šik- 
mých, které  se,  ač  marně,  vynasnažují  chy- 
bějící pohyb  oka  na  stranu  zevní  nahraditi. 

Zkoumáme-li  obě  oči  současně  a  dáme-li 
jim  hleděti  na  předmět  na  straně  zevní  od  oka 
ponenáhlu  se  pohybující,  shledáme,  že  oko 
zdravé  neustále  pohyb  předmětu  sleduje,  kdežto 
oko  se  svalem  ochrnutým  zůstane  nepohnuté, 
následkem  čehož  objeví  se  nám  sbíhající  (paraly- 
tické)  šilhání,  které  se  stává  tím  značnějším,čím 
dále  předmět,  na  který  oči  hledí,  ve  směru  zs- 
vním  se  pohybuje.  Zároveň  objeví  se  při  téže 
zkoušce  u  pacienta  dvojité  vidění  předmětu, 
čili  diplopie,  kterou  nám  pacient  tím  snad- 
něji a  jistěji  udati  může,  když  mu  při  téže 
zkoušce  dáme  před  oko  zdravé  tmavoviolové 
sklo  a  za  předmět,  kterým  zkoušíme,  upotře- 
bíme ve  tmavé  prostoře  hořící  svíčku,  kterou 
ve  vzdálenosti  několika  stop  od  pacienta  po- 
hybujeme ve  směru  ochrnutého  svalu.  —  Dvo- 
jité vidění  povstává  tím,  že  obraz  předmětu 
na  zevní  straně  ochrnutého  oka  se  nalézají- 
cího v  témž  oku  nepadá  na  místo  přímého  vi- 
dění, na  ústřední  jamku  totiž  (jelikož  sval 
zevní,  který  by  oko  tak  otočeno  měl,  aby  opti- 
cká osa  ku  předmětu  směřovala,  nemůže  se 
stáhnout),  nýbrž  na  mimoústřední  čásf  sítni- 
covou, a  sice  v  polovině  vnitřní,  tím  dál  od 
ústřední  jamky,  čím  dále  se  předmět  na  zevní 
stranu  vzdaluje ;  jelikož  pak  při  projekci  vnitřní 
polovině  sítnicové  odpovídá  zevní  polovina 
obzoru,  vidí  ochrnuté  oko  druhý  obraz  před- 
mětu na  zevní  straně  obrazu,  který  zdravé 
oko  na  pravém  místě  pozoruje,  jelikož  leží 
v  jeho  optické  ose  a  obrázek  v  sítnici  padá 
na  ústřední  jamku.  Z  toho  vysvítá,  že  dvojité 
obrazy   při  obrně  a-ntu   musejí   býti  stejno- 


Abduccns  oculi. 


Jmenné  (homonymnf),  ie  totii,  t^ká-li 
obrna,  a-ntu  pravého  aka,  na  pravé 
straně  se  nalézající  obraz  odpovídá 
pravému  oku,  levý  obraz  levému  oku, 
opačné  pak,  jedná-li  ae  o  obrnu  a-ntu 
oka  levého.  Kovněž  tak  jest  pochopitelné, 
že  čim  dále  se  pfedmét  ve  smSro  svalu  ochr- 
nutého, led]'  na  stranu  zevní  pohybuje,  tím 
vlče  se  obraz  oka  chorého  od  obrazu  oka  zdra- 
vého  vzdaluje.  Naléiá-li  se  pfedmét  v  horizon- 
tální ploSe,  stoji  oba  obrazy  v  stejné  výSi  a 
jsou  k  sobě  rovnoběžné,  Nalézali  se  předmít 
nad  horizontální  plochou,  tu  obraz  zdravého 
oka  něco  málo  diverguje,  opaění  pod  horizon- 
tální plochou  néco  málo  konverguje  a  zdá  se 
zároveii  státi  v  prvním  případě  o  něco  málo 
výSe,  v  druhérn  o  něco  málo  níže  než  obraz 
oka  chorého.  V  horizootálni  ploSe  počínají  při 
úplné  obrně  dvojité  obrazy  přesně  ve  stfedu 
mezi  oběma  ofima,  vvSe  pak  o  něco  později 
proti  chorému  oku  niř,  něco  dfíve  bliie  zdra- 
vého oka,  (Vií  vj'obr.  C,  12.) 


!y  pil  olniii  abduceatu.*) 


Ob'or  pfi  obrní  >bdi 


Čára  tedy,  která  děli  polovinu  obzoru,  v  kte- 
ré se  dvojité  obrazy  vidí  od  oné  poloviny,  kde 
jest  zachované  normální  jednoduché  vidění, 
není  kolmá,  nýbrž  běží  s  hora  dolů  poněkud 
Šikmo  se  strany  choré  ku  straně  zdravé.  Zjev 
ten  snadno  se  vysvětluje  z  fysiologické  diver- 
gence, když  hledíme  nahoru,  a  podobné  kon- 
vergence   optických    os,   když   hledíme    dolQ. 

Pomocí  hranolu,  jehožto  lomivá  hrana  obrá- 
cena jest  dovnitř,  můžeme  mezeru  mezi  obě- 
ma obrazy  zmenšiti,  a  upotfebÍme-lÍ  dosti  sil- 
ného hranolu,  oba  obrazy  splynou  a  nastane 
jednoduché  viděni,  což  se  snadno  vysvětlí, 
když  si  vzpomeneme,  že  při  obrně  a-nlu  po- 
vstává obraz  předmětu  na  straně  ochrnutého 
svalu  se  nalézajícího  na  vnitfnl  části  sítnice; 
když  pak  přiměřený  hranol  paprsky  ve  směru 
k  zevnějšku  odchýlí,  padnou  opět  na  místo 
přímého  vidění,  na  žlutou  skvrnu  a  ústřední 
jamku  totiž,  a  musí  nastati  jednoduché  viděni. 
Dle  sfly  hranolu,  kterého  jest  třeba,  aby  oba 


e  pozorovati  tak  zvanou  druhotní  odchylku, 
když  je  zastřeme  lak,  abychom  pfece  po 
straně  je   pozorovali    mohli,    a   dáme   hleděti 


pouze  oku  ochrnutému  na  předmět  na  etraně 
zevní  se  nalézající;  tu  oko  zastřené  udělá  ná- 
padní velký  pohyb  ve  smíru  ochrnutého  svalu. 
Tato  druhotná  odchylka  lysvětluje  se  tim.  že 
sval  ochrnutý  má  potřebí  velmi  silného  im- 
pulsu, aby  poměrně  nepatrný  pohyb  oka  zpro- 
středkoval, jelikož  pak  innervace  na  obě  oCi 
přenáSí  se  soufasně  a  stejnoměrní,  odpovídá 
součinný  sval  zdravého  oka  na  tak  silný  im- 
puls nepoměrní  velmi  velkým  pohybem  Oi 
odchylkou  oka  zdravého.  Na  oku  chorém  pak, 
přikryjeme-li  zdravé,  pozorujeme  chj-bnou  pro- 
jekci Má-li  se  pacient  rychle  dotknouti  prstem 
jistého  předmětu,  mine  se  s  cílem  tímto  a 
šfouchn:  vedle  na  stranu  zevní,  Md-li  ss  pa- 
cient rychle  přiblížiti  k  jistému  předmětu  (se 
zavázaným  zdravým  okem),  mine  se  vždy  s  pra- 
vým směrem  a  přibližuje  se  vždy  v  oblouku, 
jehožto  konvexita  odpovídá  vždy  směru  ochr- 
nutého svalu.  Zjev  ten  vysvětluje  se  tím,  že  po- 
suzujeme nevědomky  polohu  předmětu  v  pro- 
stoře dle  síly  innervace,  které  pfísluíný  sval 
k  fixaci  jeho  má  potřebí;  jelikož  pak  sval 
ochrnutý  mnohem  silnější  innervace  potřebuje, 
nežli  by  k  stejnému  výkonu  potřeboval,  kdyby 
byl  zdráv,  promítá  nemocný  předmět  v  pro- 
stoře mnohem  dále  ve  smíru  ochrnutého  svalu, 
tedy  na  stranu  zevni. 

Následek  chybné  projekce  jest  vidma  zá- 
vrat, která  povstává  tím,  že  pacient  poSinuje 
celý  svůj  obzor  ve  směru  svalu  ochrnutého. 
Závraf  vidma  jest   zvláSlě   při   Čerstvých  pfí- 


oběma  oíima,  fi  pouze  chorým.  Aby  se  pa- 
cient chybné  projekce  a  viďme  závratě  co 
možná  zbavil,  zvyká  si  otáčeti  celou  hlavu 
ve  smíru  ochrnutého  svalu;  malé  předměty 
pak  drží  v  oné  polovině  obzoru,  v  které  viděni 
jeho  jest  jednotné.  Trvá-li  obrna  B-ntu  dlouho, 
dostaví  se  obyčejní  u  svalu  protíčinného,  totiž 
u  svalu  přímého  vnitřního,  skrřelost  [contrac- 
tura),  málokdy  jen  se  nedostaví.  Pak  jest 
odchylka  oka  dovnitř  jeStě  mnohem  patr- 
nější, dvojité  vidíní  rozSíff  se  na  celý  téměř 
obzor  a  vflbec  veSkeré  příznaky  obrny  a-ntu 
stávají  se  jeStě  mnohem  intensi vníjSi mi  a  jas- 
nějšími, Skríelost  tato  miSíe  setrvat,  i  když 
obrna  a-ntu  se  znenáhla  vyléíl,  a  pak  máme 
před  sebou  obraz,  který  se  téměř  nelíSi  od 
nohs ledového  (konkomitujícího)  Šilháni.  Při 
neúplné  obrně  a-ntu  {paresis  abducentis)  po- 
tkáváme se  s  týmiž  pHznaky,  jen  měrou  mno- 
hem mírnější,  obmezenějSÍ. 

Pohyb  oka  na  stranu  zevní  apánkovou  nerií 
nemožný,  nýbrž  pouze  obmezen;  na  hranici 
pohyblivosti  dostaví  se  svrchu  uvedené  kolí- 
savé pohyby;  dvojité  obrazy  vznikají  při  fixací 
předmětu  ku  straně  zevní  se  pohybujícího 
mnohem  později  atd.  Konečně  nemůžeme 
opominouti  zmíniti  se  o  zdánlivé  vrozené 
obrně  a-ntu,  která  podmíněna  jest  úplným 
nedostatkem  svalu  přímého  zevního,  kde  pak 
veSkeré  příznaky,  jak  jsme  je  pro  obrnu  a-ntu 
byli  vylíčili,  více  méně  úplně  se  shledávají. 
Případy  takové  popsány  jsou  od  Scileraa  Mauth- 
nera.  Oproti  tomu  mŮže  býti  také  opravdová 


Abducens  oculi. 


37 


obrna  a-ntu  buď  jednostranná  neb  oboustranná 
vadou  vrozenou,  jak  to  ve  dvou  případech  Har- 
lan  (Transact.  of  amerícan  society  1885  str. 
48)  uvádí. 

Příčiny  obrny  a-ntu  mohou  býti  velmi  roz- 
ličné. Mohou  to  býti  Škodlivosti  velmi  různé 
a  různého  původu,  které  účinkují  na  čiv  od- 
vádivý  od  jeho  mozkového  centra  za  celého 
jeho  průbéhu  mozkem  na  zpodiné  lebeční 
očnice  až  kjeho  rozvétvení  na  svalu  přímém 
zevnfim. 

Chceme-li  tedy  poznati  příčinu  obrny  a-ntu, 
roostme  přede  všim  rozpoznati  místo,  na  kte- 
rém Čiv  poškozen  jest.  Existuje-li,  jak  jest  pravdě- 
podobno,  v  kůře  mozkové  centrum  pro  pohyb 
oka,  mohou  to  býti  různá  onemocnění  neb 
/mény  v  kůře  mozkové  v  té  které  Části  její, 
které  by  mohly  zaviniti  obrnu  a-ntu,  a  my 
bychom  takové  kausální  momenty  musili  na- 
zývati centrálními  korovými  čili  kortikálními. 
S  jistotou  víme,  že  různé  processy  chorobné 
probíhající  v  krajině,  kde  se  nalézají  jádra 
a-ntu,  totiž  na  zpodiné  čtvrté  dutinky  moz- 
kové, mohou  vésti  k  obrně  týchž  čivů;  ta- 
kové obrny  bychom  pak  jmenovali  ústředními 
jádrovými  čili  nukleárními.  Dále  mohla  by  býti 
poškozena  vlákna,  která  by  nutně  spojovati 
musíla  hypothetické  sice  ještě,  avšak  velmi 
pravděpodobné  kortikální  centrum  s  jádry 
a-ntu,  a  my  bychom  takovou  obrnu  musili 
jmenovati  vláknovou  čili  fascikulámí  a  sice 
vláknovou  vnitřní.  Dozajista  pak  mohou  utr- 
péti  úraz  vlákna,  která  z  jádra  a-ntu  vynikajíce 
k  zadnímu  okraji  mostu  Varolova  pronikají, 
aby  tam  v  příslušný  čiv  se  pojila.  Též  taková 
obrna  slula  by  vláknová  Či  fas;:ikulámí,  avšak 
zevní.  Dále  může  poškozen  býti  Čiv  již  hotový 
v  dosti  dlouhém  svém  průběhu  vnitrolebečném 
na  zpodiné  lebky  od  zadního  okraje  mostu 
Varolova  skrze  splav  sklípkový  až  ku  Štěrbině 
očnicové  horní.  Takové  obrny  jmenujeme  zpo- 
dinové  čili  basilární.  V  dalším  pak  průběhu 
v  očnici  samé  mohou  opět  účinkovati  na  čiv 
odvádivý  různé,  více  méně  hrubé  Škodlivosti, 
které  podmiňují  obrny  zvané  očnicové  čili 
orbitální.  Konečně  rozeznáváme  periferní  obrny 
a-ntů  a  mluvíme  o  nich,  když  žádné  jiné 
příčiny  ani  mozkové,  ani  basilární,  ani  očni- 
cové dokázati  nemůžeme,  a  máme  pak  za 
to,  že  vlivy  atmosférické,  jako  průvan,  na- 
chlazení atd.  jsou  jich  příčinou.  Rozpoznání 
těchto  obrn  periferních  neb  rheumatických 
a-ntu  posud  nedají  se  bezpečně  stanoviti. 
Ačkoliv  se  totiž  popírati  nedá,  že  následkem 
ikodlivostí  svrchu  uvedených  obrny  a-ntu  po- 
vstati mohou,  z  toho  právě  čivu  nejčastěji  se 
pozoruji,  který  se  brzo  a  snadně  vyléčí;  po- 
zorujeme oproti  tomu  případy,  kde  za  léta  re- 
cídivy  se  dostavují,  které  onemocnění  ústřed- 
ního nervstva  zahajují,  tak  že  předchozí  obrnu, 
kterou  jsme  za  rheumatickou  rozpoznali,  nyní 
/a  pr\'ní  příznak  processu  tabetického  neb  po- 
Ntupující  obrny  pokládati  musíme.  Z  toho  pa- 
lmo, že  při  rozpoznávání  obrny  rheumatické 
musíme  býti  velmi  opatrní.  Podařilo-li  se  nám 
rozpoznati  místo,  kde  jistá  škodlivost  na  náš 
nerv  účinkuje,  a  vřme-li   tedy,  že   máme  co 


dělati  s  obrnou  mozkovou  či  basilární,  či  očni- 
covou  neb  periferní,  běží  dále  o  to,  abychom 
rozpoznali  v  druhé  instanci  jakost  té  Škodli- 
vosti, která  obrnu  způsobuje.  Co  se  obrn 
mozkových  a-ntu  týká,  z  nichžto  nejdů- 
ležitější jsou  jádx^vé  čili  nukleární,  shledáváme, 
že  příčinou  bývá  tiejčastěji  onemocnění  mozku 
samého  nebo  míchy,  a  to  zánět  nitroblány 
dutinové,  sclerosa  mnohonásobná,  zánět  ve- 
doucí rychle  k  úbytu  gangliových  buněk,  pak 
úbyt  míchy  atd ,  dále  pak  výlevy  krevní  buď 
samostatné  neb  následkem  úrazu.  Ve  vzácných 
případech  nádoxy,  zvláště  granulační,  jako  na 
příklad  diagnostikoval  Féréol  r.  1880  za  živa 
tuberkulosní  nádorek  v  jádru  a-ntu  a  krátce 
na  to  de  Víncentiis  totožný  případ ;  v  obou 
případech  byla  správnost  rozpoznání  po  smrti 
pitváním  dokázána. 

Obrny  basilární  mívají  pak  nejčastěji 
za  příčinu  zánět  plen  mozkových,  a  to  obme- 
zený  zánět  podlebice  na  zpodiné  mozkové,  pak 
zánět  omozečnice  basilární,  8  kterým  se  na 
základě  tuberkulosním  u  dětí  často  potkáváme 
a  to  tak,  že  v  dětském  věku  objevující  se  diplo- 
pii  vždycky  téměř  za  znamení  ominosní  po- 
kládati můžeme;  rovněž  může  též  basilární 
meningitis  u  vzrostlých  buď  úrazová,  buď  do- 
časná k  obrně  a-ntu  vésti;  dále  záněty  okost- 
nice,  úmrf  kostí  a  tvoření  se  vykosti  na  zpo- 
diné lebky;  rovněž  tak  výlevy  krevní  do  zpo- 
diny  dutiny  lebeční ;  pak  různé  nádory  pravé, 
jako  granulační  nádory  tuberkulosní,  příjičné 
a  lymphomy;  dále  onemocnění  cev  na  zpo- 
diné mozku,  výduf  jich  a  obliterující  zánět 
tepen;  konečně  onemocnění  nervu  samého, 
tak  zánět  a-ntu,  jak  ho  Mendl  v  jednom  pří- 
padě po  diphtheríi  shledal;  Šedá  degene- 
race atd. 

Obrny  očnicové  týkají  se  zřídka  kdy 
a-ntu  samotného,  nýbrž  obyčejně  trpí  touže 
škodlivostí  více  nervů,  často  všechny,  tak  že 
obrna  a-ntu  jest  částečný  příznak  obrny  ce- 
lého oka,  čili  ophthalmople^ie.  Příčiny 
pak  obrn  očnicových  mohou  býti  velmi  různé 
a  to  především  zánětlivé  processy  v  oČnici 
samé,  jako  zánět  vaziva  očnicového,  zánět 
okostnice  očnicové,  úmrf  a  hnilina  kostí  očni- 
cových, pak  zánětlivé  onemocnění  dutin  ve- 
dlejších, jako  jest  dutina  čelní,  nosní  a  High- 
morova;  dále  výlevy  krevní  do  očnice,  oedem 
očnice  a  emphysem  očnicový;  dále  těžké 
hnisové  záněty  oka;  fascie  Tennonovy,  a 
thrombosa  vén  očnicových;  potom  úrazy  oč- 
nice a  cizí  tělesa  do  ní  vniklá;  pak  vše- 
liké novotvary,  cizopasníci  Cysticercus,  Echi- 
nococcus,  Lucilia,  Filaria;  pak  pulsující  vý- 
hřezoka;  konečně  různá  onemocnění  čivu  od- 
vádivého  samého  v  očnicovém  průběhu  od 
horní  Štěrbiny  očnicové  až  ku  svalu  a  one- 
mocnění a  úrazy  téhož  svalu  přímého  ze- 
vního. Co  se  konečně  obrn  periferních 
či  tak  zvaných  rheumatických  týče,  již  svrchu 
jsme  se  zmínili,  že  škodlivostí  je  způsobují- 
cích přímo  neznáme  a  připisujeme  vinu  vli- 
vům atmosférickým.  Také  obrny  zvratné  (re- 
flexní), z  neuralgií  orbity  neb  okolí  jejího  po- 
vstalé čítáme  k  obrnám  periferním.  Když  jsme 


38 


Abdukce  —  Abdula  Marko. 


byli  rozpoznali,  na  kterém  místě  jistá  Škodli- 
vost na  nerv  pfisobf,  a  také  dále  jakost  téže 
Škodlivosti  postihli,  zbývá  nám  ještě  v  někte- 
rých připadech  vtfeti  instanci  rozpoznati  vzdá- 
lenější příčinu  povšechnou  té  které  škodlivosti. 
Nejčastější  z  těchto  posledních  příčin  obrny 
a-ntu  bývá  poznána  příjice.  Jak  se  Graefe  již 
r.  1858  vyjádřil,  jest  dobrá  polovice  veSkerých 
obrn  svalů  očních  zaviněna  příjicí.  Dnešní  do- 
bou můžeme  tvrditi,  že  číslice  ta  jest  vzata 
ještě  příliš  nízko  a  že  dozajista  60%,  ne-li 
více,  všech  případů  jsou  původu  příjičného. 
Onemocnění  příjičné  co  zánět  mozku  nervu 
okostnice  kosti  nervu,  snad  i  svalu  a  tvoření 
se  hliv  může  umístěno  b^ti  buď  v  mozku  sa- 
mém, neb  na  zpodině  leokv  neb  v  očnici. 

Jakožto  vzácnou  poslední  příčinu  obrny 
a-ntu  můžeme  uvésti  tuberkulosu  ve  dvou  pří- 
padech nukleárních,  kde  skutečně  rozpoznána 
byla,  jak  jsme  se  již  svrchu  zmínili,  častěji  co 
zánět  blan  mozkových.  Dosti  často  shledá- 
váme obrnu  a-ntu  při  diphtheríi.  Také  v  prů- 
běhu úplavice  byly  pozorovány  obrny  a-ntu 
zvlášť  od  Galezowského  a  Hirschberga.  Rov- 
něž při  onemocnění  pyaemických  a  septicae- 
mických.  Při  otravě  olovem  pozoroval  Wads- 
worth  jednou  obrnu  a-ntu.  Že  různé  úrazy 
následkem  výlevů  krevních  a  zánětů  po  nich 
se  dostavujících  jak  v  mozku,  tak  na  zpodině 
lebky  neb  v  očnici  obrnu  a-ntu  zaviniti  mo- 
hou, samo  sebou  srozumitelno.  O  rheumatismu 
co  příčině  obrn  periferních  jsme  již  mluvili. 
Samo  sebou  pochopitelno,  že  v  předmětu  tak 
nesnadném  a  často  zmotaném  ne  vždy  podaří 
se  nám  v  rozpoznávání  proniknouti  až  k  po- 
sledním příčinám,  že  zůstaneme  často  na  půl 
cestě  státi,  ba  že  již  v  první  instanci  rozpo- 
znání místa,  kde  škodlivost  na  nአ nerv  pů- 
sobí, potkáváme  se  dosti  Často  s  obtížemi  ne- 
překonatelnými. 

Co  se  léčení  obrny  a-ntu  týČe,  musí,  a  to 
především,  podařilo-li  se  nám  poznati  poslední 
příčiny  její,  čeliti  proti  těmto.  Tak  když 
jsme  poznali  příjici  co  poslední  příčinu,  mu- 
síme ihned  zavésti  energické  léčení  protipří- 
jičné;  byla-li  to  diphtherie,  léčení  roborující; 
shledali-li  jsme  úplavici  neb  jiné  celkové  one- 
mocnění, musí  se  léčení  říditi  dle  pravidel, 
jak  je  pro  tyto  nemoci  vnitřní  lékařství  udává. 
Při  obrnách  rheumatických  zavádíme  oby- 
čejně léčení  diaforetické  a  derivantia,  jako  jsou 
vesicantie,  veratrin  a  strychnin  zevně.  Vnitř 
pak  káli  jodatum  a  natron  salicylicum  atd. 
Když  jsme  téže  poslední  příčině  byli  vyhověli, 
neb  když  žádné  neznáme,  neb  žádných  do- 
statečných účinků  v  léčeni  zavedeném  jsme  se 
nedopracovali,  přikroč ujeme  k  léčení  přímému 
a  tu  rozeznáváme: 

1.  Léčeni  palliativní  pomocí  mdlých 
skel,  kterými  choré  oko  zakryjeme,  neb  po- 
mocí brejlí  hranolových,  které  dvojité  obrazy 
spojí;  tím  sice  obrny  nevyléčíme,  zbavíme 
však  pacienta  soužící  ho  diplopie  a  závrati 
vidmé. 

2.  Léčení  elektrické  a  to  s počátku  oby- 
čejně proudem  indukovaným,  později  proudem 
stálým,  a  to  buď  přímo  na  ochrnutý  sval  účin- 


kujíce, jak  Schulz  a  Szokalski  odporučuji,  což 
však  jest  méně  radno,  neb  cestou  reflexní,  po- 
drážděním čivu  trojklaného,  jak  se  obyčejně 
provozuje,  kde  klademe  jeden  pól  na  čelo, 
druhý  na  tvář.  Ve  mnohých  případech  dodě- 
láme se  léčením  elektrickým  skvělých  výsledků, 
musí  se  však  provádět  opatrně  a  nesmi  se  pře- 
háněti, jelikož  přílišné  dráždění  účinek  opět  niČL 

3.  Léčení  orthopaedické  zakládá  se  na 
nechuti  oka  proti  dvojitým  obrazům  a  pudu 
jeho  je  co  možná  spojit.  Provádí  se  pomocí 
hranolu.  Nejdříve  vezme  se  hranol,  který  oba 
obrazy  pohodlně  spojuje,  pak  se  přechází  po- 
stupně k  hranolům  slabším,  kde  se  pak  sval 
vši  silou  namáhá,  by  blízké  obrazy  dvojité  spo- 
jil, a  ták  se  cvičí  a  sílí.  Také  při  tomto  léčeni 
jest  opatrnosti  potřebí:  je-li  hranol  příliš  slabý, 
sval  více  unaví  nežli  posílí;  je-li  příliš  silný, 
ponouká  sval  protičinný  ku  stáhnutí  se,  od- 
chylka stává  se  větši,  místo  menší.  Javal  upo- 
třebil k  orthopaedickému  cvičení  známky,  kte- 
rou přes  hranici  jednotného  vidění  do  pole 
dvojité  vidění  postupně  dál  a  dál  pošinuje. 
Szokalski  konečně  udal  k  tomu  účelu  zvláštní 
apparát,  v  kterém  hlava  pacientova  jest  upev- 
něna a  může  o  určitý  pcčet  stupňů  otáčena 
býti,  na  protější  stěně  pak  nalézá  se  čára, 
která  ku  cviku  slouží. 

4.  Léčení  operativní  jest  na  místě,  když 
již  dlouhý  Čas  byl  uběhl.  Žádné  léčení  k  cíli 
nevedlo  a  nelze  více  žádného  zlepšení  očeká- 
vati, zvláště,  když  dostavila  se  kontraktura  svalu 
protičinného.  Je-li  odchylka  malá,  3 — 4  wm, 
stačí  proříznutí  svalu  protičinného,  je-li  značná, 
5 — 6  mm,  musíme  mimo  to  sval  chorý  poši- 
nouti  ku  předu.  Také  při  operativním  lé- 
čení jest  opatrnosti  potřebí,  zvláŠf  aby  se  ne- 
operovalo  příliš  brzo,  jelikož  by  se  státi  mohlo, 
že  by  konečně  obrna  se  později  vyléčila, 
a  pak  následkem  operace  povstala  odchylka 
opačná.  Schl, 

AMokoe  (z  lat.  ahducere^  odváděti),  od- 
chýlení, odtažení,  zove  se  v  lékařství  pohyb 
jednotlivých  údů  směrem  od  plochy  dělící  télo 
na  dvě  souměrné  poloviny.  Na  ruce  i  noze 
zove  se  a.  pohyb  prstů,  jímž  od  středního  prstu 
se  odchylují.  Ptč. 

Abdaktor  (l^^Oi  odchylovač,  zove  se 
sval,  jehož  činností  vzdaluje  se  úd  od  střední 
plochy.  Peč. 

Abdala  Marko,  hlavní  kněz  požarevacké 
nahie  za  řekou  Moravou.  On  a  Stevan  Dobra- 
jac,  kněz  téže  nabije,  spolčili  se  s  pašou  ture- 
ckým v  Bělehradě,  jenž  oba  neodvislými  knězi 
uznati  slíbil,  jakož  i  se  spahy,  načež  oba  kně- 
zové Miloši  Obrenoviči,  který  r.  1817  ode 
všech  knězů  v  zemi  jako  »vrhovni  knez«  by! 
uznán,  později  však  příkrým  zasahováním  do 
pravomoci  jejich,  zvláště  strany  vybírání  daní, 
mnohé  proti  sobě  popudil,  poslušnost  vypově- 
děli. Z  jara  r.  182 1  vypukla  malá  vzpoura 
()»Abdulina  buna«)  v  Požarevci,  kterou  nastrojil 
as  sám  pasa  bělehradský  Marašli-Alí,  který 
podobně,  jako  to  byl  učinil  v  zemi  Boíi 
v  Asii,  zchytrale  a  s  počátku  se  zdánlivou  po- 
volností  chtěl  Srbsko  úplně  podrobiti  a  v  po- 
slušenství přivésti,  za  kterýmž  účelem  různice 


Abd-ul-azíz  —  Abd-ul-Hámid. 


39 


mezi  Srby  rozněcovati  usiloval.  (Srov.  Vuk 
Karadžič:  Giadja  za  srp.  istoríju  našega  vře* 
měna  str.  174 — 180.)  A-ovo  spiknuti  vyzradil 
MiloSovi  Miljko  Petrovič,  nejmladší  bratr  haj- 
duka  Veljka,  naČež  MiloS  vyslal  neprodleně 
ozbrojené  mužstvo  proti  povstalým  okresům; 
avSak  BiCaražli-Ali  vytrhl  s  vojskem  jim  na  po- 
moc, předstíraje,  jako  by  bouři  potlačiti  chtěl, 
oaČež  MiloS  prohlédnuv  jeho  záměr,  pohrozil 
mu  vSeobecným  povstáním  v  zemi,  bude-li  se 
míchati  do  těchto  věcí.  Poněvadž  pak  tehdáž 
právě  řádilo  v  Multanech  a  Valašsku  spolčení 
*hetaerie«,  pasa  obávaje  se,  aby  snad  Srbové 
8  Ypsilantim  se  nespojili,  s  vojskem  odtáhl. 
Pravilf  kněz  Miloš  v  dopise  svém  ze  dne  12. 
dub.  182Z,  daném  MaraŠliovi,  že  ukořistil  ja- 
kési listiny  a  proklamace,  z  nichž  zřejmo,  že 
A.  a  Dobrnjac  byli  umluveni  se  spiklenci  ve 
Valašsku.  (Archiv  srp.  učenog  družstva,  č.  802 
ai  803.)  Po  odchodu  tureckého  vojska  byli 
odbojní  knězové  se  sv^ými  přívrženci  pokořeni 
a  kruté  pokutováni.  (Srov.  Gradja  za  istoríju 
kraljevine  Srbije.  Vřeme  prve  vlade  kneza 
Milota  Obrenoviča.  Priredili  J.  Petrovič  i  dr.  Nik. 
J.  Petrovič.  Knjiga  I.  od  g.  181 5 — 21.)     Kle, 

Abd-nl-aúz :  1)  Druhý  místokrál  arab.  ve 
Španělsku  (f  715).  Provázeje  otce  svého  Músu, 
vojevůdce  chalíta  Valída  I.,  do  Španělska,  do- 
byl provincie  Jaěnu,  Murcie  a  Granady  a 
poraziv  Theodomira,  prínce  visigotského, 
u  m.  Kartagény  dobyl  Tarragony,  Čimž  do* 
vrieno  částečné  dobytí  pyrenejského  polo- 
ostrova. Když  však  otec  jeho  byl  odvolán,  ne- 
chtěl A.  uznati  vrchní  vlády  chalífa  Sulejmána, 
začež  byl  prohlášen  za  odbojníka,  z  nařízení 
téhož  chalifa  pak  při  modlitbě  v  mešitě  pře- 
paden a  na  útěku  zavražděn. 

2)  A.,  syn  Muhammeda  bna-Saúda,  šejch 
Vahfaábovců  na  konci  XVIII.  stol.,  podrobil 
zmužilostí  a  obratností  kmeny  dotud  nepřá- 
telské sektě  Vahhábovců,  tak  že  brzy  velel 
znamenité  síle  i2oxxx>  mužů.  Pašu  bagdád- 
akéfao  Sulejmána,  který  byl  vládou  tur.  proti 
Dému  vyslán,  porazil  r.  1797  na  hlavu,  zmoc- 
nil se  přepadem  m.  Kúfy,  kde  se  chová  hrob 
AHho,  prorokova  zetě,  a  brzy  na  to  dobyl 
i  Mekky.  Ale  13.  ledna  1803  byl  zavražděn 
Susatickým  Peršanem  a  moc  Vahhábovců  zni- 
čena již  za  nástupce  jeho  Abd-ulláha  Vahhá- 
bovce. 

3)  A.  f*  1830  —  +  1876),  sultán  turecký, 
syn  Mahmuda  IL,  nastoupil  po  bratru  Abd-ul- 
Medžidovi  vládu  25.  čvna.  1861.  Též  on,  po- 
dobné jako  jeho  předchůdce,  vzbudil  na  po- 
čátku svého  panování  naděje  v  lepší  obrat 
politiky  turecké.  Potvrdil  opravná  nařízení 
svého  bratra,  snížil  civilní  svou  listinu  z  75 
oa  12  mil.  piastrů  a  povolal  svobodomyslné 
ministry  k  řízení  záležitostí  říšských.  Ale 
všechny  dobré  úmysly  a  naděje  v  něj  kladené 
rozbily  se  o  jeho  nestálost,  nedůvěru  a  nedosta- 
tek bystrozraku.  Jako  předchůdce  jeho  promrhal 
ohromné  sumy  v  manévrech,  nádherných  stav- 
bách, cestách  a  honbách,  až  konečně  prohlá- 
sil r.  1875  státní  úpadek.  Úspěchy  jeho  pano- 
Tánf  jsou  nepatrné  a  spadají  na  vrub  ministrů 
Fuáda  a  Alího  pašů,  za  nichž  potlačeno  po- 


vstání na  Krétě  1866  a  kteří  přinutili  Řecko. 
že  se  musilo  vzdáti  podporování  povstalců 
krétských.  Fuád  pasa  doprovázel  také  sultána 
na  cestě  po  záp.  Evropě,  kterou  A.  první  z  pa- 
novníků tur.  podnikl  a  jež  přinesla  říši  jen 
chvilkové  zlepšení  poměrů.  V  Bosně  a  Herce- 
govině vzniklo  povstání,  Valašsko  a  Multany 
odpadly.  Po  smrti  jmenovaných  dvou  ministrů 
dostala  se  ku  vládě  strana  staroturecká  s  vel- 
vezírem  Mahmúdem  Nedímem  v  čele;  r.  1871 
spor  mezi  stranou  mladotureckou  a  staroture- 
ckou  zostřil  se,  když  A.  se  pokusil  starotu- 
recký  seniorátní  řád  o  nástupnictví  zrušiti  a 
v  panující  dynastii  zavésti  nástupnictví  dle 
práva  majorátního,  v  ostatních  státech  evrop- 
ských platného.  Zápletky  ty,  jakož  i  bídný  stav 
říše  na  venek  a  uvnitř  způsobily  povstání  lidu 
cařihradského  proti  Mahmúdu  Nedímovi,  jejž 
musil  A.  1 1,  května  1876  propustiti.  Noví  hodno- 
stáři Husejn  Avní,  Midhát,  Sulejmán  aj.  při- 
nutili A-a  v  noci  z  29.  na  30.  května  1876, 
aby  se  vzdal  trůnu  a  zavraždili  jej  dne  4. 
června  t.  r.  Č, 

Abd-ul-báU,  Abul-mahásinC^v  Mekce 
r.  1281  —  f  1342)*  výtečný  filolog  arabský.  Na- 
psal výtah  z  velkého  biografického  díla  ibn 
Challikánova  Úmrti  mu{u  slavných  a  děje  ná- 
čelníku doby,  připojiv  32  biografie  nové.  Psal 
i  dějiny  grammatiků,  výtah  ze  slovníku  Džau- 
harího,  též  historii  Jemenu.  Dk, 

Ibn  Abd-ul-barr,  Arab  španělský  ('^  979, 
\  1071),  slyšel  v  Kordově  nejvýtečnější  ao- 
máci  a  cizí  učence  a  stal  se  nejslavnějším 
učitelem  tradice  na  západu,  maje  zároveň 
výtečné  vědomosti  v  právech,  genealogii  a 
dějinách.  Ze  spisů  jeho,  jež  posud  jen  v  ruko- 
pisu se  nalézají,  nejdůležitější  jest  Snůška  vše- 
obecná, týkající  se  pohnáni  druhu  prorokových ; 
mluví  tu  v  pořádku  abecedním  o  3500  druhů 
prorokových.  Spis  Obdoba  schu\i  a  důvěrník 
hodujícího  obsahuje  anthologii  básní  a  zábav- 
ných vypravování  i  věnován  jest  vladaři  al- 
Muzaffarovi.  Dk. 

AM-nl-Kámid:  1)  I.  (*  1725  —  1 1789). 
sultán  turecký,  syn  Ahmeda  III.,  nastoupil  vládu 
po  svém  bratru  Mustafovi  III.  r.  1774,  ztráviv 
podlé  starého  obyčeje  celých  43  let  v  seráji 
v  úplné  odloučenosti  od  světa,  v  nějž  vstoupil 
s  duchem  slabým  a  zakrslým.  Již  šest  měsíců 
po  svém  nastolení  přinucen  byl  k  míru  v  Ku- 
čuk-Kainardži,  jímŽ  se  Rusko  domohlo  veli- 
kého vlivu  na  Turecko.  Konce  nové  války, 
kterou  zdvihl  proti  Rusku  spojenému  s  Ra- 
kouskem a  jež  začala  1787  zničením  tur.  loď- 
stva u  Kilburnu  a  1788  dobytím  Očakova,  A. 
se  nedočkal. 

2)  A.  H.  II.,  nynější  sultán  turecký,  druhý 
syn  Abdul-Medžída,  '•-  1842,  nastoupil  vládu  po 
Šíleném  bratru  Murádu  V.  31.  srp.  1876.  Aby 
předešel  vměšování  se  cizích  velmocí  v  zále- 
žitosti Turecka,  rozhodl  se  A.  pro  radikální 
opravy.  Přibližuje  se  ke  straně  mladoturecké, 
nahradil  velikého  vezíra  Rašída  Midhátem  pa- 
šou a  prohlásil  ústavu,  jež  obsahovala  »ne- 
dílnost  císařství,  neodpovědnost  sultánovu,  rov- 
nost všech  poddaných  před  zákonem,  připu- 
štění křesfanů  k  veřejným  úřadům,  odstraněni 


40 


Abd-ul-Kádir  —  Abd-uMáh. 


roboty,  mučíren  a  tortury,  svobodu  vyučování, 
nezávislost  soudců,  opravy  v  rozpočtu  státním, 
decentralisaci  provinciálníc  atd.,  »vše  bez  póru- 
Sení  vyšších  zájmů  ústřední  moci«.  Soustava 
representativní  zavedena  ustavením  senátu, 
jehož  členy  jmenoval  doživotně  sultán,  a  ko- 
morou poslanců  s  tajným  hlasováním,  na  4  léta 
volených.  Než  Midhát  netěšil  se  dlouho  svému 
vítězství  a  neviděl  působiti  dílo,  jež  byl  stvo- 
řil; v  březnu  1877  byl  palácovou  intrikou  svržen, 
zatčen  a  vy  puzen.  A.  upustil  pod  terrorismem 
starotur.  strany  od  svobodomyslných  oprav, 
parlament  turecký  byl  rozpuštěn  14.  ledna  1878 
a  vráceno  se  ke  starým  tradicím  císařským. 
Ale  sultán  dovedl  se  přece  poněkud  vybaviti 
z  neblahého  vlivu  milců,  jejichž  vzájemnými 
zápasy  i  jeho  život  kolikráte  ohrožen  (spiknutí 
v  pros.  1878),  a  přisvojiv  si  znalost  záležitostí 
státních  nepustil  jich,  řízení  docela  v  ruce  pa- 
lácových intrikánů.  Úředníci  a  důstojníci  ně- 
mečtí, kteří  r.  1880  v  hojném  počtu  vstoupili 
do  služeb  tur.,  mají  zreformovati  financ^  a 
vojenství  turecké.  C 

Abd-ul-Xfcdir,  vlastně  Sídí-el-Hádží 
Abd-ul-Kádir  Uled  Mahiddín,  v  Evropě 
známý  jako  Abd-el-Káder  (*  1807  — f  1883), 
geniální  emír  Arabův  alžírských,  jenž  sjedno- 
til skoro  všechny  kmeny  alžírské  ke  svaté 
válce  (džihád)  proti  Francouzům  a  Štěstím  jsa 
podporován  založil  si  mocnou  říši  na  jihu  a 
západu  kolonie.  Narodil  se  blízko  Maskary  v  po- 
hoří Atlasu  z  vážené  rodiny  kněžské,  která 
původ  svůj  odvozovala  od  Fátimovců.  Uče- 
ností, které  nabyl  pod  dozorem  otce,  jenž 
sám  měl  vyučovací  ústav  nedaleko  Maskary, 
a  na  vysoké  Škole  oranské,  jakož  i  nadáním, 
zbožností  a  udatností  obrátil  záhy  na  sebe 
zraky  nejen  svých  soukmenovců,  ale  i  děje 
alžírského,  na  svou  moc  žárlivého,  před  nímž 
se  uchýlil  r.  1827  do  Mekky  a  do  Egypta,  kde 
se  seznámil  s  civilisací  evropskou.  Vrátiv  se 
(r.  1830)  byl  svědkem  vpádu  francouzského  do 
Alžíru  a  porážky  dejovy,  po  kteréž  se  některé 
kmeny  arabské  vybavily  z  poddanství  ture- 
ckého zvolivše  Abd-ul-Kádira  emírem.  Jako 
emír  a  později  jako  sultán  maskarský  byl  A. 
po  15  let  nejnebezpečnějším  protivníkem  Fran- 
cie na  půdě  africké.  Poraziv  několikrát  Fran- 
couze a  přinutiv  je  1834  k  míru,  v  němž  uznali 
výslovně  panství  jeho,  jakož  i  ke  smlouvě 
v  Tafně  30.  květ.  1837,  ve  které  byl  uznán  za 
suveréna  a  správce  provincií  Oránu,  Titeri  a 
Alžíru  kromě  hlavních  měst,  obnovil  r.  1839 
válku  s  Francouzi,  ale  podlehl  tentokráte  pře- 
vaze evrop.  umění  váleČnického  a  přesile,  byv 
poražen  i  s  pomocným  vojskem  marockého 
«:ultána  Abd-ur-rahmána  r.  1844  na  řece  Isly 
od  gen.  Bugeauda.  Spojenec  jeho,  obávaje  se 
vlivu  A-ova  ve  své  vlastní  říši,  rychle  s  Francií 
ujednal  úmluvu  v  Tangem ;  ale  A.  sebrav  ne- 
spokojence marocké,  zmocnil  se  1847  tábora 
marockého,  zamýšleje  opanovati  Marokko  a  pak 
podniknouti  nový  zápas  s  Francií.  Byl  však 
nucen  ustoupiti.  Potom  c  htěl  uniknouti  do  pu- 
stin saharských,  ale  tísněn  Maročany  dostal 
se  na  franc.  půdu,  kdež  byl  obklíčen  a  zajat 
21.  pros.  1847.  Generál  Lamoriciére  i  vévoda 


Aumalský,  tehdejší  generální  guvernér  alř.,  za- 
jistili mu  svobodu  s  podmínkou,  že  se  odebere 
do  Egypta  nebo  do  Sýrie  a  nebude  více  proti 
Francii  bojovati.  Slib  byl  dán,  ale  Ludvík  Fi- 
lip nedodržel  daného  slibu.  Zajatý  sultán  byl 
s  rodinou  a  několika  věrnými  odvezen  do  Tou- 
lonu  a  potom  na  zámek  Amboise.  Tam  žil 
5  let,  až  od  Napoleona  III.  r.  1853  propuštěn 
ni  svobodu,  přísáhnuv  na  korán,  že  nepozvedne 
více  zbraně  proti  Francii.  Tuto  přísahu  zacho- 
val A.  velmi  věrně.  Po  krátké  návštěvě  Paříže 
usadil  se  se  svolením  sultánovým  s  roční  pensí 
100.000  fr.  v  Bruse,  a  když  město  bylo  r.  1855 
zničeno  zemětřesením,  přestěhoval  se  do  Da- 
mašku. Za  pomoc,  kterou  tam  poskytl  r.  1860 
pronásledovaným  křesťanům,  udělil  mu  Napo- 
leon  m.  velkokřiž  čestné  legie.  V  Damašku 
napsal  A.  arabské  dílo  obsahu  nábožně-fílosofi- 
ckého,  jež  poslal  Akademii  francouzské  a  jež 
vyšlo  francouzsky  zpracováno  od  Dugata  pod 
titulem:  Rappel  á  1'intelligent,  avis  á  Vindiffe- 
rent  (Pař.  1858).  Synové  jeho  přijali  jednak 
franc.  pensi,  jednak  vstoupili  do  služeb  ture- 
ckých. Srvn.  Bellemare,  A.,  sa  vie  politique 
et  militaire  (Pař.  1863);  Churchill.  Life  of  A. 
(Lond.  1867).  í. 

Abd-ul-Xerim  paia(*i8o7 — f  1885),  tur. 
vojevůdce.  Nar.  v  Rumelii,  vojensky  se  vzdě- 
lal ve  Vídni  pod  pol.  zb  roj  mistrem  Hauslabem  a 
sloužil  vMesopotamii  uDijár-bekruaErzerúrau. 
V  krymské  válce  (1854)  velel  armádě  anatol- 
ské,  operující  kol  Erzerúmu  a  Karsu,  ale  s  ma- 
lým zdarem.  Pod  Omarem  pašou  súčastnil  se 
tažení  proti  Černé  Hoře  (1862)  a  za  nepokojů 
krétských  velel  pozorovacímu  sboru  thessal- 
skému.  Vstoupiv  potom  do  ministerstva  zre- 
organisoval  společně  s  Husej^em  Avním  pa- 
šou turecké  vojenství  po  způsobe  evropském. 
Ve  válce  srbské  (1876)  jm ;  no  ván  vrchním  ve- 
litelem (serdári  akram)  vojska  tur.  v  Evropě, 
v  následující  potom  válce  ruské  velit^em  du- 
najské armády.  V  tomto  postavení  ukázal  tak 
málo  prozíravosti  a  energie,  —  nechav  Rusy 
na  několika  místech  překročiti  Dunaj  —  že  byl 
odvolán  a  napřed  na  ostrov  Lemnos,  později 
na  Rhodos  poslán  do  vyhnanství,  kdež  zemřel. 

Abd-nl-kmja, skanať^  ostrov  řídce  oby> 
dlený  na  vých.  pobřeží  africkém  mezi  my- 
sem Guardafuiským  a  ostr.  Sokotorou,  lodím 
velmi  nebezpečný,  s  ložisky  guana. 

jfiLbd-nl-Xnrna,  místo  v  horním  Egyptě, 
důležité  nástěnnou  malbou,  která  tam  nale- 
zena byla  v  jedné  kapli  náhrobní.  Malba  před- 
stavuje stavbu  chrámu  Amonova  a  rozdělena 
jest  ve  dva  pruhy:  v  dolním  vidíme  lid  pleti 
tmavé,  nosící  a  skládající  kameny  ku  stavbě 
chrámu  určené,  dozorce  atd.;  v  horním  pruhu 
vidíme  dělníky  vlastní  stavbou  chrámovou  za- 
městnané :  jedni  z  nich  stavějí,  druzí  měří  kruži- 
dlem,  lid  pleti  žluté  (židé?)  nosí  ve  velkých 
džbánech  vodu  z  nádržky.  Tato  jest  kol  kolem 
vroubena  trávníkem  a  palm\mi,  a  kreslena 
v  půdorysu  beze  vší  perspektivy.  (Viz  vyobr. 
č.  13.) 

Abd-nl-láh  f^  545  —  S70),  nejmladší  syn 
Abd-ul-mutalliba,  manžel  Aminy  a  otec  pro- 
roka Muhammeda.  Náležel  k  xxxlině  HáŠimů 


Abd-ul-Kurna. 


42 


Abd-úl-láh-ben-Balkín  —  Abd-ul-medžíd. 


z  kmene  KurajŠovcfi,  jež  živila  se  obchodem 
karavan nfm  a  pro  své  styky  v  Mekce  i  jakési 
vážnosti  požívala,  ač  celkem  zaujímala  jen  pod- 
řízené postavení.  Jí  náleželo  též  opatrování  sva- 
tyně Ka'by  a  studny  Zcmzem  s  právem  opa- 
třovati poutníky  vodou  z  ní  čerpanou.  Jako 
jeho  otec  a  zvi.  jeho  děd,  který  ovSem  do 
doby  předislámské  náleží  a  tudíž  zprávám  o  něm, 
jež  mnohem  později  byly  napsány,  mnoho  víry 
nelze  přikládati,  byl  kupcem  a  podnikal  v  zá- 
ležitostech obchodních  různé  cesty  s  karava- 
nami. Na  jedné  takové  cestě,  když  na  podzim 
r.  570  po  Kr.  s  karavanou  meckou  byl  se  ode- 
bral do  města  Gazzy  v  jižní  Palestině,  kdež  bylo 
středisko  obchodu  egyptského  a  řeckého,  one- 
mocněl i  byl  nucen  zůstati  v  Medíně,  kdež 
zemřel  u  svých  příbuzných  po  jednoměsíční 
nemoci.  Dk, 

Abd-úl-láh-ben-Balkln,  čtvrtý  a  po- 
slední emír  granadský  od  r.  1073,  pěstil  hor- 
livě vědy  a  napsal  kommentářke  koránu;  hojné 
zbytky  zřícenm  staveb,  jimiž  ozdobil  Granadu, 
hlásají  jeho  zálibu  v  krásných  uměních. 

Alld-ulláh-ben-Jásm,  fakír  muhamme- 
dánský  v  pol.  XI.  stol.,  pocházející  z  Marokka, 
zakladatel  sekty  al-Morávidů  (v.  t.). 

Abd-ulláh  el  Mahdl,  chalíf  vnitroafri- 
ckých  kmenů  súdánských,  kteří  v  nejnovější 
době  povstali  proti  místokr.  egyptskému  a  An- 
gličanům. Nastoupil  r.  1885  po  smrti  proroka 
Mahdího  (nedlouho  po  dobytí  Chartúmu  a  po 
zavraždění  gen.  Gordona),  ale  nepokračuje  vý- 
bojně  jako  jeho  předchůdce,  jsa  zdržován  vzpou- 
rami a  nepoddajností  některých  svých  emírů 
a  omezuje  se  pouze  organisováním  rozsáhlých 
provincií  súdánských  a  homoegyptských. 

Abd-ulláh  obán  C='  1533  —  f  1597),  pa- 
novník v  Bucháře  a  Mávarannahru  (Transoxa- 
nii),  nejslavnější  z  rodu  Šejbánovců,  vládců 
samarkandských  a  buchárských,  byl  spoluvlád- 
cem  otce  svého  Iskendera  chána.  Vtrhl  tři- 
kráte do  chánátu  chívského,  poprvé  r.  1570, 
když  se  mu  však  nezdařilo  dobyti  m.  Urgendže, 
obnovil  brzy  na  to  útok  a  dobyl  Mervu,  Abí- 
verdu  a  j.  kromě  pevného  Derúnu;  na  zimu 
vrátil  se  do  Bucháry.  Na  třetí  výpravě  zjara 
roku  násled.  dobyl  Chívy,  táhl  proti  městu 
Vezíru,  kdež  se  mu  vzdalo  deset  emírů,  a  usta- 
novil své  náměstky  v  Chívé,  Urgendži  a  j.  Chán 
chívský  Hádží-Muhammed  utekl  se  z  Derúnu 
do  Persie  k  Šáhu  Abbásovi  I.,  ale  po  nějakém 
čase  zmocnil  se  pomocí  Turkmenův  opět  Ur- 
gendže a  vypudil  se  svým  synem  Babou  sul- 
tánem náměstky  A-ovy  z  Chívy  a  Hezáraspu. 
A.,  jenž  právě  táhl  proti  Chorásánu,  obrátil 
se  s  vojskem  do  Chívy,  tak  Že  Hádží-Muham- 
med musil  podruhé  prchnouti  do  Persie,  od- 
kudž se  vrátil  teprv  po  smrti  A-ově  (r.  1597). 
Buchára  za  mocné  vlády  jeho  požívala  klidu, 
Čímž  obchod  a  průmysl  znamenitě  zkvétaly; 
též  četné  nemocnice  a  jiné  dobročinné  ústavy 
jsou  dílem  A-ovým.  Pouze  poslední  léta  jeho 
života  byla  zkalena  vzpourou  jeho  syna  Abd- 
ul-múmina. 

Abd-al-latif  Muwaffak-ud-dín  al-Mau- 
si  li  (*  v  Bagdádě  1162  —  \  1232),  výtečný 
lékař  arabský,  slavný  filolog  a  filosof  a  známý 


historik.  Stud.  hlavně  v  Bagdádě,  Mosúlu,  Da- 
mašku, Jerusalemě,  Káhiře,  Halebu  a  j.,  stýkal 
se  s  předními  učenci  své  doby  maje  s  nimi 
učené  rozmluvy  a  současně  i  sám  vyučuje 
brzy  filologii,  brzy  lékařství,  poslednější  i  prak- 
ticky provozuje.  Učeností  svou  získal  si  ve- 
liké slávy  ve  světě  muslimském,  jemuž  jest 
A.  vzorem  muslimského  učence,  který  při  vŠí 
vědě  nezapomíná  na  náboženství.  Těšil  se 
i  přízni  vladařské  tou  měrou,  že,  jak  sám  ve  svém 
životopise  praví,  od  nich  dostával  až  100  du- 
kátů měsíčně  a  dary^se  všech  stran  mu  pršely. 
Ve  vědě  byl  rozhodným  nepřítelem  ibn  Siny, 
hlavně  pro  jeho  dílo  o  umění  alchimie,  kte- 
rým tento  ukončuje  své  filosofické  spisy.  Pro 
totéž  odvracel  se  též  od  jiných  slavných  učenců, 
jako  na  př.  mathematiíca  ibn  Júnisa.  který  rov- 
něž plýtval  rozumem  a  Časem  na  pokusy  al- 
chimické,  ostatní  pokládaje  za  malicherné.  Ve 
svém  studiu  byl  A.  neúmorný,  používaje 
každé  příležitosti  poučiti  se  u  mužů  slavných. 
Obyvatelé  Mosúla  tvrdili  o  něm,  že  neviděli 
před  ním  muže  tak  obrovské  paměti,  bystré 
chápavosti  a  při  tom  takové  rozvahy  a  klidu. 
Spisů  jeho  z  nejrůznějších  oborů  vyčítá  Ham* 
mer  ve  svých  dějinách  arabské  literatury  VII. 
548  a  nsl.  164  obsahu  theologického,  filologi- 
ckého, lékařského,  přírodovědeckého,  histori- 
ckého a  j.  Některé  spisy  jeho  týkají  se  též 
lit.  řecké :  Hippokrata,  Galéna,  Aristotela,  Pla- 
tóna, Dioskorida.  Vedle  spisů  lékařských,  jež 
jsou  pro  A-a  ovšem  nejdůležitějšími,  vyniká 
hlavně  jeho  spis  o  Egyptě  Kniha  dějin  egypt- 
ských věci  a  výtahem  z  toho  kniha  dějin  egypt- 
ských menší,  o  tom, co  sám  viděl, pod  názvem: 
Kniha  užitku  a  napomenuti  o  věcech,  jim(  byl 
jsem  přítomen j  a  o  příhodách,  jef  na  své  oči 
iřel  jsem  v  ^emi  e^ptské  (vydáno  v  Káhiře 
r.  1865),  překlad  od  Silv.  de  Sacy  v  Paříži  1810. 
Nad  míru  zajímavou  nejen  pro  A-a  nýbrž  i  jeho 
dobu  jest  také  jeho  autobiografie.  Dk. 

Abd-nl-medSld  (*  1823  —  f  1861),  sultán 
turecký,  syn  Mahmúda  11.,  nastoupil  po  svém 
otci  1839,  když  se  chystal  Ibráhím  paša  v  čele 
vítězného  svého  vojska  egyptského  udeřiti  na 
Cařihrad.  Anglie  a  Rakousko  zachránily  tehdy 
říši  tureckou,  v  níž  pod  mladým  panovníkem 
hned  po  jeho  nastoupeni  zahájena  řada  oprav 
ve  všech  oborech  státního  života.  A.  sám  měl 
při  opravách  těch  jen  sprostředkující  postavení, 
podléhaje  vlivu  moudré  své  matky  a  přene- 
chávaje provedení  jejích  intencí  ministrům, 
ale  snažil  se,  aby  vlídností  a  umíměností  pro- 
vedení oprav,  proti  nimž  se  staroturecká  strana 
vždy  vzpouzela,  usnadnil.  Vedle  toho  však  svým 
velikým  nchospodářstvím  (jež  zavinilo  také 
úpadek  jeho  soukromé  pokladny),  jakož  i  svou 
vrtkavostí  způsobil  říŠi  citelné  škody,  jež  se 
počaly  objevovati  teprve  za  jeho  nástupce  Abd- 
ul-Azíza.  Za  jeho  panování  sběhly  se  důle> 
žité  události  politické.  Připomínáme  záležito- 
sti srbské  od  let  1842-58,  vzpouru  v  Albánii 
1845,  boje  s  Černou  Horou,  v  Bosně  a  Herce- 
govině, válku  v  Kurdistáně,  povstání  ve  Va- 
lašsku a  Multanech  r.  1848 — 49,  a  konečné 
válku  krymskou  1853 — 56,  po  které  přijat  sul- 
tán do  evropského  koncertu*  Z  úspěchů  vlády 


Abd-ul-melik  —  Abd-ur-rahman. 


43 


A-a  uvádíme  návrat  Trípolisu  a  Tunisu  kpo- 
sluSenství,  podmanění  Arabů  od  Alepa  až  po 
Bagdád  a  j.  Než  to  přičísti  dlužno  na  vrub 
tehdejší  politiky  evropské,  kteráž  nemohouc 
se  dohodnouti  o  rozdělení  rozpadávající  se  říSe, 
chránila  prozatím  její  samostatnost  a  existenci. 

Alid-nl-melik  ben-Omar,  slavný  vezír 
chalífa  Abd-ur-rahmána  L,  rodem  Syr  (*7i8  — 
4  788),  vyznamenal  se  chrabrostí  a  moudrostí 
ve  službách  posledn.  chalífa  ommajjovského 
Mervána  II.  Když  pak  Abd-ur-rahmán  I.,  jenž 
jediný  unikl  záhubě  útěkem  do  Španělska,  stal 
se  emírem  kordovským,  pospíšil  A.  ze  Sýrie 
k  němu,  stal  se  jeho  velitelem  sevillským, 
porazil  náměstka  nové  dynastie  Abbásovcfi 
Júsufa  al-Fachrího  a  potlačil  vzpoury  osno- 
vané od  synů  a  přívrženců  Júsufových  (750  až 
760).  R.  762  odrazil  Afričany,  kteří  přistáli  ke 
Španělsku,  chtíce  tam  obnoviti  vládu  chalífů 
východních;  rovně  rozprášil  španěl.  muham- 
medány,  kteří  napadli  Sevillu.  Když  syn  jeho 
Chasím  poděšen  jich  silou  ustoupil  bez  boje, 
rozhněval  se  A.  tak,  že  mu  proklál  srdce  ko- 
pím, načež  i  nepřátelé  zahnáni.  Za  prokázané 
služby  svěřil  mu  Abd-ur-rahmán  r.  772  správu 
Saragossy  a  vých.  Španělska,  ve  kteréž  hodnosti 
dožil  se  ještě  výpravy  Karla  Velikého  do  Špan. 
V  kronikách  a  rytíř,  román,  vystupuje  jako  král 
Marsilius,  zejm.  pak  jest  jednou  z  hlavních 
osob  v  stfranc.  epopeji  >Chanson  de  Roland«. 

Abd-vl-múiiiln  abú-Muhammed,  za- 
kladatel dynastie  al-Mohadů  (*iioi — tii63), 
syn  prostého  hrnčíře  Alího,  svým  nadáním 
upoutal  na  se  pozornost  Abd-uIIáha-bna-Tú- 
merta,  jenž  právě  zamýšlel  založiti  novou  sektu. 
A.  stal  se  jeho  žákem  a  oba  hlásali  ve  Fezu 
i  v  Marokku  nové  učení.  Žaláři,  do  něhož  je 
chtěl  uvrci  sultán  marocký,  unikli  útěkem  do 
Tinmalu  na  pokraji  Sahary  a  zorganisovali  tam 
své  pří\TŽence.  A.  prohlásil  svého  mistra  i  ma- 
rném, začež  tento,  nazvav  se  mahdím,  ustanovil 
jej  svým  namést.  R.  1 125  byl  sice  u  Marokka  od 
suit.  Alího  abul-Hakama  z  dyn.  al-Morávidů  pora-  { 
zen,  ale  r.  1 130  po  smrti  svého  učit.  sebrav  značné 
vojsko,  dobyl  Fezu,  Ceuty  a  j.  měst  až  k  úžině 
^braltarské  a  konečně  r.  1146  i  Marokka,  jež 
učinil  s\'ým  sídelním  městem.  Tehda  poddali 
se  mu  také  někteří  španělští  emírové  žádajíce 
jej  za  pomoc  proti  křesťanům.  A.  vypravil 
značné  vojsko,  jež  přistálo  u  břehů  Špaň.,  a 
dobylo  Sevilly  i  Kordový.  Rovněž  pokořil  roz- 
ličné kmeny  berberské  a  vypudil  Francouze, 
kteří  se  r.  1148  usadili  v  Tunisu,  Tripolisu  atd. 
Vypravil  se  též  proti  španělským  křesťanům, 
ale  zemřel  již  nedlouho  po  příchodu  do  Špa- 
něl 15.  kvét  1 163  po  34leté  vládě,  nedokonav 
svého  úmyslu  vypuditi  křesťany  ze  Španělska. 
A-  neproslavil  se  pouze  svými  vítěznými  vý- 
bo;f .  nýbrž  i  svou  péČí  o  rozkvět  umění  a  věd : 
zařídil  učiliště  háfízův,  »učAů  koránu«,  kdež 
bylo  vyučováno  3000  dětí  (mezi  nimi  i  synové 
chalííovi)  a  okráŽlil  Marokko  velkolepými  me- 
litami  a  jinými  stavbami. 

AM-nl-nmttalibf  syn  Hášimův,  Kurej- 
fcvec  z  Mekky  (*  ok.  497  —  t  ok.  579),  byl  ob- 
chodníkem a  ochráncem  svatyně  Ka  by,  kte- 
rýžto úřad  byl  v  rodě  jeho  dědičný.  V  historii 


arabské  proslul  tím,  že  vykopal  nevysychající 
studnici  Žemzem,  mimo  to  byl  pěstounem  Mu- 
hammedovým  (jehož  byl  dědem)  v  době  jeho 
osiřelosti.  Přes  to  poslal  ho  Muhammed  po- 
zději do  pekel,  ježto  umřel  ve  víře  svých  otců, 
jež  od  islámu  se  uchylovala,  začež  znepřátelil 
si  svého  strýce  abú-Lahaba,  který  od  té  doby 
byl  jeho  úhlavním  nepřítelem.  Dk, 

Abdalpůr^  město  v  indobrit.  Severozá- 
padních provmciich  v  distr.  gázípúrském 
s  6700  obyv. 

ibn  Abd-al-Vahháib  Muhammed,  zakla- 
datel sekty  Vahháb.,  viz  Vahhábovci. 

ibn  Abdťín  (f  1136),  slavný  básník  Spa- 
nělsko-arabský,  nar.  v  Jáboře  (Evora);  již  ve 
13.  roce  věku  svého  počal  básniti  i  vynikl  tak, 
že  povolal  si  ho  Omar  el-Mutavakkil  ibn  Aftas, 
někdejší  guvernér  jáborský,  když  se  dostal 
1083  po  svém  bratru  ku  vládě,  do  Badajozu 
a  učinil  jej  svým  sekretářem  a  stálým  průvod- 
čím. Po  smrti  jeho,  jíž  i  říše  Aftasovců  vzala 
za  své  (1094),  byl  sekretářem  nejprve  vůdce 
afrických  vojsk  Síra  bna  abú  Bekra,  pak 
v  Marokku  u  dvora  Alího  bna  Júsufa  bna  Tá- 
Šifína,  který  byl  zároveň  vladařem  Španělským. 
t  1 136  meškaje  návštěvou  u  své  rodiny  v  Já- 
boře. A.  proslavil  se.  v  literatuře  arabské  svojí 
historickou  básní  Kasida  ráijja  (kasida  na  r 
rýmující),  již  opěval  pád  rodu  Aftasovců  a 
která  i  pod  různými  jmény  jinými  se  uvádí: 
Ratolest  balsamová.  Nákrčník  doupňdka,  Kasida 
abdúnskd  atd.  K  básni  této,  oplývající  naráž- 
kami historickými,  napsal  portugalský  Arab 
ibn  Badrún,  sám  básník  nadaný,  kommentár, 
jejž  vydal  Dozy:  Commentaire  histor.  sur  le 
poéme  d*  ibn'  Abdoun  par  ibn  Badroun,  Leyde 
1846.  Dk. 

Abd-nr-rahmán (Sluha  Milosrdného), 
jméno  několika  panovníkův,  vojevůdcův  a 
učencův:  1)  A.  I.,  první  chalíf  z  dynastie 
Omajjovců  španělských,  syn  Muávijjův  a  vnuk 
chalífa  Hišáma,  *  731  v  Damašku.  Po  vyhla- 
zení všech  Omajjovců  r.  750  unikl  pouze  A. 
útěkem  (začež  se  mu  dostalo  názvu  ad-da- 
ch  a  1  z=  uprchlík)  a  po  mnohých  dobrodruž- 
stvích přišel  do  Španěl,  kdež  založil  zvláštní 
c  halí  fát  v  Kordově.  Překonav  přičiněním  svého 
vojevůdce  Abd-ul-Melika  vzpoury  emírů,  kteří 
stáli  na  straně  Abbásovcův  aneb  kteří  jej  po- 
kládali za  vetřelce,  podrobil  si  do  r.  786  celý 
téměř  poloostrov  pyrenejský,  načež  jal  se  or- 
ganisovati  svou  novou  říši.  Podporoval  bás- 
níky a  učence,  zřídil  velkolepé  sady  poblíž 
Kordový  a  ozdobil  sídelní  své  město  nádher- 
nými stavbami,  z  nichž  vyniká  zvláště  veliká 
meŠita,  dosud  zachovaná,  stavěná  dle  slavné 
mešity  damašské,  avšak  dokončená  teprv  za 
jeho  nástupce  Hákima  L,  ježto  A.  zemřel  již 
30.  září  788.  Požíval  veliké  vážnosti  u  svých 
souvěrcův  i  křesťanův  pro  svou  moudrost  a 
spravedlnost,  tak  že  slul  al-ádil  (t.  j.  spra- 
vedlivý); jeho  básně  vzbuzovaly  u  vrstevníků 
značný  obdiv. 

2)  A.  II.,  zvaný  al-Muzaffer  (Vítězo- 
slavný), čtvrtý  chalíf  Španělský,  syn  a  nástupce 
Hákima  I.,  bojoval  r.  826  vítězně  s  Pipinem, 
který  byl  vtrhl  do  Katalonie,  při  Čemž  dobyl 


44 


Abd-ur-rahmán  —  Abeceda. 


Tarragony,  Tortosy  a  Barcelony,  a  pokořil 
vzpouru  v  Mcridé  i  v  Toledé  (836).  R.  844 
odrazil  Normany,  kteří  plenili  jižní  pobřeží 
Španělské,  a  bojoval  až  do  smrti  s  králi  leon- 
skými  a  asturskými.  Pečoval  o  zvelebení  svých 
zpustošených  a  povodnémi  zničených  pro- 
vmcií;  zavedl  v  Kordové  vodovody  a  upravil 
kommunikaci,  přál  vědám  a  umění,  ba  napsal 
i  sám  anndly  Španělska  a  dal  překládati  do 
arab.  díla  řeckých  filosofů,  jež  za  drahé  pe- 
níze skupovával  v  Orientě,  a  mimo  to  prvý 
dal  raziti  peníze. 

3)  A.  III.,  zvaný  an-Násír  lidíni-1-láhi 
(pomocník  víry  bozi),  osmý  a  nejznam.  chalíf 
Spaň.,  nastoupil  po  svém  strýci  Abd-ulláhovi 
r,  gi2  místo  syna  jeho.  Byl  první  chalíf,  který 
přijal  titul  »Emír-ul-múminín«  (kníže  věřících), 
z  čehož  křesťané  utvořili  »Miramolin«;  vedl 
dlouhé  a  těžké  války  s  křesťanskými  králi, 
kteří  úsilně  drali  se  k  jihu  používajíce  doby, 
kdy  Maurové  byli  již  částečně  zženštilí  nád- 
herou a  zaměstnáními  mírumilovnými,  nic- 
méně jim  odolal,  dobyl  v  Africe  města  Ceuty 
a  učinil  poplatným  krále  mauretánského.  Ze- 
mřel po  panování  skoro  soletém  r.  962  maje 
73  léta.  Jeho  dvůr  byl  nejskvělejší  v  tehdejší 
Evropě,  neboť  dle  líčení  dějepiscův  měl  12.000 
mužů  jezdecké  stráže  a  asi  6000  žen,  otrokyň 
a  eunuchů  atd.,  shromažďoval  na  svém  dvoře 
učence  i  básníky  a  všemožně  dbal  ozdoby  a 
výstavnosti  v  Kordově.  Vliv  utěšeně  vzkvéta- 
jící literatury  arabské  působil  za  jeho  doby 
na  Evropu  měrou  největší:  ze  všech  stran 
putovali  učenci  (i  křesťané)  do  Kordový,  zvláště 
na  lékařskou  Školu,  jež  byla  tehda  v  Evropě 
jediná.  Rovněž  orba,  dolování  a  obchod  byly 
za  něho  značně  zvelebeny. 

4)  A.  ben-Abd-ulláh-al-Gáfekí,  emír 
španělský  za  vlády  Omajjovců  a  znám.  voje- 
vůdce (u  franc.  kronikářů  Abderam),  vy- 
znamenal se  na  výpravě  do  Francie  u  Tou- 
lousů r.  724,  začež  se  mu  dostalo  po  návrate 
titule  afrického  emíra.  R.  731  vtrhl  s  ohrom- 
ným vojskem  do  jižní  Francie,  zamýšleje  po- 
kořiti všecku  západní  Evropu.  Přes  odpor  vév. 
aquitanského  Euda  přešel  přes  Garonnu,  do- 
byl města  Bordeaux  a  zpustošil  Francii  až 
k  Loiře,  byl  však  od  franckého  majordoma 
Karla  Martella,  jejž  Eudes  na  pomoc  povolal, 
v  sedmidenní  strašné  bitvě  v  říjnu  732  mezi 
Poitierscm  a  Toursem  poražen  a  zabit,  čímž 
byla  Francie  i  všecka  Evropa  zbavena  všech 
dalších  útokův  arabských. 

6)  A.  Múlej,  sultán  marocký  (*  1778  — 
f  1859),  nastoupil  na  trůn  r.  1823  po  svém 
strýci  Múlej-Sulejmánu,  jenž  r.  1794  po  smrti 
otce  A-ova  trůnu  se  zmocnil.  Prvá  léta  vlády 
zápasil  se  vzpourami  jednotlivých  kmenů,  jež 
konečně  pokořil,  ale  brzy  na  to  octl  se  v  kon- 
fliktu s  některými  námořními  státy  evropskými, 
které  mu  odepřely  odváděti  značný  poplatek 
za  ochranu  svých  lodí  proti  pirátům  africkým. 
První  tak  učinilo  Rakousko  (1828);  MaroČané 
zajali  pak  obchodní  loď  rak.-benátskou  a  po- 
sádku její  uvěznili;  ta  byla  vSak  demonstrací 
loďstva  rakouského,  jemuž  velel  admirál  Ban- 
diera,   opět  vysvobozena  a  poplatek   zrušen. 


R.  1830  za  franc.  okkupace  v  Alžíru  chtél  se 
A.  zmocniti  provincie  Oránu,  byl  však  odražen 
a  žil  od  té  doby  s  Francií  v  míru.  Ale  již 
r.  1844,  když  Abd-uUKádir  se  utekl  do  Ma- 
rokka,  byl  nucen  fanatismem  svých  poddaných 
přispěti  mu  15.000  muži  k  svaté  válce,  v  níž 
však  14.  srpna  1844  u  Isly  od  admirála  Bu- 
geauda  byl  poražen.  Po  bombardováni  Tan- 
geru  a  Mogadoru  loďstvem  admirála  prince 
Joinvillea  zprostředkovala  Anglie  tangerský 
mír  (10.  záři  1844).  Nepokoje,  jimiž  Abd-ul- 
Kádir  ohrožoval  jeho  trůn,  zvi.  r.  1847,  skon- 
čily se  zajetím  tohoto  emíra.  I  později  býval 
zapleten  často  s  cvrop.  velmocemi  ve  spory, 
které  však  blokádou  přístavů  marockých  vždy 
brzy  byly  vyřízeny;  k  tomu  družily  se  též 
vnitřní  nepokoje,  ba  i  vzpoura  jednoho  z  pří- 
buzných (r.  1858),  jež  ho  zaměstnávaly  až  do 
konce  života.  Nástupcem  byl  syn  jeho  Sidt 
Muhammed  (*  1803), 

6)  A.  chán,  emír  afgánský  (*  1830).  Na 
politické  jeviště  vystoupil  záhy,  ještě  za  Ak- 
bara  chána;  ale  potom  nebylo  o  něm  slyšeti 
až  do  r.  1863,  kdy  po  smrti  Dústa  Muham- 
meda  vzplanula  válka  mezi  jeho  otcem  Afza- 
lem  Múrem  a  mladším  jeho  bratrem  Šír-Alím. 
A.,  tehdáž  emír  buchárský,  ujal  se  svého  otce, 
jehož  konečně  také  dosadil  na  trůn,  sám  se 
stav  náměstníkem  v  Balchu  (afg.  Turkestán). 
Po  smrti  Afzalově  1867  zvedl  se  syn  Šír-Alího 

Íakúb  chán  a  porazil  A-a,  tak  že  musil  utéci  do 
Suchary.  Zde  byl  přijat  od  Rusů  a  dostal  roční 
plat  25.000  rublů  se  závazkem,  že  se  vzdává 
nároků  na  trůn  afgánský.  R.  1880  spojil  se 
však  s  Angličany  a  byl  místo  sesazeného  Ja- 
kuba chána  za  souhlasu  knížat  středního  a 
vých.  Afgánistánu  nastolen.  Ale  teprve  když 
sesazeného  chána  1881  u  Kandáháru  na  hlavu 
porazil,  mohl  se  A.  pokládati  za  neobmezeného 
panovníka  země.  —  A.  chán  je  panovník  chytrý 
a  hraje  ve  sporech  Ruska  s  Anglií  důležitou 
úlohu.  Dovede  vždy  využitkovati  okolnosti, 
jak  to  ukazují  jeho  vztahy  k  Rusku  a  k  Anglii, 
od  které  dostává  se  mu  podpory  na  penězích 
a  zbraních.  Přes  to  dovedl  uhájiti  1  naproti 
Angličanům  úplnou  samostatnost,  jak  to  uká- 
zal při  schůzi  s  indickým  místokrálem  lordem 
Dufferinem  r.  1885  v  Rawal  Pindi. 

Abd-ar-rahmáA  (u  Srbů  Avduraman), 
paŠa  bělehradský,  známý  janičarobijce  na  poč. 
XIX.  stol.  Když  sultán  Mahmúd  II.  vydal  fer- 
mán,  jímž  janiČarské  sbory  se  rozpouštěly,  a 
když  vzpoura  janičarská  byla  v  Cařihradč 
potlačena  a  povstalci  do  jednoho  pobiti,  vy- 
táhl A.  do  Bosny  proti  povstalcům,  kteří  se 
nechtěli  podrobiti  fermiinu  tomu,  dal  ve  Zvor- 
niku  pobiti  7  agů  janič.  a  vyhladil  v  Sarajevé, 
Mostaru  a  Trávníku  janičarstvo  úplnř.  Od  té 
doby  nikomu  nebylo  dovoleno  nazývati  se 
janičarem. 

Abd-ar-razzák  viz  Samarkandí. 

Abd-ui-iems  (arab.  sluha  slunce),  název 
ctitelů  slunce. 

Abdjn^,  solné  jezero  sev.  od  m.  Astra> 
cháně,  z  něhož  dobývají  Glauberovy  soli. 

Abeceda,  slovo  vzniklé  ze  jmen  prvých 
čtyř  písmen  latinských,  znamená  souhrn  a  po- 


Abecedář  —  Abegg. 


46 


řádek  liter  jakožto  hlavních  částek  písma.  Tak 
fikají  abecedě  své  a  jiným  i  Slovenci  a  místy 
Chrvaté,  Lužičané  a  beče,  Poláci  raději  abe- 
cadlo  než  abiecadio  aobiecadto,  Rusové 
pak  s  ostatními  Slovany,  píšícími  kyrillicí  a  gla- 
golicí, nejraději  azb u  ka.  Jen  u  Chrvatfiv  a  Srbů 
sKchzLti  je  ještě  podnes  i  abecevica  a  buk- 
vica.  To  vzniklo  nejspíše  zazbukvica,  vedle 
kterého  bylo  dřív  u  nich  i  azbukva  v  obyčeji, 
;ak  nám  o  tom  s  dostatek  svědčí  již  i  »RjeČnik 
hr.atskoga  ili  srpskoga  jezika*,  vydávaný  jiho- 
slov.  Akademií  věd  a  umění  v  Záhřebe.  Němci 
raději  říkají  pořád  abecedě  své  a  jiným  alfa- 
bet  než  abece  přes  to,  že  jí  nepřijali  přímo 
od  starých  Řeků  než  od  Římanů.  Řekové, 
přijavše  od  Foinikův  i  jména  liter,  podobná 
hebrejským  alef,  bet  atd.  a  přizpůsobivše 
je  poněkud  přirozené  povaze  své  mateřštiny, 
fikali  prvé  z  nich  alfa,  druhé  beta  atd.,  sou- 
hrnu všech  pak  alfabéton,  což  u  nynějších 
aifavíton  zni  proto,  že  jim  střec.  fi  sl  rj  ne- 
znamená již  b  2i  é  než  v  a  /.  Staří  Římané 
nahradivše  jména  liter,  přijatých  dle  W.  Cors- 
sena  od  Řeků  kumských  (Ober  Aussprache, 
Vocalismus  und  Betonung  der  lateinischen 
Sprachc.  2  vyd.  v  Lipsku  1868  a  1870  I,  i — 12), 
obyčejnými  podnes  u  všech  národů,  píšících 
abecedou  latinskou :  a,  be,  ce,  de  atd.,  přispěli 
znamenitě  zvláŠf  i  k  usnadnění  způsobu,  kterým 
se  mládež  i  u  nás  do  nedávná  učila  čísti,  ne- 
hláskujic  než  jen  slabikujíc,  poněvadž  na  př. 
z  a-be  beze  vší  pochyby  snadněji  lze  vyloučiti 
<abiku  ab  nežli  z  alfa-béta.  Strůjcové  kyril- 
lice  a  glagolice  nevynikli  s  té  strany  nad  Řeky 
ni»k,  opatřivše  bez  mála  všecka  písmena  svých 
azbuk  starobulharskými  jmény:  azí*,  buky, 
vědí  nebo  vědč  atd.  Tím  vlak  zavděčili  se 
nám  oni  nevšedně,  že  přidali  k  literám  přija- 
tým od  Řeků  13  anebo  14  zvláštních  pro  ty 
hlásky,  kterými  se  stará  bulharština  od  řečtiny 
•i^i,  kdežto  podobný  tomu  nedostatek  abecedy 
latinské  nahrazuje  se  ještě  podnes  u  mnoha 
národů  spojováním  dvou  neb  i  více  liter,  jako 
ca  př.  u  Poláků,  píšících  ještě  pořád  c(  sl  s^ 
in.  našich  čas;  u  Němců,  znamenajících  své 
s  třemi  písmeny:  sch  atd.  Předkové  naŠi  ne- 
Jtídli  se  někdy  ani  čtyř,  psavše  na  př.  i  c/i^cm 
ci.  ctem.  Obtížnému  tomu  plýtvání  literami 
t«prvc  mistr  J.  Hus,  maje  jistě  na  zřeteli  ky- 
niiici  a  glagolici,  učinil  přítrž,  počav  nahra- 
bovati dotčený  nedostatek  čárkovanými  a  te- 
čko\'anými  literami  latinskými  vesměs  tak 
<*ratně  a  Šťastné,  že  ho  v  tom  už  i  srovná- 
vací jazykozp3rtcové  ochotně  následují,  přepi- 
sujíce památky  řeČí,  lišících  se  hláskami  svými 
^  anebo  méné  od  latiny,  literami  lat.  Po 
Husovi  nejdřív  a  nejvíce  přispěl  k  tomu  E.  Ch. 
K^sk  (v.  t).  Hus  opatřil  abecedu  svou  dle 
2zbak  slovanských  i  jmény  liter,  která  však  na 
feístí  všech  učících  se  čísti  neujala  se  přes 
to.  že  zní  celkem  velmi  nábožně:  a,  6ude, 
Até,  cdedí,  ^áno,  déáictvit  atd.  Ostatně  viz 
o  téch  Orthografii  jeho,  bez  akribie  vydanou 
M  A.  V.  Šembery  (Slavische  Bibliothek.  II. 
^"wn  i8j8.  S.  173 — 197),  o  polském  následo- 
^^atcli  jejich,  J.  Parkoszovi  pak  článek  tomu 
^*íwvaný.  Co  se  konečné  pořádku  písmen  týče, 


ten  není  nikde  přiměřen  přirozené  povaze  hlá- 
sek než  víc  anebo  méně  nahodilý  a  rozličný 
dle  toho,  odkud  jsou  přijata,  jak  se  mají  ku 
počtu  hlásek,  slyšitelných  u  patřičného  ná- 
roda atd.  Pořádek  našich  písmen  na  př.  od- 
chyluje se  od  latinského  jen  tím,  že  litery 
k  označování  hlásek  československých  zvlášť 
ustanovené  následují  hned  po  latinských  po- 
dobného znění,  jako  c  po  c,  ď  po  d,  é  poe  atd. 
Pořádek  kyrillských  a  glagolských  oznámen 
je  níže  pod  azbuka.  (V.  Abakus.)        fí. 

Abeoedáf:  1)  Slabikář  (v.  t).  2)  Za- 
čátečník, který  se  abecedě  učí  (něm.  ABC- 
schiitz).  Ve  XIV.  a  XV.  stol.  říkalo  se  a-i 
chudj?m  malým  žáčkům,  kteří  starším  poslu- 
hovali. —  3)  Člověk  neumělý,  neuk ;  tak  Zby- 
něk z  Hazmburka  zván  byl  posměšně  »biskup 
Abecedac  čili  A. 

Abeoedarinm,  logický  stroj,  zhotovený 
W.  St.  Jevonsonem  po  způsobe  strojů  počíta- 
cích. Popis  a  vyobrazení  v  Jevonsových  Prin- 
ci ples  of  science  1874. 

Abeoedna  vojska  v.  Slovinci:  Jazyk. 

Abeoenariam  bulsrarionm  viz  Glago- 
lica. 

Abeoevloa  viz  Abeceda. 

Abeddia  paia,  státník  tur.,  ^  1838  v  Al- 
bánii, kde  vystudoval  řecké  gymnasium,  na- 
učiv se  tureckému  a  francouzskému  jazyku. 
Jako  vládní  kommissař  na  burse  v  Galatě  se- 
psal turecký  návod  k  obchodům  bursovním. 
Po  nastolení  sultána  Abd-ulHámida  r.  1876 
byl  členem  reformatorské  rady  Midháta  paše, 
jež  přivodila  válku  s  Ruskem.  R.  1879  stal  se 
generálním  guvernérem  solunským,  a  r.  1880 
ministrem  zahraničních  záležitostí  v  kabinete 
Kadrího  paše.  Krisi,  která  Turecku  hrozila 
z  upravení  hrjnic  naproti  Řecku  a  Černé  Hoře, 
rozřešil  A.  tím,  že  povolil  přáním  velmocí  a 
postoupil  Černé  Hoře  území  berlínskou  smlou- 
vou vytčené.  Od  té  doby  žije  v  soukromí. 

Abega  IfagaTriJa  (=  mnich  M.,  lépe  než 
Apega),  arménský  mnich  a  spis.  ve  XIII.  stol. 
jehož  dějiny  Mongolův  (do  r.  1272)  jsou  vzác- 
ným pramenem  historickým,  zvi.  v  té  části, 
kde  vypravuje  o  událostech  svého  věku,  jichž 
byl  svědkem.  Dílo  to  nazývá  se  Dějiny  ná- 
roda střelcův;  odkud  přišli  atd,  a  není  posud 
vydáno.  Nejlepší  rkp.  jest  v  Benátkách  v  knih. 
armen.  mechitaristů.  Akademik  petrohradský 
Brosset  přel.  je  do  frančiny  a  otiskl  ve  svých 
Additions  á  Vhistoire  de  la  Georgie  (1851,  St. 
Pét). 

Abe^lf  Julius  Friedr.  Heinr.  (*  1796  — 
f  1868),  vynikající  spis.  a  učitel  trestního  práva 
v  Německu.  Nar.  se  v  Erlankách,  kde  také 
studoval,  jakož  i  v  Heidelberce  a  Landshutě; 
1 8 19  odebral  se  do  Berlína,  kde  navštěvoval 
přednášky  Góschenovy,  Bienerovy,  Savignyho 
a  Heglovy,  konečně  habilitovav  se  r.  1820 
v  Královci  stal  se  tam  r.  1824  řád.  professo- 
rem.  R.  1825  přijal  stolici  učitelskou  ve  Vrati- 
slavi, kdež  setrval  až  do  své  smrti.  V  četných 
spisech  svých  přihlíží  k  historickému  vývoji 
i  k  ňlosofické  stránce  předmětů  trest,  práva, 
o  nichž  jedná.  Spisy  jeho  jsou  mimo  jiné: 
Uber  d.  Bestrafung  d.  im  Auslande  begangenen 


•16 


Abeggova  theorie  trestní  —  Ábel. 


Verbrechen  (1819);  Ency-klopádie  u,  Methodo- 
logie  d,  Rechtstvissenscíiaft  (1823);  System  d» 
Críminalrechtswissenschaft  (1826);  Lehrbuch  d. 
gem,  Críminalprocesses  (1833);  Die  verschiede- 
ncn  Strafrechtstheorten  (1835);  Lehrbuch  d. 
Strafrechtsívissenschaft  (1836).  Mimo  to  posou- 
dil kriticky  řadu  návrhů  trestních  zákonft: 
wurtembcrského(i836),badcnského  (1836, 1839), 
pruského  (1844,  1848,  1851),  bavorského  (1854), 
norského  (1835),  saského  (1837,  1853)  a  re- 
digoval dlouhou  dobu  »Archiv  des  Kriminál- 
rechtcs*.  J.  T. 

Abeg^go  va  theorie  trestni  viz  T  r  e  s  t  n  f 
theorie. 

Abeg^ndo,  mésto  ve  špan.  pro  v.  coruň- 
ské  (Galicie)  v  okr.  betanzoském  se  7182  oby  v. 
(1878). 

AbeiUe  [abéj]:  1)  Gaspard,  abbé  de  la 
Merci,  básník  franc.  (*  1648  —  f  1718),  vy- 
nikal více  jako  dvořan  vtipným  hovorem  než 
básnickým  nadáním.  R.  1704  zvolen  byl  za 
člena  Akademie.  Jeho  tragédie  jsou  zapome- 
nuty, z  veseloher  vyniká  vtipem  a  dramatickou 
živostí  veselohra  Crispin  bel  esprit, 

2)  Johan n  Chr.  Ludw.  A.  *  20.  ún.  1761 
v  Baireuthu,  kde  otec  jeho  byl  úřadníkem. 
Když  mu  bylo  11  let,  byl  poslán  do  Stuttgartu, 
kde  učil  se  hudbě  u  Sámanna  a  Boroniho. 
1782  stal  se  komorním  hudebníkem  vévody 
Karla  Wiirtemberského,  1802  po  Zumsteegovi 
koncertním  mistrem  a  pozdéji  dvorním  varha- 
níkem. Zemřel  roku  1832.  Složil  operu  Amor 
und  Psyche  ve  4  aktech  (klavírní  výtah  vyšel 
v  Augsburgu  1801)  a  operettu  Peter  und  Aenn- 
chen  (18 10).  Pro  klavír  vydal  5  sonát,  fantasii, 
dva  koncerty,  polonaisu  a  valčík  ve  formě  ronda. 
Ze  čtyř  sbírek  jeho  písní  vyšel  1790  výběr 
v  Stuttgarte.  Mimo  to  vydal  kantátu  na  Pope- 
lec ní  stí^edu  a  velké  trio  pro  klavír,  housle  a 
cello.  »Bibliothéque  nationale«  v  Paříži  chová 
rukopis  jeho  »Miserere«  pro  velký  sbor,  sóla 
a  orchestr.  Dý, 

Abeke]i:l)Bernhard  Rudolph  (*'i78o 
—  f  1866),  filolog  a  literární  historik  něm.,  nar. 
v  Osnabriicku,  studoval  v  Jeně,  1808  byl  do- 
mácím učitelem  synů  Schillerových  ve  Vý- 
maru,  1810  učitelem  v  Rudolstadtě,  1815 
v  Osnabriicku,  1841  ředitelem  taméjšího  gym- 
nasia. Jako  filolog  znám  jest  důkladným 
spiskem  Gcero  in  seinen  Briefen  (1835),  Mimo 
to  vydal  spisy  Justa  Mósera  (1842 — 1843)  a 
sepsal  Beitráge  \um  Studium  der  góttlichen 
Comódie  Dante's  (1826),  Ein  Stúck  aus  Góthe's 
Leben  (1848),  a  Góthe  in  den  Jahren  lyyi 
bis  ryyS.  Vý-. 

2)  Heinrich  A.  (*  1809  —  f  1872),  studo- 
val theologii  a  seznámil  se  na  cestě  po  Itálii 
s  Bunsenem,  který  jej  uvedl  ve  službu  státní, 
předně  jako  kazatele  vyslanectví  pruského, 
pak  jako  znalce  církevních  záležitostí.  Po  tří- 
leté cestě  po  Egyptě  (s  Lepsiuscm)  vstoupil 
do  ministerstva  zahraniČných  záležitostí  a  byl 
ve  válce  rakouské  i  francouzské  ve  družině 
Bismarckově. 

3)  Wilhelm  Ludw.  A.,  syn  Bemharda 
Rudolpha  (*  1813  —  f  1843),  studoval  v  Osna- 
briicku a  Berlíně,  od  r.  1836  konal  archaeolo- 


gická  studia  v  Římě,  f  v  Mnichově.  Sepral 
De  lufiiíascog  apud  Ptat,  et,  Arist.  notione  (Gott. 
1836).  Jsa  žákem  Gerhardovým  věnoval  se 
studiu  archaeologie  a  zanášel  se  za  pobyta 
svého  v  Římě  (1836 — 42)  hlavně  zkoumáním 
etrurského  umění.  Ovocem  svědomitého  jeho 
studia  jest  dílo  Mittelitalien  vor  den  Zeiten 
der  rómischen  Herrschaft  nach  den  Denkmálem 
dargestellt  (1843),  jeŽ  obsahuje  dějiny  umění 
etrurského  na  základě  památek  do  tehdejší 
doby  známých.  Vy. 

Ábel  (vl.  Abél),  jméno  místní,  značící 
v  hebrejštině  vůbec  pastvinu,  nivu  a  jest  zá- 
roveň ve  spojení  s  jinými  slovy  jménem  ně- 
kolika míst:  1)  A.-Bét-Maaká,  město  v  po- 
kolení Naftálí,  bezpochyby  totožné  s  dnešní 
osadou  A  bil  nebo  Ebil,  sev.  od  jezera  Me- 
romského;  2)  A.  Kerámím  v  krajině  zájor- 
dánské,  kde  Jefte  porazil  Medianity;  3)  A. 
Mechólá  v  pokolení  Issacharově  (Jishár),  kde 
Gideón  zvítězil  nad  Madianity  (soude.  7,  23) 
a  kde  se  narodil  prorok  Eliseus  (III.  král.  19, 
16);  4)  A.-HašŠittím,  poslední  stanice  Židů 
na  cestě  do  země  zaslíbené,  odkud  Josúa  vy- 
slal vyzvědače  do  Jericha.  (Jos.  2,  i.)     Jrk, 

Abél  (hebr.  habél,  dech,  pomíjejícnost), 
druhorozený  syn  Adama  a  Evy,  mladší  bratr 
Kainův;  jako  pastýř,  jako  obětující  a  od  bratra 
z  nenávisti  nevinně  zavražděný  jest  předobra- 
zem Vykupitele.  V  patristické  theol.  (na  př.  sv. 
Augustin  De  civ,  Dei  14,  28)  představuje  A.  Člo- 
věka znovuzrozeného  či  duchového,  Kain  však 
přirozeného  či  porušeného.  V  novější  dobS  shle- 
dává se  v  A-u  a  Kainovi  naznačení  protivy 
mezi  pastýřstvím  a  orbou,  mezi  nevinností 
stavu  přírody  a  civilisací  novou,  vojenstvím 
a  válkou  založenou.  V  poesii  zvláště  středo- 
věké objevuje  se  A.  častěji,  zvláště  v  duchov- 
ních hrách;  v  dobách  moderních  známa  je 
Gessnerova  idylla  »Smrf  Abelova«,  přeložená 
1800  J.  Nejedlým  do  češtiny.         Jrk,  Red, 

Aoel,  král  dánský  (1250 — ^2),  syn  krále 
ValdemaraaBengerdy(Berengarie),  nar.r.  12 18, 
stal  se  1232  vévodou  jižního  Jutska  a  oženil 
se  r.  1237  proti  vůli  otcově  s  dcerou  holStýn- 
ského  hraběte,  nepřítele  králova.  Nechtě  se 
podrobiti  lennímu  pánu,  svému  bratru  Erikovi, 
zdvihl  proti  němu  dlouhou  a  krutou  válku. 
Ta  byla  r.  1248  ukončena  mírem,  ale  dva  roky 
později  byl  Erik  při  návštěvě  u  bratra  úkladné 
zavražděn,  a  A.  nastoupil  vládu  očistiv  se 
slavnostní  přísahou,  že  není  vinen  smrtí  bra- 
trovou. V  boji  proti  Frisům,  kteří  se  vzbouřili 
proti  nadvládě  jeho,  byl  poražen  r.  1252  u  Oidens- 
worthu  a  padl  na  útěku  u  Husumu.  Dle  pověry 
lidu  straší  podnes  jako  bratrovrah  u  Gottorpu. 

Ábel:  1)  Ca  spař  (*  1676—  f  1763),  spis, 
a  theol.  něm.,  napsal  několik  básní,  hlavně  pří- 
ležitostních, ve  kterých  sledoval  směr  své  doby 
po  rozumnosti  a  mravním  poučení.  Důležitéj&E 
jest  jeho  činnost  historická;  pracoval  hlavně 
o  starožitnostech  braniborských  a  saských* 
ale  jenom  sbírka  starých  kronik  měla  cenu 
trvalejší.  Ze  spisů  jeho  historických  uvádíme : 
Preussische  und  brandeburgische  Reichs^  und 
Staatshistorie  (17 10,  2  sv.);  Pťeussische  und 
brandeburgische  Staatsgeographie  (171  x,  2  sv.); 


Ábel. 


47 


Deutsche  und  sáchsische  Alterthúmer  (1732, 
3  sv.),  v  jichž  3.  svazku  jsou  otištény  některé 
staré  kroniky. 

2)  Leopold  August  A.,  *  1720-  v  Co- 
thenu  (f  ?),  výtečný  houslista,  žák  slavného 
Českého  skladatele  Bendy,  komponoval  6  hou- 
slových koncertů. 

3)  Karl  Friedrich  A.,  bratr  před.,  *  1725 
—  t  20.  čna.  1787  v  Londýne ;  byl  žák  Bacháv, 
vážený  skladatel  a  poslední  skvěle,  zejména 
v  Anglii,  oslavovaný  virtuos  na  gambč  {viola 
di  gamba),  která  po  něm  zmizela  pro  vždy 
z  koncertní  siné. 

4)  Jakob  Friedrich  von  A.  (*  1751  — 
I  1S29),  něm.  filosof  ze  školy  Leibnitzovy  a 
Wolffovy,  byl  professorem  na  stuttgartské  Kar- 
lové akademii,  na  univ.  v  Tubinkách  též  pre- 
látem a  gener.  superintendentem.  Spisy  psy- 
chol.,  éthické  a  metafys.:  Philos,  Untersuck. 
uber  die  letjten  Grúnde  des  Glaubens  an  Gott, 
Áusfúhri.  Dcurstellung  des  Grundes  uns.  Glau- 
bens an  Unsterblichkeit  (1826),  Sammlung  und 
EHdárung  merkwúrdiger  Erscheinungen  aus 
A  menschl.  Leben  (3  díly,  1789 — 90),  Pian  einer 
systematischen  Metaphysik  (1787)  a  j. 

6)  Joscph  A.  (*  1768  —  I  1818),  hornorak. 
malíř  histor.  a  médírytec  z  Aschachu,  stud.  na 
akad.  vídeftské  vedením  Fiiggera,  jehož  s  po- 
čátku i  následoval.  Za  i2letého  pobytu  v  Pol- 
sku (od  1785 — 97)  obíral  se  s  úspěchem  por- 
traitováním,  zdokonaluje  se  zároveň  stále  v  ko- 
loríta;  zvláště  výborná  jest  podobizna  kn.  Ant 
Czartor^^akého  v  životní  velikostí.  R.  1802  ode- 
bral se  A.  do  Říma  a  oddal  se  tam  po  6  let 
stadiu  antiky,  jehož  výsledkem  byla  úplná 
zxnéna  dřivéjší  manýry  a  slohu;  kolorit  jeho 
stal  se  klidnéjším,  komposice  jeho  vlivem  Školy 
římské  přísnější.  Tou  dobou  provedl  mnoho 
obrazů,  z  nichž  nejlepší  jest  Klopstock  v  Elysiu 
ír.  1807)  ve  vídeň.  Belvedéru.  Mimo  to  Anti- 
gona  klečící  u  mrtvoly  bratrovy,  Prométheus 
fřikovaný'  na  Kavkaze,  Smrť  Čatona  Utického, 
Sokrates  a  Theramenés  atd.  Navrátiv  se  do 
Vidné  maloval  pro  kostel  gumpendorfský  sv. 
Bigia  a  Útěk  do  Egypta^  mimo  to  několik 
podobizen.  Zemřel  ve  Vídni  4.  října  18 18  zá- 
roveň s  učitelem  svým  Fiiggerem.  Kromě 
malby  obfral  se  i  mědirytectvím ;  z  prací  tohoto 
druha  vyniká  jeho  vlastní  podobizna,  pak  po- 
dobizna krajináře  Molitora  a  Melchiora  Ábela 
▼  genm  van  Dykově. 

6)  Clarke  A.,  chirurg  a  přírodopisec 
anglický  (*  1780  —  f  1826).  Provázel  angli- 
ckého vyslance  lorda  Amhersta  v  hodnosti 
vrchního  lékaře  do  Číny  roku  1816  a  uveřej- 
nil o  cestě  této  obšírný  cestopis  Á  narra- 
tive  cf  a  joumey  in  the  interior  of  China 
(Lond.  1818,  s  mapkami  a  plány).  V  cestopise 
tom  líčeny  jsou  poutavě  zejména  přírodní  po- 
měry Činy,  v  přídavcích  pak  k  němu  připo- 
jených dočítáme  se  zpráv  o  přírodních  zje- 
vech krajin  tropických,  jiiniž  A.  do  Číny  se 
plavil,  ve  zvláštním  pak  dodatku,  jehož  auto- 
rem jest  znamenitý  angl.  botanik  Robert  Brown, 
vylíčena  na  konec  nádherná  květena  Číny. 
Vrátiv  se  z  Číny  jmenován  byl  A.  vrchním 
^em  společností  východomdické  a  ode- 


bral se  do  Kalkuty,  kdež  v  úřadě  tom  setrval 
až  do  své  smrti.  Ku  poctě  jeho  označil  Ro- 
bert Brown  jménem  Ábeli  a  čínský  rod  rostlin 
z  čeledi  Caprífoliaceí. 

7)  Karl  von  A.,  bavorský  státník  (*  1788 
—  t  1859).  Studoval  práva  ve  Wetzlaru,  stal 
se  roku  18 18  policejním  a  městským  kommis- 
sařem  v  Bamberku,  roku  18 19  vládním  radou 
v  Mnichově,  r.  1827  radou  v  ministeriu  vnitra. 
Jakožto  vládní  kommissař  na  sněme  r.  183 1 
vyslovoval  se  rozhodně  ve  prospěch  požadavků 
svobodomyslných.  V  1.  1832 — 34  jsa  členem 
zatímní  vlády  v  Řecku  získal  si  značných  zá- 
sluh o  administraci.  Vrátív  se  do  Bavor  uvá- 
zal se  ve  správu  ministeria  vnitra,  působil 
stále  rozhodněji  ve  směru  absolutistickém  a 
ultramontánním  a  vydal  některá  nařízení,  kte- 
ráž vzbudila  prudký  odpor  strany  protestantské 
a  liberální.  Pokládalť  A.  ústavu  bavorskou  za 
stavovskou  a  nikoli  za  representativní  a  po- 
píral zodpovědnost  ministerskou.  Mnoho  hluku 
způsobil  jeho  souboj  s  předchůdcem  v  úřadě, 
knížetem  Ottingen-Wallersteinem,  na  něhož 
byl  A.  učinil  několik  prudkých  útokův.  A. 
vzbudil  proti  sobě  opposici  v  komoře  i  říš- 
ském sněme,  ano  popudil  proti  sobě  i  krále 
Ludvíka  I.,  zvláště  když  se  opřel  proti  tomu, 
aby  pověstné  tanečnici  Lole  Montezové  udě- 
len byl  indigenát  a  titul  hraběcí.  Byl  17.  ún. 
1847  2  ministerství  propuštěn,  jmenován  však 
bav.  vyslancem  v  Turíně.  R.  1848  zvolili  jej 
ultramontáni  do  druhé  komory,  avšak  A.  ne- 
moha zde  rozvinouti  žádné  působnosti,  uchýlil 
se  v  soukromí  a  zemřel  r.  1859.  Viz  o  něm 
Rohmerův  spis  Baiem  u.  die  Reaction  (1850) 
a  ofíic.  Die  Politik  der  bair.  Staatsregierung 

(1851). 

8)  Niels  Henrik  A.  (*  25.  srpna  1802  — 

f  6.  dubna  1829^,  slavný  norský  mathematik, 
narodil  se  ve  Fmdde  ve  stiftu  chrístiansand- 
ském  v  Norsku;  r.  1815  vstoupil  do  Školy 
kathedrální  v  Chrístianii  a  r.  1821  na  univer- 
situ v  témže  místě,  kde  setrval  po  čtyři  léta. 
Jsa  úplně  nemajetným  studoval  první  dvě  léta 
z  podpory  svých  professorů,  druhá  dvě  léta 
dostalo  se  mu  pro  jeho  neobyčejné  nadání 
podpory  vládní.  Na  přímluvu  prof.  Rasmusena 
a  prof.  Hansteena  poskytnuty  jemu  norskou 
vládou  prostředky,  aby  mohl  ve  svých  studiích 
pokračovati  v  Německu,  Itálii  a  Francii.  Do 
Berlína  přibyl  v  létě  r.  1825  a  pomeSkav  tu 
po  6  měsíců,  odjel  přes  Vídeň,  Benátky,  Mi- 
lán a  Turín,  aniž  se  byl  v  těchto  místech 
za  účelem  studií  zdržel,  do  Paříže,  kamž  při- 
byl v  červenci  1826.  Opustil  Paříž  v  lednu  1827 
a  vrátil  se  opět  přes  Berlín  do  Christianie  na 
jaře  roku  1828.  Stal  se  docentem  při  univer- 
sitě tamějŠí  a  ještě  téhož  roku  zástupcem  prof. 
Hansteena.  Zemřel  maje  teprve  27  let  ve  Fro- 
landsvarku  blíže  Arendalu.  R.  1827  jmenován 
byl  Členem  král.  společnosti  v  Tronthcimě.  Ve 
veřejném  seděni  pařížské  Akademie  dne  26. 
července  1830  přiřknuta  byla  veliká  mathe- 
matická  cena  A-ovi  a  Jakobimu  za  jejich  vy- 
nikající práce.  Polovina  A-ova  byla  však  již 
jen  jeho  dědicům  vyplacena.  První  pojednání 
podal    u    veřejnost    r.    1820   jakožto    mladík 


48 


Ábel  de  Pujol  —  Abélard. 


iSletý.  A.  byl  mathematik  neobyčejně  bystrého 
ducha;  veSkery  jeho  práce  vynikají  vzácnou 
přesností  a  hloubkou.  Nejdůležitější  z  nich 
vztahují  se  ke  theoriím  algebraických  rovnic 
a  funkcí  elliptickvch.  Byl  první,  který  doká- 
zal přesně,  ze  obecnou  algebraickou  rovnici 
stupně  vyššího  než  čtvrtého  nelze  řešiti  alge- 
braicky; vedle  toho  stanovil  zvláštní  třídu 
algebraických  rovnic  kteréhokoliv  stupně,  jež 
vždy  řešiti  lze  algebraicky  (viz  A -o  vy  rov- 
nice). V  theorii  funkcí  elliptických,  jejíž  po- 
čátky nedlouho  před  tím  podal  Legendre,  do- 
dělal se  A.  takových  výsledků,  že  po  Legendrovi 
a  vedle  Jakobiho  pokládá  se  právem  za  za- 
kladatele této  theorie.  Sebrané  spisy  jeho  vy- 
dány byly  dvakráte  francouzským  jazykem 
nákladem  státním;  poprvé  od  jeho  učitele 
Holmboea  r.  1839  (Christiania,  2  sv.),  podruhé 
s  titulem:  Oeuvres  compVetes  de  N,  //.  AbeU 
Nouvelle  édition  publiée  aux  frais  de  Tétat 
norwégien  par  L.  Sylow  et  S.  Lie.  Christiania, 
188 1  (2  svazky).  Obšírný  životopis  A-ův  vydal 
r.  1 88 1  prof.  Bjerkness  v  Christianii.         Řý. 

9)  Otto  A.  (*  1824  — 1 1854),  důkladný  děje- 
pisec něm.,  žák  Dahlmannův  a  Rankův.  V  Ber- 
líně připravil  pro  Monumenta  Germaniae  histo- 
rica  ku  vydání  několik  šváb.  pramenů  z  doby 
Hohenstaufů.  R.  1851  stal  se  soukromým  do- 
centem dějepisu  v  Bonne,  ale  zemřel  již  po 
3  létech.  Za  hlavní  úkol  vytkl  si  zpracování 
dějin  cis.  Fridricha  II.,  z  nichž  ale  vyšla  jen 
úvodní  monografie  Kónig  P/iilipp  der  Hohen- 
staufe  (Berl.  1852);  po  smrti  jeho  vydal  We- 
gele  Kaiser  Otto  IV.  und  Kónig  Friedrich  11. 
(Berl.  1856).  Z  drobných  spisů  jeho  sluší  vy- 
tknouti Die  Legendě  vom  heil.  Johann  Nepo- 
muk, kterýmžto  snaží  se  dokázati,  že  v  Če- 
chách zavedením  ctění  sv.  Jana  Nep.  umělým 
způsobem  odstraněno  bylo  ctění  M.  Jana  Husi, 
patrně  neznaje  zpráv  uvedených  v  Palackého 
Děj.  nár.  česk.  druhého  vydání,  II.  d.  č.  II. 
str.  284 — 285. 

10)  Sigurd  A.  (*i837  — t  1869),  děje- 
pisec něm.,  strýc  Ottův,  prof.  v  Giessenu. 
Napsal :  Ueber  den  Untcrgang  des  Longobarden- 
reichs  in  Jtalien,  Papst  Hadrian  /.,  Gesch.  Karl 
des  Grossen  (Jahr.  d.  deut.  Gesch.)  a  Parteiwesen 
in  England  r.  1783.  Nar.  v  Leonberku  u  Stutt- 
gartu, byl  žákem  Waitzovým  v  Gottinkách  a 
zemřel  v  rodišti  svém. 

11)  Karl  A.,  jazykozpytec,  nar.  1839  v  Ber- 
líně, nyní  professor  na  universitě  oxfordské. 
Naučiv  se  za  svých  studií  v  Tubinkách,  v  Mni- 
chově a  v  Berlíně  důkladně  angličině,  napsal 
již  jako  jinoch  1854  ve  zprávách  Syro-Egyptian- 
Society  studii  o  koptickém  jazyku  (»Coptic 
researches«).  Výklady  svými  Ober  den  Ursprung 
der  Sprachen  (1881),  Ober  den  Gegensinn  der 
Urwórter  (1883}  a  Einleitung  in  ein  ágypt,- 
semit.-indoeurop.  Wun^elwórterbuch  (1885)  vy- 
stihuje ve  slovech  duševní  jejich  výraznost, 
čímž  veliké  prokázal  služby  t.  ř.  sémasiologii 
č.  nauce  o  významu  slov,  jakkoli  duchaplností 
svou  mnohdy  smělé  domněnky  pronáší  na 
úkor  věcnosti.  Nám  Slovanům  je  sympathi- 
ckým  zvláště  ve  spise  Slavic  and  latin  z  r.  1883. 
Hlavních  jazykozpytných  zásluh  získal  si  však 


dotčenými  studiemi  egyptologickými.  (Srovn. 
A.  F.  Pott :  Allg.  Sprachwissenschaft  und  Karl 
Abels  ágypt.  Sprachstudien.  1886.)  O  snaze 
jeho,  vyložiti  v  hovorech  Slovanů  se  týkajících 
původ  Malorusů  (Slavorusů)  a  Velkorusů  (Fino- 
tatarorusů)  a  některé  zjevy  ze  slovanské  socio- 
logie v.  »Slov.  sbor.«  1885  s^«  579  ^  623  atd. 

12)  Eugen  A.  (*  1858),  professor  na 
universitě  v  Pešti  a  přední  znatel  klassických 
jazyků  u  Maďarů.  Práce  jeho  týkají  se  epiků 
řeckých.  Sepsal  De  cod.  Ambrosiano  Lithi- 
corum  Orphei  (1879),  vydal  pečlivě  pozdního 
inckého  epika  Kollutha  (Colluthi  Lycopolitani 
carmen  de  raptu  Helenae\  r.  1881  báseň  Orfeovi 
přičítanou  Lithika,  r.  1882  básně  Jana  z  Gázy, 
Descriptio  tabulae  mundi  a  Anacreontea,  r.  1885 
básně  orfícké  (Orphica\  r.  1886  homérské  hym- 
ny, epigrammy  a  batrachomyomachii.  Mimo 
to  sepsal:  Adalélok  a  humanismus  tórténetéhex^ 
Magyarors^ágon  (Příspěvky  k  dějinám  huma- 
nismu v  Uhrách)  a  konečně  vydal:  Scholia 
in  Pindari  Epinicia  ad  lib.  man.fidem  ed.  (vol.  II. 
fasc.  I — 3);  Scholia  vetera  in  Pindari  Nemea  et 
Isthmia  continens  (Berlín  1884).  Vydání  A-ova 
jsou  vesměs  zdařilá,  materiál  rukopisný  jest  zde 
pečlivě  sebrán  a  uspořádán.  1^.  Bbk. 

Ábel  de  PuJol  [píižoll  Alexandre  De- 
nis, franc.  malíř  historických  obrazů,  nar.  1785 
ve  Valenciennes,  byl  žákem  Davidovým,  k  je- 
hož klassickým  zásadám  se  hlásil.  R.  1810  získal 
si  římskou  cenu,  1814  první  medalii.  Maloval 
mnoho  obrazů  v  kostelích  a  jiných  budovách 
veřejných  (na  př.  v  burse  pařížské),  z  nichž 
vynikají :  Smrť  Britannikova,  Sv.  Štěpán  hlď 
sající  evangelium,  Pohřeb  Panny  Marie,  oltářní 
obraz  v  chrámě  St  Madeleine.  Zemřel  18Ď1 
v  Paříži. 

Abélaxd  Pierre  (1079— 1 143),  jeden  z  nej- 
známějších filosofů  scholastických,  narodil  se 
v  městě  Palais  (Palette,  Palatium)  u  Nant,  byl 
za  svého  mládí  žákem  nominalisty  Roscellina 
a  přišel  asi  po  r.  1095   do  Paříže,  kdež  zdo- 
konalil své  vzdělání,  poslouchal  realistu  Viléma 
ze  Champeaux  (de  Campellis)  a  za  krátko  sám 
mistrem  učitelem  se  stal.    I  založil  v  zámku 
melunském  u  Paříže  vlastní  svou  Školu,  již 
pak  později,  když  netušeného  úspěchu  dochá- 
zel, přeložil  ještě  blíže  k  Paříži  do  města  Cor- 
beilu.  Uškodiv  přílišným  namáháním  duševním 
zdraví  svému  musil  ustati  v  činnosti  učitel- 
ské, vrátil  se  v  otČinu  svou,  ale  za  několik  let 
účastnil  se  opět  výkladův  a  disputací  Viléma 
Champeauxského  (asi  r.  11 10),   a  když  tento 
se  stal  biskupem  chalonským,  A.  též  studiím 
theologickým  se  věnoval  a  konečně  v  Paříži 
samé  zahájil  vedle  přednášek  filosofických  pf  ed- 
nášky  o  theologii.    Mocen  jsa   všech   řečni- 
ckých dojmů  a  podporován  skvělými  prostředky 
zevnějšími,  postavou,  hlasem  i  odvahou,    pů- 
sobil neodolatelně  na  posluchače  valem  k  nČmu 
se  sbíhající  (míval  někdy  prý  až  5000  posI'i* 
chačů,    mezi    nimi   jména    později    proslulá)* 
sláva  jeho  rostla  a  vrstevníci  nadšenými  vý- 
razy velebili  jeho  učenost  i  ducha,    1  u  roku 
1 1 17  poznav  spanilou  a  duchaplnou  Hcloisiu. 
sedmnáctiletou  neteř  přítele  svého,  kanovníka 
Fulberta,  stal  se  učitelem  a  milencem  jejím. 


Abélard. 


49 


Po  rozmanitých  příhodách,  v  nichžto  velko- 
dušnost  Heloisina,  ale  na  straně  A-ově  jakási 
povážlivá  vypočítavost  se  jeví,  dal  jej  Fulbcrt 
ze  msty  přepadnouti  a  vyklestiti,  aby  mu  za- 
mezil přístup  k  vyšším  hodnostem.  A.  zdrcen 
uchýlil  se  do  kláštera  sv.  Diviše,  ale  nepo- 
hodnuv se  s  mnichy  opustil  sídlo  toto  a  v  No- 
.^entu  nad  Seinou  vystavěl  si  příbytek  a  kapli 
věnovanou  Svatému  duchu  Utěšiteli  (Paraklét). 
Obé  zfistaviv  pak  Heloise,  jež  byla  také  do 
rádu  vstoupila,  a  jejím  družkám  klášterním, 
obrátil  se  do  Paříže,  kdež  na  jevišti  prvních 
svých  zdarů  znova  své  výklady  počal  i  pověsti 
předešlé  dosáhl,  ovšem  spolu  ve  spory  se  do- 
stal, které  ho  však  přiměly  jen  k  čilejší  čin- 
nosti spisovatelské.  Nové  hádky  a  nesnáze  od- 
tud vzešlé  ztrpčovaly  stále  život  jeho,  až  ko- 
nečné znavený  dialektik  poslední  útulek  našel 
v  převorstvi  sv.  Marcella  u  Chalonsu,  kdež  po 
dvou  létech  skonal  na  lepru.  Heloisa  mu  zů- 
stala véma  a  láska  její  zazářila  tím  čistěji 
v  oné  nešťastné  době;  vyprosila  si  jeho  mrtvolu 
a  pochovala  ji  v  Paraklétu,  kdež  i  sobě  samé 
určila  hrob.  Kosti  jich  obou  byly  několikráte 
přeneseny  a  posud  na  pařížském  hřbitově  Pere 
laChaise  ukazuje  se  hrobka,  kdež  odpočívají. 
Vzájemné  listy  jejich  zůstanou  dojímavým  do- 
kladem nejohnivějších  vznětů,  jichžto  srdce 
lidské  jest  schopno,  a  zvláště  o  vznešené  po- 
v^zc  Heloisině  svědčí.  Bohatý  a  intensivní 
život  vnitřní  nám  se  tu  otvírá  i  pásmo  ze- 
lenějších příběhů,  rovněž  rozmanitých  a  vy- 
značujících celou  dobu  tehdejší.  —  Na  školách 
klášterských,  od  VIII.  stol.  počínajíc,  rozmohla 
se  snaha  osvojiti  si  a  rozšířiti  vzdělanost  staro- 
vékou,  spolu  však  užiti  výtěžkův  oněch  k  ob- 
jasnění obsahu  nauky  křesťanské;  i  povstala 
fJosofie  odtud  nazvaná  Školská  Čili  scholastická. 
Jméno  původně  tak  prosté  nabývalo  znenáhla 
obtěžkaiiého  významu  a  přídavek  »schola- 
ííický«  se  rozšířil  konečně  na  celou  filosofii 
středověkou,  která  měla  za  účel  učiniti  články 
víry  také  předměty  hlubšího  přemýšlení,  určiti 
poměr  mezi  vírou  a  rozumem  a  proukázati 
zádoucný  souhlas  mezi  zjevením  a  zkoumá- 
ním. Totč  ráz  filosofie  scholastické;  známou 
rnl poveď,  že  jest  >služka  bohovědy«,  dlužno 
bráti  ve  smysle  závažném ;  nejsvětějšímu,  totiž 
pravdám  zjeveným  měla  býti  filosofie  služkou 
k  rozjímati  o  nich  hloubavým  duchem.  Stojí-li 
ono  první  pevně  v  myslech  věřících,  jest  úloha 
služky  znamenitá,  velebná.  Vynikla  celá  řada 
rByslitcIů,  kteří  především  pěstovali  dialek- 
tiku^ již  bychom  mohli  označiti  nejen  dle  pů- 
vodního smyslu  jakožto  umění  rozmlouvací, 
nýbrž  i  jakožto  nauku  o  správném  myšlení  a 
r'^znání,  tedy  logiku  i  noétiku,  spojenou  s  řeč- 
ni rtvím»  s  uměním  disputačním  a  s  úryvky 
;.ných  blízkých  nauk.  K  těmto  dialektikům  ná- 
leží A.,  jenž  spolu  s  jinými  kráčeje  cestou  od 
sv.  Anseíma  Canterburského  raženou  hlavně  po- 
máhal dodávati  bohosloví  středověkému  formy 
dialektické.  Poněvadž  důrazněji  váhu  klade 
na  úděl  rozumu,  nabývá  jeho  filosofování  rázu 
rationalistíckého,  což  jej  odlišuje  od  mnohých 
myslitelft  tehdejších.  Smělým  vystupováním 
vzbudil  obdiv  i  pohoršení,  ale  zajisté  též  při- 

fy.tár  SloTBik  Haséa/,  ar.  I.  SS/1  1889. 


vedl  do  snah  scholastických  něco  svižnosti 
a  vzletu.  Svobodné  badání  bylo  mu  heslem 
ve  filosoňi,  a  ač  poznával,  že  rozum  náš 
má  meze,  kterých  nemůže  překročiti,  přece 
A.  pokládal,  že  rozum  v  oboru  svém  vlastním 
má  si  počínati  svobodně,  že  jsou  látky,  o  kte- 
rých sám  dle  svého  uznání  rozhoduje  a  k  auto- 
ritě utíkati  se  nemusí.  Přirozeným  světlem 
rozumu  má  osvěcována  býti  víra,  všechno 
máme  dříve  prozkoušeti,  nežli  to  přijmeme, 
a  věřiti,  jen  když  přesvědčeni  jsme.  Za  svého 
mládí  A.  více  dialektikou,  v  zralém  věku  ta- 
jemstvími náboženskými  se  obíral.  Dialektiku 
ovšem  převzal  ve  věcech  hlavních  od  učitelů 
svých,  kteří  ji  drželi  jakožto  odkaz  starověku, 
ale  v  mnohých  věcech  ku  potřebám  svým 
upravili,  a  tím  se  dostal  i  A.  do  proudu  pal- 
čivých otázek,  které  za  jeho  doby  horlivě  byly 
protřásány.  Ve  sporu  mezi  realismem  a  nomi- 
nalismem  A.,  jak  přiměřeno  též  onomu  dvo- 
jímu zdroji  jeho  vzdělání  (Roscellin  a  Cham- 
peaux),  zaujal  jakési  prostřední  stanovisko. 
Kdežto  realismus  učil,  že  obecniny  čili  ab- 
straktní pojmy  jsou  věci,  nominalismus  pak, 
že  jsou  jména  pouhá:  obrátil  se  A.  proti 
oběma  tvrdě,  že  nejsou  ani  věci  ani  jména, 
nýbrž  pomysly  ducha  (conceptus),  a  pokládá 
ooecninu  za  něco,  co  schopno  jest,  aby  o  mno- 
hých věcech  pověděno  býti  mohlo.  V  tomto 
povědění  (výpověď,  sermo)  klade  jsoucnost 
obecniny.  Rozum  nአ shrnuje  předměty  podlé 
podobnosti  ve  třídy,  a  tyto  třídy  jsou  druhy 
a  rody  (species  et  genera),  nazvány  jsouce 
obecni  námi  (universalia).  Každý  druh  jest  sbír- 
kou podobností,  tedy  složený  z  několika  částek, 
a  dává-li  se  mu  jméno,  jest  to  jméno  jakéhosi 
souhrnu,  asi  tak,  jako  se  dává  jméno  národu, 
který,  ačkoli  složen  z  mnoha  jednotlivců,  také 
se  zove  jeden.  Učení  toto,  později  koncep- 
tual  ismem  zvané,  jak  patrno,  v  jádře  svém 
blíží  se  přece  k  nominalismu,  a  změna  více  se 
týká  názvů  zde  užívaných  než  vlastního  jádra. 
Obyčejně  historikové  zde  říkají,  že  A.  onoho 
sporu  nerozhodl,  aneb  že  není  dosti  jasno,  na 
kterou  stranu  se  přidává.  V  bohosloví  sluší  vy- 
tknouti některé  náhledy  A-ovy,  které  tendenci 
jeho  zvláště  vyznačují.  Tak  ihned  víru  samu 
pojímá  A.  po  rationalisticku  jakožto  zvláštní 
vědění  o  věcech  nadsmyslných,  nám  se  ne- 
zjevujících, při  čemž  ovšem  zdůvodnění  článků 
víry  se  ukazuje  nutným  a  zřetel  k  autoritě 
vypouští.  Bůh,  tak  učí  A.,  nemohl  učiniti  ni- 
čeho jiného,  než  co  a  jak  učinil,  a  zejména 
nemohl  to  učiniti  lépe  než  jest.  Neboť  ježto 
Bůh  potřebuje  pouze  slova,  aby  něco  bylo  a 
jeho  všemohoucnost  se  projevila,  jest  mu  jedna 
i  druhá  cesta  stejně  možná,  jeden  druh  dobra 
stejně  blízký  a  možný  jako  jiný,  a  tu  by  se 
byl  dopustil  nespravedlivosti,  kdyby  byl  v  sku- 
tek neuvedl  veškeré  dobro,  jež  učiniti  mohl. 
Za  druhé  Bůh  nic  neučiní  ani  neostaví  bez 
příčiny  dostatečné  a  dobré ;  jest  tedy  všechno, 
co  učinil,  přiměřeno  a  zdůvodněno.  Bůh  proto 
nemohl  svět  stvořiti  v  jiném  čase,  poněvadž 
nemoha  zadati  neskonalé  své  moudrosti,  umí- 
stil každý  děj  v  dobu,  která  jest  a  byla  nej- 
přiměřenější stavu  všehomíra,  ano  ani  nemohl 


50 


Abelasis  —  Ábele  z  Liiienberka. 


překaziti  zlo,  poněvadž  zlo  jest  zdroj  velikých 
výhod,  kter£  jiným  způsobem  nebyly  by  k  miatu 
pfiSly.  I  zlo  má  svou  dobrou  strinku  a  v  tř 
má  svou  omluvu  i  důvod  jsoucnosti  své,  —  tak 
vyrozuje  se  jistý  optimismus  —  a  proto  i  se 
svým  zlem  svít  jest  nejlepSI,  jak  dle  moudrosti 
a  moci  boíi  býti  musí.  Pomysl  tento  pozdíji 
objevuje  se  jeSté  zevrubnfji  zpracován.  V  Tro. 
jici  vidi  A.  ne  tfi  osoby,  nýbrí  podlé  stano- 
viska, se  kterého  hledíme,  spí?e  attributy  či 
vlastnosti  jediné  a  téže  bj*tosti.  Bůh  Otec  vy- 
jadřuje vSemohoucnost  či  plzeS  vScch  doko- 
nalostí, Bůh  Syn  moudrost.  Duch  svatý  dobro- 
tivost či  lásku.  Vedle  jiných  tvrzení  a  obdob, 
kterými  objasňuje  poměr  tři  boíských  osob. 
sluSf  vytknouti  i  míněni  jeho.  íc  uí  někteří 
filosofově  starovécf  tuSili  dogma  o  Trojici,  ze- 
jména Plato,  jehožto  světoduSe  znamená  prý 
ducha  svatého.  Příkladem  a  slovy  svými  JežiS 
Kristus  nás  k  dobru  vede,  v  čemiE  jediné  zá- 
leží milost  jeho.  K  ní  Človék  přilnouti  může 
prostředkem  svého  rozumu,  bez  pomoci  cizí; 
nebot  hřích  prvotní  není  jakési  skutečné  pro- 
vinění. n;^brž  bída  a  obtížný  stav,  jemuž  lidé 
podrobeni  jsou  narozením  svým.  Toto  pojí- 
máni prvotního  hříchu  souvisíš cthikou  A-ovou; 
kdo  není  v  užíváni  rozumu  a  svobody,  ne- 
může se  proviniti   ani  přestupkem  ani  zane- 


vSechno  záleží  na  úmysle;  výkon  sám  není 
nic  a  tudíž  ani  nezáleží  na  tom,  zdali  více 
méně  jednáme  neb  nejednáme,  jen  když  to 
souhlasí  s  naSím  svědomím.  V  tomto  souhlase 
mezi  svědomím  a  úmyslem  spočívá  jakost  a 
ráz  mravní  povahy.  V£e,  co  se  koná  proti 
světlu  svědomí,  jest  neřest,  —  vše,  co  se  řídí 
podlé  něho,  jest  \-ylouceno  z  hříchu,  ano  ti, 
klcří  Krista  k  smrti  odsoudili,  byli  by  více 
zavinili,  kdyby  byli  jeho  £etřiU,  vzdorujíce 
hlasům  svědomí  svého. 

Tato  a  podobná  míněni  potkala  se  vSak 
s  odporem  na  straně  pravověrné  a  mnohá  z  nich 
byla  výslovní  zavržena  v  církevních  sněmích, 
zejména  v  Soissoně  (1121)  a  v  Sentě  (1140). 
Prese  všechnu  bujnou  a  vzdornou  bojovnost 
povahy  své  A.  se  vSem  nálezům  církve  pod- 
robil úplně  a  v  kiáStcrlch.  kde  se  zdržoval, 
vedl  život  bezúhonný,  přísný,  vSem  předpisům 
kázně  přiměřený  a  zemřel  jako  pravý  vzor 
bohabojného  křestana.  jakž  to  vysvitá  ze  vSech 
hlasů  současných  svědků.  —  Hlavni  spisové 
A-ovi  jsou.  filosofické ;  Dhlogus  iitter  philoso- 
phum,  Jttdaeum  el  Christianům;  Spis  o  dialek- 
tice; Theolofiia  Christiana  a.  Introductio  ad 
Iheologiam;  theologický  spia:  Sic  et  non; 
spis  ethický:  Sciio  te  ipsum;  fíistoria  calami- 
tatům,  životopis,  a  konečně  dopisy  mezi  Abé- 
tardem  a  Heloisou.  Nejúplnější  a  nejkpSf  sbírku 
jeho  děl  pořídil  Victor  Cousin  v  Paříži  (1840 
a  1S59).  o  životě  jeho  nejobšírněji  pojednal 
hrabě  Charles  de  Remusat  (Paříž  1S45);  o  mi- 
lostném poměru  jeho  vSak  stává  celá  literatura 
ve  francouzském,  aníjlickém  i  v  jiných  jazy- 
cích, kteráž  pod  heslem  >AbéIard  a  Heloisei 
zřejmá  jest  z  přehledných  seznamů  bibliogra- 
fických. Dd. 


AbclkSla  jmenují  v  Alexandrii  drobné, 
dužnaté,  olejnaté  a  poněkud  aromatické  hlízy, 
jichž  se  pro  občerstvující   chuť  k  pokrmům 


jedlého  ( Cyperus  esculentus). 


5.  srpna  1495,  potvrzeno  12.  pros.  1547  a  opět 
12.  Čna.  1637.  Do  stavu  rytířského  povýSen 
rod  ten  dne  jo.  května  164J  a  do  stavu  svob. 
pánů  dne  4.  srpna  170S.  Znak:  Stit  rozČtvr- 
cený,  jehoí  první  a  čtvrté  pole  je  Šachované, 
v  druhém  a  třetím,  na  příí  rozdéleném  barvou 
modrou  a  stříbrem,  je  orel  jednohlavý  ke  středu 
Štítu  hledící,  Štítek  střední  nese  heraldickou  lilii. 
(Viz  vyobr. í.  14.)  —  Zrodu  toho  vynikl  l)Kri- 
Stof  Ignác  A.  z  L.  («  1628  —  \  1685).  Na- 
rozen 19.  května  r.  1628  v  Breisgavě,  vstou- 
pil záhy  do  služby  státní,  v  niž  prodělal  kar- 
riéru   úřednickou   z  dola.    Za   Ferdinanda  III. 


\iy\  dvorním  a  kommerciálním  radou,  1655 
tajným  dvorním  sekretářem  a  referendářem 
pro  země  vnitrorakouské.  Později  za  Leo- 
polda I.  stal  se  sekretářem  rady  konferenční 
a  získal  si  přízně  a  důvěry  císařovy,  jenž 
užíval  služeb  jeho  v  nejdůležitějších  a  nejchou- 
lostivějších záležitostech.  R.  1670  byl  A.  ěle- 
nem  zvláštního  soudního  dvoru,  který  sesta- 
ven byl  za  příčinou  souzení  velezrádců  uher- 
ských Zrinského,  Franko  pána  a  Nad  as  dýho  a 
řídil  i  popravu  neSfastných  hrabat.  V  listo- 
padu téhož  roku  poslán  také  do  átyrskéhn 
Hradce  ku  popravě  hrab.  Tattenbacha  (i.  pros. 
1671)  co  cis.  kommissař.  A.  radil  císaři  ke  zru- 
Sení  ústavy  uherské  a  b^*l  za  příčinou  prove- 
dení toho  záměru  poslán  1  několikráte  do  Uher. 
B.  1674  byl  A.  členem  kommisse.  která  měla 
na  základě  zabavených  spisů  sestaviti  obža- 
lobu proti  knížeti  Václavovi  z  Lobkovic,  prs- 
nímu tajnému  radovi  cis.  Leopolda,  a  dne  16. 
října  t.  r.  podepsal  spolu  s  císařem  dekret, 
jímžto  Lobkovic  ode  dvora  vypověděn  do 
Roudnice.  A.  s  jinými  způsobil  pád  hr.  Sinzen- 
dorfa,  na  jehož  místí  stal  se  1660  presiden- 
tem dvorní  komory  se  služným  20.000  zl.  K. 
1683  při  vypuknutí  vilky  turecké  vzdal  se 
úřadu   toho,  ale  i  dále  užíváno  služeb  jeho 


Ábeles  —  Abelmoluch. 


51 


k  různým  kommissím,  zvláště  v  Uhrách.  A.  f  12. 
října  1685  ve  Vídni  nezanechav  potomků.  — 
Předkem  nyní  žijících  svob.  pánfi  A-ů  z  L.  jest 
starší  bratr  Kríštofův  2)  MatyáS  A.  z  L., 
který  žil  také  ve  službách  dvora  rakouského 
a  pokusil  se  i  ve  spisovatelstvi  sepsav  nékteré 
spisv  historické  a  právnické,  z  nichž  nejdfile- 
zitéjší  Metamorphosis  telae  iudiciariae  (Norim. 
16S6,  5  svazků)  byl  také  do  jazyku  angl.,  franc. 
a  holi.  přeložen,  f  23.  dubna  1673  ve  Vídni.  — 
3)  Frant  A.  z  L.,  svob.  pán,  c.  k.  podmar- 
sálek  ('•  1766  —  +  1 86 i).  Narodiv  se  vSzakosi 
v  Banáté,  kde  otec  jeho  byl  kamerálnim  úřed- 
níkem, vstoupil  do  vojska  již  1783,  účastnil  se 
víech  válek  v  dobé  té  vedených  a  byl  i  něko- 
likráte raněn«  R.  1834  vstoupil  do  výslužby  a 
trávil  poslední  léta  věku  svého  ve  Štýrském 
Hradci.  —  4)  František  A.  z  L.,  syn  před., 
c.  k.  generál-major  (*  1818  — f  1880),  vyzna- 
menal se  r.  1864  ve  válce  šlesvicko-holštýnské. 

Ábeles  Šimon,  izletý  židovský  katechu- 
men v  Praze,  jenž  tajně  na  kázání  chodil  a 
ke  křtu  se  připravoval,  zaČež  od  vlastního 
otce  dne  21.  února  1694  zabit  byl.  Tělo  jeho 
nejprve  v  kapli  staroměstské  radnice  vysta- 
veno a  odtud  dne  31.  března  1694  v  slavném 
průvodu,  při  němž  ve  všech  70  kostelích  měst 
Pražských  se  vyzvánělo,  neseno  do  chrámu 
týnského,  kdež  pochováno.  Mramorová  deska 
nad  hrobem  a  podobizna  A-ova  dosud  se  na- 
chází v  chráme  týnském.  Viz  >Světozor«  1885, 
str.  374.  sled. 

Abeli  (plur.),  městečko  v  novoalexandrov- 
^éra  új.  v  gub.  kovenské  na  ř.  Pokrevně  nebo 
Krevně,  stanice  žel.  dráhy  se  4900  obyv.  Na 
blízku  jest  jezero  Abelské,  spojené  řekou 
Krevnou  s  jez.  AntonoSským. 

Abelia  R.  Brown,  rod  rostlin  z  čeledi 
Caprifoliaceí,  podčel.  Loniceroideí,  ke  cti  če- 
katele Clarkea  Ábela  pojmenovaných.  Malé 
keříky  v  jihovýchodní  Asii  a  Americe  s  visu- 
tými bělavými  nebo  růžovými  květy,  které  po 
celé  léto  se  vyvinují,  s  pilovitými  neb  zubatými, 
vét§inou  vždy  zelenými  lupeny.  Květ  má  značný 
kalich,  nálevkoví  tou,  u  zpodiny  Často  vakovitě 
njziířcnou  korunu,  5  tyčinek  a  3pouzdrý  se- 
mcnník  s  jediným  plodným  pouzdrem  a  s  hla- 
"latou  bliznou.  Nejkrásnější  jest  plnokvětá 
^'  floribynda  Decsn.  z  Mexika,  která  někdy 
í  zimu  přestojí.  A.  tríflora  R.  Br.  z  Himálaj- 
'•kého  pohoří  má  listy  pouze  u  zpodiny  zu- 
■^íé,  po  kraji  brvité  a  kvítky  na  konci  větví 
'■^ytejně  3,  s  korunou  u  zpodu  nerozšířenou 
a  s  kalichem  úzkolistým.  A.  unijlora  R.  Br. 
f  uny,  má  listy  oddálené  slabě  zubaté,  lysé, 
^aliiní  lístky  elliptičné  a  korunu  purpurovou, 
vakovitě  nadmutou.  A-e  nepěstují  se  v  sadech 
^íbec,  nýbrž  po  různu  v  půdě  suché  a  v  zimě 
P«^  krytbou.  Jinak  mrznou  až  na  zpodek.  Mno- 
žení řízky  jest  u  nich  obvyklým.  Děd, 

Abelín  JohannPhilipp,  polyhistor,  pře- 
»:!adatel,  kompilátor  a  publicista  ve  službách  na- 
kladatelů Jennische,  Meriana  a  Hiilsa,  *  vStrass- 
bai^u  v  2,  polovici  XVI.  stol.,  f  tamtéž  r.  1637. 
Psával  se  též  Abelaeus,  Arlanibaeus,  J. 
í^ottfried  neb  Gotofredus.  Sepsal  Histo- 
riscke  Chronik  od,  Beschreibung  der  Geschichte 


von  Atifang  der  Welt  bis  r6íf),  vydanou  jmé- 
nem Gottfried,  která  se  dočkala  několika  vy- 
dání a  byla  od  Meursa  přeložena  do  jazyka 
hoUandského.  Merian,  obratný  nakladatel 
frankfurtský,  uložil  A-ovi,  aby  pokračoval  v  této 
kronice,  kterouž  pak  A.  vydal  svým  jménem 
a  sice  díl  11.  r.  1633,  kdežto  i.  díl  chronolo- 
gicky předcházející  vyšel  teprv  1635  pod  ná- 
zvem Theatrum  Europaeum  oder  Beschreibung 
aller  denkwúrdigen  Geschichten,  so  hin  und 
wieder,  fůmemlich  in  Europa  von  16 ij  sich 
^ugetragen.  Z  díla  toho  vyvinul  se  rozsáhlý 
sborník  historický,  sáhající  až  po  rok  17 18, 
v  němž  pokračováno  v  létech  1646 — 1738  od 
různých  spisovatelů  s  nestejným  zdarem  a 
jehož  vyšlo  celkem  21  dílů  ve  folio,  z  nichž 
od  A-a  sepsané  dva  první  jsou  nejcennější.  — 
A.  sepsal  také  17.  a  18.  díl  podobného  sbor- 
níku od  Gottharda  Arthusa  založeného  a  na- 
zvaného :  Mercurius  Gallo-Belgicus  Succenturia- 
tuSy  dějiny  protinožců,  Švédska,  Indie  a  jiné 
spisy,  jimž  obzvláštní  ceny  dodávají  výtečné 
rytiny  Merianovy,  kterými  jsou  ozdobeny; 
to  platí  také  o  jeho  výkladu  Metamorphos 
Ovidiových  (Frankf.  1619),  ozdobeném  četnými 
mědirytmami  od  Jana  Dircka  de  Posy. 
Srovn.  habilitační  spis  Droysenův:  Arlanibaeus, 
GodofreduSt  Abelinus  (Halle  1864)  a  Článek 
Liliencronův  v  »Allg.  deutsche  Biographie^ 
I.  díl  str.  18 — 19.  A7f. 

Abelité,  křesť.  sekta  v  okolí  Hipponu  v  se  v. 
Africe  ve  IV.  stol.  Opírajíce  se  o  staré  podání, 
že  Ábel,  aČ  byl  ženat,  zůstal  bezdětek,  žili 
v  manželství  zdrželivě,  adoptujíce,  aby  nevy- 
mřeli,  děti  cizí.  Trvali  krátkou  dobu  od  cis. 
Arkadia  po  ml.  Theodosia. 

Abell  John,  proslulý  anglický  kleštěnec. 
*  okolo  1660  bezpochyby  v  Londýně,  kde  byl 
již  1679  členem  král.  vokální  kapely,  +  po  17 16. 
V  revoluci  1688  jako  přívrženec  papežův  při- 
šel o  svůj  úřad  i  skvělý  plat  740  lib.  st,  na- 
čež se  odebral  na  kontinent,  kdež  na  uměle- 
ckých cestách  ve  Francii,  Hollandsku,  Něme- 
cku a  Polsku  slavil  triumfy.  Později  vlastní 
vinou  sešel,  že  jen  živořil.  Několik  blažších 
chvil  zažil,  navrátiv  se  na  jeviště  své  bývalé 
slávy,  do  Londýna  okolo  1700.  Trvale  se  tam 
však  nezachytil  i  uchýlil  se  v  zátiší  do  Cam- 
bridge, kdež  vydal  A  coliection  of  songs  in 
several  languages  (sbírka  zpěvů  v  několika  ja- 
zycích), věnovanou  králi  Vilémovi  III.  a  A  col- 
iection of  songs  in  English  (sbírku  zpěvů  po 
anglicku).  Před  tím  vydal  v  Amsterodame 
větší  dílo  Les  airs  ď  Abeli  pour  le  concert 
(koncertní  písně  Abellovy);  některé  jeho  zpěvy 
obsahuje  též  sbírka  podivného  názvu  Pills  to 
purge  melancholy,  (Pilulky  pro  zahnání  trudno- 
myslnosti.) Ný. 

Abelly  Louis,  theolog,  franc.  (*  1603  — 
t  1691),  biskup  rhodský,  proslulý  svým  spo- 
rem s  jansenisty.  Seps.  mimo  jmé  životopis 
sv.  Vincence  (1664)  a  spis  proti  jansenistům 

I  Medulla  theologica  (1660).  Vzdav  se  biskupství 

I  zemřel  v  klášteře  v  Paříži. 

Abelmolnohy  abelmeluch,  orientální 
název  některých  rostlin  pryšcoví tých,  které  mají 

;  semeno  počišfující  a  rychle  účinkující.    Děd, 


52 


Abelmoschus  —  Abensberg-Traun. 


Abolmoaohns,  AbelmoS  vizHibiscus. 

Abaloofl  (;-  iSzS).  sochaf  belKÍeký,  naro- 
zený v  Luviini,  íáli  Karla  Hendrika  Geertsa, 
PrAce  jehn  v  mramciru  a.  dřevi  vyvedené 
iclobi  mnohé  kustely  v  Belgii,  severní  Francii 
i  Anfilii. 

Ábelovy  roTsloe  jsou  zvláštní  třídou 
alg.  rovnic,  jež  lze  feSiti  algebraiclcy.  Alg.  rov- 
nice »'•<>  stupni  slově  tenkráte  A-ou,  výhovu- 
ji-li  jeil  kořeny  térnto  dvéma  podmínkám : 
r.  VeSkery  koi'eny  x,,  x,,  .  .  .,  x„  jsou  racio- 
nální funkce  jednoho  t  nich,  na  př.  x„  takže 
kořeny   lze  psáti   ve   tvaru  x„  »,(x,),   e,{x,), 

..  .,  «„-,  (x,).   při   čemž   ©„  9, 8,.-, 

znail  racionálné  funkce;  2.  funkce  0  jsou  ta- 
kové, ze  plati  e^-ftíx,)  — 9,e,.tx,).       Řý. 

AbelŮT  UteoTémv.  Addifnitheorém. 

Aben  (chald.  vlastní  abbén),  arab.  ibn, 
hebr.  bén  ^:  potomek,  syn,  slouží  k  ozna- 
čeni původu  skuteíného  neb  i  umfle  od  osob 
biblických  odvozeného,  poslednĚJSí  na  pfíkl. 
v  Aben  Ezra,  jehož  otec  slul  Meir,  nazván  jest 
■  rabbl  Abrahám  a.  Ezrá»  t.J.  potomek  Ezrů v. 
Slova  sa.  složená  hledej  pod  druhou 
částí  složeni ny, ku př.AbenEzrá v. Ezrá. 

AbenakovA  (A  b  e  n  a  q  u  i  s,  A  b  e  n  a  k  i),  vy- 
mirající  vétev  Indiánů  Algonkínfl  v  severo- 
vjchodnf  Americe  na  pofířl  sv.  Vavřince  při 
jeho  ústí  (v  Mainf,  Nov.  BrunSvicku  a  Nov. 
Skotsku). 

AbOBbflrí,  místečko  v  bavor.  Středních 
Frankách  v  okr.  schwabaSském  s  T568  obyv. 
(1SS5),   továrnami   na  jehly,   sklo  a  zrcadla. 


rádž,  Aben  Zerág},  proslulý  rod  maurských 
velmožů  v  Kordové  a  Granadé.  Rod  ten  pfi- 
íel  v  Vlil.  st.  po  Kr.  do  Španěl  a  nazván  po 
Jusúfu  ben  Zerágo  v  i,  důvěrníku  krále  Muham- 
meda  Vil.  pranadského,  jemuž  byl  na  trůn 
dopomohl.  Statečnosti  se  vyznamenal  i  syn 
Jusúfův  aben  Zerág.  Oba,  j'akož  i  jiní  čle- 
nové rodiny  oslavováni  jsou  ve  Španělských 
romancích,  zvláště  v  XV.  a  XVI.  stol.  Ráz  ro- 
mantický máji  též  dalSi  osudy  rodiny,  jak  nám 
je  dochoval  proslulý  román  Gineza  Pereza  de 
Hita  Histoiia  de  las  pucn-as  eivilcs  de  Gra- 
nada (1595,  1604).  Hlavni  osou  románu  to- 
hoto je  známé  úhlavní  nepřátelství  se  Zcgry 
(14S0— gs),  soupeřícím  rodem  maursky-m.  Se 
Zegry  spojil  se  král  Abú  Hasan,  proti  němuž 
se  prý  spikli  A.  a  zahubil  skoro  celý  rod  v  sini 
Alhambry,  která  až  posud  slově  >sál  A-í;ův<, 
Román  PerezQv  byl  podkladem  románu  AI- 
iiiahiJai-ec  od  Mile  de  Scudéry  a  výteínému 
vypravování  Chateaubriandovu;  Les  aven- 
liircs  du  dernkí-  des  Abencérafics  (dočešt.pfl. 
HansRJrKKdle  něhož  spracoval  Jouy  text  k opeře 
Clierubiniho  Les  Abcncóragcs.  Pokud  romancp 
se  zakládají  na  pravdě,  není  dosud  dostatečně 
vySetřeno.  V.  A.  Huber,  Skizzen  aus  Spa- 
nSen.  I.  31  í  násl. 

AbBn&berg,  hora  najv.  konci  Thunského 
jezera  ve  Svýc.  kantonu  bernském  nad  Inler- 
laky.  1 157  iH  vys.,  klimatické  léíebné  miáto, 
jehož  Hotel  BeJlcvue  nalézá  se  ve  výJi  ii39ni 
n.  m.  Vel!;olcpá  vyhlídka. 


Abíndrotb  Amadeus  Auguste*  1767  — 

\  1842),  advokát,  radní  a  v  čas  franc,  okkupacc 
ředitel  policie  v  rodném  svém  mésté  Ham- 
burcc,  kdež  po  přivtěleni  jeho  k  císařství  franc. 
stal  se  mairem  a  objevil  se  v  Paříži  1812  ve 
sboru  zákonodárném  dva  dni  před  tažením 
Napoleonovým  na  Rus.  Ale  r.  1813  od  lidu  vy- 
puzen  jako  přívrženec  FrancouzQ.  Později 
vrátiv  se  do  otčiny  stal  se  zakladatelem  prvních 
německých  mořských  lázní  v  Kuxhavenu.  V  lé- 
tech iSji— 35  byl  zase  purkmistrem  hamb. 

Abei>lllimejr&  (Span.  jméno  Aben-Umaj- 
j  ovo),  náčelník  poslední  vzpoury  maurské  1565 
proti  Filipovi  II.  Rodem  Spaněl  utekl  se  pod 
jménem  don  Fcrnando  Muley  de  Valor, 
r.  15Ď3  k  Maurům,  kteří  jej  zvolili  za  krále, 
ponévadž  tvrdil,  že  jest  potomkem  velikého 
chálífa.  Způsobil  Spanělům  výpravami  svými 
mnoho  nesnázi,  až  koneěnč  don  Juan  ďAustria, 
zmocnil  se  Granady,  a  A.,  jenž  pro  tyranství 


své  měl  Četné  nepřátely  i  v  řadách  vlastních, 
v  Andajaru  od  nich  přepaden  a  uSkrcen.  O  A-ovi 
pějí  mnohé  romance  španělské,  nazývajíce  jej 
•  králickém"  (rcyciHn);  na  jejich  základě  jej 
vylíčil  Perez  de  Hita  ve  své  Hisioria  dc  tas 
guerras  civiles  de  Grenada. 

Abensbarí  (Aventinum,  nejspiSe  řim. 
Castra  Abusina),  lázeňské  město  ve  vlád- 
ním okr.  dolnobavorském,  okr.  kelheimském 
s  2330  obyv.  (1885).  Jest  rodiStém  dějepisce 
Turmaiera  (Aventina),  jemuž  zde  r.  1861  po- 
staven pomník,  a  má  strojírnu,  chmelnice  a 
sirnatá  vřídla.  R.  1809  (20.  d.)  zvítězil  zde  Na- 
poleon nad  Rakufiany  pod  arcikníí.  Ludvíkem. 

Ab«aabeii;-Tn,n]i,  rod  hrab.  v  Rakou- 
sich  a  Badensku  usedlý  (na  hrabslvi  povýSenj- 
1653).  Původ  svůj  odvozuje  od  hrab.  Baba  ze 
Scheyernu  z  domu  Wittelsbachů,  který  dle 
zámku  Abensberga  v  BavoMch  počal  se  psáti 
z  A-a.  Syn  Babův  Wolfram  usadil  se  v  XI.  st. 
v  bav.  marce  východní,  nyn.  arcikníiectvi  ra- 
kouském, vystavěl  zde  zámek  Traun  a  zval 
se  po  něm.  Potomci  jeho  z  větve  Meissauské 
žiji  dosud,  kdežto  větev  Eschelbergski  r.  1S07 
vymřela.  Znak:  Stit  rozpoltěný  barvou  černou 


Abeokuta  —  Abercromby. 


53 


a  stříbrem.  (Viz  vy  obr.  č.  15.)  —  Z  rodu  toho 
hr.  Otto  Ferdinand,  *ve  Vídni  1677,  konal 
domu  rak.  platné  služby  ve  válce  i  v  míru,  byl 
za  Marie  Terezie  néjaký  Čas  vrchním  velitelem 
v  Čechách  a  na  Moravě,  f  v  Sibini  jako  gu- 
bemátor  sedmihradský  r.  1748. 

Abeokuta  (pod   skalou),    bývalé    hlavní 
jTiésto  staré  říše  jorubské  v  Africe  ve  vých. 
části  Horní  Guineje  pod  horou  Olumem  a  na 
splavné  řece  Ogunu,  nyní  město  Egbá  s  více 
nezli  .  150.000  obyv.,  vlastně  opevněný  tábor 
ohrazený  hliněnou  zdí  2  m  zvýší  a  20  km  zdélí, 
jejž   roku    1825    zřídili    zbytkové    Egbů   sem 
se  uchýlivších  před  krutým  pronásledováním 
otrokářů.  Různé  kmeny  vhodně  spojuje  spol- 
ková ústava  zavedená  králem  Sodekeiíl.   Ří- 
zení malých  obcí,  jichž  v  táboře  jest  na  dvě 
stě,  jest  zcela  samosprávné,  a  pouze  o  věcech 
společných  v  míru  i  válce  rozhoduje  rada  spol- 
ková. Město  rychle  rozkvetlo  a  vzbudilo  tím 
pozornost  loupežných  kmenů  sousedních,  avšak 
svorné  součinnosti    obyvatelstva  dosud  vždy 
se  podařilo  obhájiti  rozsáhlých  opevnění  proti 
nepřátelům  i  proti   několika   útokům  armády 
icrále  dahomejského  (185 1  a  1864).  R.  1842  po- 
čalo se  zde   šířiti  i   křesťanství  a  v^^stavěno 
nékolik  dřevěných  kostelíků;  ale  když  r.  1867 
nastal  rozpor  Egbů  aleokutských  s  Angličany 
vLagosu,  vypuzeni  jsou  angl.  misionáři  i  ostatní 
Evropané   z  města.    Křesťanství  se  však  zde 
zachovalo,  pouze   netrpěno  kněží  anglických 
a  duchovni   správu   konají  nyní  kněží  domo- 
rodí, již  vzdělání  svého  nabývají  v  seminářích 
angl.,  tak  že  podivuhodné  toto  město  má  svou 
zvláštní  samostatnou  církev  černošskou,  Číta- 
jící několik  tisíc  duší.  Obyvatelstvo  pohanské 
klaní  se  fetišům  za  týchž  obřadů  jako  ostatní 
černoši  západoafričtí.  A.  provozuje  živý  obchod; 
y  městě  jest  velký  bazar  se  zbožím  domácím 
i  e\Topským,  a  dovážejí  se  sem  zvláště  opojné 
nápoje,  ztsraně  a  střelivo  z  Anglie,  pak  hračky 
a  zboží  kovové  z  Německa,  kdežto  zboží  vý- 
vozně záleží  hlavně  v  oleji  palmovém,  índychu, 
natronu,  zlaté,   slonové  kosti,  kožich  a  t.  z  v. 
•černošském  tuku<,  jehoŽ  dobývají  ze  stromů 
v  lesích  za  A-ou  se  šířících. 

Ab  eqvis  ad  ajdnos  (lat),  dostati  se 
skone  na  osla;  hospodařiti  od  desíti  kpěti. 

Aber,  v  bretonském  jazyku,  jakož  i  v  ji- 
ných keltských  nářečích  znamená  ústí,  pří- 
stav a  vyskytuje  se  v  četných  jménech  země- 
pisných, zvláště  francouzských  (několik  říček 
vdepart.  Finistěre :  Aber-Benoit,  Aber-Ildut  aj.) 
a  anglických  (Aberdeen  a  j.).  Srovnej  s  tím 
novofranc.  havre  (přístav),  proven9alské  vabre 
ipotok)  a  hydrografícká  jména  Eure,  Ebro  a  j. 

Aberavon  [eberěvn],  přístav,  město  v  angl. 
hrabství  glamorganském  (Wales)  při  ústí  řeky 
Avonu  do  zálivu  Brístolského,  stanice  dráhy 
jihowaleské,  ještě  r.  1850  nepatrná  ves,  jež  však 
nedalekými  rozsáhlými  ložisky  uhlí  a  rudy  že- 
iczné,  pák  zřízením  hutí  na  měď  a  zinek  rychle 
rozkvetla  v  město  4875  obyv.  (1881)  čítající, 
ť  nedalekého  Port-T alb otu,  dle  něhož  často 
i  samo  město  se  zove,  jest  hojné  navštěvo- 
vaná plovoucí  loděnice, 

Aberbrothook  viz  Arbroath. 


Aberbrothwiok  viz  Arbroath. 

Aberoonway[ebrkonué]  neboli  Conwa}*, 
pobřežní  město  vhrabství  carnarvonském  vsev. 
Walesu  na  ústí  ř.  Conwaye;  jest  obehnáno 
starými  hradbami  s  21  věžemi  a  má  45000b., 
pěkný  got.  chrám,  značnou  bibliotéku  a  čtyři 
železné  mosty,  mezi  nimi  řetězový  z  r.  1826. 
Vyváži  se  odtud  truhlářské  dříví,  olovo  a  bři- 
dlice, též  hojně  se  loví  ústřice  a  sledi.  Nad 
městem  na  skále  zvedá  se  rozsáhlý  hrad  s  osmi 
mohutnými  věžemi  slohu  saracenského,  pa- 
třící k  nejkrásnějším  hradním  budovám  an- 
glickým, jejž  založil  král  Eduard  I.  r.  1284  na 
pokoření  sev.  Walesu.  A.  stojí  na  místě  řím- 
ské Conovie  a  již  za  Viléma  Podmanitele 
bylo  pevností.  R.  1645  dobyl  ho  Cromwell,  na- 
čež hrad  zůstaven  zpustnutí. 

Aberoromby :  1)  John,  spis.,  zahradník 
skotský  (*  1726  —  1 1806),  věnoval  se  prakti- 
ckému studiu  zahradnictví;  výsledky  svých 
pozorování  uveřejnil  r.  1767  s  názvem  Almanah 
zahradníkův,  jenž  dočkal  se  9  vydání,  načež 
následoval  Všeobecný  slovník  zahradnický  a  bo- 
tanický, r.  1779  spis  o  zakládání  ovocných  za- 
hrad The  british-fruit  gardcner  a  mn.  i.,  jež 
všecky  byly  přel.  do  franc.  a  něm.  —  2)  Sir 
Ralph  A.,  angl.  generálmajor  (*  1734  —  f  iSoi)« 
studoval  na  univers,  edinburské,  potom  práva 
v  Lipsku,  načež  vrátiv  se  domů,  rozhodl  se 
pro  povolání  vojenské  a  vstoupil  1756  do  3.  pl. 
dragounského.  Súčastniv  se  sedmileté  války 
stal  se  Členem  parlamentu,  kdež  zastupoval 
liberální  ideje  a  zvláště  se  netajil  svými  sym- 
pathiemi  pro  boj  amerických  osad  za  svobodu. 
Když  pak  r.  17^3  prohlášena  byla  válka  mezi 
Francií  a  Anglií,  jmenován  byl  velitelem  bri- 
gády ve  výpravě  do  Nizozemska,  kde  vlohy 
své  osvědčil.  R.  1795  poslán  byl  jakožto  vrchní 
velitel  do  Západní  Indie,  kdež  1796  dobyl  Gre- 
nady,  Demerary,  Essequiba  a  1797  Trinidadu. 
V  létech  1797 — 98  byl  velitelem  v  Irsku,  místě 
tenkráte  velmi  obtížném,  ježto  bylo  vládě  pře- 
dejíti zamýšlenou  francouzskou  invasi  a  sou- 
visící s  ní  vzpouru.  R.  1799  provázel  A.  vé- 
vodu Yorského  do  Hollandska,  kdež  však  ne- 
příznivé okolnosti  zmařily  výpravu.  R.  1801 
vyslán  byl  jako  vrchní  velitel  do  Egypta,  aby 
jej  vyrval  Francouzům.  Jeho  přistání  u  Abu- 
kiru  patří  k  nejskvělejším  válečným  činům  an- 
glickým, V  rozhodném  okamžiku  bitvy  u  Alex- 
andrie (21.  břez.  1801)  raněn  byl  A.  smrtelně 
i  zemřel  sedmý  den  po  tom.  V  katedrále  sv.  Pavla 
postaven  mu  pomník,  jeho  vdova  učiněna  pee- 
ressou  a  vykázána  jí  pense.  Životopis  jeho  se- 
psal jeho  syn, lord  Dunfermline  (1861).  —  3)  Ja- 
mes A.  lord  D u n f e r m  1  i n e,  syn  sira Ralpha 
(*  1776 —  I  1858),  působiv  nějaký  čas  v  oboru 
právním,  zvolen  byl  1807  do  parlamentu,  kdež 
se  přidružil  k  opposici  whigské,  jižto  velmi  úsilně 
podporoval.  Když  1827  whigové  se  dostali  k  veslu 
pod  Canningem,  jmenován  byl  A.  vrchním 
vojenským  soudcem  a  tajným  radou,  kteréžto 
úřady  však  brzy  na  to  po  pádu  whigů  složil. 
Od  doby  té  počíná  vlastní  činnost  A-ova;  bylť 
zvolen  poslancem  1832  za  Edinburgh  do  parla- 
mentu. R.  1834  stal  se  ministrem  v  kabinetě 
lorda  Greye,  1835  zvolen  byl  mluvčím.  R.  1839 


54 


Aberdare  —  Aberdeen. 


resignoval  a  stal  se  peerem  s  titulem  lord  Dun- 
fermline.  Zbytek  svého  života  strávil  v  Co- 
lintoné,  poblíž  Edinburghu.  —  4)  John  A.,  lé- 
kař skotský,  *  1781  vAberdeenu,  f  1844  vEdin- 
burce,  kdež  dosáhl  hodnosti  rektora  university 
r.  1835.  Sepsal  mimo  některé  spisy  filosofického 
obsahu  několik  dél  lékařských,  z  nichž  nej- 
slavnější jest:  Pathological  and  practical  resear- 
ches  on  the  diseases  of  the  brain  and  the  spi- 
nal cord  (1827),  jež  jest  s  dílem  Ch.  Bella  zá- 
kladem moderního  chorobozpytu  čivů  i  mozku. 
Ve  všech  svých  spisech  jeví  se  býti  nepřítelem 
theorií  i  hypothés  a  opírá  se  pouze  o  zkušenost; 
jiným  zdrojům  badání  nepřeje  a  zejména  pokus- 
ným zkoumáním  pohrdá,  red.  —  3)  Ralph  A. 
(*  r.  1842),  od  r.  1860 — 69  důstojník  v  anglické 
armádě,  podnikavý  cestovatel  a  meteorolog. 
Věnuje  se  studiím  oblaků  cestoval  dvakráte 
kolem  světa,  aby  seznal  hlavní  tvary  jejich 
v  rozličných  pásmech  podnebních.  Pomocí  pří- 
stroje fotografického  zjednal  si  na  cestách  těch 
bohatou  sbírku  pohledů  na  oblaky  v  pásmě 
tropickém,  nade  všemi  okeány,  horami  hima- 
lájskými, prériemi  severoamerickými  atd.,  čímž 
nyní  zjištěno,  že  hlavní  tvary  oblaků  jsou  ve- 
skrze stejné.  Vedle  této  otázky  psal  A.  též 
o  závislosti  úkazů  povětrnostních  na  tlaku 
barometrickém,  t.  j.  na  průběhu  a  rozdělení 
isobar.  Ze  spisů  dosud  vydaných  uvádíme: 
On  visibility;  On  the  generál  character  and 
principál  sources  of  variation  in  the  weather 
at  any  part  of  a  cy cloně  or  anticyclone ;  Diur- 
nal  variation  of  wind  and  weather  in  their  re- 
lation  to  isobaric  Unes;  On  the  identity  ofcloud 
formsall  overthe  world;  Suggestions  for  an  Inter- 
national nomenclature  of  clouds  (Jour.  Met.  Soc. 
London  1875 — 87);  Principles  of  forecasting  by 
means  of  weather  chařts  (London  1885);  On 
the  relation  between  tropical  and  extropical  cy- 
clones  (Proč.  R.  Soc.) ;  Weather  (Lond.  1 887).  Ag. 

Aberdare  [ěberdér],  město  na  ř.  Cynoně 
ve  Walesu  v  hrabství  glamorganském,  do  ne- 
dávná nepatrná  ves,  nyní  průmyslné  město,  jež 
s  pobřežím  spojeno  jest  drahou  a  průplavem. 
33.796  obyv.  (1881,  církevní  obvod),  živí  se 
většmou  prací  v  blízkých  uhelných  a  želez- 
ných dolech. 

Aberdare  [ěberdér],  lord  Henry  Au- 
stin  Bruče,  angl.  státník,  *  1815  vDulTrynu, 
v  hrab.  glamorganském,  byl  advokátem  v  Lon- 
dýně, později  policejním  soudcem  ve  Walesu. 
Roku  1852  započal  činnost  jako  liberální  člen 
londýnského  parlamentu  (za  hrabství  merthyr- 
tydvilské).  R.  1862  byl  státním  podtajemníkem 
v  ministeriu  vnitra  a  1864  zvolen  předsedou 
vychovávací  kommisse;  když  pak  po  všeobec- 
ných volbách  z  r.  1868  utvořilo  se  první  mi- 
nisterstvo Gladstonovo,  vstoupil  A.  do  něho 
jako  správce  vnitřních  záležitostí  a  složil  úřad 
ten  r.  1874,  když  i  Gladstone  odstoupil.  Roz- 
prava, kterou  uveřejnil  1875,  »0  zločinech  a 
o  reformách  ve  vězeňství*,  vzbudila  velikou 
pozornost.  Jako  lord  zasedá  ve  vyšší  sněmovně 
od  r.  1873. 

Aberdeen  [ěbrdýn]:  1)  Hl.  m.  hrabství 
t.  jm.  v  sev.-vých.  Skotsku  při  se  v.  ústí  ř.  Dee 
a  Donu  se  105.189  ob.  (1881).  Skládajíc  se  ze 


Starého  a  krásného  Nového  města  rychle  mo- 
hutní a  jako  místo  přístavní  zaujímá  ve  Skot- 
sku třetí  místo;   jest  zde  universita  o  dvou 
koUejích,  jež   povstala  sloučením    vys.  učení 
založ.  r.  1494  na  Starém  a  vys.  uČ.  zal.  r.  1593 
na  Novém  městě,  s  800  stud.(r.  1884 — 85),  školy 
lučebnická,    hospod.,    umělecká,    theologická^ 
památný  hl.  chrám  ze  XIV.  stol.,  museum,  hvě- 
zdárna, velký  král.  chorobinec  a  j.,  pak  továrny 
na  zboží  lněné,  bavlněné,  vlněné,  gumové  a 
gutaperčové,  na  papír,  na  lučebniny,  dále  stro- 
jírny,  slévárny,  loděnice  a  velkolepé  brusírny 
žuly  a  mramoru ;  vyváži  se  odtud  mnoho  skotu 
a  ryb,  zejména  lososů  a  sledů.  —  Hrabství 
a-ské  (Aberdeenshire)  zaujímá  5100  frm' sev.- 
vých.  Skotska  a  má  267.^90  obyv.  (1881);  jiho- 
záp.  jeho  čásf  prostupuje  pohoří  Grampianské 
(nejvyšší  vrchol  Ben-Muich-Dhui  1309  m),kdežt(> 
sev.-vých.  Čásf  hrabství  jest  vlnitá  pahorka- 
tina se  skalnatými  břehy.  Půdu  hojně  svlažují 
řeky  zvláště  bohaté  na  lososy  (Deveron,  Ythan, 
Don,  Dee),  podnebí  jest  poměrně  mírné ;  polní 
hospodářství,  chov  dobytka  a  r>'bolov  pěstuje 
se  zde  s  velikým  výtěžkem ;  rovněž  rukodílná 
výroba  zboží  lněného,  vlněného  a  bavlněného ; 
též    znamenitý  jsou    zdejší    lomy   žulové    a 
mramorové.  —  2)  A.,  hl.  m.  hrabství  monroe- 
ského  v  sev.-americkém   státě   Mississippi,  na 
ř.  Tombigbee  sev.  od  m.  Columba  s  více   než 
8000  ob.  živícími  se  hlavně  bavlnářstvím,  pro- 
dejem pšenice  a  dříví;  založeno  jest  r.  1836. 
Aberdeen George  Hamilton  Gordon, 
earl  of  (*  1784  —  f  1860),  vynikající  státník  angl.^ 
nar.  v  Edinburce  ze   starého  skotského  rodu^ 
z  něhož  po  přeslici  pocházel  i  lord  Byron.  Vrá- 
tiv se  s  cesty  po  Itálii  a  Řecku  (1801),  zalo- 
žil Athenian-Club  a  vydal  pojednání  o  zá- 
kladech  krásy  v  řeckém  stavitelství.  Do  parla- 
mentu vstoupil  r.  1806.   R.  1813   svěřeno   mu 
důležité   poselství  do  Vídně,  mající  za  účeL 
aby  císaře  rakouského  přiměl  k  allianci  proti 
Napoleonu,  coŽ  se  mu  smlouvou  teplickou  do- 
koná podařilo.  A.  získal  pro  tuto  allianci  též 
krále  Murata  v  Neapoli,  súčastnil  se  v  armádé 
spojenců  bitev  u  Drážďan  a  Lipska,  přidružil 
se  ve   Francii   k  rakouskému  vojsku  a  v  Pa- 
říži dne  I.  Čna  1814  podepsal  smlouvu,  podlé 
níž  dostala  se  ku  vládě  opět  dynastie  Bour- 
bonská.  Rok  potom  vstoupil  jakožto  nový  peer 
(viscount   Gordon)  do  panské   sněmovny* 
kde  stál  na  straně  torův,  broje  zejména  proti 
katolické  emancipaci  a  uznání  jihoamerických 
republik.  R.  1828  byl  v  kabinetě  vévody  z  Wel- 
lingtona  kancléřem  vévodství  lancasterského* 
v  létech  1834 — 5  správcem  kolonií  a  184 1  znova 
ministrem  záležitostí  zahraničných.  Od  té  doby 
za  vlivu  konservativního  Peela  dal  se  smérern 
liberálnějším:  zvítězil  zákonem  o  emancipaci 
katolíkův  a  přál  i  církevním  opravám,  ač  nedo- 
vedly odvrátiti  roztržku  státní  církve  skotské 
zr.  1843.  Po  porážce  vlády  lorda  Derbyho(i85i> 
nastoupilo  ministerstvo  koaliční,  jehož  přiro- 
zenou hlavou  byl   A.,  a  které  vehnalo  Anglii 
do  krymské  války,  ač  proti  vůli  A-ově.    Jeho- 
umíměnost  naproti  Rusku,  jakož  i  nedbalé  ve- 
dení války  obrátily  veřejné  mínění  i  většinu 
poslanecké  sněmovny  proti  ministerstvu  a  při- 


Aberdeenský  kmen  skotu  —  Aberrace  světla. 


55 


vodily  pád  A-ův.  Od  té  doby  uchýlil  se  A.  do 

soukromí  a  zápasfi  politických  již  se  neúčastnil. 

Aberdeenský  kmen  skotu  (the  polled 

Aberdeenshire  breed)  patří  snad  ku  plemeni 
bos  frontosus,  ač  toho  určité  tvrditi  nelze,  po- 
něvadž lebky  skotu  tohoto  nejsou  dosti  pro- 
zkoumány. Dle  rozdělení  chovatelův  anglických 
patří  kmen  skotu  a-ého  ku  plemeni  bezrohému 
l/Ať  polled  cattle).  Skot  má  jméno  své  po  hrab- 
ství  aberdeenském  a  jest  úplně  kmeni  angus- 
skému  podoben.  Dojivost  dosti  dobrá;  chválí 
s€  však  daleko  více  pro  žír.  Maso  není  tak 
tučné  jako  ostatních  kmenů  anglických,  nýbrž 
:emné,  prorostlé  a  velmi  chutné  a  proto  hle- 
dané. Nejslavnějším  chovatelem  uvádí  se  Wm. 
Mac  Combie  v  Tillyfouru,  kterýž  obdržel  na 
výstavách  za  svá  zvířata  až  250  odměn.  Na 
výstavě  pařížské  koupil  císař  Napoleon  od 
něho  dvě  krávy  za  275  liber  sterlingů.  Nej- 
oblíbenější barva  jest  černá.  DpL 

Aberdonr  [ěbrdúr],  lázeňské  místo  ve 
vSkotsku  v  hrab.  Bfeském  na  zátoce  Forthské, 
asi  15  Irm  sz.  od  Edinburghu  vzdálené  a  hojně 
navštěvované;  má  1800  obyv. 

Aberftraw  [ébrfró],  obec  na  záp.  břehu 
nstrova  Anglesea  patřícího  k  Walesu,  s  1584 
f>b.  (1881).  Bývala  hlav.  městem  galského  krá- 
lovství gwynedského. 

AiNHrgavenny  [ebrgavěnyj,  staré  Goba- 
'iium,  město  v  angl.  nrabství  monmouthském 
při  soutoku  ř.  Gavenny  a  Usku  na  dráze  he- 
reford-tredcgarské,  se  zříceninami  velmi  sta- 
rého zámku,  ústavem  pro  choromyslné  a  7285 
íib.  (1881);  tito  živí  se  výrobou  zboží  vlně- 
ného a  prací  ve  velkých  dolech  uhelných  a 
železárnách. 

Aber^ele,  přístavní  město  angl.  ve  Wa- 
lesu v  Denbighshiru  na  dráze  chester-holy- 
*ieadské  s  3194  ob.  (1881),  mořskými  lázněmi 
a  olověnými  doly.  Zde  r.  1399  l^^ál  angl.  Ri- 
chard IL  byl  zajat  a  odevzdán  vévodovi  z  He- 
rcfordu. 

Aberla  Hochst.,  chudý  rod  rostlin  z  čel. 
Bixaceí  v  Africe  a  na  Novém  Zealandě  domá- 
ťich.  Jsou  to  stromy  nebo  keře  s  listy  střída- 
vými, v  jichž  úžlabinách  stojí  dvojdomé  bez- 
korunné  květy  v  latách.  Děd. 

.  Aberle  Moritz  (*  1819  v  Rottumě  ve 
Hvábsku,  \  1878),  professor  bibl.  novozák.  studia 
a  mravouky  na  theolog,  fakultě  v  Tubinkách. 
V  tomto  dvojím  oboru  byl  i  literárně  činným 
v  různých  ročnících  časopisu  ^Tubinger  Quar- 
íalschrift*.  Po  smrti  A-ově  vydal  prof.  Schank 
jeho  Úvod  do  N.  Zdk.  (r.  1877).  •^'*^- 

Aberli  Johan n  Lud.,  Švýcarský  malíř 
krajin  (*  1723 — f  1786),  vzdělával  se  ve  svém 
rodišti  Wintcrthuru  u  krajináře  Felixe  Meyera, 
pak  od  r.  1741  v  Berně  u  J.  Grimma,  po 
.ehož  smrti  sám  řídil  Školu  malířskou.  Maloval 
^noho  podobizen,  ale  vlastním  jeho  polem 
^ylo  krajínářství,  v  němž  vytvořil  mnoho  prací 
'>lcÍovými  barvami,  vynikajících  jak  originál- 
^►í»tí,  tak  i  technickým  provedením.  Z  nich 
-tjčelnější  jest  Letni  jitro;  pohled  s  ostrova 
na  jezeře  Thunském  ve  velkovév.  galerii  vý- 
noarské  (z  r.  1779).  Po  studijní  cestě  pařížské 
•r*  1759)  reprodukoval   rytiny   svých  švýcar- 


ských krajin,  z  nichž  zvláště  pěkný  jsou  po- 
hledy na  lámek  Vimnis  a  okoli,  na  Yverdun, 
Jezero  brienské  a  na  Muri  poblif  Bernu,  Tyto 
rytiny  akvarelové  byly  velmi  oblíbeny  a  hle- 
dány, tak  že  i  jiní  malíři,  jako  N.  Konig,  Bieder- 
mann  atd.  obrali  si  rodné  Švýcarsko  za  před- 
mět svých  maleb  a  A-ho  napodobili.  A.  může 
pokládán  býti  za  zakladatele  uměleckého  prů- 
myslu s  kolorovanými  krajinami  a  kroji  Švý- 
carskými. 

Abemethy  [ébrnithy]  městečko  ve  Skot- 
sku, 12  km  jv.  od  Perthu  vzdálené,  s  2000  obyv., 
starobylé  sídlo  piktských  králů,  s  okrouhlou 
kamennou,  24  m  vys.  věží  z  XII.  stol. 

Abemethy  [ébrnithy]  John,  slavný  chi- 
rurg londýnský  (*  1764  —  f  1831),  professor  chir- 
urgie při  Royal  College  of  surgeons.  Vydal 
mnoho  spisův  obsahu  pitevního,  fysíologického 
i  chirurgického  slohem  populárním.  Paměti- 
hodno  jest,  že  A.  první  podvázal  arteria  iliaca 
externa  při  vydutí  tepny  stehenné.         Pec. 

AberrftOe  (aberratio  delicti,  a,  actus  v.  ictus) 
v  právu  trestním  značí  případy,  kde  výsledek 
činnosti  dolosní  z  příčin  nahodilých  zasáhl 
předmět  sice  téhož  druhu,  avšak  individuálně 
jiný,  než  pachatel  zamýšlel  (výstřel  namířený 
na  A  zasáhne  vedle  stojícího  B),  anebo  kro- 
mě předmětu  zamýšleného  zároveň  jiný  téhož 
druhu  (z  otráveného  pokrmu  určeného  pro  A 
požije  zároveň  B).  Podlé  výkladu  Gester- 
dingova  sluSí  tu  pachateli  přičítati :  vzhledem 
k  předmětu  A  pokus  činu  dolosního,  resp.  do- 
konaný čin  dolosní;  vzhledem  k  předmětu  B 
buďsi  čin  právně  indiíTerentní  anebo  —  jestliže 
nastaly  podmínky  kulposnosti  —  čin  kulposní. 
Neprávem  někteří  (Koestlin,  Wáchter,  Buri, 
Schaper)  spatřuji  alespoň  v  onom  prvém  případě 
a.  toliko  jediný  dokonaný  čin  dolosní  (na  před- 
mětu B).  Toto  mínění,  kteréž  odporuje  povaze 
zlého  úmyslu  a  činů  dolosních,  přijal  také  při 
revisi  r.  1852  výslovně  zák.  tr.  rakouský  v  pří- 
čině zločinu  vraždy  (§.  134.  slova:  »že  z  toho 
vzejde  smrť  toho  nebo  některého  jiného  člo- 
věka«);  na  ostatní  podobné  zločiny  (zabití, 
těžké  uškození  na  těle)  toto  výminečné  usta- 
novení však  nelze  rozšiřovati  (§§.  140.  a  152.). 
Německý  z.  tr.  a  rak.  osn.  z.  tr.  z  r.  188 1 
nemají  při  žádném  činu  trestném  ustanovení, 
které  by  bylo  na  závadu  správnému  posouzení 
dotčených  případů.  rch, 

Aberrace  doievni,  tolik  co  elementární 
rozrušenost  duševních  funkcí  aneb  choroba 
duševní. 

Aberraoe  ohromatloká  v.  Čočka  opti- 
cká. 

Aberraoe  sférioká  viz  Lom  světla. 

Aberraoe  světla  jest  úkaz  astr.  plynoucí 
odtud,  že  rychlost  světla  stojí  v  poměru  ko- 
nečném ku  rychlosti  pohybu  těles  nebeských. 
Pozorovatel  se  zemí  se  pohybující  nevidí  svě- 
telného paprsku  v  pravém,  vlastním  směru  (po- 
něvadž směr  paprsku  závisí  na  relativném 
pohybu  vzhledem  ku  pozorovateli),  nýbrž  ve 
směru  výslednice  pohybů  (světla  a  země).  Ta- 
kovou zdánlivou  změnu  ve  směru  paprsku 
nazýváme  a-í  stálic.  Poněvadž  rychlost  světla 
není  nekonečně  veliká,  nevidíme  těleso  na  mí- 


5G 


Aberrace  světla. 


stě,  kde  se  v  čas  pozorování  nalézá,  nýbrž  na 
místě,  kde  bylo,  když  pozorované  vlny  svétlové 
z  něho  vyšly;  úkaz  ten  označujeme  názvem 
»a.  oběžnice*. 

I.  A.  stálic.  Paprsek  světelný,  ze  stálice 
(P)  vycházející,  nechť  zastihne  v  okamžiku 
t    objektiv    (a)    (viz 


!ř'     ip 


a 


.  a 


/oc 


'»' 


-A 


Č.  z6.  Aberrace  svíili. 


vyobr.  č.  i6.),  v  oka-        !„»        :,,        /P 
mžiku  ť  okulár  da- 
lekohledu (b').    Pro 
dobu  t  bude  míti  da- 
lekohled polohu  ab, 
pro  dobu  ť  (za  pří- 
činou    pohybu    da- 
lekohledu   se    zemí 
aa')     polohu    a'  b' ; 
pravý     směr     papr- 
sku v  prostoru  bude 
Pab\  kdežto  pozoro- 
vateli se  zdá,  že  pa- 
prsek   světlový     ve 
směru  p*a'b'  přichá- 
zí. Rozdíl  směrd  b'a 
a  ba  (úhel  ct)  slově  a. 
stálic.  Místo  hvěz- 
dy, a-í  změněné  (p), 
zoveme     zdánlivé 
místo;  místo  hvěz- 
dy   a.    zbavené    (P)    pak     pravé    místo. 
Mezitím  co  paprsek  prostor  od  objektivu  ku 
okuláru   tedy    délku   ab   proběhne,    proběhne 
země  délku  a'a;   oznaČíme-li   tedy  písmeny  v 
a  V  rychlosti  pohybů  světla  a  země,  obdržíme 
z  trojúhelníku  bab' :  a'a  zizV  sl  abuzv  a  před- 
la 
pokládajíce  aA  ±  ab,  tga::z — ;  závisí  tudíž  ve- 
likost úhlu  tt  (a.  stálic)  pouze  na  poměru  rych- 
losti pohybu  planety  a  světla.  Je-li  V  rychlost 
pohybu    země,  obdrží  se  a.  zemská;  je-li    ]' 
rychlost  pohybu  jiné  planety  (na  př.  Jupitera), 
obdržíme    a.    planety    (pro    Jupitera)   atd.  — 
Kdyby  oko  lidské  nemělo  čoČky  (která  zastu- 
puje objektiv  při  dalekohledu),  viděli  bychom 
prostým  okem  veškeré  hvězdy  ve  směru  pra- 
vém, bez   aberrace.  —  A.  stálic   závisí  na  po- 
hybu pozorovatele  na  zemi;  pohyb  ten  jest 
trojí:    a)  pohyb   země   kolem   osy,    b)  pohyb 
země     kolem     slunce,    c)    pohyb    země    se 
sluncem. 

Jsou-li  «,  S  souřadnice  směru  paprsku,  y, 
dráha,  již  světlo  v  jednotce  času  urazí,  budou 
souřadnice  bodu  ve  vzdálenosti  fi  na  paprsku 
vyjádřeny : 

I  =  fi  cos  8  cos  or,     Tj-=zii  cos  d  sin  a, 
Ž;  zz  fi  sin  d 
A-cí   změněné   souřadnice   (J*,  17',  f)   paprsku 
(nyní  směru  a' ó')  budou: 

4*  zn  fi  cos  ó'  cos  a',     ^'  zz  ft  cos  d*  sin  a* 
ř'  zz  fi  sin  6* 

dx    dy    dx 
Jsou-li    — ,  -~,  —^   rychlosti  pohybu  pozoro- 
vatele v  prostoru,  bude 

fi  cos  5'  cos  a'  =1  fi  cos  8  cos  of  -|-  — ^, 


fi  cos  3'  sin  a'  =:  fi  cos  d  sin  a  -j- 

dt 


dy 
dt 


fi  sin  d*  zz:  f*  sin  d  -[- 

Po  několika  menších  transformacích  obdržíme 
posléze  základní  vzorce  a-e: 

siná  secd 


I) 


da=: 


a  —  a  zz 


cos  a  sec  8     dy 


ť/í  zz  5'  —  í  zz  — 


costt  sind 


sin  a  sin  8    dy    ,  cos  8 


dt  + 


dx 
"dt 


dt 


(b) 


a)  Pohyb  země  kolem  osy  způsobuje  a-i 
denní.  Dosadíme-li  pro  tento  případ  do  rov- 
nic I)  příslušné  hodnoty  rovníkových  souřad- 
nic místa,  obdržíme  vhv  a.  denní  na  rektas- 
censi  a  deklinaci  hvězd : 

a'  —  a  zz  c  cos  qp  cos  (9  —  o)  sec  8  \  ^  v 
8'  —  d  zz  c  cos  q)  sin  {9  —  a)  sin  d  /  '  ' 
q)  jest  výška  pólu   místa,    S  místní  hvězdný 
čas,     a   rektascense.     8   deklinace   hvězdy   a 
c  zz  o/'322.  (Konstanta  a.  denní.) 

b)  Pohyb  země  kolem  slunce  způsobuje  a-i 
roční.  Dosadíme-li  pro  tento  případ  opět  do 
rovnice  I)  příslušné  hodnoty,  obdržíme  vliv 
roční  a.  na  rektascensi  a  deklinaci  hvčzd: 

a*  —  a  zz  —  v  (sin  d-  sin  a  -j- 

cos  íř  cos  a  cos  f )  sec  8 
8*  —  8ziiv  [cos  d-  (sin  a  sin  8  cos  e  — 
cos  8  sin  f)  —  sin  ^  cos  of  sin  d] 
kdež  '9'  jest  délka  slunce,  c  sklon  ekliptiky  a 

v  konstanta  a.  roční  s  pohybem  slunce  I -*    I 

rovnicí  v  zz -5-  (c)  souvisící  (ti  hodnota 

ficos(p    dt  ^  ^  ^'^ 

pro  dobu,  již    světlo  ku  proběhnutí  jednotky 

dM 

vzdálenosti  potřebuje,  9  výška  pólu  a  -    -  jest 

změna  střední  anomálie  země  v  době  dt).  Hod- 
notu konstanty  v  lze  určiti  na  základě  rovnic 
(b)  pozorováním  míst  stálic  během  různých 
dob  roku  aneb  na  základě  rovnice  (c),  urči-li 
se  nějakým  způsobem  hodnota  fi.  První  me- 
thody  užil  nejprve  J.  Bradley  (v  zz  2o/*2^ 
r.  1728);  čelnější  určení  konstanty  té  dle 
téže  methody  jsou: 

r.  1817  Bessel  z  diskusse  pozorování  Bra- 
dleyových vzz2o,"475 

r.  1823  F.  Struve  ze  693  pozorování  hvězd 
pólových  v  Derptě vzz20,"3493 

r.  1841  F.  Struve  zpozorování  v  Ursae  ma 
joris  v  prvním  vertikálu  v  Derptě  v  zz  2o/*493 

r.  1842  C.  A.  F.  Peter s  z  průchodů  po- 
lárky v  Derptě  (1822--183S)     .    vzz2o,"4255 

r.  1842  Lundhal  z  deklinac  polárky  v  Der- 
ptě   (1822—1838) VZZ20/'55v>^ 

Nejnovější  určení  konstanty  v  dle  označené 
methody  podává  Nyrén  v  pojednání:  »I>;e 
Polhohe  von  Pulkova«    ....      ťzz20,"4^i 

Druhé  methody  užil  Del  ambře  určiv  pří- 
mo  ze  mnoha  set  zatmění  prvního  trabantu 

Jupiterova  nejprve  hodnotu      :z493,*2,    dobu 


Aberrace  vůle  —  Abersychan. 


to  světla  ku  proběhnuti   střední   vzdálenosti 
země  od  slunce,  a  z  této  hodnoty  dle  rovnice 

4 c)  hodnotu vzz20,"255 

Rus  Glasenapp  z  novějších  pozorování 
latměni  trabantů  Jupiterových  určil  hodnotu 

—  497f'44  ^  z  toho v  z=  2o/*4. 


u 


Hodnotu  r>'chlosti  světla  lze  určiti  též  me- 
hodami  fysikáiními.  Foucault  určil  r.  1862; 
Cornu  1874  a  1878;  Young  a  Forbes 
r.  1S80— i;  Michelson  r.  1879  a  1882  a  S. 
Newcomb  r.  1880—82  methodou  takovou 
hodnotu  r>xhlosti  světla.  Z  relace  (c)  lze  pak 
určiti  konstantu  v,  —  Že  rychlost  světla  není 
nekonečné  veliká,  vyslovili  již  Maxim us  Ty- 
rius  v  IL  stol.  a  Grimaldi  v  pol.  XVII.  stol.; 
av§ak  teprve  Olaus  Rómer  seznav  (1676),  že 
latmční  trabantů  Jupiterových  se  tím  více 
opozdují,  Čím  více  Jupiter  se  od  země  vzda- 
luje, připisoval  úkaz  ten  rozdílu  dob  světla  ku 
proběhnutí  drah  od  Jupitera  ku  zemi  a  určil 
pfíbližně  rychlost  světla. 

Hodnotu  pro  konstantu  c  lze  rovněž  pozo- 
rováním hvězd  v  různých  dobách  hvězdného 
dne  určiti  aneb  ze  vztahu,  jímž  s  konstantou 
T  souvisí,  vypočítati. 

Výměnou  hodnoty  I  (délky)  a  fi  (Šířky 
hvézdy)  za  a  a  d  a  položímeli  emo,  obdr- 
/ime  z  rovnice  (b)  výrazy: 

/_x  (  i'  — i  n:  — v  cos  (d*  — Z)  sec/? 
^  \  /?*  — /?=  — *'sin(a'  — A)sin/Í 
pro  vliv  roční  a.  na  délku  I  sl  šířku  fi  hvězd. 
Z  rovnic  (c)  dá  se  odvoditi  výsledek,  že  stálice 
popisují  následkem  roční  a.  okolo  svého  střed- 
ícího místa  ellipsy,  jichž  velká  poloosa  hodnotě  v, 
calá  poloosa  pak  hodnotě  vsin/7  se  rovná. 
Jeli  /9  =  o,  bude  malá  poloosa  se  rovnati  nulle; 
hvézdy  v  ekliptice  popisují  tedy  během  roku 
pfímku  a  odchylují  se  od  středního  místa  na 
•  bé  strany  o  v.  Je-li  fi  zz,  90",  bude  veliká  osa 
rovnati  se  malé;  hvězda  v  pólu  ekliptiky  po- 
pisovala by  během  roku  kolem  svého  střed- 
ního místa  kruh  poloměru  v  =  20/*48i. 

Rovněž  následkem  denní  a.  popisují 
hvězdy  během  hvězdného  dne  okolo  středního 
Híísta  ellipsy,  jichž  velká  poloosa  hodnotě 
o,'322cos9  a  malá  poloosa  hodnotě  o/'322 
cos (f  siní  se  rovná.  Pro  hvězdy  v  rovníku 
zméni  se  ellipsa  v  přímku,  pro  hvězdu  v  pólu 
v  knih. 

c)  Pohyb  soustavy  slunečné  v  prostoru  způ- 
sobuje a-i  Stellami.  Pokud  směr  a  rychlost 
P^íhvbu  toho  se  nemění,  mění  se  souřadnice 
hvfzd  pouze  o  veličinu  stálou.  Mění-li  se  však 
fc-cí  směr  neb  rychlost  pohybu  slunce  neb 
'  -w%  bude  vliv  a.  na  souřadnice  záviseti  od 
i^isía  hvězd  a  bude  se  pouze  ve  změnách  sou- 
r^únic  hvězd  polárních  značněji  jeviti. 

II.  A.  planet.  Pro  tělesa  s  vlastním  po- 
Hybem  (slunce,  měsíc,  planety  a  vlasatice)  činí 
i-  stálic  jen  čásf  a.,  nebof  v  době  světla  nutné 
»:u  proběhnutí  dráhy  k  zemi  mění  těleso  své 
i^ísío;  pozorovaný  směr  paprsku  neodpovídá 
;t^v  pravému  směru  tělesa  v  čas  pozorování. 
^iánlivé  místo  planety  pro  dobu  pozorování  t 
rovná  se  pravénriu  místu  planety  pro  dobu  T', 


kdy  světlo  z  planety  vycházelo.  Na  základě 
této  věty  lze  pak  místa  planet  sprostiti  vlivu  a. 
planet. 

Malé  roční  změny  zdánlivých  míst  stálic 
zpozorovali  nejprve  v  letech  1663 — 1672  Pi- 
card,  1669  R.  Hooke  a  1689  J.  Flamsteed; 
nemohli  však  ani  pravý  význam  měn  těch, 
ani  zákon  jich  nalézti;  připisovali  pak  úchylky 
ty  vlivu  parallaxy  (viz  tuto),  D.  Cassini  shle- 
dal záhy  (1699),  že  změny  ty  s  theorií  par- 
allaxy se  nesrovnávají. 

Teprve  Bradley  dokázal,  že  původní  do- 
mněnka úkazy  ty  hypothesou  nutace  osy  zem- 
ské vysvětlovati  nedostačí  a  že  taktéž  zákony 
parallaxy  a  refrakce  se  pro  úkazy  ty  nehodí; 
nemoha  však  pochybnosti  o  správnosti  stroje 
a  pozorování  svých  připustiti,  nucen  byl  hle- 
dati jiné  vysvětlení.  Poněvadž  pro  hvězdy 
v  ekliptice  změna  místa  v  šířce  zmizela,  v  délce 
pak  celkem  40"  obnášela,  bylo  příčinu  úkazu 
toho  v  této  rovině  (ekliptice)  hledati.  Šřastnou 
náhodou  napadlo  Bradleyovi,  že  40"  obnáší 
oblouk  dráhy  země,  proběhnutý  v  16  minutách 
a  že  světlo  dle  Rúmera  týž  čas  k  proběhnutí 
průměru  dráhy  zemské  potřebuje;  Bradley 
poznal  tedy,  že  pro  hvězdy  v  ekliptice  v  čas 
opposice,  kdež  hvězdě  o  cdý  průměr  zemské 
dráhy  bližšími  jsme  než  v  čas  konjunkce,  též 
světlo  o  16  minut  dříve  vnímáme;  v  této  době 
pohybuje  se  však  země  o  40"  a  proto  se  nám 
zdá,  že  hvězdy  o  tolikéž  opačně  se  pohybo- 
valy tak,  jak  i  pozorování  ukazuje.  Vysvě- 
tlení všeobecného  úkazu  našel  konečně  Bra- 
dley v  bližším  vztahu  současného  pohybu 
země  a  světla.  V  pros.  1728  podal  Bradley 
v  č.  406  »Philosophical  Transactions*  v  listu 
k  astronomu  Halleyovi  vysvětlení  úkazu 
a.  světla.  —  Otázky,  zdaž  jest  a.  pro  různě  ba- 
revné (červené  neb  modré)  hvězdy,  pro  jasné 
neb  méně  jasné,  pro  blízké  neb  vzdálené  stá- 
lice táž,  nejsou  posud  přesně  zodpověděny.  — 
Boscovich  navrhl  naplniti  vnitřek  daleko- 
hledu tekutinou  a  takovýmto  dalekohledem 
pozorovati  hvězdy  k  poznání,  zdaž  jest  rozdíl 
v  a-i  pro  různá  media.  V  novější  době  domní- 
val se  Klinkerfues,  že  též  průchod  paprsku 
čočkami  směr  paprsku  skutečné  (fysikálně) 
mění,  kdežto  úkaz  Bradleyův  pouze  subjektiv- 
ného původu  jest,  a  hleděl  vysvětliti  rozdíl 
hodnot  a.  přímo  a  ze  zatmění  trabantů  Jupi- 
terových odvozené.  Výklad  jeho  není  však 
bezvadný  a  zmíněný  rozdíl  dle  novějších  určení 
Glasenappových  též  mizí.  Gs. 

Aberraoe  vůle  viz  Omyl. 

Abenké  Jezero  n.  jez.  sv.  Volfganga, 
rybnaté  jez.  alpské  v  Solnohradsku  na  hra- 
nicích rak.,  551  m  nad  m.;  jest  11  km  dlouhé, 
3V,,  km  Šir.,  až  190  m  hlub.  a  temeništém 
říčky  Išly.  Naplavený  poloostrov  dělí  je  v  jez. 
horní  a  dolní.  Na  sev.  straně  ční  Schafberg 
do  výše  1780  m,  a  u  vsi  sv.  V^olfganga  jest 
maják. 

Aberspaoh  viz  Abršpach. 

Abersyohan  [ebersiken],  město  v  severo- 
záp.  Monmouthshiru  v  Anglii,  s  kamenouhel- 
nými  a  železnými  doly  a  13  494  obvvatelú 
(1S81). 


58 


Abert  —  Abhorrers. 


Abertjohann  Job.,  *  31.  iářl  1832  v  Ko- 
chovicich  v  Cechách,  absolvoval  jako  kontra- 
bassista  pražskou  konservatof  hudby  a  sta!  se 
1866  dvorním  kapelníkem  ve  Stuttgarte.  Složil 
symfonie,  ouvertury,  kvartetta,  pianí,  symfo- 
nickou báseiS  Kolumbus,  jakož  i  fadu  něme- 
ckých zpévoher,  z  nichž  Aslorga  (1B66)  došla 
obliby.  Pfed  ni  předcházely:  Anna  von  Lands- 
kroii  a  Kúnig  Eniio,  po  ní  následovaly;  Ekke- 
liard  a  Die  Almohaden  (1886).  Oiv. 

AbArtesy  (ním.  Abertham),  horní  mÉste- 
Čko  v  Cechách  nad  Bystfici,  241  d.,  2149  obyv, 
n£m.  (1S80),  hejtm.,  okres  byv.  dom.  a  vik. 
Jáchymov,  diéc.  pražská,  patron,  obec.  4686 
osadníků;  fcmí  chrám  sv.  Čtrnácti  Pomoc- 
níků z  roku  1534,  Škola,  poíta.  —  A-  zalo- 
ženy  roku  1519   od  horníků,   kdyŽ   vzmáhalo 


bro,  tak  že  se  vjínos  stfibra  a  cínu  ve  zdejSích 
dolech  mezi  lety  1531— 1558  vytéž,  na  359.643 
tolary  páCÍ,  Pozdčji  doly  vydávaly  maJý  uži- 
tek; za  novéjil  doby  poskytuji  hl.  jen  cín  a 
kobalt.  Velká  čásť  obyvatelstva  iivl  se  zhoto- 


vováním plechových  liic,  krajkářstvfm  a  vy- 
šíváním kvítin.  Na  blízku  hojnost  raSeliny. 
V  okolí  vyrábí  se  z  kozího  mlčka  s  přísadou 


báňský),  barvy  přirozené  v  poli  íerveném.  (Vi 
vyobr.  č.  17.) 

Aberthun  viz  Abertany. 

Ab«IT»trutb  i;.  Blaen-Gwent,  obec 
v  angl.  hrabství  monmouthském,  jv  od  Aber- 
ííavenny,  s  18.672  ob.  (1881),  doly  kamenouhel- 
nými  a  železárnami. 

Aberyatwltli  [ebrisluidh].  Dřlstavní  mf- 
■ito  v  angl.  kníž.  waleskřm  v  hrab.  cardignan- 
skěm  při  ústí  Ystwithu,  s  6664  ob.  (1881); 
značný  obchod  pobřežní,  vydatný  rybolov,  lo- 
ilénice,  mořské  a  ocelově  láznř,  doly  na  olovo 
a  luhu,  výroba  flanelu. 

AbflBÍnle  viz  HabeS. 

Ab  eua  ad  poBxe  valst,  A  pOM«  ftl 
eiie  non  vRlet  ooaaeqaentii  (lat.),  logické 
pravidlo  scholastické,  znamenající  po  Česku: 
když  néco  jest,  lze  souditi,  že  to  možno; 
ale  je-li  néco  možno,  z  toho  jeilĚ  nelze  sou- 
dili, že  to  jest. 

Abélr,  AbeSe  {piívodné  asi  Abú-Sehr), 
hl.  mésto  Vadáje   ve  siř,  Africe,   asi  40  Irm  j. 


'  od  býv.  hl.  m.  Vary,  s  8000  obyv,,  již  provo- 
zuji značný  obchod  s  Egyptem  a  TripoiiBem. 
První  zprávu  o  ném  podal  Naehtigal  r,   1873. 

Abetone,  Col  ďA..  též  Passo  del  A„ 
průsmyk  v  aev.  Apenninách  sz,  od  Pistoje. 
1924  m  n,  m. 

Ab«T«^  rus.  název  abecedy  vedle  az- 
buký,  má  jm,  své  od  prvních  čtyř  liter  (az. 
buki,  védi,  glagol)  a  znafí  též  poíátky  védéní 
v  nékterém  oboru;  tak  na  př,  spis  známého 
sbíratele  Michaila  Culkova  Abevega  r«is/řiV,'j 
sujeviríj  (povér)  atd.  uvádí  se  obyč.  jen  »A.  . 

AbOKlOT  Jan,  rodem  z  Toruné,  stal  se 
r.  1415  biskupem  warmiňským,  f  1424.  V  dé- 
jinách  polských  jest  znám  tím,  že  podepsal 
jako  plnomocník  řádu  Némeckých  rytiřa  r,  1422 
mir  s  Polskem. 

AbfUlBn  (ném.)  odstup,  rakouský  povel 
na  zúženi  pochodového  útvaru,  na  pf-  z  ko- 
lonny  ve  dvojřady,  řady  atd.  Déje  se  tak  na 
pochode  u  vstupu  do  soutések,  úžin,  defile. 
na  př.  úvozů,  ulic,  mostů  atd.;  za  boje  déj^ 
se  véc  proto,  aby  Síroký  zřejmý  cíl  nahrazen 
byl  úzkým,  ale  hlubokým.  B(. 

Abhltanbaoh,  1'ázeAské  místo  s  kysel- 
kou v  tyrolském  Pusterthalu  v  hejtm.  líenz- 
ském,  okr.  sillianském,  na  jižni  dr.  rak.,  975  iti 
n.  m.  s  483  obyv.  (1880). 

Abc^ar  neb  Abagar  (Veliký  muž),  obecné 
příjmem  edesských  knížat  řiSe  osrhoenské 
v  Mesopotamii,  zbytku  to  království  syrského. 
Z  téchto  knížat  povístný  jest  zvláSte  Uchci- 
mo  (Černý),  jenž  prý  s  Kristem  si  dopisoval, 
chtěje  od  nSijo  doslcí  uzdravení  své  nemoci. 
Domnélé  tyto  dopisy  v  archivu  edesském  na- 
Sel  a  ve  svých  církevních  déjinách  uveřejní! 
(I.  k.  13)  biskup  césarejský  Euaébios  a  děje- 
pisec arménský  Mojžíi  z  Chorone  (v  V.  stol.i  a 
vložil  je  též  do  svých  díjin.  AC  někteří  učenci 
(Tillemont:  Memoircs  pour  servire  á  rhlst. 
eccl-;  Welte:  Tiib.  Quartsch  1872,  Cave  a  j.) 
pravosti  těchto  listů  chtSli  hájili,  přece  jich 
církev  nikdy  za  pravé  neuznala.  ^-  Bar  Ma- 
ánu,  poslední  z  Abagarů  a  potomek  přede- 
šlého, byl  křestanem  a  důvírným  přítelem 
gnostika  Bardesama,  afi  a  ním  bludů  jeho  ne- 
sdílel. R.  216  po  Kr.  byl  od  Caracally  sesazen 
a  Edessa  prohlášena  za  osadu  římskou.    Jrk. 

AbgatOTltua  viz  ABCtuorium. 

AbgMans  viz  Dozpěv. 

AbgTeíao«(z  lat.)  vyloučení,  vybrako- 

Abhebádaké  Jei«ro  ve  vých,  Africe  mezi 

Tádžůrským  zálivem  a  Ausským  jezerem;  vtéká 
do  něho  habeSská  řeka  HavaS. 

Abborrers  [cbhůrers],  jméno  dané  r.  i67i.> 
(za  Karla  H.)  royalistické  straně  v  Anglii  proti 
jejich  protivníkům  (addressors  Či  petilio- 
ners),  kteří  svou  adressou  krále  prosili  za  oka- 
mžité svolání  parlamentu,  s  £imž  tento  oták] 
za  příčinou  protikráiovského  smýSlenl  snf  - 
movnl  vétĚiny.  A,  vyslovili  své  opovrifení  (ab- 
horrence)  nad  témi,  kdož  chtěli  seslabiti 
moc  královskou;  skládali  se  ze  zástupců  w- 
soké  církve  a  Šlechty,  ale  nebjrli  tak  oblíbeni 
jako  jejich  protivníci.  Později  nazvány  oIjO 
strany  lorové  a  whigové. 


Abcházie  —  Abia. 


AboUsto,  krajina  kavkázská,  Část  gub. 
Viiajisské  mezi  vfch.  břehem  Černého  moře 
í  odbof  kami  hl.  hfbetu  horstva  kavkázskího. 
Ziujimi  3661  km'  a  ůi\i  se  na  3  okruhy 
(okresy):  biybský.  abcháiaký  a  abitvský 
labiuaský),  oddílené  od  sebe  horskými  hře- 
benv  z  nichž  nejznamenitéjSi  jest  hřhet  Ab- 
ihazsky  tvofici  se\  hranici  okr  bzybskího 
jabchizského  a  Dí%cdisvika  na  sev  okresu 
ibiiv-skího  RoMn  jest  málo  na  pf  rovina 
Picundská  (pFi  usti  ř  Bzybí)  a  Kodorská. 
/  řek  znaíníjSi  jsou  tjto  Bzib  a  Apsta  v  okr. 
bzibském  Kelasur  a  Kodor  v  okr  abcház  a 
tjal  udzjuj  \  okr   "tbíi^skem    z  nichi  nf  které 


.'ou  splavny.  Na  strané  iemomofskí  jest  hojné 
'ilivů :  t  nich  nejvf lii  a  nejhlubii  jest  Suchům- 
Utký.  Podnebí  v  části  horské  jest  zdravé  a 
'^imé.  kdeito  na  pobřeží  vlhké  a  nezdravé, 
í  nerostů  zvláitf  hojný  je  mramor  a  ruda  ie- 
Iczni  i  olovená.  Flora  jest  bohala  a  pestrá, 
iinohrady  a  listnaté  lesy  četný.  A-  Jeat  sídlem 
^bcházav.nejsilnéjSihokmene  ze  skupiny  ple- 
Tten  abcházských.  (Viz  vyobr.  i.  18-)  U  Turků 
■knouAbizové,  uČerkesů  Azepové,  uGru- 
iiKi  Bzybové  (dle  i.  Bzybi),  sami  se  nazývají 
^bina  n.  Absne.  R.  1875  bylo  jich  70.00a.  ale 
řJvilcerusko-tur.(i877 — 78)  strhovali  se  hojné 
*i  Turecka,  tak  ie  nyní  na  ruském  územi  jich 
:)cni  více  nei  ij.ooo.  Maji  úzké  tváfe,  hlavu 
fi  stranich  stlačenou,  rysy  obličeje  nepraví- 
cdné.  p|e(  temnou  a  vlasy  černé.  Jsou  silnf, 
f-wtaiy  prostfedni,    zavalité.    Povahou   jsou 


sťanstvi  a  islámu  s  názory  pohanskými  (ctén: 
hájů,  duchfl  atd.).  Jazykem  liSi  se  od  ostat, 
kmenů  kavkázských;  dle  Klaprotha.  Duboise 
a  Wiedemanna  nálcicji  k  nářečím  čerkťsským. 
Pisma  vlastního  nemají,  neb  vySSi  vrstvy  píSi 
i  mJuvf  gruzinsky.  Hlavní  místa  jejich  jsou 
Suchum-kale,  Okům  a  Cebeldinsk.  Orbou  za- 
městnávají se  velmi  málo,  sejíce  jen  pro  do- 
mácí potřebu  kukuficl,  KOmi  (proso)  a  níkteré 
druhy  pSenice;  za  to  velmi  pilné  pistuji  vinař- 
ství (vývoz  vína  kxooo  hl  roční)  a  včelařství. 
Chov  skotu  a  ovcí  jest  velmi  íily.  Průmysl 
jest  nepatrný;  kromé  vlnéného  hrubého  sukna, 
z  néhoz  připravuji  si  burky  a  jiné  části  odévu, 
vyrábéjí  Abcházové  jeStí  dobré  zbrané  ocelové. 
Obchod  s  otroky,  který  do  nedávná  v  A-ii 
kvetl,  jest  od  ruské  vlády  potlačen.  —  Dí- 
jiny:  A.,  území  Abcházů  č.  Abasgů,  jak  je 
zovou  staří  historikové  řimíti,  byla  známa 
ftekúm  jií  v  VII.  stol.  př.  Kr.  Milétíti  zaloíili 
zde  kolonie,  vedouce  odtud  obchod  s  Asii  a 
dle  kronikářů  gruzínských  byly  zemé  ležící 
na  záp.  od  ř.  Egrise  (nvn.  Inguru)  t.  j.  ny- 
níjSí  A.  Z50  let  př.  Kr.  v  moci  řecké.  Hlavni 
osady  řecké  byly  Dioskurios  (nyn.  Izgauri)  a 
Pitiunt.  V  I.  stol.  pr.  Kr.  byla  A.  části  řiSe 
Milhridatovy,  po  jeho  smrti  náležela  Římanům. 
kteří  sem  za  cis.  Diokletiana  posílali  zločince 


nabyta  A.  samostatnosti,  nei  brzy  opít  při- 
padla cis.  byzantskému,  čimi  se  v  ní  křestan- 
stvi  rozšířilo.  Náméslnik  řecký  Leon  L  pro- 
hlásiv se  r.  7S6  vladařem  abcházským,  založil 
dynastii,  která  vymřela  r.  985  Theodosiem  U.. 
po  němž  zdědil  ji  gruzinsky  car  Bagrat  III. 
Sdílejíc  osudy  s  Gruzií  byla  pozdéji  Davidem  II. 
udélena  v  léno  potomkům  liini'an-£áhův  (kní- 
žatům áirvaíidzel,  kleri  se  v  XV.  stol.,  když 
Gruzie  byla  se  slabena  nájezdem  Mongolův. 
odtrhli  a  statí  samostatnými.  Po  pádu  Caři- 
hradu  (1463I  připadla  h  Turecku,  čími  i  islám 
do  A.  vnikl  a  v  ni  se  rozi!iri1,  až  konečnf 
r.  1810  Sahr  bej,  kn.  SirvaSidze,  poddat  se 
dobrovolné  Rusku  a  přijal  pravoslaví,  začei 
byl  od  rus.  vlády  potvrzen  dédičným  správcem 
A.  Pokus  z  r.  1823  zbaviti  se  svrchovanosti 
ruské,  byl  již  násl.  roku  zmařen,  načež  od  míru 
drinopolského  (r.  1829)  počato  nenáhié  pod- 
robování A-  pod  moc  ruskou,  které  trvalo  až 
do  r.  1S64.  Za  poslední  války  rusko-turecké 
r.  1877^78  Abcházové  vzbouHli  se  sice  a  po- 
máhali Turkům,  avíak  po  vitézstvích  ruských 
na  bojišti  kavkázském  byli  opít  podrobeni. 

AboházoTé  viz  Abcházie. 

Abeliáxaká  plamana  jest  souhrnný  ná- 
zev nčkolika  kavkáz.  národů,  z  nichž  přední 
jsou  Abcházové  vlastni,  Samuržakanci. 
Cebetdové,  Ubychové.  Diigeti  a  Abá- 
zinci,  celkem  asi  145.000. 

Abla  n.  AbiáS  (hebr.  Abijjdhú,  Abljjd{lií 
^:  můj  otec  jest  Jahve),  storozákonní  jménr 
mužské  i  ženské.  A.  (vl.  Abijjám),  král  jud- 
sky (958—955  př.  Kr.),  syn  Roboámův  a  vrstev- 
ník Jeroboámův,  s  nimž  vedl  vítéznou   válku. 


tíO 


Abiátár  —  Abies. 


Dle  I.  kn  Králů  15,  3  nebyl  oddán  sluíbí 
Hospodmové. 

Abiátár  (Ébjáiár),  syn  Ablmélécha.  samo- 
jediný  unikl  zhoubĚ  svého  rodu  í  ulekl  se 
k  Davidovi  se  zachráněným  rouchem  velé- 
knížským.  Když  David  uznán  byl  králem,  stal 
se  A.  veleknízem  vedl*  Sádóka.  Davidovi  byl 
A.  vířné  oddán ;  když  však  podporoval  Ado- 
niáSe  naproti  Salomounovj,  byl  potrestán  vy- 
povédéním  do  Analótu. 

Abíb,  hebr.  klas,  jméno  mfsice  později 
nisán  zvaného,  prvého  měsíce  hebrejského 
dle  ustanovení  Mojžiiova,  jenž  počínal  novO' 
lunlm  březnovým  a  označen  jménem  tim  jako 
měsíc  klasový,  poněvadž  v  dobu  tu  ječmen 
metal.  V  mésici  lom  vyvedl  Bůh  syny  Israe^ 
lovy  z  EKypta  i  slavena  v  ním  slavnost  beránka 
velikonočního.     Odpovídá    našemu    březí 


dubni 


Dk. 


Abld,  arab.,  původně  part,  —  t.  ctící  =  sloha 
a  ctilel  boží,  značí  jak  ctitele  boha  pravého, 
tak  i  toho,  kdo  za  svého  boha  bére  co  jiného, 
na  př.  modlu,  slunce  a  p,  —  V  nauce  súfismu 
jest  a  druhý  slupeři 
zdokonaleni  které 
Uo  dochází  Člověk 
kdjz  pfesvédčen  o 
pra*  dč  zjevené  mu 
minem  (lěřicím)  se 
■•tal  (stupeň  I  >  v  se 
bez  dokonaleni  dále 
pokračuje  a\  ůle  boží 
posluien  noc  1  den 
opravdové  modlitbě 
1  náboženským  u\a. 
hám  \ěnuje       Dk 

Abidft,  božstvo 
Kalmyků  jemuž  při 
Pasovaná  působnost 
podobná   jako   indi  . 

c-kému  Sivovi.  A.  je  "■  '»  "'''*■ 

pánem  duši  zemře- 
lých, jež  dle  zásluh  buďto  připouStf  do  ráje 
nebo  posílá  zpět  na  zem  do  tvorů  jiných- 
Hyt  jeho  je  v  nebi,  kamž  vede  cesta  Z  ryzího 
stříbra.  Vyobrazen  bývá  A.  uprostřed  plamenů 
nade  Ivem,  klerv  člověka  trhá,  jako  ochránce 
filovéka  jiného.  (Viz  vyobr.  č.  19.) 

Ablu  Lk.,  jedle,  stromovitý  rod  z  Čeledi 
jedtovitých(viz  A  bietineae),  8  přímým,  vy- 
sokým kmenem  a  přeslenatf  sestavenými  vět- 
vemi. Větve  vodorovné  rozložené,  listy  hřebe- 
nitě  dvouřadé,  tuhé,  ploché,  Čárkovité,  krátce 
stopkaté.  na  lící  lexkle  temné  zelené,  na  rubu 
pouél  středního  nervu  bělavé  (bělost  tato  po- 
chází od  četných  vzduchem  naplněných  prů- 
duchů). pFezimující.  Po  odpadnutí  Mstu  zůstává 
přiokmuhlá  jizva  na  větévce,  ale  polStáře  li- 
stové jsou  méně  nápadné.  SiStice  praSní  jsou 
dosti  malé,  v  úžlabí  loňských  listQ  na  konci 
včtévek  nahloučené.  PraSní  pytlíčky  pukají 
pfičnou  skulinou.  Pylová  zrnka  jsou  opatřena 
létacími  postranními  mčchýfky.  Pestfkové  Si- 
Stice jednotlivé,  přímé.  Plodné  SiSky  jsou  přímo 
na  větvích  postavené,  více  méně  válcovité, 
jeíté  téhož  roku  uzrávajicí.  Supiny  blanité  jsou 
9  plodnými  Šupinami  nesrostlé,  i  v  čas  zralosti 


značně  velké  a  Často  ze  SiSky  vyčnívající. 
Plodní  Supiny  tuhé.  dřevnaté,  v  předu  za- 
okrouhlené, neztlustlé  (bez  Štítku)  a  posléze 
od  kolmého  vfřtena  iiSky  jednotlivě  upadající. 
Semena  nesou  velké,  blanité,  stálé  křídlo.  Kod 
tento  čítá  celkem  18  druhů,  z  nichž  jediní 
roste  také  v  Čechách  (A.  peclinata  DC).  Roi- 
Sířeny  jsou  po  celém  severním  mírném  pásmu. 
Nejznámější  druhy  jsou ; 

A.  peclinata  DC.  (ňniíí  picea  L..  P.  uř-jťf 
Duroi,  Abies  excelsa  Lk.,  A.  vulgarís  Poir.,  A. 
taxifotia  Dsf.,  A.  alba  Milí.),  jedle  obecná. 
Kmen  Stihlý.  aŽ  65  m  vysoký,  nejprve  hladký 
a  olivově  Sedy.  pak  s  korou  běloSedou.  Ko- 
runa pravidelně  kuželoviti,  v  stáři  skoro  vál- 
covité prodloužená,  s  větvemi  na  kmeni  ple- 
slenitými,  vodorovnými  a  v  menSi  větévky 
vstřícní  se  rozdělujícími.  Listy  břebenítě  dvou- 
řadé, na  Špičce  mírní  vykrojené,  na  líci  leskle 
zelené,  na  rubu  s  dvSma  bílými  pruhy.  Šiítice 
pra  Sní  podlouhle  válcovité,  skoro  kratSj  než 
podpůrný  hst,  Šupinky  praSni  v  krátkou.  Širo- 
kou a  vykrojenou  Špičku  vybíhající.  SiStice 
pestíko\é  podlouhle  \álcovité,  4— 6 cm  dlouhé, 
!'Upiny  blanite  skoro  okrouhlé  a  náhle  v  dlou- 
hou tenkou  SpičLu  protažené,  na  okraji  ne- 
stejně dřipaté  zubaté  ŠiSky  válcovité,  14  až 
20  cm  dloube  4—5  cm  tlusté,  si'ětle  Šedoze- 
lené ípiCkj  bhnitych  Supin  ze  SÍSky  vyniklé 
a  zpět  ohrnuté  Plodní  dřevnaté  Supiny  z  kli- 
nou iteho  zpodu  náhle  Široce  a  zaokrouhleně 
rozSiřene  Semena  trojhranná  s  velkým,  blani- 
tjm  kUnoMtym  křídlem.  Na  jihu  kvete  ku 
konci  dubna  na  se\eru  od  května  až  do  polu- 
Mce  čer\na  —  Jedle  rozSířena  jest  v  horná- 
tjch  polohách  střední  a  jiini  Evropy.  Severní 
hranice  jejl  jde  od  uklonu  Pyrenejí  krajinami 
francouzskými  v  AuverEni.  po  Vc^esách  aí 
k  Luxemburgu  Treiiru  a  Bonnu,  dále  Vest- 
fálskem Dolní  Lužicí  Slezskem.  Haliči,  podlé 
Karpat  až  k  černému  moři  a  zabíhá  až  na 
Kavkaz ;  dále  na  Východe  (jmenovití  v  K.iv- 
káze)  zastupuje  jí  velmi  příbuzný  druh  A. 
Nordmanniana  Spach.  Na  horách  sicilských  a 
v  Pyrenejích  vystupuje  do  výše  1950  ni,  ve 
Vogesách  1200  m,  na  Juře  1500  m,  v  severním 
Švýcarsku  1299  <n,  v  KrkonoSich  1230  m,  v  Du- 
rynském  lese  8iz  m.  v  severních  Karpatech 
974  m  a  v  Sedmihradech  1242  m.  Do  rovinv 
zřídka  sestupuje.  —  Jedle  poskytuje  průmvsiu. 
obchodu  a  k  jiným  potřebám  totéž  jako  bi>ri>- 
vice.  Jakožto  palivo  vydává  méně  tepla  ncí 
smrk,  ale  více  než  borovice.  Dřiví  její  hodi  í^r 
k  stavbám  tak  jako  smrkové  a  má  i  při-d 
tímto  tu  přednost,  že  jest  tuíSí,  StípatclnéjVi 
a  z  jasnějšího  a  úhlednějšího  pletiva  složeno. 
Užívá  se  ho  proto  mnoho  na  drobné  před- 
měty, jako  pouzdra,  řeSeta.  skřínky,  sirky.  Šin- 
dele atd.  Nejslavnější  povésti  nabylo  dřevo 
jedlové  jako  nenahraditelný  výtečný  materiál 
ke  zhotovování  resonančních  hudebních  ná- 
strojů (houslí  cremonských,  bas  a  jiných  smvč- 
cových  nástrojů).  K  účelu  tomuto  vybírají' io 
zvl^Ětí  kmeny  zdravých  a  mladých  jedlí.  Dřtvi) 
toto  má  pletivo  buněčné  vSude  stejnomírné  a 
pevné,  takže  v  pudí  resonančnlho  niistrnie 
vlny  zvuku  pravidelní  se  vyvinují   a  v  pl:iL- 


Abietineae. 


61 


síle  a  lahodé  s  chvěním  na  strunách  souhlasí. 
Alpy  a  Šumava  česká  zásobují  celý  svět  nej- 
lepším jedlovým  dřevem  na  hudební  nástroje. 

Dřevo  jedlové  neobsahuje  v  kanálcích  dřev- 
ních pryskyřice  jako  borovice,  ale  za  to  shro- 
maiduje  se  množství  pěkné  pryskyřice  v  duti- 
nách korových,  jež  někdy  splývají  na  kmeni 
a  vétvích  v  naduřelé  boule,  z  nichž  pryskyřice 
při  naříznutí  v  hojnosti  vytéká. 

Jiné  známější  druhy  jedli  jsou: 

A.  Apcdlinis  Lk.,  jedleApollinova.  Roste 
v  Řecku,  jmenovitě  v  lesích  peloponnésských. 
Vyznačuje  se  zvláště  tím,  že  skoro  jako  vrby 
z  uříznutého  kmene  vyrůstá  z  kořenů  a  větví 
vidy  množství  nových  výhonků. 

A.  balsameaL,,  j.  balsámová.  Podobá  se 
mnoho  jedli  obecné,  má  však  nezřetelně  dvou- 
řadé listy  a  vejčito-kuželovité  šišky.  Jest  roz- 
šífena  v  severní  Americe  a  poskytuje  mimo 
>}bomé  dřevo  kanadský  balsám. 

A.  Sordmanniana  LÍc.,  j.  Nordmannova. 
Roste  na  Kavkaze  a  podobá  se  dosti  naŠí 
jídli  obecné,  ale  jest  ještě  úhlednějšího  vzrůstu. 
PRito  vysazuje  se  nyní  zhusta  v  lesích  a  sadech. 

A.  Pinsapo  Bois.;  j.  španělská.  Roste 
v  lesích  španělských,  zvláště  v  Granadě  a  také 
na  Atlasu.  Velice  ozdobný  strom,  jenž  se  také 
v  sadech  s  oblibou  pěstuje.  Jehlice  jsou  tuhé, 
kdcovitépřioblé.  Šišky  vejčito- válcovité,  hladké. 

A.  cephalonica  Endl.,  j.  kefalonská.  V  Ře- 
cku, zvláště  na  Peloponnésu  a  v  Kefalonii  do- 
núcL  Také  často  u  nás  v  sadech  pro  ozdobu 
Putovaný  druh. 

A.  sibiríca  Trtsch.,  j.  sibiřská.  Od  břehů 
Volhy  až  po  KamČatku  v  lesích  rozšířená. 

A.  noHUshináU  a  A.  amabilis  Dougl.,  u  nás 
^sadech  nezřídka  pěstované,  pocházejí  z  Ka- 
lifornie. 

Fossilní  zbytky  jedlí  jsou  dosti  řídké,  což 
^ejiz  vysvětliti  tím,  že  se  šišky  v  Čas  zra- 
losti úplně  rozpadají  a  určování  pouhých  je- 
hlic jest  dosti  nespolehlivé.  —  Zabezpečené 
druhy  známy  jsou  z  doby  třetihorní  (miocenu 
a  pliocenu),  jež  se  nyní  žijícím  velmi  podo- 
bí. Vský. 

Jedle  a  smrk  mnohými  trpívají  nemocemi. 
Ač  oba  druhy  tyto  mnohé  mají  parasity  spo- 
tčné,  přece  někteří  parasiti  jsou  bucf  jednomu 
érebo  jen  druhému  vlastní.  Z  nemocí,  jimž 
^:)irk  nejvíce  podléhá,  nejrozšířenější  v  někte- 
i:'Ch  krajinách  bývá  červená  hniloba  (Roth- 
^),  k  níž  podnět  dává  houba  Trametes  ra- 
iidpírda,  dále  podzemní  rakovina  (Erdkrebs) 
ptivjbcná  houbou  václavkou  {Agaricus  melleus), 
čajf  rez  jehličí  {Chrysom^xa  abietis).  Z  jevno- 
^''Ubnvch  soužívá  jedli  i  smrk  jmélí  {Viscum 
a/hraju  Hmyzu  pak  řada  druhů  nekonečná  od 
p-iídí  ohrožuje  oba  stromy  tyto.  Zejména  ně- 
kteří nosatci  a  korovci,  již  z  brouků  stromy 
v  rejvíce  kazí,  z  motýlů  Škodí  nejvíce  hou- 
'-^^^^y  Liparis  Orgyia  a  pak  drobní  motýlové 
^<t  CxKcyx  a  Tortrix,  z  jiného  pak  hmyzu 
^li\i\é  lany  pilatek  a  mšice  vedle  bezectných 
^Udců  méně  rozkřičených  aneb  méně  rozší- 
řených. 

Jedle  zase  napadána  bývá  houbou  Aecidium 
f^'^tinum  Alb.,  jeŽ  působí  jí  rakovinu  na  kmeni 


a  na  větvích  kouzelná  košfata;  bělavou  hni- 
lobu dříví  jejího  působí  jí  Půly  poruš  fulvus 
Scop.,  jehličí  její  navštěvuje  Hvsterium  nervi- 
sequium  Fr.,  Antennaria  pinophUla  Nees.,  vzácné 
i  Aecidium,  collumnare  Alb.  Sit, 

AMetineae,  jedlo  v  i  té,  největší  a  nej- 
důležitější Čeleď  rozsáhlého  řádu  jehličnatých 
(Coniferae).  Skoro  vesměs  stromy  vysokého 
vzrůstu,  řidčeji  vzrůstu  nízkého  s  kmenem  a 
větvemi  rozloženými  a  plazivými  (na  př.  koso- 
dřevina). Větve  JSOU  sestaveny  v  dosti  pravi- 
delných přeslenech  na  kmeni,  tvoříce  košatou 
neb  kuželovitou  korunu.  Větve  rozdělují  se  ve 
vodorovné  ploše  v  menší  větévky  a  jsou  na 
konci  obyčejně  dolů  převislé.  Listy  mají  tvar 
čárkovitých  jehlic  tuhých  buď  plochých,  buď 
3 — 4hranných  neb  polooblých,  zelených,  buď 
přes  zimu  vytrvávajících  (naše  vždy  zelené 
lesy  jehličnaté),  řídce  na  podzim  opadávají- 
cích (modřín).  Jehlice  tyto  jsou  sestaveny  na 
větévkách  spirálně  a  jsou  často  na  stopeČkách 
tak  stočeny,  že  jeví  se  pak  dvouřadé  (na  př. 
jedle).  Jindy  jsou  shloučeny  na  skrácených  vě- 
tévkách (brachyblastech),  jako  na  př.  na  mo- 
dřínu. U  různých  druhů  borovic  zakrňují  tyto 
skrácené  větévky  tak,  že  jehlice  samy  tvoří 
po  dvou  až  více  pouhé  svazeČky,  mezi  nimiž 
vrchol  neb  Špička  zakrnělé  větévky  více  ne- 
dorůstá. SvazeČky  tyto  obdány  jsou  na  zpodu 
věncem  blanitých  šupin,  vynikají  z  úžlabí  vět- 
ších Šupin  blanitých  na  větévkách  a  posléze 
celé  jako  jednoduchý  list  s  větví  opadají.  Je- 
hlice jednotlivé  i  svazky  jehlic  přisedají  k  vě- 
tévce na  vypouklých  polštářcích  listových,  od 
nichž  se  posléze  pravidelnou  jizvou  oddělují. 
Čímž  se  pak  mladé  větévky  jedlovitých  stávají 
velice  význačnými.  Později  při  mohutném 
vzrůstání  borku  zmizejí  polštáře  s  jizvami  listo- 
vými a  starý  kmen  pokryt  jest  roztrhanou  a 
rozjizvenou,  snadno  se  slupující  horkou  (u  lidu 
»korou«  zvanou).  Jedlovité  jsou  jednodomé. 
Květy  pestíkové  i  prašné  tvoří  postranní  neb 
konečné  Šištice.  Prašní  (figura  a,  b,  f)  bý- 
vají často  v  hustší  květenství  na  zpodu  leto- 
rostu  sestaveny.  Supiny  prašní  i  pestíkové 
přisedají  k  ose  klásku  v  hustém  spirálním  po- 
řádku. Prašní  šupinky  jsou  k  dolejšku  zúženy, 
na  konci  rozličně  porozšířeny  a  na  zpodu  vždy 
dvěma  prašnými  pytlíčky  opatřeny,  z  nichž 
posléze  buď  podélnou  buď  příčnou  skulinou 
pyl  se  vyprašuje.  Pylová  zrnka  bývají  někdy 
opatřena  lehounkými  křídlovitými  přívěsky, 
pomocí  jichž  snadno  ve  vzduchu  mohou  po- 
letovati. Známo,  že  z  lesů  jehličnatých  unáší 
někdy  vítr  celé  mraky  sirného  prášku  pylo- 
vého. Jako  jiné  nahosemenné  jsou  A.  odká- 
zány na  zúrodAování  větrem.  Pestíkové  Šištice 
(fig.  c,  g)  se  skládají  ze  šupin  blanitých,  v  je- 
jichž úžlabí  vyrůstá  masitý  plodolist,  který 
nese  na  vrchní  straně  u  zpodu  dvě  obrácená, 
podlé  celé  délky  ^s  plodolistem  srostlá  vajíčka 
(fig.  d,  e,  h,  i).  Ústí  vajíček  (mikropyle)  hledí 
tudíž  k  ose  Šištice.  V  čas  zralosti  zůstávají 
šupiny  blanitými,  buď  jsou  delší  než  plodní 
šupiny  (plodolisty),  buď  zakrňují  a  jsou  skryty 
mezi  šupinami  plodními  (borovice).  Plodolisty 
však  z  pravidla  silně  vzrůstají   tvoříce  tuhé, 


62  Abiel 

tvrdé,  dfevnaté  Supiny,  jei  pak  skládají  více 
ménč  velikou,  válcovitou  neb  kulovitou  neb 
vějí  i  tou  SiSku.  Šupiny  tyto  mlvaji  nékdy 
(u  borovice)  na  kanci  ítyFhranný  Stltck  se 
zobanem  uprostřed  lapophysis).  Semena  oba- 
lena jsou  tvrdou  slupkou  osemeni  a  nesou  ča- 
sto blanité  kHdlo,  jeí  se  s  povrchu  Supiny 
Elodné  odděluje.  Zralá  SiSka  buď  celá  opadá, 
ud  se  jeití  na  stromě  rozpadá  v  jednotlivě 
Supiny  (u  jedle).  Uzrávánl  fiiSek  trváobyCejní 


pfiC  pukající.    SiSka  se  rozpadá  v  jednotlivé 
Supiny:  Abies. 

2.  Jako  pfedeSlý  rod,  ale  $iSka  se  neroz- 
padá,  n^bri  celá  upadá:   Tsui;a.  Pieudotsuga. 

3.  Listy  vSesCranně  na  vétěvkách  rozesta- 
vené. Čtyřhranné,  celé  zelené.  PraSn i  pytlíčky 
podélní  pukající.  Siiky  upadají  celé:  Picea. 

B)  Listy  na  skrácených  větévkách  husté 
nabloučené,  na  prodlouien}''ch  hlavních  vět- 
vích oddálené  rozestavené. 


a— 3  roky.  Klíček  má  3—15  ěárkovity^ch  děloh 
do  věnce  sestaveních  a  v  olejnatém  bílku 
(endospermu)  uložených. 

Celed  tato  čitá  asi  iiz  druhů,  jeí  se  budlo 
stahuji  v  jediný  rod  /Ťnuí  L.  neb  se  rozdělují 
v  dosti  sobe  příbuzné  rody:  Pinus.  Abies,  Pi- 
cea. Tsiiga,  Psevdotsuga.  Cedrus.  Larix,  Pseudo- 
larix.  Znaky  pak  spojují  jednotlivé  rody  takto: 

I.  Plodní  Supiny  lišek  jsou  ploché,  k  okra- 
jOm  ztenčené;  SiSky  zrají  obyčejně  již  v  prv- 

A)  Listy  vesměs  jednotlivě  a  ve  spirálnim 
pořádku  na  vítévkách  rozestavené. 

I.  Listy  dvouřadé,  ploché,  na  rubu  s  dvěma 
podélnými  světlými  pruhy.  Pytlíčky  praSni  na 


Listy  mékké,  na  zimu  opadavé:  Larix. 
1  Pseudoiarix, 

z.  Listy  tuhé,  vždy  zelené,  víceleté:  Odruš. 

II,  Plodní  Supiny  tvrdé,  dřevnaté,  na  konci 

nnoze  čtyřhranným  a  uprostřed  zobanitým 
štítkem  opatřené,  vytrvalé.  SiSky  uzrávajl  ai 
druhým  neb  třetím  rokem  a  pak  celé  upadají. 
Listy  po  2  až  více  ve  svazeČkách  dole  Šupin- 
kami obalených  a  z  úžlabí  Supin  osních  vy- 
nikajících; Pinus. 

A.  jsou  rozšířeny  v  celím  severním  mír. 
ném  pásmu  skládajíce  v  přemnohj'ch  kraji- 
nách rozsáhlé  jehličnaté  neb  tak  zvaně  černé 
lesy.  U  nás  hlavně  borovice,  jedle  a  smrL 
tvoří   hvozdy   české   a   středoevropské  vůbec. 


Abietinová  kyselina  —  Abich. 


63 


Obratník  Raka  pfekročuje  na  jihu  na  Filippi- 
rach  borovice  Pinus  insularis  Endl.  a  rovník 
bám  P.  Merkusii  Ingh.  et  Vr.  na  vysočinách 
ostrova  Sumatn'  a  i>omea.  Na  severu  žabí- 
hájí  některé  druhy  až  do  krajin  polárních,  kde 
přestává  vůbec  vegetace  stromová  (k  70'  až 
72"  s.  š.)-  V  Sibiři  jdou  nejse věrněji  druhy : 
Pinus  silvestris  L.,  P.  Ledebouri  Endl.,  P.  davu- 
rica  Fisch.,  P.  obovata  Ant.  a  P.  sibirica  Turcz., 
na  Uralu  P.  Ccmbra  L.  a  v  severozápadní 
Americe  P.  alba  Ait. 

Všechny  A.  obsahují  v  listech  i  dříví  množ- 
sni  aromatické  pryskyřice,  která  jmenovité 
z  poranéných  míst  na  kmenu  v  hojnosti  vy- 
téká a  v  tuhou  hmotu  (smolu)  se  proměňuje. 
Pro  potřeby  lidské  jsou  významu  dalekosáh- 
lého, nebof  lesy  jehličnaté  poskytují  nám 
dfevo  ku  stavbám,  k  palivu,  na  nábytek  a 
k  přerůzným  jiným  potřebám.  Opadaným  chra- 
*>tím  a  šiškami  se  topí,  jehličím  (hrabankou) 
wstélá,  pr%'skyřice  se  sbírá  ku  připravování 
terpentinu,  laku,  kalafuny  a  j.  Šiškami  vy- 
zdobují  se  drobnější  předměty  a  nábytek  atd. 
A  největšího  významu  pro  krajinu  má  konečně 
ichličnatý  les  sám,  čině  ji  zdravou,  vlhkou, 
úrodnou  a  jsa  jí  zároveň  nejlepší  okrasou. 

Čeleď  jedlovitých  jest  za  doby  naší  ze 
v>ech  nahosemenných  rostlin  nejrozšířenější, 
ale  zároveň  nejmladší,  nebof  s  určitostí  počíná 
s^e  v  nepatrných  zbytcích  druhů  objevovati 
teprve  v  oolithu  a  ve  vrstvách  křídových. 
Ostatní  čeledi  žily  již  v  dobách  starších,  ale 
jSDu  v  době  naší  skrovnější  jedlovitých.  Z  toho 
patmo,  že  A.  jsou  nejmladším  typem  naho- 
semenným,  jenž  k  nejvyššímu  rozvoji  vzhle- 
<icic  k  počtu  forem  i  počtu  individuí  dospěl  za 
dnů  našich.  V  době  křídové  a  ještě  více  v  době 
třctihomí  množí  se  pozvolnu  rozličné  druhy 
A-ú  tak  že  skoro  ode  všech  žijících  rodů  jsou 
mámy  t>'py  třetihorní,  které  posléze  na 
sklonku  do  čtvrtihor  přecházejí  v  druhy  nyní 
zijícL  Vský, 

AbietiBOvá  kyselixia  či  s  y  1  v  i  n  o  v  á  jest 
sněhobílá,  kr>''stalická  látka  v  jemných  šupi- 
nách se  jevící,  již  získáme,  když  kolofonium 
lihem  vyslazujeme.  A.  kys.  otáčí  rovinu  světla 
poiarisox-aného  silně  v  levo  i  taje  při  161"  až 
:^2*.  Souvisí  úzce  s  řadou  látek  terpe no- 
vých. Rn, 

AUgaU:  1)  Žena  bohatého  Nábála,  jež  Dá- 
'•Ťdovi  před  Saulem  prchajícímu  potravy  po- 
$k)i]a,  ač  mu  ji  Nábál  odepřel,  zaČeŽ  ji  David 
po  smrti  tohoto  za  manželku  pojal  a  syna 
Chileába  s  ní  zplodil.  (I.  kr.  25.  II.  kr.  3, 3.)  — 
2)  Sestra  Davidova  (I.  Par.  2,  16).  Jrk, 

Ablgsatiui  slula  v  římském  právu  krádež, 
páchaná  řemeslně  odváděním  koně,  skotu  neb 
i^^íitého  počtu  menšího  dobytka  ze  stáje  neb 
ze  stáda.  Zloděj  nazýván  tu  abactor  neb  abi- 
f€us.  Odcizení  menšího  počtu,  nebo  nikoli  ře- 
í^.eslně  konané  odcizování  je  krádeží  (furtum), 
V  dobé,  kdy  krádež  tato  vůbec  ještě  byla  pou- 
hým deliktem  soukromým,  byl  a«  císařskými  re- 
'■kript}'  prohlášen  kriminálně  trestným  a  ná- 
ícií  tedy  mezi  crímina  extraordinaria.  Pro  a. 
trestáni  honestiores  vypověděním  neb  motione 
'ib  ctrdine,   humiliores    veřejnou  prací   {pcena 


operis),  dle  okolností  i  v  dolech  (pana  me- 
talli);  ozbrojení  abactorcs  vrháni  dravcům  (ad 
bestias).  J.   T. 

Ablhů  (hebr.  můj  otec  jest  on  t.  Bůh)  a 
Nádáb  (Štědrý,  šlechetný),  dva  ze  čtyř  synů 
Aaronových,  kněží  (Mojž.  II.  24),  již  vzavše 
jedcnkaždý  kaditelnici  svou,  dali  do  nich  oheň 
a  položili  na  něj  kadidlo  a  obětovali  před 
Hosp.  oheň  cizí.  Čehož  jim  byl  nepřikázal. 
Protož  sstoupiv  oheň  od  Hosp.  spálil  je  a  ze- 
mřeli. (Mojž.  IIL  10.)  Proto  velekněžství  A. 
dědili  druzí  dva  synové  Éleázár  a  ítámár. 

AMoh  Hermann  Wilhelm  (German 
V  i  I  g  e  1  m  o  v  i  Č),  výtečný  geol.  novověký  (*  1806 
—  +  1886),  proslulý  hlavně  svými  geologickými, 
fysikálními  a  jinými  pracemi  o  Kavkaze.  Nar. 
v  Berlíně,  kdež  otec  jeho  byl  báňským  radou; 
matka  jeho  byla  dcera  chemika  Klaprotha. 
Vliv  rodiny  a  styky  s  muži,  jako  A.  Humboldt, 
K.  Ritter  aj.,  mocně  působily  na  rozvoj  mla- 
distvého ducha  A-ova,  tak  že  stav  se  r.  1831 
doktorem  filosofie  odebral  se  na  vědeckou  ce- 
stu do  Itálie,  kdež  hlavně  všímal  si  zjevů  so- 
I  pečných,  pozorovaných  na  Vcsuvu,  Etně  atd. 
Práce  jeho  o  této  cestě  Erláuternde  Abbildun- 
gen  geolog.  Erscheinungen,  beob.  am  Vesuv  u, 
Aetna  1S33  u.  J834  (Berl.  1834)  a  Ober  die 
Nátur  u.  den  Zusammenhang  vulkanischer  Bil- 
dungen  (Braunschw.  1841),  z  nichž  prvá  byla 
přel.  do  franc,  vynikají  kromě  četných  a  přes- 
ných údajů  a  nových  badání  též  umělými 
kresbami  z  jeho  ruky.  Nové  pole  k  badání 
otevřelo  se  mu  r.  1842,  kdy  byl  povolán  do 
Ruska  na  universitu  derptskou.  Pobývaje  té- 
měř do  konce  života  na  Kavkaze  neúnavně 
studoval  jeho  geol.  poměry  a  jeho  spisy  z  této 
periody  náležejí  k  nejcennějším.  Samostatně 
vydal:  Uber  d.  geoL  Nátur  des  armen,  fíoch- 
lands  (1843),  Vgl.  chem,  Untersuchungen  des 
Wassers  des  Caspischen  Meeres,  Urmia  u.  Van- 
Sccs  (1856),  Ober  d.  Steinsal\  u.  sehie  geol, 
Stell ung  im  russ.  Armenien  (1857),  Vgl,  geol. 
Grund\Uge  der  Kauka\.,  Armen.  u.  Nordpersi- 
schen  Gebirge,  pak  Beitráge  7.  Paláontologie 
des  asiat.  Russlands  (1859),  Sur  ia  structure 
et  la  geologie  du  Daghestan  (1862),  Ober  eine 
im  Casp.  Meere  erschienene  Jnsel  nebst  Beitr. 
\ur  Kenntniss  der  Schlammvulkane  der  caspi- 
schen Region  (1863),  Einleitende  Grund^uge 
der  Geologie  der  Halbinseln  Kertsch  u.  Taman 
(1865),  Beitr.  lur  geol.  Kenntniss  der  Tliermal- 
quellen  in  Kauk.  Lándern  (Tifíis  1865,  4"  595 
str.),  největší  jeho  práce,  a  ruský  spis  Otčet 
po  i\slědov.  město  ro\denij  nefti  v  Žakavka\- 
skom  kraje  i  na  Tamanskom  poluostrové  (t.  1867). 
Článků  z  fysikální  geografie,  meteorologie, 
mineralogie,  geognosie  a  ethnografie  otiskl 
veliké  množství  v  »Bulletins  phys.-math.*  pe- 
trohr.  akademie  nauk  a  v  »Mélanges  phys.  et 
chim.«,  rovněž  v Poggendorfových  »Annalech<, 
v  »Izvěst.  geogr.  obŠČestva*,  v  »Zapis.  Kavkaz, 
otdělenija  technič.  obščestva«  a  j.  Již  první 
z  těchto  prací  menších  objemem,  ale  stejného 
významu  vědeckého  jako  díla  samostatné  vy- 
daná, obrátily  k  němu  pozornost.  Akademie 
nauk  jmenovala  jej  r.  1853  řádným  a  r.  1866 
čestným  členem.  R.  1854  byl  přidělen  ke  sboru 


G4 


Abichit  —  Abingdon. 


báňských  inženýrův  a  usadil  se  úplně  na  Kav- 
kaze a  teprve  po  22  letech  (1876)  přesídlil  se 
i  s  rodinou  do  Vídně,  kdež  u  vysokém  věku 
počal  spracovávati  svůj  přehojný  materiál,  plod 
3oletých  pozorování,  ve  velkém  spise  Geolo- 
^ischc  Forschungen  in  den  Caucasischcn  Lán- 
dern,  jehož  1.  a  2.  čásf  vyšly  ve  Vídni  1882 
s  obrovským  atlantem.  Vytištění  3.  a  4.  části 
se  nedočkal  skončiv  ve  Vídni  i.  čce.  1886 
svůj  Činný  život.  A-ovy  zásluhy  vědecké  jsou 
velmi  značné  a  díla  jeho  na  poli  geologie  kav- 
kázské  před  nim  nespracované  a  neprobadané 
zůstanou  na  vždy  úhelným  kamenem  prací 
budoucích.  Jemu  ke  cti  pojmenován  nový  ne- 
rost abichitem. 

Abiohit,  nerost  krystalující  v  soust,  mo- 
nokl.i  též  sloupkovitý,  paprskovitý  a  kulovitý, 
slohu  paprskovitě  stébelnatého,  štěpný  velmi 
dokonale  dle  plochy  zpodové.  Jest  tmavě  mo- 
drozelený, vrypu  modravě  zelen. ;  tvrd.  2*5 — 3, 
hust.  4'2 — 4"4.  Chem.  slož.  Hj  Cu,  As  O,.  Nález : 
Cornwall,  Tavistock.  Devonshire.  Hjn. 

AMoht:  1)  Adolf  (*  1797  —  f  1860),  byl 
prof.  pathologie  na  univ.  vilenské.  Nar.  v  Er- 
lankách,  ale  ve  Vilně  byv  vychován  přilnul 
vřele  k  nové  svojí  vlasti.  Doktorátu  med.  na- 
byl r.  1816,  stal  se  adjunktem  při  vilenské 
pathol.  klinice  a  r.  1825  tamtéž  professorem. 
Po  zrušení  university  přednáSel  o  témž  před- 
měte na  medicinsko-chirurgické  akademii,  je- 
jíž prof.  a  rovněž  sekretářem  byl  do  r-  184 1. 
A.  proslul  jako  človCk  ryzího  charakteru  i  jako 
učenec.  Četné  svoje  vědecké  práce  uveřejňo- 
val v  různých  časopisech  a  hlavně  v  »Dzien- 
niku  medycyny«,  jehož  byl  spoluredaktorem. 
Vydal  spisy:  De  intestinorum  coarctione  diar- 
rhocae  chronicae  (1816);  Tablica  synoptyc{na 
tritci^n  (Vilno  1823);  sborník  CoUcctanca  me- 
dico-chirurgica  caes,  acad.  med,  chir,  Vilnensis 
(díl  1. 1.  1838),  do  něhož  přispěli  též  A.  Bielkie- 
wicz,  J.  Korzeniowski,  J.  Mianowski,  K.  Muj- 
szel,  H.  Porcyanko  a  Lud.  Siewruk ;  Jnstitutio- 
nes  therapiae  gcneralis  (t.  1840),  k  nimž  bylo 
mu  základem  dílo  Pucheltovo.  —  2)  Karl 
Ernst  A.  (*  183 1),  ředitel  gymnasia  v  Oleš- 
nici  (v  pruském  Slezsku),  vyniká  důkladnou 
znalostí  nářečí  a  díla  Hérodotova,  o  čemž 
svědčí  jeho  rozprava:  De  dialecto  Herodotea 
(Gott.  1859)  a  jeho  vydání  díla  Hérodotova  s  ně- 
meckými poznámkami  (1861 — 66,  nyní  již  čá- 
stečně ve  vydání  čtvrtém)  a  s  latinskými  kriti- 
ckými poznámkami  (1869).  Vedle  toho  vydal 
A.  Arrianovu  /l/wfr^si  (text  1876,  text  s  něme- 
ckými poznámkami  r.  1871 — 75).     red.    Vý, 

Ábi-ifltáde  (voda  stojatá),  jezero  v  Afgá- 
nistánu  na  pusté  vysočině  gilzaiské,  asi  230  itm 
sev.-vých.  od  Kandaháru,  2076  m  n.  m.  Jest 
velmi  mělké  a  uprostřed  sotva  4  m  hluboké, 
v  obvodu  má  67  km  a  vodu  slanou  a  hořkou,  tak 
že  ryby  v  ní  hynou.  Vtéká  do  něho  řeka  Gasny. 

Abila  viz  Abiléné. 

AMldjg^.,  zool.  skratka:  Abildgaard  Pe- 
ter Christian. 

AMldgraard:  1)  Sóren  (*  1718  — 1 1791), 
nar.  ve  Flekkefjordu  v  Norsku,  věnoval  se  hor- 
livě vědám  přírodním  a  stal  se  kreslířem  ar- 
chivním ;  jeho  kresby  nordických  starožitností 


chovají  se  v  knihovně  kodaňské.  Sepsal:  Be- 
skrivelse  over  Stevens  klint  og  dens  naturlige 
maerkvaerdigheder  (Kodaň  1759,  Popis  mysu 
stevenského  a  jeho  zvláštností),  Ffiysisk-mine- 
ralogisk  beskrivelse  over  Móens  klint  (t.  1781, 
Popis  mysu  móského)  a  j.  —  2)  Peter  Chri- 
stian A.  ('••  1740  —  +  1801),  znamenitý  zvěro- 
lékař dánský,  původce  několika  populárně  vě- 
deckých spisů  zvěrolékařských.  Vedle  hlav- 
ního oboru  svého  pěstoval  též  nauky  přírodo- 
vědecké i  dobyl  sobě  zejména  tím  zásluh,  že 
spolu  s  Jens  Rathkem  dokončil  monumen- 
tální dílo  O.  F.  Mu  Her  a  Zoologia  Danica. — 
3)  Nikolai  Abraham  A.  ('"=  1743  —  1  1S09), 
historický  malíř  dánský,  syn  Sorena  A-a.  Stu- 
doval ve  svém  rodném  městě  Kodani  a  dostal 
1767  zlatou  medailli  za  ohvSiZ  David  pomazán 
Samuelem.  Sloh  svůj  zdokonalil  studiemi  Clau- 
dea  a  Nikolasa  Poussina.  Od  1772 — 77  konal 
studia  v  Itálii,  1807  stal  se  ředitelem  aka- 
demie kodaňské.  Směrem  svým  náleží  ku  škole 
starší,  umění  jde  mu  nad  přírodu.  Vyniká 
v  technice,  tón  jeho  maleb  je  harmonický  a 
hladký,  celek  však  méně  zajímavý.  Dobou 
svou  byl  velice  slovutným,  nyní  však  se  na 
jeho  díla  zapomíná  i  v  Kodani.  Založil  dán- 
skou školu  malířskou  a  odchoval  Thoru'ald- 
sena  a  Eckersberga. 

Abiléné  ('Apikr^vri)  slula  ve  starém  věku 
tetrarchie  v  sev.  Sýrii,  obsahující  hornatinu 
Libanonu  a  Antilibanonu;  náležely  k  ní  takc 
části  Palestiny  vých.  od  Jordánu  a  jez.  Gene- 
záretského,  totiž  Batanaea  a  Trachonitis.  Po 
smrti  posledního  tetrarchy  Lysania  dostala  se 
v  moc  židovského  krále  Heroda  Agrippy  II. 
Hlavním  městem  a  sídlem  tetrarchův  jejích  byla 
Abila  na  jižním  úpatí  Antilibanonu  severozáp. 
od  Damašku,  nyní  Nebi  Abél,  s  rozvalinami, 
z  nichž  zvláště  zbytky  chrámu  a  některé  ná- 
pisy jsou  pozoruhodný. 

Abilly  -  flur  -  Claiae  [abilisyrklés] ,  ves 
v  depart.  Indre-et-Loire  nedaleko  stoku  řeky 
Claisy  s  Creusou,  má  1378  ob.  (1881),  znám. 
slévárnu  mědi  a  dílny  na  stroje  hospodářské. 
Abilnniun,  za  doby  Bojův  osada  v  Če- 
chách, později  Horní  Bor.  (Viz  Pal.  Děj.  Č.  I. 
str.  49.)  Lp, 

Abiméleoh  (hebr.  Abimélek^  t.j.  otec  můj 
jest  král):  1)  Domnělý  název  králů  filiŠtínských 
v  Geráru  a  Gatu.  —  2)  Levoboký  syn  Gideó- 
nův,  po  3  léta  samozvaný  král  isráélský  (soud. 
g.  i),  bratrovrah  u  Tébés  zabitý.  Jrk, 

I       Abinoi,   někdejší   název   kmene    altajsko- 

'  tatarského  v  gub.  tomské   blíže   města   Kuz- 
necka.  Rusové  říkali  jim  Kuzneci  (kováři),  po- 

'  něvadž  uměli  spracovávati  železo ;  nyní  však 
jméno  jejich  zaniklo  v  názvu  »Černí  Tataři*, 

'  v  němž  jsou  pojata  všecka  tatarská  plemena 
okruhu  kuzneckého. 

Ab  inoanabulifl  (lat.).,  od  kolébky,  od 
samého  dětství. 

Abing^don  [ěbingdn],  velmi  starožitné  mě- 
sto angl.  v  Berlcshiru  při  ústí  Očku  do  Temže, 
se  7019  ob.  (1881).  Značný  obchod  s  obilím, 
sladem,  plachtovinou  a  koberci.  Za  dob  anglo- 
saské heptarchie  byl  sídlem  královským ;  1643 
marně  jej  obléhalo  vojsko  Karla  L 


Abington  —  Ablační  theorie. 


65 


AbingtOli  [ébingtn],  m.  ve  Spoj.  Obcích 
<:everoamer.  v  Massachusettsku,  s  9500  obyv. 
živícími  se  výrobou  obuvi  (v  ceně  přes  i  míl- 
ii on  doUarfl  roČné)  a  hfebikfl. 

Ab  ln«tantia  absolv6r«  viz  Absolutio 
ab  instantia. 

Ab  tntestaio  mmoo^máo  viz  Dédická 
posloupnost. 

AbÍBÚ-malkélIŮ  hebr.,  t.  j.  Otče  náš, 
králi  náfi !  Litanie  židovská,  jejíž  každá  prosba 
začíná  térai  slovy  a  kterou  se  Židé  modlí  ve 
dnech  mezi  Novým  rokem  a  Dlouhým  dnem. 
\i.— 10.  TiSrí.) 

AMoi^lieie  (z  řec.  afliog  neživý,  yévkcig 
rod,  původ)  viz  Prvoplození. 

Abiové  C^fiioi),  skythský  národ  již  u  Ho- 
nricra  pfi(>omínaný,  jejž  někteří  staří  spisovatelé 
za  báječný,  většina  však  za  skutečný  poklá- 
dali. U  Alexandra  Vel.  objevují  se  vyslanci 
A-uv,  aby  mu  poslušenství  nabídli.  Strabón 
j\  ádt  je  mezi  kočovnými  Skythy  a  klade  sídla 
tjich  na  nejzazši  sever  ve  Skythii  za  Imaem, 
Ammianus  Marcellinus  vykazuje  jim  bydliště 
sev.  od  Hyrkanie.  Ze  zpráv  starých  spisova- 
telů o  sídlech  a  zpfisobu  života  A-ův  vysvítá, 
ze  jménem  tím  rozuměti  sluší  kočovné  kmeny 
turkestánské  v  severových.  stepi  kirgizské  a 
a  oblasti  semipalatinské. 

Abiponi,  kmen  indiánský  v  jižní  Americe, 
cbývavší  někdy  kraj  Gran  Chaco,  nyní  usedlý 
na  jihu  mezi  Páranou  a  Salvadem  až  k  řece 
l^oice;  již  vymírají.  Jsou  pěkného  vzrůstu, 
pravidelných  tahů  a  světlé  pleti.  Ženy  jsou 
SNétlejší,  muži  však  jsou  hrdi  na  pleť  tma- 
véjší.  Jsou  výteční  jezdci  a  velicí  milovníci 
i^cra',  jichž  mají  hojnost.  Vynikají  bystrostí 
2  statečností.  Rádi  se  tetovují.  Muži  stříhají 
si  tonsuru  a  z  předu  vlasy  si  vytrhují,  roždí- 
'\i  si  maso,  což  děje  se  i  u  žen,  když  se 
^  dávají.  Zbraně  jejich  jsou  kopí,  bola  (házecí 
koule. I  a  lasso,  dříve  byl  též  luk.  Žijí  v  mnoho- 
zenství,  jinak  jsou  mravů  čistých;  než  ohyzdný 
je  zvyk  jejich  zabíjeti  novorozeňata.  Čítají  jen 
-o  tři.  Mívali  své  sněmy,  které  však  spojeny 
.Křuce  vždy  s  pitkou  mívaly  za  následek  rvačky; 
^e  rozhodnutí,  ač  dělo  se  v  opilosti,  věrně 
y  zachovávalo.  Mrtvoly  k  pohřbu  připravují 
?tny,  pohřbívají  je  v  lesních  houštinách  a 
p  krvvají  tmím.  Po  pohřbu  následují  smuteční 
^?évy  a  tance.  Z  mrtvých  mají  velký  strach 
-  r^ikdy  nevysloví  jména  jejich.  Věří  v  trvání 
J>í  a  ve  velikého  ducha,  jehož  obrazem  jest  sou- 
hvězdí Kuřátek.  Jazyk  a-ský  má  různé  prostředky 
^  označení  funkci  syntaktických ;  některé  vy- 
^dfeny  jsou  pouhým  slovosledem  (na  př.  funkce 
:ř;vlastková),  jiné  předponou  (na  př.  osoby  u  slo- 
'«^  též  zájmeno  přívlastkové),  jiné  opět  pří- 
rcr.ou  ína  př.  číslo  jmen,  vidy  slovesné).  Nejlepší 
lyTivy  O  nich  podal  Dobrizhofer.  Kř, 

AbMjn,  nejstarší  syn  Hielův,  byl  s  nej- 
""ladSím  bratrem  svým  Zebúbem  (Segubem) 
7-'  znovuzbudování  Jericha  za  panování  Achá- 
na obětován,  aby  zrušena  byla  kletba,  kterou 
='>l  jósuc  v>'řkl  nad  městem  tímto. 

^  AUroa  (A  b  í r  á  m),  společník  Kóracha  a  Dá- 
'^rji,  kteří  se  vzbouřili  proti  Mojžíšovi  a  Aaro- 


novi ;  byl  se  'Svými  druhy  od  země  pohlcen 
(4  kn.  Mojž.  16,  I — 55.). 

Ablrrltaee  (z  lat.)  v  lék.  značí  vlastně  stav, 
který  opačnými  příznaky  než  irritace  se  jeví. 
Brown  a  Broussais  učili,  že  jest  život  nor- 
mální výsledkem  zevních  dráždidel  (irrítací). 
Jestliže  dráždidla  tato  se  změní,  nastává  stav 
chorobný.  Slovo  a.  zaniklo  se  školou  vitali- 
sticko-fysiologickou.  iW. 

AbUMthové  viz  Madové. 

Abisal  (AbíSai),  Davidův  sestřenec,  jenž 
znamenitým  jsa  válečníkem  Davidovi  v  boji 
o  trůn  a  proti  různým  nepřátelům  výborné 
služby  konal.  (II.  kr.  2,  10,  16,  20,  21,  23. 1.  Par. 
2,  II,  18,  19.)  Jrk. 

AblMTMi,  kníže  indický,  jenž  za  Alexan- 
dra Vel.  vládl  v  části  nynějšího  Kažmiru.  Proti 
Alexandrovi  Vel.  vystupoval  s  počátku  nepřá- 
telsky, když  však  Alexander  překročil  Indos, 
poslal  mu  A.  po  zvláštním  poselství  dary.  Po- 
něvadž však  A.  přece  chtěl  králi  Porovi  po- 
slati vojsko. na  pomoc,  musil  po  porážce  Pó- 
rově Alexandra  usmířiti.  \  koncem  r.  325  př.  Kr.; 
území  jeho  valně  rozšířené  ponechal  Alexander 
jeho  synovi. 

Áblflkan,  jezero,  viz  Aby  Skaň. 

Abitlbi,  dvě  jezera  sev.-amerícká  v  brit. 
Kanadě,  jež  řekou  téhož  jména  a  ř.  Moosou 
spojena  jsou  se  zálivem  Jamesovým,  nejjiž- 
nější částí  Hudsonské  zátoky.  Hladina  jejich 
páčí  se  na  1200  km"^  a  kolkolem  jsou  šíré  lesy 
topolové,  březové,  smrkové  a  cedrové. 

Abitarient  (z  lat.  abire  odejíti,  ten,  kdo 
hodlá  odejiti),  žák  poslední  třídy  střední  Školy, 
(gymnasia,  reál.  gymnasia,  reálky),  který  slo- 
živ předepsanou  zkoušku  (maturitní)  ústav  opu- 
stiti hodlá. 

Abioratio  (lat),  v  řím.  právě  zločin,  jehož 
se  dopustil,  kdo  křivě  na  soudě  přisahal,  Že 
mu  jakási  pohledávka  přísluší,  nebo  že  pohle- 
dávka zažalovaná  není  pravá,  nebo  že  dluh 
v  určitém  čase  splní  a  pak  nesplnil.  Byl  trestán 
bitím  holí  (fr.  13  §.  6.  D  XII,  2).  Dle  práva 
rak.  jsou  prvé  dva  případy  zločinem  pod- 
vodu dle  §.  199  lit.  a  tr.  z.,  třetí  případ  jest 
nepraktický.  Óc, 

Abjad,  arab.  =  bílý. 

Abjad,  Bahr-el-Abjad  (=  tok  bílý),  záp. 
rámě  Nilu,  lépe  známé  jménem  Bílý  Nil. 

Abjndlkaoe  {Abiudicatio)  slově  hlavně 
ve  stř.  latině  zamítnutí  žaloby  nebo  nároku 
soudem,  pak  vůbec  rozhodnutí  soudní  něja- 
kého sporu. 

Abjndikovatl  viz  Abjudikace. 

AblabiOfl,  historik  řecký,  napsal  dějiny 
GothůVf  jichž  užil  Jordanes  při  svém  díle  De 
rébus  Geticis. 

Ablaoe  lat.,  odstranění  některé  části  tčla 
operací  chirurgickou.  Mluvíme  nejen  o  a-ci 
končetin  neb  jich  dílů,  nýbrž  též  o  a-ci  stvůr 
chorobných,  nádorů  a  pod.,  nalézají-li  se  na  po- 
vrchu těla,  kdežto  odstranění  nádorů  vniter- 
ných spíše  excisí  se  nazývá.  Viz  Amputace 
a  Exartikulace.  Peč. 

Ablační  theorie  klade  dokonání  krádeže 
(v.  Krádež)  v  okamžik,  kdy  věc  ukradená  od- 
nesena s  místa,  kde  se  krádež  stala.   Theorie 


5 


66 


Ablaj  —  Ablativus. 


tato,  spočívající  na  nesprávném  výkladu  ně- 
kterých míst  řím.  pramenů  a  hrdelního  řádu 
Karla  V.,  hájena  zvláště  od  saských  právníků 
XVn.  století  (Carpzow,  Hommel  a  j.)  a  udržela 
se  dosti  dlouho  v  saské  praxi.  Proti  a.  th-i  psali 
a  bezpodstatnost  její  ukázali  Beck,  Klien  a 
zvláště  Wáchter  i  sluší  ji  nyní  pokládati  za 
odbytou.  J,  T, 

AbU^  Ajchodži,  syn  Valí-chána,  vstou- 
piv do  služby  k  bohatému  Kirgizovi  vynikl  za 
smutných  dob,  kdy  Kirgiz-Kajsakové  byli  ohro- 
ženi od  Džungarů,'  volžských  Kalmyků,  jaji- 
ckých  kozákův  a  Baškyrův,  chrabrostí  a  chy- 
trostí, tak  že  dostalo  se  mu  příjmí  »Moudrý«. 
Byl  nejmocnějším  z  vládců  střední  Hordy,  tak 
že  Rusko  vyjednávalo  obyčejně  s  ním  a  s  jeho 
bratrem  Sultán-betem,  nedbajíc  slabého  vrch- 
ního chána.  R.  1^45  dobyl  Ožungarie;  když 
pak  Číňané  vytrhli  r.  1756,  1758  a  1760  proti 
středoasijským  chanátům,  poddal  se  císaři  čín- 
skému, avšak  udržoval  také  chytře  přátelské 
spojení  s  Ruskem,  čímž  dovedl  si  zachovati 
úplnou  samostatnost  až  do  své  smrti  (r.  1781). 
Vláda  A-ova  byla  nejskvělejší  dobou  dějin  kir- 
gizských  a  jest  opěvána  dosud  v  písních  a 
epíckých  skládáních  Kirgiz-Kajsakův. 

Ablajklt,  zříceniny  slav.  kláštera  buddhi- 
stičkého  (lamaitského)  v  ruské  gub.  omské  v  do- 
lině ř.  Ablajkitky,  ústící  do  Irtiše.  Klášter 
ten  vystavěl  v  pol.  XVII.  stol.  chán  Kalmykův 
Ablaj  a  zvolil  jej  za  své  sídlo,  ale  nikohv  na 
dlouho,  neboť  již  167 1  byl  A.  rozbořen.  Od- 
tud dostaly  se  do  Evropy  první  spisy  lamaít- 
ské  obsahu  náboženského,  z  nichž  některé  již 
Petr  Veliký  odevzdal  akademii  pařížské;  ale 
i  později  odnesli  odtud  cestovatelé  ruští  Gme- 
lin,  Milíer  (1731)  a  Pallas  (1771)  mnoho  vzác- 
ných rukopisů.  Bayer  dokázal,  že  psány  jsou 
jazykem  Tangutův  tibetských. 

Ablaktaoe  z  lat.:  1)  V  lékařství  viz  Od- 
stavení.—  2)  A.  v  zahradnictví,  odkájení, 
fr.  greffe  par  approche^  jest  způsob  rozmnožo- 
vání odrůd  rostlinných  roubováním,  při  němŽ 
roub  od  rostliny  matičně  teprv  tehdy  řezem 
se  oddělí,  když  byl  s  podkladkem  (plánětem) 
dokonale  srostl.  Podmínkou  jest,  aby  planá 
rostlina  i  varieta,  o  jejíž  rozmnožení  jde,  po- 
dlé sebe  stály,  by  možno  bylo  letorost  matičně 
rostliny  přichýliti  k  rostlině  za  podnož  sloužící 
tak,  by  družením  neb  roubováním  do  rozštěpu 
či  jinak  spolu  spojeny  býti  mohly.  Spojení  musí 
se  pevně  svázati,  mimo  to  buď  pláně  neb 
ohnutá  k  němu  větev  rostliny  matiČné,  nebo 
také  oboje  ku  přidaným  tyčím  přivázati,  kdyby 
jejich  pružnost  vzájemnému  srostu  na  úkor 
býti  mohla.  Tento  způsob  množení  jest  nad  jiný 
bezpečnějším,  poněvadž  roub,  jemuž  stále  míza 
(»mléko«,  lat  lac)  se  přivádí,  nemůže  zaschnouti ; 
ale  jest  spolu  obtížným,  pročež  užívá  se  ho 
pouze  při  rostlinách  takových,  které  způsobem 
jiným  (roubováním,  očkováním)  Šlechtěny  neb 
množeny  (řezanci,  rozvody,  topenci)  bezpečně 
býti  nemohou.  V  ovocnictví  užívá  se  a.  najmě 
při  množení  odrůd  lísky,  kaštanu  jedlého  a 
vinné  révy.  Při  rostlinách  v  kořenáčích  neb 
kbelících  chovaných  a.  spíše  se  dá  prováděti, 
ano  možno  rostliny  blízko  postaviti.  Provozuje 


se  pak  tento  způsob  množení  hlavně  u  chou- 
lostivějších oproti  jiné  methodě  množení  rost- 
lin, jako  u  kamelií,  azalek  a  rhododendrů  a  j. 
Při  rostlinách  dřevnatých,  pod  Šírým  nebem 
pěstovaných,  může  se.  a.  v  zimě,  z  jara  neb 
v  létě  před  se  vzíti;  nejlépe  však  zdaří  se  na 
jaře,  kdy  míza  vstoupá  plnou  silou.  Když  ablak- 
tovaná  čásť  rostliny  ušlechtilé  byla  dokonale 
srostla  s  podkladkem,  coŽ  několik  neděl  vy- 
žaduje, oddělí  se  řezem  od  rostliny  matičně, 
ale  nikoliv  náhle,  nýbrž  zvolna,  tak  že  se  na- 
před nařízne,  asi  za  týden  k  jáidru  dřeně  pro- 
řízne a  opět  po  témdni  odloučí  na  dobro. 
Vyjma  nečetné  rostiiny,  kterých  jinak  bezpečné 
množiti  nelze,  slouží  a.  hlavně  zahradnictví 
ozdobnému  a  umělému.  Tak  často  užívá  se  jí 
při  živých  plotech  z  habří  nebo  hlohu  atd.,  by 
povstaly  stěny  spojené,  neproniknutelné.  A-í 
se  spojují  stromy  naproti  sobě  stojící  v  úhledné 
oblouky  a  klenby;  taktéž  ovocné  kordony 
jedno-  i  víceramenné  se  ablaktují.  V  takových 
případech  nenastane  ovšem  oddělováni;  jde 
pouze  o  srůst.  Af  již  a.  jakkoliv  se  provádí, 
vždy  třeba  ostrým  noŽem  způsobiti  na  obou 
rostlinách  hladké,  rovné,  co  možná  stejné 
plochy,  jež  se  k  sobě  přiloží,  obvazkem  dobře 
připevní  a  obyčejně  voskem  Štěpařským  neb 
vodním  sklem  a  p.  před  vnikáním  vzduchu 
chrání,  aby  proříznutá  pletiva  kambiálná  jak 
podnože  tak  roubu  srůsti  mohla.  Si, 

ďAblanoirart  [ablankúr]  Nicolas  Per- 
rot  (*  1606  —  t  1664),  franc.  učenec  a  státník, 
pocházel  ze  Chálons-sur-Marne  z  rodiny  refor- 
mované. Stal  se  v  18.  roce  věku  svého  advo- 
kátem, ale  opustil  brzy  dráhu  právnickou  a 
věnoval  se  cele  vědám.  Procestovav  HoUand- 
sko  a  Anglii,  stal  se  1637  členem  francouzské 
Akademie.  Slavného  jména  si  získal  nespole- 
hlivými ale  hladkým  slohem  psanými  překlady 
Četných  klassiků  řeckých  a  římských,  které 
pokládány  byly  tehdáž  za  díla  mistrovská  a 
obecně  nazývány  »belles  infiděles«  (nevěrné 
krasavice). 

Ablaaioa  (něm.  Afleni),  městečko  ve 
Štyrsku  v  hejtm.  mosteckém,  15  km  sev.  od 
Mostu,  sídlo  soudu  okresního  se  2777  ob.,  má 
velmi  starožitný  gotický  chrám.  Soudní  okres 
a-cký  má  6135  ^^Ší  na  341  km^  (1880). 

Ablact  viz  A  b  ort  US. 

AblatlTUJe  vlastně  příd.  jméno,  utvořené 
snad  od  Julia  Caesara  z  kmene  trpného  přič. 
min.  ablatus,  vlastního  slovesa  auferre  (od- 
nésti) pro  poslední  ze  šesti  pádů,  zachova- 
ných ve  skloňování  jmen  a  zájmen  lat.  Tak 
sluje  totiž  ten  pád  teprve  v  jednom  ze  skrov- 
ných zbytků  rozpravy,  již  onen  slavný  stát- 
ník a  vojevůdce,  válče  s  Gally  a  Germany  na- 
fisal:  Deanalogia.  Výtečně  přispěl  už  i  M.Mul- 
er  k  objasnění  události  té  (Vorlesungen  iiber 
die  Wissenschaft  der  Sprache,  2.  vyd.  1866 
a  1870  r.  I,  03  a  94).  Ve  dvojném  a  mn.  čísle 
nerozeznávala  již  ani  nejstarší  latina  ablativu 
od  dativu  než  jen  vjedn.  a  sice  všech  jmen 
a  zájmen  hlavně  souhláskou  d,  kterou  však  už 
i  ona  ráda  odsouvala,  a  klassická  nezná  ss 
k  ní  již  u  žádného  ze  jmen.  Tak  na  př.  už 
i  na  náhrobcích  Scipionů,  vzniklých  okolo  r. 


Ablativus  —  Ablepharie. 


67 


^34  před  Kr.,  čteme:  Gnaivod  patře  m.  klass. 
Gnaeo patrem  čes.  genitivA :  Gnaeva  otce,  které 
se  nám  objeví  hned  též  a-vy.  U  zájmen  za- 
chovala klass.  latina  t  m.  d  jen  ve  pHklon- 
ném  met,  užívajíc  ho  skoro  se  vSemi  pády  zá- 
jmen osobných  m.  našeho  sám,  jako  na  př. 
v  egomet  já  sám,  tibimet  tobé  samému  atd. 
Nerovná  se  tedy  ifitff  ani  pAvodem  svým  někdej- 
šímu a-vu  lat.  zájmena  i.  osoby  med  a  sanskr. 
matf  než  nejspíše  též  enkliticky  užívanému 
vsanskrté  smai^  jak  tomu  zejména  již  i  Fr. 
Bopp  učí  (Vergleich.  Gramm.  2.  vyd.  II,  114  a 
násl.).  A.  Schleicher  nezmínil  se  nijak  o  met 
(Compendium  der  vergl.  gramm.  děr  indo- 
i;enn.  spr.  2.  vyd.  str.  648,  651  a  652),  ale  tamž 
a  na  str.  550  do  554  dostatečné  potvrdil  ná- 
sledující výroky:  i.  Oskové  tvořili  a.  větši' 
nou  tam  a  tak  jako  nejbližší  příbuzní  jejich, 
staří  Latinové ;  2.  zendŠtina  končí  své  a-vy  sou- 
hláskou t  pochybného  znění  podnes  a  vyniká 
počtem  jejich  nade  všecky  příbuzné  své,  ze- 
jména pak  nad  oštinu  a  starou  latinu  hlavně 
proto,  že  se  znala  k  nim  nejen  v  jedn.  Č.  všech 
jmen  a  zájmen  než  i  ve  množném  zájmen 
osobných ;  3.  nejbližší  příbuzná  její,  stará  ind- 
§tina  vládne  sice  též  a-vy  množnými  zájmen 
I.  a  2.  osoby,  znícími  asmat  a  jušmat;  ale 
z  ostatních  zájmen  a  jmen  jejích  jen  ta  vy- 
nikají ještě  jednotným  a-vem,  ktfsrá  jsou  mužs. 
a  stf.  rodu  a  jejichžto  kmen  končí  se  samo- 
hláskou a.  Ta  se  objevuje  před  ř  u  jmen  vždy 
dlouhou,  u  zájmen  však  i  krátkou,  jako  na  př. 
ve  vrkat,  lat.  lupo,  jugát  —  jugo,  mat  —  me, 
tvat  —  te,  kasmdt  —  quo  atd.  Zbytky  a-vu 
v  litcvStiné  a  slovanštině  jsou  na  jevo  vyne- 
seny od  M.  Hattaly  (Čas.  mus.  1857  r.  str.  227 
<ío250,  564  do  580  a  1858  r.  str.  347  do  35^, 
519  do  533).  Jedn.  genitivy  lit.  a  slovan.  nomi- 
nálných  o -kmenů,  přiměřených  výše  dotče- 
ným sanskr.  a  lat.,  jsou  vlastně  a-vy,  zbavené 
«>uhlásky  f,  anebo  se  na  př.  naše  gen.  vlka 
^  jha  (stbulh.  a  rus.  iga)  s  lit  vilko  sl  jungo, 
znícími  dialekticky  i  vilka  a  junga  tak  doko- 
nale rovnají  též  už  předešlým  a-vAm  sanskr. 
vrkat  a  jugát,  jak  se  toho  nejen  fonetická  neŽ 
i  syntaktická  povaha  dotčených  řečí  právě 
domáhá.  Jak  zněla  a  co  znamenala  přípona 
a-vu  prvotně,  o  tom  nevyšlo  podnes  nic  spo- 
lehlivého na  jevo  a  nevyjde  dříve,  než  budou 
zejména  tak  zvané  partikuly  čili  neohebné 
části  řeči  důkladněji  prozkoumány,  než  to  po- 
sad bylo  možná.  I  z  výsledků  dosavadního 
rozjímání  o  původě  jejich  totiž  vysvitá  již  ne- 
omylně, že  se  mezí  nimi  vyskytuje  mnoho  ne- 
jen a-vů  než  i  jiných  pádův  a  slovesných  útvarů 
takořka  zkamenělých  sice,  ale  nejednou  lépe 
zachovaných  nežli  v  obyčejném  vedle  nich 
skloňování  a  časování.  Takými  jsou  nejspíše 
na  př.  příslovky  ablativného  smyslu,  vychá- 
zející ve  staré  indštině  na  tos  a  v  latině  na 
^t  jako  matfas  a  tvattas,  rovnající  se  srny- 
^m  a-vům  mat  a  tvat;  lat  radiďtus  z  kořen 
anebo  z  kořán.  Z  ostatních  zvláštní  zmínky 
hodná  je  příslovka  sanskr.  atas,  jelikož  od 
ní  odvozují  srovnávací  jazykozpytcové  svorně 
předložku  stbul.  otn^  čes.  od  i  ot  atd.  přes 
io,  že  ona  jen  odtud  znamená.  Co  se  syn- 


taktické povahy  a-vu,  vyskytujícího  se  ještě 
i  v  některých  novóind^kých  řečech  aríjských 
anebo  Qanslotě  pHbuzných,  týče,  tou  byl  a. 
prvotně  pravým  opakem  dativu.  Toho  totiž 
užívali  Arijci  nejdřív  a  nejčastěji  k  označení 
cíle,  přiměřeného  otázce  kam,  onoho  pak  na 
otázky  odkud,  ^  čeho  a  podobné.  Jelikož  pak  už 
i  v  nejstarších  památkách  řeči  arijské,  posvát- 
ných Védách  Indů  dvojný  a  množný  a.  mimo 
výše  vytčené  asmat  sl  jušmat  neliší  se  formálně 
nijak  od  dativu,  samo  sebou  se  rozumí,  že  se 
užívání  obou  těch  pádův  objevuje  již  i  ve  Vé- 
dách nejasným.  Nicméně  však  vysvitají  z  ní 
pravé  funkce  a-vu  aspoň  většinou  tak,  jak  je  líčí 
B.  Delbríick  (De  usu  dativi  in  carminibus  Rig- 
yedae  commentatio,  Halis  Šaxonum  1867;  ně- 
mecky v  Zeitschrift  fiir  vergleichende  sprach- 
jForschung  XVIII,  81 — 106;  Ablativ  localis  in- 
strumentalis  im  altindischen,  lateinischen,  grie- 
chischen  und  deutschen.  Berlin  1867)  a  M. 
Hattala  na  konci  rozpravy  výše  jmenované  a 
na  str.  56  do  61  repliky,  vvšlé  v  Praze  1869  r.  pod 
titulem :  August  Schleicher  und  die  slawischen 
Consonantengruppen.  A*  absolutus  anebo 
consequentiae  velmi  oblíbený  v  latině  liší 
se  od  naší  přechodníkové  vazby  nejpatrněji 
tím,  že  se  jím  skracují  podřadná  souvětí  i  roz- 
dílných podmětů.  Předkové  naši  pokoušeli  se 
ovšem  .  o  napodobení  téhož  a-vu,  ale  docela 
mamě  a  chybně.  Nejstarší  grammatikové  naši 
pak  říkali  též  dle  latiny  a.  nejen  instnimentalu 
než  i  lokálu  a  genitivu,  zejména  také  Jan  Blaho- 
slav ještě  (Gramm.  česká  dokonaná  I.  1571  a 
vyd.  ve  Vídni  1857  r.  str.  15,  72,  197  a  j.). 
NejvýteČnějSí  z  nich,  Vavř.  Benedikti  Nudo- 
žerský  však  je  chyby  té  již  úplně  prost. 
Ostatně  dobře  připomenul  už  i  výtečný  znatel 
mnoha  jazyků  vůbec  a  staroindského  zvlášf, 
A.  Ludwig  o  a-vě  v  Encyklopaedii  paedagogickó 
(1886  r.  str.  17),  že  se  přenáší  název  ten  i  na 
slova  téhož  anebo  podobného  smyslu  v  jazy- 
cích jiných  než  arijských  neb  indoevropských, 
na  př.  ve  všech  uralských,  altajských  (Čud- 
ských,  mongolských),  v  některých  australských 
(polyneských,  melaneských,  malajských)  a  po- 
skrovnu i  v  afrických.  Podivnou  je  také  shoda, 
že  v  čudských  jazycích  elativ  a  ablativ  ozna- 
čují se  souhláskou  t  (-fď,  -tá).  H, 

Ablant  viz  Stupňování. 

Ablegát :  1)  Tolik  jako  legát  čili  vyslanec. 
Mnohdy  se  a-em  vyrozumívá  legát  papežský. — 
2)  A-y  nazýváni  před  rokem  1848  v  Uhrách 
sněmovní  poslanci.  Hnr, 

AbleitaierOTé,  proslulá  sochařská  rodina 
v  Bavořích,  jejíž  předek  Joh.  A.  žil  v  XVII.  st. 
v  Mnichově.  Baltazar  A.  (f  1705),  dvorní 
sochař  mnichov.,  od  něhož  pocházejí  reliéfy 
mnichov.  Národ.  Musea,  je  nejproslulejší. 

Ablepharie  (z  řec.  d-pXé<paQov  =  zor- 
nice), úplný  neb  částečný  nedostatek  víček 
očních,  jenž  buď  již  od  narození  trvá,  aneb 
nastal  v  pozdější  době  následkem  rozrušení 
po  různých  chorobách.  Ve  zrůdných  tvarech 
obyčejně  i  oČi  samy  se  nevyvinuly.  Částečná 
a.  jeví  se  buď  tím,  že  víčko  nemá  rozměrů 
normálných,  tedy  jest  malé  (mikroblepha- 
rie),  aneb  Že  v  něm  defekt  štěrbinatý  se  na- 


Ablepharus  —  A  b  luče. 


lézá  (coloboma  palpebrae).  Štěrbiny  tyto 
nalézají  se  obyčejné  na  vičku  horním,  řidčeji 
na  dolním  aneb  na  obou.  Choroba  vSak  jest 
celkem  vzácná.  FeČ. 

AblBplianu  Fitz.,  rod  jeStčra  krátkoja- 
zyčných  [BrevUinguia)  l  Čel.  Gymnophthalmi, 
příbuzných  naSemu  slepýii.  Jsou  to  malí  je- 
Stíři  se  slabými  pétiprstými  nohami  a  a  oca- 
sem aí  dvakráte  delSím  než  ttXo  ostatní.  Jazyk 
dvojhrotý,  víčka  oční  zakmélá,  kruhovitá  a 
Supiny  na  tile  malé  ryhované  postranních 
r^h  tčlesnfch  jeStěft  tito  nemají  Zečt>řdruhQ 
jimiž  rod  A  ve  starém  svétl  jest  zastoupen 
jest  nejznámějším  A  pammntcus  Fitz  krátko 
nožka  uherská,  úhledná  to  lo — 13  on  dL 
iritírka,  jež  vjíhovychodní  Evropě  v  Uhrách 
Řecku  a  JIŽ  Rusku  vSude  jest  hojná,  zasahujíc 
až  do  Persie     Válcoviti   tělo  jejf,  dlouhým, 


provozována  s  úspěchem.  Ale  slavného  jména 
dobyl  mu  teprve  tříaktový  vaudeville  Aftínik 
kotdun.  obmansčik  i  sval  (Mlynář  kouzelník, 
podvodník  a  svati,  provozovaný  poprvé  v  Mo- 
skvě 1779,  jemuž  úspěchem  nevyrovnaly  se 
již  ani  pozdější  .jeho  opcretka  Sčasfíje  po  {«- 
rebju  (1780),  ani  allegoncký  dialog  ph  otevřen! 
Petrovského  divadla  v  Moskvě  Síranniki  (Pout- 
níci, 1780  .  >Melnik<,  k  němuž  hudbu  napsal 
Sokolovskij  dle  motivů  z  rus.  nár.  písní,  doiSel 
skvělého  přijeti  nejen  v  Moskvě  nýbrí  i  na 
dvorním  divadle  petrobr  ne  tak  svým  zauzle- 
nim  jako  spiSe  svým  ryze  národním  ruským 
rázem  Mimo  to  1  látka  vzatá  ze  života  pro- 
stého lidu  jehoi  dosud  si  nevEimáno  dodala 
kusu  tomu  zajímavosti  pro  vSechnv  vrstvy 
obecenstva,  pro  vy££!  jako  kunostta  pro  nížil 
pak   tím,   ze   vidiU   takřka   sebe  samy  živi  a 


oblým  ocasem  zakončené,  jest  nahoře  barvy 
žlutohnědé  až  měděné,  s  černými  pruhy  a  skvr- 
nami, dole  na  hrdle  a  břichu  načervenalé,  u  řiti 
a  pod  ocasem  Sedě  olověné  neb  fernavé.  — 
A.  vyhledává  travnaté,  lesnaté  pahorky,  i  ač- 
koliv dosti  jest  čilý,  přece  povahou  svou  spíSe 
slepýSe    našeho    připomíná.     (Viz   vyobi ' 


I.) 


&. 


A'bUpBlft(rec.),nevidomostv.Sle| 
AblMdmOT  Alexander  Onisimovič, 
ruský  satirik  a  dramatik,  autor  prvního  vaude- 
villu  ruského  (*  1743  —  f  1783),  pocházel  z  chu- 
dé rodiny  v  galičském  Újezdě  ígub.  koslrom- 
ské),  vstoupit  do  služby  vojenské,  r.  1770  byt 
pobočníkem  gen.  Suchotina  a  v  hodnosti  kapi- 
tána pFeSel  k  policejní  správě  v  Moskvě,  kdeí 
I  v  úplném  nedostatku  a  bídě.  Již  za  vojen- 
ské služby  obíral  se  dramatickou  literaturou, 
a  první  prací  v  tomto  genru  byla  jaktová  ko- 
medie Podjačeskaja  piruškct  (Advokátské  hody), 
která  vSak  nás  nedoSla  právě  jako  opera  Po- 
chod s  neprcminnyck  hvarlir  o  3  dĚjstvích,  ač- 
koli  byla   v  Moskvě   v  létech   1780  nsl.  často 


víme  vylíčeny.  A-  vydával  též  v  Moskvě  satir, 
týdenník  iRazkazSčik  zábavných  basei^>,  který 
vSak  nemel  dlouhého  trváni.  Sebrané  spisy 
jeho  v^dal  r.  1849  A.  F.  Smirdin;  z  Četných 
biografii  vyniká  práce  M.  N.  lékařova  (v  >'Re- 
pert.  russ.  teatra"  1841)  a  důkladný  rozbor 
>Melnika>  od  Merzijakova  (>Věst.  Jevropyc 
1817).  Rudolf  Pokorný. 

Ablnee  (z  lat.  ablutio),  omývka,  omý- 
vání prstů  po  sv,  přijímáni  při  mSi  sv.  Kněz 
pfíjav  tělo  a  krev  Páně,  íistl  kalich  vínem  a 
omývá  nad  kalichem  prsty  vínem  a  vodou, 
aby  nezůstala  částka  krve  Páně  neb  sv.  hostie 
v  kalichu  neb  na  prstech.  Omývku  požije  vy- 
konav přiměřenou  modlitbu,  Slouzí-li  vSak 
s  dovolením  biskupovým  dvě  mSe  sv.,  omývá 
si  při  první  mSi  sv.  pouze  prsty  nad  nádobkou 
zvláSté  k  tomu  připravenou  a  přijímá  omývku 
teprv  při  druhé  mSi  sv.,  aby  mohl  též  při  3. 
míi  sv.lačen  tělo  a  krev  Páně  přijímati.  (O  hodu 
B.  vánočním,  kde  slouíl  tři  mSe  sv.,  Činí  omývku 
poprvé  i  podruhé  nad  nádobkou  a  požívá  ji  ai 
při  třeti  mSi  sv.)  Sa. 


Abluentia  —  Abnormity  rostlin. 


69 


Abhtentta  (Iat.)«  léky  či  prostředky  umý- 
vači. Mimo  vodu  lze  sem  počítati  fídké  roz- 
tok}' alkalií,  drasla, .  sody  a  pod.  i  jednoduchá 
mýdla.  Peč, 

Abnér^  strýc  a  chrabrý  vojevůdce  krále 
Saula,  po  jehož  smrtí  byl  hlavním  podpůrcem 
syna  Saulova  Išbóšéta  v  boji  o  trůn  královský 
proti  Davidovi.  Jsa  uražen  od  IšbóSéta  pode- 
zřením, jakoby  sám  po  koruně  královské  bažil, 
přešel  do  tábora  Davidova,  kde  však  od  Jóába 
vojevůdce  a  Abísaie  zákeřnlcky  byl  zavražděn. 
I.  kráL  14,  17,  2o.  II.  král.  3,  7  a  HI.  král. 
2t  5»  22.)  Jrk. 

Abnéty  slovo  hebrej.  původu  snad  egypt- 
ského, značí  vůbec  pás,  dále  pás  kněze,  ko- 
nečné skvostný  pás  velekněze  z  bílého  plátna, 
uiívaný  i  v  církvi  křest.  Dk, 

Alnioliay  u  některých  spis.  řím.  (Plinia, 
Tacíta)  čásC  Hercynského  lesa  v  Německu, 
kde  jest  temeniště  Dunaje,  tedy  Černý  les. 

Ataonnita  (z  lat),  zrůdnost,  nepra- 
videlnost, co  uchyluje  se  od  pravidelného 
tvaru;  hlavně  úchylky  nápadné  od  pravidel- 
ného tvaru  těla  neo  jednotlivých  údů. 

Ataonni^  rostllll.  Působením  různých 
vnějších  neb  vnitřních,  nám  posud  toliko  z  části 
známých  přičiň  povstávají  u  rostliny  nepravi- 
delné přeměny  v  tvaru  a  uspořádání  dílů  rost- 
linných, které  nazýváme  a-tami :  od  variet  čili 
odrůd  nelze  a.  vždy  určitě  rozeznávati.  V  zá- 
sadě ovšem  jsou  odrůdy  odchylky  od  obyčejné 
formy  druhu  rostlinného  stálejší,  povstalé  z  pří- 
čin namnoze  neznámých  ode  dávna  a  tvar  od- 
chylný dědičné  zachovávající,  kdežto  a.  po- 
povstávají  z  příčin  současných  sem  tam  po- 
různu u  některých  jedinců,  aniž  odchylný  jich 
tvar  se  zachovává ;  avšak  mnohé  naŠe  kulturní 
odrůdy  bylin  povstaly  zajisté  nejprve  jako  a., 
ustálily  se  však  kulturou  v  té  míře,  že  je  nyní 
mezi  odrůdy  počítáme,  na  př.  odrůdy  kapusty 
květák,  brukev).  Též  naše  druhy  ovocné, 
hruiky,  jablka,  jsou  vlastně  a.  původně  naho- 
dilé, zveličením  a  zešfavnatěním  plodu  povstalé, 
a.,  kteréž  se  však  během  času  a  snahou  pěsti- 
telů staly  stálými  odrůdami.  A.  rostlin  jsou 
tak  rozmanité  a  přečetné,  že  jest -nesnadno, 
podati  úplný  přehled  a  klassihkaci  jich;  vy- 
žadovalo by  jejich  vylíčeni  knihy  pro  sebe,  ja- 
kož také  sepisány  (nověji  od  Moquin-Tandona 
a  Mastersa)  o  nich  tlusté  knihy,  které  však 
zajisté  ještě  v  mnohém  ohledu  potřebují  do- 
plnění a  leckterého  opravení.  Na  tomto  místě 
možno  toliko  podati  hlavní  rysy  přehledu  ně- 
kterých a-t  a  některé  příklady. 

I.  Do  první  kategorie  a.  klademe  s-  Master- 
scm  odchylky  od  obyčejného  objemu,  velikosti 
a  konsistence  dílů  rostlinných.  Sem  náleží 
zveličení,  naduření,  ztopoření,  zešfavnatění, 
pak  prodloužení  neb  rozšíření  neobyčejné.  Ve- 
liká část  a-t  způsobených  parasity,  jak  živo- 
fiSnými  (hmyzem),  tak  rostlinnými  (houbami), 
jako  hálky  (gally)  a  jiné  výrostky  a  nádory 
aa  větvích,  listech.  Zvláště  důležité  jsou  ab- 
normální změny,,  které  cizopasné  houby  (jako 
fczy,  sněti,  tvrdohouby  a  j.)  působí,  a  které 
:5ou  příčinou  více  méně  škodných  chorobných 
stavů  rostlin.    Vylíčení  těchto  chorob  a  jich 


příčin  jest  úkolem  pathologie  rostlinné.  Naše 
druhy  ovocné,  vařiva  některá,  chřest  jedlý  a 
vůl^ec  jedlé  odrůdy  povstaly  původně  tako- 
vouto a-tou.  Sem  též  náležejí  fasciace,  t.  j. 
neobyčejné  rozšíření  lodyh  a  větví  v  stuho- 
vitou  podobu,  s  čímž  bývá  spojeno  také  po- 
množení i  srůstání  větví.  Opakem  zveličeni 
a  naduření  jsou  změny  záležející  ve  zmen- 
šení, zakrnění  (abortus),  zakrsání,  degenerování 
i  úplném  potlačení  částí  rostlinných. 

2.  Do  druhé  kategorie  patří  odchylky  od 
normálního  počtu  částí  rostlinných,  kteréžto 
odchylky  opět  mohou  záležeti  budto  v  neoby- 
čejném pomnožení  aneb  naopak  ve  zmenšení 
jejich  normálního  počtu  a  hojnosti.  Abnormální 
zjevy  toho  druhu  jsou  jak  na  vegetativní  rost- 
lině, tak  i  ve  květech  hojné  a  druží  se,  anobrž 
souvisí  Často  s  a-tami  prvnější  kategorie. 

3.  Jiné  a.  záležejí  v  změněném  poměru  částí 
rostlinných,  to  jest  v  jejich  změněném  vzájem- 
ném uspořádání,  postaveni,  spojení  neb  odlou- 
čení. Sem  patří  neobyčejný  srůst  částí  nor- 
málně od  sebe  oddělených,  zejména  listů  vege- 
tativních i  květních,  srůst  větví  mezi  sebou, 
pošinutí  listů  na  úžlabní  své  větvi.  Naproti 
tomu  opět  části  normálně  srostlé  neb  spojené 
mohou  v  a-tě  od  sebe  se  odděliti,  celistvá  čásť 
může  se  rozděliti;  listy  přesličky  v  ppšvu  srostlé 
mohou  samostatně  a  ve  spirálním  pořádku  se 
vyvinouti;  z  koruny  srostloplátečné,  na  př. 
u  zvonků,  může  povstati  koruna  prostoplá- 
tečná,  kalich  se  semenníkem  zpodním  v  jednu 
massu  spojený  může  se  odděliti  od  semenníku 
atd.  Sem  též  patři  rozekláni  celých  listů,  tak  že 
stávají  se  peřenoklanými  až  i  úplně  zpeřenými, 
což  ukazují  rozličné  druhy  z  rodů  Sambucus, 
Rhus,  Alnus,  Fagus,  Quercus  atd.  Ač  toto  roze- 
klaní listu  původně  vždy  jako  a-ta  vystupuje, 
staly  se  přece  mnohé  z  těchto  a-t  stálými  od- 
růdami zahradními,  což  opětně  potvrzuje  svrchu 
vytčenou  relativnost  rozdílu  mezi  a-tou  a  odrů- 
dou. Pravidelné  uspořádání  rostlinných  částí 
dále  v  tom  záleží,  že  nové  pupeny  a  z  nich 
se  vyvinující  větévky  neb  květy  pouze  v  paždí 
listů  vynikají,  a  sice  jen  vegetativních  listů  a 
listenů,  nikdy  však  na  samých  listech  ani  v  kvě- 
tech. V  a-tách  od  tohoto  pravidla  se  odchy- 
lujících objevují  se  však  pupeny  také  na  li- 
stech (u  kapradin  některých,  Cardamine  pra- 
tensis,  BrvophyUum)  a  ve  květech  v  paždí  ka- 
licha, koruny,  plodolistů,  zvláště  tehdy,  když 
květ  spolu  zezelená  neb  zlupenatí. 

4.  Odchylky  od  pravidelného  tvaru  údů 
rostlinných  jsou  velmi  hojné  a  velmi  rozma- 
nité. Mezi  nimi  jsou  však  nejdůležitější  a  zvláště 
pro  morfologii  důležitý  a.,  týkající  se  změněné 
metamorfosy.  Záležejí  pak  vtom,  že  listové 
ústroje,  jisté  formaci  přináležející,  do  jiné  for- 
mace se  zaměňují.  Největší  význam  mají  a 
nejČastěji  se  vyskytují  přeměny  formací  květ- 
ních, z  nichž  zase  dvoje  přeměny  zvláště  vy- 
tknouti sluší.  Předně  přeměnu  tyčinek  a  plodo- 
listů v  lístky  korunní  (plátky),  čímž  tak  zvané 
plné  květy  (plná  růže  atd.)  povstávají,  a  pak 
přeměnu  všech  lístků  květních  v  zelené  lu- 
peny, což  se  zlupenatěním  {frondescentia) 
aneb,  pokud  se  přeměna  méně  týče  formy  než 


70 


Abnormní  —  Abód. 


barvy  nezelené  v  zelenou  následkem  hojného 
vyvinuti  chlorofyllu,  také  zezelenáním  (w- 
rescentia)  nazývá.  Především  tyčinky  a  pestíky 
se  svými  vajíčky  ve  kvétech  zezelenalých  neb 
zlupenatčlých  všemi  možnými  přechody  do  ze- 
lených lupenQ  přeměněné  se  spatřují,  a  z  těchto 
přechodních  tvarů  možná  nejbezpečněji  sou- 
diti na  morfologický  význam  jak  tyčinek,  praš- 
níků  a  jich  pouzder,  tak  i  částí  semenníka  a 
zvláště  vajíček  Čili  zárodků  semenných.  Nebof 
tyto  rozplozovací,  pohlavní  Části  přetvořily  se 
ve  květech  jevnosnúbných  rostlin  z  původhěj- 
ších  listů  vegetativních  a  jich  Částí,  jaké  po- 
sud u  kapradi  no  vitých  rostlin  jakožto  spolu 
fruktiíikativní  listy  nalézáme.  Zlupenatěním 
tyčinek,  semenníků  a  vajíček,  to  jest  zpá teč- 
nou jich  metamorfosou  navrací  se  tudíž  rost- 
lina k  původnějšímti  stavu  těchto  Částí,  ve 
kterémž  význam  jejich  jest  daleko  patrnější 
a  poznatku  přístupnější  nežli  v  normálním 
svém  stavu  nynějším,  značně  metám orfoso vá- 
ném, a-  tudíž  metamorfosou  změněném.  Nauka 
o  a-tách  rostlinných  nazývá  se  obyčejně  tera- 
tologií.  L,  Č. 

Almommi  (z  lat.),  zrůdný,  nepravi- 
delný, tolik  co  anormálnf. 

Abo  [óbo],  čudsky  Turu  či  Turku  (trh), 
rusky  až  do  ťetra  Vel.  Kaby,  hlavní  město 
ruské  gubernie  ábo-bjornborské  v  Čuchonsku, 
nedaleko  nad  vtokem  ř.  Aurajoki  do  zálivu  Bot- 
nického,  kde  nalézá  se  prostranný  přistav  áb- 
ský,  sídlo  gubernátora,  lutheránského  arcibi- 
skupa, několika  konsulů  a  dvorního  soudu 
'hofrátt)  s  25.181  ob.  (1884)  většinou  národ- 
nosti švédské,  lyceem,  školami  reálnými,  ob- 
chodními a  lodnickými,  divadlem  a  památnou 
kathedrálou  sv.  Henrika  z  r.  1293,  jež  jest  nej. 
starším  chrámem  Čuchonska.  Město  chráněno 
jest  tvrzí  Abohusem,  při  ústi  Aurajoki  r.  1156 
založenou  od  krále  švédského  Erika  IX.  (Sva- 
tého) a  železnicí  spojeno  s  Petrohradem.  A. 
zkvétá  živým  obchodem  námořním  (s  obilím, 
moukou,  železem  a  dřívím),  jejž  podporuje  ně- 
kolik bank,  pak  výrobou  plátna,  plachtoviny, 
zboží  bavlněného,  přípravou  kozí,  tabáku,  a  má 
loděnice  a  strojírny.  —  Založením  Abohusu, 
z  něhož  Švédové  učinili  východiště  dobytí  a 
pokřesfanění  vší  země,  počínají  se  dějiny  města, 
které  již  do  r.  1300  tak  zmohnutnělo,  že  do 
něho  přeneseno  bylo  arcibiskupství  z  Rantá- 
máki.  A.,  jsouc  ode  dávna  střediskem  všeho 
duševního  i  politického  ruchu  čuchonského, 
zůstalo  i  po  r.  1743,  kdy  připojeno  jest  k  Rusku, 
hlavním  městem  země  az  do  r.  18 19.  Byla 
zde  též  universita,  již  r.  1640  královna  Kri- 
stina založila  a  jejíž  bibliotéce  mimo  jiné  da- 
rovala i  čásf  českých  knih  za  války  3oleté 
z  Čech  vyvezených,  avšak  po  hrozném  požáru 
r.  1827,  jenž  zničil  větši  Čásf  města  i  s  uni- 
versitou a  knihovnou,^  přeneseno  vysoké  uČení 
do  Helsingforsu.  —  VAbé  uzavřen  7.  kv.  r.  1743 
mír  mezi  Ruskem  a  Švédskem ;  jím  končila  se 
válka  r.  174 1  vypuklá.  Zavřeny  tu  dvě  smlou- 
vy: prvá  28.  čvna  1743  obsahovala:  i.  zavírá 
se  věčný  mír  a  úplné  přátelství;  2.  Švédsko 
postupuje  vév.  čuchonské  až  k  řece  Kju- 
meni  ^provincie  kjumeftgorskái ;  3.  přijme  za 


nástupce  trůnu  švédského  Adolfa  Bedřicha, 
prince  holštýnsko-gottorpského,  nejbližšího  pří- 
buzného velkoknížete  ruského,  čímž  z  nástup- 
nictví  vyloučen  byl  korunní  princ  dánský; 
4.  následník  Petr  Fedorovič  vzdává  se  všech 
práv  ke  koruně  švédské,  a  Rusko  zavazuje  se 
ku  pomoci  Švédům,  kdyby  některý  stát  ne- 
chtěl uznati  Adolfa  Bedřicha.  —  Druhá  po- 
tvrzena od  Švédska  27.,  od  Ruska  31.  srpna 
t.  r.  Touto  smlouvou  potvrzeny  všecky  výboje 
ruské  z  r.  1721  a  připojeny  k  nim  v  poslední 
válce  dobyté  krajiny :  kjumeAgorská  provincie 
s  Frídrichstadtem,  Wilmanstrandem  a  pevnost 
Nejšlot  v  Savolakské  provincii.  (Weidemayer, 
Regierung  Elisabeths  Petrowna;  Rambaud, 
Geschichte  Russlands.)  Dále  uzavřen  tu  30. 
srpna  181 2  spolek  mezi  Švédskem  a  Ruskem. 
Ještě  před  vypuknutím  veliké  války  franc.-ruské 
sblížil  se  car  Alexander  I.  s  princem  Švédským 
Karlem  Janem  (býv.  Bernadofte),  který  roztrp- 
čen byl  proti  NapK>leonovi  jednak  » kontinen- 
tálním systémem*,  jednak  že  mu  bránil  na- 
byti Norska,  konečně  pak  že  obsadil  bez  pří- 
čmy  Švédskou  čásf  Pomořan.  Přátelství  mezi 
Alexandrem  a  princem  bylo  Čím  dále  upřím- 
nějším, až  konečně  došlo  k  osobnímu  sjezdu 
v  Abě  po  zavření  předběžné  smlouvy  petro- 
hradské (5.  dubna)  dne  27.  srpna  na  pomoc  Švéd- 
sku k  nabytí  Norska.  Smlouva  abská,  pode- 
psaná hr.  Rjumjancovým  a  hr.  Lowenhjelem 
obsahovala:  i.  car  pošle  do  Švéd  pomocné 
vojsko  35.000  m.  ku  konci  září  a  listopadu; 
2.  nepostoupí-li  Dánsko  Norska  dobrovolně, 
vtrhne  spojené  vojsko  na  Sjálland,  jenž  po  do- 
bytí připojen  bude  ke  Švédsku ;  3.  kdyby  Rusko 
získalo  po  zavření  míru  území  až  po  Vislu, 
uzná  Švédsko  to  jako  náhradu  za  škody  této 
války;  5.  car  vyplatí  Švédsku  2'/,  milí.  rublů 
po  ratifikaci  této  smlouvy.  BogdanoviČovy  Děj. 
vlasten.  války  r.  1812,  hl.  XVI.  —  Abo-bjorn- 
borská  gubernie  (mezi  Botnickým  a  Čuchon- 
ským  zálivem)  má  na  24.170  /rw'  se  364.234 
ob.  (1884)  téměř  veskrze  lutheránů,  půdu  úrod- 
nou, hojné  zavlažovanou  a  pokrytou  nesmír- 
nými lesy,  bohaté  železné  doly  a  vydatný  ob- 
chod s  kožešinami.  reíd.     Dsk. 

Abobra  Naud.,  rod  rostlin  z  čeledi  tyk  vo- 
vitých,  tribus  Abobreae^  v  jižní  tropické  Ame- 
rice. Vytrvalý  oddenek  vysílá  příponkami  po- 
pínavé stonky  s  listy  vykrajovanými  a  s  na- 
zelenalými, dvoudomými,  úžlabními  květy, 
z  nichž  u  druhu  A.  viridiflora,  u  nás  porůznu 
v  sklenníku  pěstovaného,  Šarlatové  bobule  se 
vyvinují.  Děd. 

Abolireao^  skupení  tropických  rostlin 
z  čel.  tykvovitých.  Úžlabní  jednotlivé  květy 
mají  buď  po  3  tyčinkách  s  volnými  nitkami, 
nebo  po  jednom  tří-  neb  čtyřpouzdrém  vajcč- 
níku,  jehož  pouzdra  po  i — 2  přímých,  od  zpo- 
diny  vybíhajících  vajíčkách  obsahují.  Plody 
jsou  bobule.  Děd, 

Abod,  vesnice  v  Sedmihradech  v  župě 
maroš  -  tordánské,  okresu  nyárad-gálfalvském, 
s  499  (r.  1880)  mad.  oby  v.  Jsou  zde  hojné 
solné  prameny.  Bbk, 

Allód  Michal,  archaeolog,  '■'  1704  v  Sáros- 
Ajtě,    pročež    též    Ajtai    nazýván,    f   1776. 


Abogovič. 


71 


Stud.  filologii  v  holi.  m.  Franakeni  a  byl  prof. 
g3rinnasia  v Nagy-Engyedu. Sepsal:  Grammatica 
latina  (Sibíň  1744),  Systema  autiquitatum  grae- 
carům  (chováno  v  rukop.  v  sedmíhrad.  zem. 
museu  v  KoloSi)  a  De  mora  Dei  (1733).    Bbk. 

Ah9f€(WÍ6j  správněji  Andélovič  Mi- 
chal vebký  vojvoda  srbský  za  despoty  Lazara 
Brankoviče.  Po  smrti  Jiřího  Brankoviče,  otce 
Lazarova  (1456),  nastaly  v  Srbsku  poměry  té- 
mtf  anarchické.  Nepatrná  byla  krátká  vláda 
Ireny,  choti  Jiřího,  a  svna  Lazara,  po  jehož 
smrti  (1458)  ujala  se  vlády  manielka  jeho  He- 
lena z  rodu  Palaiologů.  Než  bezpochyby  jakás 
rada  {veée)  neb  veliká  skupština  ustanovila,  aby 
osifelý  despotský  trůn  doplnil  se  náměstnictvem, 
do  něhož  za  starostu  pojat  Michal  A.,  pak 
despotice  Helena  a  oslepený  Štěpán,  jeden  ze 
iynů  Jiřího,  který  v  Srbsku  zAstal,  kdežto  třetí, 
též  odepený  syn  Grgur  dlel  v  Turecku.  Ježto 
véci  v  Uhrách  v  neprospěch  Srbska  se  utvá- 
h\y,  a  toto  m ušilo  s  Tureckem  v  přátelských 
pomérech  žíti,  přenesla  Šlechta  srbská  úmyslně 
téžiStě  vlády  na  A-e,  který  měl  již  vysoké  po- 
stavení hlavního  vojenského  stařešiny  v  zemi 
a  byl  osobou  v  Turecku  oblíbenou.  Podrob- 
néjá  zprávy  o  Michalu  A-i  jsou  velmi  řídké. 
N.  Nikolajevič  v  rozpravě  »Komnenovke  atd.« 
(Glasnik  srp.  učen.  druŠtva  XI.  305,  r.  1859) 
vyslovuje  domněnku,  neni-li  Michal  A.  to- 
tožný s  Michalem  Komnen- Andělovi  čem,  hla- 
vou dvou  větví  drívostanských  Šlechticů  albán- 
ských, z  nichž  jedna  příjmení  to  podržela;  oba 
tyto  rody  dle  záp.  autorfi  byly  spřízněny  s  Bran- 
koviči,  kteří  jim  svěřovali  v  Zetě  náměstnictví. 
Patmo,  že  Michalu  A-i  dávají  jméno  Abogo- 
vič a  Bogojevič  jen  pozdější  přepisovaČi,  doby 
oné  chaAnié  zaalí,  a  cizinci,  jichž  následovali 
i  domácí  nekritičtí  historikové,  tak  že  porušené 
příjmí  přišlo  v  obecné  užívání.  Také  nečte  se 
jméno  Abogovič,  jak  Kosta  Popovič  r.  1863  na- 
lezl, v  nápise  na  obraze  Lazara  a  choti  jeho 
Heleny  v  malé  svatyni,  jejíž  postavení  připi- 
sQJe  sé  Michalu  A-i  jako  despotovi,  kterýž  ko- 
stelík více  kule  podobný  stojí  ve  vsi  Dolní 
Kamenici  2  hod.  vých.  od  KAaževce,  na  le- 
vém břehu  trgovišského  Timoku.  (MiliČevič : 
Kneževina  Srbija,  835.  Letopis  Matice  srbské, 
r.  1886  sv.  2.  str.  24.)  Z  vypravování  Chalkon- 
dilova  zřejmo  též,  že  Míchal  A.  byl  osobou, 
která  jako  Člen  despotského  náměstnictva  za- 
jišfovala  mírumilovné  styky  s  Turky,  ano  zdá 
"^^  že  on  ještě  za  vlády  despota  Lazara  jako 
veliký  vojvoda  v  Srbsku  byl  jakousi  zárukou 
dobrých  poměrů  mezi  Lazarem  a  Tureckem. 
Volba  jeho  na  prvé  místo  despotského  náměst- 
nictva. v  němž  Helena  a  Štěpán  pouze  figuro- 
^tii.  značila  tedy  se  strany  Srbfi  úplnou  roz- 
tržku s  Uhry  a  věrnou  oddanost  k  Turecku, 
.ež  zkázou  politického  života  Srbsku  již  hro- 
zilo. Utvoření  despot,  náměstnictva  neídálo  se 
<^nadno.  Lazar  f  20.  ledna  1458  (dle  st.  kal.) 
^Michal  A.  dostal  se  k  vládě  dle  jedněch  3.,  dle 
jiných  23.  února.  V  době  té  nalézalo  se  vojsko 
turecké  v  Kruševci,  obvyklém  to  operačním 
í>odu  Turků  na  sever,  a  při  něm  byl  též  slepý 
^ur.  jenž  měl  pod  záminkou  praetendentství 
na  trůn  srbský  Turkům  býti  nástrojem  ku  pod- 


robeni Srbska.  Kdykoli  turecké  vojsko  na  hra- 
nici srbské  se  objevilo,  měla  v  Srbsku  převahu 
strana  podrobující  se  vlivu  tureckému,  a  uher- 
ská strana  chabla.  Již  de^ota  Lazar  byl  nu- 
cen >  učiniti  jakés  narovnám  s  Turky  15.  ledna 
1457  a  zřízení  náměstnictva,  v  němž  turecký 
přívrženec,  bratr  vynikajícího  paše,  měl  pře- 
vahu, bylo  podobny  ústupkem  politiky  srb- 
ské. V  něm  viděli  Turci  svého  důvěrníka,  na 
něhož  již  dříve  jako  na  vůdce  vší  vojenské 
moci  srbské  značně  spoléhali.  Jakmile  v  osobě 
vojenského  velitele  a  prvého  náměstníka  dalo 
Srbsko  výraz  nejplnější  pokory  a  věrnosti  Tu- 
recku, vdova  po  Lazarovi  Helena,  jež  toužila 
vládu  na  sebe  strhnouti,  přidala  se  ku  straně 
Uherska,  aby  pomocí  jeho  dobyla  vlády  a  Mi- 
chala A-e  z  postavení  jeho  vytiskla.  Také  Ště- 
pán Brankovič  vida,  že  proud  událostí  i  proti 
němu  se  žene  a  bratr  jeho  Grgur  s  Turky  se 
blíží,  přidal  se  k  Heleně,  která  vidouc  nebez- 
pečí, nabízela  k  odstupu  Maďarům  Smederevo 
výměnou  za  jiné  dědiny  a  města  v  Uhrách 
Převahou  tureckého  vlivu  ve  Smederevé  a  hro 
maděním  tureckého  vojska  na  již.  hranici  srb 
ské  Maďaři  •  byvše  znepokojeni  počali  shro 
mažďovati  vojsko  na  uherské  straně  Dunaje 
Jakmile  pak  v  Srbsku  se  dověděli,  že  uher 
vojsko  počtem  8000  m.  s  gubernátorem  krá 
lovským  Michalem  Silagyem  (Sviloievičem)  na 
hranicích  je  pohotově,  počala  se  uherská  stra- 
na v  Srbsku  zdvihati  tím  více,  ježto  Štěpán 
Brankovič  a  despotice  Helena  odebrali  se  k  uher. 
vojsku.  To  dalo  se  v  březnu  1458.  Strana  uher. 
vzala  převahu  tak,  že  již  přistoupilo  se  k  akci 
proti  Michalu  A-i,  představiteli  turecké  strany. 
Katastrofa,  o  níž  různé  prameny  rozmanité 
podrobnosti  vypravují,  udala  se  31.  břez.  1438. 
Že  zprávy  Chalkondilovy,  Lukiuičovy,  velmi 
hodnověrné,  a  listu  benátského  vyslance  v  Bu- 
díne jde  celkem  na  jevo,  že  o  trůn  srbského 
despoty  bojovali  pod  záštitou  tureckou  Helena 
a' Štěpán  Brankovič,  při  čemž  A.  s  jedné  a 
Helena  s  druhé  strany  byli  ovšem  osobami 
hlavními.  Michal  A.,  oČelčávaje  s  důvěrou  od 
Turků,  kteří  mu  činili  nejkrásnější  sliby,  že 
pomoci  jejich  stane  se  despotou  srbským,  sbí- 
ral sobě  oddané  vojsko,  jež  spolu  s  četami  tu- 
reckými vpustil  do  věrného  jemu  Smedereva; 
když  však  na  hlavní  tvrzi  vztyčili  Turci  pra- 
por svůj  volajíce  zdar  sultánu,  obyvatelstvo 
chopilo  se  zbraně  a  Turky  porubalo  a  vypu- 
dilo. Michal  A.  byl  zajat  a  vržen  do  vězení; 
dle  jiné  zprávy,  když  Turci,  vidouce  stranu 
uherskou  opět  převládati,  odešli  ze  Srbska,  aby 
nevyzvali  pohotové  uher.  vojsko,  despotice  He- 
lena pozvala  Michala  A-e  k  hostině,  jenž  při- 
šed byl  spoután  a  poslán  do  Uher.  Tak  zůstal 
na  despotském  trůně  v  Srbsku  dle  jména  Ště- 
pán, avšak  snacha  jeho  Helena  měla  hlavní 
moc  až  do  dubna  1459.  Štěpán  Brankovič  ko- 
nečně vypuzen,  Grgur  odešel  do  kláštera,  a  He- 
lena s  jměním  svým  odebrala  se  do  Uher,  když 
r.  1459  sultán  Muhammed  po  dobytí  Smede 
réva  a  jiných  měst  Srbsko  přetvořil  v  paSalik 
turecký.  (St.  Novakovic :  »Poslednji  Brankoviči 
atd.«  v  Letopise  Matice  srb,  r.  1886  sv.  2.  str. 
10,  20 — 34.)  Kle, 


Abohtu  viz  Abo. 

Abolboda  Humb.  Banpl.  Kunth  (Clilo- ^ 
reum  W.),  rod  jednodíloiných  rostlin  z  íeledi 
Xyridei.  Kvity  jsou  obojaké,  s  dvojím  okvé- ; 
tfm:  vnjjsim  ^lístým,  mázdfit^m,  vnitfnihoj 
plátku  největšího,  opadavího ;  vnitFnim  koruno- 1 
vit]?m,  s  prodlouženou  trubkou  a  trojlaločným 
krajem.  Tyíinky  3.  Vajeínlk  i  tobolka  o  3  pou- 
zdrech. A.  j«sl  vytn-alá  rostlina  i  horských 
bažin  tropické  Ameriky,  čárkoví  tým  i,  pHzem- . 
nimi  listy  podobná  trávám,  ale  má  na  konci 
stébla  kvítni  strboul.  Dosud  známy  pouze  3 
druhy.  Děd. 

AbollM(1at<i»o/>(ío).  Vprávu  Mmském 
vyskytuje  se ;  i .  AMitio  generalis  i.  publica,  která 
původně  záleíela  v  tom,  že  za  pNleiílosti  ně- 
jaké veřejné  slavností  a  p.  obialovaným  byla 
sňata  pouta  a  opětné  jich  spoutání  dovoleno 
jen  k  nové  obžalobě.  Zafizeni  to  oiivlo  s  ně- 
kterými změnami  zase  v  době  clsafské.  2.  A. 
ex  lege.  když  soudce  k  Žádosti  obžalovaného 
prohlásil  obžalobu  za  zrufieoo,  na  př.  za  pH- 
ěinou  úmrti  žalobcova.  3.  A.  privata,  kdvž  soud 
(nebo  cisaf)  povolil  žalobci,  aby  od  podiné  ob- 
žaloby směl, ustoupiti.  —  VnynějSím  právu 
8,  (potlačení  trestní  obžaloby)  láleži  v  tom,  že 
vykonavatel  práva  milosti  nafidí,  aby  Mžení 
trestní  pro  nijaký  trestný  skutek  se  nekonalo, 
anebo  —  bylo-li  se  jii  počalo  —  aby  bylo  za- 
staveno. Dle  rak.  př.  pffsluij  a.  clsafi,  to  viak 
jen  pokud  jde  o  čin  trestný,  jejž  náleŽI  stihati 
obžalobou  veřejnou  (§.  i.odst.  4.  f.  tr.).  VNí- 
mecku  fád  tr.  z  r.  1877  vyloučil  «-i  naprosto 
pHtěch  činech  tr.,  o  kterých  rozhodovati  v  první 
mstanci  níleži  soudu  ríSskému  (§.  4S4  a  contr.), 
ostatně  vSak  ponechal  v  platnosti  aboliční 
právo,  kteréž  vykonávali  panovníci  ve  vřtiině 
německých  států,  v  posavadnim,  namnoze  znaC- 
ně  obmezeném  rozsahu.  Právo  francouzské 
zná  a-i  jen  ve  formě  amnestie.  V  a-i  mnozí 
spatřuji  zbytek  justice  kabinetni  a  namítají 
zvláitě,  íe  obviněnému,  když  řízení  již  počaté 
bylo  potlačeno,  odnímá  se  tím  možnost,  aby 
očistil  se  z  podezřeni  na  něj  uvaleného,  rch, 

AboUUo  viz  Abolice. 

Abolltloillsté  sluli  přívrženci  snah  po  zru- 
5eni  otroctví  a  otrokářstvi.  Snahy  ty  objevuji 
se  vXVllI.stol.  u  francouzských  nár,  hospodařil 
a  filosofů  Turgota,  Montesquieuo.  Condorceta 
a  j.  a  v  téže  době  i  v  Anglii,  kde  utvoFila  se 
jimi  zvláMni  politická  strana.  Mezí  jinými  agi- 
tovali tu  horlivě  proti  obchodu  a  černochy 
William  Piti,  Clarkson.  Wilberforce,  Fox  atd. 
Vláda  anglická  vyda:a  konečně  r.  1807  oftofi- 
tian  aci  of  slavery.  kterouž  zruSila  otroctví 
ve  svých  koloniicli,  a  slíbila,  že  pFičiní  se.  aby 
i  ostatní  mocnosti  tak  učinily.  To  se  ji  také 
podařilo  na  kongressu  vídeňském  r.  1S15.  — 
\'  Sev.  Americe  sestoupila  se  r.  1775  ve  Fila- 
delfii t.  zv.  Pennsylvánská  společnost  a-tů  pod 
předsednictvím  Benj.  Pranklina,  a  podobné  spo- 
lečnosti tvořily  se  po  r.  1785  i  v  jiných  státech 
sev. ■amerických.  Ř.  1790  svolil  sice  kongress 
k  návrhu'  Franklinovu,  aby  se  zruSilo  africké 
otrokářstvi,  ale  odročil  věc  až  k  r.  180S.  Po- 
tom agitace  8-tů  poněkud  ochabla,  až  opět  v  lé- 
tech Ificálýeh  po  uzavření  t.  zv.  kompromissu 


-  Abolla. 

missburského  kvymczení otrokářstvi  mezistúty 
severnfmi  vystupuji  opět  a.  (William  Lloyd. 
Garisson,  Benjamin  Lundy)  zvláftě  proti  opět- 
nému uzákonění  otroctví  v  státech  jižních. 
Agitace  vedena  byla  časopisem  >The  Libera- 
tor<  (1830  Boston),  tendenčními  romány  (Onde 
Tom  od  Harríety  Beecher-Stoweové)  a  r&zný- 
mi  společnostmi  zvanými  'Antislavery  societ)-' . 
které  se  pak  na  společném  sjezde  ve  Filadel- 
fií r.  1833  v  lAmerican  antislavery  society- 
slouČily.  Obě  strany  zápasily  tvrdoSljně  i  na 
pQdě  parlamentámi.  Ve  válce  r.  1S61  státi  m. 
na  straně  Unie  a  kjich  podnětu  bylo  vydánc 


Č.  ti.  Aboll* 

cmancipačnf  provoláni  Lincolnovo  r.  i66z.  jimi 
osvobozeni  otroků  valátech  jižních  prohlášeno. 
Když  potom  13.  amendementem  k  ústavě  ze 
dne  18.  pros.  1865  otroctví  v  obvodu  celé  Unie 
i  formálně  zrušeno  bylo,  ustupuje  strana  •■til 
úplné  do  pozadí.  Srv.  Friedr.  Kapp,  Geschichte 
der  Sklaverei  in  den  Verein.  Staaten  von  Ame- 
rika (Hamb.  1861).  TkL 

Ab«llR  viz  Avola. 

Abolla  (z  řec.  áva^oí^),  jinak  Mgutum. 
slul  u  Římanů  vlněný  pláSt,  lehči  a  menii  než 
sagum,  který  dvakráte  přes  levé  rámě  ae  pře- 
hazoval a  na  pravém  rameni  nebo  pod  krkem 
sponou  (Jibuta]  zapínal.  A-u  nosili  římiti  vo- 
jíni (viz  vyobr.  Č.  22.),  filosofové  (Martial.  4.  53. 
5,  luvenal  3,  115  a  4,  jtj.  muži  nižších  stavů 
na  místě  togy;  řemeslníci  nosili  a-u  za  nepo- 
hody. Někdy  bývala  a.  též  z  jemných  a  barev- 
ných (na  př.  nachových)  látek  a  nosili  ji  při 
vycházkách  a   hostinách.    ZvláStni  druh  a-y 


Abolonské  jezero  —  Abordage. 


73 


sluje  ir^jriuicimt  (navvÓKfje),  t.  j.  a.  zhotovená 
z  kožešin  babylonských.  Srov.  Annali  dell' 
Inst  1864,  str.  200;  Voigt,  Róm.  Privatáltcr- 
thúmer,  str.  878.  a  Baumeister,  Denkmáler  des 
klass.  Altertums,  str.  1840.  ly-, 

Aboknuúcé  J«s«ro  viz  Abulonské  j. 

Abomamn,  sléz,  čtvrtý  a  poslední  odsta- 
vec žaludku  u  ssavců  dvoukopytných  (Bisulca), 

Abome,  Agbome,  hlavní  město  africké 
rik  dahomejské  v  Horní  Guinei  na  roviné  vy- 
prahlé a  písčité,  o  110  km  od  bfehu  vzdálené, 
velmi  rozložité,  o  13  Arm  v  objemu  a  obehnané 
hliněnou  zdí,  a^ekami  a  příkopy.  Bývají  zde 
značné  trhy,  jež  navStČvují  i  maurSti  obchod- 
nici až  z  Tripole,  a  město  mívalo  prý  až  na 
150L000  oby  v.,  kdežto  nyní  obyvatelstvo  a-jské 
páčí  se  touko  na  30—50.000  duŠí.  A.  jest  zná- 
no jakožto  jeviště  ukrutných  obětí,  jež  krá- 
lové dahomejští  při  výročních  dvorních  slav- 
nostech přinášejí  zemřelým  svým  předkftm; 
tu  nékdy  i  tisíce  otrokův  a  zajatců  nepřátel- 
ských shazováno  s  tarasů  paláce  královského, 
pod  nimiž  osobní  stráž  královská  ubožáky  do- 
tlouká  kyji  a  šavlemi.  Lebkami  těchto  stati- 
síců obéti  jsou  hrozným-  způsobem  zdobeny 
ncien  budovy  královské,  ale  i  šest  bran  měst- 
ských, veřejná  místa,  chrámy  á  příbytky  vy- 
nikaiictch  osob. 

AbOBdaaoe  (lat),  proklení,  hnus,  ošklivost. 

Abondlo:  1)  Alexander,  výtečný  malíř 
při  dvoře  císaře  Rudolfa  II.  v  Praze;  *  v  polo- 
vici XVI.  věku  ve  Florencii  a  stal  se  žákem 
MicheJa  Angela,  který  jej  vyučil  též  v  bossiro- 
viní  barevného  vosku,  ve  kterémžto  umění 
^tal  se  A.  mistrem,  tak  že  i  historické  obrazy 
a  podobizny  z  vosku  zhotovoval.  Pro  tuto  umě- 
losi  povolal  jej  Rudolf  II.  do  Prahy,  kde  v  oboru 
^vém  pracoval  mnoho  pro  sbírky  císařské. 
Zemřel  v  Praze  r.  1606  a  pochován  v  klášter- 
ním ochozu  u  sv.  Tomáše.  —  2)  Alexander 
A.  ml„  syn  předešlého,  byl  od  otce  svého 
nijčen  taktéž  zhotovování  podobizen  a  bbrazů 
z  bare\-ného  vosku  a  setrval  při  dvoře  Ru- 
^'^\ii  II.  až  do  jeho  smrti,  načež  byl  povo- 
'^n  od  bavorského  vévody  Maxmiliána  do  Mni- 
:ht»va,  kde  zhotovil  z  vosku  proslulý  obraz 
večeře  Páně  v  kapli  latinské  kongregace.  Po- 
iiéji  \Tátil  se  opět  do  Prahy,  kde  v  nepově- 
^omém  roce  i  zemřel.  Svk. 

AlMBdlovéf  umělecká  rodina  italská,  ve 
Mnichově  usedlá.  Antonio  st.  byl  sochařem 
v  Miláne  VI.  pol.  XVI.  stol.;  Antonio  ml. 
^  2.  polovici  působil  jako  malíř  a  medailleur 
^  Praze  a  Mnichově. 

ASnung^  hora  na  ostr.  Sumatře,  ve  vladař- 
ili atčínském.  pod  4''iy*  s.  S.,  3139  m  vysoká. 

Aboanement  Fabonmáh)  franc,  před- 
placení, je  zvláštní  způsob  objednávky  něko- 
•"^  vécí  nebo  výkonů  téhoi^  druhu,  které  se  pra- 
videlně za  cenu  levnější  poskytují,  nežli  to 
;winotlivé  v  oddílech  Časových  možno.  Forma 
uto  vyškytá  se  při  smlouvách  různých;  nej- 
%čcjnéji  při  nájmu  (na  př.  abonnováni  diva- 
^ního  sedadla),  nebo  při  smlouvě  trhové  (a. 
^asopisft,  knih  sešitových,  t.  zv.  praenume- 
race),  aneb  konečně  při  smlouvě  námezdní 
a.  obédd).  Hospodářský  úČel  a-u  záleží  v  tom, 


že  má  býti  podnikateli  zjednán  dostatečný  fond 
dříve,  nežli  ještě  své  výrobky,  bude  moci  do- 
dati neb  výkony  provésti,  pročež  jest  podstat- 
nou žnámicou  a-u,  že  se  také  smluvená  úplata 
poskytuje  dříve,  nežli  druhá  strana  smlouvu 
splnila,  tedy  že  může  podnikatel  na  zaplaceni 
ujednané  ceny  žalovati,  aniž  sám  dříve  své 
povinnosti  dostál — jak  to  jinak  žádají  $$.  1052, 
1066,  1 100  a  1 156  ob.zák.obč.  Tím  se  liší  a.  od 
pravidelných  forem  smlouvy  dodavací.  Veškeré 
dávky  na  základě  a-u  poskytované  jsou  vý- 
ronem  pouze  jediné  smlouvy,  dle  čehož  též 
sluSí  posuzovati  následky  nesplnění  jedno- 
tlivé z  nich.  Kr, 

Abonnement  snapendii  [syspándý],  mi- 
mo předplacení,  nastává  v  divadelní'  mluvě  při 
těch  kusech,  které  podnikatel  pro  předplatitele 
neurčil;  na  tyto  ovšem  se  nevztahuje  jejich  ná- 
rok směřující  na  určitý  počet  her  dle  výběru 
divadelní  správy.  Kr, 

AbonBent,  předplatitel,  v.  a  b  o  n  n  e  m  e  n  t. 

AbÓlIOtAlollOS  i^Apmvov  tťi%og),  město  v  Pa- 
ílagonii,  známé  hlavně  svou  věštírnou  Apol- 
lónovou  a  Asklépiovou,  v  níž  za  doby  Anto- 
nínů věštil  podvodník  Alexandros  (viz  Alex- 
andros  z  Abónoteichu).  Vedle  jména  A.  vy- 
skytuje se  na  mincích  tohoto  města  též  název 
Iónopolis.  Nyní  sluje  město  to  Ineboli. 
L.  Fríedlánder,  Sittengesch.  Rom*8,  III.  3.  vyd. 
str.  532.  Vjr. 

Abony  [aboň],  jméno  několika  obcí 
v  Uhrách:  1)  Fiizes-A.,  městečko  v  heveSské 
župě  s  3821  ob.  (z8do),  stanicí  dráhy,  telegra- 
fem a  poštou.  —  2)  Nagy-A.,  ves  v  prešpur- 
ské župě  na  ostrově  Žitavě  s  998  maďař.  ob. 
řím.-k.  chrámem  a  pěkným  zámkem  a  poštou. 
Ole  Sasinka  (srv.  Slovenský  letopis  V.  312.)  má 
původ  od  přistěhovalců  českých,  kteří  místo 
to  od  Štěpána  III.  kr.  uh.  obdrželi  a  stali  se 
královskými  dvořany.  Ve  svobodě  té  je  po- 
tvrdil Ondřej  U.  a  r.  1236  i  Bela  IV.  —  3)  S  z  o  1  - 
nok- A.,  město  v  peŠfské  stolici,  okr.  kecske- 
métském  s  11.186  ob.  (1880),  stanicí  dráhy  buda- 
pešf-debrecínské,  telegrafem,  poštou  a  spoři- 
telnou. Bbk,    R{, 

AbOBy  [aboň]  Ludvík,  rodinným  jmé- 
nem Frant.  Márton,  maď.  romanopisec  a  dra- 
matik, nar.  9.  ledna  1833  v  Kis:Terenyi,  stu- 
doval v  Kecskemétu  a  v  Pešti.  Ž  románů  jeho 
došly  obliby :  A\  éjs^ak  csiliaga  (Severní  hvězda, 
v  Pešti  1856),  Kenyér  és  becsúlet  (Chléb  a  po- 
ctivost) a  zvláště  román  A  mi  notáink  (Naše 
písně,  v  Pešti  1864).  Krom  toho  napsal  pou- 
tavé novely:  A  foná  kronikdja  (Vypravování 
u  krbu  1857),  Itta  s^ép  alfóldón  (Zde  v  krásném 
Alfoldu)  a  Povídky  u  pastýřského  ohne  (v  PeSti 
1857 — 5^)*  Z  dramat  jeho  zasluhuje  zmínky: 
A  betydr  kendóje  (Befarův  šátek).  Bbk. 

Abordag^e  [abordáž],  franc,  znamená  v  ná- 
mořnictví: 1)  V  nejobyčejnějším  smyslu  při- 
stání nebo  připevnění  lodi  ku  břehu,  také  vy- 
pravení člunu  z  korábu  na  pevninu.  —  2)  Vy- 
pravení vojska  z  lodí  za  tím  účelem,  aby  pro- 
vedlo útok  na  pevninu.  Bývá  to  podnik  rovně 
nesnadný,  jako  nebezpečný.  Je-li  celé  loďstvo  po- 
hromadě, utvoří  výpravní  sbor  (corpo  di  sbarco — 
Ausschiffungscorps)   ze  všech    lodí,  k  čemuž 


74 


Aborder  —  Aborigines. 


kaidá  loď  pfíspivá  svým  výpravným  odděle- 
ním u  sice  obyčejně  fregata  I.  třídy  170  muži, 
fregata  II.  a  IIL  třídy  120  muži.  Mužstvo  toto 
ozbrojeno  jest  ručnicemi;  celé  oddělení  také 
jedním  nebo  více  lehkými  polními. děly,  k  jichž 
vožení  stačí  několik  mužů.  Rovněž  ve  větších 
prámech  (barkasách)  k  výpravě  použitých  umí- 
stěna bývají  menfií  děla  lodní.  Největší  •. 
v  tomto  smyslu  provedena  r.  1854  na  Krymu 
a  zdařila  se  jen  proto,  poněvadž  Rusové,  jsouce 
slabí  proti  spojencům,  jí  nepřekáželi.  Roku 
1866  před  bitvou  u  Visu  pokoušel  se  Persano 
též  o  a-i  proti  městečku  Visu,  než  byl  ra- 
kouskou dělostřelbou  odražen.  Dne  20.  čce. 
provedl  skutečné  na  témž  ostrově  s-i  na  ji- 
ném místě,  tato  však  přispěla  nemálo  ku  po- 
rážce italského  lod!stva;  nebof  neobrněné  lodi 
válečné  (6  fregat,  3  korvety,  4  mimonosky), 
jež  a-i  provedly,  nemohly  mužstvo  své  v  Čas 
pojmouti  a  v  bitvě  u  Visa  se  súčastnitL  — 
3)  A.  ve  smyslu  útočení  provádí  se  tím  způ- 
sobem, že  lodi  nepřátelské  k  sobě  se  přiblíží 
a  pomocí  kotev  stékacích  a  přitaháků  se  se- 
pnou za  tím  účelem,  aby  se  loď  napadená  bez- 
prostřední srážkou  útokem  dobyla.  Nežli  za- 
vedena byla  pára,  byla  a.  nejdůležitějším  vý- 
konem bojů  námořních;  nyní  rozhoduje  se 
boj  námořní  dělostřelbou,  torpédy  a  beranem 
(pichem,  lodním  hrotem)  a  k  a-i,  zútočeni 
lodi,  sotva  kde  více  dojde.  Přes  to  při  bojov- 
ném cvičení,  jaká  na  lodích  válečných  se  ko- 
nají, provádí  se  také  cvičení  a.  Kaperové 
a  námořní  lupičové  jako  dříve,  i  posud  dobý- 
vají lodí  pouze  zútočením,  jelikož  účelem  je- 
jich není  poškoditi  nebo  zničiti,  nýbrž  zajmouti 
a  ukořistiti  loď  nepřátelskou.  —  4)  A.  zove  se 
také  neúmyslná  srážka  lodí,  zaviněná  neopatr- 
ností nebo  neštěstím.  Aby  se  srážka  lodí 
předešla,  ustanovena  jsou  všeliká  opatřeni  na 
moři  i  v  přístavech,  jež  týkají  se  osvětlování 
lodí  a  předpisů,  podlé  nichž  lodi  mají  se  vzá- 
jemně vyhýbati.  Ohledně  osvětlení  lodí  usta- 
noveno toto :  Veškeré  koráby  od  západu  až 
do  východu  slunce  mají  býti  k  označení  své 
polohy  opatřeny  světly  a  sice:  a)  Parníky  na 
ř^fťém  moři  mají  míti  jasné  bílé  světlo  na  před- 
ním stěžni  tak  umístěné,  aby  ku  předu  a  po 
dvou  stranách  na  deset  polí  (pole  jest  '/j,  dral- 
kové  růže)  nepřetržitě  a  nejméně  do  vzdále- 
nosti 5  mil  angl.  bylo  viditelné.  Červené  světlo 
na  pravém  lubu,  jež  od  předu  na  10  polí  v  právo 
na  2  míle  jest  viditelné;  zelené  světlo  stejného 
způsobu  na  levém  lubu.  Lodi  od  parníků 
vlečené  mají  mimo  postranní  světla  opa- 
třeny býti  dvěma  bílými  světly  kolmo  nad  se- 
bou na  předním  stěžni  upevněnými,  b)  Pla- 
chet ní  lodi  v  šírém  moifi  opatřeny  býti  mají 
pouze  zeleným  světlem  na  levém  a  červeným 
na  pravém  lubu  jako  parníky.  Lodi  v  pří- 
stavech bez  rozdílu  mají  býti  opatřeny  jed- 
ním bílým  světlem  na  místě  nejvhodnějším, 
aby  je  nejlépe  viděti  bylo,  a  nemá  býti  umí- 
stěno výše  než  6  m  nad  palubou.  Každá  loď 
má  být  opatřena  silným  rohem  pro  mlhu, 
zvoncem  a  parní  loď  i  parní  píšfalou  a  dávati 
jimi  signály  za  mlhy,  pošmourného  počasí  a 
za    sněžení   ve  dne    i    v  noci.    Ohledně  vy- 


hýbání lodí  k  zamezení  srážky  jest  ustano- 
veno toto:  Dvě  proti  sobě  plující  lodi  parní 
musí  se  na  vzájem  na  právo  vyhnouti,  aby  po 
levé  straně  se  mmuly.  Jestli  směr  plavby  je- 
jich se  ;kf  ižuje,  má  se  vyhnouti  ten,  jenž  dru- 
hého vidí  po  své  vlastní  pravé  stnmě.  Parní 
loď  má  se  vyhnouti  lodi  plachtové  a  má  jeti 
zdlouhavěji,  po  případě  zpět,  nebo  zastaviti. 
(Nařízení  min.  obch.  ze  dne  20.  ledna  i8do 
č.  10  ř.  z.)  Každý  správce  lodi  má  míti  exemplář 
tohoto  nařízení,  jehož  přestoupení  se  tresce 
pokutou  do  300  zl.  a  při  loďkách  otevřených 
a  rybářských  do  5  zl.  ve  prospěch  námoř- 
ského  fondu  podporovacího,  po  případě  věze- 
ním, pokud  nespadá  pod  zákon  trestní.  Bližší 
ustanovení,  pak  obrazy  luceren  posic  nich  a 
tabulku  rozměrů  jich  má  nař.  min.  obch.  ze 
dne  7.  března  1881  č.  21  říšsk.  zák.—  5)  Oslo- 
vení lodi.  Setkají-li  se  lodi  na  šírém  moři, 
stává  se,  že  za  účelem  výměny  zpráv  se  oslo- 
vují. Jsou-li  lodi  blízko  sebe,  pomocí  daleko- 
mluvu  se  dohovořují.  Na  větší  vzdálenost  pro- 
vádí se  a.  signály,  jež  jsou  za  dne  barvové 
(vlajky  různých  barev  a  polí),  tvarové  (spo- 
jení koulí,  čtverců  a  trojhranů),  za  mlhavého 
počasí  zvukové  (troubení,  pískání,  střelba  dě- 
lová), za  noci  pak  světelné  (blesky,  řady  sví- 
tilen, rakety  a  bengálské  ohně).  :Sg. 

Aborder,  franc,  znamená  loď  bordem  či 
krajem  přiraziti  buď  k  zemi  nebo  k  lodi  jiné. 
Ostatně  viz  Abordage. 

Aborlslnefl  (z  lat.  ab  orígine  od  počátku), 
praobyvatelé,  vůbec  národ,  který  v  některé 
zemi  obývá  od  prvopočátku,  tedy  tolik  co  ře- 
cké autochthoni  (v.t.).  Podlé  nejnovějších  ná- 
zorů vědeckých  není  národa,  který  by  vlasf 
svou  obýval  od  prvopočátku.  Jméno  toto  v  už- 
ším slova  smyslu  přikládají  římští  a  řečtí  děje- 
pisci obyčejně  národu,  kterýž  před  mythickým 
příchodem  trójských  uprchlíků  v  Latiu  obý- 
val. Ale  nesídlili  tam  »ab  originc«,  nýbrž  pů- 
vodní'sídla  jejich  byla  dle  zpráv  Catono\'ých 
a  Varronových,  zachovaných  u  Dionysia  Hali- 
karnasského,  dále  na  východě,  prostírajíce  se 
od  jezera  Fucinského  až  ke  Carseolfim  a  Reate; 
z  těchto  krajin  vypuzeni  byvše  od  Sabinu, 
kteří  od  Amiterna  tam  se  hrnuli,  ustupovali 
podél  řeky  Aniena  k  záp.  pobřeží  italskému, 
odkudž  Sicany  či  Siculy  tam  osedlé  dílem  v\'- 
pudili,  dílem  si  je  podrobili.  Když  pak  Trojane 
s  Aeneou  do  Latia  přibyli  a  s  A-ny  se  sloučili, 
dostalo  prý  se  oběma  národům  společného 
jména  Latinův.  O  jméně,  původu  a  způsobu 
života  jejich  nevěděli  již  spisovatelé  řečtí  a 
římští  nic  určitého;  kdežto  na  jedné  straně 
vyličují  A-ny  jako  polodivochy,  přičítají  jim  na 
druhé  zbytky  kyklópských  staveb,  určité  státní 
zřízení,  uvádějí  panovníky  jejich  Saturna,  Pika. 
Fauna  a  Latina  i  hlavní  božstva  Jana.  Saturna 
a  manželku  jeho  Ops,  což  vše  svědčí  o  jisté 
míře  vzdělanosti.  Vedle  jména  A.  vyskytují  se 
i  jiná,  jako  Sacrani,  Casci,  kteráž  Niebuhr 
(Róm.  Gesch.  p.  45  a  násl.  úhrn.  vyd.)  bez 
důvodu  za  pravá  a  stará  vlastní  jména  A-nův 
pokládá.  I  mezí  novověkými  badateli  panují 
o  nich  mínění  nejrůznější.  Ačkoli  pověsti 
o   předhistorickém    stěhování    málo   vír}'    za- 


Aborové  —  Abortus. 


75 


sluhují,  netřeba  zamítati  podáni,  že  v  dáv- 
ných dobách  národ  v  okolf  Reate  usedlý  k  dol- 
nímu toku  Tibery  vybojné  postoupil  a  tam  se 
usadil,  ale  jméno  A.  nikdy  nepříslušelo  ně- 
kterému národu  jako  jméno  vlastní.  Pojmeno- 
váni ono  není  než  abstraktním  označením 
starobylého  obyvatelstva  v  Latiu,  kteréž  nejen 
na  obyvatele  Latia,  ale  zhusta  též  na  obyvatele 
cdé  Itálie  bylo  vztahováno,  a  vzavSi  původ 
svfii  v  dobé  pomémČ  pozdní,  potom  na  určitý 
kmen  přeneseno  bylo.  Jest  tedy  pojmem  nikoli 
národopisným,  nýbrž  čisté  chronologickým. 
Na  p&vod  A-nů  souditi  lze  jen  tak  dalece,  po- 
kud vliv  jejich  jazyka  a  povahy  kmenové  na 
pozdéjších  Latinecn  se  jeví;  poněvadž  vSak 
latina  nejeví  nižádné  známky  jazyka  smíSením 
vzniklého,  nutno  domnívati  se,  že  A.  byli  kme- 
nem najisto  italským,  třeba  snad  náleželi 
k  vét\'i  umberské,  sabinské  neb  oskické,  tak 
že  splynutí  jich  s  původním  obyvatelstvem 
nezůstavilo  nijakých  stop  v  jazyce.  Staré 
zprávy  snaží  se  ovSem  uvésti  je  ve  spojení 
5  rozmanitými  národy  starověkými. 

Abororéy  kmen  assamský,  bydlí  na  řece 
Dihangu  ve  Vých.  Indii  a  západně  od  ní.  Jsou 
divoši,  ale  pěstují  orbu,  jsouce  zároveň  lovci  a 
vedou  jakýsi  obchod  s  Tibetem.  Žádného  ce- 
stovatele přes  hranice  nepustí ;  praví  se  o  nich, 
ie  mají  povahu  tigří.  Srvn.  článek  O.  Feist- 
raantla  v  Zeměp.  sbor,  L  363. 

AlMuUva  (z  lat  abortus,  potracení),  léky 
potracenf  způsobující.  Některé  z  nich  působí 
překrvení  rodidel,  zejména  dělohy,  nezřídka 
s  krvácením  v  dutinu  děložní  spojené.  Ná- 
tkem výlevů  krevných  odloučí  se  pak  va- 
jíčko od  steny  déložné  a  bývá  vypuzeno.  Takto 
vysvětluje  se  Činnost  aetherícko-olejnatých 
i  drastických  a-v  (Sabina,  Aloe,  Taxus,  Paeo- 
nia.  Rúta).  Jiná  a.  působí  bezprostřední  smr- 
kem' se  svalstva  dělohy,  jehož  vlivem  plod  se 
vyhání,  tak:  pilocarpin  i  námel.  O  mnohých 
a-vech  viak,  kterým  značná  moc  připisována 
byk,  dokázáno  dobou  poslední,  že  vůbec  tímto 
směrem  neúčinkují,  na  př,  borax  a  j.      Plec, 

AborttvBá  IManl  nevyčkává  normálního 
průběhu  choroby,  n^brž  hledí  léky  a -mi 
chorobný  pochod  násilně  přerušiti.  Jest  opa- 
kem methody  vyčkávající  Či  exspektativné, 
kteráž  pozorujíc  chorobu  jen  tehdy  léků  po- 
:iávati  radí,  když  příznak  některý  z  typického 
obrazu  nemoci  nad  míru  se  uchýhl.  A.  I. 
hledí  chorobu  v  zárodku  zničiti  a  vývoj  její 
omeziti.  Vyřízneme-li  ránu  uštknutím  zmije 
vzniklou,  podáváme-li  při  střídavce  chinin,  ve 
přijíci  rtuť,  léčíme  abortivně.  Vlastně  vSak 
>  a-m  I.  jen  tehdy  správně  mluviti  lze,  kde 
zaíčcní  příčiny  choroby  máme  na  zřeteli,  tedy 
zajisté  v  případě  prvním,  kdežto  v  druhých 
Pfipadech  nevíme  přesně,  zda  podáním  chi- 
ninu nebo  rtuti  symptomy  i  příčinu  choroby 
j^me  odstranili.  Ptč. 

AbortBS  (lat):  1)  v  lékařství  viz  Potra- 
cení —  2)  A.  v  právě  trestním  viz  Vy- 
íinání  plodu. 

3)  A.  v  botanice.  Ústroje  rostlinné  mo- 
hou i.ékdy  dříve  Či  později  v  některém  stadiu 
dvého  vývoje  se  zastaviti,  tak  Že  nedosáhnou 


svého  úplného  vyvinutí,  které  by  jim  dle. ana- 
logie příslušelo,  což  má  za  následek,  že  po- 
zbudou fysiologického  výkonu  vůbec  an^bo 
jinému  výkonu  se  přizpůsobí,  neŽ  ten  jest, 
kterému  by  dle  původního  ^znamu  svého 
měly  sloužiti.  Takové  ústroje  nazývají  se 
abortovanými  čili  zakrnělými,  zaprtalými. 
Nejčastěji  shledáváme  abortování  ústrojů  květ- 
ních. Kalich  abortuje  na  př.  skoro  všeobecně 
u  Composit,  Dipsaceí,  Valerianeí,  kdež  ve 
způsobe  plev,  chlupů  a  jiných  rudimentárních 
tvarů  se  vyskytuje,  koruna  na  př.  u  Hernia- 
ría,  Jllecebrum,  kdež  pouhé  nepatrné  nitky 
představuje.  Tyčinky  abortují  zhusta  ve  kvě- 
tech různopohlavných  samicích,  které  z  obo- 
jakých  povstaly,  vesměs  na  př.  u  řešetláků 
{Rhamnus),  některých  Euphorbiaceí  {Mercuria- 
lis^  atd.  Častěji  z  plného  počtu  tyčinek  abor- 
tují některé,  nevytvořujíce  své  nejpodstatnější 
částky,  prašníka,  rovnajíce  se  pak  nitkám  neb 
zoubkům  nepatrným;  na  př.  u  lnu,  některých 
Geraniaceí  (Erodium,  Geranium  a  p.)  abortují 
takto  tyčinky  zákorunní  (epipetálnO;  u  Or- 
chideí,  Zingiberaceí  vyvine  se  ze  6  tyčinek 
pouze  jedna  dokonale  s  prašníkem,  ostatní 
jen  jako  Žlázky  aneb  jako  plátkovité  ústroje 
(zázvorovité,  Cypripedium);  v  rodu  Pentste- 
mon  z  5  tyčinek  jedná  zakrní,  vy  vinouc  se 
v  dosti  dlouhý  sice,  avšak  neplodný,  chlupatý 
ohon  atd.  Tak  jako  tyčinky  v  samicích,  tak 
zase  v  samčích  květech  mnohých,  původně 
obojakých,  zakrůují  semenníky  tak  dalece,  že 
buď  ani  vajíček  nevytvořují,  buď  pouhé  zá- 
krsky  jich  obsahují.  O  kaz  dosti  často  se  opa- 
kující jest  ten,  že  v  semenníku,  jinak  vyvinu- 
tém, z  Četnějšího  počtu  vajíček  z  pravidla  je- 
nom některá,  někdy  jen  jedno  se  vyvinuje, 
aneb  že  i  celá  pouzdra  semenníku  i  se  zárodky 
semen  se  stlačí  pouzdrem  úrodným  a  vymizejí, 
na  př.  u  lípy,  kdež  z  pěti  pouzder  po  2  vají- 
čkách chovajících  toliko  jedno  pouzdro  r  jed- 
ním semenem  ve  zralém  plodu  se  nalézá, 
anebo  u  Cupulifer  (dubu,  buku),  kde  ze  semen- 
níka  3 — 6pouzdrého  a  yícevajeČného  nažka 
jednopouzdrá  a  jednosemenná  povstává.  Mimo 
květ,  ale  v  závislosti  na  něm  vytvořené  listeny 
(braktey)  ve  mnohých  květenstvích  též  zhusta 
zakrAujf;  na  př.  u  luštinatých,  u  trav,  načež 
jen  pouhé  výstupky  neb  válovité  vyvýSeniny 
na  ose  květenství  představují.  Ale  i  v  oboni 
vegetativním  jest  a.  úkazem  dosti  rozšířeným. 
Považujeme-li,  což  právem  možná,  lupeny 
za  dokonale  vyvinutou  formu  listů,  tedy  již 
rozmanité  šupiny  na  oddencích,  pupenech  a 
jinde  jsou  tvary  abortované,  a  zhusta  možná 
porovnávací  cestou  dokázati,  že  Šupiny  rov- 
nají se  porozšířené  poSvové  neb  řapíkové  zpo- 
dině  lupenu,  jehožto  Čepel  zakrněla  úplně; 
jakož  i  přechodní  tvary  se  vyskytují,  ve  kte- 
rých na  konci  Šupiny  rudiment  Čepele  ještě  se 
nalézá.  Zvláště  nápadný  jest  a.  listů  u  někte- 
rých rostlin  zván.  bezlistých,  jako  u  stromo- 
vitých pryšců  (Euphorbií),  u  Stapelií,  kaktusů, 
jejichž  listy  v  skutku  až  na  pouhé  osténky, 
špičky  neb  hrboulky  jsou  zakrnělé.  Stupnc 
a-tu  mohou  býti  velmi  rozličné  dle  toho,  v  ja- 
kém stadiu  svého  vývoje  některý  úd  rostlinný 


76 


Abouchouchou  —  Ab  ovo. 


vyvinovati  se  přestává.  Jsou  případy,  že  jíž 
první,  ještě  velmi  malinký-  zárodek  nějakého 
údu  růsti  přestane  a  potom  tak  neznatelným 
se  stane,  ze  později  více  ani  viděti  ho  není. 
Tak  na  př.  osa  kvétenstvi  nad  nejhořejším 
květem  neb  shlukem  květů  abortuje  tak,  že 
nezbude  stopy  po  ní  a  květ  vlastně  postranní 
zdá  se  pak  býti  konečným,  čehož  doklad  mimo 
mnohé  jiné  poskytuje  plodní  měchýřek  ostřic 
(Čarex)  a  mnohé  trávy  s  klásky  jednokvě- 
tými.  Redukce  některého  údu  může  konečně 
jíti  tak  daleko,  že  ani  v  první  době  zárodek 
údu  na  svém  místě  se  neobjeví,  ze  úd  ten 
úplně  vymizí  i  pro  nejbedlivější  pozorování 
vývojezpytné.  Tak  na  př.  mají  rostliny  kosat- 
covité  (írídeae)  toliko  3  tyčinky  vnějšího  kruhu, 
tři  tyčinky  vnitřní  pak  jsou  od  prvopočátku 
úplně  zakrnělé  anebo  potlačené.  Někteří 
morfologové  nazvali  takový  dokonalý  a.  a  hla- 
ste m.  Kdežto  pak  a.  méně  dokonalý  možná 
.dokázati  z  pozorování  'vývoje  samého,  poně- 
vadž tu  přece  aspoň  se  začátku  nějaký  zá- 
rodek se  pozoruje,  nelze  ablast  dokázati  vý- 
vojezp\'tem,  nýbrž  toliko  porovnávacím  zkou- 
máním a  někdy  též  abnormitami.  Z  toho,  že 
ve  všech  příbuzných  řádech  dva  kruhy  tyči- 
nek se  nalézají,  a.  že  postavení  plodolistů  také 
u  kosatcovitých  dvou  kruhů  vyžaduje,  z  nichž 
ale  jen  jeden,  vnější,  v  skutku  se  při  nich  na- 
lézá, soudíme,  že  vnitřpí  kruh  ablastoval,  a 
to  potvrzují  abnornjity,  ve  kterých  se  tyto 
tyčinky  vnitřní  všecky  neb  některé  opět  ob- 
jevují, což  kosatec  žlutý  (Iris  pseud-acorus) 
výjimkou  někdy  činívá.  A.  i  ablast  podávají, 
jak  to  již  Darwin  náležitě  vytkl,  velmi  vážné 
svědectví  o  pravosti  descendenční  theorie. 
Neboť  to,  co  zakrnělo,  abortovalo  neb  potla- 
čeno bylo,  předpokládá  dřívější  stav,  ve  kte- 
rém bylo  řádně  vyvinuto,  ústroj  bez  funkce 
předpokládá  minulost,  ve  které  funkci  přísluš- 
nou vykonával.  Pročež  rostliny,  při  kterých 
údy  zakrnělé,  potlačené,  funkce  zbavené  na- 
lézáme, musily  někdy  přetvořiti  se  z  tvarů 
dávnějších,  u  kterých  tyto  údy  b^ly  pravidelně, 
plně  vyvinuty.  Přeměnu  ústrojů  normálních, 
funkci  vykonávajících,  v  díly  zakrnělé,  fysio- 
logicky  bezúčelné,  anobrž  i  úplné  jich  potla- 
čení spatřujeme  posud  na  nynějších  rostli- 
nách, při  nichž  a.  způsobuje  zvláštní  abnor- 
mity  (v,  t.).  L.  Č. 

Abonohonohon  fabuSušů],  sprostší  druhy 
vlněného  sukna,  vyráběné  v  jižní  Francii  a 
dovážené  na  Východ.  Velký  odbyt  mají  hl. 
ve  Smyrně  a  v  Caři  hradě. 

Abont  [abú]  Edmond,  spisovatel  fran- 
couzský (*  14.  un.  1828  v  Dieuzu  v  Lotrin- 
kách,  \  17.  ledna  1885  v  Paříži).  Studia  po- 
čatá v  Paříži  dokončil  r.  185 1  v  Athénách, 
kde  se  ponořil  se  zvláštní  zálibou  do  minu- 
losti i  přítomnosti  Řecka  a  nashromáždil  ve- 
liký, byť  ne  ve  všem  kriticky  probraný  a  vy- 
tříbený materiál,  který  hojně  ve  svých  spisech 
po  návratu  svém  do  Paříže  (1853)  využitko- 
val.  Oddal  se  zcela  spisovatelství  a  pracoval 
trojím  směrem:  jako  novellista,  essayista  a 
žurnalista.  Spisů  jeho,  ve  kterých  vedle  po- 
vrchnosti a  duchaplnosti  ȇ  tout  prixc  opravdu 


'  bystrý  a  všestranný  duch  proniká,  jest  řada 
,  velmi  dlouhá.   Proměnlivý  a  pohyblivý  jako 
.  spisovatel  byl  A.  též  ve  smýšlení  politickém. 
'  Záhy  přilnul  k  císařství  a  těšil  se  i  osobní 
I  přízni  Napoleona  III.  Po  pádu  císařství,  jehož 
I  byl   jakožto    korresponden^    časopisu    >Soir'' 
i  svědkem,  přilnul  k  mírným  republikánům,  po- 
zději stal  se  jako  chefredaktor  velkého  žurnálu 
»XIX.  Siěcle«,  který  společně  se  známým  kri- 
tikem franc.  Sarceyem  (r.  1875)  založil,   zjev- 
ným republikánem.  V  posledních  letech  svého 
života  zahájil  ostrý,  ale   celkem  bezvýsledný 
boj  proti  naturalismu  Zolovu.   Roku  1884  byl 
zvolen  do  Akademie  francouzské.  Čelnější  díla 
jeho  jsou :  La  Grece  conUmporaine  (Současné 
Řecko,    1853),    spis,   který   pro   bezohlednou 
kritiku  novořeckých  poměrů  způsobil  své  doby 
značnou  sensaci;  autobiografický  román  ToUa 
Fcraldi  (1855);  Les  maríages  de  Paris  (Sňatky 
Pařížské,  1856);   Le  roi  des  montagnes  (Král 
hor,  1856);  Germaine  (iS^y);  L'homme á  Toreille 
cassée  (Člověk  s  uraženým  uchem,  1862);    Ijc 
ne\  ďun  notaire  (Nos  notářův,   1862);   Le  cas 
de   Mrs,    Guerin   (Případ   p.  Guérina,    1862); 
\fadelon  {1S62,);    Trente  et  quarante  (Třicet  a 
Čt5'řicet,    1865};     Les    maríages    de   province 
(Sňatky  venkovské,  1868);   Le  Fellah  (Fellah, 
1869).  Toto  poslední  dílo  jest  plod  cesty  jeho 
do  Egypta,  již  podnikl  k  otevření  průplavu 
Suezského.  Ze  statí  politicko-sociálních  jmenu- 
jeme studie:  Le  progres  (Pokrok,   1864);    Les 
questions  ďargeitt  (Peníze,  1865);  La  question 
romaine  (Otázka  řimská,   1859)   ^^^   svazky: 
Causeries  (Causeríe,   1865 — 1866);   UABC   du 
travailleur  (ABC  dělníka,  1868);  Alsace  (Alsa- 
sko,  1872)  atd.    Na  divadle  neměl  A.  mnoho 
štěstí,    ačkoliv  jeho    Théatre   impossible   (Ne- 
možné divadlo,  1861)  vedle  některých  antikvo- 
vaných  a  dost  odvážných  pokusů  (Guillery) 
obsahuje    též    duchaplnou    moderní    komedii 
Vrah,  která  i  na  našem  divadle  je  kouskem 
repertoirním.  Drobných  novel  a  Článků  novi- 
nářských jest  z  péra  A-ova  celá  řada;  nebyly 
ani  dosud  všecky  sebrány;  bylť  A. spolupracov- 
níkem skoro  všech  čelných  listů  francouzských. 
A.  je  prese  všechen  odpor  svých  politických 
nepřátel  spisovatel  duchaplný  a  bystrý  a  ne 
zcela  bez  práva  byl  s  Voltairem  srovnáván. 
Brillantni  forma  jeho  dikce  a  virtuosita  jeho 
polemiky  a  causeríe  postrádají  ovšem    Často 
hloubky  a  přesvědčení.  Některé  novelky  jeho 
byly  též  přeloženy  do  Češtiny:  f^uda  na  pra- 
dej  (J.  J.  BeneŠovský-Veselý  v  Květech  iSSi 
a  v  Lum.  1856);   Matouš  Debay  a  Lconc  L>c 
Bar  (Jos.  AuŠtěcký  v  Lum.  1859,  téŽ  Bli*encí 
X  hotelu  Corneille  přel.  J.  J.  BeneŠovský- Veselý 
v  Lum.  1876  a  v  Čes.  bibl.  rodinné   1882): 
Pokrok  v  XIX.  stol.  fSchroek  v  Paedag.  lU.) : 
Synovec  a  strýc  (J.  Černý  v  Květech   1880) : 
Ó  Erckmannu-Chatrianovi  (L.  Fric  v  Čes.  Jihu 
1880);  Mu^  s  ulomeným  uchem  (v  Mor.  Orlici 
1886);    Vrah  (J.  Vrchlický  v  Ochot  Divadle 
1885).  —cfrv. 

A  bove  malori  dliolt  arare  mlnor  (lat. 

pfísloví):  od  vola  staršího  učí  se  orati  mladší. 

Ab  ovo  (t  j.  od  vejce),  lat  pořekadlo 

znamenající  tolik  co   od   počátku.    Ab  01*0 


Abprotzen  —  Abrahám. 


77 


usque  ad  mola,  t.  j.  od  vejce  až  k  jablkfim, 
od  začitka  do  konce,  vzato  z  jídelního  lístku 
římského,  jenž  počínal  vejci  a  končil  jablky. 

AbprOtlttB  viz  Odepfnati  délo. 

Alm:  1)  Territorio  del  Centro  del 
A.,  provincie  na  ostrove  Luzonu  (Filipiny), 
nazv-ani  dle  řeky  t.  jm.,  asi  i6o  km  dlouhé ; 
má  42.000  obyv.  na  6571  km\  z  nichž  skoro 
třetina  dosud  jsou  pohané.  Hlavním  městem 
«t  ftinguet.  —  2)  A.  de  las  Cortaderas, 
r-jhoři  jihoamer.  Cordiller,  na  kraji  bolivské 
vysočiny,  přes  néž  vede  hlavní  cesta  z  Bolivie 
Co  Chila  ve  výši  3843  m.  —  3)  A.  de  Zen  ta, 
liora  jihoamer.  4430  m  vysoká  v  Cordillerách 
^ev.  Argentiny. 

AlnmlMUtel  viz  Abravanel. 

Aliraoadalira,  slovo  magické,  značilo  ve 
středověku  kouzelnou  formuli,  jež  vyslovena 
j  napsána  léčila  prý  zimnici,  horečku  atd. 
^l'^vo  to  má  se  prý  psáti  několikráte  vždy  o  li- 
:trj  méně  pod  sebe,  aby  vznikl  trojúhelník, 
■  cdv: 

ABPAKAdABPA 
ABPAKAJABP 
ABPAKAdAB 
ABPAKAJA 
ABPAKAJ 
ABPAKA 
ABPAK 
ABPA 
ABP 
AB 
A 
Zcá  se,   že    sekta   basilidianú   je   vymyslila, 
a^poň  Qnintus    Serenus  Sammonícus    z  této 
*<kty,  učitel   císaře  Gordiana,  předpisuje  uží- 
•ini  slova  toho    v  knize  De  medicína  prae- 
c?pta  saluberrima.    Původ    slova    a.   je    ne- 
.iisnv:   odvozovalo   se   z  řeČt.,  egypt.,  perSt. 
a  spojováno  se   slovem  Abraxas  {v,  t),  ale 
nej>pík  jest  to  zaklínači  formule  heorejská  = 
.či  pryč,  nebo  skryj  se,  ujdiž  otec  zla!  Nyní 
2r,ači  a.  (tak  jako  hokuspokus,   changez- 
pásscz  a  j.)  jen  formuli  bezvýznamnou  vůbec. 
J.  L  Kraszewski  napsal  povídku  téhož  jména. 
Abraon-PalOy    obecný    název    orchidee 
Epidendnim  nodosum  L.,  v  Spán.  osadách  ame- 
rcUch  běžný.  Děd. 

AlffAdataSy  král  susianský,  v  Xenofontově 
Kyropčdíi  připomínaný,  osobnost  sotva  histo- 
n.ká,  účastnil  se  jako  spojenec  Assyrflv  bojů 
."li^h  s  PcrSany;  když  vSak  Kýros,  král  per- 
^:;.  za  nepřítomnosti  jeho  dobyv  tábora  ne- 
řf^teUkého,  manželku  jeho  Pantheiu  zajal  a 
-c^í  její  proti  nástrahám  svého  druha  Araspa 
•^-iránil,  přeSel  A.  na  stranu  Peršanův  a  zů- 
^*il  od  té  doby  věrným  spojencem  jejich.  Za- 
^'  ^i:I  v  bitvě  s  Kroisem  lydským,  načež  Pan- 
*-?ii  nad  mrtvolou  jeho  se  zavraždila;  Kýros 
'ivroa  postavil  pomník. 

AmUlOy  sochař  a  architekt  na  dvoře  srb. 
*rá:e  UroSe.  R.  1322  Uros  povolal  jej  z  Ko- 
''ta  do  Baru,  aby  opravil  chrám  sv.  Mikuláše ; 
•  KCMelc  tomto  vystavěl  také  velkolepý  oltář. 
AbrahA  (plné  Abraha  ben  as-sabáh  al- 
aurami,  mistokrál  jemenský,  se  strany  Ashamy, 
Hthiopa,  vystavěl  v  Sa'né  svatyni  (křesťan- 


skou), již  nazval  Kullais,  maje  přání  obrátiti 
k  ní  poutníky  (kteří  doposud  do  Mekky  cho- 
dili). Tu  vyšel  si  tam  kdosi  z  kmene  Kinána 
(Nufail)  a  zůstal  tam  přes  noc  (a  oltář  a  zdi 
pošpinil).  I  dopálilo  ho  to  a  přisahal,  že  zničí 
Ka'bu.  Vytáhl  tedy  s  vojskem  maje  s  sebou 
slona  silného,  jménem  Mahmúda,  a  jiné  slony 
(13).  Když  však  přichystal  se  vtrhnouti  (do 
Mekky)  a  vojsko  své  připravil  a  slona  v  čelo 
postavil,  tu  kdykoli  zaměřili  k  Haramu  (svatému 
obvo(lu  Mekky),  poklekl  slon  a  nehnul  se  s  mí- 
sta; když  však  zaměřili  k  Jemenu  heb  jinam, 
dal  se  do  klusu.  I  vyslal  bůh  ptáky,  každého 
s  kaménkem  (Žhavým)  v  zobáku  a  dvěma  ka- 
ménky v  drápech,  většími  čočky  a  menšími 
hrachu;  i  házeli  na  ně  a  dopadl  vždy  kámen 
na  hlavu  člověka  a  vyšel  jeho  zadkem.  I  za- 
hynuli všickni.  (Dle  zprávy  jiné  přišla  i  po- 
vodeň, že  málo  kdo  se  zachránil.)  (Baidáví 
Com.  in  Coranum  II.  417.)  To  stalo  se  v  roce 
narození  proroka,  i  považuje  se  za  předzvěst 
(irhása)  jeho  proroctví.  —  Pravda  jest,  že  tento 
mistokrál  ethiopský  na  výbojném  tažení  aŽ 
k  Mekce  přišel  a  jí  by  se  byl  zmocnil,  kdyby 
neštovice  (o  nich  vypravuje  historik  arabský 
Mas'údík  r.  570)  v  jeho  vojsku  nebyly  povstaly. 
Poněvadž  pak  Mekčané  poprvé  slona  viděli, 
nazvali  rok  ten  (rovněž  i  válku  a  vojsko  A-ovo) 
rokem  slona,  jak  s  názvem  tím  (ashábu-1-fíli  = 
mužstvo  slonové)  v  Kor.  S.  105  (súře  slonové), 
jež  o  tom  vypravuje,  se  setkáváme.        Dk, 

Abrahám  (hebr.  Otec  množství,  národů 
Či  otec  výše?),  původně  Abrám  fotec  vzne- 
šený), arciotec,  syn  Thareův  (bibl.  Térach) 
z  Úr  (bezpochyby  nynější  Mugair)  v  Chaldei, 
odkud  odebral  se  nejprve  do  Háránu  (Carrhae) 
a  později  na  rozkaz  boží  do  Kanaanu  s  manžel- 
kou Sárou  a  bratrovcem  Lotem.  Obdržel  od 
Boha  zaslíbení,  že  se  stane  praotcem  velkého 
národu,  a  že  v  něm  požehnána  budou  všecka 
pokolení.  (I.  Mojž.  12.)  Toto  zaslíbení  A-ovi 
třikráte  opakované  potvrdil  Bůh  přípovědí 
o  narození  syna  v  pokročilém  věku  A-a  i  Sáry. 
Jakožto  odznak  zvláštního  vyvolení  ustanovil 
Hospodin  A-ovi  a  jeho  potomkům  obřízku.  A. 
vynikal  mírumilovností,  nezištností  a  hlavně 
nezlomnou  důvěrou  a  věrou  v  Boha,  jejíž 
skvělý  důkaz  hlavně  podal,  když  ochoten  byl 
k  rozkazu  božímu  i  syna  Isáka  na  hoře  Móna 
obětovati.  (I.  Mojž.  22,  2.)  Touto  věrou  svou 
stal  se  »otcem  všech  věřících*  (sv.  Pavel 
k  Řím.  4,  11)  a  vzorem  všem  potomkům. 
Skrze  Isáka  jest  A.  praotcem  Židů  a  Edomitů 
a  skrze  Ismáéla,  syna  z  Hágáry,  praotcem 
všech  Arabů.  Zemřel  v  175.  roce  svého  věku 
asi  2040  př.  Kr.  a  pohřben  jest  podlé  Sáry 
v  Makpéle,  jeskyni  v  Mambre  blíže  Hebrónu. 
Biblické  vypravování  o  A-u  vešlo  záhy  v  bá- 
ječné tradice  národů  vých.  i  mnohých  západ- 
ních. Pověsti  židovské  pozdějšího  původu  vy- 
právějí hlavně  události  z  mládí  A-ova,  kterak 
narodiv  se  mezi  pohany,  pěstoval  astronomii 
a  jí  přišel  k  poznání  pravého  Boha,  pro  které 
musil  z  Chaldejska  se  vystěhovati.  Dle  jiné 
pověsti  židovské  rozbil  A.  modly  chaldejské, 
zapálil  jejich  chrám,  za  to  uvržen  do  ohně  a  zá- 
zračně zachráněn.  Arabské  leg.  o  A-ovi  (Ibráhí- 


78 


Abraham  —  Abrahám. 


movi)  vzaty  z  větSí  Částí  z  podání  židovského, 
biblického  i  lidového  a  přizpůsobeny  nauce 
islámské.  Původu  arab.  jsou  pouze  některé  pří- 
davky, jak  A.  stavěl  Ka'bu,  dal  zemi  kolem  ní 
synu  svému,  jak  každoročně  putoval  do  Mekky, 
zůstavil  Šlépěje  na  Černém  kameni  v  chrámě 
a  j.  Sebrání  povídek  těch,  povstalých  ze  Sta- 
rého zákona,  z  koránu  a  ze  spisů  rabbinských, 
pořídil  Tabarí.  V  leg.  perských  vyhlašován  A. 
za  prvého  a  největšího  proroka,  ba  často  to- 
tožnén  se  Zoroastrem  a  Řekové  měli  jej  za 
čtvrtého  krále  v  Damašku.  Rabbínové  připi- 
sovali A-ovi  kabbálistickou  knihu  »Jesíra< 
(Stvořeni).  U  Slovanů  jihových.  byl  A.  ob- 
líbeným předmětem  tradicí  apokryfních,  pů- 
.  vodu  východního.  Jeho  »zjevení«  a  smrť  vy- 
psány ve  staroruských  (resp.  starobulharských) 
rukopisech  ze  XIV.  stol.  V  literaturách  západo- 
evropských spracován  příběh  o  A-ovi  hlavně  ve 
středověkých  hrách  dramatických.  Jrk,  Hš. 

Abrahanii  biskup  frisinský,  viz  Frisin- 
is k é  Damátkv 

Alnráhám:!)  ben  Chijjá,  has  Sefardí 
A.  (f  1 105),  špan.  rabbín,  znám.  hvězdář  a 
učitel  slavného  Aben-Ezry,  též  Násí  peníze) 
zvaný.  Z  jeho  prací  hvězdářských  sluší  jmeno- 
vati Séfer  súrat  hádres  (Kniha  tvaru  země  atd.) 
o  10  oddílech  (Basil.  1546  a  s  jinými  spisy 
r.  1720),  v  níž  popisuje  tvar  a  strukturu  země 
a  světa  vůbec  a  vykládá  o  živlech,  pak  roz- 
pravu o  geometrii,  sférické  trigonometrii  a 
hudbě  Séfer  tišbóret  (liber  fracturae  t  aríthme- 
ticae). 

2)  ben-Dávid  A.  (nebo  ben-Dior)  Le- 
vita, zvaný  HáríŠ on  (»první«),  z  Toleda,  hebr. 
učenec  za  vlády  krále  Alfonsa  VIII.,  zahynul 
a;a  krutého  pronásledování  židů  toledských 
r.  1 1 80.  Jest  znám  díly  histor.,  filos.  a  theo- 
logickými. K  prvým  náleží  Séfer  hakkabbálá 
({Cniha  tradice)  obsahující  dějiny  židovské  od 
Adama  až  po  dobu  A-ovu  (1161),  v  níž  A. 
genealogicky  dokazoval  nepřetržitost  židovské 
tradice  od  poč.  světa  až  do  své  doby  proti 
karaitům  Špan.  K  dílu  tomu  připojena  krátká 
chronologie  římských  dějin  (od  založ.  Říma 
až  po  Muhammeda)  a  dějiny  židovských  válek 
s  Římany,  které  zakládajíce  se  hlavně  na  díle 
Josefa  bna-Gorisna  kolovaly  dlouho  pod  jmé- 
nem tohoto.  Nejst.  vydání  »Knihy  tradice « 
i  obou  přídavků  vyšlo  v  Mantově  15 13 — 14, 
mimo  to  r.  1580  v  Basil.,  1795  v  Praze  a  ča- 
sto. Ve  filosofii  byl  A.  rozhodným  odpůrcem 
skeptické  filosofie  Avicebronovy ;  snažil  se 
smířiti  náboženství  s  filosofií  (hl.  s  Aristote- 
lovou), nekladl  však  ani  víry  nad  rozum  jako 
Júdá  Haliéví,  ani  vědy  nad  viru  jako  Maimo- 
nidés,  nýbrž  víra  i  věda  u  něho  jdou  smírně 
ruku  v  ruce.  Svůj  systém  filosofický  vykládá 
prostým  a  lehkým  slohem  v  knize  Emina  há- 
ráma  (Víra  vznešená),  složené  pův.  arabsky  a 
přel.  do  hebrejštiny,  již  poprvé  vydal  s  něm. 
překl.  S.  Weit  (Frkft.  1852).  Z  literatury  uvá- 
díme Gu|;enheimerův  spis:  Die  Rehgions- 
Philosophie  des  A.  ben  David  ha  Levi  (AugŠp. 
1850). 

3)  ben  David  A.  (nebo  ben-Dior)  Le- 
vita, s  příjmím  Haššéní  (»druhý<)  na  rozdíl 


od  před.,  pocházel  z  Pisquery  v  Castilii,  f  1198. 
Zanechal  sbírku  právnických  výroků,  kabbáli- 
stické  dílo  PérúicU  séfer  Jesirá  (kommentář 
ke  knize  »Jesírá<  =:  Stvoření  s  velkou  před- 
mluvou kabbálistickou,  vyd.  1540  v  Mantovč), 
dále  výklad  některých  částí  talmudu  (otištěný 
v  Ben.  1530  při  talmudu  babylonském)  a  pole- 
mické »Ammadversíones<  (Hasságét)  proti 
Maimonidovi.  A.  byl  výborným  znalcem  tal- 
mudu a  nejznamenitějších  spis.  hebr.,  tak  že 
právem  pokládán  byl  za  nejlepšího  hebr.  práv- 
níka své  doby;  jeho  výklady  byly  navštévo- 
vány  židovskými  učenci  i  mimošpanělskými  a 
nálezy  jeho  přijímány  ochotně  za  normu  ve 
všech  obcích  židovských.  red. 

4)  A.  a  Sancta  Clara  (*  1644  —  \  1709), 
vídeňský  dvorní  kazatel,  byl  nejpopulárnějším 
něm.  kazatelem  katolickým  své  doby  a  zván 
daleko  Široko,  aby  pohostinsky  kázal.  Ve  svém 
postavení   zachoval   si   neohroženou  povahu, 
tak  že  ostře  káral  převrácenosti  i  nej\'yšSích 
kruhů,  ba  i  dvora  vídeňského  samého.    Proti 
šlechtě  hájil  ubohé  sedláky,  kněžím  vytýkal 
nepravdomluvnost    vůči   vznešeným    osobám, 
tepal  podplatnost  a  nesvědomitost  úřadnictva, 
líčil  mor  a  nebezpečí  od  Turků  hrozící  jako 
přísné  tresty   boží  za  nepravosti  Iďesťanú   a 
napomínal    ku    zlepšení    mravů.    Zvláštnosti 
A-ova  slohu  vzaly  původ  svůj  ve  snaze  vzbu- 
diti všemožné  pozornost  a  napjetí  posluchače, 
proto  zhusta   užívá    obratův,    otázek    a    pře- 
kvapení, volívá  humoristický  tón,  pohybující 
se   ve   všech   způsobech   žertu,   od   pouhých 
slovních  hříček,  kupení  synonym,  snášení  nej- 
rozličnějších věcí  ze  všech  oborů  vědomostí 
až  k  výši  satiry,   v  prostředcích  málo  vybí- 
ravé,  k    nízkosti   klesající.     Nelze   upříti,    že 
A.  stal  se  obětí  této  své  slávy  a  tohoto  vkusu 
vídeňského,  stal  se  virtuosem  a  neušel  kletbě 
virtuosů,    jednostrannému    vyvinutí    manýry. 
Jako  spisovatel  pokračoval  A.  ve  své  činnosti 
kazatelské  knihami  mravokárnými  a  povznáše- 
jícími.   Po  moru  r.  1679  líčí  ve  svém  Merks 
Wien!  marnost  všeho  pozemského  před  smrtí, 
která  nedbá  na  ctnost  ani  na  slávu;  ve  spise 
Loesch  Wien!  napomíná  k  modlitbám  k  uha- 
šení plamenů   v  očistci;   Auf  auf,  ihr    Chrt- 
sten!  (1683)  hlásá  pokání  a  poučuje  zároveři 
o  dějinách    a  mravech    nepřítele  tureckého; 
Gack,    gack,    gack,   gack    a    Ga    einer    se!t- 
samen  Hennen  vypravuje  o  zázracích  poutní < 
ckého  místa  Taxy  v  Bavorsku,  ve  kterém  byl 
dříve  kázal;  nejobjemnější  jeho  dílo  jest  Judas 
der  Er[schelm   (1686 — 1695),   satiricko-poučný 
román,  vlastně,  jak  při  způsobe  A-ově  nemohlo 
jinak  býti,  řada  kázání,  navlečená  na  ni(  životo- 
pisu Jidášova  se  Širokým  rozváděním   nejroz- 
manitějších věcí,  ku  kterým  text  dal  podnét. 
A.   má   své  předchůdce  v  kazatelích    hlavné 
dřívějších  století.    Za  jeho   doby  stálo  jinde 
kazatelství  již   na  jiném   stupni;  podobnými 
kapucinádami,  jakými  on  častoval  dvůr  vídcfi> 
ský  a  nejvznešenější  společnost,  působili     ka- 
zatelé jinde  jen  na  nejnižší  vrstvy  lidu.  V  Ra- 
kousku ovšem  ještě  mnohem  později  působil 
A.  mocně;  žil  v  památce  lidu,  a  krátce  před 
r.   1848  začali  vydávati   sebrané   spisy  jeho. 


AbrahámíTy  —  Abrahamowicz. 


79 


A^  vlastné  Hans  Ulrich  Megerlin  (Me- 
gerle),  nar.  v  Kreenheinstetten  v  Mosbachu 
z  rodiny  robotntcké,  chodil  do  Školy  latinské 
v  tomto  mésté,  pak  k  jesuitům  v  Ingolstadte, 
dále  na.  benc^^ií^nské  gymnasium  a  universitu 
v  Salcpurku;  r.  1662  vstoupil  do  řádu  augu- 
stiáná-bosákův  a  sotva  vysvěcen  byv,  poslán 
za  kazatele  do  Taxy  v  Bavorsku;  odtud  byl 
povolán  do  Vidné  (r668),  kdež  zůstal  kromě 
pob\iu  v  Štýrském  Hradci  (1682—89)  až  do 
své  smrti  (i.  prosince  1709).  Spisy  jeho  vyšly 
v  Pasově  a  Lindavě  1835 — 50  (21  svazek). 
Sn*.  Karajan  A»  a  S.  C  Wien  1867.  Scherer, 
Vortrage  und  Aufsátze  147 — 192.  Ks. 

6}  Jakub  A.  viz  Abramson. 

6}  Wladyslaw  A^  souvěký  historický 
badatel  polský,  docent  university  krakovské. 
S  Derobidským  a  St  Šmolkou  konal  archi- 
-áiní  badáni  v  Římě  v  bibliotéce  vatikánské. 

V  v  dal  několik  historických  i  politických  roz- 
prav, v}'značujících  se  kritickou  bystrostí. 
Z  nich  uvádíme:  O  justycyaryus{ach  w  Polsce 
rv  XIV.  I  XV.  wieku  (Krak.  1885);  P^ed  re- 
m^yq  ustaw  majowych  (Przegl4d  Polski  1886) ; 
Priska  ustawa  košdelno-politycina  i  dnia  2/. 
nu/ťi  tSS6  (Krak.  1886);  Ptoces  inkwixycyjny 
uf  ústavách  Jnnocentego  IIL  i  we  wspoic^esnéj 
nauce  (t  1887). 

Atemhámfly  Jan,  slovenský  františkán  ze- 
manského  rodu,  vynikající  kazatel,  f  1728.  Vy- 
dal Knírku  modliteb  nábo{nÝch  (v  Tmavě  1693) 
a  Žaltář  (v  Bmé  1697).       "  Včk. 

Ahrahamh&nfír,  samota  v  Čechách,  4d. 
:30b.  něm.  (1880),  hejtm.  Trutnov,  okr.Maršov, 
obec  a  fara  Úpa  Velká  IIL  část  (i  y^  hod,  sev.j 

AlmluUBides  Izák  (podlé  své  rodné  vsi 
téi  Hrochotius  zvaný),  ev.  bohoslovec  slo- 
vensky, syn  zemana  Abrahama,  hradního  hejt- 
niaoa  ve  Starém  ZvolenL  Studoval  doma,  v  Pra- 
ze (kde  se  stal  mistrem  svob.  uměni)  a  v  Lip- 
ska. Vyučoval  ve  Vídni  i  St  Zvoleni,  byl  měst- 
ským notářem  v  Kremnici,  po  vysvěceni  ve 
Wittenberku  1595  kazatelem  a  proboštem  vBoj- 
!Ůci  a  od  1610  superintendentem  žup  před- 
don^ých.  -f  1621.  Vynikal  theol.  učeností 
i  řečnickým  nadáním ;  jeho  český  překlad  Lu- 
(herova  katechismu  vyšel  v  Levoči  1612,  lat. 
^i  proslovená  o  pohřbu  palatina  Jiřího  Thur- 
zy  tamžc  1617.  (Slov.PohL  1887, 11— 12.)  Včk. 

Almhamité  byli  sekta  náboženská  v  Chru- 
(fimsku,  která  zavrhujíc  Nový  zákon  vyznávala 
u^eni  Mojžíšovo,  jehož  držel  se  Abraham  před 
obřízkou,  a  vydávali  se  za  israelity  podlé  ducha, 
pfijarSe  prý  v  sebe  ducha  učení  toho.  Vznikli 
.úo  jiné  sekty,  když  evangelické  náboženství 
byto  po  bělohorské  bitvě  násilně  potlačováno 
t  knihy  nekatolické  páleny.  Vidouce  totiž  mno- 
^^  ze  Starý  zákon  židftm  bez  překážky  byl 
ponecháván,  přidrželi  se  jeho,  seznamovali  se 
5  židy,  tajně  s  nimi  obcovali  a  některé  jejich 
r«bv£eje  přijalL  Přestali  vepřového  masa  poží- 
vati, světili  sobotu;  obřízky  v$ak  nezavedli, 
pravice,  že  Abraham  byl  mužem  Bohu  milým 
prve,  než  obřad  ten  hyX  zákonem  ustanoven. 

V  životě  soukromém  1  veřejném  byli  A.  lidé 
Pokojní  a  dobři  poddaní.  —  V  učení  svém  za- 
"lítajíce  nejsv.  Trojici,  vyznávali,  že  jest  jeden 


B6h  v  jedné  osobě,  »živá  bytost «,  a  Že  Kristus 
byl  pouhý  člověk  nad  jiné  pobožnější;  věřili 
v  nesmrtelnost  duSe  a  v  odplatu  po  smrti ;  svá- 
tosti a  církevní  řády  měli  za  zbytečné,  ale  pro 
zákon  světský  dávaJi  katolickým  kněžím  dítky 
své  křtíti  a  sftatek  manželský  požehnati.  Mo- 
dlili se  jen  OtČenái.  —  Po  dvorském  dekretu  ze 
dne  II.  února  a  12.  srpna  1775  byli  mnozí  ze  stat- 
k6v  svých  vyhoštěni  a  na  vlastní  útraty  do 
erámích  dolů  v  Uhrách  a  Sedmihradsku  do- 
praveni, počátkem  pak  r.  1780  i  na  vzdálená 
komorní  panství  uherská  i  do  Haliče  a  Bu- 
koviny, a  po  tolerančním  patentu  cis.  Josefa  II. 
(13.  října  1781),  kdvž  pozfistalí  se  nechtěli  k  ni- 
žádnému vyznání  dovolenému  přihlásiti,  r.  1782 
též  z  usedlostí  svých  vyhoštěni  a  do  Sedmi- 
hradska posláni.  Děti  své  do  15  let,  jako  by 
sirotky  byly,  musili  opustiti;  tyto  paik  dány 
jsou  na  vychování  k  rodinám  křes(ansk3fm 
aneb  do  vlaského  ústavu  v  Praze.  Osobám 
vyhoštěným,  jichž  »obrácení  a  dobré  chování 
se  zjistilo  c,  byl  r.  1784  návrat  do  vlasti  povo- 
len, odňaté  usedlosti  a  děti  vráceny  a  co  se 
z  majetku  jejich  zatím  bylo  vytěžilo,  jim  vy- 
placeno. Přiznali  se  k  náboženství  katolickému 
nebo  jinému  dovolenému,  ale  v  mysli  zůstali 
při  svém  vyznání.  Chodili  do  kostela  a  po- 
zorně cvičení  a  kázání  poslouchali,  ale  při  tom 
byli  plaši;  žili  pro  sebe  uzavřeni  a  konajíce 
vše  předepsané  řádně,  chovali  se  k  duchov- 
ním správcům  a  k  úřadům  tak,  že  na  ně  nikdo 
nemohl  žalovati.  Jos.  Alex.  Helfert,  O  blouz- 
nivcích náboženských  v  Čechách  a  na  Moravě 
za  cis.  Josefa  II.  v  Čas.  Čes.  musea  1877  a  79; 
Winnkopp,  Geschichte  der  Abrahamiten  a  j. 
r.  1783.  F,A.S. 

Ainráliámova  ▼vsoftlna,  anglicky  Abra- 
hams-plain,  návrší  v  Kanadě  nad  městem  Que- 
bekem  (na  západní  straně),  asi  200  m  nad  hla- 
dinou řeky  sv.  Vavřince,  na  němž  dne  13.  září 
1759  svedena  rozhodná  bitva  mezi  Angličany 
a  Francouzi.  Tito  byli  na  hlavu  poraženi  a 
Francie  tím  pozbyla  Kanady,  což  bylo  za- 
čátkem úplného  úpadku  moci  francouzské 
v  sev.  Americe.  V  bitvě  té  padli  oba  vůdcové, 
angl.  generál  James  Wolfe  a  francouzský  gen. 
markýz  de  Montcalm;  památku  jejich  hlásá 
na  bojišti  pomník  sloupový.  (Viz  vyobrazeni 
č.  23.) 

Abrahámovo  lůno,  rčení  biblické,  tolik 
co  nebe.  V  paraboli  o  Lazaru  dí  se,  že  umřel 
žebrák  a  nesen  jest  od  andělů  do  lůna  A-ova 
(Luk.  16.  22). 

AlmJiaiiiowios  neboli  Abramowicz, 
jméno  starobylého  rodu  litevského,  erbu  Ja- 
strz^biec.  Z  něho  vynikli:  1")  Jan  A.  na  Wor- 
nianech  (f  1599),  voj  voda  zprvu  miúský, 
později  smolenský,  horlivý  obhájce  a  ochránce 
evang.  církve  v  Polsku.  R.  1595  zasedal  na 
synodě  toruňské,  jejíž  usnesení  též  podepsal, 
a  r.  1599  účastnil  se  evang.  sjezdu  ve  Vilně. 
Ve  Wornianech  dal  podnět  ku  zřízení  kalvín- 
ského  sboru.  Vydával  mnohé  evang.  spisy  svým 
nákladem,  jako  na  př.  Katechi^m,  albo  krótkie 
w  jedno  mUjsce  \ebranie  wiary  i  powinnošci 
chrješciaňskiéh  jenž  obsahuje  kolem  300  ná- 
bož.  zpěvů.  Ždá  se,  že  byl  A.  rovněž   spiso- 


J 


80 


Abrahamow 


vBtelem  díla  Zdaňie  Litwiaa  o  kupcův  tanÍéy\iTti  spol  upr&c  o  vniká,  nevídy  s  prospíchem. 
■{boia  i  drogiéj  spr\eiiaiy  (1595),  kde  hájena  Z  dramatických  prací  jeho,  které  bývají  htány 
zásada  volní  íriby.  Spis  ten  nazývá  T.  Czacki  na  polských  divadlech  ve  Lvoví,  v  Krakovř 
(Dzieta,  1844,  1.),  tak  důmyslným,  ie  by  i  mo-  a  ve  VarSavi,  Ubf  se  nejvíce  třfaktová  fraSka 
(lernim  národním  hospodáfům  Smithovi  a  Cob-  Mff  \  gr^ec%noici  (tSSj,  Maníci  ec  letrnosti, 
členovi  byl  ku  cti.  Život  A-Qv  vylfíil  nejme-  do  češt.  přel.  Schiivab-Polabský  v  Divad.  Ochot- 
novaný  autor  ve  spisku  Juila  /uneíría  (1599).  —  niku  1885),  jií  napsal  za  spolu pracovnictvt  K. 
2)MÍkD)aj  A.,synpl'ed.,  proslulý válef nik.  vlé-  Ruszkowskčho.  Také  fraíka  Ádniokiit  bei  klien- 
lech  i6ii  a  1622  úíastnil  se  války  Švédsko-  fdiv,  sepsaná  ve  spolku  s  Kwiecii^akýi 
polské  v  Kuronsku  pod  vrchním  velením  hejt- ,  dobrý  úspéch  a  udiiela 
la  kntjete  Kr. 


Kadziwilta.  Roku 
ibj7  stal  se  plu- 
kovníkem a  sta- 
rostou starod  ob- 
ským a  miadziel- 
ským.  Dví  léta 
potom  byl  náčel- 
níkem dělostřele- 
etva  velkoknfžet- 
Ktvílitevského.R. 
1646  jii  jako  vo- 
je vod  a  mícirfaw. 
ský  byl  od  ančmu 
detegoián  smlu 
viti  mír  se  Švédy 
Pozdéji  byl  jme 
nován  vojev  tro 

1649  uloženo  mu 
narovnati  tehda 
\zniklé  se  ívéd 
skem  'ipor\  — 
3)  Jídrzéj  A 
kastelán  břeSf 
sko  -  litevsky  (+ 
'TfiVti  proslul  v 
XVni.  stol  jako 
výteíny  právník 
Zvláště  památ 
ným  se  stal  jako 
Je'ho  d  a  bratfi 
'Jer/y  jení  r 
1758  b\l  poslán 

vilenském  a  4n 
toni,  podslaro 
sta    starod^sky 

a  mfstosudí  té- 
hož snfmu)  vdé- 

jinách  litevského  soudnictví  jako  horlivý  stou- 
penec Radziwillů  proti  Czartoryským,  ktefí  ze 
msty  r.  1756  chtéli  Matuszewiczůra  odníti 
ílechtictvf.  —  Z  dalších  osudů  rodu  toho  sluSI 
uvésti,  ie  v  XVm.  st.  byli  A-ové  horlivými 
stranníky  Augusta  III.  a  Radziwitla;  když  pak 
strana  Czartoryských  nabyla  vrchu,  byli  proná' 
sledováni  a  znenáhla  pozbyh  veškerého  vý- 
znamu politického. 

Abrahunowiox:  1)  Adolf,  souvčký  dra- 
matický spisovatel  polský,  žijící  ve  Lvově.  Na- 
psal fadu  fraSek,  osnovaných  na  základí  halií- 
íkých  a  především  Ivovských  pomérO.  A.  má 
vrozený  humor,  smysl  pro  lokální  barvu,  by- 
strý pozorovací  talent  a  dovede  vymýíleti 
zábavní  situace.  SlabSím  je  v  divadelní  tech- 
nice, pročež  si  k  valné  Části  svých  kusů  při- 


k  HJlíI.  t 


koíTftíSkaOrf- 
dajcie  mi  jonf 
(1886),  k  níž  A. 
hned  vzápéti  pfi- 
psal  pendant  Od- 
dajcie  mi  niffa. 
S  pHznivým  při- 
jetím potkaly  se 
fraSky  lYfeďtJ- 
borc^e  ^groma  - 
djenit.  fb  turjy 
a  Pferwsja  prába . 
jsou  vSak  značné 
BlabSi  R  1887  mi- 
mojinépokusilfe 
A  napsati  \  eselo- 
hruválni  ho  slil  u, 
í)  se  konie  která 
byvSi  hrána  ve 
Ivovském  diva- 
dle nepronikla. — 
2)  Dawid  A.. 
spis  pol  ('  18431. 
Cestovav  po  Né- 
mecku  a  Francii. 
jal  se  roku  i86j 
na  svých  statcích 
Demni  (u  Pod- 
wysokéhol  a  Ty- 
Bzkowci  (u  Ho- 
rodenky)  samo- 
statné hospoda- 
řiti Zabvvaje  se- 
studiem  hospo- 
dářských véd  u- 
\eřejiíoval  četné 
Články  o  pc4nini 
ho3podář<ttv(,  o 
plemenech  hoví- 
zlho  dobytka  a  j. 
v  časopisech  > Gazeta  Narodowa*,  >Dzien- 
nik  Polski.  a  >Rolnik<.  Roku  1874  byl  zvo- 
len za  poslance  do  zem.  sněmu  ve  velko- 
statkáFském  voleb,  okrese  kolomyjskím.  Roku 
1875  koupil  panství  Siemianówka-Szczerzcc 
(u  Lvova),  kam  z  Podolí  se  přesídlil.  V  tél 
dobč  přejal  redakci  odborného  hosp.  časopisu 
•Rolník',  úředního  orgánu  haličského  hospn. 
dářského  spolku,  jiŽ  vSak  r.  1879,  valné  pra- 
cemi jsa  přetížen,  se  vzdul.  Od  r.  1881  jako 
nástupce  -)  poslance  Krzeczunowicze  zastu- 
puje vrakouskí  řiSské  radí  Ivovský  okres  ven- 
kovských obci.  A.  osvídfiit  se  tamtéž  jako 
obratný  řečník  a  při  důležitých  předlohách 
národohospodářských  bývá  volen  za  zpravo- 
daje. Ze  spisS  A-ových,  jeŽ  vySly  o  sobe. 
dlužno  uvésti   dram,  obraz  ve  4  jeon.   Zbrad- 


■  Abrthlai 


Abrahams  —  Abramov. 


61 


niarx  (ve  Lvové,  1869)  a  politické  broáurky: 
List  otwarty-  do  W.  P.  Ottona  Hausnera  (t.  1878); 
//.  Ust  otwariy  do  Wpana  Ottona  Hausnera 
{l  1879);  programy  /inansowe  pp»  Hausnera 
i  Kr{ec{unomc(a  (t,  187^). 

Atemhaaui  Nicolai  Chr.  Levin  (^1798, 
f  1870),  archaeolog  dánský,  cestovatel  po  Ev- 
ropě za  účely  védeckýnri  a  pilný  sbératel  pa- 
mátek uroéleckých  i  rukopisných,  jeho^  sbírky 
byly  zakoupeny  dánskou  vládou  pro  státní 
bál.  bibliotéku.  Z  prací  jeho  nejdflležit.  jest 
DesaiptioH  des  manuscrits  fran^ais  du  moyen 
dgefJioásA  1844),  popis  stfedovékých  rukop. 
franc  R.  1876  vydány  jeho  paméti, 

AhrthAinsoa:  1)  Werner  Hans  Fre- 
dcrik  (♦  1744  —  t  1812),  básník,  národní  bu- 
ditel dánský  a  člen  vSech  tehdejáích  učených 
společenstev  domácích;  uveřejnil  ve  mnohých 
časopisech  Články  o  dánské  minulosti,  zvlášté 
o  ninských  kamenech,  pak  aesthetické  a  li- 
teráné  historické  úvahy  vAbec ;  překládal  staré 
ságy  a  napsal  dánskou  mluvnici  pro  Némce. 
Společné  8  Nyerupem  a  Rahbekem  vydal  vý- 
bor dánských  písni  středovékých  Udvalgte 
danske  viser  fra  middel  al  deren  I — V.  a  půso- 
bil y  témie  smČru  také  ve  svých  vlastních 
básních,  mezi  nimiž  jsou  národní  a  vojenské 
pisné  a  ve  kterých  zavádél  staronordickou  my- 
thologii do  nové  poesie.  A.  nar.  v  Šlesviku, 
byl  setníkem  délostřeleckým  a  učitelem  na  roz- 
litých ústavech  vojenských  v  Kodani,  kdeŽ 
iemřeL— 2)  Joseph  Nicolai  Benjamin  A. 
17^7—1847),  syn  před.,  proslulý  v  dčjinách  dán- 
ské paedagogiicy.  Byl  důstojníkem  generálního 
^u  a  pobočníkem  krále  Bedřicha  VI.,  ve 
kterémž  postavení  působil  pro  zavedení  vzá- 
jemného vyučování  v  národních  školách,  které 
ve  Francii  byl  poznal.  Jeho  přičinéním  byla 
zfízena  vysoká  Škola  vojenská  (1830),  kterou 
<^  r.  1836  sám  HdU.  Vydal  společné  s  Mún- 
stcrem  spis  o  vzájemném  vyučování. 

Amélila  (z  tec  é '  pQaxitov,  paže),  zrůd- 
ný nedostatek  paží.  Peč. 

Ateléhioesplialie  (d,  PQaxltov  paže,  x£- 
^ř,  hlava),  zrůdný  nedostatek  paží  i  hlavy. 

áhmeikaM  viz  Zrůdnost.  Peč, 

Atelkovati  slově  v  mluvč  lodnické  od- 
^^nniti  loď  s  místa  nebezpečného  vůbec  a 
« óskalí,  písčiny  zvIáStě.  Č. 

AbniBls  viz  Cejn  a  Podoustev. 

Abramov:  1)  Nikolaj  Alexéjevič 
'  1812  —  t  1870),  pilný  badatel  v  sibiřské 
geografii  a  déjinách ;  *  v  Kurganu  v  gub.  tobol- 
""^t.  Přednášel  od  r.  1832  ruštinu,  tatarStinu  a 
Utinu  v  tobolském  semináři,  pozdéji  stal  se 
'ospcktorcm  v  sibiř.  m.  Berezové,  Jalutorovsku 
*  vTjumeni,  r.  1852  přeSel  k  administraci  a 
fi^obil  v  Omsku  u  vrchní  správy  záp.  Sibiře ; 
ftmřel  jako  státní  rada  v  Semipalatinsku. 
Sírám  život  svůj  v  Sibiři,  sbíral  pilné  mate- 
^[^]  k  historii,  geografii  a  národopisu  sibiř- 
*s-raa  a  spracoval  jej  v  četných  rozpravách 
^efejftovaných  v  rozl.  sbornících  vědeckých. 
-Napsal  více  než  20  monografií  geograf,  a  ná- 
^opisno-statistických,  z  nichž  zvi.  vyniká 
^freiovskij  kraj  v  XIL  sv.  » Zápisek  geogr.  ob- 
icestvac  (1857),  hojné  popisy  mést  sibiřských 

*^«  ii»*uik  Xaaéaý,  av.  I.  10.2  1888. 


(Kurgana,  Semipalattnska  atd.)  a  cenné  vý- 
sledky dlouholetých  meteorologických  pozo- 
rování v  Semipalatinsku,  Berezové  a  j.  RovnéŽ 
četné  jsou  jeho  stati  o  starožitnostech  sibiř- 
ských (otištěné  v  »Izvěst.  archeol.  obič.c  a 
v  »Tobolskich  gubem.  vědom,  c)  týkající  se 
kurhanův  a  hradiSť  v  Újezdě  tjumenském,  kur- 
ganském  a  j.,  články  o  rozvalinách  sedmi  ka- 
menných staveb  (palat),  jež  daly  Semipalatin- 
sku jméno,  o  sibiř.  mincích,  pečetech  a  znacích, 
o  kirgizských  mohylách  atd.  V  historických 
článcích  pojednává  o  kozáku  Jermakovi,  o  kn. 
M.  P.  Gagarinovi,  prvním  gubemátorovi  sibiř- 
ském, líčí  život  historika  sibiřského  Petra 
Andr.  Slovcova,  s  nímž  si  dopisoval,  píSe  o  Men- 
fiikovu,  Dolgorukých  a  j.  znám.  osobnostech, 
které  byly  vypověděny  do  Sibiře  atd.  Nejčetnější 
jsou  však  jeho  stati  o  dějinách  církve  sibiř- 
ské (počtem  40).  Na  svých  úředních  cestách 
prozkoumal  chrámy  a  kláštery  a  jejich  archi- 
vy, sbíral  místní  tradice  a  shromáždil  si  hojné 
cenného  materiálu,  z  něhož  vyplynuly  pak  jeho 
studie  v  »Zumale  minist  nar.  prosvěSč.« :  O  we- 
deniji  christianstva  u  bere\ovskich  Ostjakov 
(185 i),  Materiaiy  dlja  istoriji  christ,  prosvi- 
ščenija  Sibiři  (1854)  a  Propovéď  Jevangelija 
sib.  Vogulam  (1854),  jakož  i  články  v  theol. 
čas.  »Strannik<,  do  něhož  od  založení  jeho 
r.  1860  až  do  své  smrti  pilně  přispíval.  — 
2)  Alexander  Konstantinovič  A.,  znám. 
generál  ruský  (*  1836  —  +  1886).  R.  1854  byl 
jmenován  praporčíkem  u  i.  polní  dělostř.  bri- 
gády, která  byla  přidělena  za  války  krymské 
k  baltickému  sboru  chránícímu  břehy  livonské 
a  kuronské  proti  pokusům  anglo-franc.  lod^tva. 
R.  1856  stal  se  podporučíkem,  r.  1858  přeložen 
k  sibiřské  pěší  batteríi,  rok  potom  dán  ke  Štábu 
sibiř.  pevnostního  okrugu  a  jmenován  poru- 
číkem i  velitelem  okružní  dělostř.  školy.  Roku 
1862  účastnil  se  dobytí  kokandské  pevnosti 
Pišpeku  a  r.  1864  operací  proti  Kokanďanům, 
zvi.  útoku  na  Aulie-Atu;  jako  kapitán  dobyl 
s  malým  oddílem  pevnosti  Činazu  a  skvěle  vy- 
nikl při  útoku  gener.  Čerňajeva  na  Taškent 
29.  Čvna  1865,  začež  vedle  četných  dekorací 
válečných  dostalo  se  mu  náčelnictví  štábu 
turkestánské  oblasti.  Rovněž  vyznamenal  se 
r.  1866  v  bitce  u  Irdžaru  a  u  Chodžendu.  Stav 
se  podplukovníkem  a  velitelem  samostatného 
oddílu  vojenského,  obrátil  r.  násl.  mnohokrát 
silnější  jízdu  buchárskou  na  útěk  a  přispěl 
značně  k  vítězství  u  Samarkandu  a  dobytí 
města  toho  (1868).  Po  míru  s  chánem  buchar- 
ským  jmenován  gen.- majorem  a  velitelem  Za- 
ravSanského  okrugu  a  osvědčil  se  právě  tak 
znamenitým  administrátorem,  požívajícím  dů- 
věry a  obliby  u  tuzemců,  jako  dříve  výborným 
válečníkem.  R.  1877  byl  vojenským  guberná- 
torem  a  velitelem  oblasti  Fergánské,  r.  1878 
svěřeno  mu  velitelství  fergánského  oddílu  tur- 
kestánských  vojsk  a  r.  1879  jmenován  generál- 
lieutenantem.  Jeho  přičiněním,  jmenovitě  vý- 
pravou k  jezeru  Alexandrovu  (Iskender-Gulu) 
(r.  1870)  zkoumání  geografická,  hl.  oro-  a  hydro- 
1  grafická  v  Turkestánu  nabyla  nových,  jasných 
j  výsledkův. — 3)  Jakov  VasiljeviČ  A.,  pu- 
blicista a  belletrista  ruský  ("  1S58).  Pocházeje 


82 


Abramowicz  —  Abranchiata. 


ze  Stavropole  na  Kavkaze,  počal  stud.  r.  1877 
lékařství  v  Petrohrade,  byl  však  již  rok  potom 
pro  účasf  v  rozšiřování  zapovédéných  spisů  vy- 
pověděn do  svého  rodiště,  odkudž  mu  teprv 
r.  1880  bylo  dovoleno  vrátiti  se  do  Petrohradu, 
kde  věnoval  se  literatuře  a  žurnalistice.  První 
jeho  povídky  Sredi  sektantov  (Mezi  sektáři)  a 
MéščanskiJ  myslitel  vySIy  pod  pseudonymem 
Fedosějevec  r.  1881  v  Sas.  »Slovo«;  pozd. 
stal  se  stálým  spolupracovníkem  »Otečestven- 
nych  Zapisokc,  do  nichž  napsal  v  letech  1881 
az  1884  četné  povídky  a  články  ethnografické 
i  politické ;  mimo  to  řídil  v  nich  část  bibliograf, 
a  kritickou  a  r.  1884  po  uvěznění  redaktora 
S.  N.  Krivenka  i  rubriku  politických  zpráv  do- 
mácích. R.  1884  stal  se  úředníkem  v  statist. 
oddělení  petrohradském  a  sestavil  statistiku 
okresu  schlússelburského  a  petrohradského  (3  sv. 
1884—86),  ale  již  r.  1885  chopil  se  opět  žur- 
nalistického péra  a  vstoupil  do  redakce  Čas. 
»Nedělja<  přispívaje  při  tom  do  jiných  rus. 
denníkův  a  měsíčníkův  k  do  illustr.  díla  Vol- 
fova »Zivopisnaja  Rossija<.  A.  hlásí  se  k  té  frakci 
mladého  pokolení  v  Rusku,  která  vší  silou  pod- 
poruje ruský  lid  v  zápase  s  bourgeoisií  a  která, 
pokládajíc  otázky  z  vyšší  politiky  za  vedlejší, 
obrací  své  zření  hlavně  k  hospodářskému  i  du- 
ševnímu vývoji  prostého  lidu.  V  oboru  tom 
napsal  stati  Gorod  i  měščane  (»Oteč.  Zap.c  1883), 
Někotorvja  osobennosti  našich  po^emeljnych  otno- 
šenij  (ib.),  Krestjanskij  kredit  (ib,  1884),  Zaby^ 
toje  sos/oi^ye  (»Nabljudatelj«  1884)  aj.  Do  »Sě- 
vernago  Véstnika*,  do  něhož  od  založení  (r.  1885) 
přispíval,  napsal  stať  Ženskije  vračebnyje  kursy 
(1886),  která  vyšla  též  o  sobě,  Vopros  o  Čin- 
ševikach  a  Ješče  o  Činševikach  (1886)  a  obšírnou 
studii  Nu^dyy  ifelanija  i  stremlenija  soslovij 
v  epochu  Jekaterincnskoj  kommissiji  (1886)  atd. 
Téměř  polovice  jeho  prací  jest  věnována  »roz- 
kolu  a  rozkolníkůmc  (zvláště  rationalistickým\ 
v  nichž  vidí  lidi  ^hledající  pravdyc  (nazval  též 
jednu  povídku  svou  Iščuščij  pravdy  v  »Oteč. 
Zap.«  1882)  a  prodSené  idealismem,  jenž,  po- 
něvadž nezabíhá  v  mysticismus,  dle  mínění 
A-a  může  zdravě  působiti  na  národní  orga- 
nismus. Z  prací  sem  spadajících  jmenujeme 
kromě  zmíněné  již  povídky  Sredi  sektantov, 
Programma  voprosov  dlja  sobiranija  svědénij 
o  sektantech  (»Ot.Zap.«  1881),  Kvoprosu  o  věro- 
řerpímosf I  (snášelivosti  1882),  Chludovščina,  Kak 
Melentjevcy  iskali  voli  (povídka),  Duchoborcy 
(1883),  Statističeskija  ekspediciji,  z  dějin  roz- 
kolu (»Dělo«  1883)  a  mn.  j.  Ž  povídek  jiného 
obsahu  vyniká  Korova  (»UstojÍ€  1882),  Gam- 
lety  para  na  groš^  Ivan  BosyJ  (»Dělo«  1882) 
a  některé  v»Dětskom  Čtenijic  Avšak  i  rodného 
Kavkazu  všímá  si  mladý  autor,  jak  svědčí  studie 
M,  M,  Kovalevskij  o  \emlevladeniji  u  Kavka^- 
skich  gorcev  (»0t.  Zap.«  1884),  OČerki  Sever- 
nago  Kavka^a  (»Dělo«  1883)  a  Kavka^skije 
gorcy  (t.  1884),  hlásaje,  že  při  upravování  po- 
měrů životních  u  nesčetných  horalských  ná- 
rodů na  Kavkaze  třeba  dbáti  individuality  kme- 
nové a  neupravovati  vše  dle  jedné  Šablony.  Čý, 
Abramowloz  Salomon,  souvěký  učený 
hebraista,  '•'  1839  na  Litvě.  Proslul  jako 
výtečný    znatel    talmudu    i    rabbínské  litera- 


tury a  sepsal  hojné  prací  v  jazyce  staro- 
hebrejském.  Mimo  to  v  žargonu,  jímž  mluví 
židé  polští  a  litevští,  uveřejnil  několik  sociál- 
ních satir,  zamýšleje  takto  vydatněji  působiti 
na  nižší  nevzdělané  vrstvy  židovského  lidu. 
A.  jest  již  od  r.  1859  literárné  činným  a  své 
práce  vydává  s  pseud.  Mendelí  Mejcher 
sforím  (Mendel  knihy  prodávajícQ.  První  jeho 
satira  Die  Takse  oder  S^tot  Baas  Tewes  (Taxa 
aneb  dobrodineČkové  města),  v  níž  tepá  žid. 
chabrusové  vyděrače  chudiny,  učinila  na  pol. 
židy  hluboký  dojem,  ale  autorovi  bylo  pro  ni 
zakusiti  mnoho  nepříjemností  a  pronásledo- 
vání. Z  ostatních  výtvorů  A-ových,  kde  rov- 
něž autor  v  duchu  novověkého  pokroku  a  civil  i - 
sace  hledí  v  židovském  prostém  lidu  buditi 
chuf  k  produktivní  práci,  k  poctivému  životu, 
a  obrací  se  ostře  proti  jeho  předsudkům  i  po- 
věrám, sluší  uvésti:  Kisur  massvejs  Beniamin 
has^lisii  (Krátké  vylíčení  pouti  Benjamina  III. 
V  pol.  překl.  Klemensa  Junosze  Szaniawského 
s  názvem  »Don  Kiszot  žydowski«  vyšlo  ve 
Varšavě  r.  1885  a  připojen  též  obšírný  životo- 
pis autorův,  sepsaný  překladatelem),  Fis^k^ 
der  Krumer  (Chromý  Fišel),  Dos  kleine  Men- 
s^efe  (Človíček)  a  zvláště  populární  satiru  Di 
Klaa[e,  oder  car  báli  chaim  (Herka,  čili  slito- 
vání nad  zvířaty.  Pol.  překl.  Kl.  Junosze  Sza- 
niawského »Szkapa,  die  Klatsche*  vydán  ve 
Varšavě  r.  1886).  A.  dal  vznik  židov.  žargo- 
nové literatuře  v  Polsku,  která  od  jeho  lit, 
vystoupení  rozvíjí  se  velmi  utěšeně.  Té  doby 
jest  A.  ředitelem  žid.  Školy  »Talmúd  Tóra* 
v  Oděse.  S^ski, 

Abramowiozi,  rod  litevský,  viz  Abraha- 
rn  o  w  i  c  z. 

Abramson  či  Abrahamson  Abraham, 
znám.  rytec  něm.,  pocházel  ze  židovské  ro- 
diny v  Postupímě  (*  1754  —  f  181 1).  Učil  se 
u  otce  svého  Jak.  Abrahama  (*  1723  — 
I  1800),  jenž  po  50  let  byl  zaměstnán  v  prus. 
mincovnách  v  Štětině,  Královci  a  v  Berlině 
a  mimo  jiné  ryl  znám.  pamětní  medaille  za 
války  sedmileté.  Vyučiv  se  odebral  se  A-  r. 
1788  na  uměleckou  cestu  po  Evropě,  na  níž 
prostudoval  všecky  vynikající  výtvory medail- 
leurské,  a  po  návratu  r.  1792  stal  se  král.  prus. 
medailleurem  a  rytcem  stampilií.  Z  jeho  prací 
vyniká  pamětní  mince  s  poprsím  kr.  Friedri- 
cha II.  (1782)  a  Četné  medaille  s  podobiznami 
znám.  osob  XVIII.  stol.  (M.  Mendelssohna, 
Eulera,  Wielanda,  Klopstocka,  Lessinga,  Kanta 
a  j.).  Pracoval  též  pro  Rusko,  zejména  medaille 
na  památku  příjezdu  velkokn.  (pak  císaře)  Pavla 
PetroviČe  do  Berlína,  ke  cti  vév.  Petra  Kuron- 
ského,  pak  medailli  k  nastolení  cara  Alexan- 
dra I.,  za  niž  dostalo  se  mu  skvělé  odměny, 
a  k  památnému  sjezdu  Napoleona  I.  s  Alexan- 
drem v  Tylži  (1809).  Poslední  prací  jeho  byla 
výborná  mince  na  památku  smrti  král.  pruské 
Louisy  (181  i).  Rytiny  jeho  jsou  většinou  du- 
chaplně komponovány  a  vkusně  a  jemně  pro- 
vedeny. Napsal  též  Versuch  uber  den  Geschmack 
auf  Mcdaillen  w.  Můn^en  (Berl.  1801).       čý, 

Abranolilata  lat.,  bezžabří,  v  syst.zoo- 
logii  některé  skupiny  zvířat,  jež  nemají  zaber. 
Jsou  to  skupiny  následující: 


Abrantes  —  Abrasio  corneae. 


83 


1.  U  členovcá  {Arthropoda)  veliká  skupina 
stonožek,  pavouků  a  hmyzA,  kteří  vesměs  dý- 
chají vzdušnicemi  neb  vaky  vzdušnými  a  jež 
oaw&sieme  názvem  A.  neb  Ťracheata,  na  voz- 
dň  od  ánbé  yĚtíké  skupiny  členovců,  korýšů, 
ktefídýchajfžabmniaj^zoveme  B  ran  ch  i  a  t  a. 
U  bmyz&v  máme  na  myslt  stadium  úplné  vy- 
vinuté, neboť  larvy  mnohých  skupin  ve  vodě 
žijící  dýchají  žabrami, 

2.  U  měkkýšů  jest  to  skupina  náležející 
kplžám  nahožabrým  {Nudibranchiata\  za- 
hrnující v  sobě  podivuhodné  rody  mořských 
piiá  jako  Elysia,  Umapontia,  Pkyllirrhoe  atd., 
jež  vesměs  nemajíce  zvláštních  přívěsků  ža- 
bemích  dýchají  celým  povrchem  tělním. 

3.  U  ježovek  (Échinoidea)  skupina,  kterou 
mezi  ježovkami  pravidelnými  (Regularia)  tvoří 
čeled  Gdarídae,  vyznačující  se  na  rozdíl  ode 
vícch  ostatních  čeledí  pravidelných  ježovek 
tím,  že  nemá  zevnějších  přívěsků  žabemích, 
čimž  zvláštní  její  postavení  mezi  ostatními 
řeieďmí  jakožto  skupiny  A-t  přirozeně  jest  odů- 
vodněno. Šc, 

Abnates,  staré  opevněné  město  v  roz- 
koéné  a  úrodné  rovině  v  portug.  distr.  santa- 
remském  na  ř.  Tajů,  přes  niž  se  zde  pne  řetě- 
zový most,  s  6380  ob.  (1878),  provozujícími  po 
vodé  i  žel.  dráze  čilý  obchod  (ovoce,  olej,  obilí) 
s  Lisabonem.  Zdejší  chrám  sv.  Vincence  patří 
k  největším  a  nejkrásnějším  chrámům  portu- 
galským. Ve  příčině  strategické  jest  A.  město 
důležité,  ovládající  příchod  ze  Španěl  do  Por- 
tu$[a]ska  jakožto  přední  bašta  hlavního  města. 
R.  1808  dobyl  ho  gen.  Junot,  začež  povýšen 
jest  na  vévodu  z  A. 

ďAIinuiteji:l)DomJosé(*  1784— +1827), 
marquis,  portugalský  konservativec.  Odebrav 
se  r.  1807  ^o  Francie,  aby  přímo  s  Bona- 
partem rokoval  o  polit,  záležitostech  v  Portu- 
galsku, byl  od  něho  zadržán  jako  rukojmí,  ale 
nedal  se  mu  ani  sliby  ani  hrozbami  získati. 
V  tom  čase  napsal  po  portug.  několik  země- 
tižlských  a  botanických  knih.  Navrátiv  se  po 
7  letech  do  vlasti,  účastnil  se  r.  1824  politi- 
ckých pletich,  které  přivodily  zavraždění  vé- 
vody dc  Loulé,  oddaného  přítele  krále  Jana  VI. 
Byv  proto  znova  vyhnán  zemřel  po  různých 
owdech  v  Londýně.  —  2)  Laure  Permon, 
Junot,  vévodkyně  ďA.,  (*  1784-- f  1838),  man- 
^eika  si.  generála  Junota.  Ze  spisů  jejích  nej- 
ccnnéjší  jsou  obšírné  a  věrné  Mémoires  ou 
soufenin  Hist,  sur  Napoleon,  la  revolution,  le 
^jredmre^  le  consulat,  Vempire  et  la  restaura- 
tíon,  bystře  a  se  zdravým  úsudkem  v  18  kni- 
hich  napsané,  jež  patří  k  nejlepším  pramenům 
(^íjin  Napoleonových  a  společnosti  pařížské 
tehdejší  doby.  Do  něm.  přeložil  je  Alvensleben 
(1831—38  v  25  sv.);  v  jazyku  angl.  vySel  velmi 
dobrý  výběr  z  nich  Napoleon,  his  court  and 
f^ly  (Lond.,  1883,  3  sv,,  nové  vyd.).  A.  nar. 
▼  Montpellieru;  stavši  se  po  svém  zasnoubení 
dvorní  dámou  matky  Napoleonovy,  promrhala 
^  jmění;  nedostatek,  v  nějž  po  smrti  man- 
idově  upadla,  vrhl  ji  na  dráhu  literární ;  feuil- 
'^tony  a  romány,  jež  kromě  Memoirů  napsala, 
Bpadly  však  v  zasloužené  zapomenutí.  Ze- 
mřela v  nouzu 


ď Abrantes,  vévoda,  viz  Junot 

Abráay  [ábráů],  několik  obcí  a  pustotin 
v  Uhrách,  z  nichž  jmenujeme:  Szent-Gydrgy- A., 
vesnici  v  jižním  cípu  sabolčské  župy  nedaleko 
dráhy,  má  i  s  pustinami  k  ní  náležejícími  2050 
maď.  a  slov.  ob.,  řím.-kat.  a  řecko-kat  chrámy, 
pěkný  zámek  s  velkou  zahradou  a  poštu.    Ri^. 

Atoányl:  1)  Emil  (starší),  rodinným  jmé- 
nem Eordo^h(*i  820  ~  + 1850),  maď.  belletrista 
a  politický  spis.,  r.  1848  sekretář  ministra  HartoL 
Szemere.  —  2)  Emil  (mladší),  básník  a  belle- 
trista, syn  hud.  skladatele  Kornela,  ^  v  Buda- 
pešti 1 85 1.  Psal  dramata,  básně  a  romány,  od 
r.  1885  rediguje  bell.  list  »Koszoru«.  Přeložil 
z  Byrona  Dona  Juana,  Manfreda,  Sbírka  básni 
jeho  vyšla  r.  1875.  —  3)  Kornel  (starší), 
l)udební  skladatel,  *  1829  v  Szent-Gyorgy- 
Abrányi;  v  revoluci  1848 — 49  účastnil  se  né- 
kohka  politických  missií.  Počet  hudebních  skla- 
deb jeho  přesahuje  40.  Z  děl  jeho  vynikla 
Zenéšieti  aesthetika  (Aesthetika  hudby),  A  ma- 
ftyar  ^e«e  sajdtságai  (Zvláštnosti  maďarské 
hudby).  —4)  Kornel  (mladší),  vynikající  maď. 
romanopisec  a  publicista  (pseud.  Kakai  Ara- 
nyos),  syn  před.,  *  1849  v  Budapešti.  Z. ro- 
mánů jeho  jsou  čelnější:  A  titkolt  s\erelem 
(Tajená  láska),  Egyférj  philosophiája  (Filosofie 
manžela),  Ef^  modem  apoštol  (Moderní  apo- 
štol), A  dicsoség  bolondja  (Blázen  slávy),  A  hal- 
vdny  gráf  no  (Bledá  hraběnka)  a  dramata  Per- 
cwal,  Róvidldtó  (Krátkozraký)  a  j.  Po  nějaký 
čas  redigoval  první  maď.  belletristický  list 
»0rs2ág-Világ«.  Od  r.  1884  jest  členem  sně- 
movny poslanecké,  hlásí  se  k  mírné  opposici 
a  jest  jejím  vynikajícím  řečníkem.  Z  románů 
jeho  byly  některé  do  cizích  jazyků  přelo- 
ženy. Bbk, 

Abrasio  oomeae  (l^t.),  oš  krab  o  vání 
rohovky  a  příbuzná  kerektomie  Čili  odříz- 
nutí Části  rohovky,  náleží  mezi  velmi  staré 
operace  oční;  dočítámeť  se  o  nich  již  v  do- 
bách Galenových ;  v  novější  době  dosáhli  Mal- 
gaigne  a  hlavně  Szokalski  pomoci  kerektomie 
skvělých  výsledků.  Podlé  zkušeností  Szokal- 
ského  hodí  se  ku  kerektomii  nejlépe  ústřední 
povrchní  zákaly  rohovky,  kolkolem  normální 
tkaní  ohraničené,  méně  takové,  které  s  okra- 
jem souvisí  a  do  kterých  cévy  vnikají.  O š kra- 
bování rohovky  doporučuje  se  hlavně  při 
inkrustaci  rohovky  rozličnými  kovy,  jež  vzniká 
po  neopatrném  a  nevhodném  upotřebení  oč- 
ních vodiček,  chovajících  octan  olovnatý,  du- 
sičnan stříbrnatý  neb  cuprum  aluminatum; 
při  saturovaných  zákalech  rohovky,  jež  po- 
vstávají po  spáleninách  nehašeným  vápnem, 
při  vniknutí  cizích  tělísek  do  rohovky  (čá- 
stečky skla,  piliny  železné,  vlásky  housenčí, 
částky  třaskavých  hmot)  a  při  starých  vý- 
levech krevních,  jež  se  nevstřebaly.  Kerek- 
tomie hodí  se  hlavně  při  povrchních,  úplné 
neprůzračných  zákalech  rohovky,  jež  umí- 
stěny jsouce  v  epithelu  samém  neb  v  nejhořej- 
ších vrstvách  jsou  nezhojitelný,  poněvadž  do 
zákalů  se  ukládaly  soli  vápenaté,  tuk,  chole- 
stearin  neb  Šupinky  kostnaté.  Jinými  indika- 
cemi pro  kerektomii  jsou  mozolům  podobné 
ztluštěniny  epithelu  rohovkového,  pasový  zá- 


8i 


Abraumsalze  —  Abraxas. 


kal  (keratitis  \onularis)  a  tvrdoSijné  puchýřové 
a  oparové  záněty  rohovky  (co  ultimum  refu- 
gium). Obé  operace  jsou  více  méné  bolestný 
a  proto  provedeny  bývají  v  narkose  a  po  před- 
chozí anaesthesii  oka  silným  roztokem  kokai- 
novým. OSkrabování  rohovky  děje  se  malým 
ostrým  nožíkem  neb  plochou  ostrou  jehlou, 
neb  zvláštním  nástrojem  (keratotomem); 
pro  velké  podráždění  oka  musí  se  operace 
konati  v  několika  aeděních.  Při  kerektomii 
vyřízneme  pomocí  přizpůsobených  nástrojfi 
ooemocnělou  Čásť  rohovky  bua  v  celistvosti 
neb,  je-li  příliš  rozměrná,  v  Částkách.  Po  ope- 
raci v  obou  případech  přiložíme  antiseptický 
obvaz.  Při  nedostatečném  opatření  nemoc- 
ného mflže  po  operaci  následovati  hnisavý 
zánět  rohovky ;  ale  i  při  dostatečné  péči  hrozí 
nemocnému  zánět  duhovky,  zánět  celého  oka; 
ostatně  i  správně  provedená  operace  mine  se 
účelu  tím,  že  náhradní  látka,  která  odškrába- 
nou  neb  odříznutou  částku  nahrazuje  a  me- 
zeru operací  povstalou  vyplňuje,  rovněž  tak 
jest  neprůzračná  jako  ta,  kterou  jsme  pracně 
byli  odstranili.    '  Schl, 

Almwmialie  viz  Draselnaté  soli. 

Alnravanol  (zv.  také  Abarbanel,  Abra- 
banel,  Arbabanel,  Barbabanella  a  Rava- 
nella):  1)  Isák  ben  Tehúda  (*  1437  — 1 1508)1 
proslulý  židovský  státník,  filosof,  theolog  a 
kommentátor,  nar.  v  Lisabone  ze  vznešené  a 
staré  rodiny  židovské  z  kmene  prý  Davidova. 
Vychování  dostalo  se  mu  velmi  pečlivého,  po 
jehož  ukončení  král  Alfons  V.,  kterf  jej  měl 
u  veliké  vážnosti,  svěřil  mu  vedení  financí, 
jakož  též  k  jiným  důležitým  polit  úkolům  ho 
upotřebil.  Po  smrti  Alfonsově  r.  1481  upadl 
A.  8  ostatními  rádci  a  miláčky  zesnulého  krále 
u  nástupce  jeho  Jana  v  nemilost,  tak  že  byl 
přinucen  prchnouti  do  Kastilie,  kdež  po  osm 
let  (1484 — 1492)  byl  finančním  ministrem  Fer- 
dinandovi a  Isabelle.  Když  1492  židé  byli  ze 
Španěl  vypuzeni,  musil  se  též  A.  odstěhovati 
i  odebral  se  do  Neapole,  Corfu,  Monopoli  a 
1^03  do  Benátek,  kdež  byl  nějakou  dobu  mi- 
nistrem financí  a  vyslancem  při  francouzském 
dvoře.  Zemřel  1508  a  pohřben  byl  republikou 
benátskou  s  velikými  poctami.  A*  patří  k  nej- 
učenějším a  nejduchaplnějším  rabbínům.  Spisy 
jeho  jsou  hl.  exegetické  a  polemické,  zvláště 
ostré  jsou  jeho  útoky  proti  křesťanům,  s  nimiž 
ostatně  žil  ve  stycích  velmi  přátelských.  Díla 
jeho  psána  jsou  velmi  jasně  ale  rozvláčně, 
kritika  ostrá  a  případná,  mluva  správná.  Nejdů- 
ležitější díla  jeho  jsou  Mašmiaješúá  (Prohlášení 
výkupu),  apologetika  židovství  vzhledem  k  vy- 
koupení, současně  polemika  proti  křesfanským 
výkladům  slibů  starozákonních  (rozděleno  v  17 
oddělení  dle  poČtu  proroků  přislibujících);  dále 
Ferúš  hat-tórá,  obsáhlý  kommentář  pentateu- 
chu,  opětně  vydaný  zvi.  pečlivé  v  Hanavé  r. 
17 10  H.  Jak.  van  Bashuysenem  s  krásnou  la- 
tinskou předmluvou  o  A-ovi;  FérúŠ  móre  ne- 
búkim,  výklad  (spisu  Mojžíše  Maimúního) :  po- 
učeni bloudících,  Séfer  rós-amánd  (kniha  zá- 
kladu víry,  dogmatika  Židovství  o  24  kap.), ' 
kommentáry  k  prorokům  a  jiných  více.  —  , 
2)  Je h udá  A.,  zvaný  Leoně  Hebreo,  nejst.  syn 


Č.  34.  Abnucat. 


Isákův,  Španěl,  opustil  r.  1^92  svou  vlasť  a  ode- 
bral se  do  Neapole,  později  do  Janova;  byl  vý- 
tečným filosofem  novoplatonickým,  vynálezcem 

hud.  nástroje 
i  praktickým 
lékařem.  Pro- 
slavil se  hlav- 
ně svým  spi- 
sem Diahghi 
di  amore  sklá- 
dajícím se  ze 
3  dialogů  me- 
zi Sofií  a  Filo- 
nem,  v  nichž 
8  důkl.  znalo- 
stí pramenů 
sloučil  veške- 
ru filosofii  no- 
voplat.  v  ce- 
lém jejím  roz- 
sahu na  poč. 
XVLst.s  mou- 
drostí Sokra- 
tovou, s  mý- 
thol.  symboli- 
kou, kabbálou 
a  s  arab.  filo- 
sofií, učiniv 
lásku  jako  ži- 
votní princip 
vftehomíra  středem  jejím.  Byl  přel.  do  lat., 
franč.  a  špan.  Napsal  i  Sir  (báseň),  chvalozpěv 
na  kommentář  otce  svého  k  dílu  Pirké  abót  (Prů- 
povědi otců).  Srov.  Fr.  Delitzsch,  Leo  der  He- 

braer,Charak- 
teristik  s.Zeit- 
alters,  s.  Rich- 
tangu.s.Wer- 
ke  (1840)  a  B. 
Zim  mel,  Leo 
Hebraeus,ein 
jiidisch.Philo- 
soph  der  Re- 
naiss.(Bres]au 
1886).  Dk, 
též  Abrasax.  Slovo  toto  čte 
se  na  starých  gemmách,  kterým  říká  se  A.  či 
A-ské  gemmy,  a  jichŽ  ve  starověku  a  středo- 
věku se  užívalo  za  talismany  a  amulety.  Na 
pravých  gemmách  nalézají  se  vedle  záhad- 
ného slova  A.  též  všeliké  figury,  nejČastéjt  ko- 
houtí hlava  na  Člověčím  trupu  vybíhajícím  ve 
dva  hady.  V  rukou  drží  tato  figura  nejčastéji 
bič  a  štít,  jindy  věnec  s  křížem  nebo  bez  kříŽe, 
žezlo,  meč  a  j.  Vedle  ní  vídati  Často  lid- 
ské ozbrojence  neb  osoby  klečící  (dle  Beller- 
manna  jsou  to  žáci,  spíše  však  osoby,  jež 
mají  v  kult  býti  zasvěceny,  tedy  katechume- 
nové ;  viz  vyobr.  č.  24.  avers).  Někdy  má  A.  po- 
dobu lví  (vyobr.  č.  24.  revers),  jindy  opět  po- 
dobu hadí  (vyobr.  č.  25.)  a  j,  —  V  pěti  součást* 
kách  figury  A-ovy,  jak  ji  spatřujeme  na  vyobra- 
zení 24.  na  aversu  (hlava  kohoutí,  dvě  ramena, 
dva  hadi),  shledává  Bellermann  (Ein  Versuch 
uber  die  Qemmen  der  Alten  mit  dem  Abraxas- 
bilde,  Berl.  18 17 — 19)  pět  hlavních  vlastnosti, 
kteréž    gnostická    sekta    basilidiánů    přičítala 


Č.  95.  Abrasouk 


Abraxas  —  de  Abreu. 


6& 


Boha;  s  tím  ahoduje  ae,  že  slovo  A.  řecky 
faíno  diví  pofet  365,  coi  se  rovná  365  nebe- 
sflm,  ve  kterých  Búh  se  zjevuje.  Znamenal  b)^ 


cipiL  Výklad  ten  potvrzuje  význam  alovni  (A. 
■klidá  se  z  egyptského  abrak  a  tu:  íi  sadit, 
coi  znamená  >svaté  jméno*),  jakoí  i  to,  ie  vy- 
skytuje se  téí  slovo  lao  (vyobr.  Č.  25.],  jmér 


tato  nifovitá.  Housenky  tfchto  motýlA  jsou 
aiihlí,  mritní,  na  teie  ffdce  chlupatí  a  řadou 
skvrn  a  pruhli  zdobené.  Žij[  na  keNch  a  stro- 
mech listnatých,  zahradních  neb  lesních  a  jsou 
Škodlivé.  Z  píti  druhfl  evropských,  v  rodu  A. 
zahrnutých,  u  nás  jest  nejznámfjSi  A.  groau- 
laríata  L.  (Skvrnopásník  nngrefitový  í. 
harlekýn),  a  kffdiy  prflmérem  40  mm  liro- 

kými,  bílými  a  eernoskvmnými.  Pfední  kHdla 

to  Boha  u  Egypfanú,  HcbreQ  a  jiných  národO  '  jsou  jcStí  vcdlé  toho  u  kořene  a  ve  atfedu 
východních.  Mimo  toto  jméno  f  tou  se  na  A-ech  ilutí  páskovaná.  Létává  hojné  v  sadech  na- 
jéltí  jména:  Sabao  (vyobr.  č.  25.),  Sebaoth,  Osj- .  íich  v  Ccí  a  srpnu.  Samiíika  klade  na  listy  an- 
lil  aj.  Naproti  tomu  vyavétluje  Grotefend  slovo  ereit&,  rybízú  a  trnek  ilutavá  vajíčka,  z  nichž 
A.  z  peblevStiny  jakožto  název  boha  Mithry,  líhnou  ae  housenky  bílavé,  a  černými  skvr- 
drihu  svou  ve  365  dnech  ukončujícího.  —  Od  namí  na  hfbetč  a  oranžové  žlutými  černoskvr- 
vlutnichA-Ooddéluje  BellermannÁbraxoidy  ^  natými  pásy  po  stranách.  Housenky  tylo  pře- 
a  Abraiastry,  kteréžto  poslední  jsou  snad  |  zimuji,  načež  v  čnu  promenují  se  v  lesklé, 
pBvodu  pohanského.  Ostatné  jest  (dte  Herm.  ;  černé  a  žlutí  kroužkované  pupy,  jež  v  fídkém 
Rolkla  ve    Článku    Glyptik    v   Buchcr's    Ge- '.  zámotku     vizí   až   do  Čce,   kdy   z  nich  mladi 


...jiýlové  se  lihnou.  (Viz  vyobr.  C.  26.)    Se. 

Abrteétl  [abreií],  franc.  víz  Abstrakty. 

Abrwi  (arab.  abrak  :r  nejblahoslavenéj^ 
nazývá  se  u  CerkesQ  muž,  ktei^  vzdav  ae  vlech 
rozkoSí  Života  zaslíbil  se  bezohlednému  nepfá. 
telství  proti  svým  i  cizím,  ovSem  hl.  protí  ne- 
prátelQm.  Slib  ten  skládá  se  ode  a  do  §  tel, 
načež  vraci  se  a.  opét  do  své  vsi  a  žije  klidní. 
Hrdina  krásné  básní  M.  Lermontova  tChadii 
Abrcki  jest  poetickým  typem  a-a. 

AbnkneboHabrek,  jméno  angl.  Šlechti- 
ckého rodu,  jenž  odvozovi  svůj  původ  přímo 
od  proslulého  kancléře  sira  Th.  Moora.  Když 
za  král.  Alžbéty  byli  katolíci  pronásledováni, 
pfesidlil  se  na  Malou  Rus  a  do  Lvova,  kde 
záhy  se  popolítii. 

Abrmimelaea  (no volat.),  odříkáni  s 


ichichte   der   techn.   Kiinste,   Stuttgart   1875, 

L  311.)  možno,  že  vítSina  gemm  tích  před- 

itiFuje  Fanesa,  který  u   orhkQ  jest  avčtclnou 

potencí  a  že  basilídiáni  a  po  nich  priscillianistí 

význam  ten  pozmínilí  na  svůj  smysl;  též  zdá 

le,  že  A.  hrál  jakousi   úlohu   v  alexandrijské 

theurgiL   Gemmy   ty  přejaly  pozdíji  též  jiné, 

t  gnosticismem  spřízněné  sekty,  tak  Že  se  udr- 

iely  jakožto  kouzelné  prostředky  i  ve  středo- 

víko,  kdež  jich   nejspiSe   v!t£Ína  byla  vytvo- 
řena.   Piavdí  podobno  jest,  že  vítSina  jich 

vznikla  v  náboženském  aynkrctismu  IH.  a  IV. 

■toL  —  Hatter,   Histoire   crítique    du   gnosti- 

risme  {2.  v>-d.,  Pařli  1843—44);   Barzilai.  Gli 

Abrsxaa  (Terst  1873);  Kraus  v  Reál -Ency klop. 

d.  christhchen  Alterthumer  s.  v.  Abraxas. 
Abrax&BLeach,  skvrnopásník,  rodmo. 

Iflfizčeledi  píďalek  {Geometrídaé).  Náležejí  1 1)  Liturgický  likon  přede  křtem,  kterým  křte- 

Mm  úhlední  motýlové  s  křídly  bílými,  čemo- ,  nec  odříká  se   svita   a   dábla  i  všech   skutků 

ikvmnými,  se  slabé  vyvinutým  sosákem,  s  ma-  ,  jeho.  jií  za  nejstarSích  dob  církve  křesfanské 

lými  makadly  svislými  a  s  holeněmi   zadnich  I  byla    a.    podstatnou    částí   obřadu    křestního. 

noh  dvojiti  ostruhatými,  jakož  i  stehny  vSech  '  Formule  a.  nebyla  vždvcky  stejná;  s  počátku 
skládala  se  z  jedné  otázky  a  odpovfdi, 

pozdčjize  tří.  Srv.  téí  Exorcisraus.— 

3)  Shb  feholnický,  kterým  mnich  se  zří- 
kal svita  i  jeho  statků,  sama  sebe  a  slibo- 
val liplnou  posluinost;  je  tedy  ve  smyslu 
tom  a>  slavný  a  nezruSitelný  řeholnický 
slib  po  ukoníenl  doby  zkouSky.  red. — 
3)  A.  v  právu  lenním  výpovéď  lenni 
služby  i  vérnosti,  učinéná  vasallem  se- 
nioru svému  (viz  Lennl  právo)  pro 
křivdu,  kterou  tento  nad  ním  spáchal,  . 
zejména  odepřením  spravedlnosti.  — I, 
Abr«Q]OI  viz  Abrolhos. 
AbrMoh  Friedrich  Ludwig 
(*  i6gg  —  t  178a),  ním.  filolog,  byl  od 
r.  1741  rektorem  gymnasia  ve  Zwolle 
v  Hollandsku.  Obíral  se  hlavné  Aischy- 
len;,  Thukydidem  a  Aristainetem;  pra- 
cím jeho  vadi  nejvíce  rozvláčné  výklady 
grammatické  a  fraseologické.         Vý. 

de  Abrsn  y  Bertodano:  1)  José 
Antonio,   znám.  práv.  Spán.  (+  1775), 
Obral  si  hlavní  studium  práva  meziná- 
rodního a  vydal  r.  J740— 51   obsáhlou  0>lícc- 
don    dc    lat    Iralados    de   pa-j,    alian^a    atd., 
i^svazkovou  sbírku  Spán.  státních  listin,  smluv 


tr>  pirů  noh  přiSupinkatými.  Samečkové  zvi. 
jrití  tim  se  vyznačuji,  že  mají  tykadla  nikoliv 
hhbenitá,  nýbrž  brvitá,  kdežto  u  samiček  jsou 


8(3 


Abrial  —  Abišpach. 


a  j.  za  králů  Filipa  III.  k  IV.  a  za  Karla  II. 
od  r.  1 598-— 1700. 

a)  Antonio  Limpo  de  A.  (*  1797  — 
^  1883),,  státník  brasilský  snah  svobodomysl- 
ných. Účastnil  se  činné  události,  po  kterých 
následovalo  prohlášení  samostatnosti  brasilské 
a  byl  r.  1831  spolupodepsán  na  ultimátu,  jímž 
měl  býti  císař  don  Pedro  I.  phnucen  vzdáti 
se  vlády.  Za  nezletilostí  Pedra  II.  zasedal  A. 
v  komoře  poslanců,  kde  rozhodné  působil. 
R.  1841  účastnil  se  revolučního  hnutí,  jež 
v  různých  provinciích  směřovalo  k  zařízení 
republiky  federativní.  Po  vítězství  monarchistů 
byl  vypuzen,  ale  vrátil  se  za  nedlouho  opět 
do  Brasilie,  ano  po  nějakém  čase  řídil  mini- 
sterstvo zahraničních  záležitostí  a  r.  1854 
stal  se  předsedou  rady  státní.  Vzdav  se  tohoto 
místa  byl  po  nějaký  Čas  členem  vyŠSí  sně- 
movny a  zůstávaje  vždy  věren  zásadám  libe- 
rálním měl  veliké  zásluhy  o  reformy,  jež  pro- 
vedeny pod  vládou  Pedra  II. 

Abrial  André  Josef  hrabě  (*  1750  — 
t  1828),  právník  a  státník  francouzský.  Byl 
v  redakci  Napoleonova  »Codft  civiU  a  zorga- 
nisoval  1799  v  Neapoli  republiku  parthenop- 
skou  a  r.  i8o8  soudnictví  v  království  ital- 
ském. Za  Napoleonova  konsulátu  stal  se  mi- 
nistrem spravedlnosti;  Ludvík  XVIII. jmenoval 
jej  francouzským  pairem. 

de  Abril  (lat.  Aprilus)  Pedro  Simon, 
Špan.  spisovatel  v  XVI.  st,  zastával  se  velmi 
důrazně  užívání  Španělštiny  na  místě  latiny 
spisem  Apunta  mientos  de  como  se  deven  re- 
formar  las  doctrinas  y  la  manera  de  enseňallas 
(1589,  1769  a  1817).  Zásluh  o  rozvoj  špan. 
dramata  dobyl  si  překladem  Aristofanovy  ko- 
medie »Plutos«,  Euripidovy  »Médee«  a  šesti 
veseloher  Terentiových ;  přel.  též  bajky  Aiso- 
povy  a  některé  spisy  Ciceronovy  a  Aristote- 
lovy. Překlady  jeho  patří  k  nejlepším  špan. 
překladům  starých  klassiků. 

Abrinoa  viz  Avranches. 

Abrog^ftoe  (lat),  zrušení,  odvolání  na  př. 
zákona,  viz  Abrogatio  legis. 

Abros^tio  legis  (lat.)  znamenalo  v  řím- 
ském právu  státním  úplné  zrušení  zákona  sta- 
rého a  nahrazení  zákonem  novým.  (Lex  prima 
tollitur.  Ulpiani  Fragmenta.)  Kr, 

Abrolbos  [abroljos]  portug.  (špan.  Abreo- 
jos  či  Abrójos  zz  »otevři  oČi«);  jméno  to 
dáno  několika  skupinám  úskalí,  z  nichž  nej- 
známější jsou :  1)  Rada  pustých  ostrůvků  ko- 
rálových,  úskalí  a  mělčin  12 — 66  km  od  po- 
břeží brasilského  vzdálených,  naproti  ústí  ř. 
Caravelhas  pod  18®  j.  Š.,  kamž  co  rok  přijí- 
ždějí lodi  rybářské.  Jest  to  místo  nebezpečné 
a  proto  největší  z  ostrůvků,  Santa  Barbara, 
opatřen  je  železným  majákem.  Nesčetné  množ- 
ství ptactva  vodního  mívá  zde  svá  hnízda.  — 
2)  Skupina  skalnatých  ostrůvků  a  mělČin  na 
záp.  pobřeží  Austrálie,  od  níž  jest  oddělena 
Geelvinkovým  průplavem,  mezi  28 — 29"  j.  Š., 
zvaná  též  dle  nálezce  svého  Houtmanovy 
skaliny. 

Abroma  Jacquin,  nekrmnice  Presl,  stro- 
mek asijský  z  čel.  Sterculiaceí,  trib.  Buttneriei, 
jinde  co  C  a  c  a  o  m  a  1  v  e  známý.  Význačné  jsou, 


jeho  tyčinky,  srůstající  v  trubku  na  konci 
loklanou.  Pět  z  těchto  uštů  v,  proti  korunním 
postavených,  nese  po  3  prasnicích,  5  ostat- 
ních, s  kalichem,  vstřícných  vyvinuto  v  podobě 
listovitých  staminodií.  Tobolka  spouzdrá,  skří- 
dlá  a  mnohosemenná.  Semena  míškovitá.  V  In- 
dii vých.  roste  A.  angusta  L.  (A.  fastuosum 
Jacq.)  s  kmenem  až  2  m  vysokým  a  listy  5-  až 
7laločnými.  Její  převislé  konečné  květy  jsou 
tmavě  hnědočervené,  objevujíce  se  tam  po  celý 
rok.  V  našich  krajinách  daří  se  jen  v  teplém 
sklenníku.  Déd, 

Abron  viz  Habr  on. 

Abronia  Jussieu,  severoamerická  rostlina, 
z  Čel.  Nyctagineiy  s  nocenkou  (Mirabilis)^ 
u  nás  známou,  příbuzná,  má  několik  květů 
nakupených  v  podobě  okolíku  ve  společném 
kalichovitém  zákrovu  v  úžlabinách  listů.  Okvětí 
nálevkovité,  dlouhotrubečné,  s  5laločným  opa- 
davým krajem.  Tyčinek  5  s  podlouhlými  praš- 
níky  a  i  semenník,  z  něhož  hranatý  oříšek  se 
vyvinuje.  Z  Kalifornie  pochází  A.  umbellata 
Lam.,  keřík  s  lodyhou  slabou,  položenou  a 
vstřícnými,  ellíptiČnými,  masitými,  lepkavými 
listy.  Květy  růžové,  v  jícnu  žluté.  Daří  se 
u  nás  v  létě  venku  velmi  dobře.  Ostatních 
druhů,  též  kalifornských,  jest  patero.     Děd* 

Abroalmové  neb  Aleši,  dva  sbory  vojen- 
ské za  Petra  Vel.  v  létech  1695-— 96,  jež  sklá- 
daly se  jednak  z  dobrovolníkův,  jednak  z  muž- 
stva odvedeného.  w. 

Abrotanum:  i.  Druh  peluně,brotan  nebo 
boží  dřevec  zvaný  (viz  A  rte  mi  si  a).  2.  Starší 
obecný  název  rozličných  aromatických  bylin 
úborovitých,  jako  rozl.  j.  druhů  pelu  ní,  San- 
toliny  a  j.,  v  lékařství  užívaných.        Děd, 

Abripaoh  (Adršpach,  něm.  pův.  Ebers- 
bachf  nyní  Adersbach,  chybně  Zámrsk),  dvojí 
ves,  hejL  Broumov,  okr.  Police. 

1)  A.  dolní,  panství  allod.  a  ves  nad  po- 
tokem t.  jm.,  116  d.,  747  obyv.  něm.  (r.  1880), 
2yj  hod.  sz.  od  Police,  fara  Zdoftov,  obec  A. 
d.;  zámek  s  kaplí  Bl.  P.  M.  a  krásnou  zahra- 
dou, šk. ;  3  mlýny,  pivovár,  plátenictví.  red,  — 
V  Dol.  A-u  jest  zámek  postavený  ku  konci  XVI. 
stol.;  ze  starého  a  někdy  velmi  pevného  hradu, 
který  stál  na  hoře  » Starý  hrad<  (Althaus)^ 
zbyly  skrovné  zbytky,  zejména  stará  brána  mezi 
skalami.  (Sedláčkovy  Hrady,  V.  169.)  A.  byl 
původně  hradem  královským  a  dostal  se  teprve 
po  r.  1350  v  držení  Alberta  ze  Skalice.  Po 
něm  vyskytují  se  v  držení  jeho  páni  z  Dube, 
zovouce  se  proto  pány  z  A-u.  Nějaký  čas  (1433  až 
1434)  panoval  tu  Jan  Krušina  z  Li  chtě  m- 
burka.  Okolo  r.  1447  ^^^Y  ^^  odtud  veliké 
škody  a  zádavy  do  Slezska,  pročež  Slezané  a 
Lužičané  hrad  držiteli  odkoupili  a  vyvrátili. 
Panství  abršpašské  bez  sídla  drženo  potom  ke 
Skalám  a  od  r.  1534  k  Ryzemburku.  Po 
smrti  Hertvíka  ZehuŠického  z  Nesta- 
jova  (t  1579)  dostal  se  A.  za  díl  dceři  jeho 
Elišce,  vdově  po  Adamovi  Bohdanecícém 
z  Hodkova  (f  1562),  a  při  potomcích  jejích 
zůstal  až  do  r.  1623.  Od  těch  dob  se  držitelé 
zhusta  měnívali;  delší  čas  byl  A.  v  drženi 
pánů  LibŠteinských  z  Kolovrat  (1662  ai 


Abršpach, 


i;70)  a  nyní  náleif  panství,  jehož  plocha 
looi-oi  ha,  katastr.  Čistý  výnos  14.4J1  řl.. 
poUedni  vklad  (z  r.  1S49)  175.045  zl.,  Anné 
tJsenwangerové.  Sík. 

2)  A.  horní,  farní  ves,  105  d..  871  obyv. 
ním,  3  hod.  sz.  od  Police,  obec  A.  h.,  býv. 
doínA.  dolní,  diéc.  Kril.-Hrad.,  vik.  Broumov, 
ption  nib.  fond,  osadníků  1340.  Plebanie , 
1J50.  lokaUe  17S7.  od  1855  fara;  farní  chrám 
Pczdviiení  sv.  Kříže  z  r.  1830;  ik.,  pS.,  celní 
'-^  Tči —  Vých.  ode  vsi  jsou  pověstné  skály 
.tbiSpaiské,  tvoKcí  s  blízkými  skalami  Tepli- 
•^iti  labyrint  mocných  pilíi^  pískovcových, 
lijiinavých  dolů,  roklin  a  rozsedlin  podob  nej- 
aniastiítíjíich.  >Skalni.  toto  mésto,  jak  laby- 
nr.l  právem  se  nazývá,  navStSvuji  do  roka  tisíce 
tourinů,  ktefi  zde  pohodlné  bez  lezení  po 
'Jpríi-enťch  cestách  zvláStnírai  vůdci  prová- 
itú  b_ť"vají.  Celí  toto  prostranství,  na  němí 
'■ily  st  rozkládají,  má  podobu  ellipsy,  6'5  km 
cinuhé,  jSJi-m  Široké,  jejíž  vétíí  osa  směřuje 
'ý  ^kjv.  a  zaujímá  tedy  plochy  as  2a km-. 
jZA  to  jedna  ze  tfí  osamělých  vyvýienin  půdy, 
průměrné  výSky  nadmořské  708  m,  která  ně- 
^ix.  jak  se  zdá,  tvořila  souvislou  pánev  skalní 
F^'ďiirkonoi&kou,  z  pískovce  složenou.  Pískovec 
^  náleží  střednímu  patru  útvaru  křídového, 
•lupně  jizerského  (dle  rozdělení  Krejčího). 
Pintv  tato,  původně  v  souvislosti  vyplnéná, 
rpipadla  se  béhem  doby  účinkem  denudace 
iAlinami  a  odplavením  jednak  na  skalní  mč- 
■■l'  A-teplické,  kdežto  ostatní  dvé  vyvýSeniny 
"oito  vrch  OstaS  (v.  t.)  a  skalní  baSta  Hej- 
'oviny  (v.  t.)  nad  krajinu  okolní  vynikají.  Biu- 
ííiitéikalm  A-teplické  obdrželo  smír  potokem 
Mttuje,  který  od  Raspenavy  slezské  směrem 
''d  >.  na  j.  vymlel  sobě  během  ěasu  hlubokou 
"Stu,  v  nli  sbírá  vody  skal.  Ve  skalách  AbrS- 


paSakých  v  jedné  z  roklí  padá  umělý  vodo- 
pád s  výie  as  13  m  z  horského  jezírka,  316  m 
dliiuhélio,  které  kol  kolem  strmými  skalami 
jest  obklopeno.  Jednotlivé  pilíře  a  balvany  na- 
bývají podivných  nápadných  podob  a  dána 
jim  zvláštní,  namnoze  pruská  jména,-  která 
placení  průvodci  odříkávají.  Na  zajímavou  ce- 
siu od  jezírka  do  Teplických  skal  neupozor- 
ňují.  Další  rozpadáváni  a  fičení  se  balvanů 
jest  patrné  a  jen  otázkou  řasu ;  hned  na  po- 
kraji stojí  jako  přední  stráž  balvan  15'/,  m 
vysoký,  >obrácená  homole  cukru<  zvaný,  dole 
na  zpodině  jen  m'  měřící.  Pískovec  skal  jest 
totiž  různého  zrna  a  rozdílného  tmele,  čímž 
tvary  skal  jednak  vrstevným  usazením,  jednak 
svislými  trhlinami  a  rozsedlinami  nynějšího 
tvaru  svého  nabyly.  Bizarní  formy  na  teme- 
nech některýcn  sloupů  povstávají  větráním 
dutin  po  spongiích  (zkamenělých  houbách), 
jako  zejména  kámen  »koninai  ve  skalách  Te- 
plických ve  vrstvě  trigoniové  (viz  Fric:  Vrstvy 
jizerské.  Archivu  pro  výzkum  Cech  díl  V. 
i.  i).  Ve  skalách  panuje  chlad  a  v  některé 
rokli  zůstává  ležeti  1  sníh  za  léta.  Rostlinstvo 
pískovců  není  rozmanitě,  květena  vykazuje 
však  některé  tvary  horské:  Mulgedium  alpi- 
num, Tussilago  alpina,  Oiycoccus  palustris. 
NaSe  vyobrazení  podávají  dví  z  nejzajímavěj- 
ších partií  a  sice  í.  27  Skalní  město  a  C.  28 
Vé^  £Visčinu.  O  skalách  AbrJpaSskýchpostránce 
topografické  viz  dra.  K.  Kořistky:  Hory  Jizer- 
ské a  Krkonošské  s  jižním  a  východním  pod- 
hořím jejich.  Archiv  výzkumu  Čech  díl  II.  Po 
stránce  touristické  víz  ŘivnáčQv  Průvodce  po 
Čechách.  MenSí  články  popisné  viz  Světozor 
1885  (s  illustracemi  J.  Mařáka),  Památky  arch. 
1858  III.  str.  51  a  VIL  str.  299.  Kvéty  1845 
str.  552  a  j.  Bie. 


z  Abršpachu  —  Abnis. 


z  Abrij^&Ohu:  1)  Rodina  pansU,  feícná 
AbripaehovÉ  z. Dubí,  odnož  pánQ  z  Dubí 
a  Z  fíáchoda,  iteří  na  Stftč  svém  dvě  oatrvy 
nosili.  Jsou  potomci  Hynka  z  Dubí,  kterj' 
hnid,  Náchod  prodal  a  na  AbT'^>achu  ae  uaei 
dil.  Synové  jeho  byli  Hynek  LýSek  (1401 
al  1415)  a  Hynek  Cervenohorský  (1401 
aj  1440).  Oba  byli  katolíci  s  télem  a  a  duJi 
a  vířní  pfivrŽenci  krále  Sigmunda;  o  Hynkovi 
Červe  noh  orském  vypravovalo  se,  je  vpadl  do 
místeíka  Krčina,  sidla  tehdáj  bratří  Oreb- 
ských,  a  lidi  v  kostele  povraídiv  a  rozplaSiv. 
dal  napájeti  koní  svého  z  kalicha,  úsmíSnf 
praví,  íe  i  len  jest  pod  obojí.  Potomci  jeho 
vymřeli  jil  v  druhím  pokolení.  Hynka  Lýíka 
a  Anny  z  Vilhartic  synové  byli  Jan  {1437  aí 
1452)  a  Petr(i437).  Syn  onoho  Petr  AbrS- 
pach  z  Dube  (1487  —  f  153:2)  zdédil  a  skou- 
il  Ryzemburk,  Skály,  AbrSpach,  Červenou 
loru,  Visemburk  aj.  zboii,  avíak  tak  zle  ho- 
spodařil, íe  ani  jediného  statku  neudržel  a 
řotomci  jeho  žili  v  chudobé.  Zůstavil  z 
elstvi  s  EliSkou  ze  SmiKc  Čtyři  syny  J 
Hynka,  Mikuláše  a  Smila,  kteří  aedi 
drobných  atatctch  u  Prahy!  "le  potomsti 
iich  bylo  nehojné.  JanQv  syn  Jáchym  držel 


g 


1589  nijaký  atatek  v  PáUi.  Poslední  nám  známý 
úd  rodu  tohoto  byl  Kristián  AbrSpach 
Uerka  (jméno  toto  přijato  po  vétvi  strýcov- 
ské)  z  Dube,  jenž  byl  mezi  plnomocniky  ku 
.kolittí  aedmitinukkému  Béticnovi  Gáborovi 
r.  1620  poslanými,  jakožto  osoba  stavu  pan- 
ského. Po  bitví  bělohorské  ujel  ze  zemé  a 
propadl  potom  v  pokutě  celé  avé  jménl. 

2)  Rodina  vládycká,  kteráž  se  jmenovala 
po  hradu  a  vsi  Abripachu;  není  viak  známo. 
zdali  a  kdy  jej  držela,  ponévadí  AbrSpach  býval 
hradem  královským.  Na  itité  svém  méli  Šachov- 
nici ď  Jako  klenot  nad  helmou  dvé  kouli.  Z  rodu 
tohoto  připomínají  te  Hanu£(i354— 59),  Leva 
(i363-i4O4)..Záviíe(i364-H'0).  kteří  na 
Machové  a  Cermné  sedili.  Tamchyn  z  A. 
držel  v  I.  1395—98  néjaký  statek  u  Chocné. 
HanuS  (1414—22)  aedíl  na  Machové  a  Zbeí- 
nice,  kterýž  patřil  potom  Bohunkovi  (1463 
-11487).  Strýc  tohoto  byl  prý  Bohunek 
z  A.,  který  dríel  v  tu  dobu  Heřmanice  u  Lito- 
mySle  a  poddaným  svým  vyprosil  při  králi 
Vladislavovi  (1502)  méstskí  práva.  Zdá  ae.  Že 
vymřela  rodina  tato  nedlouho  potom.     Sčk. 

AbrudbAny*  [-báňal  (Staré  Hrady. 
Gross-Schlatten,  též  Attenburg),  méste- 
íko  v  sedmihradské  íupé  béle- 
hradské  se  2860  Ir- 1880)  z  vítíi 
části  rumunskými  obyv.  Slyne 
bohatými  zlatými  doly,  z  kte- 
rých již  Římané  ryžováním 
tížili  majíce  zde  osadu  Au- 
raria  Daciae.  Zlato  vysky- 
tuje se  vrostlí  v  porfyrovilé 
hominí  a  jen  nikdy  objevuje 
se  v  napodobeninách  plíikovi- 
tých,  vítvičkovitých  a  vlásko- 
vilých  jako  ryzí  zlato-  Roční 
výtižek  dol6  činí  prOmčrem 
1070  í^  čih  3820  hřiven,  t.  j. 
55*/,  veikerého  výtíiku  zlata 
v  Rakousko-Uhersku.  Dne  10. 
a  ig.  kv.  1849  byla  A.  vydran- 
cována a  vypálena  valaiskými 
horaly  vedením  Abrahama  Ján- 
ka, a  maďarské  obyvatelstvo 
krutí  porubáno. 

AbmdfUva,ves  v  sedmi- 
hr.  iupi  bílehradskí  v  zlato- 
nosném okrsku  abrudbány- 
skím  ae  4593  obyv.  (1880). 

Abmpo*  (laL  abruplio), 
přetržení,  náhlá  přestávka. 

Abrupta  (z  lat.),  vtipné. 
chvilkové  nápady.  Abruptní. 
nesouvislý,  pfervaný;  srázný 
(na  př.  půda);  ex  abrupio. 
Z  náhlá,  z  íista  jasná,  s  patra. 
Abnu  L.,  keřik  z  čeledi 
luStinatých  rostlin,  druhem  A. 
precaloríus  L.  ÍGlycine  A.  L.). 
soterek  Presl,  v  Africe  a 
tropické  Asii  zastoupený  a  od- 
tud i  do  Ameriky  zavedený. 
Z  niho  vídati  u  nás  Často  ku- 
latá, červená  semena  as  jako 
hráSck  velká,  černou  skvrnou 


AbiTizzy  —  Absalom. 


80 


označená,  z  nichž  rfiience  (»PateFnostererbse«) 
a  korálové  ozdoby  se  délávaly.  Také  se  z  nich 
upravuje  klih.  A.  jest  vysoko  popínavý  keř 
s  úponkovitým  koncem  listft  sudospeřených. 
KvéCy  červenomodré  nakupeny  v  úiUbnSch 
klasech,  na  nichž  posléze  i  krátké  lusky  se 
boupaji.  Děd. 

V  Indii  užívá  se  kořene  jako  rad»  Uquiri- 
fidf  (sladkého  dřeva).  Semena  obsahují  zvláštní, 
ve  vodé nerozpustný  ferment,  Jequiritin.  Ná- 
levu studeného  těch  semen,  jménem  semen  Je- 
quiňty  známých,  užívá  se  k  léčení  tvrdošíjných 
záflétŮ  spojivky.  Srovnej  Jequirity.       Jš* 

Abnil^y  vysoké  pohoří  ve  střední  Itálii, 
patrici  ke  stfedním  Apenninům  a  pojmeno- 
vané dle  města  Abruzza  {Aprutium\  jak  za 
středověku  zváno  nynější  T  e  r  a m  o  {Interamná), 
Dle  tohoto  horstva  nazvána  dále  nejsevernější 
čásf  někdejšího  království  Neapolského,  mezí 
ř.  Trontem  a  Trignem,  jež  rozdělena  byla  ve 
3  provincie  nazvané  vzhledem  k  poloze  své 
od  hlav.  města :  Abruzzo  ulteriore  I.,  Abr. 
olteriore  II.  a  Abr.  citeriore,  kteréžto  roz- 
délení  i  za  nového  zřízení  italského  zflstalo 
v  platnosti,  avšak  přidělena  k  nim  prov.  Mo- 
lise  (njmí  Campobasso)  a  všecky  čtyři  spojeny 
jsou  v  jedno  správní  území  {compartimento 
territorialé)  Abruzzi-Molise. Toto  hraničí  na 
sev.  s  Markami  a  Umbrií,  na  záp.  s  Latiem 
(ftlmskem),  na  jihu  s  Campanií,  na  východě 
s  Apulií  a  mořem  Adrijským  a  má  dle  Střel- 
bického  rozlohu  17.008  km\  zejména  Abruzzo 
nit  L  čili  Teramo  (dle  hlav.  města)  2875  km^, 
Abr.  ult.  IL  čili  Aquila  6625  /rm',  Abr.  cite- 
riore Čili  Chieti  3092  km^  a  Campobasso 
4416  km\  A.,  v  nichž  poloostrov  italský  do- 
sahuje největší  své  výše,  jsou  vápencové  hory 
nesnadno  přístupné,  příkré,  skalnaté,  divoké, 
rozeklané  úžlabími,  ale  nad  míru  malebné  a 
dostupuji  svého  vrcholu  v  hoře  Gran  Sasso 
dltaiia  č.  Monte  Corno  (2909  m)  na  sev. 
bránici  prov.  aquilské,  Monte  Velino  (2505  m) 
v  jižní  části  téže  prov.  a  v  Monte  Amaro 
i^ajeila  2905  m)  v  záp.  Abr.  citeriore.  V  pod- 
statě své  skládají  se  ze  dvou  mohutných  pá- 
sem horských,  od  sz.  k  jv.  se  táhnoucích, 
í  nichž  východní,  jsouc  vyšší  a  divočejší, 
přikfe  spadá  k  moři  Adrijskému,  kdežto  zá- 
padní údolím  Salta  a  pánví  Fucínského  jezera 
(660  m  n.  m.)  ponenáhlu  sklání  se  ke  Cam- 
panii.  Uprostřed  obou  těchto  pásem  jest  hlu- 
boké a  Široké  údolí  (700  m  n.  m.),  v  němŽ  ř. 
Atcrno  od  sev.,  Gizío  od  j.  tekoucí  v  sebe 
splývají  nedaleko  Popoli,  načež  pode  jménem 
Pcscara  vysoký  vých.  řetěz  protrhše,  jakožto 
hranice  mezi  Abr.  ult.  I.  a  Abr.  citeriore  spějí 
k  moři  Adrijskému,  z  jehož  Četných,  krátkých, 
>le  na  jaře  se  rozvodňujících  a  mnoho  škody 
způsobujících  přítoků  sluší  ještě  jmenovati 
fronto,  Tordino  a  Sangro.  Jezero  Celanské 
^Fucínské  (Lacus  Fucinus),  vyhaslý  obrov- 
ský sopečný  jícen,  jež  povodněmi  často  pu- 
stošilo své  okolí,  jest  nyní  z  největší  části  vy- 
f^o  obnovením  odvodftovacího  prfl plavu, 
J«ji  cis.  Claudius  u  nynějšího  Avezzana  vy- 
stavěti dal.  Podnebí  Abru^^  jest  pro  vysokou 
polohu  země  celkem  drsné,  ale  zdravé  a  na 


úpatích  mírné.  Husté  lesy  dubové,  bukové, 
jilmové  a  ve  vyšších  polohách  černé  pokrý- 
vají výšiny  jsouce  domovem  medvědů,  Čerm'! 
a  Červené  /Evěře.  Pod  Gran  Sassem  žijí  ještě 
kamzíci.  Údolí  jsou  úrodná  a  .daří  se  v  pich 
mandlovníky,  kaštany,  ořechy  a  rozmanité 
jiné  ovocné  stromoví,  v  nižších  krajinách  blíže 
pobřeží  mořského  i  fíky  a  olivy.  Obyvatel- 
stva bylo  r.  1885  úhrnem  1,386.817.  Abruz- 
zané  bývali  pověstní  lupičstvím,  jež  po  od- 
stranění dynastie  bourbonské  nabylo  dokonce 
i  jakéhosi  nátěru  politického,  ale  nyní  již  do- 
cela jest  vymýceno.  Jest  to  lid  pastýřský  a 
sedlsícý,  silný  a  pěkně  urostlý,  prostý,  drsný, 
hlavně  kukuřicí  a  vínem  střídmě  se  živící, 
k  rodným  horám  a  náboženství  z  duše  lnoucí, 
pověrečný,  pohostinný  a  hudebně  nadaný, 
z  něhož  vojsku  italskému  dostává  se  statného 
jezdectva.  Hlavním  jeho  zaměstnáním  jest 
chov  dobytka,  zvláště  vepřového  (v  horách)  a 
ovcí,  jichž  vlna  jest  vzácné  jakosti;  ale  také 
zemědělství  značně  zde  prospívá,  zejména  se 
pěstuje  žito,  len,  zelenina.  Šafrán  (v  okolí 
Aquily)  a  víno.  Velká  péče  věnuje  se  moruším 
a  hedvábnictví,  jakož  vůbec  průmysl  patrné 
činí  pokrokv;  hojná  jest  výroba  rukodílného 
zboží  vlněného  a  hedvábného  a  kůže  abruzzské 
čile  vyvážejí  se  na  Východ;  též  dobré  pověsti 
těší  se  zdejší  solené  maso,  uzence  (z  Amatríce) 
a  znamenité  uzené  kýty.  V  letních  měsících 
mnoho  Abruzzanů  hledá  výživu  v  sousedních 
provinciích  zvláště  vypomáháním  při  Žních.  — 
Kommunikace  byla  do  nedávná  velmi  za- 
nedbána, nebof  přes  A.  od  moře  Adrijského 
k  Tyrrhenskému  nebylo  vůbec  žádné  silníce, 
do  Neapolska  vedla  jediná,  pro  vojsko  velmi 
neschůdná  cesta;  země  byla  téměř  nepřístupna 
vojskům,  avšak  strategické  této  výhody  (zvláště 
pro  drobnou  válku)  nikdy  nebylo  náležitě  vy- 
užitkováno,  ani  za  starověku  proti  Římanům 
(r.  90  př.  Kr.),  ani  za  středověku  proti  Něm- 
cům, Francouzům  a  Španělům,  ani  v  době 
novější  proti  vojsku  direktoria  franc.  (1798)  a 
Rakušanům  (1821)  pro  lhostejnost  a  chabý  od 
por  obyvatelstva.  Teprve  za  naší  doby  vy 
stavěna  silnice  z  Gaety  a  tím  vysočina  abruzz 
ská  nabyla  přímého  spojení  obchodního  i  strate 
gíckého  s  Tyrrhenským  mořem.  R.  187 1  po 
čaly  se  zde  stavěti  i  železnice,  a  tu  pro  A 
zvláště  důležitá  jest  žel.  dráha  vycházející 
z  pobřežní  dráhy  italské  od  pevnosti  Pescary 
do  Aquily  a  odtud  jednak  do  Terni  (dokončena 
r.  1883),  jednak  do  Říma  vedoucí. 

Absalom  (vlastně  Abšálóm),  třetí  syn  Da- 
vidův a  Maechy  (Maaká),  dcery  kr.  geSúrského 
Talmaje,  pověstný  svou  krásou,  ale  i  pýchou  a 
mstívostí;  zabiv  svého  bratra  Amnóna,  protože 
násilí  učinil  sestře  jeho  Támáře,  utekl  k  dědu 
svému  se  strany  matčiny,  králi  gešúrskému 
(II.  kr.  13),  Pobyv  tu  tři  léta  dosáhl  odpuštění 
Davidova,  ale  chtěje  sám  místo  otce  svého 
v  Isráéli  panovati,  získal  úlisností  pro  sebe  lid 
a  vzbouřiv  se  proti  otci  přinutil  jej  k  útěku. 
Než  v  bitvě  u  Machanaim  svedené  vojsko 
A-ovo  poraženo,  a  on  sám  uváznuv  svými 
dlouhými  vlasy  na  stromě,  od  vojevůdce  Jóába 
byl  trojím  kopím  proklán.  (II.  kr.  18.)     Jrk» 


90 


Absalomův  hrob  —  Absa 


AbMlomův  hrob  (viz  v^obr.  Č.  29.)  jest 
osainotnílá  slavba  náhrobní  na  j  hozáp.  straní 
od  Jerusa  ema,  ei  ulcazuje  zaj  mavou  smiSe- 
n  nu  néko  ka  BlohA  Jest  to  stavba  Ctyfhranná. 
na  roz  h  sesfleni  plastry  mez  nimii  vidřti 
idy  dva  polosloupv  a  dva  čtvrtsloopy,  bez 
pat)  s  drikeir  nekanellovanym  ale  s  hlavici 
pozdně  ónskou  Arch  trav  jest  opít  dórský, 
vjs        opatIen>m  radou  trolyW  a  metóp 


okrouhlými  ítity  ozdobených.  Vlya  tento 
i  allika  ílyřhranná,  nad  nim  se  vznášející, 
korunován  jest  vykrojenou  fimsou  formy 
egyptské.  Na  attice  leži  jeSté  válcovitý  ná- 
stavek a  na  ném  střecha  kuželovitá,  ukončená 
jakýmsi  tvarem  trychtýřovitým.  Slohy  zde  za- 
stoupené jsou  vesmĚs  forem  pozdních  a  proto 
stavba  tato  povstala  teprve  tehdy,  když  již 
vSechny  byly  vypěstovány,  aí  ještě  do  ne- 
dávná někteří  měli  ji  za  výtvor  píedřecké, 
čistí  semitské  architektury  (Durm,  Braun). 
Nyní  vSeobecnč  se  uznává,  ie  hrob  tento,  ja- 
kož i  vScchny  podobné,  v  okolí  Jerusalema  se 
nacházející,  pocházejí  z  dob  římskvch  císařů. 
AbBAlon  (- iiaS  — 1  izoi).  vlastně  prý 
Axel,  arcibiskup  lundský.  pověstný  nepřítel 
baltických  Slovanů,  proti  nimř  popuzoval  krále 
Valdemara  I.,    ano  i  výpravu    válečnou   vedl. 


Již  r.  11^9  porazil  Vendy,  jichž  lodi  se  po- 
kusily přistáti  u  Boslunde  blíže  Korsfiru.  Asi 
r.  11Ď9  dobyl  útokem  Arkóny,  hlavního  mí- 
sta ránských  Slovanů,  podmanil  je  a  přinutil, 
aby  se  dali  pokřtíti.  Tak  poslední  zbytek  po- 
hanství slovanského  zmizel;  ale  ani  Slovanů 
křesfanských  neSetřila  výbojnost  A-ova.  Bogi- 
sláva,  vévodu  pomořanského,  poítvanéhó  cí- 
sařem Bedřichem  I.,  jemuž  nový  dánský  král 
Knut  VI.  nechtěl  déle  manem  býti.  porazil 
u  Rány  tak,  že  dle  vypravováni  dánských  kro- 
nikářův z  500  pomof.  lodí  sotva  35  se  zachrá- 
nilo (1184).  Přímořské  kraje  baltické  odňal 
Bodrcům  a  hlavní  jeho  přičiněním  mohli  se 
od  r.  1 193  králové  dánSli  nazývati  též  králi 
Slovanů.  K.  1207  dobyl  A.  také  Hstonska.  — 
Ve  své  státnické  Činnosti  zastával  se  sice  hor- 
livě principu,  že  oba  meče,  duchovní  i  svět- 
ský, mají  býti  svěřeny  kněžstvu,  ale  dbal  zase 
naproti  lidu  prospěchu  králova,  a  to  až  při- 
liSní,  tak  že  utlačoval  lid  těžkými  a  přisní 
vymáhanými  daněmi.  Rázně  vystoupil  proti 
námořsk^ím  loupežníkům,  proti  nimž  založil 
tvrz  Hafn,  základ  to  pozdíjíí  Kodaně.  I  jeho 
činnost  církevní  byla  značná.  Aby  napravil 
kázeň  klášterní,  povolal  opata  Viléma  z  Paříže, 
v  klášteře  Soró  usadil  císterciáky.  vydal  roku 
1171  sjaellandské  právo  církevní-  Svou  diíeési 
Roskilde  a  zvláSt!  líbezné  Sor«  zamiloval  si 
tak,  že  nechtěl  r.  1177  přijmouti  arcibiskup- 
ství lundské.  až  jej  přiměl  k  tomu  papež  kate- 
gorickým příkazem,  dovoliv  mu  zároveií,  aby 
podržel  Roskilde.  Jako  třetí  arcibiskup  lundský 
horlivě  se  jal  napravovati  stav  duchovni,  zvláSté 
zavedením  coelibátu.  Skónští.  velmi  nespoko- 
jeni s  těmito  novotami  a  s  ukládanými  de- 
sátky, opírali  se  mu  i  zbraní,  ale  v  pověstné 
bitví  u  mostu  dysijského  byli  dvakrát  pora- 
ženi. Teprve  r.  1191  vzdal  se  konečné  biskup- 
ství roskildského  a  podržel  jen  arcibiskupství 
do  své  smrli.  —  NevSední  měrou  podporoval 
i  vědy,  z%'láítĚ  dějepis.  SajiO  Grammalicus  a 
Suen  Aagesůn  byli  od  něho  vyzváni,  aby  na- 
psali dánské  dějiny,  k  nimi  mnichové  v'Sora 
měli  každoročně  přičiiSovati  doplňky.  Dal  tak4 
sebrati  pověsti  o  rodu  Knutoví  v  Knytliitpa 
sága.  —  A.  nar.  na  Sjaellandě.  u  Soró.  'byl  vy- 
chováván po  tfi  léta  společně  s  králcvicem  Val- 
demarem,  s  nimŽ  jej  pojilo  odtud  vřelé  přátel- 
ství. R.  1(48  přiSel  do  Paříže  studovat  na  tamní 
dánské  kolleji;  procestovav  polom  několik  zemi, 
vrátil  se  do  vlasti  a  stal  se  biskupem  ro^kild- 
ským  r.  115a.  tedy  o  rok  později  neí  Valde- 
mar  králem.  Od  té  doby  podporoval  krále  ve 
víech  jeho  snahách  po  nezávislosti,  po  tužSí 
jednotí  země  a  po  rozSíření  panství.  Zemřel 
v  Sorá  a  byl  pohřben  v  klášterním  kostele; 
hrob  jeho  byl  otevřen  r.  1536  a  nalezeno  prý 
tělo  nezpráchnivílé;  dosud  v  kodai^ské  sbírce 
umělecké  ukazují  se  jeho  hůl  a  meč.      Ks. 

AblUB,  poutnické  místo  v  tyrol.  hejtm. 
inSpruckém,  126^  obyv.  (1880),  3  továrny;  zde 
bydlil  proslulý  houslař  Jakub  Stainer. 

Aba«rU.  Statky  korunní  v  řiSi  francké  ob- 
sahovaly vcdlé  dvorů,  na  nichž  se  pravidelně 
hospodařilo  (mansi  věstili)  i  dvory  opuStěné 
3  pozemky  ladem  ležícími  (m.  absi  sivé  nudil, 


Absces  —  Absinth. 


91 


jez  se  pronajímaly  ku  pastvě  za  nepatrné  ná- 
jemné. Nájemnici  dvorů  takových  zvali  se  a. 
Pozdéji  užíváno  výrazu  a.  k  označení  lidí 
zchudlých,  jakož  i  poddaných,  se  dvorů  od 
vrchnosti  pozemkové  sehnaných.  — /. 

Abaoas  (lat.)  viz  Hlíza. 

Alltoiaia  viz  Geometrie  analytická. 

Abaolsse  (z  lat.),  odříznutí,  v  lék.  od- 
stranění chorobného  údu  neb  novotvaru  ře- 
zem. Peč. 

Absooil,  průmysl ná  obec  ve  franc.  depart. 
du  Nord,  airond.  valenciennaském,  8  km  sev. 
od  Bouchainu,  s  3000  obyv.,  s  cukrovary, 
mlýny,  celní  stanicí  a  kamenným  uhlím. 

Abidorf  viz  O  pat  o  v. 

Abadorfiiký  Heřman,  kněz  řádu  piarist- 
skcho  í*  1673  v  Litomyšli,  \  tamtéž  1739).  Se- 
psal: RccoUectio  octiduana  non  solum  feligiosis 
s€d  et  saecularíbus  personis  ad  perfectionem 
sfirítualem  aspirantibus  perquam  utilis  (Král. 
Hr.1727);  Eiícercitia  philosophica,  (Wildb.  1711.) 
Viz  Schaller:  Lebensbeschreibungen.      Bv. 

Aluenoe  (z  lat.  absentia),  nepřítom- 
nost; 1)  Vynechání  (zameškání)  povinných 
hodin  ve  škole,  v  úřadě.  Red.  —  2)  V  lék. 
okamžité  porušeni  paměti  nebo-li  přervání 
proudu  myšlének,  podobající  se  někdy  mírné 
mdlobé.  Jeví  se  při  ochablosti  z  namáhání 
duševního,  pak  co  počáteční  stadium  opilosti, 
nejčastěji  však  pH  počátku  i  průběhu  chorob 
čivstva  ústředního,  zejm.  v  padoucnici.   Peč. 

AtisenSiii  platy,  církevní  dávky,  které 
řlatili  buď  biskupovi  beneficiáti  za  zproštění 
povinnosti  sídelní,  zejména  ti,  kteří  více  obroČí 
cuchovních  měli,  aneb  církevním  ústavům 
r.tbo  klášterům  jejich  příslušníci,  kteří  jako 
í™  \ikáři  fary  ústavům  těmto  přivtělené 
spravovali,  a  sice  za  to,  že  mimo  předepsanou 
fuspolitost  žili.  Platů  těchto,  jež  dosáhly  ze- 
rnena  ve  středověku  dosti  velikého  rozšíření, 
právo  dnešní  nezná.  fínr. 

AbMBS  (lat.):  1)  V  právním  ohledu  viz 
nepřítomný.  —  2)  A.  heres  non  erit,  lat. 
úik)ví  právní:   Nepřítomný  nebude   dědicem. 

AbientexB  neb  AlMientees  (angl.)  viz 
Absentismus. 

Abte&ttsmiu  (z  lat.),  nepřítomnost,  angl. 
^'^nteeism',  kterýmžto  slovem  se  naznačuje 
^yyk  tříd  zámožných,  zejména  majitelů  vel- 
ikých statků,  přebývati  trvale  mimo  statky  své 
iJwí  ve  velkých  městech  nebo  v  cizině.  Již 
'^ám  systém  pachtovní,  mnohdy  se  zvykem  tím 
's^Jvisící,  mívá  neblahé  následky  v  ohledu 
národohospodářském,  které  zostřují  se  při  po- 
f^ytu  v  cizině  tím,  že  valná  čásť  důchodů  ze 
zcmé  uniká,  místo  aby  použito  bylo  jich  k  me- 
lioraci  rolnické  nebo  k  rozvoji  průmyslu  a  ob- 
chodu domácího.  Význačným  příkladem  a-mu 
:^u  poměry  irské,  kdež  následkem  konfiskací 
;cjkcrá  téměř  půda  nalézá  se  v  rukách  ně- 
kolika málo  rodin,  jřž  od  zrušení  parlamentu 
ifikého  většinou  v  Anglii  neb  na  pevnině  sídlí 
3  rozsáhlé  statky  své  na  delší  dobu  v  pro- 
fijem  dávají  podnikatelům,  kteří  je  prostřed- 
nictvím t  zv.  middlemen  po  malých  parcellách 
Tva  krátký  čas  rolníkům  propůjčují,  docilujíct. 
íinito  rozdrobením  většího  zisku.  Irové  proto 


spatřovali  v  a-mu  hlavní  příčinu  zchudnutí 
země  a  vystupovali  ostře  proti  statkářům  mimo 
zemi  se  zdržujícím  (absenters).  Někteří  ná- 
rodní hospodáři  angličtí  popírali  zhoubné  ná- 
sledky a-mu  poukazujíce  k  tomu,  že  statkáři 
v  cizině  žijící  důchody  své  berou  ve  směn- 
kách cizích,  které  representují  hodnotu  zboží 
anglického,  z  Anglie  do  ciziny  vyvezeného, 
tak  že  vlastně  důchod  jejich  konečně  přece 
jen  jest  ku  prospěchu  průmyslu  domácího 
Nehledíc  ani  k  tomU,  že  místní  škodný  účinek 
a-mu  na  určitou  krajinu  tím  vyvrácen  není, 
ježto  doktrína  tato  jednostranně  jen  k  prů- 
myslu domácímu  jako  celku  přihlíží,  J2st  ne- 
popíratelno,  že  z  pobytu  statkářů  v  cizmé  zisk 
mají  ti,  kdož  potřeby  jejich  tam  uhrazují,  a  že 
zisk  tento  zvětšuje  národní  bohatství  ciziny 
na  úkor  země  domácí.  Ostatně  všickni  sho- 
dují se  v  tom,  že  a.  jest  Škodlivý  v  ohledu 
sociálním,  ježto  odcizuje  vlasti  třídu  zámož- 
nou a  vzdělanou,  což  zejména  na  váhu  padá 
v  Irsku,  kde  právě  všecko  bohatství  jest  v  ru- 
kách majetníků  půdy,  kdežto  t.  zv.  střední  třída 
nečetně  jest  zastoupena.  \l€. 

Absentovati  se  (z  lat.),  ve  vojenství  ode- 
jíti  bez  dovolené,  vzdá  li  ti  se  od  své  vo- 
jenské družiny  tak,  že  voják  na  zavolanou 
nemůže  konati  službu  vojenskou.  Dovolené 
absentování  jest  zproštění  služby  na  krátký 
Čas,  kdy  voják  i  z  posádky  odejíti  smí.  Ve 
vojenském  trestním  zákonnictví  rozumí  se  ab- 
sentováním vzdálení  se  od  vojska  o  své 
újmě,  aniž  má  voják  úmysl,  navždy  zhostiti 
se  služby  vojenské,  a  trestá  se  jakožto  p ře- 
či n  dle  6.  článku  voj.  vězením  až  do  Šesti 
měsíců.  Měl-li  by  však  voják  úmysl,  navždy 
se  zhostiti  vojenské  služby,  stává  se  absento- 
vání desercí  a  trestá  se  jakožto  zločin  dle 
5.  či.  Voj.  -Bf. 

Absohatx  Hans  Assmann  svob.  pán 
('•*  1646  —  f  1690),  básník  něm.  z  druhé  slezské 
Školy.  Napodoboval  vlaské  básníky  (Guari- 
niho,  Pastor  fido)^  a  Lohensteina,  nade  kte- 
rého však  předčil  opravdovějším  citem  a  srdeč- 
ností. A.  pocházel  z  Vrbice  ve  Slezsku  a  byl 
po  smrti  Jiřího  Viléma  (knížete  břežského  a 
lehnického)  správcem  knížectví  lehnického, 
jež  zastupoval  na  sněmích  vratislavských  a 
na  dvoře  vídeňském.  Jeho  básně  vydal  Ch. 
Gryphius  teprve  po  jeho  smrti.  Výbor  z  básní 
jeho  vyšel  1824  v  Bibliothek  deutscher  Dichter 
des  XV JI.  Jh.  v  Lipsku. 

Abslda  viz  Apsis. 

TAbsle,  obec  ve  franc.  depart.  Deux-Sév- 
res,  arr.  parthenayském,  s  proslulým  opatstvím 
(z  r.  1 120),  stud.  pramenv  železitými  a  1549 
obyv.  (1881). 

Absinth,  velmi  silný  likér,  jenž  zvláště 
dobrý  ze  Svýcar  do  obchodu  přichází.  Jmé- 
nem extrait  ďa.  jest  původ  pravého  a-u  na- 
značen; připravujíť  jejž  výslazů  nízkých  bylin 
alpských  {Artemisia  rustellina,  spicata,  glacialiSf 
rupestris  a  j.),  k  němuž  se  přidá  anýzu.  Vý- 
slaz  ten  jest  bohatý  silicemi  (terpeny  a  látkami 
kyslíkatými),  kteréž  zředěny  byvše  vodou  ja- 
kožto bílá  sraženina  olejová  se  objeví.  V  ob- 
chodu  dvojí  jest   a.:    obyčejný  a  švýcarsky. 


92 


Absinthiin  —  Absolon. 


Vyrábí  se  ve  Francii  a  ve  Švýcarech,  nejvíce 
se  ho  spotřebuje  ve  Francii;  ze  Švýcar  vy- 
válí se  do  Francie  ročně  více  než  90.000  M, 
Ve  Francii  ujalo  se  pití  a-u  teprve  okolo  1847 ; 
když  totiž  Francouzové  obsadili  Alžír,  hnusili 
vojáci  píti  vodu  absinthovanou  jako  prostředek 
proti  zimnici ;  vrátivSe  se  domů  zvyk  ten  tak 
rozšířili,  že  teď  skutečným  je  zlořádem  národ- 
ním. Lékař  Legrand  tvrdí,  Že  i  mírné  pití  a-u  se- 
slabuje  a  ničí  ústrojí  tělesné ;  znamenitý  Moreau 
myslil,  že  neblahé  účinky  a-u  dlužnopřičísti  roz- 
manitém škodlivým  látkám,  kterými  se  a.  poru- 
šuje. I  v  armádé  i  na  loďstvu  franc.  pití  a-u  je 
zakázáno.  Srv.  Absinthismus.      Rn,  red. 

Abtrtnthltn,  hořčina  z  pelyňku,  sko- 
rém bezbarvá  pr&svitná  pevná  hmota,  aromati- 
ckého zápachu,  velmi  hořké  chuti  a  neutrálně 
reakce.  Taje  při  120 — 125*  C,  rozpouští  se  ve 
studené  i  horké  vodě  jen  nepatrně,  v  aetheru 
lépe,  v  líhu  i  chloroformu  snadno.  Hnědý  roz- 
tok v  koncentrované  kyselině  sírové  zmodrá, 
zředíme-li  jei  vodou.  V  malé  dávce  účinkuje 
a.  jako  jiné  aromatickohořké  léky,  v  dáv- 
kách větších  však  dle  uČení  některých  pA- 
sobí  prý  v  čivstvo  nápadně.  A.  snižuje  dle 
některých  (Leonardi)  horečku,  dle  jiných  (Rig- 
hini)  pAsobi  pouze  jako  látka  indiíferentní, 
hořká.  Pamětihodno  jest,  že  mléko  krav 
i  maso  ovec,  jimž  v  pici  a.  byl  přimísen, 
jsou  chuti  hořké.  V  lékařství  podává  se  a.,  ne- 
hledě k  zevnímu  upotřebení,  pouze  co  stoma- 
chicum  a  to  buď  co  extrakt  neb  v  tinktuře  a 
slouží  k  výrobě  mnohých  Žaludečních  tinktur 
a  elixírů.  Bhk,  Beč. 

Abirinthlamiui  zove  se  choroba  v3rvolaná 
dlouhým  a  nemírným  požíváním  absinthu.  Pod- 
statou její  jest  chronická  otrava  lihem,  ale  liSí 
se  od  této  některými  zvi.  příznaky,  zejména  kře- 
čovitými i  pravdivými  epileptickými  záchvaty. 
Těmito  příznaky  trpí  ve  Francii  výhradně  jen 
pijáci  absinthu,  bitteru  i  silice  pelyftkové,  ve 
Skotsku  a  v  Irsku  pijáci  alkoholů  obilných.  Ma- 
gnan  a  Labord  (Socičté  de  med.  publ.  Paris 
1807)  poukázali  k  tomu,  že  bouquet  ui^ívaný 
k  zhotovování  absinthu  obsahuje  salicylan  me- 
thylnatý,  kterým  autorové  jmenovaní  u  zvířat 
vyvolali  křeče.  Dále  poukázati  sluší  k  tomu, 
že  dnes  jest  příprava  alkoholů  k  vyrábění  li- 
kérů používaných  málo  pečlivá;  obsahujíf  ve- 
dle Škodných  přiboudlin  i  furfurol  či  alkohol 
furfurolový  (CjH^OJ,  kterýž,  jak  pokusně  zji- 
štěno u  zvířat,  celý  typ  epileptického  záchvatu 
vyvolati  dovede.  A  právě  i  tento  furfurol  na- 
lézá se  ve  mnohých  absinthech.  ch, 

Abstnihliim :  1)  Vbot.  viz  Artemisia.— 
a)  V  lékařství  Herba  A.  Sušených  listů  a 
květů  pelyňku  (Artemisia  absinthium)  užívá  se 
ode  dávna  za  léčivo.  Vyznačují  se  zvláštní 
silnou  vůní  a  nad  míru  hořkou  chutí.  Mimo 
látky  jiné  obsahují  *, — 2*0  aetherického  oleje 
barvy  zelené  a  indiíferentní  hořkou  hmotu 
absinthiin  (v.  t.).  Peč, 

Abslnthol,  jest  součást  pelyňkové  silice 
slouČenství  C,g//,^  O,  vroucí  při  195"  C.     Bhk, 

Abslnthové  dřuvo  z  rostliny  Caríssa 
Xylopicron  Dup.-Th.  na  ostrově  Reunionu. 
Sluje  též  hořké  dřavo  bourbonské.    Dc4, 


Abslfl  viz  Apsis. 

Absit  (z  lat  abesse)^  budiž  vzdáleno,  ne- 
budiž  toho.  Bůh  uchovej  1 

Abm6,  tak  sami  sebe  zovou  Abcházové. 

Absolon  viz  Absalom. 

Absolon  John,  malíř  angl.,  *  v  Londýně 
18 1 5.  Již  v  létech  chlapeckých  opatřoval  si  pro- 
středky životní  nejprve  jako  portraitista,  pak 
jako  malíř  divadelní.  R.  1837  zaslal  dva  obrazy 
olejové  brit.  institutu,  které  však  ostaly  ne- 
povšimnuty. A.  odebiál  se  do  Paříže,  kde  živil 
se  malířstvím  miniaturním.  R.  1842  obeslal 
výstavu  malířů  akvarelních  obrazem  Kazatel 
Wakefieldský-,  který  pro  svou  pravdivost  se 
líbil,  načež  vznikla  řada  obrazů  líčících  scén  v 
ze  života  lidu  moderního  a  illustrace  ke  spi- 
sům populárních  autorů  anglických,  jako :  Ry- 
bář (1845),  Spící  princ  Karel  Edward  (1846), 
Panna  Orlcanskd  (1850),  fírvní  noc  v  klášteře. 
Krtiny  (1856).  Olejový  obraz  jeho  Boulogne 
(1857),  vyznamenávající  se  komposicí,  charakte- 
ristikou, pravdivostí  a  humorem,  rozmnožen 
chromolithograíicky.  V  pozdějších  létech  konal 
A.  cesty  po  Svýcarech,  z  kteréžto  doby  po- 
chází scéna  z  Lazebníka  sevillského,  která  svědčí 
o  neobyčejné  technické  zručnosti  A-ově.  Obrazy 
A-ovy  vyznamenávají  se  přirozeným  pojímá- 
ním předmětu  líčeného,  skvělou  barvitostí,  ale 
na  újmu  jest  jim  nedostatek  hlubších  studií. 

Absolon  Lilienberg  Daniel,  naroz. 
v  Kéžmárku  uprostřed  XVII.  století.  Byl  dů- 
věrným přítelem  Emerícha  Tokolye  a  Heleny 
Zríůské.  R.  1674  poslal  jej  Tokoly  jako  svého 
vyslance  do  Varšavy  na  sněm  polský,  který 
zvolil  Jana  Sobieského  králem  polským.  Jeho 
pokusy,  získati  nově  zvoleného  krále  pro  zá- 
měry uherských  odbojníků,  selhaly.  R.  1677 
poslal  jej  Apaffy  s  tajným  poselstvím  do  Pa- 
říže. R.  1688  vydal  A.  hrad  Munkács  Leo- 
poldu I.,  načež  jmenován  byl  válečným  kom- 
missařem  a  později  vyslaneckým  tajemníkem 
pro  Švédsko.  Bbk, 

Absolon  z  Ledské,  rodina  vlády cká,  která 
mívala  za  znamení  erbovní  dvé  rohův  ozdo- 
bených na  štítě  i  jako  klenot.  (Viz  vyobr. 
č.  30.)  Větev  jich,  ChorynŠtí  z  Ledské. 
přeměnili  ozdoby  na  rozích  v  hady.  Prvotně 
seděli  na  tvrzi  Ledské  (u  Kostelce  n.  O.)  a 
první  známý  jich  předek  jest  Jan  Kuchyňka 
(1442 — 1451).  Jméno  potomka  jejich  A-a  (1496 
a  1502)  zobecnělo  v  rodu  tomto  tak,  že  se 
všichni  potom  až  do  vymření  A-y  jmenovali. 
Synové  neb  vnukové  A-ovi  Jan  starší  (f  1544^ 
a  Viktorin  (\  1528)  drželi  rozličná  zbo/í 
šosovní  při  Mýtě  a  též  Mezilesice,  Dobřinov 
a  Ježkovice,  což  všechno  potom  prodáno.  Jan 
starší  rozdělil  se  se  syny  Viktorinovými  r.  152S. 
obdržev  za  díl  Ledskou,  a  zůstavil  syny  Be- 
dřicha (1540 — 1556)  a  Václava,  z  nich/ 
byl  tento  r.  1565  pánem  na  Ledské.  Sestra 
jejich  Eliška  vdána  byla  za  Václava  Hostov- 
ského  z  VlČnova.  Potomek  Václavův  Adam 
prodal  Ledskou  r.  1587  Marjaně  Absolo- 
nové  z  Královic  a  obdržel  za  to  dvůr  do- 
bří no  vský.  Viktorin  dotčený  zůstavil  syny  M  i- 
kuláSe  (1528— 1563)  a  Jana  mladšího 
(152S),  kteří  obdrželi  při  rozdílu  se  strýcem 


Absólucé  —  Absblutismus. 


D3 


svým  ves  Uřinčvice,  Mikuláš  pak,  přečkav 
bratra  svého,  přikoupil  LiČno  a  Třebešov 
lý  jeho  Kateřina  z  Újezdce).  Zftstali  po  ném 
synové  A.  (1566—1586)  Viktorin  (1566)  a 
Jan  (1566— 1606,  ^  I.  Anna  Castlovna  z  Tum- 
nic,  2.  Johanka  z  Radce).  Jan  držel  naposled 


C.  30.  Znale  rodn  Atitolona  t  Lcdské. 


Úfinévice  sám  a  přikoupil  r.  1598  Hodéčfn.  Ze- 
mfel  před  r.  1607  bezdétek  a  zboží  jeho  vSechno 
spadlo  na  strýce  Mikuláfte  A-a  z  L.  Tento 
byl  syn  dotčené  Bifaijany  Absolonové  z  Krá- 
lovic, která  byla  koupila  r.  1585  HodéČin  a 
r.  1587  :Ledskou.  MikulᎠ maj^  potom  ve  své 
ruce  vSe  jroéni  rodinné  pustil  Úřinévice  vdově 
Johance  z  Radce  a  prodal  r.  1608  Hodéčfn 
a  r.  1612  Ledskou.  Učinil  tak,  poněvadž  byl, 
pokud  vědomo,  posledním  toho  hesla.    Sčk. 

AlMObUM  (z  lat)  zproStění,  propuštění: 
1)  Viz  Rozhřešení.  — 2)  A.  generální 
ti  vieobecná  (apoštolské  požehnání  umírají- 
cúdd)  jest  požehnání  spojené  d  plnomocnými 
odpQstky,  které  umírajícím  uděluje  papež  aneb 
knéz  od  něho  zplnomocněný.  Požehnání  to 
divaii  již  za  starodávna  papežové  obyčejné 
^kne  své  legáty  umírajícím  věřícím,  jmenovitě 
tém,  kteří  o  církev  byli  zasloužilí.  Později 
2plnomocftovali  k  tomu  biskupy,  když  za  to 
iádali,  ale  vždy  jen  na  tři  roky  a  s  podmín- 
1^00,  že  je  budou  udělovati  sami  neb  skrze 
svétíci  biskupy  své;  jediné  v  nutné  potřebě, 
pro  dobu  noční  a  vždy  pro  každý  jednotlivý 
pfipad  zvUšf  mohli  tu  moc  přenésti  na  někte- 
rého kněze.  R.  1747  ustanovil  Benedikt  XIV. 
v  konst  >Pia  Mater*,  že  každý  biskup,  žádá-li 
z^  to,  mfiže  na  celou  dobu  svého  úřadování 
obdržeti  moc  udělovati  a-ci,  že  tu  moc  může 
pfenésti  na  kterékoli  světské  neb  řeholní  kněze, 
i  ie  moc  ta  byvši  jednou  udělena  nepřestává 
^mrtí  papeže,  kter^  ji  udělil,  ani  smrtí  bisku- 
pa který  ji  na  některého  kněze  přenesl.  Nyní 
Qostává  každý  biskup  plnomocenství  to  hned 
pH  nastupování  svého  úřadu  a  určuje  také 
jjoed  kněze,  na  které  je  přenáší.  V  našich 
ai^césich  udělují  biskupové  plnomocenství  to 
Jl^m  oprávněným  zpovědníkům  své  diécése. 
^crálni  a.  uděluje   se  všem  těžce  nemoc- 


ným údflm  církve,  kterým  mflže  uděliti  se 
svátostné  rozhřešení  a  poslední  pomazání.  Aby 
však  nemocný  plnomocných  odpustkfi  vskutku 
nabyl,  žádá  církev,  aby  byl  ve  stavu  milosti 
(a  proto  má  dříve  řádně  se  zpovídati  a  nejsv. 
svátost  oltářní  přijati,  aneb,  nemftže-li  to  jiŽ, 
dokonale  svých  hříchů  litovati),  alespoA  ve 
svém  nitru  jméno  Ježíš  nábožné  vzýval,  ne- 
snáze a  bolesti  trpělivě  snášel  jakožto  pokání 
za  minulý  život  a  byl  hotov  oddaně  vše  při- 
jati, co  se  Bohu  bude  líbiti.  —  3)  A.  nad 
mrtvolou  neb  nad  tumbou  jest  prostřed- 
nická  modlitba,  kterou  kněz  stoje  u  nohou 
mrtvoly  neb  mezi  oltářem  a  tumbou  koná  za 
zemřelého,  aby  Bůh  mu  odpustil  a  jej  do  slávy 
věčné  přijal,  při  Čemž  rakev  neb  tumbu  kropí 
svěcenou  vodou  a  ji  okuřuje.  Sa. 

Absolutlo  all  ImrtUitl*  (l^^)*  propu- 
štění z  instance,  osvobození  pro  nedostateč- 
nost dftkazu,  znamená  v  řízení  trestním  způsob 
ukoťkčehí  proceisu,  kterým  obžalovaný  ani  se 
neodsuzuje  ani  zúplna  neosvobozuje,  poněvadž 
sice  nebyl  proveden  úplný  (ve  smyslu  zákonné 
theoríe  průvodní)  důkaz  viny,  ale  také  nebyly 
vyvráceny  všecky  příčiny  podezření  proti  němu 
svědčící.  A.  a.  I.  dospěla  plného  svého  rozvoje 
v  obecnoprávním  processu  inkvisiČním  jakožto 
konečná  důslednost  zákonné  theoríe  průvodní. 
Hlavní  její  význam  jest  ten,  že  řízení  proti 
tak  osvobozenému  nepokládá  se  deíinitivně  za 
skončené,  ale  může  kdykoli  býti  obnoveno, 
jakmile  vyskytly  se  nové  důkazy  dřívějšího 
obvinění.  Namnoze  spojovány  s  tím  v  praxi 
nebo  zákonech  partikulárních  i  jinaké .  nepří- 
znivé účinky :  postavení  -pod  dozor  policejní, 
povinnost,  položiti  jistotu,  konfínace,  ba 
1  dokonce  zavření.  V  t.  zv.  reformovaných 
řádech  trestních  a.  a.  I.  po  příkladu  francouz- 
ském právem  byla  odstraněna;  nesrovnávat  se 
se  zásadou  obžalovací,  sám  pak  základ  její 
pominul  odstraněním  zákonné  theoríe  průvodní. 
Tak  stalo  se  i  v  rak.  ř.  tr.  z  r.  1850  (§.  288.). 
Ř.  tr.  z  r.  1853  (§.  287.)  přijal  sice  opět  formu 
rozsudku,  ktei^mž  » obžalovaný  osvobozuje  se 
od  obžaloby  pro  nedostatečnost  důkazů* ;  forma 
ta  však  byla  zrušena  zákonem  daným  dne  15. 
listop.  1867,  čís.  132.  ř.  z.  Na  tom  zůstalo 
i  v  nyn.  ř.  tr.  z  r.  1873,  kterýž  v  §.  259.  sta- 
noví, že  soud  má  vynésti  rozsudek  osvobo- 
zující, nalezl-li,  »že  není  prokázáno,  že  ob- 
žalovaný spáchal  skutek  za  vinu  mu  kladený*. 
Ostatně  viz  Rozsudek.  rch, 

Absolutloii,  forma  osvobozujícího  nálezu 
v  tr.  řízení  francouzském.  Srov.  ČI.  Acquit- 
t  e  m  e  n  t. 

Alisolutijnniui  (íslí.  od  absoivere  =  zpro- 
stiti, absolutus  =  prost).  Právo  státní  znaČÍ 
slovem  a.  způsob  vlády  v  tom  záležející,  že 
vladař,  vykonávaje  vůbec  moc  státní  a  zvláště 
moc  zákonodárnou,  není  vázán  souhlasem 
jiného  orgánu  ve  státě,  vládne  tedy  neobme- 
zeně,  pokud  neběží  o  závazky  mezinárodní. 
Můžeme  sobě  mysliti  a.  rovněž  tak  v  repu- 
blice jako  ve  státech,  kde  vladařem  jest  osoba 
jediná,  obyčejně  však  užívá  se  slova  a.  toliko 
v  monarchii,  kdež  pak  totožné  jest  s  vý- 
razem autokratie  (samovlády)  a  značí  pro- 


9  i 


Absc^utústé  —  Absolutní. 


ttvu  soustavy  monafchie  konstituční,  kte* 
ráž  záleží  v  tom,  že  vladař  ve  výkonech  vlád- 
ních omezen  jest  sněmy  buď  stavovskými 
neb  obesílanými  zastupitelstvem  lidu  veške- 
rého. Iv  monarchii  absolutní  jest  vladař  toliko 
orgánem  státu  jakožto  panujícího  subjektu, 
nikoliv  tímto  panujícím  subjektem  sa- 
mý m,  a  nen{  tedy  i  se  stanoviska  absolutního 
státu  správnou  veta  rétat  ďest  mot,  prý  Lud- 
víkem XIV.  v  zasedání  zákonodárného  sboru 
pronesená.  Vladař  absolutní  může  za  stát  vy- 
dávati zákony  nemaje  potřebí  svolení  zastu- 
pitelstva lidu;  jemu  přísluší  i  výkonná  moc 
ve  státč.  AvSak  z  pojmu  výkonné  moci  vy- 
plývá, že  tato  povždy  pohybovati  se  musí 
v  mezích  zákona  (v.  Administrace),  a  proto 
mylné  jest  domnění,  jako  by  absolutní  vladař 
nebyl  vázán  zákony  {princeps  legibus  solutus). 
Ovšem  může  vladař  zákony  ty  kdykoliv,  sám 
změniti;  dokud  však  toho  neučinil,  jest  i  on 
sám  zákonem  zavázán.  Přísným  šetřením  této 
zásady  liší  se  vláda  absolutní  od  despotie 
(tyrannidy),  kde  vladař  má  se  za  oprávněna 
panovati  libovolně  a  bez  ohledu  k  právním 
zásadám,  jím  samým  vytčeným.  Absolutní  mon- 
archie udržela  se  v  Evropě  toliko  v  Rusku 
a  v  Turecku,  v  říši  této  i  přes  vyhlášení 
ústavy  ze  dne  23.  pros.  1876.  P!(k» 

Absolutlsté,  obhájcové  absolutismu.  Jimi 
byli  ve  Francii  t.  zv.  legisté  (znalci  římského 
práva),  kteří  chtěli  monarchii  zjednati  základy 
dávného  císařství  římského.  Přk, 

Absolutné  neurčité  a  absolutné  u- 
rčlté  sasby  trestní  viz  Sazby  trestní. 
Absolutné  nezpůsobilý   prostředek 

viz  Nezpůsobilý  prostředek. 

Absolutní  (z  lat.)  jakožto  protiva  vztaži- 
tého,  podmíněného,  obmezeného,  závislého: 
prostý,  pouhý,  čistý,  o  sobě  vzatý,  s  jiným 
nesrovnávaný,  samostatný,  samosvojný,  do- 
vršený, svrchovaný,  dokonaný  a  dokonalý. 
Slova  toho  hojně  v  životě  a  téměř  ve  všech 
naukách  se  užívá,  smyslem  více  méně  odstí- 
něným. V  m  a  thematice  znamená  číslo  a. 
prosté,  nikterak  nepojmenované,  jakožto  od- 
pověď na  otázku  >kolikrát«;  ale  slují  a-mi  také 
veličiny,  které  něco  v  přírodě  trvajícího  vy- 
jadřují a  tedy  stálé  jsou  neb  námi  za  stálé  se 
pokládají,  na  př.  rovnomocniny  chemické.  Hyb 
bodu  v  neobmezeném  prostoře,  k  žádnému 
druhému  bodu  nevztahovaný,  o  sobě  pojatý, 
nazývají  v  mechanice  hybem  a-m,  proti  ně- 
muž stojí  hyb  vztažitý  čili  relativní;  rovněž 
má  se  při  slově  klid.  Hyb  i  klid  ve  světě  zkus- 
ném,  námi  vnímaný,  jest  ovšem  relativní.  Ve 
fysice  a.  váha,  prostá,  bez  ohledu  k  objemu 
těla  čili  nesrovnaná  s  váhou  těla  jiného  (na 
př.  vody)  stejného  objemu;  v  opačném  pří- 
padě vzniká  váha  specifická  čili  poměrná;  a. 
pevnota,  tvrdost  aj.  —  V  logice  soud  vše- 
obecný, nepodmíněný  a  nutný,  jakož  i  zásady, 
které  důkazu  nevymáhají,  a-mi  slují;  a.  jistotou 
pak  jistota  nejvyššího  stupně.  Dále  se  vysky- 
tuje výraz  a.  klad  (posice)  něčeho,  nezávislý 
na  tom,  zda  si  jej  v  myšlení  svém  provádíme, 
totiž  bytí  v  protivě  k  pouhé  myšlénce  o  bytí, 
tedy  klad  prosty,  bez  podmínky,  zvaný  též 


soud  thetický.    V  afcsthcliiift  •mlíwhnff .  a  «4m 

posuzování,  které  jen  jednoduchým  p^Mmétem 
daným  se  určuje  nehledíc  k  ničemu  vedlej- 
šímu; o  a.  kráse,  o  samosvojném  jádře  uměny 
(na  př.  hudb^,  o  a.  hudbě)  bez  ohledu,  zda  se 
k  něčemu  jmému  hodí  a  odtud  své  hodnoty 
nabývá;  o  ethickém  odhadování  a-m,  o  ta- 
kovémž  dobru  proti  relativnímu  (užitku  na 
př.),  jakož  i  o  mravouce  a.,  jež  zakládá  se  na 
odhadech  nepodmíněných,  určujících  samo- 
statnou hodnotu  vůle.  Dále  vyskytuje  se  slovo 
to  v  názvosloví  mluvnickém  (a.  časy  a 
pády),  ve  spolko-  a  státovědném  (a.  totiž  nad- 
poloviční většina  členů  neb  hlasů,  a.  či  ne- 
obmezená  monarchie),  v  právnickém  i  trest 
ním  (a.  zločin,  a.  theorie  trestní  proti  relativ- 
ním či  akcessorním  naukám),  a  v  Četných  od- 
vozeninách ještě  jinde  se  hlásí  (absoluce, 
absolutorium,  absolutismus). 

Všechny  zjevy  a  děje,  které  nám  ve  zku- 
šenosti dány  jsou,  závisí  na  množství  pod- 
mínek, jsou  tedy  něco  relativního:  duha,  zemr- 
třesení,  kámen,  bylina,  zvíře,  dům,  mé  sebe- 
vědomí, člověk,  země,  slunce,  hvězda,  všechno 
to  má  své  podmínky,  které  zase  na  jiných 
podmínkách  závisí,  tak  že  všude  setkáváme 
se  jen  s  věcmi  podmíněnými.  Ale  postupující 
myšlení  nás  nutí,  abychom  zkušenost  přestou- 
pili a  něčeho  a-ho  se  domyslili.  Žijeme  v  sa- 
mých relacích,  ale  relacím  těm  podkládáme 
absolutno,  poslední  zdroj  všeho  měnlivého, 
podstatu  světa,  již  myšlení  všelijakými  způ- 
soby určiti  hledělo.  Tak  na  příklad  materia- 
lismus za  podstatu  světa  klade  hmotu;  ta  jest 
mu  věčnou,  nevznikající  a  nehynoucí,  nezá- 
vislou na  jiné  podstatě,  nositelkou  všeho  sku 
tečného,  bytostí^  nepodmíněnou,  absolutnem. 
Místo  slova  »hmota<  položme  jiná,  sílu,  ideu 
či  rozum,  vůli,  fantasii,  bezvědomo. 
i  obdržíme  celou  řadu  podobných  pokusův. 
Dodají-li  se  přívlastky  duchové  v  plném  smy- 
sle, osobnost,  vlastnosti  ethické,  jest  absolutno 
Bůh,  bytost  nejsvrchovanější. 

Při  pochode  poznávacím  lišíme  dvě  stránk\\ 
totiž  člověka  poznávajícího  čili  subjekt  po- 
znání a  věc  poznávanou  Čili  objekt  poznání, 
myšlénku  a  předmět.  Pojímá-li  se  pravda  ja 
kožto  souhlas  mezi  myšlénkou  a  předmětem, 
pak,  čím  více  jedno  s  druhým  souhlasí,  tím 
dokonalejší  jest  poznání,  a  nejdokonalejším  by 
bylo,  kdyby  nastala  úplná  shoda  a  obě  stránky 
splynuly  v  jedno,  i  vzniklo  by  poznání  a.  Ta- 
kovou jednotu  shledal  Fichte  v  a-ím  Já  (sub- 
jekt-objekt),  Schelling  v  tvůrčím  umění,  Heg:el 
ve  filosofickém  vědění.  Od  těchto  myslitel  a 
užívání  slova  a.  se  rozmohlo,  a  výměr,  co 
absolutno  jest,  bére  na  sebe  rozličné  tvar>\ 
jakožto  jednota  subjektu  i  objektu,  nebo  stej- 
nost ideálního  a  reálního,  nebo  totožnost  my- 
šlénky a  předmětu  (mysliti  a  býti  jedno  jsou, 
Denken  zz  Sein;  filosofie  identity  čili  totož- 
nosti). A  tak  se  konečně  filosofie  vyměřovala 
jakožto  věda  absolutna,  neb  věda  o  absolutnu, 
věda  rozumu  sama  sebe  pojímajícího,  v  čemž 
rozum  poznán  a  položen  za  absolutno.  l'u 
bylo  by  poznání  samo  a-ím,  vrcholíc  ve  sta- 
rém ideále  vědy,  látkou  i  formou  dokonanč 


Absolutní  —  Absolvovali. 


95 


by]o  by  a.  védění  a  spolu  věděni  o  abso- 
lutnu, jakožto  nejvyfiši  pomyslný  cíl  filosofie, 
o  néjž  ovšem  lidstvo  se  mamě  pokouší. 

Za  příčinou  smělých  pokusfiv  těchto  a  ne- 
zdaru jim  v  zápětí  jdoucího  strhl  se  proti  vý- 
razu tomu  odpor,  jenž  opět  se  své  strany  pře- 
kročil pravý  střed.  I  byli  by  jej  nejraději  Šma- 
hem  vyloučili  z  řeči  vůbec  a  z  filosofie  zvlášf. 
Sméry,  které  o  to  usilovaly,  sluší  zahrnouti 
jménem  relativistické  (relativismus  v  útva- 
rech nejrůznějších).  Vytkly  také  zajisté  mno- 
hoa  pravdu,  ale  proti  hlavním  větám  jejích : 
>iny  absolutno  nepoznáváme,  tedy  žádného 
není',  vtírají  se  vážné  námitky.  Budiž,  že 
v  relacích  žijeme  a  jen  je  poznávati  můžeme: 
pojmu  absolutna  nutně  docházíme  myšlením, 
tak  že  se  «relativnf  • —  absolutní*  stávají  zrovna 
pojmy  souvztažnými.  Bez  tohoto  bychom  ani 
nepojímali  onoho,  a  mluvíme-li  o  relacích,  před- 
pokládáme absolutno.  Můžeme  i  největší  váhu 
na  to  položiti,  že  jeho  nepoznáváme,  ano  vy- 
tknouti absolutno  i  rysem',  že  jest  nepozna- 
telno:  tím  ještě  absolutno  není  popřeno.  — 
Avskutku  relativismus  ve  svých  hlouběji  speku- 
lujících zástupcích  dochází  k  těmto  koncům 
a  k  poslednímu  výměru  absolutna  jakožto  ne- 
poznáte! ného.  Ani  nejhrdější  rozkvět  věd  spe- 
ciálních nevyrve  pojem  tento  z  ducha  lidského, 
ba  čím  hrdější  onen  rozkvět,  tím  více  ukazo- 
^■ati  bude  nezbytnost  pojmu  toho.  Sebe  větší 
rozmnožení  poznatků  v  bude  vždy  jen  konečné 
proti  neskončenu  naší  nevědomosti  a  neob- 
sáhne celku,  neboť  podlé  přiznání  nejzname- 
nitéjiích  relativistů  samých  ani  pak  nepozna- 
iclného  neubude.  I  přicházejí  takto  k  zápor- 
nému pojmu  o  a-ím.  Filosofie  kritická  přiznává 
tc  sice  k  nemožnosti,  poznati  je  zkoumáním 
a  spekulací,  ale  nepopírá  ho.  Odtud  se  otázka 
ta  stýká  s  jinými,  zejména  s  otázkou  o  trans- 
tendenci,  s  otázkou  věcí  o  sobě  a  s  otázkou 
náboženskou.  Že  ani  z  mluvy  samé,  ani  z  názvo- 
síoví  speciálních  véd  výraz  onen  nevymizí^ 
lze  piedpověděti.  Dd. 

2)  A.  jakožto  pojem  ch  e  m  i  c  k  ý.  O ,  slou- 
čeninách chemických  předpokládáme  vůbec, 
ze  se  vyskytují  v  jakosti  co  možná  nejčistší; 
íiéktcré  technické  produkty  bývají  však  směs- 
nii  dvou  aneb  více  látek,  z  nichž  jediná  má 
cenu.  Jeli  tato  prostočista,  slově  látka  a.  Aether 
prodajný  na  př.  jest  směsí  aetheru  ethylnatého, 
alkoholu  a  vody;  zbaven-li  těchto  posledních 
dvoa  pfimíšcnin,  slově  aetherem  a-m. 

AbflolatnL  Hesla  složená,  pomocí  tohoto 
jména  přídavného  utvořená  a  zde  scházející, 
dlužno  hledati  při  jejich  jménech  podstat- 
ných. 

.  AlMolttiDi  hiAo  (čili  prosté) :  1)  Jest  číslo 
přirozené  řady  čísel  i,  2,  3, ...,  ^,  ...,*,.. .; 
'^ií  se  od  algebraického  Čísla  tím,  že  toto  má 
znamínko  -f-  neb  — ,  kdežto  a.  6.  nemá  žád- 
ného znaménka,  udávajíc  prostě  počet  jed- 
^ptck.  Řý,  —  2)  A.  6.  slově  v  chronologii 
Císk),  jež  udává,  o  kolik  roků  epocha  jedné 
*«7  od  epochy  nějaké  dřívější  aery  vzdálena 

Alisoliitlii  sreosLOtrla  viz  Pan  geo- 
metrie. 


Absolntni  hotoota  al|:ebrafckého  6ísla 
jest  číslo,  které  udává  počet  jeho  jednotek  ne- 
hledíc na  znameilí,  t.  j.  jsou-li  to  jednotky 
kladné  Či  záporné.  Na  př.  při  čfelech  -fa.  ^—a 
jest  a.  h.  táž,  tottž  prosté  číslo  a,         Ř)\ 

AiMMftBi&i  Ikndba,  hudba  o  sobě,  napro- 
stá, beze  vztahů  k  ostatním  uměnám,  zejména 
tedy  ne  komponovaná  na  slova.  V  užším  smy- 
slu v  moderním  názvosloví,  co  hudba  jediné 
naprostými  hudebními  představami  vznikající 
a  se  zabývající,  jest  a.  h.  protiva  hudby  pro- 
grammcvé,  která  vzniká  z  určitých  básnických 
představ.  Chv, 

Absolutní  obyvatelstvo,  součet  lidí 
v  jistém  území  obývajících  bez  všelikého 
vztahu  k  jiným  okolnostem,  zvláště  k  tako- 
vým, na  kterých  závisí  velikost  obyvatelstva, 
na  př.  k  území,  v  kterémž  obyvatelstvo  pře- 
bývá, č— /. 

Absolntni  tbeorie  trestní  jsou  theorie 
trestní,  které  odvozují  trest  z  podstaty  zlo- 
činu, tedy  jako  nutný  jeho  následek.  Není  však 
vyloučeno,  aby  i  dle  a.  th.  t  směřoval  trest  k  do- 
sažení nějakého  účelu.  Jakožto  synonyma  užívá 
se  pro  a.  th.  t.  také  výrazu  theorie  spra- 
vedlnosti, kteréžto  označení  však  jest  méně 
správné,  jelikož  i  relativní  theorie  trestní  stojí 
z  Části  na  půdě  spravedlnosti.  Č — /. 

Absolatorinm  (lat.)  jest  vůbec  úřední 
listina  prokazující,  že  osoba,  ke  které  průkaz 
se  táhne,  řádně  vykonala  povinnosti  postave- 
ním svým  po  jistou  dobu  jí  ukládané,  a  že 
z  dalších  závazků  k  onomu  postavení  směřu- 
jících se  propouští.  A.  jest  tedy  tolik  jako  vy- 
svědČení  propouštěcí,  hledíc  k  dočasným 
závazkům,  nebo  jako  vysvědčení  odchodné 
ve  příčině  postavení,  které  kdo  úředně  opou- 
ští.   Ve  zvláštních  pak   případech  znamená: 

1)  Na  universitách  rakouských  rozeznává  se 
a.  a  vysvědčení  na  odchodnou  n.  univer- 
sitní. A.  vydává  se  jenom  právníkům  po  skon- 
čených studiích,  když  veškeré  přednášky  stu- 
dijním řádem  předepsané  navštěvovali.  Vy- 
svědčení na  odchodnou  dává  se  studujícím 
ostatních  fakult  po  skončených  studiích  a 
pak  těm,  kteří  hodlají  odejíti  na  jinou  univer- 
situ.—  Na  rakouských  vysokých  školách  tech- 
nických vydává  se  a.  řádným  posluchačům, 
kteří  poslouchali  veškeré  předměty,  obsažené 
v  osnově  studií  některého   odboru.    Red,  — 

2)  A.,  listina,  kterouž  poručenský  soud  od- 
stupujícímu poručníkovi,  když  účty  jím  slo- 
žené správnými  nalezeny  byly,  potvrzuje,  že 
úřad  svůj  řádně  a  poctivě  spravoval  (§.  262. 
ob.  zákona  občan.).  Listina  nevylučuje  po- 
zdější opravy  pouhých  nedopatření  (§.  242.) 
a  nezprošťuje  poručníka  následků  podvodného, 
později  odkrytého  jednání.  ŠikL  —  3)  A.,  vy- 
proštění, uděluje  se  nejen  při  úřadech  státních, 
ale  také  od  sborů  samosprávných  a  od  kor- 
porací spravujících  nějaký  statek  osobám, 
které  povinny  jsou  z  nakládání  se  statkem 
tímto  účty  skládati. 

Absolvovati  (z  lat.),  zprostiti ;  odbyti  si 
na  př.  povinný  čas  studii;  absolvovaný 
gymnasista,  právník,  technik  atd.,  který  si 
studia  již  odbyl. 


Ví6 


Absorbce  —  Absorpce, 


Ataorboe  viz  Absorpce. 

Absorb«ntl*  (\aX.),  v  lék.  léky,  jimiž  plyny 
v  žaludku  A  ve  střevě  nahromaděné  bávají  po- 
hlcovány. Účinek  jich  jest  buď  Čisté  fysikálnf,  na 
př.  uhlí  dřevěného,  aneb  lučebný,  jaJco  u  magne- 
sie a  vápenné  vody,  kde  hydráty  kyselinu  uhli- 
čitou vižíce  v  uhličitany  se  mění  Neprávem 
k  a-itm  řáděny  bývají  aetherické  oleje,  aether  a 
pod.,  kteréž  neúčinkují  pohlcováním  plynfi,  ný- 
brž pAsobí  značnější  pohyb  střev  a  následkem 
jeho  plyny  se  odstraňují.  Obě  tyto  kategorie 
léků  shrnovánv  bývají  v  společný  pojem  léků 
karminativných.  Peč. 

Absorbovati  (z  lat.),  vssáti  do  sebe,  vstře- 
bati; přeneseně :  stráviti,  zaujati  (na  př.  čas); 
ve  smyslu  fysik,  pohlcovati.  Srv.  Absorpce. 

AbsOTpoo  (lat  absorhere  pohlcovati),  po- 
hlcování: 1)  A.  pKynfi  a  par  kapalina- 
mi a  hmotami  pevnými.  Je-li  hmota  ply- 
nem obklopena,  pohlcuje  jisté  množství  tohoto 
plynu  nejen  na  povrchu  svém,  ale  i  v  pórech 
svých.  Na  pohlcování  plynů  zakládá  se  vyrá 
béní  šumivých  nápojů.  Sodová  voda  jest  voda 
obyčejná,  kteráž  pohltila  značné  množství  ky- 
sličníku uhličitého.  I  litr  vody  pohlcuje  při 
i6*C.  a  při  libovolném  tlaku  vŽdy  i  litr  ky- 
sličníku uhličitého;  ježto  dle  zákona  Maríot- 
tova  (Boyle-ova)  při  dvoj-,  troj-,  čtyřnásob- 
ném atd.  tlaku  v  témž  prostoru  též  dvoj-,  troj-, 
Čtyřnásobné  atd.  množství  plynu  obsaženo  jest, 
vysvítá,  že  (nezmění-li  se  teplota)  váha  plynu 
pohlceného  nějakou  kapalinou  jest  v  přímém 
poměru  s  tlakem,  za  kterého  se  a.  stala  (zá- 
kon Henryho).  Naplníme-li  skleněnou  rourku 
nahoře  uzavřenou,  která  ponořena  jest  ote- 
vřeným koncem  do  rtuti,  plynným  Čpavkem, 
a  vpustíme-li  pak  nade  rtuf  do  rourky  trochu 
vody,  stoupá  ihned  rtuť  v  rource,  což  svědčí 
o  tom,  že  voda  plyn  pohltila.  Pohlcování  řídí 
se  povahou  kapaliny  a  plynu,  kteréž  na  sebe 
vzájemně  působí.  Jeden  objemový  díl  vody 
pohlcuje  při  15^  C  a  při  tlaku  760  mm  na  př. 
727  obj.  dílů  plynného  čpavku,  450  obj.  dílů 
chlorovodíku,  4^*5  obj.  dílů  kysličníku  siřiči- 
tého, 3  '/4  obj,  d.  sirovodíku,  i  obj.  díl  kyslič- 
níku uhličitého,  7,4  obj.  d.  kyslíku,  '/,o  obj. 
d.  dusíku;  i  obj.  díl  líhu  však  pohlcuje  3*2 obj. 
d.  kysličníku  uhličitého.  Čísla  tato,  vyznaču- 
jící, kolik  dílů  objemových  některého  plynu 
jeden  obj.  díl  kapaliny  pohlcuje,  nazýváme 
koefficienty  absorpčními.  Koefíicienty 
tyto  jsou  pro  touž  hmotu  a  rozličné  plyny, 
jakož  i  pro  rozličné  hmoty  a  týž  plyn  roz- 
dílný a  zcela  nezávislý  na  tom,  je-lí  v  dané 
hmotě  již  jiný  plyn  Čih  nic.  Ze  směsi  plynů 
pohlcuje  kapalina  tolik  každého  plynu  jednot- 
livého, kolik  jest  přiméfeno  tlaku  (partiálnímu 
tlaku),  jejž  by  měl  tento  píyn,  kdyby  tu  byl 
samojediný  (zákon  Daltonův).  Na  př.  kapalina 
nepohlcuje  nic  více  kysličníku  uhličitého,  i  kdy- ! 
by  byl  jiný  plyn,  na  př.  vzduch,  násilně  vtla- 
čen do  prostoru  nad  vodou,  naplněného  ky- 1 
sličníkem  uhličitým.  Vzduch  v  ovzduší  jest 
smíšen  z  21  obj.  dílů  kyslíku  se  79  obj.  díly 
dusíku;  kdyby  měly  oba  tyto  plyny  stejné 
koefficient)^  absorpční,  skládal  by  se  vzduch 
vodou  pohlcený  stejným  poměrem  z  obou.  Po-  j 


něvadž  však  jest  absorpční  koefficíent  kyslíku 
větší  než  dusíku,  obsahuje  vzduch  ve  vodě 
pohlcený  vjce  kyslíku  nežli  vzduch  v  ovzduší, 
totiž  357o  (místo  2i\)  a  65%  dusíku  (místo 
7^%).  Poměr  tento  jest  velmi  důležit  pro  vodní 
živočichy,  kteří  dýchají  žabrami  vzduch  ve 
vodě  obsažený.  Pohlcování  s  rostoucí  teplo- 
tou obyčejně  ubývá.  Na  př.  voda  pohlcuje  při 
o»C  1-8,  při  15*  C  I,  při  2o'C  o-gobj.  dílu 
kysličníku  uhličitého.  Žahřívá-li  se  tedy  kapa- 
lina, v  níž  jest  některý  plyn  pohlcen,  uniká 
čásf  jeho,  a  vatí-li  se  kapalina  taková,  uchá- 
zejí z  ní  většinou  všechny  plyny  v  ní  pohl- 
cené. Naopak  uniká  z  mnohých  kovů,  zejména 
ze  stříbra  a  mědi,  kteréž  v  tekutém  stavu  ky- 
slík pohltily,  tento  plyn,  jestliže  je  ochlazu- 
jeme, při  Čemž  rychle  unikající  plyn  částečky 
tekutého  kovu  kolkolem  rozmetává,  kterýžto 
úkaz  nazýváme  prskáním.  (Stříbro  prská, 
draslav^jíc.)  Též  pevné  kovy  pohlcují  plyny, 
a  podržují  je  uvnitř  sebe  (okkludují);  na 
př.  palladium,  kteréž  bylo  negativním  pólem 
galvanické  batterie,  pojímá  936kráte  tolik  vo- 
díku, kolik  samo  prostoru  zaujímá;  úkaz  tento 
slově  o  k  k  1  u  s  e.  Platina  a  železo  pohlcují,  roz- 
žhaveny jsouce,  vodík.  Železo,  též  obzvláště 
kysličník  uhelnatý,  a  plyny  ty  neucházejí  z  nich 
ani  při  obyčejné  teplotě.  Ostatně  zhušfují  všech- 
ny pevné  hmoty  na  svém  povrchu  plyny  je 
obklopující ;  povrch  každého  tělesa,  které  bylo 
nějakou  dobu  na  vzduchu  nebo  v  jiném  plynu, 
pokrývá  se  zhuštěným  plynem,  kterýž  přilnar 
vostí  se  ho  drží,  a  jen  zahříváním  nebo  pečli- 
vým čištěním  lihem,  vypáleným,  triplem,  uhel- 
ným práškem  atd.  odstraněn  býti  může.  Jeli- 
kož tento  zpOsob  a.,  kteráž  slově  též  ad- 
sorpce,  na  velikosti  povrchu  účinkující  hmoty 
závisí,  objevuje  se  obzvláště  u  veliké  míře  na 
pórovatých  hmotách,  na  př.  na  dřevěném  uhlí, 
poněvadž  má  vzhledem  k  objemu  svému  po- 
měrně velmi  mnoho  pórů  a  tím  i  veliký  po- 
vrch. Tak  pohlcuje  na  př.  zimostrázový  uhel, 
z  něhož  byl  pohlcený  vzduch  rozžhavením  vy- 
puzeq.  35kráte  tolik  kysličníku  uhličitého  a 
gokráte  tolik  plynného  čpavku,  kolik  objemu 
sám  zaujímá.  Poněvadž  pohlcený  plyn  se  zhu- 
Šfuje,  a  každým  zhuštěním  teplo  se  vyvinuje, 
nastává  zahřátí  i  při  a-ci,  dosahujíc  mnohdy 
i  žáru.  Tím  se  vysvětluje,  že  se  mnohdy  jemný 
uhelný  prášek,  na  hromadách  k  vyrábění  střel- 
ného prachu  připravený,  sám  sebou  vznécuje. 
Jemný  prášek  železný,  lučebně  připravený, 
který  se  prodává  v  lékárnách  za  lék,  pohlcuje, 
vysypeme-li  jej,  tolik  vzduchu,  že  se  sám  za- 
paluje a  shoří.  Hmoty,  mající  tuto  vlastnost, 
šlovou  pyrofory (samozápalné).  Proudí-li  vo- 
dík na  platinovou  houbu  (t.  j.  jemně  pórova- 
tou platinu,  již  žíháním  chloridu  platičito-amo- 
natého  dostáváme),  kteráž  ze  vzduchu  pohl- 
cený kyslík  v  pórech  svých  zhustila,  pohlcuje 
se  i  tento  plyn,  při  čemž  se  vyvinuje  tolik 
tepla,  že  se  platinová  houba  rozžhavuje,  a  vo- 
dík se  pak  zapaluje;  na  tom  zakládá  se  Do- 
bereinerovo  rozžehadlo.  Mnohé  hmoty 
mají  tu  vlastnost,  že  pohlcují  vodní  páry  ze 
vzduchu,  zhušfujíce  je  ve  vodu,  jako  na  př. 
zhuštěná  kysehna  sírová;  některé  pevné  hmo* 


Absorpce. 


97 


ty  se  tím  zvlhčujf  a  rozplývají,  jako  na  př. 
kuchyňská  sůl,  draslo,  chlorid  vápenatý.  Tě- 
lesa taková  šlovou  hygroskopická  (na- 
vihavá).  Z  pohlcování  vysvětlujeme  si  úkazy 
oaiátkáchhygroskopických;  na  př.  vlasy,  žíně, 
kostice,  střevové  struny,  dřevo  sáknou  do  sebe 
vodu  z  ^kěho  vzduchu  a  botnají.  Zakalování 
se  mnohých  studánek  před  deštěm  vysvětlu- 
jeme si  a-cí.  A.  spočívá  zajisté  v  tom,  že  zá- 
kladní částice  hmot  přitahují  částice  plynu, 
kteréž  jsou  jim  velmi  blízké  (viz  Mlhové 
obrazy).  Je-li  pohlcený  plyn  sloučeninou  dvou 
nebo  několika  plynných  prvkfl  (na  př.  Čpa- 
vek —  sloučenina  dusíku  a  vodíku),  jest  v  něm 
poměr  (dle  váhy  i  objemu)  jeho  součástek  (zde 
dusíku  a  vodíku)  pravé  takový,  ve  kterém  se 
tyto  prvky  slučují  (zde  3  obj.  díly  vodíku  a 

1  obj.  díl  dusíku  čili  3  jednotky  váhy  vodíku 
a  14  jednotek  váhy  dusíku).  Vzduch  jest  směs 
z  21  obj.  dílu  kyslíku  a  79  obj.  d.  dusíku  čili 
z  23  jednotek  váhy  kyslíku  a  77  jednotek  váhy 
doďku.  Pohlcováním  lze  rozeznati  sloučeninu 
od  Bméií. 

2)  A.  světla  (a  tepla  sálavého)  jest 
pohlcování  a  vssávání  světelných  (a  tepel- 
ných) paprsků  hmotami,  na  něž  dopaciají. 
Vchází-li  svazek  slunečních  paprsků  Štěrbinou 
do  zatemnělé  světnice  a  procházi-li  pak  hra- 
nolem skleněným,  vzniká  na  bílém  stínítku, 
jimi  paprsky  odchýlené  od  svého  směru  za- 
chycujeme, úplné  spektrum  (vidmo)>  t.  j. 
velmi  živé  zbarvený  pruh  světelný,  v  němž  se 
paprsky  Červené  nejméně  a  tialové  nejvíce  lá- 
mou, a  bazirv  takto  po  sobe  jdou :  červená, 
pomerančová,  žlutá,  zelená,  jasně  modrá,  tmavě 
n)«lrá  a  fialová.  Pokryjeme-li  štěrbinu  tmavo- 
modrým sUem,  zbudou  z  tohoto  spektra  pouze 
barvy  červená  a  pomerančová:  ostatní  barvy 
pak,  žlutá  až  i  fíková,  se  ztrácejí.  Červené  sklo 
propouští  ze  vdech  barevných  paprsků  v  bí- 
lém světle  obsažených  pouze  paprsky  červené 

2  pomerančové,  ostatní  pak  paprsky  p  o  h  1  - 
CQJe  Čili  absorbuje;  pro  né  jest  toto  sklo 
neprfihledným.  Sklo  toto  jest  jako  síto, 
i(teré  propoušti  paprsky  červené  a  pomeran- 
čové, ostatní  pak  zadržuje,  a  proto  objevuje 
X  nim  ve  zvláštním  odstínu  barvy  červené, 
^klé  z  paprsků  červených  a  pomerančových. 
^fi  jest  původ  barvy  skla  zeleného  nebo  mo- 
<^ébo;  propouštíf  totiž  skk>  zelené  obzvláště 
?*pnky  zelené,  sklo  modré  paprsky  modré, 
^^statni  pak  více  méné  úplně  pohlcuje.  Sklo 
o^íejné  zdá  se  býti  bezbarvým,  poněvadž 
propooltí  stejné  všechny  barevné  paprslcy  ob- 
sličné  ve  světle  bílém,  tak  že  prošlé  paprsky 
spo^vie  se  dávají  zase  světlo' bílé.  Dopadali 
^pďctnim  sluneční  na  Červený  papír,  zůstává, 
tako  pří  pokuse  se  sklem  červeným  pouze 
^  červená  ve  spektru  viditelnou.  Světelné 
paprsky,  dopadající  na  drsnou  plochu  papíru, 
vnikají  totiž,  dfíve  než  byly  nepravidelně  na 
^Sechoy  strany  odraženy,  pod  povrch  a  po- 
dojí se  zčásti  barvivem  papíru;  neboC  toto 
vysílá  zpět  pouze  paprsky  červené,  ostatní 
Pohkujic  Na  tomto  základě  snadno  si  téŽ  vy- 
světiqčme,  proč  jest  takový  papír  ve  světle 
bílém  Červený.  Zachytíme-li  spektrum  na  pa- 


píře  žlutém,  zeleném,  modrém  atd.,  pozná- 
me, že  každý  tento  papír  jiné  Části  spektra 
zatemňuje  nebo  zrušuje  a  obzvláště  onu  barvu 
neporušenu  nechává,  ve  které  se  sám  v  bí- 
léin  světle  jeví.  Bílý  papír  nepohlcuje  Žádné 
z  jednoduchých  barev  ve  světle  bílém  obsa- 
žených, nýbrž  všechny  stejnou  měrou  odráží, 
a  právě  proto  jeví  se  ve  světle  slunečním 
bílý.  Šedý  jest  povrch,  který  všechny  barevné 
druhy  světla  stejně  slabě  rozstiSkuje;  černá 
jest  hmota,  která,  jako  na  př.  saze,  všechny 
druhy  paprsků  pohlcuje.  Tímto  způsobem  lze 
vysvětliti  veškeru  rozmanitost  v  barvách  hmot 
(přirozené  barvy)  různým  pohlcováním 
světelných  paprsků  na  povrchu  hmot;  barva 
hmoty  jest  směs  všech  barevných  paprsků, 
které  po  odrážce  pohlcených  paprsků  barev- 
ných na  hmotě  se  odrážejí;  vzniká  tedy  ba- 
revnost hmot  subtrakcí  barevných  paprsků 
světelných  (Newton).  Z  toho  plyne  dále,  že 
ve  světle  procházejícím  a  nepravidelně  odra- 
ženém (rozstříknut^)  hmota  jen  takové  barvy 
nabyti  může,  která  jest  již  obsažena  ve  světle 
dopadajícím.  Aby  se  nám  červený  papír  zdá\ 
býti  červeným,  musí  býti  Červené  paprsky 
ve  světle,  jímž  se  papír  tento  osvětluje.  Na 
př.  hořící  svíčka  má  takovéto  paprsky;  osvě- 
tlujeme-Ii  však  Červený  papír  plamenem  liho- 
vým, v  němž  se  pálí  kuchyňská  sůl  (sodík),  a 
kterýž  pouze  žluté  světlo  vysílá,  zdá  se  býti 
papír  tento  Černým.  Při  tomto  jednoduchém 
světle  žlutém  nelze  vůbec  barev  rozeznávati ; 
rozeznáváme  pak  předměty  pouze  světlé  a  tma- 
vé. Obličeje  lidské  jsou  zsinalé,  a  obraz  pro- 
vedený v  nejživějších  barvách  jest  temným. 
Kdyby  bylo  slunce  žhoucí  koulí  par  sodiko- 
vých;  veškerá  příroda  by  na  se  oblékla  tako- 
výto jednotvárný  šat  příšerný;  protož  jest  po- 
třebí bílého  světla  slunečního,  v  němž  jsou 
světelné  paprsky  všech  barev  sloučeny,-  aby 
oko  naše  uzřelo  nesčetnou  rozmanitost  barev 
ve  světě.  Plameny  svíticího  plynu  a  svíček 
obsahují  sice  paprsky  všech  barev  spektra 
slunečního,  ale  v  jiném  poměru  smíšené;  žlu- 
tých paprsků  jest  v  nich  velmi  mnoho,  mo- 
drých a  fialových  poměrně  mnohem  méně  než 
ve  světle  slunečním,  a  proto  zdají  se  jmeno- 
vané plameny  u  porovnání  se  světlem  sluneč- 
ním býti  žlutými.  Tím  si  lze  vysvětliti  známý 
úkaz,  že  při  světle  svíčky  nebo  plynu  svíti- 
cího barvu  žlutou  s  bílou  zaměňujeme,  a  že 
jen  s  těží  rozeznáváme  Šaty  zelené  od  mo- 
drých. Látky  zelené  odrážejí  obzvláště  barvu 
iselenou  a  trochu  barvy  modré,  látky  modré 
vedle  barvy  zelené  obzvláště  modrou;  ježto 
však  jest  v  plameni  svíčky  jen  málo  paprsků 
modrých,  za  to  však  hojné  zelených,  musí  se 
nám  jeviti  obé  látky  více  nebo  méně  zele- 
nými. Spektrum  světla,  jež  prošlo  barevnou 
hmotou  nebo  od  ní  bylo  nepravidelně  odra- 
ženo (absorpční  spektrum),  nebývá  vždy 
tak  jednoduchým  jako  u  červeného  skla  nebo 
papíru;  mnohé  barevné  hmoty  vyhledávají  si 
jaksi  jednu  nebo  několik  částí  v  barevném 
spektru,  které  pohlcují,  kdežto  jiné  sousední 
nebo  mezi  nimi  ležící  Části  nezměněné  ne- 
chávají. Ve  spektru  objevuje  se  pak  větší  neb 


96 


Absorpce  plynů  —  Absorpční  princip  č.  systém. 


menSi  počet  Širokých  i  úzkých  proužků  ab- 
sorpčních, z  jichž  polohy  ve  spektru  určitě 
souditi  lze  na  tu  neb  onu  látku  (prvek)  a  od 
jiných  ji  rozeznávati  (viz  Spektrální  ana- 
lysa). Na  pf.  ve  spektru  světla  procházejí- 
cího zeleným  listem  rostlinným  spatřujeme 
černý  proužek  v  části  tmavočervené  (mezi 
čarami  Fraunhoferovými  B  sl  C);  tato  střední 
Červef^  pohlcuje  se  totiž  zelení  listu  (chloro- 
fyll),  nikoli  však  nejkrásnější  červeň  a  Čer- 
veň pomerančová.  Barvivo  krve  pohlcuje  fia- 
lový konec  spektra  a  vyvozuje  v  části  žluto- 
zelené (mezi  /)  a  £)  dva  temné  proužky  ab- 
sorpční, oddělené  světlým,  žlutozeleným  pro- 
storem ;  z  těchto  dvou  temných  proužkA  lze 
souditi  i  na  sebe  menší  množství  krve.  Zají- 
mavo  jest,  že  poznává  se  spektroskopem  otrá- 
vení kysličníkem  uhelnatým,  jelikož  krev  v  ta- 
kovémto případě  ukazuje  zvláštní  absorpční 
čáru,  neobjevující  se  v  krvi  normální.  V  mno- 
hých plynných  hmotách,  jako  na  př.  v  kyslič- 
níku dusičilém,  parách  jodových  a  j.  objevují 
se  ve  světle,  kteréž  jimi  bylo  prošlo,  hojné 
úzké,  tmavé  proužky  absorpční,  podobající  se 
čarám  Fraunhoferovým  ve  spektru  slu- 
nečním. Tyto  samy  nejsou  též  nic  jiného  než 
jemné  proužky,  vzniklé  a-cí,  nebof  plyny  a  páry, 
obsažené  v  atmosféře  sluneční,  pohlcují  ně- 
které paprsky  světelné,  vycházející  ze  žhavého 
jádra  slunečního.  Sodíkový  plamen,  o  němž 
jsme  se  svrchu  zmínili,  vysílá  jednoduché 
světlo  žluté,  kteréž  se  skleněným  hranolem 
již  nerozkládá,  nýbrž  pouze  odchyluje  a  svě- 
tlou žlutou  Čáru  na  onom  místě  způsobuje, 
kde  se  ve  spektru  slunečním  objevuje  tmavá 
Čára  D.  Prochází-li  pak  tímto  žlutým  plame- 
nem světlo  z  hmoty  do  bělá  rozžhavené  (na 
př.  světlo  Drumondské,  světlo  žhavého  plati- 
nového drátu  atd.),  a  vzniká-li  procházejícím 
světlem  spektrum,  objevuje  se  na  místě  žluté 
Čáry  čára  tmavá  ve  světlém,  jinak  nepřetrži- 
tém spektru;  páry  sodíku  ve  žlutéfn  plameni 
obsažené  propustily  totiž  všechny  druhy  světla, 
vyslané  ze  žhoucího  tělesa,  vyjma  ony  pa- 
prsky žluté,  které  samy  vydávají;  tyto  po- 
hlcují, pouze  pro  tyto  jsou  neprůhled- 
nými. Zákon  v  tomto  úkaze  se  jevící  platí 
obecně:  hmota  pohlcuje  právě  ty  druhy  pa- 
prsků, které  sama  vysílati  může,  čili  absorpční 
mohutnost  všech  hmot  pro  určitý  druh  pa- 
prsků jest  v  témž  poměru  s  jejich  mohutností 
sálací  pro  týž  druh  paprsků  při  stejné  teplotě 
(zákon  Kirchhoflfův).  Sy, 

Absorpce  plj^A  v  oboru  f  y  s  i  o  1  o  g.,  závi- 
slá dle  fvsikálních  zákonů  na  Částečném  tlaku 
plynu,  teplotě  pohlcující  tekutiny  a  absorpčním 
koefíicientu,  jest  velmi  ob  mezena,  týkajíc  se 
hlavně  dusíku  vzduchu,  jenž  nachází  se  v  krvi 
pohlcen  ve  množství  as  i-ó"/,  objemu.  Oba 
hlavní  plyny  krve.  kyslík  a  kyselina  uhličitá, 
nacházejí  se  v  krvi  v  množství  velmi  malém 
prosté  fysikálné  pohlceny,  jsouce  na  krev  pře- 
devším lučebně  vázány,  kyslík  haemoglobinem, 
barvivem  krevních  tělisek,  kyselina  uhličitá 
alkalíemi  krve.  (Viz  Dýchání.)  A.  p.  lymfou 
a  krví  dle  fysikálních  zákonů  děje  se  též  ve 
střevě,  any  plyny  zde  se  tvořící,  hlavně  uhlo- 


vodík a  sirovodík,  v  krev  přecházejí.  A.  výživ- 
ných látek  ve  střevě  viz  Resorpce.       Má. 

'  AlNMMrpoe  zmnln  záleží  v  zadržování  ži- 
vin a  ostatních  součástek  popelu  rostlinného, 
do  půdy  buď  hnojením,  buxf  větráním  přiby- 
lých, tak  že  do  zpodiny  snadno  dostati  se  ne- 
mohou. Nalejeme-li  na  př.  na  půdu  hlinitou, 
ve  větší   nálevce  se  nalézající,  roztoku  chlo- 
ridu draselnatého,  jenž  drží  v  litru  voďy  asi 
looo  mg  této  soli,  takové  množství,  že   nad- 
bytek z  nálevky  odkapává,  nedokážeme  v  od- 
kapanině  buď  žádného  draslíku  anebo  jen  ne- 
patrné podíly,  kdežto  chlor  lze  v  původním 
jeho  množství  zjistiti.  Je-li  půda  humosní,  jímá 
nejen  draslík,  nýbrž  i  určité  množství  chloru, 
t.  j.  určité  množství  původní  soli  nerozložené. 
Ve  příčině  zásad,  jež  veškeré  půdy  větSí  menší 
měrou  zadržují,  sluší  na  prvém  místé  jmeno- 
vati kysličník  draselnatý  a  ammoniak,  jež  bý- 
vají mocně  pohlcovány,  a  teprr  na  druhém 
místě  jsou:  kysličník  sodnatý,  vápenatý  a  ho- 
rečnatý. Z  kyselin  jsou  jím-iny  kyselina  fosfo- 
rečná   a    křemičitá  měrou    značnou,  kdežto 
kyselina  sírová  již  menší  silou  bývá  absorbo- 
vána a  kyselina  dssičná  a  chlorovodíková  bez- 
mála a-ci  ucházejí.  A  která  síla  jest  to  vAbec,    | 
jež  způsobuje  a-ci?   Ve  většině  případů,  t.  j. 
tam,  kde  sol  z  roztoku  pojatá  bývá  rozložena 
v  zásadu  a  kyselinu,  děje  se  pochod  lučebný,    | 
záležející   v  tom,  že  a)  absorbovaná  zásada    ! 
vstupujíc   v  nové  slouČenství  stává  se  nciéně 
rozpustnou,    kdežto  neabsorbovaná   kyselina,    I 
sloučivši  se  z  pravidla  se  zásadou  zastoupenou,    j 
tvoří  sůl  rozpustnou;  b)  absorbovaná  kyselina 
sloučí  se  s  jmou  cizí  zásadou  v  sůl  méné  roz- 
pustnou a  neabsorbovaná  zásada  s  jinou  ky- 
selinou v  sůl  rozpustnou ;  c)  i  zásada  i  kyse- 
lina mění  se  v  půdě  v  nové,  méně  rozpustné 
soli.    Chemická  a.  zásad  jest  podmíněna  pří- 
tomností t.  z  v.  zeolithů  nebo-li  rozložitelných 
křemičitanů,  v  půdách  humosnfch  též  přítom- 
ností solí  vápenatých ;  chemická  a.  kyselin  je 
závislá  na  přítomnosti  kysličníku  železitého, 
hlinitého,    vápenatého  a  horečnatého,  v    hu- 
mosních   půdách  téŽ  na    množství    humusu, 
který  ji  umenšuje.    Tato  vlastnost  zemin  jest 
velmi  důležitá,  nebof  pojišťuje  rostlinám  živiny, 
chráníc  je  před  úplným  svedením  do  zpodiny, 
rozděluje  je  stejnoměrně  v  půdě  a  upravuje 
hustotu  jejich  roztoků.  Známost  jejích  zákon  A 
jest    základem    přiměřeného    hnojení;    nebof 
víme-li,   jakým    změnám   zásady    a    kyseliny 
v  půdách  podléhají,  známe  i  soli  jejich^  z  nichž 
kořínky  rostlinné  musí  vybírati  svou   nerost- 
nou potravu.  ^žy'" 

AlMOTp&ii  priaolp  č.  ssnitém  ukládá 
při  trestáníkonkumijících  činů  trestních  onen 
trest,  který  vyměřuje  zákon  na  delikt  nejttíží. 
ve  kterém  zmizejí  tresty  deliktů  ostatních  (paena 
major  absorbet  minorem);  pouze,  je-li  sazba 
trestní,  nejtěžší  delikt  ohrožující,  relativné  urči- 
tá, zostřuje  se  trest  v  mezích  zákonné  sazby  za 
příčinou  konkurrence.  Zásada  tato  jest  vhodnou 
pouze  pro  konkurrenci  ideální,  v  ostatních  dH- 
padech  konkurrence  odporuje  však  hrubě  spra- 
vedlnosti, ponechávajíc  zločiny  konkurrujici 
mimo  zločin  nejtěžší  bez  potrestání. 


Absorpční  spektrum  —  Abstraktní. 


99 


Abaorptai  spektrum  viz  Spektrální 
analysa. 

AlMorptioaMítr  (lat.)  jest  přístroj,  jímž 
inéHme  pohlcováni  plynů  tekutinami.  Nej- 
pohodlnéjSi  jest  a.  Bunsenův,  jenŽ  chová 
v  pouzdfe  skleněném  dobře  upevněnou  tru- 
bici, opatřenou  millimetrovým  dlělením.  Do  ní 
vpustíme  nade  rtutí  čistý,  suchý  plyn,  jejž 
podlé  pravidel  gasometrických  změříme.  Pak 
nade  rtuf  vpustíme  zkusnou  tekutinu,  jejíž 
oojem  ihned  změříme,  a  pilně  třepajíce  za- 
znamenáváme ubývání  objemu  plynného.  Při- 
strojem  tím  zkoufen  byl  nejprve  zákon  ab- 
!^oq>Ční  Henryův  a  Daltonův,  načeŽ  Bunsen 
užil  ho  ku  provádéni  analys  plynných  směsí. 
Každý  plyn  totiž  podlé  individuální  své  mo- 
hutnosti absorpční  jest  zná^^  i  možno  řadou 
rovnic  sestaviti  poměr  mezi  absorpcí  pozoro- 
vanou, absorpčními  koěfíicienty  plynů  a  jich 
objemy.  Z  rovnic  těch  vypočteme,  v  jakých 
objemech  jedno*livé  plyny  ve  směsi  se  na- 
cházejí. Rn, 

AlMVOth  (Abtsroth),  ves  v  Čechách,  72  d. 
720  obyv.  něm.  (1880),  hejtm.  Cheb,  okr.  Vild- 
^tdn  {2*/^  hod.  sv.),  obec  A.,  fara  Schónbach. 
Atatanatl*  (lat),  léky  čisticí,  zejména 
mýdelné,  jSi  v  roztocích  slouží  k  odstranění 
nečistoty  na  těle.  Peč, 

AlMtartlim  viz  Assisterium. 
AhmtbUOĚiom  (z  lat),:   1)  Zdrželivost, 
na  př.  zdržování  se    masitých  pokrmů  v  u- 
rčité  době;   viz  Půst    Rtd.  —  2)  A.  V  ži- 
votě politickém  mluví  se  o  a-ci  tenkráte, 
když  lid  pro  kteroukoliv  příčinu  se  zdržuje 
spolupůsobeni  v  záležitostech  veřejných,  jemu 
ústavou  vyhrazeného.  To  může  se  státi  způ- 
sobem   dvojím:    budto  tím,   že  voličové  vů- 
bec se   nedostaví  k  osudí   volebnímu,    nebo 
tun,  že  volení  zástupcové  se  zdráhají  zaujati 
svá  místa   ve  sborech   zákonodárných    nebo 
samosprávných.  Prvnějfií  způsob  jeví  se  ovSem 
býti  důslednějším  provedením  idee,  kteráž  a-ci 
jest  základem,  avšak   povede  k  cíli  jen  ten- 
kráte, není-li  tu  vůbec  menšiny  voličů,  která 
by  s  a-cí  nesouhlasila,  aneb  je-li  aspoft  ústavou 
naznačen  určitý  (bud  absolutní  nebo  relativní) 
počet  voličů,  který  k  volbě  musí  se  dostaviti, 
má-li  tato  býti  platnou.    A.  náleží  mezí  pro- 
středky passivního  odporu  a  jeví  se  býti 
oprávněnou  jen   tenkráte,  když   se   důvodem 
popírá  právní  základ  instituce,  kteréž  se  lid 
$vou  a-cí  vzdaluje.  P^k, 

AlMttB0at  (z  lat.),  kdo  se  zdržuje,  postí. 
AtattaMlitos  viz  Priscillíanisté. 
AlwttllMldi  bM&eHolum  Oat.).  Podlé  civil- 
ního římského  práva  děti  zůstavitelovy,  které 
y  době,  kdy  umřel,  byly  pod  jeho  otcovskou 
moci,  nabývají  otcova  dědictví  bezprostředné 
iipso  jure)  beze  své  vůle  nebo  vědomí  svého. 
Dédicové  takoví  nazývají  se  v  římském  právě 
heredes  necessarii  (dědicové  nutní).  Praetor- 
ským  právem  však  bylo  dětem  propůjčeno 
ft*  b.,  t  j.  dobrodiní,  že  smějí  se  dědictví 
otcova  zdržeti.  Rakouské  právo  nezná  dědiců 
nutných  a  proto  nepřijalo  a.  b.  /V. 

AlMtEMtun  (lat.)  vlučbě  vylouženina  z  lé- 
čivých surovin,  vysušená  s  mléčným  cukrem, 


jejíž  I  čásť  obsahuje  léčivé  hmoty  ze  2  částí 
drogy,  ze  které  jest  připravena.  Jest  to  název  pro 
dokonalejší,  rationálnější  a  účinnější  americká 
léčiva,  než  jsou  naše  extracta  sicca.  A.  Aco- 
nití  připravuje  se  na  příklad  takto:  100  částí 
roztlučené  hlízy  omějové  navlhčí  se  roztokem 
I  č.  kyseliny  vinné  v  40  č.  líhu.  Vlhká  směs 
vpraví  se  oo  perkolatoru  a  nalije  se  na  ni 
ještě  tolik  líhu,  až  plave  nad  pevnou  hmotou. 
Po  48hodinné  maceraci  nechá  se  za  přilévání 
líhu  do  perkolatoru  vylouženina  dolem  odka- 
pá tL  Prvních  S5  č.  vylouieniny  zachytí  se 
zvláště,  pozdější  odkapující  vylouženina  odpaří 
se  při  40*  —50*  C  na  15  č.,  smísí  se  s  prvními 
85  č.  vylouženiny  a  25  č.  utlučeného  mléč- 
ného cukru  na  ploché  misce,  směs  vysuší  se 
při  nejvýše  50*  C,  načež  přidá  se  na  váze  ještě 
tolik  mléčného  cukru,  aby  vše  obnášelo  50  č. 
Konečně  rozetře  se  směs  na  stejnotvámý 
jemný  prach.  50  částí  tohoto  a-a  rovná  se  co 
do  účinku  100  částem  Titber,  Aconiti,  i  jest 
to  pro  lékaře  výhodnější  léčivo  než  naše  Ex- 
tractum  Aconiti,  poněvadž  lékař  při  a-tech  je- 
jich poměr  k  rostlině  zná,  při  našich  extrak- 
tech posavadních  však  nikoliv.  Bhk, 

Abatraktni  (z  lat),  odtažený,  odtažitý. 
Když  od  předmětu  složeného  jednu  složku 
v  myšlénkách  oddělíme  a  ji  sobě  samostatnou 
představiti  hledíme:  povstane  pojem,  jenžto 
vzhledem  k  onomu  předmětu  sluje  a.  (notio 
ab^tracta).  Tak  »8trom<  jest  pojem  odtažený 
vzhledem  k  »zelenému  stromu«,  a  rovněž  tak 
»zeleA«.  Rozeznávati  tedy  složky  na  něčem, 
vytýkati  a  pojímati  některou  z  nich  o  sobě 
zvlášť,  jest  odtahovati  čili  abstrahovati. 
Slovem  »abstrakce«  značí  se  pak  bud  vý- 
kon sám,  tedy  odtahování  aneoo  výsledek 
jeho,  právě  pojem  odtažený  čili  odtaženina. 
Připojíme-Ii  však,  opačným  směrem  jdouce, 
k  pojmu  hotovému  složku  novou,  k  pojmu 
>strom<  na  příklad  znak  »zelený«,  určíme  jej 
blíže,  obmezíme  či  determinujeme  jej.  Pojem 
takto  povstalý,  totiž  pojem  determinovaný  má 
více  znakův,  i  představujeme  si  věc  tak,  jako 
by  znakové  tito  na  jednom  místě  byli  srostli, 
pročež  pojem  determinovaný  sluje  též  pojem 
srostlý  Čili  srostitý,  konkrétní,  srostli- 
na  {notio  concretá)  Tak  »zelený  strom*  rov- 
něž i  »lípa<  jsou  pojmy  srostité  vzhledem  ke 
»stromu«.  Patmo,  že  rozhodnutí,  zda  pojem 
jest  a.  nebo  konkrétní,  jest  něco  vztažitého. 
Týž  pojem  může  býti  a.  vztahem  k  jednomu, 
konkrétní  však  vztahem  k  druhému  pojmu; 
»strom<  jest  a.  vztahem  k  »lípě«,  konkrétní 
vztahem  k  »bylině«.  Věta  o  vztažitosti  této 
má  platnost  v  určitých  mezích,  pokud  odta- 
hováním postoupiti  lze  až  k  pojmům  jedno- 
duchým, určováním  pak  až  k  pojmům  jedi- 
nečným. Každý  pojem  tkví  někde  mezi  tě- 
mito dvěma  kraji,  jest  více  méně  a.,  či  jak 
Nci  lze,  abstraktnost  má  stupně. 

Jednotlivý  předmět  čili  jednotlivina,  ve 
zkušenosti  nám  se  zjevující,  jest  nejkonkrét- 
nější (tato  lípa).  Odtáhneme-li  z  celého  množ- 
ství jednotlivin  to,  co  na  nich  znamenáme 
společného,  tedy  podstatného,  obdržíme  po- 
jem   obecný  či   rodový   (generální),  obec- 


100 


Abstraktní. 


ninu,  z  jednotlivin  určitých,  na  příklad  nej- 
dříve obecný  pojem  »li'pa«,  —  pak  z  »lípy,  ja- 
bloně, buku,  jedle c  obdržíme  obecný  pojem 
» strom «,  pak  » bylinu*  atd.  I  lze  si  vysvětliti, 
proč  oba  názvy,  odtažený  a  obecný,  tak  se 
sblížily,  že  je  skoro  za  totožné  pokládají,  jako 
by  mezi  odtaženinou  a  obecninou,  pak  mezi 
srostlinou  a  jednotlivinou  nebylo  rozdtlu.V  mluv- 
nici však  ujal  a  ustálil  se  jmý  zpfisob;  onaf 
zove  odtaženými  jen  ty  pojmy,  které  vytý- 
kají nějakou  vlastnost  nebo  pouhý  vztah  přea- 
mětAv.  obyčejně  pomocí  jména  podstatného, 
na  příkaď  pilnost.  Dle  logiky  tedy,  jakmile 
pojem  jest  obecný,  jest  tím  samým  už  a. ;  dle 
mluvnice  naproti  tomu  týž  může  býti  i  kon- 
krétní, když  totiž  znamená  ne  vlastnost,  nýbrž 
předmět,  podstatu,  na  které  vlastnost  se  jeví. 
V  tomto  názvosloví  »zelenoBt«  byla  by  sice 
pojmem  a-m,  »strom«  však  pojmem  konkrét- 
ním, tak  že  lze  rozeznávati :  i.  konkrétní  jedno- 
tlivinu, na  př.  Sokrates;  2.  konkrétní  obec- 
ninu,  na  př.  strom;  3.  odtaženiny  vAbec,  na 
př.  vlastnost  neb  vztah.  Rozdíl  proti  lo- 
gice jest,  že  dle  ní  2.  třída  spadá  do  3.  třídy, 
že  »8trom<  jest  také  odtaženina. 

Tato  kolísavost  v  užívání  názvu  a.  trvá 
posud,  ale  neshody  odtud  plynoucí  z  části  od- 
čiAují  se  tím,  že  jest  aspoň  v  určité  meze  uza- 
vřena; neurčitost  totiž  ihned  zmizí,  vytkne-li 
se,  v  kterém  smysle,  v  logickém  nebo-li  v  mluv- 
nickém, názvu  onoho  užíváme. 

Slovesa  » abstrahovati*  užívalo  se  dříve  ja- 
kožto přechodného  s  akkusativem,  říkalo  se 
tedy:  abstrahovati  společné  znaky,  če- 
muž také  přiměřeno  bylo  užívání  participia 
odtud  vzešlého  (abstractus^  odtažený),  jakož 
i  psychologická  okolnost,  že  pozornost  sou- 
středlije  se  právě  na  znaky  společné,  tudy 
silněji  vynikající  (obrátiti  zřetel  k  nim,  při- 
hlížeti k  nim  Či  reflektovati  na  ně).  Od 
času  Kantova  ujalo  se  jiné  užívání:  abstra- 
hovati od  něčeho,  totiž  zřetel  odvrátiti 
od  znakAv  nestejných,  nehleděti  k  nim  (nýbrž 
k  společným),  jako  když  na  příklad  pravíme : 
»Při  obrazci  mathematickém  abstrahujeme  od 
jeho  barvy  a  přihlížíme  pouze  k  jeho  tvaru* 
a  p.  Ač  tento  způsob  mluvy  rozšířil  se  i  do 
jiných  jazykův,  a  my  též  bez  povšimnutí  ho 
pominouti  nesmíme,  nelze  si  tajiti,  že  změna 
ona  není  zvláště  výhodná. 

Zjednávání  pojmuv  a-ch  stará  psychologie 
připisovala  zvláštní  mohutnosti  duševní,  jeŽ 
uváděna  různými  názvy,  jako  rozum,  mohut- 
nost pojmotvorná,  mohutnost  myslící  (my- 
slivost) a  p. 

Nebylo  to  nic  jiného,  neŽli  že  se  ustano- 
vil souhrnný  název  pro  celé  množství  podob- 
ných úkazů  duševních,  pojem  tento  se  zvěč- 
nil a  učinil  silou,  zde  silou  odtaživou  či 
od  ta  živostí  {Abstractionsvermógen)y  jakoby 
tato  byla  částkou  duše  samé,  ano  přímo  zosob- 
nili ji,  jako  to  učinili  i  s  jinými  mohutnostmi 
(bsgesloví  v  psychologií).  Nová  psychologie 
Čelíc  proti  upříliSené  nauce  o  mohutnostech 
snaží  se,  aby  činnost  abstrahovací  převedla 
na  psychologické  zákony  a  vznik  i  vývoj  od- 
tažených pojmů  vysvětlila.  Práci  té  vCnována 


Jest  veliká  část  theoríe  psychologické ;  ze  vzá- 
jemného působení  představ  hledí  jako  jiné  úkazy 
vyvoditi  i  abstrakci.  Z  každého  názoru  zůstane 
v  duši  obraz,  a  setká-li  se  několik  obrazů  v  ně- 
čem sobě  podobných,  sešil  ují  se  stejné  složky 
jich.  objasňují  se  a  vynikají,  kdežto  Částky 
protivné  si  navzájem  překážejí  a  se  zatem- 
ňují; tak  znenáhla  povstane  obraz  povšechný 
(psychologisches  Gemeinbild)  čili  obrys,  který 
obsahuje  jednak  místa  vynikající,  jasnější,  jed- 
nak místa  temná,  v  pozadí  zapuzená.  Ale  roz- 
hraní mezi  nimi  jest  neurčité  a  kolísavé ;  před- 
stavy zatemněné  přece  stále  se  v  popředí  tlačí 
a  brzy  ta,  brzy  ona  k  jasnému  stupni  povznáší. 
Tak  z  názorů  lípy,  dubů,  javoru  .  . .  sešilová- 
ním  podobných  a  zatemňováním  protivných 
složek  povstává  povšechný  obraz,  ale  neurčitý 
a  kolísavý.  Této  kolísavosti  učiní  konec  přesné 
určení,  více  méně  úmyslné,  co  do  obrysu  se 
pojmouti  má  vylučujíc  vše  ostatní,  —  z  kolísa- 
vého obrysu  stane  se  pevný  pojem,  v  našem 
případě  »strom«,  při  kterémžto  slově  oby- 
vateli jiného  pásma  na  mysl  vtane  jiný  obrys, 
ale  úlohou  zůstane,  mysliti  si  jen  co  pojmem 
udáno  jest.  K  tomu  jest  potřeba  vyššího  vývoje 
duševního,  úmyslriého  řízení  činnosti  k  jedno  mu 
bodu,  a  proto  abstrakce  značí  jiný  stupeň  du- 
cha než  vnímání  nebo  čití  pouhé.  Abstndcci  ne- 
lze převésti  na  činnost  smyslů,  a  jestliže  Laro- 
miguiěre  (dle  Franckova  slov.,  str.  6«)  čidla  na- 
zval »stroji  k  abstrakci*,  má  výrok  jen  tolik 
pravdy  do  sebe,  že  smyslové  nám  dávají  látku, 
ná  níž  abstrakci  provádíme.  Zvfře  má  někdy 
stroj  mnohem  lepší  (sup  oko)  a  přece  neabstra- 
huje,  aspoň  ne  tak  dokonale  jako  člověk.  Otázka, 
pokud  zvířata  abstrahují,  splývá  s  otázkou,  zda 
mají  rozum  a  řeč,  tím  více,  Čím  spíše  jádrem 
rozumu  činí  se  abstrakce  a  tato  podmínkou  řeči. 
Z  toho  dále  lze  odpověděti  na  otázku,  kte- 
rak v  mysli  existují  všeobecné  pojmy.  Exi- 
stujíf  tam  jakožto  obrysy ;  nebof  pojem  vyslo- 
vuje pouhý  požadavek,  jemuž  vyhověti  máme. 
My  sami  na  sobě  žádáme,  odstraniti  zvlášt- 
nosti a  rozdíly,  a  r>'sy  společné  osamotiti,  aby- 
chom je  myslili  čistě.  Pojem  jest  logický  ideál, 
jemuž  se  blížíme;  zcela  ho  dosíci  nelze,  utlu- 
mené představy  vznášejí  se  kolem  prahu  vě- 
domí, reprodukce  všemi  směry  se  vzbouzejí 
a  překážejí  úplnému  uskutečnění  uloženého 
ideálu.  Je  musíme  stále  zapuzovati  a  pozor- 
nost jen  k  onomu  vzorci  obraceti,  což  žádá 
skutečné  práce  a  sílu  tráví.  Proto  a.  my- 
šlení jest  namáhavé ;  ale  za  to  zase  jediným 
pojmem  zahrnuje  celé  množství  předmětů  v 
jednotlivých,  a  co  o  pojmu  vytéii  samém,  má 
platnost  pro  tyto  všechny.  Pojem  jest  jakási 
poukázka  nebo  výzev,  co  si  mysliti  máme,  jest 
skratka  (abbreviatura)  a  poslrdní  výtěžek  něko- 
lika řad  představovacích.  Ppoto  nejpravěji  po- 
jem se  vydaří,  když  úmyslná  činnost  přistoupí 
k  oněm  dějům  duševním  i  nevědomky  probí- 
hajícím. I  lišíme  abstrakci  bezděčnou  (prosté 
psychologickou)  a  úmyslnou  (noetickou),  kte- 
rou podnikáme  za  účelem  pojmu  vědeckého. 
Tuhost  pojmu  takého  proti  živému,  totiž  měn- 
livému obrysu  jest  zvláštní  předností  jeho. 
Takými  pojmy  a-ími  mysliti   značí  vlohu  vě- 


Abstraktní. 


K>1 


dečkou.  Abstrakce  v  tomto  místé  vede  k  zjedno- 
dušení pojmA  i  problemfi,  a  jen  takové  možná 
rozřešiti,  ač  tnidno  jest  ony  odtahováním  zjed- 
nodu^né  pojmy  na  mysli  udržeti  a  váechny 
vedlejší,  nahodilé  a  měnlivé  pfíznaky  zahá- 
něti. Tak  v  aríthmetice  máme  čísla  a.  totiž  ne- 
pojmenovaná, zjednodušená  proti  ČislAm  po- 
jmenovaným, tedy  konkrétním,  a  oněmi  a-mi 
openjjeme,  vyhledáváme-li  zákony  čísel.  V  geo- 
metrii obrazec  též  jest  a.,  an  obsahuje  poa- 
hý  tvar  a  všechny  ostatní  pHměsky,  jakost 
povrchu,  barva,  tlouSfka  a  p.  zapuzeny  jsou. 
V  mechanice,  v  nauce  o  strojích,  první  pří- 
pady, které  řešiti  roflžeme,  jsou  nad  pomy- 
šlení zjednodušeny,  právě  rozhodnou  úmyslnou 
abstrakcí;  tak  na  příklad  zákon  o  rovnováze 
na  páce  má  platnost  jen  o  takové  páce,  která 
jest  pouhou,  tuhou  přímkou,  bez  váhy  a 
tloušfky,  a  jen  podstatné  znaky  z  konkrétních 
pák  obsahuje,  tedy  o  páce  a.,  již  také  zo- 
vou  mathematickou  neb  ideální  a  p. 

Z  připadft  zjednodušených,  ve  zkušenosti 
se  nezjevujících,  tedy  a-ch,  ale  rozřešených, 
osnujeme  pak  případy  složeoé  a  dovedeme 
rozfešiti  i  tyto;  kdo  porozuměl  oněm  několika 
jednoduchým  strojům,  prohlédne  i  nejsloži- 
téjáí.  Výpočet  dráhy  vrženého  těla  děje  se 
na  případě  a-m,  kdež  odpor  vzduchu,  objem 
i  tvar  těla,  úplně  se  zanedbává  a  jen  jediný 
"^éiký  bod  v  prostoře  vzduchoprázdnem  do 
počtu  bere;  ale  právě  proto  a  jen  tehdy  vý- 
počet se  zdaří  a  dá  přesný  a.  výtěžek,  účiny 
zanedbaných  oněch  Činitelů  teprve  v  zápětí 
<^  dodávají  jako  opravy  výtěžku  a-ho.  Rovněž 
tak  se  děje  a  dodatečně  opravuje  výpočet 
drah  nebeských.  Nejinak  v  naukách  nlosoíi- 
clc>ch:  logika  i  ethika  počínají  případy  ab- 
straktně jednoduchými,  ale  řeší  je  skutečně,  a 
tak  védy  vůbec  mají  zdárný  počátek  jen  tehdy, 
kdy/  jejich  základy  čili  elementy  jsou  prů- 
hledné a.  a  tudíž  řešitelné  případy,  obsahu- 
jící jen  hlavní  věc  každé  otázky.  Nemůžef 
duch  náš  přistoupiti  ku  případům  složitějším 
Rczli  přes  jednoduché,  a  tyto  mu  nejsou  dány 
ve  zkušenosti,  tyf  si  musí  opatřiti  odtahová- 
ním ze  zkušenosti.  Abstrakce  jest  tedy  počát- 
kem vědeckého  řešení,  jest  jedním  světlem 
^'tajemnou  dílnu  myslícího  ducha  našeho. 

Ve  které  nauce  zavedeno  řešení  případů 
s-ch,  tam  položen  základ  k  vědeckému  utvá- 
^nt  jejímu;  ale  spolu  patrno,  že  to  může  se 
díti  toÚko  na  případech  nejjednodušších,  které 
ve  zkušenosti  dáiiy  nejsou.  Adjektivum  se  pak 
přcnáiívá  s  látky,  kterou  ae  věda  obírá,  na  ni 
swnu ;  i  mluvíme  o  vědách  a-ch,  jako  jest  na 
příklad  mathematika,  logika  a  j.,  a  klademe  je 
proti  naukám,  které  obírají  se  celými  před- 
nicty  zkuspýmí  (konkrétními),  popisujíce,  lí- 
Cícc,  vypravujíce,  a  tedy  podobnou  metony- 
n«í  ony  samy  nazvány  jsou  konkrétními 
védamL 

Vysvítá  nyní,  proč  dvojsloví  »a.  a  kon- 
krétní t  v  tolikých  příležitostech  se  vyškytá, 
pří  čemž  také  mnoná  nedorozumění  vznikají 
a  spolu  odhadování  toho  či  onoho  členu  se 
,příroěšiiie.  Odtaleniny  bývejtež  nejen  subtilné, 
nýbrž,  kdy  vztah  ku   konkrétním  předmětům 


se  ztrácí,  i  přemrštěné,  mlhavé,  prázdné,  jedno- 
stranné, mrtvé  proti  živým  a  názorným  srost- 
Itnám:  to  vše  týká  se  jen  jednotlivých  pří- 
padů; avšak  abstrakce  sahá  dále  a  má  své 
stupně,  k  nimžto  zříti  jest,  tak  že  o  jakési  ab- 
solutní přednosti  konkrétních  výrazů  nemůže 
býti  řeči  a  každý  soud  o  abstraktnosti  jakožto 
vadí  s  velikou  výhradou  jen  připuštěn  býti 
může.  Je-li  představování  konkrétní  krásným, 
jest  vědecké  přesným  a  to^o  k  místu  přichází 
pojmy  a-mi.  Bez  útvarů  odtahováním  povsta- 
lých  nebylo  by  vědy. 

Abstrahovací  činnost  jako  jiné  činnosti  du- 
ševní znenáhla  se  vyvinuje  z  počátků  skrov- 
ných k  větší  a  větší  dokonalosti,  zajisté  však 
později  než  paměf  a  obrazivost.  Vychovatel 
má  pifíleŽitost,  stopovati  vývoj  tento,  jej  pod- 
porovati a  volným  postupem  vzdělávati,  po- 
něvadž jakož  ovšem  pojmy  a.  jsou  nezbytným 
prostředkem  všeh^  vědění,  tak  i  předčasné 
vpravování  jich  nemístné  ano  Škodlivé  jest. 
Neboť  čím  více  abstrahujeme,  tím  více  pojem 
vzdaluje  se  názoru,  a  tudíž  u  vyučování  hře- 
šiti se  může  proti  čelnému  vodítku  názornosti, 
jako  zase  na  druhé  straně  přílišné  a  nucené 
všeho  znázorňování  činí  prostředek  hlavní 
věcí,  v  pouhou  hříčku  a  přítěž  se  zvrhá  a 
postup  myšlénky  jen  zdržuje.  Když  pak  sku- 
tečná potřeba  pojmuv  a-ch  nastala,  musí  čin- 
nost rozumová  dobře  se  ohraditi  proti  pře- 
hmatům obrazivosti  a  každé  z  nich  pravou 
její  oblast  vyměřiti;  sice  nastane  bájení  na 
místě  myšlení,  a.  pojmy  se  zvécftují  a  zosob- 
ňují (mythologie  a  ideologie).  U  dítěte  mů- 
žeme stopovati  pojmy  a.,  kdy  ono  počíná  uží- 
vati slov,  totiž  mluviti.  Mluva  však  jest  úkon 
ducha  spolkového,  a  od  něho  tedy  jednotlivec 
přijímá  onu  podporu  všeho  odtahování,  tak  že 
abstrakce  a  mluva  jsou  v  neustálém  styku  nej- 
užším. Obrys  ustaluje  se  slovem,  ale  nikoli 
úplně,  tak  že  se  smysl  slova  po  malých  tro- 
škách pozměňuje ;  slovo  netvoří  abstrakci,  ale 
přispívá  k  vývoji  a  určitosti  její.  Mysliti  a 
mluviti  není  jediný  aktus,  a  chce-li  kdo  vy- 
světliti myšlení  vzorcem,  že  to  jest  tiché  mlu- 
vení, a  mluvení  že  jest  hlasné  myšlení,  nevy- 
světlil ani  jedno  ani  druhé.  Prese  všechnu 
souvislost  mezi  nimi  nemůžeme  přece  poklá- 
dati, že  by  jedno  z  nich  bylo  na  vzájem  pod- 
mínkou  druhého;  spíše  říci  lze,  že  myšlení 
jest  podmínkou  mluvy,  mluva  však  podporou 
myšlénky.  Kdyby  mluviti  a  mysliti  bylo  jedno, 
věru  bychom  jich  ani  nelišili ;  v  čem  se  srov- 
návají, jest  na  jevě;  že  se  však  v  néČem  liší, 
nesmíme  rovněž  z  mysli  pouštěti.  Nesplétati 
hranice  dvou  oborův  ale  lišiti  je  přesně,  jest 
známkou  vědeckosti.  Větu  »není  mluvy  bez 
rozumu*  nelze  prostě  obrátiti,  nýbrž  dlužno 
dodati:  »není  vyššího  vývoje  rozumu  bez  mlu- 
vy*. Někteří  uznávajíce  rozdíl  mezi  oběma, 
kladou  přece  časovou  shodu  jich,  že  totiž 
prvotně  pojem  a  slovo  současně  se  zrodí,  a 
že  první  aktus  myšlení,  pomocí  slova  vydal 
první  pojem.  Tu  se  vSak  myšlení  předpokládá. 
Ono  prvotné  slovo,  kořen,  bylo  v  logickém 
ohledu  už  a-m,  nebof  vztahovalo  se  k  mno- 
hým věcem.  Slovo  »strom«  v  ohledu  gramma- 


102 


Abstraktní  —  Absurdní. 


tickém  jest  sice  konkrétní,  ale  kořen  jeho 
strm  znamená  v&bec  něco,  co  strmí,  tedy  vzta- 
huje se  k  více  věcem,  jest  pojem  obecný  a 
tudy  v  logickém  ohledu  a.  Tak  přicházíme 
k  poznání,  že  všechna  slova  vyjmouc  jména 
vlastní  jsou  logické  odtazeniny  (s  rozdílem 
proti  grammatice  svichu  naznačeným).  A  po- 
něvadž prý  jen  to,  co  říci  dovedeme,  v  skutku 
víme,  říkajíce  však,  slov  užíváme,  a  slov 
konečně,  jakž  právě  ukázáno,  po  výtce  týká 
se  záhada  o  abstrakci,  patrno,  jakou  důleži- 
tostí vyniká  ona  v  nauce  poznávací  Čili  v  noe- 
tice.  Sem  náležejí  otázky:  co  jest  poznání? 
v  jakém  poměru  jsou  jednotlivý  předmět,  před- 
stava, pojem  ?  jak  povstávají  představy  a  z  nich 
naučné  pojmy?  a  p.  Z  výkladu  o  abstrakci 
vychází  aspoň  zásvit  odpovědi.  Obecný  pojem 
jest  jen  něco  myšleného,  právě  odtaženého, 
jemu  žádný  předmět  ve  zkušenosti  úplně  při- 
měřen není ;  ale  to  jest  zrovna  předností  jeho. 
Pojmem,  pomoci  slova  zahrnujeme  celé  množ- 
ství případů  jednotlivých,  a  tudíž  nový  znak 
pojmu  zase  celému  množství  onomu  přisuzu- 
jeme. »Obecnina  má  jen  proto  platnost,  poně- 
vadž v  každé  jednotlivině  se  vrací,  a  pomocí 
její  vidíme  se  zbaveny  námahy,  stopovati 
jednotlivinu  ještě  jednou  oním  pátráním,  které 
bychom  podnikali  nyní  znov«i,  kdybychom  ho 
už  dříve  nebyli  podnikli c  —  praví  Herbart. 

Rozum  náš  mysle,  totiž  řídě  se  obsahem 
svých  představ,  obdělává  danou  ze  zkušenosti 
látku,  z  obrysův  plynulých  ustaluje  jádro  po- 
jmové, odmítá  rysy  pouze  nahodilé,  určuje 
obecné  a  podstatné,  a  hledí  vniknouti  ve  vnitřní 
souvislost  zjevů,  dobývaje  takto  jednak  přehledu 
přes  celé  obory  jednotlivých  zjevů,  jednak  ze- 
vrubnosti  a  pevnoty  v  podrob  nu.  Při  tom  po- 
chod odtahovací  stále  spolupůsobí  a  jest  tedy 
jedm'm  z  nejdůležitějších  činitelů  lidského  po- 
znání. Svého  konečného  objasnění  dochází 
v  metafysice  i  v  dějinách  filosofie,  kde  se  do- 
vídáme, jak  vědění  o  abstrakci  samo  vznikalo 
a  obecniny  její  v  pokusích  filosofických  půso- 
bily (radost  Sokratova  nad  zjednáváním  a  vy- 
mezováním pojmů,  idee  jakožto  zvěčněné  po- 
jmy, nominalismus  a  realismus  scholastický, 
sebehyb  pojmu,  dialektická  methoda  atd.). 

Ježto  abstrakce  s  několika  stránek  objas- 
něna býti  žádá,  dlužno  obrátiti  se  k  jednotli- 
vým naukám  filosofickým,  běží-li  o  poučení 
zevrubnější,  a  to  zejména,  co  se  týče  formální 
stránky,  do  knih  o  logice,  co  se  týče  skuteč- 
ného dění  abstrahovacího,  do  knih  o  psycho- 
logii, dále  do  spisů  paedagogických  a  mluvo- 
zpytných,  jakož  i  do  knih  jednajících  o  děje- 
pise filosofie,  a  konečně  do  metafysiky,  zejména 
do  díla  Herbartova  téhož  názvu  (díl  11.,  4.  kap. 
str.  311.:  O  možnosti  vědění).  Dd» 

My  Čechoslované,  stýkajíce  se  s  Němci, 
vyniklými  pěstováním  filosofie  nevšedně  nade 
všecky  národy  novověké,  od  nepaměti  až  po- 
dnes tak  ustavičně  a  pronikavě,  jak  nám  to 
již  i  Fr.  Palacký  (Dějiny  národu  čes.  L,  i.,  12. 
a  13.)  hlásá,  přivykli  jsme  dle  nich  i  a-mu 
způsobu  myšlení  a  mluvení  více  než  ostatní 
Slované.  Nejpatrněji  vysvítá  to  odtud,  že  pří- 
liš rádi  užíváme  podstatných  jmen  slovesných, 


končících  se  slabikami  ni  a  tU  dospěvše  již 
na  př.  i  k  této  větě:  Zaslal  knížeti  v  cestě 
telegrafické  poděkování  za  jeho  chování  se  po  . 
dobu  povstání,  —  ačkoli  není  nic  snadnějšího 
a  prospěšnějšího  než  oznámiti  myšlénku  jí  vy- 
slovenou asi  takto:  Poděkoval  knížeti  po  te- 
legrafe za  to  neb  z  toho,  jak  se  za  povstání 
choval.  Tak  se  dále  jeví  vada  táž  u  nás  a  jak 
se  jí  vystříhati  máme,  to  vysvítá  s  dostatek 
už  i  z  Brusů  jazyka  českého,  vydaných  od  M. 
Hattaly  (str.  273.  a  274.)  a  Matice  České  (1877  r. 
str.  61.  do  63.  a  1881  r.  str.  77.  do  80.)        //. 

Jakož  nahoře  vysvětleno,  rozeznávání  a-ch 
a  konkrétních  představ  pro  vztažitost  svou 
vyžaduje  vytříbený  rozum,  a  to  tím  více, 
když  rozeznávání  to  rozličně  se  jeví  v  růz- 
ných oborech  vědeckých,  jako  na  př.  v  lo- 
gice a  v  mluvnici.  Avšak  ježto  rozeznáváni 
to  ani  v  mluvnici  není  ustáleno,  kdežto  jedněm 
platí  za  a.,  co  jiným  podobá  se  býti  konkretn>«n 
(jako  anděl,  vodník,  křik,  smích  atd.),  není 
radno,  aby  poučky  o  rozdílech  dotčených  při- 
bírány byly  do  učebnic  i  pro  dítky  škol  obec- 
ných. Ku  potřebě  té  sic  nejraději  ukazuje  se 
v  mluvnicích  vzhledem  ke  krácení  kmenových 
samohlásek  v  některých  pádech  (na  př.  7.  č.  j.) 
při  podstatných  jménech  ve  skloňování  dle 
ryba,  avšak  poněvadž  pravidlo  v  té  příčině 
vyslovené  nemá  platnosti  obecné  (srov.  Úpa, 
mouka,  houba,  chůva,  půda,  káva,  bouda  atd.  — 
a  síla,  míra,  víra  a  p.),  vyhoví  se  domnělé  po- 
třebě didakticky  správněji  a  snadněji  vytče- 
ním těch  neb  oněch  slov,  než  nepravdivým 
pravidlem  založeným  na  výkladech  dětem  ne- 
pochopitelných. Lp. 

Abstraktní  č.  formální  smlouvy  jsou 
ty,  při  kterých  nežádá  právo,  by  se  udala 
právní  skutečnost,  která  způsobila  vznik  práv- 
ního poměru,  zv.  causa  č.  důvod  právní 
(v.  t.).  Hs\, 

Abstraktní  čili  nepojmenované  čí- 
s  1  o  slově  takové,  při  němž  nehledí  se  ku  pod- 
statě a  druhu  jednotky,  na  př.  8,  100,  p^  a  ^  b 
a  j.  Naopak  je  číslo  konkrétní  nebo  po- 
jmenované, které  vztahuje  se  k  jednotce 
určitého  druhu,  na  př.  8*  Celsia,  100  m,  p  */^ 
a  j.  Mn, 

Abstrakty  (z  lat.),  franc.  Abrégés,  slují 
při  varhanách  úzké  lišty  nebo  dráty,  dle  po- 
třeby delší  nebo  kratší,  jež  připevněny  jsou 
ke  klapkám  a  hracím  ventilům.  Při  stisknutí 
klapky  a.  otevírají  ventily,  čímž  vzduch  vniká 
do  příslušné  píštaly.  A.  působí  tahem,  nikoli 
tlaJcem.  Srv.  Varhany.  GA. 

Abstnumí  (lat.  abstrusus),  nejasný,  ne- 
srozumitelný. 

Absurdní  (z  lat.)  dle  běžného  odvození  (ab 
=z  od,  sur</tf5  =  hluchý> znamená' vlastně,  co  po- 
chodí od  hluchého,  ježto  právě  člověk  hluchý 
vydán  jest  snadnému  nebezpečenství,  aby  vy- 
slovil, co  se  jeví  jakožto  nemístné,  nenále- 
žité, nepřiměřené,  zlozvuké,  podivné, 
nevkusné,  nesrovnalé,  protimyslné,  ne- 
uvěřitelné, nemožné,  směšné;  co  ná- 
hledům obvyklým  se  příčí,  proti  svědectví 
smyslů  našich  čelí,  věci  ustálené  převracuje 
I  a  obecnému  vkusu  odpírá.  Tak  může  státi  se 


Absus  —  Abú-Aríš. 


103 


i  výzkumftm  vědeckým,  vynálezfim  a  novotám 
vieho  druhu;  na  př.  aČeni  o  protinožcích, 
o  pohybu  země,  vynález  parního  vozu 
a  mnohé  jiné  zdály  se  býti  absurdními.  V  přes- 
néjSím  významu  dovoleno  zváti  absurdním 
pouze  takový  pomysl,  který  v  sobě  chová  ne- 
shodu Čili  nesrovnalost  zjevnou  neb  vice  méně 
uicrytou,  logický  spor  (protivu  nebo  prostý 
protiinluv  čili  kontradikci,  protiklad),  na  př.: 
hranatý  kruh,  dřevěné  železo  a  p.  Ně- 
kdy nesrovnalost  kryje  se  hloub,  zanesena 
jsouc  vedlejšími  příznaky,  tak  že  potřeba  jest 
rozboru  a  bedlivého  přemýšlení,  abychom 
ji  učinili  patrnou.  V3ak  jen  tenkráte  a.  zna- 
mená tolik  jako  nemožný;  co  pouhé  zku- 
šenosti odporuje,  byf  bylo  sebe  podivnějším, 
můie  přece  ještě  býti:  zlatá  hora,  letící 
člověk,  obcování  s  obyvateli  těl  ne- 
beských, zjevování  duchů  nejsou  nic 
a-ho.  Nebot  my  s  veškerým  svým  vědě- 
ním pronikáme  jen  čásf  světa;  naši  tak 
zvanou  zkušenost  skládají  pouze  ty  zjevy 
a  zákony,  které  jsme  poznali  posud.  I  nema- 
žeme předem  určiti,  které  jsou  nemožný,  leda 
by  obsahovaly  logický  spor,  nýbrž  předpoklá- 
dáme, že  mnohé  zjevy  ještě  se.náin  vyskyt- 
nou, které  valné  pozmění  celý  vzhled  zkuše- 
nosti naši.  Odtud  svítá  zásada  vědeckému 
zkoumání,  že  nemáme  nic  popírati  naprosto, 
v  čem  zřejmý  protimluv  se  neukazuje  —  z  čehož 
ovíem  ještě  nenásleduje,  že  bychom  to  měli 
pokládati  za  pravdu.  Logickou  neshodu  v  ně- 
jakém pomyslu  odhaliti  a  tím  jej  prokázati 
za  nemožný,  sluje  převésti  jej  k  neshodě 
•k  nesrovnalosti,  reductio  ad  absurdum),  čímž 
pomysl  se  vyvrací  a  právě  protiva  jeho  doka- 
zuje. Tento  tvar  důkazu  nutnou  platnost  po- 
ložky usuzuje  z  nemožností  protímluvu  jejího, 
jest  tedy  důkaz  nepřímý  (indirektní,  apago- 
gjcký),  jehožto  zvláště  v  geometrii  se  užívá vá; 
jim  dovídáme  se,  proč  položka  nemůže  bytí 
nepravdivá.  Dd» 

ĚAmoMi  I.  Sekce  rodu  Cassias  tyčinkami 
^"^més  plodnými  a  většinou  stejnými.  Nitkv 
Jejich  krátké  a  prašníkv  na  konci  pukavé. 
I^y  sploštélé  obsahuji  smáčknutá  semena. 
2. Domorodý  název  druhu  Cassia  absus  L., 
jehož  semeno  jménem  chichim  doporučují 
egyptští  lékařové  proti  neduhům  očním.  Déd. 

AbijTtofl  viz  Apsyrtos. 

AlNBlaa^  nebo  Lopot,  erb  litevského 
rodu  Lopotů  Bykowskýcn.  V  Červeném  poli 
opatřují  se  dva  jilce  mečové,  křížem  přeložené, 
a  z  přílby  vyrůstají  tři  pštrosí  péra. 

AMtarf  KAlý  (Oberdórfef),  ves  v  Če- 
chách, 86  d.  636  obyv.  něm.  (1880),  hejtm., 
'Jb".  a  býv.  dom.  Litomyšl  (3  V4  hod.  jv.),  obec 
A^  ^n  Opatov ;  škola. 

AVt  Franz,  *  22.  prosince  r.  1819  v  Eilen- 
burku  v  Prusku,  +  31.  bř.  1885  ve  Wiesbadenu; 
^yl  žákem  Tomášské  Školy  v  Lipsku,  pak  kapel- 
níkem divadelním  v  Bemburce,  Curychu  a 
Bruaiviku;  stal  se  v  Německu  populárním 
"•vými  písněmi,  které  jsou  sice  zpěvné,  ale 
^abií  umělecké  ceny  nemají.  Óiv, 

AlrtWBaiiy  okr.  městečko  v  Salcpurku, 
v  Lammskčm  údolí,  na  sev.  úpatí  Tacnnen- 


sk^ch  hor,  s  633  obyv.  (1880,  obec  391 1).  — 
Ofcres  a-sk^  má  4992  obyv. 

AM^B^ttnd,  městečko  ve  virtcmb.  kraji 
jagstském,  okr.  aalenském,  s  824  obyv.  (obec 
1643,  r.  1885);  železárna,  plechárna,  drátovna, 
pracháma,  pily. 

Allů  (arab.)  viz  Ab. 

Abú,  posvátná  hora  ve  Vých.  Indii  v  Rádž- 
putáně  ve  státě  Sirohi,  patří  k  Arávallskému 
pohoří,  zvedajíc  se  na  jz.  jeho  straně,  ale  jest 
od  něho  oddělena  údolím  řekyBanása,  24  i^m 
širokým,  a  osamělá  strmě  vystupuje  z  roviny 
pod  24*  35'  s.  S.  a  72*  45'  v.  d.  V  obvodu  má 
80  km,  jest  průměrem  1219  m  vysoká  (nej- 
vyšší místo  Guru  Síkar  :=:  vrchol  Svatého, 
1723  m)  a  skládá  se  z  hornin  archaických, 
zejména  ze  syenitské  Žuly,  ruly  a  svorové 
břidlice.  Hora  tato,  jejíž  jméno  pochází  ze 
sanskrtského  Ar-Búdha  (hora  moudrosti),  slyne 
jednak  půvaby  přírodními,  jednak  četnými 
krásnými  chrámy  a  chráimky  džajnskými, 
k  nimž  přicházejí  nesčíslné  průvody  pout- 
níků. Hlavní  skupina  chrámová  stojí  u  místa 
Dilvári  a  vynikají  z  ní  zvlá§tě  dva  chrámy 
z  bílého  mramoru,  podivuhodné  rozsáhlostí, 
znamenitým  provedením  architektonickým  a 
velkým  bohatstvím  ornamentální  i  figurální 
ozdoby :  starší,  jenž  pokládá  se  za  nejskvělejší 
vzor  stavitelství  džajnského,  vystavěl  okolo 
roku  1032  po  Kr.  bohatý  kupec  Vimála-Sah, 
druhý,  neméně  nádherný,  gudžeratští  bratří, 
obchodníci  Vastupála  a  Tedžahpála  v  1.  1230 
až  1236.  Podnebí  hory  jest  příjemné  a  zdravé 
(prům.  roční  teplota  -f  21*  i*  C),  zvláSté  od 
listopadu  do  března  jest  vzduch  nad  míru  Či- 
stý a  osvěžující,  a  proto  A.  jest  oblíbeným 
khmatíckým  místem  pro  Rádžputánu.  Sídlí 
zde  angl.  vládní  agent  rádžputánský  s  úřady 
a  malou  posádkou  vojenskou,  a  nalézají  se  na 
hoře  též  nemocnice,  kostelík  a  vychovatelna 
pro  děti  britských  vojínů ;  celkem  bydlí  na  ní 
asi  3500,  v  létě  4500  lidí.  Na  jv.  straně  hory 
spatřují  se  ssutiny  proslulého  někdy  města 
Čandraváti.  Na  vyobrazení  č.  31.  spatřujeme 
čásf  chrámu  Vismála-Sahova,  a  to  předsíň 
chrámovou  v  křížovém  loubí  s  kopulí  spočí- 
vající na  8  sloupech  asi  6  m  vysokých  a  pře- 
bohatou ozdobou  řezbářskou  opatřených,  jichž 
dolní  hlavice  spojeny  jsou  zvláštními  oblouky 
(toráná)  z  jediného  kusu  mramorového.  V  po- 
zadí jest  vchod  do  vlastní  svatyně  se  sochou 
Parsvanáthovou,  dle  jiných  Adináthovou.  Kol- 
kolem chrámu  jest  Siré  nádvoří  se  všech  stran 
obklíčené  loubím  sloupovým.  Srv.  dra.  O.  Feist- 
mantla:  Vyjíždky  k  posv.  horám  Párnasnáthu 
a  Abú  v  »Zemép.  Sber.«  1887.  "-Z^- 

Almám,  město  marocké  na  oase  Táiilet- 
ské  pod  3i's.  S.  a  3  20*  z.  d.,  hlavní  tržiště 
pouště  marocké.  Na  třech  týdenních  trzích 
vykládá  se  zboží  z  Marokka.  Alžíru,  Tuatu, 
ano  i  ze  Súdánu  a  vyvážejí  se  odtud  zejména 
datle  táfiletské,  nejlepší  to  ovoce  saharské, 
vydělané  kůže,  pštrosí  peří,  zlatý  prach;  též 
otroci  súdánští  zde  se  prodávají. 

AM-Ariiy  důležité  tržní  město  a  hl.  místo 
tureckého  vilájetu  v  arabském  Jemenu  (sev.),  na 
pobřežní  rovině  při  Rudém  moři,  s  8000  obyv. 


101 


Abubacer  —  Abulites. 


AlmbMtT  viz  ibn  Tufail. 

AMl-dÓDIj  velká  ves  v  rozkoSné  poloxe 
nad  Nflem  v  Núbii.  izoArm  bv.  ikI  Staří  Don - 
góly,  stanice  karavan,  s  mnohými  pamitkamí 
divnovfkého  stavitelství. 

Abn^^  fcka  v  záp.  Sibiři,  pravý  pfítak 
Tobolu,  a  bezfetnymi  stády  divokých  husí  a 
labuti.  9  jejichi  peMm  vede  se  vydatný  obchod. 
A.  díl  i  Kirgizy  sibiřské  od  orenburských  a 
dráha  její  činí  319  frnt. 

Ara-Obrn,  mCsto  stfedoegyptské  neda- 
leko   1.   bř.   Nllť     ■"    ■^'*'-    '•'•■:-'---; 


dráze    káhtrsko-sijútské 


■  Napoleonem  dne  i.  Ece  1798  k  Egyptu  pfi- 
■talo,  anglický  admirál  Nelaon.  Vitezstvinn 
t(m  Itali  se  AnglíEaní  pány  moře  Středozem- 
ního a  účel  francouzské  výpravy  do  Egypta 
zmařen.  R.  1799  dne  25.  £ce  poraícno  u  A-u 
i8jxki  mužů  vojska  tureckého  pod  Mustafou 
od  5000  pílích  a  I Doo  jezdců  pod  Napoleo- 
nem, naíeí  Napoleon  vjsav  j.  srpna. A.  úto- 
kem odplul  odtud  zase  do  Evropy.  R.  iSoi 
21.  března  porazil  anglický  vojevůdce  Aber- 
cromby  u  A-a  vojsko  francouzské  v  bitví. 
která  ho  sice  stála  íivot,  ale  míla  ten  ná- 


(28*  30'  B.  i.),  s  10.000  obyv.  Odtud  jde  eesU 
na  Malou  oasu  (Bárijc). 

Abů-H«rris,  místo  africké  v  Senáru  při 
vtoku  Rahadu  do  Modrého  Nilu  (pr.  bř.),  vý- 
chadi£té  karavanní  cesty  do  Gadarifu,  Gala- 
batu  a  Habe$e.  Má  asi  7000  obyv.  a  v  Sirém 
okolním  údolí  pasou  se  nesčetná  stáda  koz, 
vola  a  velbloudů.  Pro  obchodní  důležitost  mf- 
sta  zřízena  zde  telegrafní  stanice. 

Abťi-Karft  viz  Theodor. 

AbnkftZUn  viz  Ognjanovif. 

AbůUr,  vl.  Abú-Kir  vesnička  na  pobřcil 
eg.,  18  km  sv.  od  Alexandrie  se  zříceninami 
tvrze,  majákem  a  2530  ob.  (1882),  na  mistí  sta- 
rého Kanópa.  V  prostorné  zátoce  t.  jm.,  roz- 
kládající se  od  Au  na  východ  ai  k  Rosettě, 
porazil  dne  1.  srpna  1798  a  tímíř  tele  zniíil 
francouzské  loďstvo  pod  Brueysem,  jeí  bylo 


slcdek.  že  Francouzové  Egypt  na  dobro  opu- 
stili. 

Alaůkúwké  jM«ro  (beheret  Mádije), 
bažinaté  jez.  v  deltí  nilské,  mezi  jezery  -Ed- 
kuským  a  Márijútským,  od  A-ho  zálivu  od- 
dřlení  jen  úzkým  pruhem  zemí,  po  nímž  jde 
dráha  alexandrijsko-rosettská ;   má   14.000  ha. 

Abnl  viz  Ab. 

Abnlfadft  viz  abul-Fidá. 

AbnUSelra,  solnaté  jezero  v  portugalské 
prov.  Estremaduře,  z  níhož  vypařováním  do- 
bývá se  sůl. 

Abnll*  (z  řcc),  nedostatek  vůle,  vyškytá 
se  prQbíhem  duSevních  chorob,  zejména  při 
blbosti.  Pel. 

AbnUtes,  satrap  perský  v  Susách,  jenž 
dobrovolní  se  Alexandrovi  Vel.  vzdal  a  od 
ního  byl  za  satrapa  znova  potvrzen.  Později 


Abulkis  —  Abů-sehr. 


106 


vlak  byl  sa  to,  le  nestaral  8e  dosti  o  potfeby 
vojska  Alexandrova,  se  synem  svým  Oxathrem 
k  roEkam  Alexandrovu  usmrcen. 

AtaUdfl,  v  podáních  litevských  prý  hu- 
dec, který  hraie  na  kanklfch  (li^*  kánkléSt 
citera  jakásX  Lajmou  odcizených  Perkunovi. 
Podáni  o  ném  čfsti  lze  u  Veckenstedta  »My- 
then,  Sagen  und  Legenden  der  Žamaiten« 
(Heidelberg  1883),  avšak  tfeba  je  přijímati 
s  velikou  ostražitostí  jako  vfte,  co  auktor  v  díle 
tomto  vypravuje.   V  jiných  pramenech  není 

0  A'0vi  zmínky.  Význam  jeho  etymologicky 
oedá  se  vysvétlití.  Ostatně  viz  o  ném  i  Jagi- 
cův  Arch.  fiir  slav.  Phil.  (IX.  2a  a  ai).    Kc^ 

AMléBia  čiAbúlijúnt.  hrazené  městě- 
čko  asi  o  300  domech  na  ostrově  při  sev.-vých. 
bfeha  Abúlónského  jezera  v  Malé  Asii.  s  oby- 
vatelstvem většinou  řeckým,  jei^  zabývá  se 
Tybiistyim,  Na  tomto  místě  stávala  starověká 
Apollonia  ad  Rhyndacum,  zvaná  tak  dle 
jii.  přítoku  jezera  ř.  Rhyndaka,  nyn.  Adimas- 
čaje,  a  to  na  břehu  protějSím,  kde  dosud  zřítí 
jest  zbytky  starých  zdí,  kdežto  na  ostrově, 
k  némuž  nynt  vede  dřevěná,  asi  250  m  dlouhá 
lávka,  zvedala  se  tvrz  města« 

AliáláBské  J«i«ro,  Abúlóníja  gjěl, 
Abúlijúnt-gj6l,  v  sz.  Malé  Asii  ve  vilájetu 
chDdávendikjankém.  jest  23  km  vzdáleno 
od  moře  Marmorského ;  největší  jeho  délka 
25  km,  šířka  18  Irm.  obvod  52  km.  Vtéká  do 
ného  Adimas-Čá]  (Rhyndacus)  a  opouští  je 
jako  Ulubád-su.  Jezero  jest  velmi  rybnaté.  ze- 
jména lije  v  ném  množství  jeseteří,  z  jejichž 
jiker  okolní  obyvatelstvo  připravuje  kaviár. 

AM  můmtL  Diábir  viz  Džábir. 

AMná  (otec  náš):  i.  Syrské.  U  křesfanA 
v  Syríi  název  všech  kněžt  a  mnichfl  (srv.  u  ka- 
tolíkfi  >pater<,  Abúná  a  »abbBs«);  2.  A.  ethiop- 
iké.  V  církvi  habešské  jest  a.  titut  patriarchy, 
;enž  sídli  v  Gondaru. 

Almiláaifttl*  (lat.),  hojnost  a  zámož- 
nost U  ŘfmanQ  bohyně  hojnosti;  vyškytá  se 
iuto  na  římských  mincích  z  dob  císařských 

1  jest  typem  svým  podobna  Cereře,  z  rohu  sy- 
pajíc  dárky,  někdy  i  klasy  v  rukou  majíc.  Vlast- 
ního kultu  bohyně  tato  nikdy  neměla.  Vřa. 

AbiuUUUitla,  planetoida,  byla  objevena 
J  Palisou  v  Pulji  dne  i.  listop.  1875.  Ozna- 
čení 0  Gs. 

áJnary  viz  Avebury. 

áJmrmm  Valens  <L.  Fulvius),  právník 
a  spis.  římský  (*  kolem  r.  100  po  Kr.).  PAvodu 
byt  senátorského.  R.  118  jmenován  praefectus 
urbi  feriarum  Latinám m  causa.  Jest  nejspíše 
totožný  s  Abumiem,  který  zasedal  v  konsiliu 
cíaře  Antonina  Pia.  Jako  právník  byl  z  čel- 
nijiích  stoopencA  Školy  Sabínovy.  Že  spisA 
jeho  uvádí  index  florentinský:  Fideicommisson 
fiflut  Í9tá  a  Fr.  15  D.  36,  4;  Libri  actionum 
'septem?).  Čk. 

AM-SiTy  jméno  několika  míst  egyptských, 
z  nichž  pozoruhodná  jsou:  1)  Ves  v  dolním 
Egyptě  na  1.  bř.  Nilu  jižně  od  Káhiry.  staré 
Basiris,  známá  skupinou  čtyř  pobořených  py- 
ramid. —  a)  Místo  v  dol.  E^tě  na  pobřeží 
Středozemního  moře  se  zřícemnami  Taposiridy. 


Abwnui  (lat)  znamená  vAbec  nadužívání, 
zlořád,  užívání  nepříslušné,  užívání  zlé; 
zejména  pak  v  ohledu  právním:  zneužívání 
zákonného  předpisu  proti  zřejmému  úmyslu 
zákonodárcovu  následkem  nechvalného  zvyku. 
V  tomto  smyslu  vyskytuje  se  i  v  pořekadle  alh 
usits  MOU  tollit  usům,  U  j.  ožívání  nepořádné 
neničí  užívání  řádného.  Kr, 

Zvláštní  piak  význam  tohoto  slova  ve  smy- 
slu právním  jest: 

1)  A.  značí  zmenšení  neb  zmaření  sub- 
stance nějaké  věci  jejím  užíváním.  V  tomto 
smyslu  přichází  slovo  to  ve  výrazu  sloužícím 
k  označení  věcí  spotřebttelných  neb  zužíva- 
telných,  které  v  pramenech  římských  nazý- 
vány bývají  >res,  quae  abusu  continentur« 
nebo  »quae  in  abusu  consistunt«,  ačkoli  jest 
pro  ně  ODvyklejším  pojmenování  »res,  quae  usu 
consumuntur  vel  minuunturc.  Rakouský  zákon 
občanský  rozumí  slovem  spotřebitelné  věci 
jen  věci  zastupitelné.  Význam  věcí  zuživa- 
telných  dle  římského  i  rakouského  práva  jeví 
se  vtom,  že  nemohou  býti  předmětem  usus 
fructu,  nýbrž  jen  t.  zv.  quasi  usus  fructu 
(§•  510.  obČ.  z.),  že  nejsou  předmětem  kom- 
modátu  (pAjčky,  §.971.  obČ.  z.)  ani  smlouvy 
pachtovní  (§.  1090.  ooČ.  z.);  dle  rakouského 
práva  ještě  vedle  toho,  že  jsouce  dány  věnem, 
přecházejí  ve  vlastni ct\'í  příjemce,  kterV  má  svým 
časem  toliko  vrátiti  totéž  množství  téhož  druhu 
(tantumdem  eiusdem  generis  et  quantitatis) 
(§.  1227.  obč.  z.)  a  že  při  smlouvě  společen- 
ské byvše  do  fondu  společenského  vloženy, 
spoluvlastnictvím  všech  společník  A  se  stávají 
(§.  1 183.  obč.  z.,  Či.  91.  obch.  z.).  Pič. 

2)  A.  V  církevním  právu  mluví  se  o  in- 
stituci t.  z  v.  recursiis  ab  abusu  (appel  comme 
ďabus),  záležející  v  tom,  že  pro  zneužití  ká- 
zeňské moci  církevní  lze  odvolati  se  k  orgá- 
nAm  správy  státní.  Tento  právní  prostředek 
zaveden  nejdříve  ve  Francii  v  XVI.  stol.  jako 
dAslednost  t.  zv.  gallikanismu;  o  stížnostech 
na  ty  které  církevní  hodnostáře  podaných  roz- 
hodoval dříve  parlament,  později  (od  r.  1802) 
státní  rada  (conseil  ďétat).  Po  vzoru  Francie 
zavedly  pak  i  státy  jiné,  zejména  německé 
r.  a.  a.  Za  našich  dob,  kde  princip  státní  cír- 
kve, jemuž  I*,  a.  a.  děkuje  pAvod  svAj,  nemá 
více  Četných  přívržencA,  jsou  dotčená  usta- 
novení buď  již  zrušena  neb  nahrazena  vše- 
obecným předpisem,  jenž  ohrožuje  trestem 
zneužití  moci  církevní.  Rakouské  právo  zná 
r.  a,  a,  nyní  v  té  zpAsobě,  že  dle  §.  28.  zákona 
od  7.  kv.  1874  tenkráte,  když  aktem  předsta- 
veného katolické  církve  porušen  byl  zákon 
státní,  ten,  kdož  takto  skrácen  byl  v  prá- 
vech svých,  dovolati  se  mAže  pomoci  úřadu 
státního  a  sice  dle  okolností  buď  soudu  neb 
úřadu  správního.  P{k, 

AM-iahr,  Bender-šehr,  Bender-Bu- 
šír,  Abušír,  od  EvropanA  prosté  Bušír  zván, 
hrazené  obchodní  město  v  perské  prov.  Fár- 
sistáné  na  sev.-vých.  pobřeží  Perského  zálivu. 
Ležíc  na  písčitém  poloostrově  v  krajině  velmi 
nezdravé,  vyprahlé  a  zpustlé  častými  simúny 
a  zemětřeseními,  jest  pro  svou  výhodnou  po- 
lohu dAležitým   místem  obchodním,  a  v  po- 


106 

hodlním  jeho  přístave  zakotvuje  zvláítě  hojné 
lodí  vých.-indických.  Roční  penéínf  obrat  ob- 
chodu a-skího  páČ(  se  ne  7  mil.  zl.,  z  Cehoi 
tfi  řlvrtiny  pfipadaji  na  dovoz.  Vyváiejl  se 
odtud  koně,  ovoce,  shawly,  perly,  hedvábí,  rů- 
žová voda,  mécT.  asa  foetida,  dubínky  a  j.; 
dováži  ac  cukr,  indych,  ieleio  a  zboil  bavl- 
nění. A.  jent  Btanlci  telegrafu  indickoevrop- 
skěho.  loďstva  angl.  v  Perském  motí  a  hlavni 
stanicí  Britakoíndické  paroplavební  spoleé- 
nosti,  jei  zde  má  faktorii.  Kromě  toho  jsou 
v  A-u  továrny  na  zboíl  vlnSné  n  zbraně  a 
v  přístavišti  velký  bázár.  Obyvatelstva  páCI 
se  na  20.000  duSl,  veHcou  vétSInou  AnibQ  a 
třetinou  křesfanů  arminských.  Blízký  ostn 
Karak  proslul  v  novějSi  době  vydatným  1 
vem  perel;  v  nedaleké  vsi  Ri-5ehru  nalézají 
se  zříceniny  s  nápisy  klínovými. 

Abata  Aublet,  rod  rostlin  z  Čel.  Menis- 
ptrmei,  9  kvity  bezplátefnými,  avSak  se  Gti- 
neb  iilistým  Kalichem.  Tyčinek,  v  květech 
samicích  sterilních,  jest  $est:  vnéjši  tfi  s  praS- 
niky  dvoupouzdWmi,  vnilfni  tfi  se  ftyfpou- 
zdrými.  Tři  plodolisty  samiCich  kv.  ménl  se 
ve  3  peckovice.  A.  tvoři  liány  tropictř  Ame- 
riky, kde  as  v  8  druzích  roste.  Lupeny 
jsou  kožovité  a  kvity  v  hroznovitjích  vr.-:holi- 
čich.  A.  rufeseens  Aubl.,  v  okoU  Caycnnu 
hojná,  poskytuje  tam  léku  proti  neduhQm 
jaternlm.  Did. 

ATA-Tlg,  mésto  feláiskč  v  hornoegypt- 
aké  prav.  sijútské  na  1.  bf.  NHu,  od  Sijútu 
30  km  jv,  vzdálené;  má  10.770  ob.  (1881)  a 
pHstav  loďmi  hojné  navStévovaný. 

AbntUonGaerti)er(podslunečnIkPresl), 
keílkncbo  stromek  z  čeledi  slézovitých,  tríbus 
Sidtac,  zejména  v  tropické  Americe,  ač  tam  ně- 
kdy i  na  vySalch  polohách  domácni.  Srovnává 
se  snaSimi  druhy  té  čeledi  jedno bratrým i  Čet- 
nými tyčinkami,  jichž  jednopouzdré  praSniky 
v  chumáči  korunu  přesahuji.  Mezi  tyčinkami 
ukryto  5  i  více  čnělek  s  malými  bliznami  a  u  zpo- 
diny  tolikéi  jednopouzdrých,  spolu  až  po  vrchol 
srostlých  semenníkO,  ve  ichlopní  tobolku  do- 
růstajících.   V  každém  jejfm   pouzdru  jest  po 

X    neoo    málu   ledvinovitých ><■--.   -- 

jsou  jako  u  příbuzných 
úhledné,  plátků  opak  vej- 
ci tých,  vétSinou  sevře- 
ných, žlutočervcných  neb 
purpurových  a  zřejmé  lil> 
natých.  kalich  jednodu- 
chý, 5listý  a  vvtrvalý. 
A.  objevuje  se  obyčejní 
co  Stihlý,  útlokmenný 
stromek  » lupeny  dlanito- 
žiinatými,  nUdy  laločna- 
natými  a  nejvice  s  úílab- 
nlmi  1  květými  stopkami 
v  naiich  skiennicich,  kde 
přes  zimu  6 -12*  R.  te- 
ploty vyžaduje.  Nejlépe  *.  31.  Abuiilon, 
daří  se  mu  ve  výživné, 
vlhké  prsti  v  hlubokých  nádobách,  byl-li  zvláStě 
na  léto  do  výslunného,  pfed  nepohodou  chrá- 
níného  mista  ven  přesazen.  7.  více  než  30 
známých  druhd  vyniká  A.   insigne    Planch., 


Abuta  —  Abydos. 


z  vySSIch  hor  Kolumbie,  s  velkými,  srdčitými, 
často  3la]oCnými  a  hrubé  zutútými  listy  a 
kvéty  značnými,  růžovými,  tmavočervcně  žít. 
kovanými,  plátk&  po  kraji  kadeřavých.  Nálev- 
kovítozvonko vitých  květfi  bývá  po  3 — 7  na 
ůilabnich  stopkách.  (Viz  vyobr.  č.  31.)     Déd. 

AbnttO,  bůh  blaha  u  JaponcQ,  bývá  zvláSté 
vzýván  od  námořníků,  kteří  mu  za  obět  há- 
zejí do  vody  peníze  na  třískách  uvázané,  aby 
jim  poslal  pfiznivý  vítr.  AV. 

Aby  (^A$ai,  lat.  Abae),  mésto  ve  vých.  Pá- 
kidí,  pdvodni  sídlo  Abantů.  V  místě  byl 
prastarý  chrám  ApoIlónQv  b  véílírnou,  poží- 
.  vající  práva  útulného.  Vojsko  XerTcovo  chrám 
I  tento  spálilo  i  byl  pak  jen  nuané  opraven.  Za 
druhé  války  svaté  Thébané  ctuám  opět  spá- 
lili, načež  vicc  nebyl  vystaven.  VřStimy  uží- 
valo se  dále  a  zvlá$t£  Klmané  veliké  ji  proka- 
zovali úcty,  tak  že  méstu  a  okolí  udělili  auto- 
nomii. Císař  Hadrián  vystavěl  vedli  chrámu 
spáleného  nový  chrám  Apollónúv.  Pik. 

AbTAdnoi  (dle  jiných  Abydinoi),  histo- 
rický spisov.  řecký,  o  jehoí  životě  není  zpráv 
Eražádných.  Poněvadž  poprvé  užil  ho  Euse- 
ios.  klade  se  A.  obyčejné  do  IL  až  III.  stol. 
po  Kr.,  a£  nikde  výslovné  údaj  tento  potvr- 
zen není.  Sepsal  spisy  dva  :  jeden  nazván  byl 
nepochybně  AaaofuaKa.  ježto  v  něm  pojedná- 
val o  assyrských  dějinách,  spravuje  se  baby- 
lónskými prameny  a  hlavné  BerAssem.  Zlomky 
z  tohoto  díla  zachovaly  se  hlavně  v  armén- 
ském překladu  Busebioví  a  pokud  se  přesné 
historických  dob  týče,  prokázána  jest  novějfií 
dobou  naprostá  svídomitost  a  spolehlivost 
spisovatelova.  A.  jest  nejspolehlivěji  i  cxcer- 
ptor  ztraceného  Béróssa  a  jeho  údaje  vesměs 
Jsou  potvrzeny  nápisy  klínovými.  Druhý  jeho 
spis,  zvaný  Jlristic,  připomíná  toliko,  a  to  jeSté 
bez  bližšího  přihlíženi  k  obsahu  jeho,  pozdní 
arménský  historik  MojžíS  Chorénský.  A-novj- 
zlomky  sebral  Muller:  Frag.  hist.  Graec.  IV. 
279  nn.  Viz  i  Niebuhr,  Kleine  Schriflen.  I. 
Sammlung,  str.  179—304,  E.  Schrader,  Abh. 
'       siichs.   Ges.   d.   Wiss.  XXXII.  (1880)   str. 


Koruny 


-33. 


í^k: 


Abjraoi:  I)  Řecká  osada  ve  Tróadé  i 
asijském  břehu  Hellésponla,  založená  Milét- 
skými  za  kralování  Gygova  v  Lydii  (s  pofátku 
VB.  stol.).  Za  třeti  války  perské  položil  Xer- 
xés  mezi  A-dem  a  protéjiim  Séstem  mosty. 
po  nichž  PerSané  přecházeli  do  Evropy,  Oby- 
vatelé abydStl  pozdíji  byli  povístni  svým  roz- 
koinictvim,  přes  to  kladli  r.  301  př.  Kr.  hrdínnv 
odpor  makedonskému  Pilíppu  II.  A.  znám  jest 
pověstí  o  Hérói  a  Leandrovi.  Dnes  patrný  jsou 
trosky  abydské  u  pobřežní  osady  řlagary.  ~~ 
2)  A.,  méato  ve  stár.  Egypte  (hieroglyfakv 
Abtu)  na  břehu  nilském  v  sousedství  m.  Thijé. 
Po  celý  starověk  byl  sídlem  slavných  mysté- 
rií   na    počest   Osirida,    o    némž   nájeno,    ie 

předním    chrámě    městském   jest   pohřben. 


chudá  viska  Fcllahů,  opodál  trosek  abydských 
zbudovaná, sluje  el  Birbe,  Zde  nalezena  byla 
genealogická  deska  královská,  odtud  abyd- 
skou  nazývaná  (v.  t).  Fik. 


Abydská  deska  královská  — ^.Acacia. 


197 


AbydAá  dMka  královiká.  Hlavně 
z  ptíčin  praktického  počítáni  let,  které  se  dalo 
dle  vladařských  let  jednotlivých  králů,  upra- 
vovali knéži  staroegyptští  seznamy  uplynulých 
kraJováni,  v  pevnou  soustavu  uvedené,  které 
však  nejsou  úplnými  seznamy  vSech  králů, 
ježto  panovnici,  kteří  jakýmkoli  způsobem  na 
sebe  nelibost  velikých  kněžských  sborův  uva- 
lili, z  listin  těch  vynecháni  jsou  a  královská 
léta  jejich  dle  okolnosti  buď  předchůdci,  buď 
nistupci  připočítána.  Poněvadž  se  přes  to  stá- 
valo, ze  vůle  kněžských  sborů  vieobecně  ne- 
pronikla, zachovaly  se  i  seznamy  mezi  sebou 
odchylné,  které  působí  obtile  zaČasté  i  ne- 
pfekonatelné  v  zařaďováni  jednotlivých  egypt- 
ských kralováni.  Ze  seznamů  těch  vyniká  vý- 
znamem svým  a.  d.  k.,  objevená  Diimíchcnem 
r.  1864  v  jedné  z  chodeb  právě  odhaleného 
Osírídova  chrámu  v  Abydě.  Z  obsahu  desky 
est  na  biledni,  že  zhotovena  byla  za  kralo- 
váni Ramsa  II.,  ježto  uvádí  otce  jeho  Seti  I. 
a  75  kartuší  králů  předcházejících.  Již  toto 
Číslo  projevuje,  že  seznam  není  úplný,  a  také 
není  Lze  poznati  zásady,  které  vedly  k  vypou- 
síéaí  mnohých  králů.  Jest  však  shledáno,  že 
Měnou  počínajíc,  není  žádný  z  důležitějších 
králů  vynechán,  nýbrž  pouze  vladaři,  jichŽ 
panování  bylo  krátké  anebo  kteH  nebyli  vše- 
obecně uznáváni.  Deska  tato  byla  častěji  uve- 
rs^néna  (Aeg.  Z.  1864.  Mariette,  Abydos  I., 
Loni,  The  table  of  Abood  atd.)  a  jest  pro  hi- 
storické badání  předůležita,  poněvadž  zacho- 
val se  v  ní  bezpečný  pořad  sdespoA  důležitěj- 
iich  £araonů,  kterak  za  sebou  následovali. 
I)nihý  exemplář  téŽ  desky  uchovává  se 
v  bňtském  museu.  Objevil  jej  r.  18x8  Bankes 
rovnéi  v  Abydu,  načež  Mimaut  jej  vyňal  a  do 
Undýna  prodal.  Deska  tato  není  zcela  zacho- 
^ina;  čtou  se  v  ní  pouze  jména  v  pořadí  40 
W52t6i  a  Seti  L  Pík. 

AbylAy  slimýS,  jenž  náleží  mezi  tr ubej  š e 
[Sipknophora). 

Abyla  oolnmna  (AfivXrj  atrjXri)  slul  ve 
starém  veku  vysoký  (856  m)  a  srázný  mys  ve 
staré  Mauretanii  při  úžině  Gibraltarské  blíže 
dnclní  Ceuty.  S  protější  skalinou  na  severní 
strané  úŽiny,  zvanou  Kalpé  (Gibraltar),  tvořil 
zcáípé  >sloup^  Herkulovy*.  Na  obou  stávaly 
^taréo^dy  foinické.  Strabón  nazývá  A-u  »Ele- 
fasf  nejspíše  dle  podoby  její,  když  ze  šírého 
moře  pozorována  jest.  Podlé  zpráv  Pliniových 
"vla  ve  starém  věku  pokryta  hustými  lesy, 
v  nichž  i  sloni  se  zdržovali,  avšak  za  našich 
dnů  je«t  jen  spoustou  beztvárných  skalisek, 
která  vlkům  a  opicím  slouží  za  doupata. 
U  obyvatelstva  afrického  sluje  nyní  Džebel 
Músá,  kdežto  Španélové  Sierra  de  las  Monas 
ji  nazývají. 

Aliyriaie  viz  HabeS. 

Abyitaské  stadné  viz  Nortonské 
studně. 

Abjfmui  (z  řeci  viz  Propast. 
.  Abjrikma  šlovou  2  jezera  sibiřská  na  hra- 
Tiícich  gub.  tobolské  a  tomské  ve  stepi  kulun- 
dinské,  z  nichž  větší  A.  Gorjkij  (Hořký)  má 
«i  1400 irm\  kdežto  A.  Prěsnyj  (Sladký)  jen 
110  km\  Náležejí  k  téže  skupině  jezer  jako 


jez.  Čan^  a  Sumy,  mezi  nimiž  leží,  jsouce 
spolu  spojena  jezírkem  Moloki.  Voda  jest  slaná 
a  živí  rozl.  druhy  ryb. 

Abysajy  plémě  burjatské  v  gub.  irkutské 
(v  okr.  vercholenském)  podél  ř.  Unguru,  Cho- 
goty  atd.  a  po  břehu  jez.  Bajkalského.  Dělí 
se  na  4  rody  skládající  se  ze  27  kočovných 
ulusů  (asi  8000  duší)  a  ze  4  usedlých  (asi 
400  duši). 

Ao.  Slova  zde  scházející  hledej 
pod  Ak. 

AoaoiA  r^']:  1)  Rod  luštinatých  rost- 
lin, skupiny  Mimosei'Acaciei\  u  Presla  kápi- 
nice.  Její  květy  pravidelné,  obojaké  nebo  poly- 
gamické,  většinou  5  nebo  4,  řidčeji  3-  nebo 
Ďčetné.  Na  lůŽku  pravidlem  prohloubeném 
stoji  srostlolistý  a  laločnatý,  zřídka  i  z  jem- 
ných vláken  složený  (ne-li  žádný)  kalich  stýmže 
počtem  plátků,  obyčejně  volných  nebo  i  zpo- 
dinami  srostlých.  Tyčinek  vždy  mnoho,  s  nit- 
kami volnými  nebo  zpodinou  srostlými  až 
i  mnohobratrými.  Vaječník  ipouzdrý  s  ná- 
stěnnou placentou  a  s  četnými  vajíčky  mění 
se  v  lusk  velmi  rozmanité  povahy.  1  ýž  při 
rozličném  tvaru  buď  2chlopni  nebo  nepukavý; 
a  pak  na  přič  vícepouzdrý,  a  vůbec  s  mno- 
hými semeny  různé  povahy.  A-ie  jsou  stromy 
a  keře,  zřídka  byliny,  někdy  na  kloubech  ostni- 
té,  někdy  bezbranné,  s  listy  buď  2krát  zpere- 
nými  nebo  pouze  na  phyllodie  obmezenými. 
kvítky  vždy  drobné,  ale  velmi  četné  v  malých 
paličkách.  Tyto  někdy  volné,  někdy  v  klasy  a 
s  těmito  i  v  laty  nakupené,  na  nichž  všech 
značně  dlouhé  tyčinky  ostatní  ústroje  květní 
zastiňují.  Rostou  ve  všech  tropických  kraji- 
nách, nejvíce  ale  v  Asii  a  Austrálii,  vůbec 
v  počtu  as  400  druhů.  Užitek  a-ii  neobyčejně 
rozmanitý  dřevem,  kůrou,  listy,  plodem  i  se- 
menem, kteréž  vesměs  obsahují  látku  stahu- 
jící, co  třislovina  katech u,  zvláště  z  A.  ca- 
techu  L.  (vyobr.  č.  33,  d,  e,  f)  v  Indii  rostoucí 
vyráběnou  a  k  léčení  průjmů  i  očních  neduhů, 
jakož  i  s  betelem  žvýkané  pro  utvrzeni  dásni 
v  Indii  odjakživa  užívanou.  Výživné  občerstvu- 
jící plody  dává  A.  Sophorae  R.  Br.  v  Austrá- 
lii, kde  1  semen  pražených  požívají.  A.  con- 
cinna  DC.  z  Bourbonu  a  Maurícia.  jejíž  plody 
slouží  jako  naše  mydlice.  A.  homalophyůa  po- 
skytuje fialkové  dřevo  a  A.  Seyal  velmi 
tvrdé  dubovému  podobné  dřevo  na  rozličné 
potřeby.  Největšího  užitku  dávají  a-e  svou 
klovatmou,  jm.  rozličného  gum  mi  známou, 
jako  arabského,  indického  a  senegal- 
ského.  Gummi  arabicum  roní  se  především 
z  A.  arabica  Willd.  (vyobr.  č.  33.  b)  rostoucí 
v  Arábii,  Vých.  Indii,  Egyptě,  Senegalu  a  Kap- 
sku  a  proto  i  v  různých  odrůdách  známé,  jako : 
niiotica  *aegyptica  a  vera  Aut.) ;  tomentosa,  u  čer- 
nochů senegalských  co  Neí-Neb  známá;  m- 
dica  {Mimosa  indica  Aut.)  a  Kraussiana  Benth. 
v  Port  Nepalu.  Týž  rozšířený  druh  důležit 
i  neporušitelným  dřevem,  u  Indů  co  diababul 
známým,  i  ovocem  tamtéž,  bablabs  nebo  bab- 
lah  jmenovaným.  Z  australských  druhů  dává 
gummi :  A. decurrens  W. ;  A.  pycnantha  Benth. ; 
A.  homalophylia,  A.  Cunninghami,  A.  mollis- 
sima  a  A.  melanoxylon  R.  Br.  Ze  senegalských : 


d)  A.»t«)iu  L.,  kTttnUTt,  c)Ci  krtu 


Acacieae  —  Acajou. 


A.  Seyal  Dii.  a  A.  Vtrek  Guill  etPeir.  Z  kap- 
ských roní  gumrai  A.  captnsis  Burch.  a  z  ma- 
roclých  A.  gummifera  Willd.  —  Důkladný 
znalec  BemhAm  rozdílii  bohatý  rod  A.  n& 
6  stkci:  I.  Phylloditicac,  jichž  listy  co 
phyllodie  nebo  i  pouhé  Supiny  jsou  vyvinuty. 
R(»tou  v  Oceánii  a  zejména  v  Auatratií.  2.  B  □- 

mílo  vyvinutými  ne-li  iádnými.  Kvčly  stoji 
vúiiabnich  hroznech.  Druhy  australské.  3.  Pul- 
chclUe.  Dfcviny  vítíinou  bezbranné  a  malé, 
velmi  vítvité,  zfidka  jen  axilámimi  tmy  ozbro- 
jeni. Listy  skřit  zpeFené  s  palisty  malými 
nebo  iádnymi  a  s  kvity  v  pciliíkách,  zřídka 
v  jednsdachých  nebo  iozv£tvcných  klasech. 
iWhy  aiutnUské.  4.  Gummiferae.  Stromy 
nebo  ke(e  s  palisty  trnitými.  L.  ikrit  zpe- 
tmi.  Kvély  v  klasech  nebo  úílabnich  nebo 
i  Looeínýcn  paličkách,  hrozen  sklidajfclch. 
Ptevlid^i  v  Africe  a  Americe,  vzácníji  v  Asii 
1  Oceánii.  5,  Vulgares.  Stromy  nebo  kefe, 
íasto  pnivé,  lui  kloubech  bodiinami  posázené, 
^c  s  palisty  netmítými  a  s  fapiky  žláznatými. 
L  jkrát  zpefení.  Kvity  obyřejní  v  hrozny 
imístnané.  Daří  se  v  Asii  a  Africe,  nikoliv 
vAtutralb.  6.  Filíc  ineae.  Druhy  bezbranné. 
Ditdv  bylinné,  s  1.  zkrit  zperenými  a  řapiky 
b«u  iUz.  Kvity  v  paliíkich  nikdy  i  podlou- 
t^tvch  v  různém  poítu  v  úilabinách  listů. 
Rostou  v  Americe.  —  Mnohé  z  a-il  bývají  pro 
ozdobu  v  dennících  pisto v&ny.  Uvádíme 
i  nich  zvláiti  tyto:  A,  iecipiens  R.  Br..  A. 
Itala  R.  Br.  (viz  vyobr.  i,  33  c).  A.  armata 
R.  Bf,  A.  heterophylia  (viz  vyobr.  Č.  ii.  a). 
K  lopkamla  Willd.  ~  3)  A.  starých  herbáFQ 
pani*  akát  (v.t.).  Déd. 

Níkteré  druhy  a-ii  (A.  vera,  tenegal  a  jiné) 
trpí  v  nikterých  krajinách  nemoci,  podobnou 
loníni  klí  (gummosU)  stromů  mandloAovi- 
<>ch  a  vypocuji  z  kůry  poraniné  více  méní 
^uhnédkni.  dosti  hustou  gummu  arabskou. 
)tji  pivod  jeat  asi  hledati  nejspISe  ve  pře- 
<^iat  buniiaých  blan  v  mladSi  iástí  dfevni 
1  líliOTé.  Sit. 

kniAmim  [ak-]  oddíleni  rostlin  luStina- 
tich  le  skupiny  Mimosei  význačných  pravi- 
iánýni  kalichem  a  četnými,  volnými  i  jedno- 
itbtt  mnohobratrými  tyčinkami,  (Viz  vyobr, 
('  ».  Acatía  Satta).  Did. 

Auotoré  [ak-J  dfevo,  z  druhu  Aeacia 
Fmaiaaa  Willd.  (Vachellia  Arn.)  v  Západní 
In*.  Déd. 

AeadU  [ak-],  v  XVII.  a  XVIIL  stol.  fáfit 
1-  IV.  Nové  Francie  (Souvtíle  France)  v  aev. 
Americe,  poloostrov  fekou  sv,  Vavhnce  od 
pctitiny  oddřiený,  kde  nyní  jsou  britské  osa- 
^>  Nové  Skotsko,  Nový  BrunSvík,  dolní  Ka- 
'^  I  Haine.  Do  krajin  lích  pfiSli  první 
'"■adoici  z  Francie  r.  1604  a  počet  jích  vzrostl 


trairto-anglických  mnohé  boje,  ai  mírem 
"Heíhtikým  připadla  Anglii,  která  vSak  dlouho 
ndyb  5  to,  aby  zde  pevni  zavládla  pro  stálé 
•ípoiir}'  cAyvatelstva  vlastenecky  smýilejicího 
'  Indiánů  s  nim  spojených.  Teprve  když  r.  1755 
f-uic.  Akai^é    počtem    18.000  duSí   násilní 


rozdéleni  jsou  po  zemi  (srv.  Longfellowovu 
báseA  •Evangelinei)  a  jeití  více  nabytím  Ka- 
nady r.  1763  Anglie  koneční  opanovala  A-ÍI. 
Od  ní  jméno  své  mají  Akadsk*  hory  (Acftdian 
Mountains)  patrici  khorstvu  Alle ghanskému. 


mezi  Hudsonem,  řekou  sv.  Vavřince  a  mořem, 
a  částmi  jejich  jsou  Zelené  hory  (Green- 
MounL)  ve  Vermonti  s  horou  Mansfieldovou 
(1859  m)  a  Bílé  hory  {White-Uount.}  vNew- 
hampshiru  s  horou  Washingtonovou  (igi7m), 
kteroužto  pohoří  loto  vůbec  dostupuje  svého 
vrcholu, 

Ae»«n»  Vahl.,  rod  rostlin  růlokvítých 
z  oddilenl  Agrimomei,  nápadný  nedostatkem 
koruny  a  i — i  tyčinkami,  po  kraji  pobárovi- 
tího  lůiEka  proti  některému  ze  3—8  lístků  ka- 
lišních  vetknutými,  A.  rostou  as  30  druhy 
v  studeném  a  mírném  pásmu,  zejména  v  jižní 
Americe  a  Austrálii.  Díd. 

Ae&hntU,  Acajutla  [ak-].  přístavní  mí- 
sto v  stfedoamer.  republice  St.  Salvadoru,  hl. 
tržišti  peruánského  balsámu;  230(1  oby  v. 

AoUK  [ak-],  chutný  plod  rostl.  Spondias 
tnirobaiaHus  z  trop.  Amenky.  Diá. 

AemlftovA  [ak-]  Uaro,  pocházející  ze 
stromu  Spondiaí  momíin.vzáp.  Indii,  vstfední 
a  jižní  Americe.  Vyznačuje  se  velikou  lehkosti 
a  užívá  se  ho  zejména  v  Anglii  k  vyrobí  roz- 
Učných  předmčtů  místo  korku. 

Aoajon  [akažúl,  rozmanité  rostlinné  zplo- 
diny původu  tropického:  i.  Plod  (noí.r  ďAca- 
jou),  nepukavý,  i  semenný  a  ledvínkovitý  od 
Anacardium  occidentaíe  L.,  jehož  obplodi  v  Čet- 
ných dutinách  lepkavou,  ostrou,  tmavopurpu- 
rovou  ifávu  obsahuje.  Této  uíívá  se  v  Brasi- 
llí   jako   barviva   k  označování   bílé1)0  prádln 


110 


Acajouové  — Acanthes. 


2.  Hruškovitá  maska  stopka  plodní  jménem 
plod  acajouový  (pomme  íTaatfúul  známá. 
Jej(  maso  má  lahodnou  nakyslou  chuf  a  proto 
se  potřebuje  k  upravování  nejen  zadělávaného 
ovoce  ale  i  k  výrobě  vína.  3.  Gummi  (gomme 
ďacajou)  z  téhož  stromu,  jíž  se  co  stahují- 
cího léku  užívá.  4.  Nepravé  a.  (acajou  ba 
tard)  naznačuje  rostlinu  Curatella  amerícana 
L.,  jejíchž  drsných  listů  ku  hlazení  dřeva  uží- 
vají. 5.  Samicí  a.  (A.  femelle  nebo  též  A.  á 
ptanches)  jest  rostl.  Cedrela  odorata,  z  je- 
jíhož vonného,  tmavočerveného  dřeva  se  bed- 
ničky na  doutníky »  cukr  a  pod.  zhotovují  a 
které  t  v  lékařství,  na  př.  co  lék  proti  zimnici, 
jest  známo.  6.  A.  á  meubles  znamená  dřevo 
mahagonové.  7.  A.  h  o  n  d  u  r  a  s  s  k  é  jest  jiný  druh 
mahag.  stromu.  8.  A.  senegalské  jest  dobré 
dřevo  rostl.  Khaya  senegaiensis  Čili  Caiecedra, 
9.  A.  guyanské  znamená  dřevo  z  Cedrela 
guyanensis  J.  Děd, 

Acajouové  [akažu-]  dřevo,  též  bíl^  ma- 
hagon zVané  (fr.  acajou  a  pomme),  jest  barvy 
červenavé  s  bílými  neb  žlutavými  žilkami,  lehčí 
než  pravé  dřevo  mahagonové.  Pochází  ze  stro- 
mu Anacardium  occidentale  v  západní  Indii  a 
jižní  Americe  rostoucího.  DL 

Aoajutla  viz  Acahutla. 

Aoalá  fak-l  G  a  1  i  a  n  o,  Don  J  o  s  é,  souvěký 
Španělský  básník  humoristický  a  satirický,  vnuk 
slav.  politického  řečníka  Antonia  A.  Galiana. 
Nejlepší  sbírka  jeho  básní  jest  Stereoscopio 
sociál. 

Aoalepha  fak]  (Acraspeda,  Scyphomedu- 
sae)  medusy  vlastní,  s  okraiem  zvonce  pra- 
videlně vroubkovaným,  bez  »jsiéry  (velům).  Ve 
vývoji  svém  prodělávají  stadium  polypovité 
zvané  scyphistoma.  Předním  jich  zástupcem 
jest  medusa  ušatá  (Áurelia  aurita).  Viz 
Medusy.  &. 

Acalyplia  L.  [ak-],  rod  z  řádu  pryšcoví- 
tých  (Euphorbiaceae).  Obsahuje  asi  40  druhĎ, 
jež  se  svým  zevnějškem  podobají  kopřivám  a 
jež  ve  všech  horkých  zemích  jsou  nejobyčej- 
nější pleveli  na  rumištích  a  ve  vzdělávané 
pQdě.  Vsky-. 

Aoal3n;>terae  [ak],  čeleď  much  náleže- 
jící mezi  mouchy  krátkorohé  (Brachycerá). 
Sem  patřící,  u  nás  nejobyčejnější  rody  jsou: 
Trypetay  Chlorops,  Sepsi s.  &, 

Aoamaplztti,  první  král  mexických  Azte- 
kú  (t  ok.  1389),  pAvodem  ze  severní  Ameriky, 
který  zavedl  mnohá  užitečná  zřízení  a  zákony, 
okrášlil  své  hl.  město  Tenochtitlan  (nyní  Me- 
xiko), zařídil  vodovody,  silnice  a  jiné  koromu- 
nikační  prostředky  atd.,  jichž  zříceniny  a  zbyt- 
ky ještě  nyní  jsou  obdivuhodný. 

Aoanthaoaae  [ak-]  akantovité,  po  větši- 
ně byliny,  řidčeji  keře  neb  polokeře.  Listy  na- 
mnoze jednoduché,  bezpalistné,  obyč.  vstřícné 
neb  přeslenaté.  Květy  obojaké,  jednotlivě 
úžlabní,  konečné  neb  v  květenství  klasovitém, 
hroznatém,  latnatém  neb  svaze čko vitém.  Ka- 
lich prostý,  5 — 4lupenný  neb  5 — 4klaný,  často 
dvoupyský,  stálý.  Koruna  podplodní,  2pyská, 
srostloiupenná.  Tyčinky  3  neb  4  dvoumocné, 
často  s  pátou  patyčinkou.  Semenník  dvou- 
pouzdry,    pouzdra    dvou-    až    mnohovaječná« 


Čnélka  obyčejně  s  bliznou  dvojčepelnou.  Plod 
tobolka  dvojchlopná.  —  Řád  tento  obsahuje 
asi  1350  druhů  skoro  vesměs  v  teplých  kraji- 
nách rozšířených.  V  Evropě  vyškytá  se  toliko 
rod  Acanthus.  Mnohé  druhy  pěstují  se  často 
v  zahradách  pro  ozdoba  {Thunbergia,  Justicia 
a  jiné).  Vský-. 

Aoaatlldtpostea  [ak-l  Meck  &  Worthen, 
rod  vyhynulých  stonožek  (ífyriapoda),  jeŽ  myl- 
ně od  některých  palaeontologfi  pokládány  byly 
za  obrovské  fossilní  housenky  zvláště  pro  chi* 
tinovité  ostny,  jimiž, hřbet  jejich  byl  pokr>'t 
Dosnd  poznány  byly  toliko  dvě  specie,  a  to 
A.  Brodiei  z  útvaru  kamenouhelného  v  Anglii, 
Scudderem  nověji  popsaná  a  před  tím  West- 
woodem  za  fossilní  housenku  rodu  Satumia 
určená,  a  A.  major  Se.  z  vrstev  kamenouhel- 
ných  v  Mazon  Creek  v  sev.  Americe  (Illi- 
nois). Tato  druhá  species  jest  délky  skutečné 
obrovské  (až  0*3  m)  i  nese  na  hřbetě  ostny 
nahoře  rozeklané,  dole  pak  na  basi  v  ozubený 
násadec  vsunuté.  Scudder  klade  rod  A.  do 
zvláštního  podřádu  stonožek,  Archipolypoda 
(Memoire  of  the  Boston  Society  of  natural  hi- 
story,  1S82). 

Aoanthea  [ak-]  též  Acanthido-Mitís 
Jakub,  český  náboženský  spisovatel  na  po- 
čátku XVII.  století,  rodem  z  Velké  Polome 
v  Opavsku.  Vystudovav  na  universitě  praž- 
ské učiteloval  od  r.  1605  v  Dobrovici,  od 
r.  1612  byl  farářem  pod  obojí  v  Dřínově  u  Vel- 
var,  od  r.  1614  ve  Skramníkách  u  Čes.  Brodu. 
R.  i6i2  sepsal  dogmatický  spis  Cunae  The- 
antropi  mundo  nati,  t.  j.  spis  krátký  a  prostý 
o  velmi  poníženém  a  v  nejhlubší  chudobě  sta- 
lém, však  všemu  světu  Žádostivém  z  Panny 
Čisté  Marie,  Svna  Božího . . .  zaslíbení.  Věno- 
váno »pp.  purkmistru  a  raddě,  starším  obec- 
ním a  celé  bratři  ně  kfiru  literáckého  i  vSí  obci 
města  Vel  var «  k  novému  roku  16 12.  Jest  to 
výklad  rfizných  částek  písma  sv.,  vztahujících 
se  k  narození  Páně  (v  Starém  m.  Pražském). 
Rok  potom  vydal  tamže  Asylům  piorum,  t  j. 
traktátek  skrovný  o  pravém  útočišti  lidí  po- 
božných, pod  korouhví  kříže  Kristova,  v  mno- 
hých bídách  a  protivenstvích  těchto  posled- 
ních ssoužených  časfiv  rytěřujících.  Věnováno 
městské  radě  a  učeným  muŽfim  Kouřimským. 
Jest  to  výklad  III.  žalmu  Davidova,  objasněný 
obyčejně  také  příklady  z  dějin  domácích  a 
cizích.  Roku  1614  vydal  u  Mat.  Pardubského 
v  Praze  Kratičké  a  sprosté  sprdvy  světské  vy- 
světleni, že  všelijací  správcové,  knížata  i  páni 
střídmost  zachovávati  a  opilství  se  vystříhati 
mají;  spisovatel  vybízeje  ke  střídmosti  objas- 
ňuje to  různými  příklady.  Téhož  roku  súčastnil 
se  A.  slavného  pohřebního  průvodu  Albrechta 
Václava  Smiřického  z  Prahy  do  Náchoda,  složil 
na  smrť  pána  tohoto  Zprávu  o  rodu  a  {ivota  sko- 
náni jeho,  v  rh5rthmy  české  uvedenou,  jakož  i 
vhodnou  latinskou  elegii.  Téhož  roku  vydal 
ještě  A.  Modlitby  a  písně.  R.  1616  věnoval  \^ni 
pobočný  v  rhythmy  uvedený  Sfastně  na  svét 
narozenému  pacholátku,  synu  Tobiáše  Štefka 
z  Koloděj  (vyd.  v  Praze  u  Dan.  Karla  z  Karis- 
perku).  R.  1619  vydal  v  Praze  u  Pavla  Sessia 
Katechismus  náboženství  pravého  křesťanského 


Acantbia  —  Acanthocystis. 


Pro  ditLy  krnfanské  obojího  pohlavf  juykem 
íttkýirí  vyloženi.  Sestaven  v  otázky  »  odpo- 
vědi dle  hUvnfch  čistek  viry  pro  jednotlivé 
-sedile  celého  toku.  Vloíeny  také  jcdwoUiré 
raodlilby  iVyxnáni  apoitolské  >.Olfcnál).  Té- 
hoi  roku  vydal  pohFebnii  kjiánl  pod  nizvem 
Ltaia  funebrLt,  t.  '}.  pU£  a  íalostivé  úpění 
nad  smrti  ^áto  Milosti  uroz.  p.  p.  Albrechta 
]in>  Soiffckého  ze  Smiřic,  direktora  Českého 
kďovstvi  (t  19.  listop.  iĎiS).  Pofíná  se  jako 
pK  íiiáiá  vzýváním  Ducha  av.  a  spis.  snesl 
ts  mnoho  dokladů  z  dfjin  a  z  pfsma  sv.  Ke 
konci  verte  na  erb  pánů  Smiřických.  Od  nřho 
pochizi  téí  Piseň  na  pokoj  (Dej  nám,  Hospo- 
dine, pokoj)  pN  modlitbách  svatých  ze  íalmú 
kn.jwia  Sudlicia.  Také  v  latinském  básnictví 
A.  lynikaL  R.  t6z3  odeiel  jakožto  knéz  pod 
oboji  do  vyhnanstvl.  JNk, 

AeuOla  [ak]  viz  šifnice. 
Am»«.i»m  ^.]  viz  žralok. 
AeutUdo-náa  viz  Acanthea. 
AOfcWthl»a  [ak-J  Fisch  (^onocerol  Lam.), 
^nolsk^rod  pllů,  pfidoiabrých, úzkojozyíných 
říeledinachovca  (Purpurídae).  Ulitou  podo- 
bí le  nachovej  [Purpura),  má  vSak  dole  na  vnéj- 
íim  oLraji   ulity   ostrý,   vyniklý   zub.    Známe 
I)  lijících  druha   tol  západním   pobfeíí  ame- 
ntWm  a  níkotík  fossilnlch  z  útvaru  tfetihor- 
"ího.  Se. 

JMOAláboaatam  [ak-]  van  Bcn.,  rod  ta- 
Minnic  lijících  v  zaiivaci  rooře  jraloků  a  rej- 
nokl,jei  tím  se  vyznačuji,|e  hlava  jejich  ozbro- 
Jtna  jejl  čtyřmi  přlssav- 
tuii,  z  nichi  každá  má 

dvÉ  na  basi  spojených 

J  tt»  vrcholu   rozekla- 
ních hičkO.    Z  obou 

iniinjch  druha  A-  co- 

""atim  v.  Ben.   a  A. 

OkjarJÍHÍi  v.  Bcn.,  žije 

pf^i  v  laiivacl  roufc 

nMfl  »  Žraloků  (fíaja 

*«ii.  JI.  ctarala.  Scyl- 

':•«   caniculá),    druhý 

•  iihidku  rejnoka  ost- 

i"_tho.  Se. 


111 

A>  cenomantHsií  ďArch,,  Mantelli  Sow.  dle 
Laube  (z  wwtrv  korycanských);  A.  Woolgari 
Umt  (z  vrst.  béloh.  a  malnických);  A.  rhoto- 
mageiiM  Brgt.  (z  malnických)  a  t.  d.  A.  Fritsch 
&  U.  Schlbnbach,  Die  Cephalop.  d.  bohm- 
Kreldef.  1S73;  G.  Laubc,  Verh.  d.  k.  k- geol. 
Rchsanst.  1886;  G. Laube  B  G.Bruder,  Palaeon- 
tographica  1887;  ttr.  310,231  a  nás).;  Zittel: 
Hndb.  d.  Palaeont.  2.  Bd.  477.  Pa. 

AMBtboeyvtto  [ak-l  Carter,  ostfnka. 
rod  prvokQ  ze  skupiny  slunivek  (//eiío^oal, 
úhlední  to  drobnohledný  zjev  naSjch  Čistých 
vod.  Kulovité  tllko  jeho  zřetelné  ukazuje  ob- 
vodní (k  ořovou)  a  vnitřní  vrstvu  maso  viny, 
z  nli  tílko  jest  vytvořeno.  V  masoviní  této 
uzavřeno  jest  jádro  a  vedli  cizích  tělisek  vý- 
známu  menSIho  hlavní  Četné  stažitelné  bu- 
bliny fvakuoly).  Na  obvode  tilka  vysílá  pak 
matovina  přečetné,  jemní  tenounké  a  sem  tam 
uzlin  kati  panoiky  (pseudopodie),  kterií  pa- 
prskovití na  vSechny  strany  z  obvodu  lllka 
se  rozkládajíce  podepřeny  jsou  osními  vta- 
kinky,  jejichž  průbíh  v  masoviní  aí  do  středu 
tllka  sledovati  možno.  ZvláStí  zajímavým  jest 
křemenitý  panclF,  jimi  tílko  tohoto  prvoka 
jcsE  obrníno.  Složen  jest  z  jehlic,  které  ra- 
diární  mezi  paprskovitými  panožkami  probí- 
hají, přilíhajlce  na  vnitřním  konci  svim  okrou- 
hlým terčkem  k  povrchu  tllka.  Vdný,  vnéjil 
konec  téchto  jehlic  jest  buď  jednoduchý,  buď 
vidličnatí  rozštípen.  Často  dvojf  tvary  těchto 
jehlic,  vítií  silni  a  měnil  útlé  v  pancíři  nalé- 


LoH 


rod  I 


hiiviiLovitě  točenou, 

^imé  pupečnatou  a  zá- 

"7  jednotlivé  málo  vy- 

sokí.Ni  povrchu  postu- 

[oii  lovná,  ode  ívu  zá- 

■illií  stále  ílrií  žebra, 

'taíi  obyčejn'   rovně 

'itnvmládi  v  oblouku 

irmihíji  ■  často  uzly 

«*»  tmy  na  sobč  ne- 

"1  Rod  ten  jest   vý. 

lainý  pro  křídový  ú- 

^.  Celkem  znAmo  au  100  druhll,  z  níchí  |  záme,   nikdy   také  vtrouieny  jsou   mezi   n! 

^kiert  jMv  takí    dosti  hojni    v  kKdovém   krátké,  tangentiální  k  obvodu  tllka  sepfimy- 

'^'"ua  íeikém ;  mezi  timi  dlužno  jmenovati;  llcajlci  jehličky.  —  Úhledného  tohoto  prvoka 


ti.  3J.  AaBibiK]niIi 


Acanthodactylus  —  Acanthostaurus. 


zníme  dotud  určité  chankterísovanč  Ctyli  I 
ůrahy:  A.  turfacea  Caitei,  asténka  raEetin- 
ná  (viz  vyobr.  C.  35.)i  s  dvojím  tvarem  jehlic  | 


pancif  tvoNcfch,  známá  z  naiich  vod  raSeli lí- 


ných; A.  spinifera  Qmfí,  oaténk 
piřatými  jehlicemi;  A.  aculeata  H. 


s  tenkém 


a  ieiitá,  ajehliccmi  Spiíatýi 
azakřivenými;  A.ylawa  Greeff,  ostřnkaŽlutá. 
Druhý   tuto  jmenovaný    druh   spolu   a  třetím 
jsou   téí   častými   obyvateli   vod  pražských  a 
okolních.  Se. 

AouitltodftOtyllU  [ak-1  Wiegm.,  rod  je- 
ítirů  klanojazyčných  (řÍjsf/Mjí-'"''')  2  če- 
ledi j  eá  t  e  re  k  (Lacertidae),  rozSífených  zvláfité 
v  Evropč  jií.  a  v  Africe  sev.  Jsou  to  úhledné  je- 
Itčrky  s  dlouhým,  tenkým  ocasem  a  s  nohami, 
jichž  prsty  zvtáStní  jsou  utvářeny,  jsouce  na 
okrajích  zubaté  a  vezpod  kýlnatými  Šupinami 
pokryty.  Jinak  kryto  jest  télo  jejich  na  hřbete  lu- 
pinami malými,  slabí  atřechovití  se  kryjícími, 
tiladkými  neb  kýlnalými,  vezpod  pak  na  bříSe 
malými,  čtyřhrannými  deskami  v  10—14  Po- 
délných řadách  se  táhnoucími.  Z  rodu  tohoto 
na  druhy  dosti  bohatého  budtcí  uvedeny :  A. 
fíneo-maculatus  Dum  &  Bibr,,  jeitírka  ve  Spa- 
nélstiu  rozSiřená,  13  —  16  em  dlouhá,  vezpod 
bílavá,  svrchu  Šedá  nebo  mčdová  s  řadami 
velkých,  Černých,  bílými  pruhy  oddělených 
akvrn  na  hřbetČ  a  modrých.  Černé  lemovaných 
po  stranách.  A.  Saťigtiyi  Dum  &  Bibr..  1  ~ 
Krymu  a  v  sev,  Africe,  značné  mínlivč  zbi 
vená,  na  h^beté  béloledá,  zelenavá  neb  hnédá 
s  hnčdýml  ai  černými  skvrnami,  vezpod  bé- 
lává.  A.  vulgarís  Dum  &  Bibr.,  v  již.  Francii, 
Spanílsku  a  sev,  Africe,  16—19  cm  dl.,  hnédá 


neb  olivoví  zelená,  na  hfbetí  černě  skvrniti, 
vezpod  bélBvá.  Šc. 

AoUltllOBrloanu  [ak-]  Bruijnii  P.  G.,  ssaveC 
zrádu  ptakofitných  {Monotrt- 
mata],  příbuzný  ježuře  australské 
(Eckidna  hystrijr)  a  nalezený  Lag- 
laizem  a  Bruijnem  na  Nové  Gui- 
nei  v  pohoří  Karon  ve  vý£i  ii5oni. 
Poprvé  popsal  jej  r.  1877  P.  Ger- 
vaia,  jenž  mu  (r.  1S81)  dal  jméno 
Proechidna,  Dubois  pak  r.  iSSi 
jméno  Bruijnia.  A<  liif  se  znační 
od  Echidny  i  nelze  ho  s  rodem 
tímto  v  jedno  slučovati.  Télo  jeho 
jeat  včtsi  než  u  Echidny,  zobák 
delší,  značné  prohnutý,  jazyk  vel* 
mi  atíhlý  a  prodloužený.  Na  no- 
hách předních  i  zadních  na- 
lézá se  toliko  po  třech  drápech, 
télo  kryto  na  přtdé  trojí  řadou 
ostnQ.  Se. 

AoanthootaoiiU   [ak-],  rod 
^^'.  silurských  zkamenétín  ze  záhad- 

né čeledi  Receptaculid  {ReceplacU' 
liiid),  kterou  dle  nejnovijSích  vý- 
zkumů Angličana  Hindea  k  hou. 
bám  mořským  a  sice  v  řád  He- 
xactínellid  připočísti  aluSí.  Rod 
ten  stanoven  na  základe  ikame. 
nélin  ze  silurského  útvaru  od  Bu- 
bovic  u  Prahy  pocházejících  a  je- 
diný druh  jeho  pojmenován  A. 
Barrandei.  Viz  QuarL  Joum,  of 
the  Geol.  Soc.  18&4.  Pa. 

JU)ftatliom«tni  rod  mřlžov- 
t  (Radiolaria),  tílka  kulovitého,  a  četnými  bu- 
blinami na  obvodu  protoplaamy,  skrývajícího 
itrální  schránku,  jeí  vcdlé  četných  bu- 
blinek vétSÍ  počet  jader  uzavírá.  Z  celého  obvo- 
du tílka  vybíhají  paprskovití  jemní  vlásenkovité 
pseudopodie.  Tímto  tílkem  pronikají  křemeníte 
jehlice,  ve  středu  tíika  se  sbíhající.  A.  a  četnými 
druhy  svými:  A.  fusca,  pellucid^,  MúUeri  atd. 
žije  v  moři  Středozemním  náležejíc  k  nejobec- 
néjSIm  a  nejůhlednéjilm  zjevům  mikroakopi- 
cké  fauny  jeho.  (Viz  vyobr.  č.  36.).  Se. 

AoantboptaryBll  [ak-l,  skupina  ryb 
kostnatých  {Teleosteí),  jichž  ploutevnf  pa- 
prsky jsou  ekostnatélé. 

AoknUioipcTinimi  [ak-]  Schrank,  bo- 
dlosemenka,  byliny  nízké,  jednoleté  z  Čel. 
úborovitých,  skupiny  SetteeionLdeí  a  nai- 
kami  pouze  z  paprskových  kvitu  klíčivými, 
z  terčových  hluchými  a.  vQbec  ostnitými  ple- 
vami ztuha  obalenými  a  smáčknutými.  Úbory 
drobné,  bflokvítí,  jednotlivé  na  konci  stonku. 
Naiky  z  A.  humite  Dc.  Skodf  prý  na  Ja- 
maice  drůbeži.  Jsou  to  vesmés  rostliny  ame- 
rické. Déd. 

Ao«BUiosta>1irtuHaeckel,rodmfííovcfl 
(Jtadiolaria)  z  čeledi  Acanthonid,  úhledn\'m 
tvarem  svého  drobnohledného  tílka  se  vyzna- 
čující, Tflko  toto  chiánéno  totiž  kostrou  slo- 
ženou Z  dvaceti  paprskovití  ze  středu  se  roz- 
bíhajících jehlic,  z  nichž  čtyíí  t,  zv.  jehlice 
aequatoriální  délkou  i  mohutnosti  nad  ostatní 
vynikají.  Ze  Čtyř  Haeckciem  popsaných  druhů 


Acanthus. 


113 


ToduA.sluSí  uvésti  druh  ímofeSlfedozcniníhi).  .  nitkami.  Tobolka  dvou  po  uidrá,  p  3  uzdra  i— ^ise- 
A.  puTpurascent,  jehoi  tilko  ierveními  (íljsky  menná,  semena  na  dríátkách  háčkovitých  pfi- 
pígnentovými  píknř  jest  zbarveno.  .^.     :  sedlá.  Rod  tento  obsahuje  asi  14  druhC  v  tro 

AoMlÓtas  L..  akant  rod  z  fádu  .4ctin- '  pickím  a  subtropickém   pásmu  starého  svéta 
iliaetae,  statné  byliny   vzezřeni    bodlákového,   domůcich.  Nejznáméjji  druh  jest  A.  mollis  L.. 


Veliké  kvity  sestaveny  jsou  do  prodloužených,  jeni  jest  vůbec  rozíifen  v  ji/ní  Evropé.  Lo- 
l;one<n>'ch  hroznQ.  Listeny  podkvCtni  jsou  1  dýha  jest  aí  i  m  vj'soká.  Veliké  listy  koře- 
í^niii  zubaté.  Kalich  4lupenný,  lupen  zadní  |  nové  jsou  řaplkaté,  hkihnce  ozdobné  proti- 
■  pMni  mnohem  vétií  a  pfedni  na  dvé  klaný.  1  seíné.  úkrojkův  chobotnatf  zubatých.  Koruna 
Koruna  s  krátkou  trubkou,  na  hřbetí  rozdé- 1  až  4  cm  veliká,  bílá  neb  naOervenali.  žilko- 
'eni  a  v  jiroký  3— 5Íaloíný  pysk  vytvořená.  1  váná.  KofenQv  a  listův  užívají  na  jihu  k  léčeb- 
Tyiinky   4  dvoumocné  s  tlustými   a  tvrdými  \  ným  úedům;  ftlmané  a  ííekové  milovali  akant 


114 


A  capelia  —  Acca  Larentía. 


teiTto  jako  ozdobnou  rostlina  a  zhusta  k  obru- 
bováni záhonů  ho  užívali.  Odtud  Pliniovo  po- 
jmenování jeho  Topiaria.  Mimo  to  n^odobo- 
váli  malebné  listy  na  pomnících  a  svých  odě- 
vech. Hlavice  korínthských  sloupá  zdobeny 
jsou  arabeskami  akantovými.  (Srovn.  článek 
Akanthos.)  U  nás  často  A.  v  zahradách, 
v  umělých  skalkách  se  pěstuje  pro  ozdobu. 
(Viz  vyobr.  č.  37.)  Vský-. 

A  oapolla  čili  allA  o.  (ital.),  v  hudbě: 
ve  slohu  kapelním,  totiž  ve  slohu  papežské 
(Sixtinské)  kaple  v  Římě,  kde  při  zpěvu  přísně 
zakázáno  všeliké  provázení  na  hudebních  ná- 
strojích. Tedy  skladba  a  c.  psána  jest  pouze 
pro  zpěvné  hlasy,  bez  instrumentálního  prft- 
vodu. 

A  oaprioolo  fakapríčo],  ital.  dle  chuti, 
dle  libosti;v  hudbě  označuje  místa,  jež  skla- 
datel co  do  tempa  a  přednesu  ponechává  vkusu 
výkonného  hudebníka. 

Aoapúloo  [akapulko],  lat  Aqua  pulchra, 
t.  j.  krásná  voda,  přístavní  město  v  mexickém 
státu  Guerrerském  na  Tichém  moři  se  4500 
oby  v.  většinou  mulaty  a  zamby;  jest  chudé 
trpíc  hroznými  vedry  a  nezdravém  podnebím, 
ale  má  velký  přístav  pro  500  lodí,  chráněný 
tvrzí  S.  Diego,  jenž  patří  k  nejbezpečnějším 
přístavfim  na  světě.  V3rváží  se  odtud  zlato, 
stříbro,  kůže  a  dříví,  zvláště  cedrové,  a  jest 
zde  skladiště  uhlí  jediné  na  celém  záp.  po- 
břeží mexickém.  Za  vlády  Španělské  bylo  A. 
střediskem  obchodu  východoind.  a  Čínsko- 
amer.,  avšak  po  vymanění  se  Mexika  z  pan- 
ství španělského  válkami  občanskými,  chole- 
rou a  zemětřeseními  (r.  1799,  1837  ^  4*  pros. 
1852)  pokleslo  velmi,  až  teprve  nejnověji  ote- 
vřením dráhy  panamské  opět  poněkud  se  zota- 
vilo jsouc  stanicí  poštovních  parníků  spojují- 
cích SanFrancisko  s  Panamou.  —  Kraj  a-cký 
má  98.000  ob. 

Aoardia  [ak-],  řec,  zrůdní^  nedostatek 
srdce.  Vadu  tuto  vždy  provází  značné  zne- 
tvoření celého  ústrojenství,  tak  že  nebyl  do- 
sud po2^rován  acardiacus  (tvor  bez  srdce), 
jehož  ostatní  části  by  byly  měly  tvar  nor- 
mální. Peč, 

Aoarl  rAk-li  město  v  Peru,  v  prov.  are- 
quipské  nad  ř.  San  Juanem  pod  15*  30'  j.  S.,  má 
asi  4000  ob.;  vyváží  se  bavlna,  cukr,  rum  a 
kořalka. 

Aoarlna  viz  Roztočovití. 

Aoarooeoidiei  jinak  Pliytoceddie,  jsou 
měchýřkovité  nebo  rourkovité  neb  i  vláskovité 
nádorkovité  výrůstky  na  rostlinných  částech, 
zvláště  listech  roztoči  způsobené.  Roztoči  tito 
jsou  hlavně  druhy  rodu  1'hxtoptus,  jež  se 
sice  tělem  velmi  sobě  podobají,  ale  různé  a 
velmi  od  sebe  se  lišící  phytocecidie  (acaroce- 
cidie)  vytvářejí.  Roztoči  žijí  za  léta  neustále 
v  nádorcích  těch  a  živí  se  tu,  jak  se  zdá, 
ssajíce  z  buněk  nádorů,  ale  neničíce  jejich  bu- 
něčné pletivo.  SiL 

Aoar4>idová  [ak-J  pryakyfloOy  červené 
nebo  žluté  gummi  z  liliokvété  byliny  australské 
Xanthorrhoea,  Did, 

Aoanui:  1)  viz  Roztoč.  —  2)  A.  foli- 
culorum  viz  Trudní k. 


AoataiUUlM  [ak-],  město  v  Guatemale 
na  1.  bř.  řeky  uuacalate,  50  Arm  jz.  od  mésti 
Guatemaly  se  4200  obyv.  Leží  mezi  dvěma 
kuželi  sopky  A-ga  390)5  m  vysoké. 

Aoattnm  viz  Akation. 

Aoayflké  hory  [ak-],  čásť  jihoamer.  Cor* 
diller  saltských  v  rep.  Argentinské,  5879  m 
vysoké. 

Aoaynoaa  [akajukanl,  San  Martin  de 
A.,  hlavní  místo  dep.  a  okresu  t.  jm.  v  mexi- 
ckém státě  Veracruze  s  vojenským  přístavem 
a  6000 obyv.;  značný  obchod  s  červcem.  Dep. 
a-ský  má  43.800  obyv. 

Aoo*.  lat.  accepi,  t.  j.  přijal  jsem  (na 
směnkách^,  nebo  též  accusativus  (v  mluvnici). 

AoaamUNuro  (střlat.),  trest,  kterému  pod- 
léhali ve  středo  v.  zejména  křivopřísežníci  a 
kuplířky,  a  jenž  záleže)  v  tom,  že  osoba  tre 
stáná  v  koši,  aneb  přivázána  jsouc  nohama 
i  rukama  na  provaze,  k  tyči  připevněném,  po- 
hroužena byla  jednou  aneb  několikráte  po  sobě 
na  nějakou  chvíli  do  vody.  — /. 

Aooadla  [ak-],  obec  v  jihoital.  prov.  avel- 
linské,  distr.  ananském,  2Z  km  vf  ch.  od  Aríana, 
sídlo  soudu  8  4535  obvv.  (1881). 

Aooa  XiaréBtIai  bohyně  staroitalská,  pů- 
vodu a  vÝznamu  posud  ne  zcela  jasného.  My- 
thus uvádí  ji  ve  spojení  s  Herkulem  a  Romu- 
lem.  Mythus  i.  Dle  vypravování  Gelliova  a 
Macrobiova  vyzval  za  panování  Romula  neb 
Anča  Martia  sluha  chrámu  Herkulova  boha 
toho  ke  hře  v  kostky  o  tučnou  hostinu  a  hez- 
kou dívku,  při  kteréžto  hře  jednou  rukou  metá 
kostky  za  sebe,  druhou  za  boha  svého.  Her- 
kules vyhraje  a  dle  smlouvy  vystrojena  mu 
od  strážce  chrámu  hostina  a  přivedena  nej- 
krásnější tou  dobou  dívka,  nevěstka  A.  L. 
Když  pak  se  s  ní  druhého  dne  Herkules  loučí, 
praví  JÍ,  že  odměny  se  jí  dostane  od  muže,  který 
ji  nejprve  z  rána  potká.  Potká  ji  starý  bohatý 
Etrur,  jménem  Tarutius,  který  ji  učiní  svou 
manželkou ;  po  jeho  smrti  A.  L.  hojné  statky 
jeho,  které  Catonovi  ještě  byly  známy,  odkáže 
Romulovi  nebo  dle  jiné  verse  národu  řím- 
skému, načež  buď  zemře  nebo  zmizí  na  místě 
tom,  kde  každoročně  v  prosinci  se  jí  slavila 
slavnost  Larentalie,  totiž  ve  Velabru,  kdež  se 
i  hrob  její  ukazoval. 

2.  Známější  jest  podání  druhé,  dle  kterého 
byla  ženou  pastýře  Paustula  a  pěstounkou 
Romulovou.  Měla  12  synů,  s  nimiž  každoročně 
jednou  konala  oběti  pro  agris,  za  úrodu  polní : 
když  jeden  z  nich  zemřel,  adoptovala  prý  Ro- 
mula na  jeho  místo  za  syna  a  ten  pak  založil 
koUegium  bratří  arvalských  (^rrviiifi  =:role),  kteří 
zpívajíce  písně  pokračovali  každoročně  ve 
zvyku  zděděném  a  za  odznak  kněžské  své  dů- 
stojnosti měli  věnec  klasový  {spicea  corona) 
a  bílou  stuhu  (alba  infula).  Pověst  tato  druhá 
známa  je  z  L  knihy  Liviovy,  IIL  knihy  Oxi* 
diových  Pastu,  kde  se  nazývá  za  tou  příči- 
nou A.  L.  nutrix  gentís  Romanae,  živitelkou 
národa  římského.  Konečně  shledáváme  i  po 
kusy  kombinovati  jakémsi  způsobem  oba  mv- 
thy  o  nevěstce  A-ce  L-ii  a  vlčici,  která  kojila 
Romula  a  Rema,  tak  totiž,  že  lupa  znamen:! 
vlčici  i  nevěstku. 


Accapareur  —  Accensi. 


115 


Význam  A-cyL-iejest  nejistý,  poněvadž 
mythy  jsou  temné  a  podání  kusá.  Jméno  Acca 
(Atta)  zdá  se,  že  není  nic  jiného  než  matka 
(skit  akká,  řecky  'Axxai).  Larentia  souvisí 
s  Lar,  Lares,  proti  čemuž  sice  Jordán  namí- 
tal, že  quantita  je  na  závadu  (Lňrentia  naproti 
Láres),  ale  námitka  ta  není  rozhodující.  Jest 
tedy  A.  L.  matka  LarA,  což  se  dobře  dá  spo- 
jiti s  in3rthem,  že  byla  p^sttounkou  Romulá  a 
Rema,  larů  to  starého  mésta  palatinského.  Ča- 
sem dle  mínění  Prellerova  rozšířil  se  počet 
dvou  larA,  ochráncA  půdy  domácí,  na  12,  jichž 
representanty  bylo  koUegium  I2  bratří  arval- 
^kých;  aby  pak  Romulus  spojen  byl  s  tímto 
oejstarším  a  nejčestnějším  kollegiem  kněžským, 
jehož  původ  nebyl  později  jasný,  smvŠlena  báje, 
ie  byl  po  smrti  jednoho  z  těch  12  bratří,  synů 
A-cy  L-ie,  adoptován  a  založil  trvale  tento 
sbor.  Že  12  LarA  pokládáno  za  syny  A-c^  L-ie, 
pochází  odtud,  že  Larové  jsou  ochránci  půdy 
rodné,  od  nichŽ  tedy  také  úroda  a  všeliké 
požehnání  vycházL  Přirozeno  tedy,  že  mají 
za  matku  bohyni  úrody  a  požehnání  polního, 
za  jakou  musíme,  jak  se  zdá,  A-cu  L-ii  poklá- 
dati. Na  základě  novějších  badání  zdá  se,  že 
A.  L.  byla  původně  identická  s  bohyní  zvanou 
Dea  Dia  (v.  t),  pod  jejíž  jménem  konaly  se 
slavnosti  bratň  arvatských.  Háj  Dee  Die  byl 
nedaleko  města  na  pravém  břehu  Tibera  a 
v  ném  konány  hlavní  části  každoroční  slav- 
nosti ve  květnu,  kdy  plody  uzrávaly  a  žně 
brzo  počíti  měly;  z  obřadů  slavnosti  té  vi- 
déti.  že  měla  účel  vyprositi  požehnání  polím, 
ochranu  proti  Škodám  všelikým  a  blahodárný 
mír.  Nebyla  tedy  Dea  Dia  a  identická  s  ní  A. 
L  nic  jiného  než  bohyně  polní  úrody,  zvláště 
pak  ochránkyně  římské  půdy.  Dokladem  jest 
i  odznak  kollegia  kněžského,  který  dle  mythu 
synové  Acy  L-ie,  bratří  arvalští,  si  dali,  když 
od  RomuIa  byli  zařízeni  jako  sbor  kněžský, 
t&tiz  vénec  klasový.  Mohli  bychom  říci:  A. 
t  jest  mythologická  stránka,  Dea  Dia  obřadná 
slánka  téže  bytosti  božské,  A.  L.  jest  perso- 
ni&kace  fímské  půdy  a  jejího  požehnání  plo- 
t^inného,  jako  Tellus,  Ops,  Cercs. 

Kultus.  Každoročně  slavena  23.  pros.  v  den 
Urentinalít  nebo  Larentalií  slavnost  její  ve 
Velabni,  kde  také  ukazován  její  hrob  na  témž 
inísté,  kde  prý  zmizela.  Plamen  Quirinalis 
obéť  tu  vykonává  s  pontifiky  a  vzýván  při 
|om  i  luppiter..  Přítomnost  ílamina  Quirinala 
lze  si  vysvětliti  tak,  že  asi  teprve  oď  té  doby 
smél  účastcn  býti  té  oběti,  kdy  Quirinus  smi- 
^n  s  Romulem  a  tím  tedy  slavnost  týkala 
«  bohyně,  která  byla  pěstounkou  Quirína- 
Romula.  O  slavnosti  nevíme  nic  určitějšího; 
veselá  však  dojista  nebyla,  jak  již  tomu  na- 
svédčuje  doba  pochmurná,  kdy  dni  byly  nej- 
*^tií,  a  mysl  spíše  byla  nakloněna  úvahám 
^  smrti  než  bujné  veselosti.  Ale  vidíme  již 
takové  tklivé  spojení  idee  smrti  s  ideou  svě- 
žího života  i  v  kultech  jiných  božstev  (na  př. 
ve  spojení  sabinské  Feronie  s  Florou,  v  kultu 
Afrodity,  Persefony  atd.)  a  není  úkaz  takový 
3Jíi  nic  nepřirozeného ;  a  tak  snad  i  v  kult 
A<y  L-ie,  bohyně  požehnání,  úrody  a  života 
^'^  6c  myšlénka  smrti  a  pomíjejicnosti.  — 


Srv.  Preller:  Rom.  Myth.,  3.  vyd.,  11.,  26  nn. 
a  Roscher:  Ausfuhrl.  Lex.  d.  griech.  u.  rom. 
Mythologie  s.  v.  Acca.  Hčk, 

Aooapareur  [akkaparérl,  franc.,  znamená 
kupce,  který  skupuje  co  možná  nejvíce  jistého 
zboží,  aby  tím  ceny  uměle  zvýšil  a  tak  opa- 
noval trh.  Hlavně  pak  užíváno  slova  toho 
o  lichvářích  v  obilí.  Za  francouzské  revoluce 
i  za  jiných  časů  všeobecné  bídy  bývalo  pode- 
zření, ze  někdo  je  a-,  podnětem  k  výtržnostem 
chudého  lidu. 

Acomrvnevole,    aooareiaeviilmeiite 

takar-],  ital.,  v  hudbě :  li  savé,  lichotivě,  po- 
:ud  se  týče  přednesu. 

AooarUui  Calixte,  právník  francouzský. 
Nar.  dne  17.  pros.  183 1  v  Mensu  (dep.  Isére); 
odbyv  studia  na  učitelství  středních  škol 
v  École  normále  supérieure.  oddal  se 
studiu  práv.  Stal  se  r.  1864  professorem 
práva  římského  nejprve  v  Douai,  pak  v  Pa- 
říži. R.  1878  svěřena  mu  nově  zřízená  profes- 
sura  »pandectc  při  právnické  fakultě  pařížské. 
R.  188 1  jmenován  vrchním  inspektorem  studií 
právnických.  Znám  jest  pro  rázné  hájení  svo- 
body wuČování  za  presidentství  Mac-Maho- 
nova.  Nejdůležitější  jeho  díla:  Etudě  sur  la 
transaction  en  droit  romain  et  en  droit  fran^is 
(1863)  a  Ptécis  de  droit  romain  (1869—66  ve 

2  8V.). 

Aooedo  [akc-],  lat.  přistupuji,  přidá- 
vám se;  a.  nemini,  pepřidávám  se  k  ni- 
komu (při  hlasování),  víz  A  ke  es. 

Aooaleratorinm  maadatom  nazýván 
v  Uhrách  rozkaz  vyšších  soudů  k  nižším,  aby 
pře,  které  se  rozkaz  týkal,  byla  urychlena. 

Aooelerator  nrl&ae  [akc-],  lat.,  jest  sy- 
nonymum svalu  bulbokavemosního,  jenž  moč 
v  rouře  močové  zbylou,  jakož  i  símě  sem  vy- 
lité smrštěním  svým  vystřikuje.  Peč, 

Aooellaraado  [ačel-],  skrác.  acceL  (ital.), 
zrychleně,  v  hudbě:  s  rychlostí  čím  dále 
větší. 

Aooeiud  [akc-]  (lat,  od  ad-censere,  tolik 
jako  adtribuere,  adscribere,  přiděliti),  přidě- 
lenci  čili  náhradníci.  Slovem  tím  označo- 
vala se  u  Římanů  jedna  z  5  centurií,  které 
byly  mimo  5  tříd  (classes)  Serviových,  totiž 
centuria  accensorum  velatorum.  Přídavkem 
velati  označuje  se,  že  tito  táhli  do  pole 
beze  zbroje  (srovn.  Festus  epit.  str.  369). 
V  bitvě  bylo  jich  užíváno  k  tomu,  aby  vy- 
zbrojíce  se  zbraní  vojínů  řádných,  z  jakékoliv 
příčiny  k  boji  neschopných,  nastoupili  na  je- 
jich místo  k  vyplnění  mezer.  L.  Lange  vzta- 
huje výraz  a.  ke  čtyřem  nižším  třídám  Servio- 
vým  a  hlavně  k  páté,  ale  mínění  to  jest  v  od- 
poru se  vším,  co  o  užívání  toho  slova  v  pra- 
menech starých  se  nachází.  Jiné  jméno  těchto 
a-sů  jest  také  adscriptivi,  adscripticii.  Ve  službě 
civilní  značí  a.  sluhy  úředníkův,  od  státu 
placené,  jichž  bylo  užíváno  ke  službám  ve- 
dlejším. A-sy  mají  jen  úředníci,  kteří  mají  také 
liktory,  tedy  konsulové,  prokonsulové,  praetoři 
a  propraetoři.  A-sa  volil  si  úředník  sám,  a 
když  odstoupil,  přestala  i  funkce  a-sova.  Za 
doby  Ciceronovy  z  pravidla  vybíral  si  úředník 
a-sa  ze  svých  propuštěncův,  kterýž  obyčejnč 


116 


Accenti  —  Acciajoli. 


býval  jeho  důvěrným  rádcem  a  osobou  velký 
vliv  mající.  —  Srv.  Lange,  Rom.  Alterthiimer, 
3.  vyd.,  I.  str.  929  si.,  Mommsen,  Róm.  Staatsr., 
z.  vj'd.,  II.  str.  341  si.  Pk, 

Aooenti  A.,  professor  v  BukureŠti ;  súčast- 
nil  se  r.  1848  a  1849  vynikajícím  způsobem 
politického  ruchu  ve  vlasti  své  rumunské  a 
v  Uhrách.  Zejména  byl  velmi  horlivým  po- 
mocníkem Jankovým,  když  tento  organisoval 
povstání  Rumunů  proti  Maďarům.  Bojoval  také 
hrdinsky  po  boku  Jankově.  Když  revoluce  byla 
potlačena,  ustoupil  do  života  soukromého. 

Aooentor  alplniui  [akc-],  lat.  pěnice 
podhorní.  Viz  Pěnice. 

Aooentu  eoolealAstioi  viz  Akcenty 
církevní. 

Aooepi  [akc.J,  skrác.  acc.  (l&t«)>  pfija^l 
jsem. 

Aooeptilatlo  [akc-]:  1)  Název  christo- 
logický. Dle  nauky  sv.  Anselma  musil  Bůh 
státi  se  člověkem,  aby  zadost  učinil  za  hříchy 
lidské  a  tak  vyrovnal  odpor  mezi  božskou  lá- 
skou s  jedné  a  božskou  spravedlivostí  a  sva- 
tostí se  strany  druhé.  Dle  sv.  Tomáše  Aq.  a 
jeho  Školy  udalo  se  zadostučiněni  Kristovo 
hledíc  k  vině  naší  v  míře  přebytečné  (accep- 
tatio);  naproti  tomu  tvrdili  Duns  Scotus  a 
jeho  stoupenci,  k  nimž  přidružili  se  též  Armi- 
niáni,  že  zásluhy  Kristovy  nedostačily  k  dílu 
ospravedlnění,  že  však  Bůh  ze  zvláStní  milosti 
je  přijímá  za  dostačující  a.  Církev  přidržela  se 
učení  thomistického,  protestantismus  pak  za- 
vrhl obé  a  abstrahuje  od  civilistického  rázu 
ponětí  Anselmova,  prohlásil  naprostou  shodu 
mezi  požadavkem  a  dílem  zadostučiněni.  red. — 
2)  A.  zvláštní  formálně  jednání,  kterým  dle 
řím.  práva  zrušována  verbálná  (slovní)  obli- 
gace. A.  spočívala  v  otázce  dlužníkově,  zdali 
to,  co  věřiteli  byl  slíbil,  tento  obdržel,  načež 
věřitel  dlužníkovi  odpověděl,  že  ano.  Ve  forma- 
listickém  právu  starém  pro  svou  jednoduchost 
oblíbený  akt  a.  stal  se  vzorem  zrušování  smluv 
jiných,  které  nebyly  verbálné,  při  čemž  ovšem 
bylo  zprvu  příslušný  kontrakt  na  ústní  uvésti, 
což  se  dělo  zvláštní  formulí,  dle  vynálezce  na- 
zvanou stviulatio  Aquiliana,  V  Justiniánském 
právu  pozbyla  a.  svého  zvláštního  významu, 
ježto  nebyla  již  verbální  obligace  výsadním 
způsobem  smlouvy.  Formální  smlouvy  pí- 
semné zrušovány  též  za  starého  Času  akcepti- 
lací  písemnou.  ATr. 

Aooepto    damno    lannam   olandere 

(lat.),  po  utrpěné  škodě  dvéře  zavříti; 
po  česku:  co  plátno  chléva  zavírati,  když  jiní 
krávy  pokradli. 

AooeMOria  Stipulatio  viz  Novace  a 
Stipulace. 

Aooessorias  Wilissii  (t.  nervus\  jede- 
náctý čiv  mozkový,  zásobuje  kyvaČ  krČní 
{sternocleidomastoidťus)  a  sval  kuklovitý  (cucul- 
laris).  Při  křeči  v  obvodu  jednoho  čivu  tohoto 
sídlící  nastávají  trhavé  pohyby  hlavou,  při 
čemž  obličej  k  rameni  strany  zdravé  se  otáčí 
a  hlava  se  k  rameni  strany  choré  kloní;  jestli 
křeč  obě  strany  zachvátila,  nastávají,  je-li  inten- 
sita křečí  na  obou  stranách  stejná  a  dostavují-li 
se  současně,  pohyby  kývavé.  Peč. 


Aooettiura  [ačet-J,  obec  v  jihoit.  pro\ . 
potenzské,  distr.  materském,  v  horním  údolí 
Salandrelly;  4944  ob.  (1881)  živí  se  vinařstvím, 
orbou  a  ovocnictvím. 

Aooiaooatiira  [ačak-],  ital.,  v  hudbě  způ- 
sob přírazu  dříve  zhusta  užívaného,  který  na- 
stupuje téměř  zároveň  s  hlavní  notou  akcen- 
tovanou. A.  dnes  totéž  co  Appoggiatura. 
(Víz  Příraz.)  Chv. 

Aooiajoli,  Accíajuoli  fačajoli],  stará 
rodina  ílorencká,  pocházející  z  Brescie.  1)  N  i- 
colo  (Mikuláš)  A.  (*  1310  —  f  1366),  státník 
neapolský.  Přišed  do  Neapole  prokázal  vnučce 
krále  Roberta  z  Anjou  Johanně  I.  mnohé  platné 
služby  jakožto  válečník,  začež  jmenován  oá 
ní  velkým  senešálem  neapolským  a  později 
n^ístokrálem  apulským.  A.  byl  muž  velmi  vzdě- 
laný; požíval  přátelství  Petrarky  a  Boccaccia, 
s  nimiž  si  dopisoval.  Red, 

2)  Nerio  I.  A.  (t.  j.  Rainer),  synovec  Mi- 
kuláše, velkosenešáia  království  Neapolského. 
obdržel  r.  1364  lénem  od  císařové  > románské* 
Marie  Bourbonské  knížectví  Vosticu  (dnešní 
Aigion)  v  sev.  Peloponnése,  odkudž  Šťast- 
nými boji  opanoval  r.  1371  Argos  a  Korinth. 
Brzy  potom  stal  se  vůdcem  pomocných  vojsk, 
která  »svatý  spolek«,  papežem  Bonifaciem  IX. 
z  italských  moci  a  z  Francie  proti  Turkům 
založený,  do  Řecka  na  pomoc  císařům  byzant- 
ským vypravil.  Jsa  seSvakřen  s  Janem,  vlád- 
cem joanninským,  i  s  Theodorem  Palaiologem, 
despotou  morejským  a  bratrem  císaře  Manuela. 
udeřil  na  vévodství  athénské,  kdež  posud  pa- 
noyalo  kataláhské  rytířstvo,  dle  jména  králi 
sicilskými  se  řídíc.  Roku  1394  dobyto  celého 
vévodství  i  s  hlav.  městem,  načež  Ladislav, 
král  neapolský,  jmenoval  Neria  A-ho  vévodou 
athénským.  Brzy  potom  N.  zemřel,  odkázav 
závětí  vévodství  athénské  Benátčanům:  toliko 
Théby  s  Částí  severní  dědil  levoboček  jeho 
Antonio  I.  A.  Tento  spojiv  se  s  Turky 
i  s  Řeky,  předešel  Benátčany,  vzal  Athény  a 
až  do  své  smrti  vládl  celým  vévodstvím.  Za 
něho  Athény  některými  stavbami  okrášleny: 
také  pocházela  od  něho  asi  »francká«  věž  nad 
Propylaii,  r.  1875  shořená.  R.  1432  zemřel, 
načež  s  pomocí  Turků  nastoupili  v  panství 
synovci  jeho  Nerio  II.  a  Antonio  II.  Na- 
\  danému  bratru  ustoupil  Nerio;  když  však  An- 
tonio II.  r.  1435  zemřel  a  vdova  jeho  hodlala 
vévodství  s  rukou  svou  podati'  despotovi  mo- 
rejskému,  zmocnil  se  turecký  vojevůdce  Tura- 
chan  Théb,  a  Athény  uděleny  sultánem  Ne- 
riovi  II.  jako  knížectví  Turkům  poplatné.  Po 
smrti  Nenově  r.  1452  vládla  jménem  nedo- 
spělého syna  vdova  jeho.  Když  však  zasnou- 
bila se  s  kterýmsi  šlechticem  benátským,  usta- 
novil Muhammed  II.  Francesca  A-ho,  syna 
Antonia  II.,  místodržitelem  athénským.  Fran- 
cesco  povraždil  rodinu  Neria  II.,  načež  sultán 
vypravil  vojevůdce  Omara  do  Attiky.  R.  1450 
vzato  město,  Francesco  kapituloval  na  Akro- 
poli i  byl  učiněn  knížetem  thébským.  Kdyi 
však  kul  pikle  proti  sultánu,  byl  r.  1459  zajat 
a  odpraven.  Odtud  rod  A-ů  i  s  vévodstvím 
athénským  z  dějin  mizí.  Laborde,  Athěncs  a.i 
XV.,  XVI.  et  XVII.  siěcle.  Pař.  1855.     Pšk. 


Accidens  —  Accius. 


117 


3)  Donato  A.,  proslulý  státník  a  spiso- 
vatel florcncký  (*  1428  —  f  1478).  Vynikal 
ro\'néž  učeností  jako  nezištnými  službami, 
které  prokázal  své  vlasti.  Byl  vyslancem  fran- 
couzského a  papežského  dvora  a  r.  1473  gon- 
falonierem  republiky  florentinské.  Z  véde- 
ckych  jeho  prací  uvádíme  Commentarius  de 
vita  Caroii  Magni,  psaný  podlé  Eginharda, 
lat.  překlad  Plutarchových  životopisúv  a  kom- 
mentářc  k  Ethice  a  Politice  Aristotelova.  Spisy 
ieho  vynikají  uhlazenou  mluvou.  Z  rozkazu 
republiky  pfelož  il  Dějiny  florentinské  od  Leo- 
narda  Bruna  Aretina  do  Ital.  (1473). 

4)  Filippo  A.  (*  1637  —  I  1700),  r>^íř 
řádu  maltézského,  který  procestoval  tehdejší 
známy  svět.  dramatický  spisovatel  a  operní 
skladatel,  založil  moderní  strojnictví  divadelní, 
ičž  z  Itálie  dostalo  se  do  Francie  a  odtud  do 
Némecka,  Anglie  atd.  Z  oper  jeho  uvádíme 
La  Damira  placatá  (Ben.  1680),  //  Girello^ 
drama  burlesco  per  musica  (Modena  1675  a 
Ben.  16S2),   Ulhsc  in   Feacia  (Ben.  1681)  a  j. 

Acoidons  (lat.)  jsouc  odvozeno  z  aď  (ku, 
pfi)  a  cadere  (padnouti)  znamená  případek 
:akožto  znak.  který  na  něčem  jen  nahodile 
><  v)*sk\'tuje,  Čili  véci  pfipadá  nebo  nepiHpadá, 
mi  by  se  na  ní  samé  co  rtiénilo.  Tak  dia- 
niant  má  své  známé,  určité  znaky,  které  nutně 
^^áleiejí  v  pojem  jeho ;  je-li  broušený  nebo  ne- 
broušeny, jest  okolnost  nahodilá,  právě  přípa- 
dek. O  znacích  oněch  (mineralogie  je  vyčítá) 
dime,  ze  skládají  bytnost  (essentia)  diamantu 
a  jak  lid  říká,  přirozenost  jeho.  Jsou 
tedy  případek  a  bytnost  pojmy  proti  sobě  po- 
í^tavcné,  —  Ježto  i  případek  i  znak  bytný  tkvějí 
'  néčem.  co  jest  samostatný,  trvalý  podklad 
1  nositel  jich,  čemuž  také  díme  podstata 
intstantia):  patrno,  že  pojmy  jich  obou,  pří- 
padek i  znak  bytný,  stojí  proti  pojmu  podstaty. 
I  '.}ikytuje  se  slovo  a.  za  druhé  jakožto  pro- 
tiva podstaty,  ale  máme  k  účelu  jemnějšího 
rnzliiení  více  výrazů  v,  jako:  znak  vůbec, 
•lastnost,  přívlastek,  jjřímět  či  přímě- 
ítk  (aitribut),  jichžto  užívajíce  táhneme  se  ku 
fi^dstaté,  jako  při  slově  » případek <<  táhneme 
«  k  bytnosti.  Říkáme  na  příklad :  přímětek 
■nhaerujc  Čili  tkví  v  podstatě,  mluvíme  o  zá- 
:'Mi  přimétnosti  (inhaerenci),  kdež  podstat- 
p-'^  sama  sebou  se  vyrozumívá.  Uvedena-li 
'roušenost  za  pouhý  případek  diamantu,  ná- 
í*zí  nhraněnost  (ki^^stallisovaný  uhlík)  k  byt- 
nosti jeho,  kdežto  podstatou  jeho  zoveme  to, 
na  čem  broušenost  i  vyhraněnost  visí  čili  tkvějí, 
•otíi  uhlík.  Znamená  tedy  v  našem  příkladě 
P^^stata  totéž  jako  látka  a  konečně  hmota 
i*ríitl  RozŠíří-li  se  však  pojem  podstaty  a  při- 
•ífTou-li  se  do  něho  i  bytní  znakové  sami,  pak 
ba  pojmy,  totiž  podstata  a  bytnost,  tak  se 
'^•íií.  že  se  jich  ůžívává  střídavě  jako  pojmů 
^•nénných,  rovnomocných  (aequipoUentních). 
Odtud  ujalo  se  také  na  místě  znaky  »bytné« 
fikati  znaky  >podstatné<,  kdež  právě  nelišíme 
rnezi  bytností  a  podstatou,  podobně  jako  když 
nelišíme  mezi  případkem  a  přímětem,  zovouce 
'^ba  a.  Tu  konečně  vysvitne  smysl  věty,  již 
^:táme  jakožto  výklad  onoho  názvu:  a.  stojí 
.etinak  proti  bytnosti,  jednak  proti  podstatě.  — 


Avšak  onen  uhlík,  jejž  nám  lučba  vytkla  za 
podstatu  diamantu,  sám  opět  ukládá  podobnou 
otázku,  co  totiž  jest  jeho  podstata  zase.  Určo- 
vání podstaty  počíná  tedy  znova  a  vysky- 
tuje se  v  průvodu  s  jinými  důležitými  úkoly, 
kterých  úplně  rozřešiti  posud  se  nepodařilo. 
A  tudíž  název  a.,  má-li  jen  poněkud  objasněn 
býti  v  ohledu  filosofickém,  poukazuje  ihned  ke 
svým  dvěma  protivám  otvíraje  cestu  k  záha- 
dám, které  náležejí  k  nejčelnějším  a  nejobtíž- 
nějším v  celé  íilosofi'.  Viz  k  tomu  hesla:  Byt- 
nost, Podstata.  Dd. 

AooÍd«ntalia  [akc-]:  1)  A.  negotii  šlo- 
vou dle  starší  theorie  obecné  až  do  pojednání 
Fittingova  (Civilist.  Archiv  XXXIX.^  vedlejší 
Částky  nějakého  právního  jednání,  totiž  ustano- 
vení, která  spočívajíce  v  libovolném  projevu 
vůle  stran  nějaké  právní  jednání  uzavírajících, 
mohou  býti  opommuta,  aniž  tím  podstata  to- 
hoto právního  jednání  trpí.  Ustanovení  tato 
mohou  býti  obsahu  velmi  různého,  avšak  tu 
společnou  mají  vlastnost,  že  nenáležejí  k  zá- 
konnému pojmu  právního  jednání  (nejsou 
essentialia  tiegotíi),  aniž  jsou  při  něm  pravi- 
delnými {naturalia  negotiijj  nýbrž  jako  vedlejší 
ustanovení  k  hlavnímu  jednání  se  pojí  a  za 
svůj  účel  mají  vyloučiti  jednotlivé  účinky 
právní,  které  by  jinak  z  právního  jednání  to- 
hoto plynuly.  Strany  uzavírající  nějaké  jed- 
nání právní,  pokud  běží  o  tato  ustanovení  ve- 
dlejší, jsou  úplně  neobmezeny  a  žádá  se  toliko, 
aby  tato  ustanovení  s  pojmem  onoho  právního 
jednání  v  odporu  se  nenalézala.  Jako  taková 
vedlejší  ustanovení  při  právních  jednáních  se 
naskytující  uvádějí  se  podmínka.  Čas  a  příkaz 
(condiťiOt  dieSf  modus),  AV.  Pčk.  —  2)  A.  delicti 
(lat)  jsou  okolnosti  trestní  skutek  provázející, 
kteréž  nenáležejí  ke  skutkové  povaze  jeho, 
avšak  pro  trestnost  skutku  a  vyměření  trestu 
jsou  významné.  JT. 

Aooidit  in  punoto.  quod  non  spera- 
tor  in  amio  (lat.),  stává  se  ve  chvilce, 
čeho  jsme  se  nenadali  do  roka. 

Aoolpiter  viz  Jestřáb. 

Aooipitrlna  [akc-l  Fr.  Jménem  tímto  za- 
hrnuje se  zvi.  odděleni  druhů  mnohotvárného 
rodu  jestřábníků.  (Viz  Hieracium.)     \ 'ský, 

Aoolns  [akc-],  též  A 1 1  i  u  s  L  u  c  i  u  s,  slavný 
skladatel  římských  tragédií  (■=  r.  170  —  +94 
př.  Kr.)  z  Pisaura  v  Umbrii.  Jím  dospěla  řím- 
ská tragédie  za  republiky  dle  soudu  někte- 
rých starověkých  spisovatelů  svjho  vrcholu. 
Známe  43  titulů  jeho  kusů,  z  nichž  největší 
jméno  měly:  Philocteta,  Medca,  Atrcus  (odtud 
známé  heslo  císaře  Caliguly :  uderint^  dum  me- 
tuanť).  Epigoni,  Telephus.  Kromě  dvou  měly 
jeho  tragédie  řecké  mythy  za  základ,  i  byly 
napodobením  truchloher  velikých  tří  tragiků 
řeckých,  hlavně  Euripida.  Z  římských  dějin 
vážena  látka  v  tragédiích  Aencovci  (Aeneadae) 
či  Deci  US  (zasvěcení  P.  Decia  Můra  bohům 
podzemním  v  bitvě  u  Sentina  r.  295)  a  Brutus 
(vypuzení  Tarquinia  Superba  a  zavedení  kon- 
sulátu);  jsou  to  tak  zvané  practexty  {fabulae 
praetextae),  Z  plodů  těch  zachovaly  se  toliko 
zlomky  (srv.  Ribbeck,  Trag.  rom.  frag.,  2.  vyd. 
str.  136.  nn.  a  str.  281.  nn.);  dle  zpráv  staro- 


118 


Accius  —  Accordino-Marchese. 


věkých  jevil  se  v  dramatech  těch  nemalý  dů- 
vtip, hloubka  a  mohutnost  myšlének,  vážnost, 
i  udržely  se  na  jevišti  až  do  sklonku  republiky. 
Sloh  A-iův  vyniká  neobyčejnou  plností  a  mo- 
hutností výrazu.  —  Mimo  to  byl  A.  i  v  lite- 
rární historii  a  grammatice  činným;  psal  po 
zpAsobu  alexandrijském  —  ro\'něz  řečí  váza- 
nou —  spisy  obsahu  literárné  historického  a 
grammatického.  Jsou  to :  Didascalica  (9  knih ; 
byl  to  jakýsi  nástin  řecké  a  římské  poesie, 
hlavně  dramatické),  Pragmatica  (psaná  v  tro- 
chejských  tetrametrech  a  týkající  se  asi  hlavně 
technické  stránky  poesie  dramatické),  Annales 
(nejméně  o  třech  knihách  v  rozměru  epickém), 
Praxidica  (v  iambických  senárech,  báseň  di- 
daktická jednající  o  rolnictví),  konečně  Par^ 
erga^  jež  snad  zahrnovala  v  sobě  všechny  di- 
daktické básně  A-iovy.  Více  o  něm  podává 
Ribbeck,  Rom.  Trag.  340—602.,  Teufíel,  Gesch. 
der  rom.  Lit.  4.  vyd.,  str.  205.  nn.,  O.  Ribbeck, 
Gesch.  der  rom.  Dichtung  I.  R,  Nk. 

AooiUJi  [akc-]  Titus  z  Pisaura,  obratný 
řečník  Školy  Hermagorovy,  proti  němuž  Ci- 
cero  hájil  roku  66  př.  Kr.  Av.  Cluentia  Ha- 
bita.  Vynikal  ozdobným  slohem  právě  tak  jako 
břitkou  argumentací  (Cic.  Brut.  271.).    Mda. 

Aooliuiiim  [ak-],  lat.,  příloha  spisfi 
úředních. 

Aooolade  [akolád]  (fr.,  čes.  spona),  v  hud- 
bě sluje  vlnitá  nebo  přímá  čára  spojující  dvě 
neb  více  liniových  soustav ;  značí,  že  noty  ve 
spojených  takto  soustavách  k  sobě  náležejí.  Vy- 
skytuje se  v  partiturách,  skladbách  klavírních, 
varhanních,  harfových  a  pod.  Ostatně  viz 
Akkolada.  KTe. 

Aoooltl  [ak-]:  1)  Benedetto  (» starší «), 
historik  ital.  (*  v  Arezze  141 5  —  f  ve  Florencii 
1466).  Nejst.  Člen  rodiny  toskánské  proslavené 
v  italském  písemnictví.  S  počátku  byl  prof. 
práva  ve  Florencii,  později  věnoval  se  zúplna 
historii  a  stal  se  konečně  kancléřem  republiky. 
Napsal  dějiny  první  křížové  výpravy  De  bello 
a  christianis  gesto  pro  Oirísti  sepulchro  et  Ju- 
daea  recuperandis  (1460  ve  Florencii),  dílo 
velmi  cenné,  z  něhož  Tasso  čerpal  ideu  ku 
svému  Osvobozenému  Jerusalemu.  Mimo  to 
máme  od  něho:  De  praestantia  virorum  sut 
aevi  (vyd.  i68g  v  Parmě). 

2)  Francesco  A.,  po  rodišti  Are tinus, 
právník  ital.,  bratr  předešl.  (*  1418  —  f  1483 
v  Sieně).  Byl  prof.  práv  v  Bologni,  Ferraře 
a  Sieně,  později  tajemníkem  Františka  Sforzy, 
vévody  milánského.  Bvl  vysoce  vzdělán  ve 
filosofii,  theologii,  hudbě  i  v  básnictví;  psal 
též  básně  italské,  ač  hlavní  působnost  jevil 
jako  humanista  latinský  a  právník.  Z  právni- 
ckých spisů  vynikají  jeno  Consilia  seu  responsa 
(v  Pise  1481);  Lectura  in  Digestos  (v  Sieně 
1496)  a  j.  v. 

3)  B  e  r  n  a  r  d  o  A.,  básník  italský  (*  1465  — 
t  ^535)»  příjmím  »rUnico  Aretino*  pro 
improvisační  svůj  talent.  TěŠe  se  oblibě  pa- 
peže Lva  X.  stal  se  papežským  písařem  a  ab- 
breviátorem.  Z  básní  jeho  vyd.  Opera  nuova 
(ve  Florencii  1513);  zvláště  oWíbeny  jsou  epi- 
grammy  v  ottávách,  zvané  strammotti  Či  stram- 
botti.    Z    veselohry    A-ovy     Mrginia    čerpal 


Shakespeare  látku  kusu  svého  > Konec  vše 
napraví  c. 

4)  Benedetto  A*  (» mladší*),  ital.  básník 
a  puolicista  (*  1497  —  \  i549)-  Sepsal  několik 
lat.  spisů  státoprávního  obsahu,  sbírky  listův, 
z  čehož  však  málo  bylo  vytištěno.  Básně  jeho, 
z  nichž  zvláště  si  vážili  jeho  epigrammů  a  ele- 
gií,  nalézají  se  ve  sbírkách  Carmina  quinque 
Hetruscorum  poetarum  (Flor.  1562)  a  Carmina 
tUustr.  poetarum  italorum  (17 19).  Pro  svou 
úchvatnou  výmluvnost  a  svůj  elegantní  sloh 
nazván  byl  druhým  Ciceronem. 

Aooomao  [akomak],  hrabství  v  severo- 
amer.  státě  Virginii,  v  jižní  části  poloostrova 
mezi  zálivem  Chesapeakeským  a  Atlantským 
m.,  se  24.4000  byv.  (mezi  nimi  asi  třetina  čer- 
nochů) na  1382  /fMi'.  Tamže  obec  A.,  nepa- 
trné sídlo  správních  úřadů. 

Aooomanda,  aocomandita,  aooomen- 
da,  aooomendatLo  víz  Komenda. 

Aooompagnato  [akompaňáto]  (ital.),  na 
způsob  průvodu,  značí  ve  vícehlasých 
skladbách,  že  hlasy  průvodní  v  detailech  tempa 
i  poměrech  dynamických  úplně  podříditi  se 
mají  hlasu,  kterémuž  melodie  hlavni  jest  při- 
dělena. A.  nazývá  se  též  způsob  recitativu, 
v  němž  se  zpěvem  postupuje  též  průvod ;  opak 
tohoto  a-ta  jest  seccorecitativ.        KTe. 

Aooompasnement  [akompaAman^,  fr.. 
hudební  průvod  sólových  hlasů  neb  ná- 
strojů. Chv. 

Aoooramboili  [ako-]  V  i  1 1  o  r  i  a,  vévodkyně 
de  Bracciano,  proslula  v XVI.  stol.  svou  krásou 
i  svým  osudem.  O  ruku  její  ucházel  se  Paolo 
Giordano  Orsini,  vévoda  z  Bracciana,  o  něm/ 
se  všeobecně  tvrdilo,  že  byl  vlastní  rukou  za- 
vraždil svou  choť,  Isabellu  Medicejskou.  Otec 
Vittoriin  však  rozhodl  se  pro  Francesca  Pe- 
rettiho,  synovce  kardinála  z  Montalta  a  1573 
uzavřen  byl  sňatek.  Manželství  toto  však  ne- 
bylo šfastné  a  r.  1581  byl  Peretti  úkladně  za- 
vražděn.^ Jakkoli  zločin  všeobecně  přičítán  byl 
vdově  i  dřívějšímu  ctiteli  jejímu,  Orsinimu, 
nezjistilo  se  při  soudním  vyšetřováni  nic,  a 
papež  Řehoř  XIII.  spokojil  se  tím,  že  Orsini 
slíbil,  že  se  nezasnoubí  s  Vittorií.  Nicméně 
v  brzku  vešli  milenci  v  tajný  sůatek  a  ze  strachu 
před  kardinálem  z  Montalta,  nyni  již  papežem 
Sixtem  V.,  uprchlí  do  území  benátského,  kde/ 
Orsini  po  krátké  nemoci  již  1585  v  Sále  u  je- 
zera Gardského  zemřel  zanechav  značný  áW 
svého  jmění  vdově.  Tím  však  popuzen  Lodo- 
vico  Orsini,  kterýž  dal  Vittorii  najatými  vrahy 
v  domě  jejím  v  Padově  zavražditi  22.  pros. 
téhož  roku.  Vraždu  tuto  potrestala  republika 
benátská  velmi  přísné.  Životopis  Vittoriin  na- 
psal Adry  (1800)  a  nejnověji  Gnoli,  Vittoria 
A.,  Storia  dcl  secolo  XVI.  (ve  Flor.  18701. 
Poeticky  vylíčeny  byly  osudy  její  častěji; 
zmínky  zasluhují  tragedie  Websterova  The 
white  devil  (Bílý  ďábel)  a  Tieckův  román  Vit- 
toria  Accoramboni. 

Aooordlllo-lKaridime  [ako-]  F  r  a  n  c  e  s  c  o . 
agronom  a  národohospodářský  spisov.  italsk\ , 
*  17.  říj.  1810  v  Patti,  stud.  práva  a  nár.  ho- 
spodářství v  Palermé.  Po  skončených  studiích 
vrátiv  se  do  svého  rodiště  věnoval  se  hosp  « 


Accordo  —  Accursius. 


119 


dáfství.  při  Čemž  pilné  si  viímal  všelikých 
novot  R.  1848  zvolen  za  poslance  na  sněm 
sicilský;  od  r.  1861—67  byl  prof.  národního 
hospodářství  na  universitě  messinské.  Žije  od 
této  doby  ve  svém  rodiSti.  Nejcennější  jeho 
díla  jsou :  Pensieri  e  normě  sulla  scien^a  della 
pubblica  administra^ione  (1859);- 5ii//'  accresď 
mento  dei  letami  in  Sicilia  (1851);  Ptolusione 
sídla  importan^a  delV  agrícultura  (1863);  pak 
jeho  přednášky  universitní  o  národním  hospo- 
dářství, též  tiskem  vydané. 

Aooordo  [ak-],  ital.  souzvuk,  viz  Ak- 
kord.  —  Též  název  velkého  nástroje  baso- 
vého o  5 — 15  strunách,  jehož  někdy  v  Itálii 
bylo  užíváno  při  větších  hudebních  produk- 
dch  a  jejž  Praetoríus  nazývá  Hrone  perfetto 
a  arce  violjrra*  Ostatně  viz  Lyra. 
Aooorao  viz  ^ccursius. 
Afioono:  1)  Buono  Qat,  Accursius),  též 
Buonaccorso,  filolog  italský,  rodem  z  Pisy, 
žil  v  2.  pol.  XV.  stol.  Zařídiv  v  Miláně  Školu  pro 
studie  kiassické  vydal  značnou  řadu  řec.  a  lat. 
auktord.  Nejvíce  prosluly  jeho  Animadversiones 
k  Caesarovým  » Pamětem  o  válce  gallské«  (ve 
Fcrrařc  1474).  —  2)  Mariangelo  A.  (*  ok. 
1490  —  f  po  r.  1544),  konal  mnoho  cest  hledaje 
rukopisy  klass.  řeckých  a  římských,  žil  později 
na  dvoře  braniborských  kurfirstflv  a  Karla  V. 
Vydal  Ammiana  Marcellina  (1533)  a  Cassio- 
dorovo  dílo  Variarum  lib.  XĎ.  (1538);  mimo 
to  krit  poznamenání  k  Ausonioví,  Solinovi  a 
Ovidiovi  (1524).  Mimo  to  napsal  spisek  lat. 
Oscd,  volsca,  romanaque  eloquentia,  v  němž 
bfitkým  vtipem  posmívá  se  spisovatelům  své 
doby,  kteří  si  libovali  v  zastaralém,  archaickém 
zpQsobu  mluvení.  (Srov.  Hiibner  v  Corp.  inscr. 
Lat  n.,  str.  Vn.)  iy. 

Aoooiiolieiir  [akušér],  fr.,  viz  P  o  r  o  d  n  í  k. 
Aoer»»ewidi Inf  G^t.),  právo  přírostu, 
právo  ku  přirostu.  Dle  práva  římského  při- 
padla čásť  pozfistalosti,  o  které  zůstavitel 
vůbec  aneb  platně  nepořídil,  aneb  kterou 
ustanovený  spoludědic,  pozb3rv  práva  děditi, 
nastoupiti  nemohl,  aneb  kterouž  přijmouti 
Qcchtěl,  nebylo-li  substituta,  ipso  jure  spolu- 
dědici (re  aut  verbis  coniuncto),  který  k  po- 
zůstalosti se  přihlásil, aneb  bylo-li  přihlášených 
>poludédiců  více,  všem  (conjunctis)  dle  poměni 
jejich  podílů.  Při  zákonné  (mtestátnQ  posloup- 
DO$ti  méli  pouze  spoludědici  téhož  kmene  ná- 
rok na  přírost.  Odkazník  na  alikvotní  neb  ali- 
kvantní  část  věci  odkázané  výslovně  obme- 
zeny  nemel  nároku  na  přírost;  legatár,  který 
prvotné  celou  věc  obdržeti  měl,  ustanoveným 
spoluodkazníkem  však  byl  obmezen,  má  právo 
Porostu;  když  spoluodkazník  odpadl,  spoluod- 
kazníku  re  conjuncto  vzchází  přírost  ipso  jure 
j  proti  jeho  vůli.  Břemena  na  části  přirostlé 
váznoucí  mustl  přihlášený  spoludědic  neb 
spoluodkazník  přijmouti,  nemaje  již  práva  pří- 
rost odmítnouti,  leda  že  tento  za  příčinou  tou 
povstal,  že  suus  heres  dědictví  se  zřekl,  aneb 
ze  povolaný  a  přihlášený  spoludědic  navrácení 
do  stavu  předešlého  si  vymohl.  Ustanovení 
práva  rak.  odchyluje  se  od  práva  řím.  v  tom, 
ic.  nepořídil-Ii  zůstavitel  o  celé  pozůstalosti, 
nýbrž  ustanovil-li  dědicům  určitou  čás(  dědi- 


ctví (na  př.  7/B),  díl,  o  němž  pořízení  neučinil, 
spadá  na  dědice  ze  zákona  (§.  562.  o.  z.  obč.), 
kdežto  dědicům  na  určitou  čásť  neobmezeným 
aneb  výslovně  stejným  dílem  za  dědice  po- 
volaným a  jejich  právním  nástupcům,  tudíž 
i  kupci  pozůstalosti  (§.  1279.  o.  z.  obč.)  uvol- 
něná čásť  přirůstá  (§§.  560  a  561.  eod.)  se  všemi 
břemeny,  nezáleží-li  tato  v  osobním  konání 
dědice,  jenž  se  přihlásiti  nemohl  aneb  nechtěl 
(§.  563.).  Odkaz  nepřijatý,  není-li  substituta, 
přirůstá  spoluodkazníkům  nerozdílné  aneb  vý- 
slovně stejným  dílem  povolaným,  jinak  zůstává 
v  pozůstalosti,  připadá  tedy  dědici.  JH, 

Aeoresoendo  [akrešendo],  ital.,  v  hudbě- 
tolik  co  crescendo,  přirůstavě.  Chv. 

AoorinfftOB  féknngtnl,  město  v  angL 
hrabství  lancasterském,  v  hlubokém  údolí  na 
Hindburnu,  s  31435  obyv.  (x88i);  má  zname- 
nité továrny  na  zboží  bavlněné,  bělidla,  bar- 
vírny, tiskárny  kartounu,  železné  a  uhelné  doly. 

Aooroujdr  [akrupír],  fr.,  o  koních  vze- 
pjati  se,  postaviti  se  na  zadní  noh}';  v  tělo- 
cviku vztyk  z  dřepu.  Rg. 

AooUDitmn  fak-l  u  Římanů  poliovka,  na 
níž  při  hostinách  lehaíi.  A.  vešlo  v  obyčej  teprve 
za  dob  císařských  a  zatlačilo  dosavadní  lectus 
tricliniaris,  A.  určeno  bylo,  jak  se  zdá,  pouze 
pro  jednu  osobu  a  bývalo  pokrýváno  koberci, 
jež  sluly  accubitalia.  Připojené  vyobraz.  Č.38. 
podává  a.  dle  starého  jednoho  reliéfu  mra- 
morového. Vý, 

Aooiun  Friedrichy  nar.  v  Biickeburku 
1769,  byl  professorem  chemie  a  mineralogie 
v  Londýně,  pak  v  Berlíně,  kdež  zemř.  r.  1838. 
Výtečným  svým  pojednáním  o  světle  plyno- 
vém A  practical  treatise  on  gaslight  (Lond. 
18 1 5)  razil  dráhu  osvětlování  plynem,  které 
také  první  sám  provedl.  Uznání  došla  také 
jeho  pojednání  o  porušování  potravin  a  o  ku- 
chyňských jedech  ,  Treatise  on  adulterations 
of  food  and  culinaty  poisons.  Mimo  to  napsal 
chemii,  mineralogii  a  krystallogratii. 

Aoouraiiui:  1)  František,  ital.  Accorso, 
slavný  právník  italský.  Životopisná  ('ata  jeho 
jsou  dosti  neurčitá.  Narodil  se  kolem  r.  1182 
ve  florenckém  Bagnolu  z  rodičů  prý  selských. 
Studia  právní  konal  na  slavném  učení  bologn- 
ském,  kdež  mu  byl  učitelem  slovutný  Azo. 
R.  I220  zasedal  již  při  důležitých  processech 
a  stal  se  brzy  potom  učitelem  práv  na  téže 
Škole  bolognské.  Povolání  to  přineslo  mu  vedle 
znamenité  pověsti  i  bohatství.  A.  byl  muž 
hlubokého  vzdělání  a  ušlechtilých  mravů.  Jako 
učitel  práv  byl  nejslavnějším  své  doby  a  jako 
spisovatel  byl  posledním  z  glossátorů.  Zprávy 
o  spisovatelské  činnosti  jeho  jsou  nedosta- 
tečný. Vedle  jakéhos  >apparátu«  k  authen ti- 
kám, traktátu  o  rozhodčích  a  »quaestiones« 
napsal  zachované  dodatky  k  Janově  summě 
k  authentikám.  Spis,  který  založil  A-iovu  slávu, 
jest  veliká  kompilace  gloss,  zvaná  Glossa  ordi- 
naria  neb  krátce  Glossa,  O  díle  tom  pracoval 
30  let.  Na  soudech  požívala  glossa  jeho  váž- 
nosti takřka  zákonné.  Ustanovení  corporis 
iuris,  kterých  glossa  neuváděla,  jakoby  ne- 
bylo: quidquid  non  agnoscit  glossa,  non  agnos- 
cit  curia.   A  přece  dílo  to  dle  jednohlasného 


Accurtare  —  Accusatio  publica. 


120 

úsudku  nepatfí  k  nejlepSim  ani  syste matikou,  I  nímu  úpadku  důvtipu  a  snaiivosti  ve  studiu 
ani  obratností  ve  zpracování  látky,  ani  pO- '  práv,  který  byl  jii  za  A-ia  počal  a  pak  kv3> 
pem  vedl  ku  pohodlnému  mechanickému  iei- 
pání  z  knihy  z  doby  privř  nejbliiií:  A-iovy 
'  glossy.  Pro  právní  historii  jest  ovSem  glossa 
'  pramenem  drahocenným.  A.  zemřel  nejspíie 
!  r.  1358- ' —  Srv.  Sarti,  De  claria  archigymnasii 
bononiensis  profeasoríbus:Savigny,GeschÍchtc 
dc8  rom.  Rechts  im  MittelalCer,  sv.  V.:  Land^- 
;  berg,  DieGlosscdeBAccursius.  Ůr.  — 9)Fran- 
itiSek  A.  (*  v  Bologni  1225  —  |  1293),  syn 
předešlého.  Jako  otec  i  on  dosáhl  velké  váž- 
■  nosti.  Roku  1273  odvedl  jej  král  anglický 
I  Eduard  I.,  vraceje  se  ze  Sv.  zemé,  do  Anglie. 
;Tam  stal  se  A>  důvfmým  rádcem  k^álo^-ým: 
I  vrátil  ae  pak  roku  1282  do  Bolt^ni  a  před- 
:  náJíel  tam  aí  do  smrti  své  práva  na  univer- 
I  šiti.  Dante  klade  jej  do  pekla,  —  3)  Cervot- 
tue  A.,  druhý  syn  Frantíka  1),  narodil  se 
I  1240,  přednášel  práva  v  Bologni  a  Pádoví  a 
f  1287.  Ku  proslavenému  dílu  otce  svého  se- 
psal nepodařené  glossy,  které  veíly  v  prislo\i. 
tak  íc  Cervottinae  znamenalo  svého  íasu 
Spatné  glossy,  výklady.  —  4}  Vilém  A.,  tfcti 
syn  C^  1246  —  f  1314).  vynikl  více  životem 
dobrodruiným  neili  právnickou  učenosti.  \"y- 
poveden  byv  z  Bologni  vstoupil  do  stavu 
duchovního  a  zastávat  pak  roztiíné  úfady  du- 
[  chovní  ve  Francii,  ve  Španělsku  a  konefní 
také  v  Itálii. —  6)  A.  víz  Accorso  i). 

Aoonrtara  (lat),  skracovati,  accur- 
tatuB.  sk  ráčený,  obzvtáSté  o  spisech. 
z   nichž   uíinén   stručný   výtah.   Srvn.   Com- 

Aoonsatlo  (lat),  obžaloba,  dávání  viny,  ob- 
vinínl  určité  osoby  z  trestného  skutku.  V  stře- 
dovřkých  právních  pramenech  uŽíi-á  se  vý- 
razu toho  dosti  zhusta  téi  pro  Žaloby  ve  v'é- 
cech  soukromého  práva.  Odlud  žalobce  zove 
ae  accusans  neb  accúsator  a  obíalovaný 
accusatus.  Následkem  recepce  římského 
práva  začalo  se  v  rozepřích  civilních  užívali 
skoro  výhradné  výrazův  actio  (žaloba,  půhnn). 
actor  (původ)  a  reus  (pohnaný).  JČ. 

AoonaatlO  pabllOft  (crimen  publicum  Ic- 

Ěitimum).  U  Římanů  platila  ode  dávna  zásada. 
s  vůbec  každý  dospélý  a  zachovalý  občan, 
pozdíji  pak  skrze  zástupce  i  peregrinus,  jesi 
oprávnén  podati  a  provésti  veřejnou  ob- 
žalobu trestní,  která  proto  a.  p.  se  nazývá. 
Znenáhla  vSak  vylučovány  níkteré  osoby,  a 
sice  naprosto  nedospílci,  íeny,  vojáci,  zcela 
nemajetní,  ti,  kdož  samí  byli  obžalováni  neb 
již  ve  dvou  sporech  hrdelních  obžalobu  hájili 
neb  za  úplatu  obžalobu  vznesli  neb  ji  odvolali. 
a  bezední;  descendentům.  propuStíncQm  a 
otrokům  nedovolovalo  se  vznésti  obžalobu  na 
ascendenty.  patrona  neb  pána;  sourozencům 
pak.  bv  obžalovali  své  sourozence  pro  zločin 
hrdelní. 

V  dobách  nejstarších  vyskytuje  se  a.  p. 
před  soudem  kráífiv  a  magistráiův  a  před  vý- 
boty  trestními  {quaestiones  Hmporariae).  které 
sněmy  národní  (comitia)  zfižovah',  kdežlo  před 
snémy  té  mi  řízeni  tr.  výhradně  obžalobou 
magistrátů  bylo  zahajováno.  V  době  stálích 
porot   odborných   (quaes.tioncs  ptrpctiuje)    řoí- 


Accusatio  suspecti  tutoris  —  Acer. 


121 


iiien  obor  a.  p.  tím,  že  před  přísluSnosti  tčchto 
quaescí  skoro  zcela  ustoupila  příslušnost  ostat- 
ních tresL  úřadů  v  Říme  i  snémů  národních 
jakožto  trest  soudfi;  i  jest  v  době  té  a.  p. 
pravidelnou  formou  zahájení  sporu. 

Kdo  obžalobu  podával,  oznámil  to  předse- 
co\i  příslušné  poroty  (postulatio\  jenž  zkou- 
mal, není-li  žalobce  z  práva  obžaloby  vylou- 
čen: bylo-li  více  Žalobcfi,  rozhodlo  se  soudné, 
kdo  z  nich  jakožto  nejzpůsobilejší  má  býti 
připuštěn  (diyinatio).  Po  určité  IhŮtČ  nastala 
pak  nombih  neb  criminis  delatio,  podání  sku- 
tečné obžaloby,  při  čemž  se  zjistil  základ 
sporu  a  zákon  dle  kterého  řízení  mČlo  se 
diti,  za  přítomnosti  obviněného  v  interrogad, 
načel  sepsán  protokol  o  obžalobě  (inscriptio), 
je;z  žalobce  podepsal  (subscriptio)  a  jenž  byl 
nezměnitelným  základem  celého  sporu.  Pro- 
hlášením praetora,  že  obžalobu  přijímá  (no- 
minis  receptio\  bylo  podání  obžaloby  dovršeno, 
a  následovalo  řízení  in  iure;  ale. i  zde  zůstal 
žalobce  pánem  sporu  a  mohl  žalobu  odvolati. 

Ochranou  proti  svévolným  obžalobám  byla 
ustanovení  o  c  a  1  u  m  n  i  i.  AČ  takto  zahájení  a 
téz  další  vedení  sporu  tr.  vloženo  v  ruce  sou- 
kromé, nebylo  velkého  nebezpečí,  že  by  de- 
liKt>-  trestné  zůstaly  bez  trestu.  Jednak  sám 
nbor  bezpráví  trestného  v  tu  dobu  byl  ob- 
mezenějiíra,  poněvadž  mnohé  delikty  jakožto 
Jdicta  privata  měly  povahu  soukromopráv- 
nou:  jednak  ručilo  tehdy  za  horlivé  konáni 
^ravedlnosti  živé  účastenství  Římanů  v  zá- 
ležitostech veřejných,  jakož  i  odměny,  jež  buď 
porůznu,  buď  zákonem  slíbeny  tomu,  kdo  ob- 
žalobu pro  jisté  obecné  nebezpečné  delikty 
vitézné  provedL  I  řízení  samo  chránilo  zájem 
^'becný  jednak  svrchu  uvedenou  divinací,  jed- 
nik  tím,  že  jíž  v  době  té  liknavé  vedení 
^ni,  nadržování  obžalovanému  neb  úmyslné 
-pouštění  od  obžaloby,  podané  za  tím  úče- 
lem, by  tento  trestu  ušel,  prohlašováno  za  čin 
trestný. 

I  po  zaniknutí  porot  zachovala  se  a.  p.; 
aie  poněvadž  zájem  veřejný  —  v  jistých  přípa- 
dech též  výhradný  zájem  poškozeného  —  v  stí- 
náni deliktů  stále  více  uznáván,  poČet  činů 
trestných  pozdějšími  zákony  rozmnožen  byl, 
podání  však  obžaloby  od  soukromníků  zne- 
náhla za  nečestné  se  pokládalo,  přibývá  čím 
^íle,  tim  více  případů,  kde  právo  obžaloby 
/určitých  deliktů  vyhrazuje  se  jen  poŠkoze- 
ntmu,  nebo  kde  stíhání  zločinův  obecně  nebez- 
pečných vedle  a.  p.  státi  se  může  z  úřední 
pci^innosti  zvláštními  úředníky,  ba  kde  i  sou- 
<icn]  uloženo,  aby  zakročily  oez  podané  ob- 
žaloby jen  na  základě  udání  trestního  neb 
liřadní  vědomosti  o  skutku  trestném.  Ale  přes 
íí^*  jest  a.  p.  ještě  i  v  Justiniánském  právu 
aspoň  v  zásadě  pravidelnou  formou  zahájení 
^Pf^ni  trestního.  (Srv.  Geib,  Gesch.  d.  róm. 
Cnminalprozesses,  str.  98  dd,  115  dd,  254  dd, 
515  dd.)  JT. 

Acensatio  snspeoti  tatariji  viz  Postu- 

latio  suspecti. 

Acensator  (lat.)  slově  Římanům  z  pra- 
^JdU  žalobce  stíhající  veřejný  čin  trestní  (cri- 
""^1  puUicum), 


Aoonaatoria  vita  (lat.),  žalobnický 

život  vedl  ten,  kdo  jaksi  ze  řemesla  podával 
v  Římě  trestní  žaloby.  Zaměstnání  takové  vy- 
světluje se  tím,  že  žalobci  v  processu  trest- 
ním, Dyl-li  žalovaný  usvědčen,  dostávalo  se 
vedle  jmých  výhod  zejména  pokuty  na  zločin 
uložené.  Žalobci  ze  řemesla  byli  u  veřejném 
opovržení.  (Cic.  pro  Sex.  Roscio  10.)         Čk, 

Aooiisé  [akyzé],  ve  franc.  právu  obžalo- 
vaný, jenž  odkázán  před  porotní  soud;  obža- 
lovaný před  jiným  soudem  nazývá  se  prévcnu, 

Aoédla  (řec.  céxT^día),  nevšímavost,  neteč - 
nost,  úmyslné  zanedbávání  snah  po  vyšším 
zdokonalení,  terminologický  význam  ve  filo- 
sofii scholastické. 

Aoephala  viz  Mlž  i. 

Aoephalla  víz  Zrůdnost. 

Aoor  L.,  javor,  rod  z  ř.  javorovitých 
(viz  Acerineae),  Stromy  s  listj'  jednoduchými, 
dlanitožilnými  a  laločnatými.  Květy  mnoho- 
manželné.  Kalich  i  koruna  5listé.  Tyčinek  5 
až  9  (obyčejně  8).  Čítá  asi  50  druhů,  z  nichž 
roste  v  Evropě  10,  v  Čechách  jen  3. 

A.campestreh,,  babyka.  Strom  nejvýš  lowi 
vysoký,  často  jen  vzrůstu  křovitého.  Listy  dla- 
nitě  5laločné,  laloky  celokrajné,  střední  lalok 
ještě  jednou  mělce  3laločný.  Chochoh'ky  květné 
přímé.  Křídla  na  plodu  vodorovně  rozestálá. 
Tyčinky  květů  prašných  zdéh'  koruny.  Květy 
zelenavé.  Větve  a  kmeny  bývají  někdy  po- 
kryty křídlatě  rozsedalou  korou.  Kvete  v  květnu. 
foste  v  lesích  a  křovinách  po  celé  Evropě, 
lutobílé,  někdy  žíhané  dřevo  babyky  jest  ve- 
lice tvrdé,  pevné,  těžké  a  iest  tudíž  k  pracím 
truhlářským  a  soustružnickym  nemálo  hledané. 
Také  hole  a  biče  z  rovných  prutů  se  fezají. 
Květy  jsou  pastvou  včelám. 

A.  platanoides  L.,  javor  mléčný.  Krásny 
strom  8  košatou  korunou  až  20—25  m  zvýší. 
Listy  dlanitě  5— ylaločné,  zuby  laloků  dlouze 
přišpičatělé.  Chocholíky  přímé.  Křídla  nažek 
daleko  rozestálá.  Tyčinky  prašných  květů  zdélí 
koruny.  Květy  žlutozelené.  Kvete  v  květnu. 
Roste  v  lesích  a  hájích  v  rovinách,  pahorka- 
tinách neb  na  nižších  horách  po  celé  téměr 
Evropě.  Všeobecně  se  sází  v  sadech  a  v  ale- 
jích podlé  cest.  Dříví  tohoto  druhu  jest  sice 
pevné,  tvrdé,  žlutavé,  ale  méně  jemné  než 
předeŠlé.  Jest  výborným  palivem.  Z  kořenů, 
jež  mají  pletivo  uzlovitě  ozdobně  svinuté  a 
hrbolaté,  dělají  se  dřevěné  dýmky  >ulmovky* 
zvané.  Zvláště  z  jara  prýští  se  z  větví  naříz- 
nutých hojnost  mléčné  šťávy,  jež  obsahuje 
hmotu  cukrnou.  Dobývání  cukru  ze  šťávy  této 
se  však  nevyplácí. 

A.  pseudo-platanus  L.,  k  1  e  n,  k  1  e  n  k  a.  Strom 
s  tlustým,  až  25  m  vysokým  kmenem  a  ozdob- 
nou, košatou  korunou.  Listy  jsou  dlanitě  51a- 
ločné,  vezpod  sivě  zelené,  laloky  přišpičatělé, 
nestejně  tupě  zubaté.  Hrozny  květní  převislé. 
Křídla  na  plodu  v  úhlu  rozevřená.  Tyčinky 
prašných  květů  dvakrát  delší  než  koruna. 
Květy  světle  zelené.  Kvete  v  květnu  a  červnu. 
V  hornatějších  polohách  v  celé  střední  a  jižní 
Evropě;  charakteristický  strom  vysokých  hor; 
v  Alpách  stoupá  až  do  výše  1600  m.  V  sadech 
a  alejích  všude  se  pěstuje.  V  zahradách  často 


122 


Aceraceae  —  Acerineae. 


vídáme  odrůdy  s  listy  pestře  bílými,  žlutými 
neb  nachovými.  Dřevo  klenu  jest  pevné,  tvrdé, 
tuhé,  snadno  se  dá  hladiti  a  leštiti ;  jest  proto 
v  truhlářství  a  soustružnictvi  velice   váženo. 

V  kmenech  a  větvích  obsažena  rovněž  cukr- 
natá  Stává. 

A.  monspessulanum  L.  má  listy  3laločné; 
s  laloky  tupými.  Pěstuje  se  zhusta  pro  ozdobu 
v  sadech.  Divoce  roste  hlavně  v  jižnější 
Evropě 

A.  saccharinum  L.,  javor  cukrový.  Asi 
25  m  vysoký  strom  v  údolích  řek  a  potoků  v  se- 
verní Americe  rozSířený.  V  listech  podobá  se 
poněkud  našemu  klenu,  čepel  listová  jest  však 
na  zpodu  hluboce  srdčitá  a  laloky  dlouze  při- 
špičatělé.  Nezřídka  se  pěstuje  v  sadech  pro 
ozdobu.  Strom  tento  slouží  v  severní  Americe 
k  dobývání  cukru.  V  měsíci  únoru  a  březnu 
navrtávají  se  kmeny,  z  nichž  pak  vytéká  po 
několik  týdnů  hojnost  cukrné  šťávy  (ai  50  litrů 
za  hodinu  z  jednoho  kmene).  Zachycená  Štáva 
v  nádobách  se  svařuje  na  syrup  a  cukr.  Čítá 
se  2—3  kg  cukru  na  každý  strom  ročně.  Vý- 
robou tohoto  cukru  Živí  se  množství  chudého 
lidu  v  severních  krajinách  Spojených  Obcí  a 
Kanady,  kdež  vůbec  jiného  cukru  se  neužívá. 

V  dolní  Kanadě  dobývá  se  průměrně  ročně 
asi  25.000,  v  N.  Brunšvicku  4000,  v  celé  se- 
verní Americe  vůbec  400.000  centů  cukru  ja- 
vorového. 

A.  fařizrťcum  L.,  javor  tat  ar  ský.  Má  jedno- 
duché, srdčitě  vejčité,  hrubě  zubaté  listy.  Na 
poloostrově  balkánském  a  na  celé  Rusi  velmi 
rozšířený  strom.  Č^sto  v  našich  sadech.  Kvete 
v  květnu. 

A.  dasycarpum  Ehrh.  Listy  laločnaté,  ve- 
zpod  pěkně  sivě  bílé.  Kvete  i  v  našich  sadech 
záhy  v  březnu  a  dubnu  před  rašením  listů. 
Ve  vlasti  své  (sev.  Americe)  slouží  také  jako 
cukrný  javor. 

A.  opulifolium  Vili.  Keř  již.  a  vých.  Evropy, 
u  nás  v  sadech  často  pěstovaný.  Vský. 

Z  nemocí,  jimž  javory  podléhají,  nejrozší- 
řenější jest  nemoc  působená  houbou  Rhytisma 
acerinum  Fr.  Listy  stromů  bývají  někdy  jako 
posety  černými  skvrnami  (stromaty)  této  hou- 
Isy.  Vedle  toho  škodí  na  javorech  na  mladších 
listech  a  pupenech  padlí  {Uncinula  bicornis), 
na  starších  listech  mour  (Fumago  salicina), 
Z  hmyzu  ničí  někdy  vrSky,  vyžírajíc  je,  larva 
tcsaříka  javorového  (Cerambyx  dilatatus  Ratz), 
ve  dříví  kmene  a  silnějších  větví  hlodá  a  vrtá 
zhoubně  larva  motýle  Cossus  aesculi  L.  Listí 
ožírají  vedle  mnoha  jiných  hlavně  chrousti 
(Melolontha  vulgaris  L.  i  hippocastani  F.)  a  pak 
housenky  motýlů  Acidalia  brumata,  Liparis 
dispar,  Acronycta  aceris  Hb.  a  Acrosema  bu- 
cephala  L.  Výtvory  duběnkovité  tvoří  na  li- 
stech (hlavně  na  nervech)  žlabatky  (Bathyaspis 
aceris  Fórst)  a  různí  roztoči.  Na  větvích 
mladých  ssaje  červec  Lecanium  aceris  Bouche, 
a  na  zpodni  straně  listů  četné  mšice,  zvláště 
Aphis  platanoides  Schk.  Sit. 

Aoeraoeae  viz  Aesculineae. 

Aoeraji  R.  Br.:  1)  Rod  z  řádu  vstavačovi- 
ty  ch  (Orchidcae)  a  z  příbuzenstva  rodu  Ophrys. 
Květy  na  mnoze  velké,  pěkně  zbarvené.  Okvět- 


ní plátky  přímé,  p3rsk  svislý,  trojdílný,  8  čár- 
kovitými  úkrojky.  Ostruha  schází.  Semenntk 
skroucený.  Jediný  druh  evropský  A.  anthropo- 
phora  R.  Br.  rozšířen  jest  na  vápeníte  půdě 
jižnějších  zemí  a  jde  na  severu  až  do  jižního 
Německa.  Vský-.—  2)  A.  Eli.  (Anantherix  Nutt.). 
rod  z  čeledi  rostlin  tolitovitých,  v  Sev.  Ame- 
rice domácích,  jenž  liší  se  od  r.  Asclepias  ne- 
dostatkem růžkatých  přívěsků  ve  věnci  tyčin- 
kovém. £)éd. 

AoerM  [ač-]:  1)  Giuseppe  (*  1773  — 
t  1846),  ital.  cestovatel.  Stud.  v  MantovČ,  obí- 
raje se  přírod,  vědami,  načež  1798  podnikl 
cestu  do  Dánska,  Skandinávie,  Finska  a  La- 
ponska.  Byl  první  Vlach,  jenŽ  pronikl  k  Sev. 
mysu.  Vraceje  se  pobyl  nějakou  dobu  v  Anglii 
a  vydal  popis  cesty  jazykem  angl.  Travels 
through  Sweden  d  (Lond.  1802,  2  sv.),  odkudž 
přelož,  do  němčiny  a  do  írancouz.  (s  opravám: 
spisovatelovými).  Koku  1816  založil  v  Miláne 
sborník  Biblioteca  italiana,  namířený  proti  za- 
staralým názorům  Academie  della  Crusca.  Stav 
se  1826  rakouským  gener.  konsulem  v  Egyptě, 
přispíval  do  tohoto  sborníku  články  o  Egyptě 
a  pěknými  přehledy  literatury  italské.  Za  lole- 
tého  pobytu  v  Egyptě  poznal  dolní  a  střední 
Egypt,  cestoval  do  Fajúmu,  na  Rudé  moře, 
i  do  Asie,  odkudž  sbírkami  obohacoval  musea 
v  Miláně,  Pavii,  Padově,  ve  Vídni.  Po  svém 
návrate  r.  1836  žil  v  Castell-Goifredu  u  Man- 
tovy,  kdež  zemř.  25.  srp.  1846. 

2)  Enrico  A.  (*  1785  —  f  1827),  znám. 
prof.  kliniky  v  Miláně.  Ukončiv  studia  lékař- 
ská vydal  se  na  cesty,  aby  zdokonalil  své 
vědomosti  medicinsko-anatomické  a  klinické. 
Navrátiv  se  do  vlasti  stal  se  professorem. 
Trefný,  výmluvný  a  vtipem  kořeněný  výklad 
jeho  vábil  davy  posluchačů  na  jeho  kliniku. 
Z  děl  jeho  lékařských  sluší  vytknouti  Dottrina 
teorico-pratica  del  morbo  petecchiale  e  de'  con- 
tagj  in  genere  (Milán  1822).  Jeho  spis  Anno- 
ta^ioni  di  medicína  pratica  dosud  je  v  Itálii 
u  veliké  vážnosti,  zavdal  však  příčinu  k  uče- 
nému sporu  A-ho  s  Locatellim. 

Aoerbltaji  (l^t.),  trpkost;  acerbus  trpký. 

AoerdéJie  Jaserdéz],  fr.,  viz  Manganit. 

Aoerenza  [ač-],  římské  Acherontia,  mé- 
sto  v  jihoital.  prov.  potenzské,   sídlo   arcibi- 
skupa, se  4182  ob.  (1881).    Odtud  jméno  vé 
vodu  z  A-zy,  mladSÍ  větve  domu  PignatelUi. 

Aoerlna  viz  Jež  dík. 

Aoerlneae,  jav  ořovi  té,  stromy  s  listy 
na  mnoze  jednoduchými,  dlanitě  žilnatými, 
laločnatými,  vstřícnými  a  bezpalistnými.  Květy 
v  květenstvích  chocholiČnatých  neb  hroznó- 
vitých,  pravidelné,  obojaké  neb  v  témže  kvě- 
tenství  různopohlavné  (dle  Linnéa  »ranoho- 
manželnéc)  neb  i  dvojdomé.  Kalich  obyčejné 
5listý,  řidčeji  až  glistý,  korunních  plátků  4 — g. 
okolo  terče  podplodního  vetknutých,  s  ušty 
kališními  střídavých,  často  stejnobarevných. 
Tyčinek  na  mnoze  8  z  terče  podplodního  vy- 
nikajících. Semennfk  dvoupouzdrý,  s  jednou 
čnělkou  o  dvou  bliznách.  Plod  dvojnažka,  jež 
se  rozpadá  na  2  suché,  dlouze  křídlaté,  i — 2se- 
menné  polovřce.  Semena  bezbíleČná  s  klí 
čkem  zakřiveným  a  s  lupenovitýma  a  neprav  i 


Acernus  —  Acestes. 


123 


dělní  slolenýma  délohEuna.  —  flAd  tentá  ob- 
uhuje    toliko    dva    rody:    Acer    a    Ntgundo 

0  5j  druzích  v  rolmé  sevemf  polokouli  roz- 
(liených.  Níkteré  druhy  obsahuji  v  kmeni  a 
lítvích  hojnost  eirČ  nebo  mléční  St&vy,  t  nif 
lie  připravovati  cukr.  Dfívl  javoroví  jest  pevné 
t  tn-anlivé.  —  V  dobé  tTetJhornf  byly  řetné 
druhy  javorQ  (asi  60  druhO)  rozSiCeny  ve  víech 
zemích  polárních  a  odtud  zvolna  ustoupily  do 
rtiních  lemf  jiiněji  položených  v  Americe, 
Asii.  Japanu  a  Evropé.   Nejvíce  známem  jest 

1  usazenin  tfetihoraich  v  Evropř  Acer  triloba- 
ia<H  A.  Br.,  jeni  velice  se  podobá  ajneríckímu,  1 
nyní  žijícímu  druhu  A.  rubrum  L.        Vskjř. 

Aoennu  viz  Ktonowicz. 

Aiwrothariiun  Kaup.  (Rhinoceros  incisi- 
mi  Cuv.),  vyhynulý  rod  ssavců,  jehoi  zbytky 
v  miocínu  evropském  a  severoamerickém  na- 
chizíme.  Byl  pHbuzen  naSemu  nosorožci,  ale 
nemtl  rohu.  Kosti  nosní  na  lebce  slabé  byly 
vj-vinuty,  za  to  vSak  zuby  řezací  vtlamé  mo- 
hutnosti svou  vynikaly;  nohy  přední  míly 
vedle  tří  pratÚ  normální  vyvinutých  jeSté  ru- 
diment prstu  zevnějíiho,  ítvrtého.  Se. 

Aoňn:  1)  U  Římanů  malá  čtyřhranná 
skřínka  víkem  opatřená,  v  niž  chováno  ka- 
didlo k  obíti  určení.  (Vir  vyobr-  č.  39.)  — 
a)  Malý  pfenosný  oltáf,  jeni  býval  před 
nirtvé  postaven  a  na  némi  pak  kadidlo  bylo 

Aonra  [ač-],  velmi  staré  místo  v  ital. 
prov.  cascrtské,  distr.  nolském,  14  km  sev.  od 
Neapole,  sídlo  biskupa,  s  proslulou  gotickou 
kathedrálou,  jež  r.  1788  zničena  zemítřesenlm 
)  r.  1840  znovuzfízena  v  slohu  moderním,  a 
13.768  obyv.  (1881).  A.  za  atarovíku  mnoho 
trpéla  povodními  Clania  (LagnaJ  a  za  druhé 
punskí  vilky  rozbořena  jest  Hannibalem.  Okolí 
ÍHI  úrodné,  ale  nezdravé. 

Ae«ma  (hromada)  jest  latinské  jméno 
(ivéru  plynoucího  z  více  neŽ  dvou  (pravé 
I  hromady)  návístí.  znamená  tedy  závér 
hroiDidný,  hromadnik,  sóritésíUMptÍT^jr), 
iili  také  zivér  řetézový  (KeffenícWww)  podlé 
riwce  a  patrné  podoby  a  řetízem ; 
A  jest^ 


lém  a  její  stanice  v  krátký  shrnujeme  výraz. 
Postup  od  jedné  navésti  ke  druhé,  k  třetí  koná 
se  rázem,  díj  duSevnf  v  rozvoji  řady  unáíí 
soudící  rozum  a  zrychleným  krokem  blíží  se 
k  výslednímu  členu.  Proto  se  hodi  a.  v  řeč- 
nictvl  k  dokladům  a  obratům,  mimo  to  k  roz- 
manitým záludným  i  rozmarným  prostocvikům, 
hříčkám  mySlénkovým  a  vtipům,  kterýchžto 
ukázky  nalézáme  hojní  i  v  živím  vypravováni 
lidu  i  v  knihách.  Mimo  tento  význam  formový 
má  a.  jeSté  jiný  co  do  lálky,  znamená  toliž  ža- 
ludu, vyslovenou  votázce:  Kolik  zrn  délá  hro- 
madu? Jedno  zajistí  ne,  dví,  tři  zrna  také  ne, 
tedy  nemůže  hromada  nikdy  k  mistu  přijíti, 
ani   millionem   zrn.    Anebo  přiznáme,  že   na- 


tedy  A  jest  E 

Ku  přikladu: 

.V  řiSi  organismů  jeví  se  tíha.  rozmno- 
ioiiii  se  nad  prostředky  životní;  kde  bytosti 
rozmnoží  se  nad  prostředky  životní,  nastává 
nouu;  kde  nouze,  tam  boj;  kde  boj.  tam  ví- 
lézi  ■  udržuji  se  bytosti  dokonalejší;  kde  vi- 
lííi  a  udržují  se  bytosti  dokonalejíí,  tam  do- 
konalost ctoupd;  kde  dokonalost  stoupá,  tam 
vládne  pokrok:  tedy  v  řífii  organismů  vládne 
IwliiDk..  Závfru  tohoto  užívá  se  zvláEté,  kde 
poihba  jest  celé  množství  jednotlivých  my- 
ílínek  rychle  přehlédnouti  a  jinou  z  nich  vy- 
voditi, kde  roŇáhlou  a  spletitou  argumentaci 
"i  dříve  provedenou  jeité  opakujeme  v  ma- 


stala  hromada,  a  pak  by  ji  bylo  zjednalo  po- 
slední praví  přiložení  zrno.  Záluda  jest  na 
jeve;  klíč  k  rozřeSení  spočívá  v  tom  po- 
znání, že  otázka  sama  určité  íislo  (od- 
poveď  na  otázku  kolik?)  zaméi^uje  s  po- 
jmem neurčitého  mnoíství  (hromady)  a 
jest  jen  znázornčnim  neurčitosti  čísla  hroma- 
dou naznačeného.  Jednou  jí  stači  číslo  menSt. 
podruhé  vítSi,  podlé  okolnosti,  tak  že  viechny 
podobné  údaje  jsou  povahy  vztaiité.  Původce 
záludy  této  jest  prý  Eubulidís.Megarský.  Nyní 
ustálil  se  zvyk,  že  a.  znamerui  vytčenou  ža- 
ludu, kdežto  pro  závér  onen  chová  se  řecké 
jméno  sórités.  Dd. 

AOMlll«B  (Čínáb).  siurý  název  jedné  z  píli 
řek  v  Indii,  dle  nichž  zemí  nazvána  Pand- 
iáb  (Pétivodi). 

Aoostft,  starobylé  místo  na  severozápad- 
ním pobřeží  sicilském,  dle  povésti  založené 
králem  Acestem  a  Aeneou,  pozdíjSí  Se|;csta. 
(řecky  Egesta).  Srovn.  Lolling:  Hellenische 
Landeskunde,  str.  283.  ly-. 

AosatM  (/Urifn"-  'EYtetijs  nebo  Aiyt- 
ato!!),  syn  sicilského  boha  říčního  Krimisa  (ny- 
níjSí  fička  Freddo)  a  Trojanky  Egesty  nebo 
Segesty,  král  na  .severozápadním  pobřeží  sicil- 
ském pří  úpatí  hory  Eryka  (nyní  S.  Juliano). 
A.  přijal  u  sebe  dvakráte  pohostinsky  Aeneu 
(Verg.  Aen.  i,  195  a  s  35  nn.);  pří  druhém 
pobytu  Aeneové  na  Sicilii  založili  A.  a  Aeneas 
mésto  Accstu,  určené  pro  starce  a  stařeny  troj- 
ské, a  svatyni  VenuSe  Idalské  na  hoře  Éryku. 
Srov.  Roscher:  Lexikon  der  griech.  und  rom. 
Mythologie  s.  v.  Aigcstes  i.  vy. 


124 


Acetabulum  —  Acetyl. 


Aoetabnlnm  (řeck^:  oévfiaqtnv):  1)  Ná- 
doba s  octem,  náležející  ke  stolnímu  náčiní 
římskému.  —  2)  A.,  římská  míra  na  tekutiny 
a  zboží  suté  i:r  '/<  heminy  zz  iV,  cyathu  =i 
00682  litru;  váhou  rovnalo  se  a.  0*0682  kg 
(Nissen:  Griech.  u.  rom.  Metrologie,  str.  674 
a  692.).  13'*  —  3)  A.  v  lékámictví  za  staré 
doby  míra  na  tekutiny.  Název  ten  však  málo  kdy 
se  naskytuje  a  nyní  se  ho  více  neužívá.  Id.  — 
4)  A.  v  anatomii  slula  puška  duté  plochy 
kloubné,  kosf  vkloubenou  částečné  objímající, 
na  př.  účast  lopatky  ve  skloubení  ramenném. 
Výhradné  však  nazývá  se  a.  puška  v  pánvi 
se  nalézající  na  místé,  kde  všechny  tři  kosti 
pánev  skládající  se  stýkají.  Kosti  tyto:  střevná, 
sedací  i  stydká  původně  od  sebe  chrupavči- 
tými  proužky  jsou  oděleny,  ve  věku  7  let  však 
chrupavka  zmizí  a  kosti  úplně  splynou.  Puška 
dospělého  muže  jest  asi  polovičkou  duté  koule 
54  mm  průměru,  z  dvou  třetin  krytá  chrupav- 
kou.  Pouze  nejnižší  čásf  její  jest  chrupavky 
prosta  a  pod  povrch  ostatní  snížena.  Tam  upev- 
ňuje se  t.  zv.  svaz  oblý  (li^am.  teres)^  dru- 
hým koncem  do  hlavy  kosti  stehenní  se  no- 
řící. V  pušce  vkloubena  jest  chrupavkou  krytá 
hlava  kosti  stehenní  i  jest  pamětihodno,  že 
veškerá  dolní  končetina  pouze  tlakem  vzduchu 
v  kloubu  bvvá  udržována.  Peč. 

Aoetal'  C,H,{OC^H,X  jest  produkt  vol- 
ného, nedostatečného  okysličení  alkoholu,  teku- 
tina bezbarvá,  aetherická,  zápachu  zvláštního 
příjemného,  chuti  občerstvující,  s  pachutí  oří- 
škovou. Vře  při  105"  C.  Rn. 

Aoetaty  viz  Octany. 

Aoetill  QH^(OC^H^O)^  jest  sloučenina 
chemická  glycerinu  s  kyselinou  octovou.  Jest 
to  látka,  již  lze  z  obou  součástí  uměle  získati, 
když  je  zahříváme  v  zalitých  trubkách  při 
200—275®  C.  V  malém  množství  nalézá  se  v  plo- 
dech brslenu  i  v  tuku  velrybím.  Rn. 

Aoetootovákyaellna  C.H^O,  CH, .  CO^H 
jest  velmi  nestálá  látka,  která  jsouc  ze  solí- vy- 
lučována, rychle  še  Štěpí  v  aceton  a  kysličník 
uhličitý.  Jakožto  sůl  sodnatá  (bezpochyby)  se 
nalézá  v  moči  při  úplavici  cukrové.  V  che- 
mické technice  má  veliký  význam  její  ethyl- 
natý  esther,  látka  velmi  reaktivná.  Ésther  ten 
získáme,  působíce  kovovým  sodíkem  v  abso- 
lutný ethylesther  kyseliny  octové.  Estheru 
toho  používají  k  výrobě  antipyrinu.         Rn. 

Aoetometr,  lat.,  octoměr,  přístroj,  jímž 
dříve  stanovili  hodnotu  octa.  Užívání  octa  za- 
kládá se  na  kyselině  octové,  kteráž  jest  v  něm 
obsažena;  podlé  množství  kyseliny  té  měří 
se  i  hodnota  octa.  A.  určuje  kyselinu  octovou 
na  základě  acidimetríckých  jprincipů  (v.Acidi- 
metrie),  t.  j.  jím  udává  se  nám  množství  zá- 
sady známé  síly,  kteréž  upotřebiti  dlužno,  aby 
se  ocet  chemicky  nasytil.  Poněvadž  však  no- 
věji ziskuchtivý  průmysl  porušuje  ocet  jinými 
kyselinami,  které  a.  odhaduje  jakoby  to  byla 
samá  kyselina  octová,  musí  chemikové  uží- 
vati jiných  method  ku  stanovení  octa,  pročež 
a.  jest  opuštěn.  Rn, 

Aoaton:  1)  Jméno  druhové,  i  jmenujeme 
acetony  či  ketony  sloučeniny,  které  vyja- 
dřují chemikové  vzorcem  R.  CO.  /í*,  kdež  R  a 


R^  jsou  skupiny  uhlíko-vodíkové.  Mimo  to  jme- 
nujeme nejjednodušší  sloučeninu  té  řady  pro- 
sté a-em.  Tento  a.  vzniká  při  suché  destillaci 
dříví  zároveň  s  kyselinou  octovou  a  h'hem 
dřevným.  Taktéž  vzniká,  když  za  sucha  de- 
stillujeme  některé  soli  kjseliny  octové;  pročež 
má  se  za  to,  že  veliká  čásf  jeho  při  suché 
destillaci  dříví  vzniká  z  té   kyseliny,  jak  pára 

Í'ejí  s  rozpálenými  stěnanii  retort  se  stýká.  A. 
)yl  též  nalezen  v  moči  při  úplavici  cukrové 
(diabetes  mellitus).  Jest  to  tekutina  bezbarvá, 
pohyblivá,  aromaticky  trochu  peprné  pách- 
noucí, o'8i858  při  o"  hutná,  při  56*  C  vroucí. 
Jest  velmi  dobrým  rozpustidlem  nejen  tuků, 
nýbrž  i  pryskyřic,  sám  mísí  se  i  s  vodou  v  kaž- 
dém poměru.  —  Uměle  jest  z  a-u  připravena 
veliká  řada  sloučenin,  z  nichž  některé  dusí- 
katé jsou  velmi  jedovaté:  triacetonin  na  př. 
měřen  v  té  příčině  i  s  jedem  bolehlavovým 
(koniinem).  Složení  a-u  jest 

C,  //^  0(C//, .  00 .  C//,).  Rn. 

2)  A.  Vdechováním  výparů  a-u  se  vzdu- 
chem smíšených  vzniká  narkosa,  kteráž  se  jeví 
nejprve  značným  čivným  podrážděním,  křečmi 
napínavými  i  zmítavými,  načež  nastávají  spa- 
vost,  koma  i  smrť.  Co  lék  doporoučen  byl 
vnitř  při  souchotích  i  bolestech  čivných,  ze- 
vně pak  jako  mírné  dráždidlo  kožní  ve  spirí- 
tuosních,  aromatických  nátěrech,  používání 
jeho  v5ak  dosud  obecněji  se  neujalo.     Peč. 

Aoetonaemie  (z  řec),  přeplnění  krve  ace- 
tonem. V  různých  chorobách  i  v  různých  nor- 
málných  stavech  těla  podařilo  se  z  krve  vy- 
robiti hmoty,  kteréž  reagují  jako  aceton.  V  ho- 
rečce na  př.  vyskytují  se  látky  tyto  v  krvi 
v  množství  značnějším  než  za  poměrů  nor- 
málných  a  proto  možno  vedle  fysiologické 
i  pathologickou  a-ii  rozeznávati.  Mnozí  vážní 
autoři  (Frerichs)  popírali  existenci  a.  na  zá- 
kladě pokusů,  avšak  pracemi  doby  poslední 
o  acetonurii  pravděpodobno,  že  skutečně  v  krvi 
organismu  živého  aceton  občas  se  vyškytá. 
Dle  Cantaniho  jeví  se  a.  příznaky  mozkovými, 
nejprve  mírnou  ochablostí,  po  které  značné 
rozčilení  duševní  i  tělesné  a  konečně  hluboká 
skleslost  následuje.  Peč. 

Aoetqniirle  (z  řec),  vyškytání  se  acetonu 
v  moči.  Že  aceton  v  moči  diabetiků  se  vy- 
škytá, dokázal  již  Petters  1857  a  Kaulich  1860. 
Jaksch  objevil  ji  r.  1881 — 82  i  v  normální  moČi 
(fysiologická  a.)  a  shledal,  že  v  chorobách 
různých  množství  její  se  zvětšuje  (pathologi- 
cká  a.).  Hlavně  se  tak  děje  v  horečce,  při 
úplavici  cukrné,  při  jistých  rakovinách,  v  pří- 
padech acetonaemie.  /Ve. 

Aoetosa  viz  Rumex. 

Aoetom  lat.,  viz  Ocet. 

Aoetyl  Q//3O  jest  shluk  prvků  uhlíku, 
vodíku  i  kyslíku,  kterýž  z  kyseliny  octové  mů- 
žeme vyníti  a  snadno  v  různé  sloučeniny  orga- 
nické vnášeti  (acetyl  o  vání).  Nazýváme  pak 
shluk  ten  radikálem  kyseliny  octové.  Radikál 
ten  ve  spojení  s  různými  prvky  tvoří  nejbližší 
odvozeniny  od  kyseliny  octové:  C,//^O.Clz- 
I  chlorid  kyseliny  octové,  C,IÍ^O.Č\,  kyanid 
acetylový,  (Q/Ž,0),  O,  kysličník  acetylový  či 
1  anhydrid  octový  atd.  /?«. 


Acetylen  —  Acidimctrie. 


AoA^laa  C,H„  plynný  uhlovodík,  vzniká 
\ň  suché  destillaci  kamenného  uhlí  a  jesl  tedy 
součástí  svítiplynů  a  to  velmi  úíinnou.  Zapá- 
limc-li  piiy  uhlíkovodfkatí  za  nedostatečného 
pfiMupu  vzduchu,  vzniká  téi  >..  proto  stýká- 
me st  s  ním  u  vítsím  mnoistvf.  pracujeme-li 
í  teplem  pecí  svítiplynových,  majících  silný  při- 
lok  plynový  (v  laboratof  ic  h  chemických).  Tehdy 
tilíme  velmi  nepHjemný  zápach  jeho  b  po 
chvíli  bolení  hlavy.  A.  jest  látka  velmi  jedo- 
lati.  S  níkterými  kovy  dufuje  se  ve  alouče- 
:tm\  exptosivne,  kteri,  jak  se  zdá.  jsou  pfííinou 
náhlých  výbuchů,  způsobených  rozebiránim 
kovovi-ch  trubek,  jimiž  svítiplyn  prochází.  Rn. 

AMTSdo  Felix  Alvarcz,  účastník  libe- 
ralni  vzpouiy  proti  Ferdinandu  VU.  r.  iSzo. 
Nai.  končeni  před.  století  v  provincii  Leoné. 
ijíumil  se  velmi  finní  národního  odboje  proti 
Napoleonovi  I.  a  postavil  se  v  čelo  pluku  do- 
brovolnickího.  R.  1810  ve  vzpouře  proti  Fer- 
dinandu VIL  přidal  KC  A.  k povstalcům,  vjichí 
íele  stáli  Kie^o  a  Quiroga.  A.  bojoval  itastné 
prali  vojům  královým,  jež  zatlačil  až  na  pravý 
bfeh  MiiSa,  zmocnil  se  Sanťjaga,  kdež  pro- 
hlisil  konstituci,  a  otevřel  Žaláře  inkvisični. 
V  bitvé  u  Zadornela  8.  bř.  1820  vrhl  se  v  řady 
icpfálclskě,  pokoušeje  se  o  to,  aby  vojsko  krá- 
lovo pfimíl  ku  spojení  s  povstalci,  při  čemž 
pitll. 

Aooltar,  pevnost  v  okrese  achalcyiském 
■1  sub.  kulajiské),  na  ř.  Kuře  a  na  poStovní 
vlnici  z  Achaicycho  do  Tiflisu.  Tvrz  na  při- 
tré  skále  uzavi:^  vchod  v  úžlabí  bordiomské 
^  jest  proto  důležitá  strategicky.  A-u  r.  i8z8 
dobyli  Kusové  pod  gen.  kn(Žetem  Vadboijským. 

Ad  [ačil.  níkolik  obci  sicilských  na  úpatí 
Etnv.  zejmífia:  1)  A.  Catenl  8,5693  obyv., 
3)  A.  Sant-Antonlo  se  6215  obyv.  (iSSi)  a 
3)  A.  Reala  viz  Acireale. 

AoUnUras  R.  Br.,  rod  t  čel.  Orchídacci- 
-4rti*Hsf!,  V  Novém  Hollandf  domácí.  Obsa- 
huje byliny  útlé  s  hlízami  obnaženými  a  ne- 
liílcnými,  s  listem  pouze  jedním,  poehvitým, 
wliiivm,  3Íilným  a  na  rubu  červeným.  Kvity 
>■  hroznech  neS  jednotlivé  vynikají  llamatým 
■■■Uítim  a  čtyřmi  polUnariemi.  Déd. 

Adealjptaa  [acik-j.  Tak  pojmenoval  Asa 
'iray  rod  myrtovitých  rostlin,  jenž  způsobem 
liddílování  kalicha,  mnohými  tyčinkami  a  jed- 
r.ira  dvoupouzdrým  vaječníkem  na  Eucalyptus 
poníkud  upomlná.  jest  to  keř  severoamerický, 
.thoí  plody  neznámy.  I>čd. 

Aelewpba  [acikarfaj  luss..  rod  z  Cel. 
risuin  Calycerei,  příbuzných  s  úborovitými. 
Kvity  ve  strboulech,  z  nich  krajni  plodné, 
■nitřni  neplodné.  Naiky  zdobené  vzrostlým, 
hiotitým  kalichem.  Jsou  to  pravidlem  jedno- 
itié  byliny,  zvtáité  brasilské.  pouze  ve  3  dru- 
iith  známé.  Dčd. 

AeMft  viz  Kyseliny. 

AoUUHnunln  viz  Bílkovina. 

AddalU  mater,  příjmí  bohynČ  Venu£e 
1  \trgilia  Aen,  1.  710.  VenuSi  dáno  toto  epi- 
iheton  od  pramene  Akidalia,  který  wtékal  na 
óliiLu  Bvatyné  Charitek  (nyníjSí  kláSter  Pa- 
niRit  —  Panny  Maric  u  vesnice  Skřípu)  vý- 
thodní  od  místa  Orchomenu  v  líoiótii.    vy. 


Tr.,  rod  drobných  motýlů  z  če- 


revných.  Charakteristickou  známkou  rodu  t 
hoto  jest  pátí  iilka  křídel  zadních,  která  není 
slabSÍ  žilek  ostatních  a  leží  blíže  k  žilce  iesté 
než  čtvrté.  Tykadla  samečků  nemají  obyčejné 
hřeb tnko vitých  zoubků,  které  se  u  jiných  pi< 
iftdek  zhusta  vyskytuji;  také  zadní  holení  sa- 
mečků nemívají  ostruha  vitých  ostnů.  Hou- 
senky jsou  tíla  Stihlého,  napříč  vráskovitého : 
lihnou  se  v  h^tí  a  přezimují.  Z  jara  ožfrají 
svadlé  listí  rozličných  nízkých  bylin  a  zaku- 
klujl  se  v  řídkém  zámotku,  obyčejní  v  kypré 
zemi.  Dotkneme-li  se  jich,  svíjejí  se  do  ko- 
touče jako  housenky  mnohých  můr.  Z  více 
než  100  dosud  známých  evropských  druhů 
žije  u  nás  asi  čtvrtina;  ponívadí  rod  len 
nemá  významu  zvláStniho,  neuvádíme  zejména 
druhu  žádného.  O  níkterých  Škodlivých  dru- 
zích příbuzných,  jež  dřivé  k  rodu  tomuto  se  po- 
čítaly, viz  Cheimatobia  a  Larentia.  LIX 
ÁÓldalllUl  Valens  (nřmeckým  jmínem 
Havťkenlltal),  slavný  kritik  a  básník  latinsky, 
nftr,  1567  ve  Wittstocku,  studoval  v  Rostocku 
a  Helmstádlu,  po  svém  ná\Tatu  z  Itálie  žil  ve 
Vratislavi  a  Nise,  kde  f  25.  května  1595.  Vy- 
nikl neobyčejnou  znalostí  literatury  římské  a 
ostrovtipem  v  kritice  konjekturáini,  o  čemž 
svédři  jeho  vydání  VeiUia  Patcrcula  (ipqo. 
k  tomu;  Velleianarum  Itelionum  liber),  jeho 
poznámky  ku  Quintovi  Curtiovi  {1394)  a  po 
smrti  A-ioví  od  bratra  jeho  Christiana  vydané 
poznámky  ku  Plautovi  (1607),  duchaplná  po- 
znamenání k  Tacitovi  (1607)  a  římským  pane- 
Eyrikům  (1607I.  Mimo  to  sepsal  řeí  o  pravé 
podstatí  a  nejlepší  formě  básně  elegické  a 
různé  básné  latinské.  Listy  A-iovy  vydal  jeho 
bratr  r.  1606.  Poznamenání  jeho  k  Apuleiovi. 
traRÍkovi  Senekovi,  Symmachovi,  Maniliovi 
a  Terentiovi  nejsou  dosud  otiStěna.  Srovn. 
Bursian;  Geschichte  der  class.  Philologie.  str. 
,242— J44,  Allgemeine 
deutsche  liiographie,  ' 


Aoldaspli 


1V-, 


lU  Mur 

rod  tri" 
Acidaspid  ze  silurského 
a  devonského  ú  t  varii - 
Jednotlivé  části  lila  o- 
byčejně  hojní  opatřeny 
JSOU  ostny  a  hrboikv. 
Z  Cech  známe  celkem 
as  4odruhů.  A.  Buchi  vy- 
skytuje se  v  celém  pás- 
mu brdském  (d,— d,). 
Ostatní  rody  v  tomto 
pásmu  jsou  dosti  řídké. 
Ze  svrchního  útvaru  si- 
lurského uvádíme  druh  v 
■""■  ■  "Ví"'"""""-  A.  Leonhardi  Barr.  z  vř- 
stev  e„  f,  a  í  a  A.  mha 
Barr.  v  e,,  e,.  Barrande,  Syst.  Sil.  d.  Centre  d. 
I.  Boh.  I.;  Novák,  Přehl.  nejdOi.  Trilobitů  atd. 
Vesmír  1877.  159.  (Viz  vyobr.  Cis,  4a)  /'a. 
AoUlmetrle  (z  lat.),  souhrn  method  k  ry- 
chlému chemickému   stanoveni   množství  ky- 


12G 


Acidinus  —  Acilia  lex  repetundarum. 


seliny  v  nějakém  roztoku.  Methody  ty  jsou  za- 
loženy na  vzájemném  nasycováni  se  zásad  a 
kyselin.  K  určitému  objemu  roztoku  o  nezná- 
mém množství  kyseliny  přidáváme  z  •úzkých, 
přesně  dělených  válečků  skleněných  nějaké 
žírá  viny,  jejíž  síla  jest  známa,  totiž  při  které 
víme,koIik  dovede  kyseliny  nasytiti.  V  tu  chvíli, 
kdy  kyselina  úplně  jest  nasycena,  přestaneme 
přidávati.  Chvíli  tu  poznáme  podlé  změny  bar- 
vy, roztoku  kyselého,  dříve  některým  barvi- 
vem bylinným  aneb  umělým  opatřeného.  Změ- 
na barvy  jest  způsobena  první  přebytečnou 
kapkou  žíraviny.  Ze  spotřebovaného  množ- 
ství žíraviny  soudíme  na  sílu  kyselého  roz- 
toku, jejž  nám  bylo  zkoušeti.  Foužíváme-li 
roztoků  žíravin  i  kyselin,  kdež  v  jednom  litru ' 
jest  rozpuštěno  molekulárně  množství  kyselin 
neb  zásad  (roztoky  normálně),  jest  výpočet 
velmi  jednoduchý.  Podrobnější  poučení  viz 
ve  spise  K.  Preisa:  Navedení  ku  chemickému 
rozboru  II.  Kvantitativná  analysa  odměmá. 
V  Praze,  1884.  Rn. 

Aoidiniui,  jméno  plebejské  rodiny  z  rodu 
Manliů  v  Římě:  1)  L.  Manlius  A.  byl  r.  210 
př.  Kr.  praetor  urbanus  a  r.  207  hájil  proti 
Hasdrubalovi  průsmyky  v  Umbrii.  R.  205  a 
204  velel  jako  prokonsul  v  Hispanii  a  potlačil 
8  koUegou  svým  Lentulem  r.  203  vzpouru  Hi- 
spanů.  Když  r.  199  do  Říma  se  navrátil,  po- 
volil mu  senát  přes  odpor  tribuna  Porcia  slav- 
ný vjezd  (ovatió),  —  2)  L.  Manlius  A.  Ful- 
vianus,  syn  Fulvia  Flacca,  konsula  r.  222 
př.  Kr.,  přešel  adopcí  v  rodinu  A-nů.  Jako  prae- 
tor r.  188  byl  poslán  do  přední  Hispanie,  kdtz 
s  prospěchem  bojoval  s  Keltibery.  Roku  183 
účastnil  se  bojů  proti  Keltům,  kteří  přistěho- 
vavše se  z  krajin  Taurisků  do  vých.  části  horní 
Itálie,  chtěli  se  tam  usaditi.  Po  zapuzení  ne- 
přátel účastnil  se  A.  při  zakládání  města  Aqui- 
leje  r.  181.  Jako  konsul  169  poslán  byl  do 
Liguríe,  ale  proti  udatným  horalům  nepořídil 
ničeho.  Soukromý  jeho  život  byl  zcela  bez- 
úhonný a  Scipio  starší  dle  svědectví  Cicero- 
nova  měl  jej  u  velké  úctě. 

Aoldita  (z  lat.),  stupeň  kyselosti.  Ve 
mnohých  průmyslech,  zvláště  v  průmyslu  kvas- 
ném (lihovarství,  pivovarství,  vinařství)  posu- 
zuje se  a-tou  jakost  suroviny  (sladu,  moštu 
a  j.)  neb  výrobku  (vína,  piva,  výpálků).  Dle 
a-ty  posuzuje  se  i  průběh  mnohých  důleži- 
tých výkonů  v  průmyslu  kvasném,  zvláště 
v  lihovarství  (průběh  kvašení  mléčného  za- 
pař holovičných;  i  průběh  kvašení  lihového 
v  hlavních  kádích  kvasných  posuzuje  se  ne- 
přímo z  a-ty).  — is. 
Aoidom  (lat),  kyselina  (viz  tV 
Aoiaa  (lat.),  ^k.  bitevní,  a)  Bitevní  šik 
cManského  vojska  Serviova,  jež  zřízeno  jsouc 
na  základě  censu  samo  zbraů  si  opatřovalo, 
tvořila  nepřetržitá  řada.  V  první  a  druhé 
řadě  stála  1.  třída  ozbrojená  kovovou  přílbou, 
krunýřem,  pláty  na  nohou  a  okrouhlým  kovo- 
vým štítem;  třetí  a  čtvrtá  řada  skládala  se 
z  občanů  druhé  třídy  bez  krunýře,  ale  s  pří- 
lbou, pláty  a  dlouhým,  čtyřhranným  štítem  ze 
dřeva,  pokrytým  kozí;  v  páté  a  Šesté  řadě  se- 
řaděni  občané  třetí  třídy,  ozbrojení  jako  pře- 


dešlí, ale  bez  plátů.  Občané  třídy  čtvrté,  opatřeni 
metacím  kopím,  stáli  mimo  šik,  tvoříce  leh- 
kou pěchotu  a  začínajíce  zároveň  s  občany 
páté  třídy  boj  před  falangou,  do  jejíchž  mezer 
pak  ustupovali.  Jízda  stála  na  obou  bocích 
Šiku.  —  b)  Camillus  zavedl  bitevní  postavení 
v  m  ani  pul  ech,  jež  až  do  Maria  se  udrželo. 
Mužstvo  legie  rozděleno  dle  stáří  a  vycviče- 
nosti  v  boji;  čítajíc  pravidelně  4200  mužŮ  a 
roztříděno  jsouc  ve  30  manipulů,  sestaveno 
bylo  ve  válečný  šik  za  doby  Polybiovy,  ne-li 
jiz  dříve,  šachovitě  ve  třech  řadách  takto  (viz 
vyobr.  č.  41):  V  první  řadě  10  manipulů  ha* 


Č.  4t.  šik  bitevnf  nwňipuloYý. 

stati  (1200  mužů),  oddělených  od  sebe  v  prů- 
čelí mezerami,  jež  rovnaly  se  délce  každého 
manipulů ;  za  mezerami  prvé  řady  stálo  v  při- 
měřené vzdálenosti  10  manipulů  princ  i  pes 
(1200  ra.)  a  za  mezerami  těchto  postaveno  10 
'manipulů  triarii  (600  m.).  Bylo-li  prvé  řade 
couvati,  uchýlila  se  do  mezer  druhé  řady 
(principes),  kteří  na  její  místo  postoupili;  třetí 
řada  zůstala  na  svém  místě  klečíc  a  kryjíc  se 
Štíty  a  útočila  teprve,  kdyŽ  nebezpečenství 
bylo  největší.  Mimo  to  náležela  k  legii  lehká 
pěchota  (velites,  1200  m.)  a  300  jezdců.  První 
tři  řady  měly  úplné  vyzbrojení:  přílbu,  kru- 
nýř, pláty  a  čtyřhranný  štít;  hastati  a  prin- 
cipes opatřeni  byli  oštěpem  házecím  (pilum), 
triarii  pak  kopím.  —  c)  Od  Maria  počínajíc,  kdy 
vojsko  nabývalo  rázu  žoldnéřského,  skládala 
se  legie  z  vojínů  stejně  ozbrojených  a  rozdě- 
lena na  10  kohort,  kteréž  tvořily  v  bitevním 
Šiku  obyčejně  3  řady  —  postavení  k ohoř- 
te vé.  (Viz  vyobr.  Č.  42.)   V  první  řadě  stály 


czi 


C=3 


Č.  41.  Šik  bitevní  kohortový. 

4  kohorty,  za  jejich  mezerami  3  a  v  třetí  řadě 
též  3 ;  jízda  stála  na  křídlech  šiku  nebo  za  ním. 
Rozdělení  to  podržel  též  Caesar  a  jiní  váleč- 
níci ;  ovšem  užíváno  někdy  dle  okolností  i  po- 
stavení dvouřadového.  Kohortový  Šik  bitevní 
udržet  se  až  do  Hadriana,  kdy  zavedena  zase 
původní  falanx.  Z  hojné  literatury  uvádíme 
pouze:  H.  Delbriick:  Die  romische  Manipular- 
taktik,  Hist.  Zeit.  15.  (1884)  str.  239 — 264: 
Riistov,  Heerwesen  u.  Kriegfuhrung  Caesars 
(2.  Aufl.),  Nordhausen  1862;  Bouch é-Leclerq, 
Manuel  des  institutions  Romaines,  Paris*  1 836, 
str.  275  n.  C/e. 

Aoilla  lez  repetundarom,  dříve  (až  do 
výzkumů  Th.  Mommsenoyých  a  K.  T.  Zumpto- 
vých)  nazvaná  lex  Servilia  repetundarum,  jest 
z  nejzajímavějších  zbytků  římských   zákonů. 


Acilianum  senatus  consultum  —  Acinety. 


127 


které  se  nám  v  originále  dochovaly.  NeLce 
určiti,  kdy  bylo  nalezeno  ii  zlomků  velké  ko- 
vové desky  obsahujici  částky  zákona  tohoto; 
jisto  jest  však,  že  zlomky  tyto,  z  nichž  zfistalo 
již  jen  9  a  z  tčch  několik  ve  dvomtm  kabi- 
netu vídeňském,  byly  již  ve  středověku  známy. 
Na  zadní,  drsné  strapé  té^e  desky  jest  vyryta 
/er  agraria  (zákon  o  udílení  státních  polností) 
stáři  neznámého.  Zákon  Aciliův  přijat  asi  v  r. 
123—22  př.  Kr.  a  čelil  proti  vydéračnému  zne- 
užívání moci  úřední,  hlavně  přijímáním  vynu- 
cených darftv.  Důležitost  jeho  spočivá  v  tom, 
že  zapovídá,  bv  o  zločinech  zneužití  moci 
úfední  nesoudih  senátoři,  kteří  svým  soudru- 
hům pravidelné  nadržovali,  a  dále,  že  se  sna- 
ťú  obmezití  ustavičné  doplňování  trestního  ří- 
zení, kterýmž  se  vyšetřování  uměle  do  ne- 
konečna protahovalo.  Kr. 

AHIIannin  senatiiB  oomniltiun,  usne- 
sení senátu  z  doby  Hadríanovv.  Obsahem  jeho 
byly  předpisy  o  policii  stavební. 

Aolllafl,  jméno  rodu  plebejského  v  Římě, 
obsahujícího  rodiny  Balbi,  Glabriones, 
Rafi,  SeverL  Někteří  členové  rodu  toho  vy- 
niidi  v  děj.  římských ;  důležitější  jsou:  1)M'A. 
Glabrio,  r.  201  př.  Kr.  tribun  lidu,  r.  200  po 
Aureliu  Cottovi  decemvir  sacrorum,  196  aedil, 
zvolen  téhož  roku  za  praetora,  v  ktercžto  hod- 
nosti potlačil  vzpouru  otroků  v  Etrurii.  4^  193 
ucházel  se  o  konsulát,  ale  dosáhl  ho  teprve 
r.  191  spolu  s  P.  Comeliem  'Scipionem  Naši- 
kou  a  uloženo  mu  vésti  válku  s  Antiochem  m., 
králem  syrským.  Přepraviv  se  z  jara  do  sev. 
Řecka  a  spojiv  se  tam  s  praetorem  M.  Baebiem 
a  makedonským  králem  Filipem  III.,  zmocnil 
^e  měst  od  Antiocha  v  Thessalii  osazených 
a  potřel  vojska  králova  v  soutěskách  thermo- 
Fykkých.  Aby  pokořil  i  Aitóly,  spojence  An- 
tiochov>%  zmocnil  se  Hérakleie  na  Oitě,  La- 
mie  a  Naupaktu,  ale  kladl  jim,  když  za  mír 
2idali,  tak  kruté  podmínky,  že  teprve  zakro- 
íením  C.  Flaminia  uzavřeno  příměří.  Oblehnuv 
Amfissu  odevzdal  velitelství  novému  konsu- 
|pvi  L.  Comeliu  Scipionovi  a  odebral  se  do 
r(ima,  kdež  za  vítězství  svá  slavil  r.  190  triumf 
nad  Antiochem  a  Aitóly.  —  2)  M'  A.  Glabrio, 
tnbun  lidu  r.  123  neb  122  př.  Kr.,  provedl  zá- 
kon proti  vyděračství  (Lejc  Acilia  de  repetun- 
diiu  —  3)  M'  A.  ólabrio,  syn  před.  Nabyv 
v  mládí  pečlivého-  vzdělání  stal  se  r.  70  př.  Kr. 
praetorem  a  řídil  vyšetřování  o  pověstném  vy- 
déračství  Verrově.  R.  67  jsa  konsulem  spolu 
s  L  Calpumiem  Pisonem,  vydal  z  rozkazu  se- 
nátu zákon  proti  nedovolenému  ucházení  se 
<>  úřady  (lex  Acilia  Calpumia  de  ambitu),  kte- 
rým zavedl  mnohem  přisnějSí  tresty  proti  těm, 
Itteří  podplácením  hleděli  úřadů  dosíci  neb 
jich  dosáhli.  Lidu  však  byl  milejSím  ostřejší 
návrh  zákona,  podaný  nedlouho  před  tím  tri- 
banem  C  Comeliem,  a  proto  nebylo  prove- 
<^f  zákona  A-iova  bez  obtíží.  JeStě  téhož 
roku  obdržel  k  návrhu  tribuna  A.  Gabinia  ve 
správu  Bjrthinit  a  Pontus,  aby  po  Liciniu  Lu- 
callovt  pokračoval  ve  válce  s  Mithridatem, 
uálem  pontským.  A.  pospíSil  do  Malé  Asie,  ale 
vida  povážlivé  postavení,  v  jakém  se  ocítil 
LucoUoa  po  vítězstvích  svých  následkem  rejdů 


demagogických  v  Římě,  nejevil  přes  důtklivé 
prosby  LucuUovy  valné  ochoty  ujati  se  velení. 
Nedlouho  na  to  však  r.  66  svěřeno  vedení 
války  s  Mithridatem  Cn.  Pompejovi.  A.  vrátil 
se  do  Říma  a  účastnil  se  tam  jako  horlivý 
stoupenec  optimátův  záležitostí  politických. 
R.  57  připomíná  se  jako  nejvyšší  kněz. 

AoUiiui  C,  letopisec  doby  Catonovy,  slo- 
žil dílo  své  řeckým  jazykem.  Byl  důkladným 
znalcem  jazyka  řeckého,  což  zřejmo  z  toho, 
že,  když  r.  599  (155)  vyslancové  athénští  Kar- 
neadés,  Diogenés  a  Krítolaos,  representanti 
tří  Škol  filosofických,  do  Říma  zavítali,  byl  jim 
v  senátě  tlumočníkem.  Dílo  jeho,  z  nČhož  za- 
chováno jen  několik  nepatrných  zlomků,  pře- 
loženo, jak  se  zdá,  od  Claudia  Quadrigaria  do 
latiny.  Sv. 

Affitminonm,  římské  město  v  dolní  Pan- 
nonii,  na  Dunaji  při  silnici  z  Tauruna  do  Bon- 
nonie  Pannonské  vedoucí,  bylo  za  dob  císař- 
ských vedle  Acinka  nejdůležitějším  stanovi- 
štěm vojenským  proti  Jazygům.  Leželo  nej- 
spíše mezi  dnešním  Petrovaradínem  a  Karlovci, 
tam  kde  Dunaj  vých.  od  ústí  Tisy  dělá  záhyb 
na  sever,  ačkoli  mnohdy  se  klade  v  okolí  Sla- 
ného Kamene. 

AolBOiiin,  Aquincum,  s  počátku  tábor, 
později  nejdůležitější  město  římské  v  Panno- 
nii  Valerské  (fíannonia  Valena)  na  místě  ny-^ 
néjšího  Starého  Budína  na  pr.  bř.  Dunaje. 
Založil  je  cis.  Septimius  Severus  asi  r.  200  po 
Kr.  a  měla  zde  své  stanoviště  2.  legie  adju- 
trix;  v  bojích  proti  JazygŮm  bydlícím  mezi 
Dunigem  a  Tisou  bylo  A.  východištěm.  Byla 
to  osada  pro  obchod  a  strategicky  důležitá, 
jejíž  ibytky  (amfitheátr  vykopaný  roku  1880, 
lázně,  kameny  s  nápisy  a  j.)  dosud  se  spatřují. 
Posledně  připomíná  se  v  historii  k  r.  375,  které- 
hožto roku  Hunové  vtrhli  do  Evropy. 

Aolnety*  č.  rournatky  (Acinetidae),  sku- 
pina nálevniků,  jež  v  soustavě  tvoří  druhou  jich 
podtřídu,  jakožto  nálevníci  rourkonosní 
{Suctoría),  Jsou  to  prvoci  tílka  drobnohled- 
ného, tvaru  více  neb  méně  kulovitého,  vždy 
však  neproměnného.  (Viz  vyobr.  č.  43.)  Tílko 
samo  objato  jest  tuhou,  zřetelnou  blankou,  jež 
uzavírá  obsah  tílka.  Obsahem  tím  jest  maso- 
vina  {protoplasma),  jež  jest  v  sousedství  blány 
tužší,  vzhledu  hyadinního,  čím  dále  však  do 
středu  tílka  stává  se  tekutější  i  jest  pak  vzhled 
její  zrnitý,  což  od  množství  zrnéček  v  masoviné 
zapuštěných  poohází.  Ve  střední  části  tílka  ob- 
jevuje se  těleso  ostřeji  od  ostatní  maso  viny  se 
rýsující,  jež  jest  jádrem  (nucleus)  a  bývá  podoby 
buď  kulovité,  buď  páskovité,  řidčeji  rozvětvené. 
(Vyobr.  č.  43.,  7  w.)  Vedle  jádra  nalézá  se  v  ma- 
sovině  jedna  neb  více  stažitelných  bublin 
(vyobr.  43..  I  cv),  jeŽ  hyalinní  tekutinu  z  tílka 
vylučují.  Úst  a.  nemají.  Na  místě  toho  vy- 
chází zejména  z  hořejší  polovice  tílka  množ- 
ství rourek  (vyobr.  43.,  5  r)  obyčejně  jedno- 
duchých, někdy  rozvětvených,  na  konci  terč- 
kovitě  rozšířených  a  na  mnoze  nazpět  sta- 
žitelných. Tyto  rourky  jsou  nejvýznačnějším 
znakem  a-t,  zastupujíce  brvy,  jimiž  ostatní 
nálevníci  jsou  opatfeni;  a.  vyssávají  jimi  ko- 
řist svou,  obyčejně  nějakého  jiného  nálevníka 


128  Acínety. 


neb  malého  vírnfka.  VřtSina  a-t  jest  na  pod- 
klad nějaký  pHsedlá  pomoci  krátkí  neb  delSf 
•ivazovité  stopefky.  A.  mnoíi  se  buď  dílenim, 
kdyi  tílko  s  jádrem  v  ose  podílné  na  pří. 
bliínč  slejné  Části  se  rozdílilo,  buď  pučenfm. 
V  pfípadř  tomto  vznikají  na  tile  matečního 
individua  pupeny  buď  vn£jS{  (vyobr.  43.,  ^  a), 
buď  vnitřní.  Pupeny  ty,  vjichi  vytvořeni  jístá 
íás(  masoviny  s  jádrem  se  byla  úíastníla,  ob- 
mykají  se  množstvím  jemných,  pohyblivých 
brv,  načež  nddčlivSc  se  od  téla  mateřského 
volně  ve  \'odě  se  pohybuji.  Po  jistím  čase  na- 
stává klid,  pupeny  se  usazují,  ztrácejí  brvy  a 
vytvořivSe  v  náhradu  ssavné  rourky,  pfijimaji 
na  se  podobu  individua  mateřského.  Nřkteři 
z  těchto  obrvených  zárodků  t-t  vnikají  do  těla 


kou  slopečkou  na  podklad  přitiskli,  s  tuhnu 
blankou  pohárkovitího  tvaru,  jež  na  hořejSim 
okraji  v  několik  cípků  jest  rozCíslá.  Žije  hojně 
v  naSich  vodách  na  vláknech  fas  neb  mezi 
nálevníky  v  koloniích  se  držícími. 

fíxlophi-i-a  quadriparlita  C.  &  L.  (rour- 
natka  čtyřdílná,  vyobr.  č.  43.,  3),  lilka  vejČi- 
tího,  dole  zúJeního.  se  stopečkou  dlouhou, 
nahoře  se  Čtyřmi  svazky  ssavriích  rourek  vy- 
stupujících ze  čtyf  hrboIkO  tělních.  Jest  častým 
zjevem  v  koloniích  kruhobrvnatého  nálevníka 
plfsenky  (Epistilh  plicatilis  a  E. arliculalay. 

Pudophrya  Jljca  Éhrbg.  (rourna-tka  ku- 
lová), tllka  kulovitého,  se  ssavnými  rourkami 
ve  dva  svazky  seskupenými.  Jest  velmi  oby- 
čejná v  našich  Čistých  vodách  stojatých. 


jistých  nálevniků  obrvených,  zejména  z  rodů 
Slenlor.  rui-íímecium.  Stylonichia.  kdež  na  útra- 
ty jejich  masoviny  se  živi,  čile  se  rozmno- 
žuji, naCei  tílo  takto  napadeného  nálevníka 
opou$téjf,  aby  se  usadili  a  život  dorostlých  a-t 
nastoupili.  Obrvení  zárodkové  a-t  z  těla  napa- 
deného nálevníka  se  vyrojivii  uvedli  níkleré 
badatele  v  omyl,  jakoby  byli  vlastními  zárodky 
tich  nálevniků,  a  Stein  založil  /vláStní  theoni 
a.tovou  na  zjevu  tom,  kterou  později  nucen 
byl  odvolati.  Bny  zárodků  a-t  sledují  v  roze- 
staveni svém  na  těle  tytéž  způsoby,  dle  nichž 
dílime  nálevníky  obr\-ené  na  nálevníky  celo- 
brvnaté,  zpodobrvnatí,  kruhobřvnaté  atd.,  čímž 
vedeni  jsme  k  domnínce.  íe  a.  jsou  odvo;!ent 
tvary,  jež  cizopasniclvím  7.  růíných  skupin 
nálevniků  obrvených  byly  povstaly. 

Pamětihodní  rody  a  druhy; 

Acineta  mystaciiia  lihrbg.  (rournatka 
obecná,  vyobr.  č.  43.,  4  a  5},  má  tílko  krát- 


Padophiya  cyclopum  C.  &  L.  (rournatka 
buchanková.  v^obr.  č.  43.,  2.).  Podobá  se 
předeSlé  a  usazuje  se  hojně  na  těle  drobnvL-h 
korýíů,  zejména  buchanek  {Cyctaps). 

Dendi-fK-oiaetes  paradiíxus  Stein  (rour- 
natka podivná),  má  tílko  kulovité  s  nemno- 
hými ssavými  rourkami,  jež  vSak  jsou  ramín- 
ko vití  a  na  konci  několikráte  rozvětveny. 
Žije  v  naiich  vodách  na  íabrech  bleiivcu  . 
{(iammarus)  a  mnoíĚí  se  vnitřním  pučením. 

Trichophrya  episirlidis  C.  A  L.  (rour-  , 
natká  plísénková, 'vyobr.  1.  43..  1).  liSí  se 
od  ostatních  tuto  popsaných,  že  nemá  sto- 
pečky  přisedajíc  zpodinou  tílka  svého  ku  pod- 
kladu nějakému.  V  masoví  ní  tilka -pozorujeme 
po-JInuhlé  jádro  a  nékolik  stažitelných  bubli- 
nek (CI-);  ostatní  povaha  této  m.  dosud  málo 
jest  známi. 

Literatura:  Ehrenberg,  Ehr.  Fr.,  Dii- 
Infusionathierchen  als  vollkommene  Orga.nis    1 


Acinus  —  Ackerman  aus  Beheim. 


129 


n-.cn  (Lipsko  1838).  —  Stein  Fr.,  Die  Infusions- 
thiere  auf  ihre  Entwickelung  untersucht  (Lip* 
sko  1S54).  —  Claparěde  &  Lachmann,  Etudes 
sur  tes  Infusoires  et  les  Rhizopodes,  2  sv. 
Žcnci^a  1858 — 1861).  —  Stein  Fr.,  Der  Orga- 
nismus der  Infasionsthiere,  i.  a  2.  sv.  (Lipsko 
1859  a  1867).  —  Biitschli  Om  Uber  den  Den- 
drocometes  paradoxus.  Zeitschr.  f.  wiss.  Zool. 
>v.  28.  1877.  —  Kent,  W.  Saville,  A  Manuál 
cf  thc  Infusoria,  3.  sv.  (Londýn  1880 — 1882X 

AiákĚKOM  (zrno  vina,  bfeČtanu  a  pod.),  hro- 
zénck  žlázy.  Vývody  některých  žláz  rozvét- 
vuji  se  jako  haluze  stromfi  neb  kfovin  a  na 
posledním  konci  jest  teprve  jako  hroznovité 
uložená  tkáň  žiázná.  Tato  vystélá  jednotlivé 
malé  výduti,  v  nichž  vývody  počínají.  Vý- 
vodky  tyto  prvního  řádu  splývají .  ve  větší 
svody  druhého  řádu,  a  soubor  téchto  výdutí 
na  jediném  větším  svodu  se  nalézajícícn  zo- 
veme  hrozénkem  žlázným  čili  acinem.  Žlázy 
Ukto  ustrojené  nazývají  se  acinosní  naproti 
ilazám  tubulosním,  kdež  tkaA  žiázná  co  válec 
\-vYod  obklopuje.  Viz  Žlázy. 

Aeloa  Aublet,  rod  rfižovitých  dřevin 
^uyanských  a  západoafrických,  tím  zajímavý,  že 
dlouhé  nitky  několika  sousedních  plodných  ty- 
činek splývají  v  pásku,  do  kotouče  často  i  nad 
čnélko  do  výše  svinutou,  kdežto  neplodné  ty- 
6[vky  s  protivné  strany  malou  zubatou  korunku 
skládají.  Jejich  peckóvice  mají  masité,  olejnaté, 
jedlé  jádro  a  kmen  má  trvanlivé  dřevo.   Děd, 

Aíslpcnser  viz  Jeseter. 

Acifihylla  Forster,  asi  20  druhy  v  Austrálii 
a  na  Novém  Zealandě.  zastoupen]^  rod  okolič* 
catých  rostlin  vytrvalých,  s  bílými,  složenými 
okoUky,  obalem  i  obalíčky  opatřenými,  a  s  po- 
dlouhlými, oblými  nebo  smáčknutými  dvoj- 
cažkami.  Déd, 

AfliTMle  [ačir-],  město  na  vých.  pobřeží 
sicilském  v  prov.  catanské,  na  úpatí  Etny  a 
?fi  ústí  ř^  A  c  i,  po  zemětřesení  r.  1693  z  če- 
dííové  lávy  znova  vystavěné,  s  22.431  (r.  1881, 
obec  38.547)  ob.,  krásným  rom.  kostelem,  di- 
vadlem, velmi  vzácnou  sbírkou  mincí  staro- 
sicilských,  malým  přístavem,  značným  obcho- 
dem obilním,  výrobou  damašku,  hudebních 
nástrojů  a  prací  filigranových.  V  novější  době 
jest  A.  oblíbeným  léčebným  místem  klimati- 
ckým a  jeho  vřídla,  jichž  voda  ig"  C.  teplá 
'^íňahuje  simaté  soli,  a  mořské  lázně  osvěd« 
cují  bývalou  svou  přitažlivost,  rovněž  i  ma-* 
ebné  okoU  se  zříceninami  starých  vodovodů 
^  hajnou  sicilskou  vegetací.  Temp.  neklesává 
T^  nuUu,  střední  teplota  zimních  měsícft  není 
"ii^^i  10*  C.  Vzduch  čistý,  vlhkosti  skrovné; 
pjda  suchá.  Zejména  počátečním  stadiím  sou- 
chotí zimní  pobyt  v  A.  se  doporoučí.  Mine- 
rálné  vody  zdejší  při  různých  chronických  cho- 
robách bývají  doporučovány.  Na  blízku  ukazují 
^t  sluje  Galatheina  a  Poljrfémova.  —  Distrikt 
aský  má  na  524  frm'  134.970  ob.    PlsČ.  Red. 

AjbÍS  viz  Akis. 

Aeliaittiiera  P.  Br.,  rod  rostlin  z  čel.  Me- 
^asiomacd,  trib.  Osbeckiei,  14  druhy  jednole- 
tými nebo  vytrvalými,  v  tropické  jižní  Ame- 
nce  a  po  ostrovech  záp.  Asie  vůbec  hojnými 
zastoupený.  ZvIáŠté  vynikají  8 — 10  nestejnými 

'-*ttÁT  Skroik  Xmvioý.  wr.  I.  MS  1888. 


tyčinkami:  z  těchto  dvě  větší  anthery  mají 
u  zpodiny  pojidla  přívěsek  buď  2laločný  neb 
2klaný,  kdežto  ostatní  mnohem  menší  a  často 
neúplně  vyvinuté  tyčinky  mnohem  nepatrněj- 
ším přívěskem  jsou  zdobeny.  Květy  v  úžlabních 
nebo  konečných  latách  a  plody  2 — 4chlopní 
s  podlouhlými,  ledvinovitými  semeny.   Déd, 

Aoltheoa  viz  Angiopteris. 

Aoitodwuím  viz  Ahun. 

Aok  Jan,  malíř  v  Brusselu  v  pol.  XVL 
stol.,  od  něhož  pocházejí  velkolepé  malby  na 
oknech  chrámu  sv.  Guduly  v  Brusselu,  před- 
stavující císaře  Karla  V.  a  jeho  rodinu.  Které 
dříve  bývaly  přičítány  Janu  z  Brusselu. 

Aoker  (něm.  role),  polní  míra,  jíž  se  uží- 
valo: a)  V  království  saském  i  a.  z=  300 
čtver.prutfim  polním  {Feldruthe),  i  prut  polním: 
4*295  OT  a  I  čtver.  polní  prut  zz  18*4474  m\  Jeden 
a.  jest  55*3422  aru  nebo  5534*22  m\  —  ^)  V  H es- 
sen-Kasselu  užívalo  se  polní  míry  a.  zvané, 
a  sice  rovná  se  a.  hessen-kasselský  150  čtvereč- 
ním prutům  katastrálním.  Jeden  prut  katastrální 
=:  14  stopám  katastrálním  nebo  3*98876  m. 
Jeden  a.  hessen-kasselský  rovná  se  tedy  23*8653 
áru.  —  c)  V  Sasko-Výmarsku  užívá  se  polní 
míry  a.  zvané  a  jest  zde:  i  prut  =  4*51 17  m, 
I  a.  ir  140  Čtver.  prutům  ir  28*497  aru*  (Srvn. 
j  angl.  acre  a  naše  jitro,  hon,  popluži.)  Mú, 
!  Aoker,  slehlé  horstvo  uhelné  v  pruském 
kraji  hildesheimském,  okr.  zellerfeldském,  čásf 
horního  Harzu,  podobající  se  téměř  vysočině, 
jež  rozkládá  se  mezi  Klausthalem,  Andreas- 
bergem  a  Osterodem.  Největší  v5rvýSeniny  této 
homatiny,  obecně  Auf  dem  A.  zvané,  jsou 
Wolfswarte  (955  m)  a  Bruchberg  (942  m);  vrchol 
A-berg  zvaný  jest  jen  874  m  vysoký.  Prameny 
zde  se  temenící  patří  k  přítokům  Vesery. 

Aokere  Maria  Doolaeghe  {*  1803  — 
f  1884),  básnířka  flámská,  nar.  v  Dixmuydech 
v  záp.  Belgii.  Byla  dcera  prostého  hrnčíře. 
Záhy  osiřevši  zařídila  si  krám  se  zbožím  osad- 
ním  a  psala  při  svém  zaměstnání  pěkné  verše. 
Mimo  to  měla  veliký  podíl  ve  vzkříšení  fiám- 
štiny,  jež  provedla  malá  společnost  literární, 
utvořená  po  r.  181 5  několika  spisovateli.  A. 
čítá  se  mezi  nejlepší  národní  básníky  flámské. 
Krátce  před  smrtí  dostalo  se  jí  skvělého  vy- 
znamenání, kříže  řádu  Leopoldova.  Hlavni 
díla  její  jsou:  Madelieven  (Sedmikrásky,  1840), 
E>e  avond  lamp  (Lampa  večerní,  1850),  Winřer- 
bloemen  (Zimní  květiny,  1868)  a  Gedichten 
(Básně  1873). 

Aokemuui  ans  Beheim,  prosaický  dia- 
log německý,  napsaný  r.  1399  od  spisovatele, 
který  akrostichem  se  nazývá  Johan  a  žil 
v  Žatci,  kdež  snad  byl  učitelem.  Ovdověv  reptá 
na  smrf,  která  mu  pak  pomoci  scholastické 
učenosti  odpovídá,  až  ve  34.  kapitole  obě 
sporné  strany  se  odvolají  k  Bohu,  a  vdovec 
v  tom  nalezne  útěchy.  Prvních  šestnáct  ka- 
pitol A -a  souvisí  celým  obsahem  s  Českým 
Tkadlečkem  (v.  t.),  i  pokládán  A.  od  času 
Dobrovského  za  překlad  tohoto  románu;  avšak 
tento  poměr  je  nemožný  už  dle  chronologie, 
nejspíše  čerpali  oba  ze  společného  pramene. 
Knieschek,  Der  A.  aus  Boeheim,  hrsgg.  u.  mit 
dem  tschechischen  Gegenstíick  TkadleČek  ver- 

9 


130 


Ackermann  —  Ackner. 


glichen,  Prag  1877;  J.  Gebauer  v  >Listech  filo- 
logických*  1875,  str.  114. — 120.  a  v  čas.  •Ar- 
chiv f.  slav.  Phil.c  III.,  20X.  Ks, 

Aokermann :  1)  K  o  n  ra  d  Em  s  t  (*  1710 — 
f  1771),  ném.  herec  a  ředitel  kočující  společ- 
nosti, ze  které  vzešlo  hamburské  divadlo,  je- 
hož dramaturgem  byl  Lessing  (1767).  A.  vy- 
stoupil již  roku  1748  v  Petrohrade,  rovnéŽ 
v  Moskvě,  a  přispěl  značně  k  vývoji  pravidel- 
ných představení  dramatických  a  ke  zřízení 
st&lého  divadla  v  Petrohradě.  Jeho  manželka 

2)  Sophie  Charlotte  A.  (*I7I4  —  1 179*) 
byla  nejslavnější  něm.  tragédka  a  ředitelka  ve 
XVIII.  století.  Z  prvního  manželství  s  varha- 
níkem Schroderem,  s  nímž  pak  byla  rozvedena, 
byla  matkou  slavného  herce  Pried.  Schrodera. 
Jako  ředitelka  byla  učitelkou  členů  divadel- 
ních. Obě  její  dcery  Dorothea  a  Char- 
lotte byly  znamenitými  herečkami. 

3)  Johann  Christian  Gottiieb  A. 
(*  1756  —  t  1801),  spis.  něm.,  zasloužilý  o  vý- 
zkum dějin  lékařství,  o  kterých  vydal  několik 
spisů  a  mnoho  důležitých  děl  cizích  přeložil  do 
němčiny.  Z  jeho  spisů  uvádíme:  Institutiones 
historíae  medicinae  (Norimb.  1792);  De  dysen- 
teríae  antiquitatibus  (Jen.  1777);  Institutiones 
therapiae  generalis  (Norimb.  1793 — 1795);  Von 
den  Krankheiten  der  Gelehrten  (t.  1777);  Regi- 
men  sanitatis  Salerni  (Stendal  1790).  Přispěl 
k  Fabriciově  >Bibliotheca  graecac  (1790--1796) 
životopisy  Hippokrata,  Theofrasta,  Aretaea, 
Galena  a  j.  Úplný  seznam  spisů  jeho  v.  Bio- 
graphie  médicale  L,  33 — 35.  Red, 

'  4)  Rudolf  A.  (*  1764  — t  1834),  podni- 
kavý průmyslník  saský,  nar.  v  Schneeberku 
v  saském  Rudohoří,  procestoval  jako  sedlář- 
ský pomocník  Belgii,  Německo,  Francii  a 
osvědčil  hlavně  v  stavění  kočárů  vkus  umě- 
lecký. Přiučiv  se  litografii  u  Senefeldera,  usa- 
dil se  v  Londýně,  kde  zavedl  kamenotisk  a 
dře  vory  tec  tví  a  zařídiv  si  knihkupectví  vydá- 
val obrázková  díla  čelných  spisovatelů,  zvláště 
novoroční  almanah  »Forget  me  not«  (Po- 
mněnky) 1823,  který  byv  hojně  napodobován 
učinil  A-a  jaksi  zakladatelem  vánoční  litera- 
tury anglické.  Z  četných  obrázkových  jeho 
vydání  zasluhují  zmínky  9Repository  of  arts, 
literatuře  and  fashionsc ;  »Historíes  of  West- 
minster  Abbey € ;  »Microcosm  of  London<;  ^0x- 
ford  and  Cambridge*  a  j.  Sic, 

5)  Leopold  A.,  jménem  klášterním  Pe- 
trus  Fourerius,  bibl.  archaeolog  (*  1771  — 
t  183  i).  Vstoupiv  do  řádu  řeholních  kanov- 
níků v  Klostemeuburce,  stud.  1791 — 1735  ve 
Vídni,  kdež  stal  se  knězem  a  prof.  orientál- 
ních jazyků,  archaeologie,  hermeneutiky  na 
učení  řádu  svého  a  1800  řádovým  bibliotéká- 
řem.  R.  1806  stal  se  na  universitě  vídeňské 
professorem  studia  Starého  zákona,  kterýžto 
úřad  zastával  po  25  let.  Sepsal :  Introductio  in 
libros  Vet,  Test,  (1825) ;  Archaeologia  bibl,  (1826) ; 
Prophetae  minores  perpet,  annot,  illustr,  (1830). 

6)  Josef  A.  (*  1803  —  +  1875),  spis.  něm., 
nar.  v  Dobřanech  z  rodiny  německé,  oddal 
se  theologii.  Zemřel  3.  pros.  1875  v  Litomě- 
řicích, jsa  kanovníkem  a  děkanem  biskupské 
kapitoly .  litomčř.,  předsedou  konsistoře,  man- 


želského soudu  a  ředit,  theologických  studií. 
Zásluhy  jeho  poctěny  od  Pia  IX.  Čestným  titu- 
lem domácího  praeláta  a  od  cis.  Františka  Jo- 
sefa L  zlatým  záslužným  penízem.  Ač  Němec 
rodem,  hlásil  se  k  české  straně  v  politice  i  v  li- 
teratuře. Jsa  majetníkem  velkostatku  teinického 
volíval  s  českými  historickými  šlechtici.  Vedié 
němčiny  byl  dobrým  znalcem  také  češtiny  a 
dánštiny.  Německy  složil  knihu  modlitební, 
již  přeložil  do  čest.  Fr.  Bauer :  Úcěcha  věrných 
duši  v  očistci  (1863).  Pro  Dány  stal  se  důležitým 
překladem  Školky  od  J.  Svobody,  kterouž  po- 
dán vzor  k  dánským  opatrovnám  dětským. 

7)  Josef  A.  (*  17.  bř.  1832-21.  bř.  1880), 
český  samouk  a  skladatel  národních  povésti 
a  báchorek,  z  nichž  některé  uveřejněny  v  ka- 
lendáři »Po8lu  z  Prahy*  a  F.  L.  Popelkou 
v  »Prostonárodních  besedách*.  A.  narodil  se 
v  Poličce,  vyučen  řeznictví,  však  stižen  byv 
záhy  chorobou  žil  z  milosti  bratrovy  až  do 
své  smrti. 

8)  Louise  A.,  roz.  Choquetová,  básnířka 
francouzská  (*  30.  list  1813  v  Paříži),  pro- 
vdala se  za  theologa  Pavla  Ackermanna, 
učitele  král.  princů  při  dvoře  berlínském.  Po 
jeho  smrti  1846  odstěhovala  se  do  Nizzy,  kde 
žije  o  samotě  ve  ville,  již  zřídila  si  ze  zbytku 
bývalého  kláštera,  oddána  zcela  svým  studiím 
filosofickým  a  poetickým.  Vydala  Contes  (Po- 
vídky, 1855);  Contes  etpoésies  (Povídky  a  básně, 
1863);  Póésies  (Poesie,  1877)  a  Pensées  ďune 
solitaire  (Myšlénky  samotářky,  i88a)  s  auto- 
biografií. Pessimismus  doby  naší  nalezl  v  poe- 
sii pí.  A-ové  výrazu  nehledaného,  neobyčejné 
síly  a  plastiky,  nálady  skoro  mužné,  s  náde- 
chem více  oratorickým  než  poetickým.  For- 
ma ukazuje  velké  studium  antiky  a  vyniká 
precisností  a  jednoduchostí.  Myšlénky  i  afo- 
rismy její  při  veškeré  jednostrannosti  filo- 
sofie pessimistické  jsou  plody  ducha  stejně 
bystře  pozorujícího  jako  hádavého.  Některé 
z  básní  její  přeložil  larosl.  Vrchlický  (Poesie 
francouzská  nové  doby  v  Lum.  1876  a  v  Poesii 
svět.  XVIII.  1878).  Viz  též  »Básnické  profily 
francouzské*  od  téhož  autora  (Kabinet,  knih. 
sv.  XXn.  str.  II — 18),  kde  jest  o  životě  a  poesii 
pí.  A-ové  obšírněji  promluveno.  — cfr^. 

Aokner  Johann  Michael,  archaeolog  a 
přírodozpytec  něm.  (*  1782  —  f  1862),  nar. 
v  Šigišově  (Schászburg),  studoval  ve  Vitem- 
berce  a  v  Gotinkách  a  ukončiv  studia  pro- 
cestoval velkou  Čásř  Evropy  pěSky.  Vrátiv  se 
do  vlasti  stal  se  prof.  filologie  a  archaeologie 
v  Sibíni.  R.  1 82 1  zvolila  jej  obec  Hammers- 
dorf  za  svého  faráře.  Výsledkem  častých  cest, 
které  v  létech  1832 — 1847  konal  pátraje  po 
římských  nápisech  v  Sedmihradech  a  zemích 
okolních  a  navštěvuje  zajímavá  naleziště  ne- 
rostů, byla  nejen  dlouhá  řada  vědeckých  po- 
jednání obsahu  archaeologického  a  přírodo- 
vědeckého, ale  i  bohatá  sbírka  starožitností 
a  nerostů,  hojně  navštěvovaná  od  četných 
přátel  vědy,  která  po  smrti  A-ové  dostala  se 
přírodovědeckému  ústavu  v  Sibíni.  Ze  spisů 
jeho  jsou  nejznamenitější :  Mineralogie  Siebcn- 
bůrgens  mit  geognostischen  Ándeutungen  (v  Si- 
bíni 1847 — 1855);    Die  rómischen  Alterthúmcr 


Acland  —  Acomys. 


131 


tind  deutschen  Burgen  in  Siebenbůrgen  mit  einer 
('bersichtskarte ;  Die  Colonien  und  militáríschen 
Standlager  der  Rómer  in  Dacien ;  nade  vftecky 
v\-niká:  Die  rómischen  Insckriften  in  Dacien, 
gesammelt  und  bearbeitet  von  J.  M,  A.  u*  Friedr. 
Múller  (ve  Vídni  1865). 

AoUuid[ěkl.]:l)LadvHarriet(*X750— 
^  I  Si  5),  roz.  Christiana  říenrietta  Fox  Stran- 
gcways,  provdala  se  r.  1770  za  Johna  A-a, 
jenž  oyl  Členem  lond.  parlamentu  (zbl  Calline- 
ton  v  Comwallu)  a  r.  1774  vstoupil  do  služeo 
vojenských.  Stav  se  1775  majorem  odebral  se 
s  gen.  Burgeynem  na  výpravu  proti  ameri- 
ckým osadám.  Dostihnuv  Kanady  zanechal 
nanielku  v  Montrealu,  avšak  ona  připojivši 
^e  dvakráte  k  němu  provázela  jej  v  čele  po- 
stupující armády.  KdyŽ  v  druhé  bitvé  u  Sara- 

^^y  (3«  ^j-  1777)  byl  raněn  a  zajat,  odplula 
po  Hudsonu  s  duchovním  Brudenelem  k  ame- 
rickým vojflm.  Nepřátelé  ji  dvorné  uvítali, 
a  po  nékolika  dnech  poslal  ji  gen.  Gates  do 
městečka  Alban^,  kamž  jejího  manžela  byl 
jiz  dříve  dopraviti  dal.  Když  pak  tento  se  po- 
zdravil,  vrátil  se  do  Anglie,  kdež  f  r.  1778. 
Lady  Harríet  zfistavši  vdovou  oplakávala  ztrátu 
jeho  až  do  smrti.  Její  dopisy  a  denníky  byly 
později  tiskem  vydány,  a  novellistéi  malíři 
sahali  rádi  a  dlouho  k  vdéČným  příbéhfim  je- 
jího romantického  Života. 

2)  Henry  Wentworth  A.,  vynikající  lé- 
kař angl.  (^  1 8 15),  stud.  v  Oxforde,  načež 
stal  se  (1849)  lékařem  Radciifibvy  nemocnice. 
V  té  dobé  uspořádal  za  pomoci  prof.  Beala 
a  Robertsona  cenné  fysiologické  soírky,  které 
nalézají  se  nyní  v  museu  oxtordské  university. 
R.  1858  jmenován  byl  professorem  medicíny 
a  1S60  provázel  prince  Walesského  na  cesté 
do  Ameriky.  Mimo  to  zastupoval  A.  od  r.  1858 
oxfordskou  universitu  v  lékařské  radě  a  byl 
předsedou  Britské  lékařské  společnosti  jakož 
i  f^-áologického  odboru  téhož  spolku.  Kromě 
četnVch  pojednáni  obsahu  hlavně  lékařského 
a  zdravotnického  vydal  r.  1839  The  plains  of 
Troy  (Trojské  pláně)  a  cenný  spis  o  choleře 
v  (íxfordě  Memoir  of  the  visttation  of  cholera 
in  Oxford  in  1854. 

Aemaaa  Eschsch.  [akméaj,  mořský  rod 
pliůkrahožábrých  (Čyclobranchiata)  z  Čel. 
pi^ilipek  (Patellidae).  Má  miskovitou,  nízkou 
ujitu,  v  níž  nalézá  se  zvíře,  jež  má  rypák  límco- 
vitým  přívěskem  opatřený  a  okraj  pláStě  třásnitý. 
2ábra  jsou  jednoduchá,  pérovitá,  volná  a  v  du- 
tině na  pravé  straně  hřbetu  umístěna.  Známo 
jest  asi  60  nyní  žijících  druhA.  V  severní 
<^ásti  okeánu  Atlantského  žije  A.  testudinalis 
I^ulL,  mající  misku  2  cm  dlouhou,  skoro  hlad- 
kou«  jemně  rýhovanou,  barvy  Sedavé  s  hnědo- 
íen'cným  proužkováním,  jež  na  kresbu  í^títu 
oiktcrých  želv  upomíná.  Šc. 

Aiwna  Pak-]  De  CandoUe  (Eugenia 
H.  B.),  novohoilandský  keřík  z  čel.  Myrtacei, 
írib.  Mjrrtei,  se  vstřícnými,  kopinatými  listy  a 
bohatou  konečnou  latou  květní.  Ozdobou  květfl 
jwu  Četné  volné  tyčinky  s  dlouhými  nitkami, 
pod  nimiž  5listá  korunka  (neschází-Ii)  s  ufa- 
t<m  kalichem    zaniká.    Častěji   bývá   u  nás 


A.  floribunda  DC.  (Metrosideros  Sm.)  8  květy 
bílými  v  mírně  teplém  sklenníku.  Déd. 

Aone  [ak-j  viz  T  rudoví  na. 

Aonlda  [ak-]  Mitch.,  rod  1  a  s  k  a  v  c  o  v  i  t  ý  ch, 
8  květy  dvoudomými,  zřídka  obojakými,  třemi 
listeny  podepřenými.  Jsou  to  byliny  s  lodyhou 
vztyčenou  a  trubkovitou,  s  roztroušenými,  celo- 
krajnými,  řapíkatými  a  zpeřenožilnými  listy 
a  s  převislými  latami  květními.  Asi  4  známé 
druhy  obývají  v  severní  Americe.         Déd. 

Aonistiis  [ak-]  Schott,  keř  z  čel.  lilko- 
vitých,  se  zvonkoví  tým  kalichem  a  nálevko- 
vitou,  5díInou,  rozloženou  nebo  zpět  ohnutou 
korunou  bílou  a  vonnou.  Bobule  jsou  červené, 
2pouzdré.  Známo  as  15  druhA  v  tropické  Ame- 
rice domácích.  Déd. 

Aoo1>Aia1>a  [ak-],  město  v  peruánské  prov. 
angaraeské,  depart  huancavelickém  s  1800  ob. 
a  četnými  stříbrnými  doly. 

AooetM  viz  Akoites. 

Ayoka  viz  A  soka. 

Aooliom  [ak-]  De  Notarís,  rod  liSejníkA 
z  podčel.  Mycetopsoret,  jenž  na  kfiře,  plotech 
a  kamenech  rúznobarvé,  skvrnám  podobné 
stélky  rozkládá,  z  nichž  vynikají  plodnice  polo- 
kulaté  nebo  kuŽelovité.  Déd. 

AoollMl  Fakolá]  Emile  (<«  1826),  právník 
a  socialisticky  spisovatel  franc,  stud.  práva 
v  Paříži,  oddal  se  privátnímu  vyučování.  R. 
1867  účastnil  se  vynikající  měrou  kongressu 
ženevského,  kde  upozornil  na  sebe  svými  ra- 
dikálními myšlénkami.  V  Paříži  na  to  odsou- 
zen do  vězení.  Ve  válce  s  Pruskem  (r.  1870) 
ani  od  Gambetty  ani  od  Garíbaldiho  nemohl 
dosíci  místa  u  vojska,  o  které  se  ucházel; 
proto  odešel  do  Svýcar,  kde  v  Berně  přijal 
professuru  francouzského  práva,  podporuje  při 
tom  publicisticky  socialistický  živel  komuny 
pařížské.  Vrátiv  se  do  Paříže,  vyučoval  opět 
soukromě.  R.  1883  stal  se  generálním  inspek- 
torem věznic.  Z  jeho  četných  brošur  zaslu- 
hují povšimnutí :  Réponse  a  M.  Thiers  (1865) 
o  otázce  italské  a  náboženské ;  La  question  de 
conscience  (1866)  \  Uidée  dudroit  (iSji)  a  Cours 
du  droit  politique,  obé  podlé  přednášek  na  uni- 
versitě bernské;  La  République  et  la  contre- 
révolution  (1871),  kde  vykládá,  za  jakých  pod- 
mínek revoluce  smí  utéci  se  k  násilí;  Loi ge- 
nerále de  Vévolution  de  V  humanitě  (1876);  /%i- 
losophie  de  la  science  politique  et  commentaire 
de  la  déclaration  des  droits  de  Vhomme  de  1793 
(r.  1877),  nejčelnější  to  z  menších  prací  A-lo- 
vých ;  Le  mariagCt  son  passé,  son  présent,  son 
avenir  (1880).  Hlavní  velké  jeho  dílo  jest  Ma- 
nuel du  droit  civil  (i86g — 1874  ve  3  sv.).  Nyní 
vydává  encyklopaedistickou  sbírku  práv  (Bi- 
bliothéque  du  droit  mis  á  la  portée  de  tout  le 
monde,  1885).  Od  r,  1878  rediguje  měsíčník 
»La  science  politique*. 

Aooma  [ak-]  viz  Acouma. 

Aoomas  viz  Homalium. 

Aoomys  [ak-],  rod  myší  v  Africe  a  v  Asii 
žijících,  jenž  zvláště  tím  se  vyznačuje,  že  mezi 
srstí  má  na  těle,  zejména  na  hřbetě,  ploché, 
rýhované  ostny.  Druh  nejznámější  jest  A.  ca- 
hirinus  GeofTr.  (egyptská  myš  ostnitá),  malá 
myé  asi  jako  naše  domácí  veliká,  nahoře  Sedo- 


Acona  —  Aconitin. 


hnědé,  dole  BtříbroSedí  íbarveni,  s  ocasem 
délky  tíla  dosahujiclm  a  fidce  srsti  pokrytým. 
Vlast  její  jest  Afrika,  zejména  Egypt.     Se. 


Aoona  [ak-]  nebo  camboyské  dřevo 
(camboye)  z  druhu  myrty,  Afjrriui  GrtftgSi 
Sw^  na  AntilUkých  ostrovech  domácL   Did. 


Aoono»iraa,  Aconcahua  [ak],  provin- 
cie jihoamer.  státu  Chile,  mající  na  15.126  km'' 
v  5  departementech  (San-Pelipe,  Andes.  Pu- 
taendo,  Lipua,  Petorca)  140261  ob,  (1885.)  Jest 
to  země  hornatá,  prostoupeni  výbéiky  And 
a  pěti  řekami  rozdílená  v  tolikéž  údolj,  jichž 
půda  jest  velmi  úrodná  a  zejména  v  údolí  ř. 
A-e  co  nejpe£livéji  vzdélána;  daří  se  zde  ječ' 
men,  kukuřice,  vojté^ka,  vino,  evropské  stro* 
movi  ovocné,  cukrová  třtina  a  zelenina,  též 
nejlepší  konopé.  Rovnéi!  hornictví  se  zde  pro- 
vozuje s  velikým  zdarem.  zvláSté  pak  vydatné 
jest  dolováni  na  zlato,  střibro  a  métf.  Hlav- 
ním méstem  provincie  jest  San  Felipe,  ne- 
daleko vsi  A-e,  drive  hlavního  místa  provincie. 
Na  severní  straně  průsmyku  Cumbreského  íili 
Uspalatského  (3927  m  nad  m.)  v  Kordillerách 
zvedá  se  prastará  vyhaslá  sopka  Cerro  de 
A.  do  výSe  6834  m.  Tálo  pokládá  se  za  nejvySíí 
horu  americkou  a  na  jižním  její  úbočí  temeni  se 
ř.  A.  350frm  dlouhá,  vpadajicí  do  Tichého  moře. 

Aoondltlon,  koupčs  tím  podstatný;- m. 
vSeobecným  znakem,  že  kupující  prodávajícímu 
vrátiti  smí  zboží,  jehož  do  jisté  doby  za  urče- 
nou cenu  nepodrží  nebo  za  určenou  či  libo- 
volnou cenu  neprodá  nebo  prodati  nemůže. 
Smlouva,  mezi  velkoobchodníky  a  maloobchod- 
níky obvyklá,  bývá  za  tím  účelem  co  do  práv- 
ního útvaru  opatřena  buď  různé  upravenou 
podmínkou  (odkladači  neb  rozvazovacO,  neb 
obsahuje,  zvláSté  v  obchodě  mezi  nakladate- 
lem a  knihkupcem,  vedlejSf  ustanoveni. 
Že  poslednější  z  exemplářd  jemu  ku  prodeji 
zaslaných  nepodržené  do  jisté  IhOty  vrátiti 
může,  kdežto  nevrácené  za  přijaté  platL  Tak 
platí  vůbec  při  zásilkách  jako  á  C.  naznače- 
ných, objednaných  i  neobjed naných.  Ponč- 
vadž  a  pokud  tu  knihkupec  nejen  ve  vlast- 
ním jméně,  nýbrž  i  na  vlastni  ličet  pro- 
dává, není  kommissionářem,  aČ  se  tak  zhusta 
nazývá.  Šikl. 

Aoonltlli,  chem.  složeni  C„H,fNO,,.  je 
zásada  z  hlizy  omějové  (Aconitum  napelliis}, 
odkudž  alkoholem  a  kyselinou  vinnou  se  vy- 
jímá a  draslem  sráží.  Výtěžek  z  hlízy  této 
obnáší  as  0^3  %.  Vyhraftuje  se  vrhombickvch 
hlatích,  taje  při  183—184*0,  otáčí  rovinu  svitla 
pniarisovaného  na  levo  i  svrbí  na  jazyku,  co/ 
jest  charaliterístické.  Působením  ílravin  Štěpí 
se  a.  v  kyselinu  benzoovou  a  beztvarý,  hořkv 
aconin  C„ří„NO„.  Zásada  podobná  a-u  jest 
pseudaconitin  C:„H„NO„  +  H,0.  jenž 
jest  v  Aconitum  ferox  i  jevf  se  v  jehličkách 
neb  jako  písek,  y  Aconitum  japonlcum  jest  j  a- 
paconitin  C,,H„N,0„,  jeni  téi  pomocí  ží 
ravin  kyselinu  benzoovou  odštěpuje.  Látka  ta 
má  týž  bod  tání  jako  a.  Rn. 

A.  nalézá  se  hlavně  v  evropských  modro- 
kvítých  druzích,  zejména  v  oměji,  Aconilum 
napellus,  variegatum,  Stoerkeanum  atd.,  pak 
v  Aconitum  japonicum.  Nachází  se  ve  v£ech 
částech  rostliny,  nejhojněji  v  hlízách.  Druhý  , 
alkaloid  jest  pseudaconitin;  vyskytuje  se 
hlavně  v  hlízách  Aconilum  ferox  a  v  malém 
množství  mimo  a.  v  hlízách  evropských 
druhů.  V  Aconitum  tycoctonum  nalezeny  byly 
alkaloidy lycaconitin  a  myoctoDÍn,vhli- 


«ich  A.  htttnphyllvm  atesin.  Mimo  to  jest 
beipochyby  jcStí  v  htizách  omíje  vcdlé  a-u  a 
psíudaconitinu  vfce  arnorfnich  aÚiBloidtl,  kterř 
liiL  blíže  známy  nejsou.  Pode  jménem  a.  při- 
chúeji  do  obchodu  rozmanití  v;ítahy  hlíz 
omíje,  které  nejsou  čistý  alkaloid,  nýbrž  ve  slo- 
icni  dle  pfipravy  velmi  promínlivá  smía  alka- 
loidů, produktů  jcjiho  rozkládá  a  jiných  zne- 
íiilujicích  látek,  což  rozmanití  silný  úíinek 


itin.  133 

úplné  stejní,  aconin  má  týž, ale  mnohem  alabii 
účinek.  Pfisobeni  lycoctoninu  a  myoctoninu 
málo  jest  prozkoumáno,  atesin  z  hltí  druhu  .Ico- 
nifum  btíerophyUum  neni  jedovatý.  A.  jest  nej- 
si Inřjif  rostlinný  jed,  který  vůbec  známe.  SmrtnA 
dávka  na  kilo  zvířete  chladnokrevného  jeat 
I '2 — 2*4  mg,  na  kilo  zvířete  teplo  krevného 
□■05 — 0'O75  mď,  pro  dorostlého  človéka  tedy 
asi   3 — 4  mg.   V  jednom   pffpadí   otravy   na- 


dj  roibot  cilíha  Vlita,  c)  dlainmin  kvitu,  f;  lol 

tíchto  a-ú  vyxvítluje.  NejdQleíitéjší  jsou  b. 
nímecký,  anglický  a  francouzský.  Připravují 
u  vesmís,  ovšem  rozličným  způsobem,  z  hlíz 
uiiřje.  anglický  mimo  to  téi  zXeoniřum  Jerox. 
Anglický  a  francouzský  s.  účinkují  velmi  silné, 
fiétnecký  byl  dříve  velmi  slabý.  V  novějSí  době 
viTÍbi  se  viak  v  Nlmecku  nejsilnéjSI,  Viechny 
uvedené  látky  účinkují  na  zvířecí  organismus 
stejné  a  liií  se  jen,  ov3em  dosti  značné,  inten- 
sitou. Lépe  známe  čisté  alkaloidy  a.  a  pseudo- 
^onitin;  účinkuji  kvalitativně  a  kvantitMivné 


:a  plodDi;  c)  AcenltuiT 


:h  pUik&,  ť'  fwita  kriiu. 


stala  smrt  po  požití  4  mg.  A.  pQsobl  hlavní 
na  rozmanitá  centra  v  mozku  a  míic,  dráždí 
je  počátečné,  nafež  ochrnují;  mimo  to  dráždi 
místní  sliznice.  Příznaky  otravy  Jsou  pálení 
v  ústech,  slinotok,  bolesti  v  žaludku,  dáveni, 
prfljem,  nečitelnost,  závraf,  ztráta  zraku,  slu- 
chu, feči,  sopor,  oblenénl  tepu,  obtížné  dý- 
chání, křeče,  bezvédomí.  Otrava  a-em  nastává 
požitím  hlízy,  listů  nebo  kvétů;  vétSinou  vSak 
tím,  že  se  vydal  silnfjSí  praeparát,  nežli  před- 
pisující lékaf  zamýSlel.  Jí. 


134 


Aconitum  —  Acontius. 


Smrť  nastává  tu  obrnou  centra  dýchacího 
někdy  dosti  brzy,  jindy  se  stížení  uzdravují, 
což  Hdí  se  množstvím  látky  otravné  a  rychlo* 
stí,  8  jakou  odstraněna  byla.  V  mrtvolách  otrá- 
venců  be  a.  lučebně  dokázati  aneb  i  iysio- 
logicky,  ač  oba  důkazy  dosti  neurčitý  jsou. 
Otrava  se  léčí  davidly,  vyčerpáním  obsahu 
žaludečného,  podáním  třísloviny  a  léky  dráždi- 
cími, jestli  obrna  nastala.  Při  léčení  neužívá 
se  a-u  zhusta;  od  dávných  časfi  sice  docho- 
vala se  povést,  že  v  zastaralých  nemocech 
kloubů,  při  rheumatismech,  dně  a  |)od.  zna- 
menitě účinkuje,  avšak  tvrzení  toto  jest  pod- 
kopáno, nebof  lék  v  ohledu  tom  pramálo  zmůŽe. 
Ostatně  se  užívá  a-u  při  různých  příznacích 
nervových  i  co  místního  dráždidla.  Širšímu 
užívání  a-u  vadí  nespolehlivost  jednotlivých 
praeparátů.  PeČ* 

Aoonitiiiii  L.,  oměj,  rod  z  ř.  pryskyř- 
ník  o  vitých  (Ranunculaceae),  Byliny  vytrvalé, 
8  oddenky  Často  silnými  a  ztlustlými.  Listy 
jednoduché,  bezpalistné,  střídavé  a  více  méně 
dlanitě  dělené.  Květy  nepravidelné,  v  hrozno- 
vitých  neb  latnatých  květenstvích,  vesměs 
8  dvěma  listenci.  Kalich  složen  z  5  nestejné 
vytvořených,  jako  koruna  zbarvených  lístků. 
Největší  z  nich  má  podobu  vyklenuté  přílby. 
Korunní  plátky  3—5,  malé,  za  kališními  lístky 
ukryté.  Dva  nejdelší  jsou  přeměněny  v  dlouze 
nehetnaté,  ostruhovité  a  kuklovité  medníky, 
jež  obcuje  přílba.  Ostatní  mají  podobu  malých 
Šupinek  neo  jsou  úplně  zakrnělé.  Tyčinky 
mnohé,  mezi  sebou  volné,  u  velkém  počtu. 
Semenníky  3 — 5,  volné,  mnohovaječné.  Plodní 
měchýřky  vícesemenné,  na  vnitřní  straně  se 
otvírající.  —  Rod  tento  čítá  asi  18  druhů  v  se- 
verním mírném  pásmu  (hlavně  na  horách)  roz- 
šířených. V  Čechách  toliko  3  druhy.  Všechny 
obsahují  ostře  jedovatý  alkaloid  a  c  o  n  i  t  i  n  (v.  t.). 

A.  napcUus  L.,  Šalamounek.  (Viz  vyobr. 
Č.  44.  a  č.  45.  a,  6,  c,  d,  e,  /.)  Lodyha  přímá,  až 
přes  metr  vysoká,  s  oddenkem  silným,  jenž 
nese  několik  řepovitě  ztlustlých  kořenů.  Celá 
rostlina  jest  lysá.  Listy  na  líci  temně  zelené, 
lesklé,  dlanitě  5 — ydílné,  laloků  stříhané  troj- 
sečných.  Květy  veliké,  fialově  modré  (řidčeji 
bílé),  v  jednoduchém  neb  málo  větevnatém, 
hustém  konečném  hroznu  sestavené.  Přílba 
květní  polokulovitá,  na  přič  nejširší.  Medníky 
na  obloukovitě  ohnutých  nehtech  rovnovážně 
nahnuté.  Kvete  od  Července  do  září.  Roste 
na  horách  celé  téměř  Evropy,  v  sev.  Americe 
a  na  Himalájích.  V  Čechách  na  všech  pohra- 
ničných  horách.  Zhusta  se  také  pěstuje  v  za- 
hradách pro  ozdobu.  Podobou  svou  jest  Šala- 
mounek velmi  proměnlivý,  tak  že  mnozí  bota- 
nikové více  plemen  rozeznávají.  —  Plinius  po- 
kládal šalamounek  za  nejprudší  jedovatou  rost- 
linu. Podlé  toho,  kde  rostlina  tato  roste,  jest 
také  více  neb  méně  prudkých  účinků.  V  lékař- 
ství jest  velice  důležitým  lékem.  Z  květů  tlačí  se 
také  modré  barvivo.  Obyvatelé  horští  otravují 
fialamounkem  vnadidla  pro  vlky,  lišky,  kočky  a 
jiná  zvířata.  Staří  Germané  a  Gallové  prý  na- 
pouštěli šalamounkem  své  oštěpy  při  honbách 
na  vlky.  V  Nepalu  a  Himálaji  dělají  domo- 
rodci z  příbuzných  druhů  omějů  kruté  jedy 


{bikh,  bish,  vtsha),  jimiž  také  své  zbraně  otra- 
vují. Med,  který  na  omějích  čmeláci  sbírají, 
jest  prý  jedovatým.  Podivno  ale,  že  jeden 
druh  oměje  (A.  heterophyllum  Wall.),  jenž 
roste  v  Indii,  má  podzemní  hlízy,  jež  nejsou 
jedovaté,  nýbrž  jedlé  a  zdravé. 

A. /^^cocfonum  L.,  oměj  žlutý.  (Viz  vyobr. 
č.  45.  g,\  Roste  v  hájích  ve  střední  Evropé 
(také  v  Čechách).  Má  žluté  květy.  Jest  stejné 
jedovatý  jako  předešlý.  Vský-. 

Farmakologicky  a  toxikologicky  nejdůleži- 
tější druhy  jsou:  modrokvěté  A.  napellus. 
Pouze  hlízy  tohoto  druhu  jsou  ofBcinálni, 
ale  lze  je  jen  těžko  a  nikoliv  s  jistotou 
od  hlíz  následujících  druhů  rozeznati.  Mimo 
to  jest  (ne  však  u  nás)  ofíicinálni  nať  herifa 
Aconiti,  Příbuzné  druhy  jsou  A.  Stoerkea- 
num  Rchb,  rostlina  vyšších  hor,  a  A.  va- 
ríegatum  L.,  rostoucí  též  v  nižších  horách  a 
teplejších  krajích,  u  nás  na  př.  v  Středohoří, 
v  Polabsku  a  j.  Žlutokvěté  evropské  druhy 
jsou  velmi  rozšířeny:  A.  lycoctonum  mající 
krátký,  šikmý  oddenek,  a  řidčeji  A.  anthora 
L.  A.  ferox  Wall.  roste  v  subalpinských  čá- 
stech Východní  Indie  a  v  Himálaji,  ma  modré 
květy  a  veliké,  více  cylindricky  kuželovité  hlízy, 
které  do  obchodu  jménem  tubera  Aconiti  in- 
dici,  bikh  neb  bish  přicházejí.  A.  Fischeri 
Rchb.  roste  v  Japonsku ;  od  něho  a  příbuzného 
A.  japonicum  Thunb.  pocházejí  hlízy  v  ob- 
chodu jménem  tubera  Aconiti  japonici  známé. 
A.  heterophyllum  Wall.  roste  v  Indii  a  dává 
hlízy  Atees  zvané.  Mimo  tento  poslední  druh 
jsou  všechny  ostatní  ve  všech  svých  částech, 
zvláště  však  hlízy  velmi  jedovaté;  nejjedova- 
tější jsou  hlízy  druhu  A.  ferox  a  A.  japo- 
nicum, Jš. 

Aoonqnlja  [ak], Sierra  de,  pohoří  amer. 
v  sev.-záp.  části  rep.  Argentinské,  patřící  k  An- 
dám, s  horou  t.  jm.,  5197  m  vysokou. 

ÁoOBtUui  [ak-1  Cuv.,  exotický  rod  jeStěrů 
krátkojazyčnýcn  z  Čel.  t.  jm.  {Acontiadae). 
Jsou  táhlého,  oblého  těla  se  zakrnělými,  pod 
kozí  skrytými  nohami  a  s  krátkým,  kuželo- 
vitým  ocasem.  Jazyk  dvojhrotý,  klapky  oční 
svrchní  scházejí,  zpodní  jsou  malé.  Šupino- 
vité. Dírky  nosní  umístěny  na  neobyčejně 
velikém   Štítku  rostrálním.  Z  rodu  A.  známe 


Č.  46.  Acontlaa. 

pouze  jediný  druh  v  Kapsku  žijící.  —  A.  mclca- 
gris  (L.)  Cuv.,  asi  30  cm  dl.  (ocas  4  cm),  JeŠlěr 
tento  zvláštně  jest  zbarven ;  vezpod  jest  bělavý, 
jednotlivé  však  Supiny  hřbetní  jsou  uprostřed 
tmavohnědé,  na  okrajích  pak  běložlutě  lemo- 
vány. (Viz  vyobr.  Č.  46.)  Se. 

AooBttns   (Aconzio):    1)   Jakub,    nar. 
v  Tridentě  žil  v  XVI.  věku,  jeden  z  Čctn>řch. 


A  conto  —  Acosta. 


135 


ale  méné  známých  spisovatelA  ňlosoňckých 
oné  doby  přechodní;  přestoupil  k  protestan- 
tismu a  opustiv  vlast  zdržoval  se  v  rozličných 
méstech  západní  Evropy,  konečné  v  Anglii, 
kdež  královna  Eliška  jemu  jakožto  inženýru 
plat  vykázala,  an  byl  napsal  dílo,  jak  opevňo- 
váti  města  (Ars  muniendorum  oppidorum).  Theo- 
logický spis  jeho  jest:  Stratagematum  Satanae 
li^  octo  (v  Basileji  1565),  v  němž  horlí  pro 
sjednocení  různých  církví  křesťanských  na  zá- 
klade nejSirSí  svobody.  Z  ostatních  pokusA  ja- 
kožto znamenitější  uvádějí  se  předně  list,  jejž 
napsal  k  příteli  svému  Janu  Wolfovi  v  Cu- 
rycha  o  vydávání  knih:  De  ratione  tibrorum 
eJendontm  (z  Londýna  1562),  a  pak  logické 
pojednání:  ž>e  methodo,  hoc  est  de  investigan* 
darům  tradendarumque  artium  ac  scientiarum 
ratione  (v  Basileji  15^8),  kdež  už  v  nápise  sa- 
mém logika  vymezuje  se  jakožto  návod  hle- 
dati a  vykládati  pravdu.  Celkem  me- 
thoda  mathematická  jest  i  A-iovi  ideálem  v  té 
vécL  Někteří  knihu  zrovna  přirovnávají  Des- 
cartesově  Rozpravě  o  methodě;  jisto 
jest  ie  jej  sluší  považovati  za  jednoho  z  před- 
chůdců filosofie  novověké.  Více  o  něm  viz  ve 
Franckově  Slovníce  nauk  filosofických,  kdež 
i  jiné  prameny  o  životě  jeho  udány  jsou.  Dd, 

2)  Štěpán  A.  (K  6  v  é  r),  biskup  arménský, 
'  1740  v  Sz.  Miklósi  v  Sedmihradsku,  |  v  Be- 
nátkách vlaských  r.  1824.  Napsal  jazykem  ar- 
ménským veliké  rhétorické  dílo  a  všeobecný 
zeměpis,  jehož  vyšlo  1 1  dílA«  Bbk. 

A  oonCo  [kon.l,  ital.,  znamená  tolik  jako 
na  účet,  na  srážku.  Říká  se:  platiti  a  C. 
t  j.  na  srážku  nějaké  pohledanosti ;  psáti 
t  C,  t  j.  napsati  částku  peněžitou  do  účtu 
nééiho.  Pol.:  na  rachunek,  na  zadatek;  chorv.: 
Q  račun,  na  račun,  na  odbitak;  rus.:  B-b 
3a^en«  na  sa^erb;  franc:  á  compte  de  ..., 
a  valoir  sur . . . ;  angl.:  on  account.  Někteří 
kupci  uzavírajíce  účet  obchodního  přítele,  pře- 
vádéji  zůstatek  tohoto  (starého)  účtu  {conto 
vtcckh)  na  nový  účet  slovy:  saldo  a  conto 
«a»o  (novo).   Viz  či.  conto  a  účet.    Kh. 

AůOimnm  [ak-]  viz  Zrůdnost. 

Aoonui  [ak-]  CeUamvs  L.,  puškvorec, 
2  fáda  aronovitých  (Aroideae),  Oddenek 
rovnovážný,  tlustý,  dužnatý,  dolů  množství  pro- 
vázkovitých  kořfinkfi  vypouštějící,  po  odumře- 
lých listech  na  přič  jizvitý.  Listy  vynikají 
2  oddenku,  jsou  husté  dvouřadé,  přímé,  na 
roctr  vysoké,  sploštile  mečovité,  světle  zelené. 
Stvol  přímý,  zdéli  listů,  plosko  smáčknutý,  na 
jedné  straně  břitký,  na  druhé  žlabovitý.  Květní 
Nice  růžkovitá,  na  stranu  pošinutá;  ukončuje 
vlastně  stvol,  ale  poněvadž  plochý,  dlouhý 
listen  (jenž  rovná  se  toulci  u  druhů  aronů) 
postavil  se  sám  tak,  že  se  zdá,  jakoby  stvol 
ukončoval,  zatlačena  květní  palice  do  posta- 
vení postranního.  Celá  palice  pokryta  jest  hustě 
sestavenými,  zelenavými  neb  slabě  nahnědlými, 
obojakými  kvítky.  Okvětí  prosté,  Sestilupenné, 
stálé.  Tyčinek  6  podplodních.  Semenník  troj- 
pouzdrý,  pouzder  mnohovaječných.  Plod  to- 
ulka trojpouzdrá,  nepukavá,  trojsemenná. 
Kvete  v  červnu  a  Červenci.  Roste  Často  u  ve- 
likéin  množství  na  bažinných  březích  rybníků, 


močálů  a  zvolna  tekoucích  vod  v  celé  té- 
měř Evropě,  Asii  a  severní  Americe.  —  Pu- 
škvorec není  původně  u  nás  domácím.  Také 
v  Evropě  zřídka  kdy  v  dospělé  plody  uzrává. 
Ještě  v  XV.  století  nebyl  v  Evropě  znám.  Roku 
1^74  pěstoval  jej  Clusius  ve  vídeňské  bota- 
nické zahradě,  odkudž  přesazován  do  všech 
botanických  zahrad  evropských  a  brzy  v  okolí 
zdivočel.  Vlast  jeho  jest  Asie  (Indie,  odkudž 
přišel  do  Řecka  a  Arábie).  Silně  aromatické 
oddenky  obsahují  jmenovitě  v  korové  vrstvě 
množství  aetheríckého  oleje  a  zvláštní  hořké 
látky.  Oddenky  puškvorcové  sbírají  se  do  lé- 
káren, kd^ž  užívá  se  jich  k  lékům,  hlavně 
v  nemocech  žaludečních.  Rozkrájené  kousky 
oddenků  nasycují  cukrem  a  co  cukrátka  pro- 
dávají. PuŠkvorce  i  obyvatelé  asiatští  ode  dávna 
dílem  k  jídlu  a  pití,  dílem  v  chorobách  uží- 
vají. Známo,  že  v  novější  době  hraje  puškvo- 
rec důležitou  úlohu  v  továrnách  ku  připravo- 
vání různých  likérů.  Vský". 

Aoosta  [ak-] :  1)  José  de  (♦  1539  —  f  1600), 
špan.  theol.  spisovatel.  R.  1571  poslán  byl  do 
Peru  za  provinciála  řádu  jesuitského ;  po  17 
létech  vrátil  se  do  vlasti,  kdež  se  stal  visita' 
torem  v  Aragonii  a  Andalusii  a  konečné  rek- 
torem university  valladolidské.  R.  1591  vydal 
v  Seville  své  posud  cenné  dílo  Historía  na- 
tural  y  morál  de  las  Jndias,  v  němž  vylíčil 
povšechné  poměry  jižní  Ameriky  své  doby. 
Dílo  toto,  ve  kterém  pronesl  mnohé  myšlénky, 
které  přijala  pozdější  věda,  přeloženo  bylo  do 
několika  jazykův  evropských ;  čásf  jeho  vydal 
A.  sám  už  dříve  latině.  Na  základě  zkušeností 
svých  odporoval  A.  ve  mnohém  panující  za 
doby  oné  fysikální  theorii  Aristotelově,  ze- 
jména výroku,  že  pro  přílišný  pal  sluneční 
nelze  obývati  země  středního  pásma  zem- 
ského. 

2)  Uriel  A.,  též  Uriel  Jurista  zvaný 
(*  ok.  1594  —  f  1647),  židovský  myslitel  pro- 
slulý svým  tragickým  osudem.  Nar.  v  Oportě 
z  portugalské  šlechtické  rodiny  židovské.  Otec 
jeho  však  stal  se  křesťanem  velmi  horlivým 
a  vychovával  i  své  děti  křesťansky.  A.  jevil 
již  záhy  značné  vlohy  a  povahu  ušlechtilou 
a  soucitnou.  Ježto  však  hloubavý  duch  jeho 
nenalezl  úkoje  v  uČení  křesťanském,  vrhl  se 
na  studium  Starého  zákona,  což  mělo  za  ná- 
sledek, že  s  matkou  i  bratry,  které  získal  pro 
své  názory,  opustil  Portugaly  a  přeplavil  se 
do  Amsterodamu,  kde  podrobiv  se  obřízce  a 
změniv  jméno  své  Gabriel  v  Uriel  přestou- 
pil k  židovství.  Shledav  však,  že  moderní  ži- 
dovství nikterak  se  nesrovnává  se  vzorem 
starozákonním,  nepohodl  se  s  představenými 
synagogy  a  byl  od  nich  exkommunikován.  Na 
ospravedlnění  odhodlal  se  napsati  dílo,  ve  kte- 
rém chtěl  vyložiti  neshody  mezi  rabbínskou 
theologií  a  učením  Mojžíšovým,  zároveň  pak 
důvody  rozumovými  a  na  základě  výroků  Sta- 
rého zákona  vyvrátiti  učení  o  životě  posmrt- 
ním. Vydání  díla  toho  židé  zamezili,  ano  po- 
bídli učeného  lékaře,  svého  souvěrce  Samuela 
de  Silva,  aby  vydal  spis  o  nesmrtelnosti  duše 
(r.  1623),  ve  kterémž  polemisuje  proti  A-tovi 
a  nazývá  jej  kacířem,  atheistou  atd.  Nicméně 


136 


Acotyledones  —  Acqui. 


A.  vydal  pak  dotčené  dílo  přece,  a  to  s  od- 
povědi Silvovi  (Examen  das  tradi^oens  pha- 
7'iseas  conferidas  con  á  ley  escríta  por  Uríel 
Jurista  hebreo,  com  reposta  á  hum  Semuel  de 
Silva,  seu  falso  calumniador,  Amster.,   1624). 

V  díle  tom  postavil  se  na  stanovisko  sad- 
ducejské,  čehož  použivše  židé  obžalovali  jej 
u  magistrátu  amsterodamského  jakožto  pod- 
ryvače  židovství  i  křesťanství.  A.  uvržen  byl 
do  vězeni  a  dílo  zabaveno.  Byl  sice  již  za  S 
dní  propuštěn,  ale  odsouzen  k  pokutě  300  zl. 
Patnácte  let  snášel  A.  vSeliká  příkoři  vyplý- 
vající z  exkommunikace ;  konečně  však  se  pod- 
robil a  byl  přijat  do  obce.  Než  za  několik  dní 
udal  jej  jeho  synovec,  že  prý  nezachovává 
příkazů  náboženských,  a  jelikož  se  též  doká- 
zalo, že  dva  křesťany  z  Londýna  do  Amstero- 
damu přišlé,  aby  přestoupili  k  židovství,  od 
kroku  toho  zrazoval,  stižen  byl  zostřenou 
klatbou.  Opět  sedm  let  žil  A.  vyloučen  ze 
všeho  obcování  se  svými  souvěrci,  snášeje  vše- 
liká příkoři;  a  jakkoli  ve  svém  náboženském 
přesvědčení  dospěl  k  důsledkům  ještě  krajněj- 
ším popíraje  kanonický  ráz  spisů  biblických 
a  prohlašuje  přirozené  náboženství  za  jediné 
pravé,  podrobil  se  přece  konečně  po  7  létech 
netušené  krutému  a  pokořujícímu  trestu  a  při- 
jat na  to  opět  do  obce.  Úplné  duševně  jsa 
rozerván  učinil  několik  dni  potom  nezdařený 
útok  na  život  svého  nejkrutějšího  nepřítele, 
synovce,    načež    se   v   domě   svém    zastřelil. 

V  pozůstalosti  jeho  nalezena  autobiografie  jeho 
Exemplár  humanae  vitae,  kterouž  vydal  zá- 
roveň s  refutací  Limborch  (Gouda  r.  1687). 
Gutzkow  spracoval  látku  tu  dramaticky  (v  tra- 
gédii t.  jm.)  i  novellisticky.  —  Autobiografie 
A-tova  vydána  byla  znova  latinsky  a  německy 
v  Lipsku  1847.  Srov.  H.  Jellinek,  Acosta's 
Leben  und  Lehre  (Zerbst  1847);  J.  da  Costa, 
Israel  en  de  volke  (Haarburg,  1849,  str.  397 
si.),  Grátz,  Gesch.  der  Juden  (sv.  X.  kap.  5.). 

3)  Joaquin  A.,  známý  dějepisec  a  země- 
pisec  jihoamer.,  byl  plukovníkem  u  zákopníků 
v  republ.  Columbii  a  f  1862.  Nejlepší  jeho  dílo 
jest  Compendio  historíco  del  descubrimento  y 
colom\acion  de  la  Nueva  Granada  (Pař.  1848). 
Společně  s  Laserrem  vydal  sborník  vědecký, 
literární  a  průmyslový  Seminario  de  la  Nueva 
Granada  (1849),  jejž  byl  sepsal  Fr.  José  de 
Caldas. 

Aootyledones  [ak-]  viz  Bezděložné. 

Aoonma  [akuma]  (též  acoumat,  aco- 
mas,  acoma),  dřevo  ále  Guibourta  od  Sidero- 
xylon  Acouma  a  S,  pallidum,  dle  Orbigny-ho 
od  Bumalda  salicifolia  a  Homalium  racemosum 
pocházející.  Děd. 

Aooup  pardu  [akuperdy]  franc,  na  zdař 
Bůh. 

Ao<|s  viz  Ax  a  Dax. 

Aoqua  [ak-]  ital.  voda. 

Aoqma  César  delT,  historický  malíř,  nar. 
v  Piraně  u  Terstu  22.  Čce  1821,  studoval  na 
akad.  v  Benátkách  a  usadil  se  v  Brusselu. 
kdež  přilnul  k  dílům  Gallaitovým.  Řadu  obrazů 
histor.  a  genrových  vystavoval  v  Antorfu, 
Gentu  a  Paříži,  kdež  docházely  obecného 
uznání.  Nemenší  obliby  došly   obrazy  A-ovy, 


jimiž  k  objednáni  císaře  mexick.  Maxmiliána 
vyzdobil  zámek  Miramare. 

Aoqiuuie|^a  sul  Chlesa  (ital.,  t  j.  voda 
černá  nad  Chiesou),  město  v  hornoital.  prov. 
mantuanské,  distr.  cannetském  nad  ř.  Chiesou, 
«e  4062  obyv.  (1881);  ovocnictví,  Inářství,  vý- 
roba látek  lněných  a  hedvábných. 

Aoquapendente.  město  v  prov.  římské, 
distr.  viterbském,  ležící  na  vysoké  čedičové 
«kále  nad  ř.  Paglii,  přítokem  Tibera,  rodiště 
slavného  anatoma  Jeronýma  Fabrícia,  sídlo 
biskupské  8  krásným  hl.  chrámem  a  3431  ob. 
{1881);  zde  stávalo  etrurské  město  Acula. 

Aoquasanta  (ital.,  t.  j.  voda  svatá) :  1)  Lá- 
zeňské místo  se  sirnatou  vodou  (ao— 25'C), 
v  hor.  Itálii  v  prov.  janovské  nedaleko  Voltcr.  — 
2)  Město  v  stř.  Itálii  v  prov.  a  distr.  ascoii- 
picenském  s  6332  obyv.  (1881);  má  rovněž 
sirnaté  prameny  o  35 •  C. 

Aoquaviva  (ital.,  t.  j.  voda  živá),  několik 
měst  a  vsi  v  Itálii,  z  nichž  důležitější  jsou: 
1)  A.  delle  Fontl,  město  jihoitalské  prov.  a 
distr.  barského  se  7986  obyv.  (188 1),  již  za- 
bývají se  hlavně  vinařstvím,  ovocnictvim  a 
přípravou  oleje;  má  krásný  román,  chrám, 
^ymnabium  a  školu  technickou,  a  na  blízku 
jest  krápníková  sluj.  —  2)  A.  Collecrocai  osada 
severně  od  Campobassa  v  prov.  molisské,  distr. 
larinském,  nedaleko  pobřeží  moře  Adríjského, 
s  1988  obyv.  (1881),  založená  Slovany,  kteří 
uprchše  před  Turky  r.  1468  usadili  se  v  Nea- 
polsku  v  osadách  Montemitru,  San  Felice, 
Tavenně  a  Cerritellu,  avšak  i  odtud  morem 
byvše  vypuzeni,  založili  nedaleko  Cerrítella 
A-vu  (Živou  Vodu).  Potomci  těchto  slov.  osad^ 
níků  dosud  nezapomněli  jazyka  a  obyčejů 
předků  svých.  První  zprávu  o  nich  podal 
Počič  r.  1853,  později  též  Iv.  Kukuljevič,  Ma- 
kušev,  nejnověji  J.  Baudouin  de  Courtenay 
ve  »Slov.  Sborníku  c  1884. 

Aoquetta  di  Vapoll  viz  Aqua-To- 
phana. 

Aoqui  [ákvi],  velmi  staré  město  na  1.  bř. 
Bormidy  v  homoitalské  prov.  alessandríjské, 
sídlo  prefekta  a  biskupa,  se  74 11  obyv.  (1S81, 
obec  11.297),  vinohrady  a  čilým  hedvábnict\'im. 
Jest  zde  gymnasium,  seminář,  technická  a 
notářská  Škola,  sirotčinec,  několik  klášterů 
jakož  i  mnoho  pozoruhodných  budov,  zejména 
starý  zámek  (nyní  věznice),  krásná  pětilodní 
got.  kathedrála  z  XII.  stol.,  starožitný  mést- 
ský  dům,  zříceniny  římského  vodovodu  a  j. 
V  městě  a  okolí  jeho  prýští  se  simá  a  solná 
vřídla  39 — 51"  C.  Hlavni  pramen  »Bollente« 
jest  50®  teplý.  Vody  thermální  se  užívá  k  pití 
i  ke  koupání,  hlavně  však  slouží  ku  výrobe 
fanga,  hlenu  upotřebovaného  k  léčení  rheuma- 
tismů,  obrn,  neuralgií,  ischiady  a  pod.  Hlen 
tento  vzniká  během  zimy  v  plochých  nadři- 
kách,  jest  Šedavý,  jemný,  a  skládá  se  z  kyse- 
liny křemičité,  jemné  hlíny,  síry,  ze  skrov- 
ného množství  látek  organických  a  soH.  Na 
jaře  přenáší  se  do  nádržek,  kam  teplá  voda 
vřídelní  přitéká,  a  s  touto  smíšen  přikládá  st 
na  místa  bolná  ve  vrstvě  5 — 6  cm  tlusté.  Ne- 
mocný se  pak  přikr>^e  houní  a  obklad  se 
různé  dlouho  na  těle  ponechá.    Výsledky  by* 


Acquirendi  modus  —  Acquit  á  caution. 


137 


vaji  mnohdy  překvapující.  Zdejší  vřídla  a  lázně 
znali  již  Římané  a  zvali  je  Aquae  Statiellae, 
též  A.  Stadeilorum  dle  ligurského  obyvatel- 
štva  této  krajiny,  a  z  té  doby  zachovaly  se 
zát  četné  nápisy;  za  naftich  pak  dnů  jsou  A. 
velmi  hledaným  útočištěm  chorých,  jichž  sem 
do  roka  přichází  as  4000.  R.  1745  dobyli  mě- 
sta Španělč  a  r.  1794  porazili  zde  Francouzi 
vojsko  rakousko-piemontské.  —  Distr.  a-ský 
má  na  885  km*  63  obcí  se  1 1 1.028  ob.  Ptč.  red, 
A#q[idrSBdi  modiis  viz  Akvisice. 
Aeq;iiiflltlo  viz  Akvisice. 
AMfolstl  [ak-]  Luig  i,  znám.  sochař  italský 
i  Foili  (*  1744  —  +  1824).  Vzdělal  se  v  Bo- 
lo^ni,  kdež  s^mi  basreliefy  v  chrámech  zí- 
skal si  dobrého  jména.  Z  téže  doby  pochází 
práce  jeho  v  paláci  Braschiovském  a  v  kopuli 
chrámu  »deUa  ^tac,  jichŽ  látka  jest  vzata 
z  Homérových  básní  a  z  historie  římské.  Rov- 
něž v  Římě  byl  činným  a  z  římských  jeho 
prací  vyniká  zvláště  Venuše  komponovaná  dle 
siaMié  Venuše  Medicejské  a  originální  my- 
šlénkou skupení  Venuie  smiřujici  Marta,  pra* 
co\-aná  pro  prince  Luciana  Bonaparta  (roku 
1Š05).  Rok  na  to  odebral  se  do  Milána  byv 
pozván  Napoleonem  I.,  aby  vytvořil  některé 
sochy  k  okhiSlení  cesty  vedoucí  průsmykem 
simplonským,  ale  pád  Napoleonův  překazil 
úplné  provedení  tohoto  obrovského  podnik- 
nutí a  také  10  soch  A-ových  nebylo  tam  po- 
staveno. Tím  rozmrzen  odebral  se  do  Bologně, 
kdež  zemřel  netvoře  již  žádného  znamenitěj- 
šího díla  a  živě  se  v  chudobě  tesáním  ná- 
hrobků. 

Aoqvit  [aki],  franc:  1)  Zaplacení,  též 
potvrzenka,  kvi tance.  Obecnou  jest  zvy- 
klostí mezi  kupciy  že  při  vykvitování  účtu,  ze- 
mena směnky,  píSe  se  na  rubu  jejím  kvito- 
'•'aci  formulka  slovy  pour  a.,  par  a.,  méně  dobře 
f«r  a.,  k  nimž  příjemce  platu  připojí  svůj  pod- 
pis a  třeba  i  datum,  aČ  při  směnkách  datum 
se  nepsává,  poněvadž  rozumí  se,  že  vykvito- 
vané  placení  stalo  se  v  den  dospělosti  směnky. 
u  38.  směn.  řádu  předpisuje,  že  směnečný 
dlužník  povinen  jest  zaplatiti,  jen  když  se 
movydá  vy  kvit  ováná  směnka.  Při  tom  arci 
nemusí  se  užívati  obvyklých  slov  pour  a.,  ný- 
brž mftie  se  místo  nich  napsati  podobný  vý- 
raz, na  př. :  zaplaceno,  yvpořádáno,  vyrovnáno, 
listováno  a  p.  Zaplatií-li  dlužník  směnečný 
toliko  Část  sumy  směnečné,  může  jenom 
žádati,  aby  částka  zaplacená  na  směnce  se 
odepsala  a  kvitance  na  přepisu  směnky  se  mu 
ndala.  Při  Č^tečném  placení  směnky  kvituje 
neobyčejně  těmito  slovy:  á  conto  (na  srážku) 

ptíjal  jsem  zl ,  a  k  tomu  připojí  příjemce 

peoéz  svůj  podpis  a  třebas  i  datum.         Kh, 

9)  A.  ve  hře  na  kulečníku  značí  postavení 
kuie,  na  kterou  hráti  jest  účastníku  následu- 
jtcimu,  zejména  v  partii  kuželkové  a  ve  hře 
'a  la  guerrec.  Při  tom  snaží  se  hráČ  posta- 
viti kuli  co  možná  nevýhodně  pro  následov- 
níka, red. 

Aafolt  k  oavtlOB  [aklta  kósion],  franc, 
prftyodni  list  za  jistotu;  tak  sluje  vůbec 
veřejná  listina  průvodní,  vydaná  franc.  úřa- 
dem finančním  pro  zboží,  jež  jest  osvobozeno 


od  placení  cla  (přívozního)  nebo  daně  uvnitř 
země  pro  případ,  že  se  ho  užije  k  jistému  účelu 
(k  vývozu,  nebo  Že  se  dříve  v  zemi  upraví). 
Již  nařízením  z  15.  čce  17 19  zaveden  a.  pro 
přívoz  plátna  k  bílení  z  provincií  flanderských, 
dotyčné  kusy  známkovány  a  musily  se  do  4 
měsíců  wyvétú,  Zák.  z  5.  čce  1836  urČil,  že 
se  může  král.  ordonnancemi  dovoliti  dočasný 
přívoz  {importatioH  temporaire)  surovin  nebo 
polotovarů  cizích,  jež  se  mají  v  zemi  spraco- 
váti.  Přívozce  zavazuje  se  tu  v  a.  pod  záru- 
kou (rukojmím  nebo  jistotou),  že  zboží  upra- 
vené do  6  měsíců  vyveze  neb  uloží  ve  skla- 
di&ti  celním  (entrepót),  jinak  ho  stihne  pokuta 
rovná  čtyřnásobnému  obnosu  cla  nebo  ceny 
zboží,  dle  toho,  byl-li  přívoz  zboží  dovolen  Či 
nic.  Teprv  ord.  z  r.  1837  provedena  zásada  tato 
u  přívozu  foulardů,  později  při  plechu  železném, 
železe  lodním  a  kotlovém,  rýží,  oleji,  pšenici, 
železe  vůbec  atd.  Původně  týkala  se  výhoda 
ta  zboží  přivezeného  pod  vlajkou  francouzskou ; 
teprve  r.  1869  rozSířeno  toto  dočasné  připou- 
štění beze  cla  {admission  temporaire)  i  na  vlajky 
cizí.  Většina  výhod  těch  pozbyla  důležitosti 
změnou  tarifů  celních,  kdež  přívozní  clo  na 
zboží  to  odstraněno  nebo  zmenšeno.  Zprvu 
žádáno,  by  zboží  přivezené  a  vyvezené  bylo 
totožným  (zásada  identity),  a  zboží  přivezené 
známkováno  neb  úprava  jeho  kontrolována 
zřízenci  celními;  dekrety  z  r.  1850  a  1851  do- 
voleno při  pienici  a  železe,  by  se  vyvezlo 
na  místě  zboží  přivezeného  zboží  téže  nebo 
poměrné  váhy  (zásada  substituční  č.  kem- 
pe nsaČ  ní).  To  vedlo  u  surovin  těchto  ke 
zvláštní  spekulaci  s  a.,  kterou  soudy  (na  př. 
obchodní  v  Boulogni)  prohlašovaly  za  nedo- 
volenou, již  ale  úřady  celní  trpěly  a  vláda  i  ve 
sněmovnách  hájila.  Tak  přivážena  beze  cla  na 
jih  (do  Marseille  atd.)  pšenice  z  ciziny  a  pro- 
dávána v  jižních  krajinách,  kde  se  pěstuje  pše- 
nice málo  a  kde  je  dražší,  přívozce  prodal  pak 
a.  na  ni  vystavený  zvláštními  agenty  jinému 
vývozci,  který  na  a.  vyvezl  ze  se  v.  laajin,  pě- 
stujících mlynářství,  mouku  af  tuzemskou  Či 
cizí.  Všechny  tyto  osoby  dělily  se  pak  o  clo, 
jež  by  byl  měl  přívozce  platiti.  Tak  obdržel 
i  vývozce  prémii  na  vývoz  mouky  a  prémie 
ta  odstraněna  teprve  r.  1873,  kdy  ke  stížnosti 
j  Belgie  dovolen  vývoz  mouky  v  tom  případě 
jen  na  celních  úřadech  toho  ředitelstva  cel- 
ního, v  jehož  obvodu  pšenice  přivezena.  Po- 
dobně dělo  se  u  přívozu  litiny  a  surového  že- 
leza, až  k  naléhání  majitelů  hutí  dekr.  z  r.  1857 
obmezeno  užívání  a.  na  továrníky,  kteří  pro- 
kážou, že  zboží,  jež  se  má  z  přivezené  suro- 
viny vyrobiti,  bylo  cizinou  u  nich  objednáno. 
Ale  i  tu  přívozce  užíval  k  objednávkám  suro- 
viny jiné  (francouzské)  a  prodal  plnou  moc 
přívozní  (ne  a.!)  agentu  neb  jinému  vývozci, 
který  pak  surovinu  přivezl  a  staral  se  o  vy- 
řízení (décharge)  dotyčného  a.,  jejž  mu  celní 
správa  vydala.  K  novým  stížnostem  urČil  dekr. 
z  9.  led.  1870,  že  za  přivezené  železo  k  litině 
se  hodící  smí  se  vyvézti  jen  litina,  kdežto  se 
železo  tyčové  a  jiné  musí  dopraviti  do  továrny, 
mající  právo  k  přívozu;  další  kontroly  však 
tu  není,  ba  připouští  se  zase  kompensace.  Ob- 


138 


Acquittement  —  Acridiidae. 


mezení  to  zostřeno  znova  r.  1879.  Toho  roku 
přivezeno  do  Francie  na  a.  45.990  tun  pudlo- 
vaného železa,  z  toho  38.047  t.  z  Německa; 
na  ceny  však  celý  systém  tento  nemel  účinku, 
kromě  u  železa  tyčového,  kde  úspora  cla  byla 
30—35  fr.  na  tuně.  Srovn.  Appreturní  ří- 
zení. Hsx. 

Aoquittement  [akjrtmSi)],  franc,  vfibec 
osvobozující  nález  trestního  soudu.  V  trest- 
ním řízení  franc.  sluje  a.  nález,  jejž  na  zá- 
kladě výroku  poroty  vydává  bezprostředně 
předseda  sborového  soudu  porotního  sám  ve 
formě  pouhého  rozkazu  (ordonnance),  když  po- 
rota, popřevši  otázku  hlavni,  vyslovila,  ze  ob- 
žalovaný jest  nevinen,  poněvadž  činu  trestného 
nespáchal,  neb  poněvadž  sice  činu  za  vinu 
jemu  kladeného  se  dopustil,  avšak  za  okol- 
ností vylučujících  příčctnost  pachatelovu  neb 
trestnost  skutku  (358  c.  i.  c).  Tím  liší  se  a. 
od  absolution,  při  které  soud  obžalovaného 
osvobozuje  od  obžaloby  formálným  rozsudkem 
(arrét\  poněvadž-  z  výroku  poroty  plyne,  že 
obžalovaný  skutku  za  vinu  mu  kladeného  se 
dopustil,  avšak  trestán  býti  nemůže,  ježto  sku- 
tek tento  nespadá  pod  zákon  trestní,  neb  pro- 
tože nastaly  okolnosti,  pro  které  čin  přestal 
býti  trestným.  (3640.1.0.)  J,  T, 

Aoradenia  [ak-]  Kippist,  keř  ze  západní 
Tasmánie,  z  čeledi  routovitých.  Jeho  bílé, 
nevonné  květy  jsou  5— 7dflné  s  10 — 14  tyčin- 
kami okolo  zpodiny  terče  a  stojí  v  úžlabních 
vrcholících  u  vstřícných,  trojených  listů.  Děd. 

Aorae  viz  Akry. 

Aoranla  fak-l  viz  Amphioxus. 

Aoranle  [ak-l  viz  Zrůdnost. 

Aoranthttra  [ak-]  Arn.,  bylina  nebo  chlu- 
patý keř  v  Bengalsku,  na  Bomeu  a  na  Cey- 
loně  domácí.  Náležejíc  k  čeledi  Rubiacei  vy- 
niká vstřícnými,  řapíkatými,  široce  obvejčitými 
listy  a  trcjhrannými  palisty.  Květy,  náhlou- 
čené  v  konečných  vrcholících,  jsou  modré, 
s  tyčinkami  uzavřenými,  na  konci  vespolek 
spojenými.  Déd, 

Aoraspeda  [ak-]  viz  Acalepha. 

Aoratophoron  ak-]  (céxpcmxpo^oy)  slula 
u  Římanů  nádoba,  v  níž  Čisté,  nemíŠené(ax9cřTop) 
víno  na  stůl  bývalo  staveno.  (Marquardt:  Róm. 
Privatalterthúmer  II.,  str.  245.  a  250.)        Vy, 

Aora  [akr],  Saint-Jean  ďAcre,  viz 
Akka. 

Aore  [ěkr],  polní  míra  velkobritská  a  se- 
veroamer.  i  a.  =  10  čtver.  řetězům  z^  1600 
čtver.  prutům  =  4840  čtver.  yardům  rz  43.560 
čtver.  stopám,  i  a.  =  40*4678  aru,  tedy  o  něco 
menší  nez  saský  Acker  a  naše  jitro.      Mú* 

Aorel  fak-]  Olof  (*  1717  —  f  1806),  slavný 
švédský  chirurg.  Stud.  v  Stockholme,  Gotin- 
kách,  Paříži  i  Štrasburku,  sloužil  později  ve 
vojště  franc,  uchýlil  se  pak  do  své  vlasti,  stal 
se  prof.  v  Stockholme  a  jakožto  chirurg  i  oční 
lékař  zvelebil  Švédské  ranhojičství.  Spisy 
jeho  téměř  výhradně  po  švédsku  jsou  na- 
psány; pamětihodné  dílo  Kirurgiska  Hándelser 
(případy  ranlékařské,  Stockh.  1759)  bylo  do 
hoUandStiny  i  němčiny  přeloženo.  Peč. 

Aoreletl  [akrelé],  z  franc.  acre  (trpký), 
název  datlí  španělských,  z  okolí  Valencie  vy- 


vážených. Aby  pozbyly  hořké  chutí,  nakládají 
se  na  dva  dni  do  vinného  octa. 

Aorelliui  [ak-]  Israel  (*  1714  —  f  1800), 
švédský  duchovní  a  spis.  dějin  Pennsylvanie, 
stud.  na  univ.  v  Upsale,  r.  1743  byl  vysvěcen 
a  od  konsistoře  upsalské  poslán  do  Ameriky, 
kde  8  počátku  spravoval  švédskou  církev  ve 
Wilmingtoně,  později  pak  (od  r.  1749)  dohlí- 
žel na  veškeré  švédské  sbory  po  obou  březích 
řeky  Delaware.  R.  1856  byl  k  vlastní  žádosti 
do  Fellingsbroa  ve  Švédsku  přesazen  a  tu  jal 
se  psáti  Beskrifning  om  de  Sivenska  fórsam- 
lingars  atd,  (O  stavu  švédských  kostelů  v  No- 
vém Švédsku  t.  zv..  které  později  se  nazývalo 
Nové  Nizozemí,  nyní  pak  sluje  Pennsylvanie, 
v  Stockholme  1759).  Dílo  to  obsahuje  zajímavé 
kapitoly  o  politických  dějinách  a  společen- 
ských poměrech  Pennsylvanie  i  okolních  men- 
ších státečků,  tak  že  náleží  k  předním  prame- 
nům o  osadách  amerických. 

Aoren  [ak-l,  průmyslná  obec  v  belgické 
prov.  hainautske,  arrond.  soignieském,  na  dráze 
ath-grammontské,  s  3500  ob. 

Aorl  [ak-J,  město  v  ital.  prov.  a  distr.  co- 
senzském  (v  Kalabrii)  na  ř.  M uconě  v  pohoří 
Silském  s  3944  ob.  (1881,  obec  11.669).  Okolí 
jest  velmi  úrodné  a  plodí  zvláště  znamenitý 
olej,  též  víno  a  bavlnu. 

Aorl  [ak-]  F  ra  n  c  e  s  c  o,  ital.  ňlosof;  "^  r.  1836 
v  Catanzaru,  stal  se  r.  1864  pro£  na  lyceu 
v  Modené,  pak  v  Catanii,  dále  proíl  filosofie 
na  universitě  palermské  a  od  r  187 1  jest  prof. 
dějin  filosofie  na  universitě  bolognské.  Z  čet- 
ných spisů  jeho  zasluhují  hlavně  povšimnuti 
Volgart\\amenti  e  prose  (1881),  Della  rela(ione 
fra  la  coscien\a  e  il  corpo  secondo  le  dottrine 
chiamate  positive  (1883)  a  j.  A.  jest  i  z  nej- 
lepších kritiků  italských ;  ze  studii  jeho  literár- 
ních dlužno  uvésti  na  předním  m'8tě  článek 
/  Verísti  (tiSt.  v  yRassegni  naz.«  188 1).      P. 

Aoria  [ak-]  (lat.),  t.  remedia,  ostré  léky,  na- 
zývají se  látky,  které  na  tom  místě,  kam  se  při- 
ložily, někdy  však  i  dále  od  něho  vzbuzují 
příznaky  dráždění,  překrvení  neb  při  silnějším 
působení  i  zánět.  Jsouf  to  z  větší  části  látky 
rostlinné,  řidčeji  zvířecí.  Účinkující  principy 
jsou  neúplně  prozkoumány,  pokud  známo  často 
kyseliny,  jejich  anhydrídy,  glycosidy  atd.  Dle 
therapeuticicého  upotřebení  rozeznáváme:  x.  A. 
epispastica,  kterých  se  užívá,  by  se  jimi  dráž- 
dila kůže;  sem  náležejí  kantharídy,  mravenčí 
kyselina,  Euphorbium,  hořčice,  Cardol  a  j. 
2.  A.  cathartica,  kterých  se  užívá  co  projí- 
madel, na  př.  aloe,  tubera  salapae,  podophyl- 
lin,  fructus  Colocynthidis,  gummi  gutta,  oleum 
Crotonis.  3.  A.  emetica,  která  působí  dávení, 
na  př.  radix  Ipecacuanhae.  Někteří  £BU'mako- 
logové  rozeznávají  mimo  to  jeŠté  a.  aroma- 
ticUf  aromatické  ostré  látky,  a.  diuretica,  která 
účinkují  na  vyměšování  moči,  a.  diaphoretica^ 
která  rozmnožuji  sekreci  potu.  Jš. 

Aorldlldae  (Acridiodea  Burm.),  saranče, 
jest  nejrozsáhlejší  čeleď  skákavých  hmyzů 
rovnokřídlých  (Orthoptera  saltatoHa);  tělo 
jejich  bývá  protáhlé,  se  stran  stlačené,  hla\*a 
krátká  s  temenem  někdy  značně  do  předu 
prodlouženým  (na  př.  u  rodu  Tryxalis).  Ty* 


iadii  jsou  vidy  kratií  než  tílo  (obyčejní  vfce  I 
nň  opolovicí} »  sklidajf  se  nejvySe  z  25  ílánkú. 
Pod  samým  vrcholem  (temenem)  hlavy  leii 
po  klidě  straní  v£tii  nebo  menM  jamka 
íelni  (foveola  frontalis),  íebrovití  vymkl<ími 
li>taiiii  omezeni.  jej<í  podoba  i  poloha  podává 
velmi  dobrť  znaky  k  rozeznáni  jednotlivých 
rodil.  Ofi  jsou  ploché  nebo  kulovití  vypouklí, 
vcdlejii  oíka  vidy  3,  znační  od  sebe  vzdálená. 
Pledohfbetf  vidy  značně  vyvinuté  pokrývá 
udním  krajem  svým,  jehož  podoba  k  urcenf 
rodu  tíž  dÓležité  znaky  poskytuje,  kofen  kro- 
vek a  kfidel;  povrch  jeho  bývá  prostoupen 
třemi  kýly  podílnými,  jejichž  polohou,  dřlkou 
i  ticuftkou  mnohí  druhy  urfitč  ee  rozezná- 
viji  Takí  zpodni  části  krouŽkQ  hrudn(ch  jsou 
dokonale  vyvinuly  a  tvoří  ■  nepohyblivým 
prvním  kroužkem  bfilnlm  Širokou  a  mohutnou 
hrud,  jejíž  flsti  hlubokými  rybami  zřetelní 
jwu  od  Mbe  oddíleny.  Svrchní  i  zpodni  kTídía 
jerf  ifetelní  žilky,  níkdy  i  velmi  silní,  sho- 
dující se  zcela  s  typickou  nervaturou  hmyzu 
rovnoUidlíbo  vflbec;  jeiich  poíet,  rozvětveni 
a  dílka  slouil  velmi  dobfe  k  rozezi^ávánf  ěet- 
nfdi  rodAv  i  dnih5.  Níkteré  rody  larančl  jeví 


>  jistýcb  druhů  JBOu  ústroje  tyto  z  pravidla 
wtvi  z  polovice,  neb  jen  v  podobí  koinatých 
laloků  vyvinuty,  ano  —  ač  zfídka  —  i  dpině 
iikmílí;  v  přídech  takových  bývá  zároveň 
tulni  kraj  pr«<k)hřbeti  nápadně  skrácen,  tak 
íe  kořene  kfidel  nepokrývá. 

U  takovýchto  dnihú  Eirátkokfídlých  vy- 
skytují se  pak  časem,  jakožto  výjimky  dosti 
vuoií,  jednotlivci  fádní  okHdlenl,  jejichž 
hmlcj  i  kKdla  vlak  máji  žilky  vždy  nepravi- 
d^  a  neúplní  vyvinuté  a  zadní  liraj  předo- 
Ubcti  takí  patrní   skrácený   a  jako  otupený. 


sobilá,   jejichž   hofejif   hrana  jest  níkdy  opa- 


i,  (UttU  obecná). 


Pfedni ^_ 

iiiiltnoit!;  holení  jsou  na  zpod nf^ straně  vidy 
"fMítny  dvěma  fadami  krátkých  tmů,  cho- 
didla pak  vůbec  jsou  trojílenná  a  ozbrojena 
drima  drápky,  meri  nimiž  umíslin  jest  okrou- 
m  plátek  přidriovací  (arolium),  jenž  schází 
loliLo  druhům  rodu  Tcltijc.  Zadni  nohy  mají 
«(hn»  wlná,  svalnatá  a  ke  skoku  výborní  způ- 


r.  Wattenwyll  zvláítnl  pflstroj  hrbolkovitý, 
jenž  slouží  bezpochyby  k  pevníjilmu  pfidrženi 
holení  a  tudíž  i  k  silnějšímu  vymrStíni  pfi 
skoku,  a  bez  výjimky  u  vSech  skákajících  sa- 
rančl  se  vyskytuje.  Holení  zadní  mají  na  ho- 
řejSÍ  straně  dví  fady  tmů.  z  nichí  poslední 
ve  vnější  řadě  u  jistých  rodů  schází;  na  kon- 
cích holení  pak  vkloubeny  jsou  mimo  to  jeití 
dva  páry  dcllích  a  pohyblivých  ostnů. 

Zadek  protáhle  kuielovitý  skládá  se  z  9 
kroužků,  z  nichž  na  pfednlch  osmi  položeny 
JEOU  po  stranách  otvory  dýchací;  první  krou- 
žek cKová  na  straně  též  ústroj  sluchový  v  po- 
dobí nálevkovitč  prohlubiny,  na  jejími  dní 
napjata  jest  blána  bubfnková.  Okraje  prohlu- 
biny té  jsou  trochu  ohrnuty  a  zakrývají  tím 
otvor  sluchový  míně  nebo  více,  ano  uzavírají 
jej  níkdy  až  na  úzkou  ítírbinu  (na  pf.  u  rodu 
Stetiobothrui).  Vcdlé  samého  bubínku  jest  otvor 
■dýchací.  Ústroj  sluchový  schází  jen  některým 
druhům  bezkfídlým  (z  naSich  domácích  Žád- 
nému), u  rodu  Tettix  pak  jest  vyvinut  jen  ne- 
zfetelní.  U  samic  jest  kroužek  9.,  u  samců 
jíž  i  8.  pfemínčn  v  desky  různí  vytvofené, 
jimiž  úsb^je  rozplozDvaci  na  venek  jsou  kryty ; 
samice  máji  kladélko  zcela  krátké. 

Samečkové  t-d  vydávají  zvuk  ostrý  a  cvríi- 
vý,  otírajíce  stehnyzadních  nohou  o  krajní  žilku 
krovek  volní  na  hfbetí  položených;  z  pHčiny 
té  bývá  žilka  tato  u  některých  druhů  zvláStí 
silní  cvrčících  znační  seaflena,  a  i  políčka  sou- 
sední, jež  asi  úkol  desky  resonanínf  zastávají, 
nápadní  roziífena,  kterýžto  úkaz  u  samiíek 
druhů  tich  nikdy  se  nejeví.  Zadní  stehna 
samčí  jsou  k  snazllmu  vyvození  zvuku  opa- 
třena na  vnitfni  ploie  ave  fadou  ostrých,  pou- 
hému oku  sotva  patrných  Zoubkův; 
U  samiíek  položena  jest  tato  fada 
zoubků  pfilil  nízko,  tiúc  že  se  okrajů 
krovek  nedotýká,  pročež  také  samičky 
necvrčí  Výjimku  činí  ve  pffíiní  této 
jediná  saranče  vrzavá  {Psophux 
itriáuluí  L)  která  v  obojím  pohlaví 
vyvozuje  velice  pronikavý,  vrzavý 
zvuk  otírajíc  v  letu  rychle  krovky 
o  kfídla  zadní 

A.  ŽIJÍ  na  polích  a  lukách,  na  vý- 
slunných stráních  i  v  mýtinách  lesních 
a  ŽIVI  se  hlavně  travou  i  obilím,  pro- 
čež nfkleré  druhy,  Váyí  hojníji  se 
rozmnoží  mohou  i  velice  Škodnými 
býti  jako  na  pf  pověstné  saranče 
íih  kobylky  stěhovavé  <v.  t),  s. 
vlaská  (Calopíenui  (taticus  L.)  a  j. 
Z  vajíček  jejich  líhnou  se  larvy  z  jam 
a  dospívají  v  letí  neb  aŽ  na  podzim, 
I  po  čemž  ihned  se  páfi,  vajíčka  —  obyčejně 
Ido  zemí  —  snáSejí  a  brzy  hynou;  jediná 
marSa  hnčdá  {Teíífj:  bipunctaius  L.)  pfezi- 
muje  u  nás  i  ve  stavu  nedospělém,  pročež  již 
záhy  z  jara  ji  v  nejrůznějších  stupních  vývoji 
nacházíme.  Nejvčtií  a  nejrozmanitíjSf  druhy 
sarančl  žijí  V  krajinách  teplejSich,  zvláště  pak 
v  tropech,  a  stávají  se  tu  ohromným  množ- 


140 


Acri  viola  —  Acroclinium. 


sivím  svým  jakoi  i  nenasytnou  žravostf  zhusla 
pravou  trýzni  tichto  krajů.  V  Evropi  žije  asi 
i6o  druhů,  z  nichž  v  Čechách  ai  dosud  pozo- 
rovány 32. 

Z  důležitéjSich   rodů   naíich   uvedeny   zde 

o)  Ze  skupiny  v£eobecn£  známých  koníků 
polních  a  lučních  i.  rod  Mccostethus  Fieb.  js  Je- 
diným druhem  M.yroiJMíL.,  konik  veliký) 
žijicl  ne  hojní  na  mokrých  lukách;  druh  tento 
bývá  ai  3  cm  dlouhý,  olivoví  zelený,  s  krov- 
kami prosvitavými,  na  konci  zahnídlými  a 
po  stranách  svftle  žlutým  pruhem  podélným 
zdobenými.  Zadni  stehna  jsou  vezpod  jasné 
červena,  s  kolínky  černými;  holeně  olivové, 
černé  trnité  a  na  koncích  Černé.  2.  rod  Steno- 
bolhrus  Pisch.  (Oiorthippus  Fieb.).  zastoupený 
u  nás  asi  15  druhy,  jež  v  množství  nesčetném 
oživuji  koncem  léta  pole  i  lučiny  naSe;  ně- 
které druhy  způsobují  Časem  i  na  obilí  dosti 
značné,  škody,  pročež  zmíníme  se  o  nich  ze- 
vrubněji v  článku  Stenobotlirus.  3.  Gomphocc- 
rus  Thunbg,,  liSí  se  od  rodu  předešlého  toliko^ 
tykadly  u  samečků  v  plochou  paličku  ro^SÍ- 
fenými,  u  samiček  jen  nezfetelné  ztlustlými. 
U  nás  dva  druhy  jsou  na  výslunných  stráních 

b)  Zvláštních  saranči  známy  jsou  u  nás 
pFedevSim  druhy  s  pestře  barvenými  křídly 
zadními,  na  pf.:  S.  vrzavá  (Psophus  stridulus 
L.),  temně  hnědá  aí  černá,  s  křídly  krvavé 
červenými,  na  kraji  vnějSím  aí  po  druhý 
záhyb  Černě  vroubenými,  S.  modrá  (Oedi- 
poda  coenilescens  L.)  jest  hnédoSedá.  se  třemi 
temnými  páskami  příčnými  na  krovkách ;  křidla 
jsou  modrá,  s  Černou  páskou  příčnou,  která 
se  Spíce  jejich  nedotýká  a  skoro  v  polovici 
křidla  se  ztrácí.  S.  modravá  (Sphingonotut 
coerulans  L.)  jest  mnohem  vzácnějíi  a  má 
zadní  křídla  modrá,  bez  černé  pásky;  tělo  po- 
pelavé  Šedé,  zadní  stehna  uvnitř  skoro  zcela 
černá.  S.  vlaská  {Caloptenus  italicus  L.)  jest 
hnědá,  se  zadními  křidly  růžoví  červenými; 
také  zadní  stehna,  holeně  a  chodidla  jsou  Čer- 
vená, Jest  zvláště  hojna  v  krajinách  teplejších, 
a  tam  nikdy  (na  př.  v  Jižní  Itálii  a  v  Řecku) 
velmi  Škod  na. 

c)  ZvláStni  skupinou  a-d  jest  rod  Teltix 
Charp.,  maría,  iiSfcí  se  ode  víech  a-d  podstatně 
předohřbetim  prodlouženým  do  zadu  ve  dlouhý 
výběžek,  Jení  pokrývá  celé  tělo  i  s  křídly ; 
krovky  jsou  Jen  v  podobě  nepatrných  Šupinek 
vyvinuty,  zadni  křídla  vSak  dokonalá.  Malá 
hlava  jest  do  zpodu  kuželovitč  protažena  a  ob- 
jata ohrnutým  okrajem  předoprsí;  tykadla 
velmi  jemná  a  krátká.  U  nás  žijí  dva  druhy 
vSude  na  mezích  a  suchých  trávnících  obecné ; 
marSa  hnědá  (T.  bipunelalus  L.),  s  výbíž- 
kem  předohřbetnim  s  délku  těla  neb  o  málo 
deUím,  silně  hřebenití  kýlnatým,  barvy  velmi 
rozmanité,  z  pravidla  vSak  se  dvíma  okrou- 
hlými skvrnami  černými  na  přední  čisti 
pfedohřbetf.  M.  obecná  (T.  subulalus  L..  viz 
vyobrazení  č.  47,)  má  výběžek  tenký,  pře- 
sahující délku  těla  znační,  se  středním  ký- 
lem čárkovitým.  Bar\'y  bělavé,  žlutaví,  hnídé 
ai!  černé.  L.D. 


Aorlvlolft  [ak-]  Boerhaave 


C.  4<'  Acracladia. 

k  Terentiovým  komediím,  k  básním  Horatio- 
vým  a  neJspiSe  i  k  Persiovi,  z  níhož  se  za- 
chovaly jen  citáty  u  grammatikO  pozdéjSích,  . 
Sbírka  scholií  k  Horatioví,  která  jeho  jmé- 
nem se  uvádí,  nepochází  od  něho,  nýbrž 
vznikla  teprve  ve  stol.  VII.  a  byla  za  středo- 
věku více  rozšířena  než  Porphsríonova.  (Teuf-  ' 
fel :  Geschichte  der  rom.  Literatur,  4.  vyd. 
str.  876.)  &,. 

AerooephAltU  [ak-]  {>éž  Calamoherpe)  víz 
RákosníL 

Aoroolnaa  [ak]  {Macropus  Thnbg.>  tnnt-i- 
manus  Lítí..  Jihoamer-  brouk  z  čel.  tesafiků 
(Cerambycidae),  vynikající  neobyčejnou  dél- 
kou předních  nohou,  jakož  i  pestrým  zbar\'e- 
ním  povrchu  svého,  pročež  i  harlekýnem 
cayenským  se  zove.  Ploské  tělo  jeho,  až 
7  cm  dlouhé.  Jest  barvy  Černé  s  klikatýtm  pá- 
sky Šedými  a  podlouhlými  skvrnami  rAžoví 
červenými;  přední  nohy,  dosahující  aŽ  dvoj- 
násobné délky  těla,  maji  holeně  na  kon- 
cích silní  do  vnitř  zahnuté  a  hiko vitým 
zubem  ozbrojené.  Brouk  tento  žije  v  lesích 
cayenských  a  venezuelských,  leze  zvolna  po 
stromech  a  pařezech  a  živí  se  korou  a  mízou 
Jejich.  J.D. 

A0TOOl&dl»  [akrokl-]  mainmilata  Klein,  je- 
iovka  obrovská,  ježovka  ze  skup.  jeio vek 
pravidelných  (Regularía).  Tlustá  skořápka 
její  nese  obrovské  ostny  tvaru  kyjovitého,  iiblč 
neb  hranaté,  bílaví  a  hnídavé  kroužkované. 
Vedle  velkých  ostnů  nalézá  se  kolem  úst  skupina 
ostnů  mnohem  menSích.  Průměr  skořápky  ve 
směru  nejdelším  obnáSI  temčř  Sem.  délka' pak 
velkých  ostnů  aŽ  témíř  9  cm.  Žije  v  okeání 
Indickém  a  v  moři  Rudém,  odkud  průplavem 
Suezským  se  dostává  ai  v  moře  Středozemní. 
(Viz  vyobr.  č.  48.) 

AOTOOllnlBin  [akrok-]  A.  Gray.  rostlina 
z  čel.  Composil,  trib,  Seneeionidei.  sekce  Heli- 
plerum'.  druhem  A.  foířuín  Hook.  co  Červená 
immortelka  u  nás  známá.  Jest  dle  Endlichcra 
rostlina  austr.  se  Stihlým  stonkem,  listů  Čárko- 


Acrocomia  —  Acronycta. 


141 


vitých  a  s  růžovým  nebo  i  bílým,  suchomázdH- 
tým,  paprskovitě  rozloženým  zákrovem.  Déd, 

Acrocomta  fakroko-]  Martius,  obděrák 
{Sckopfpalme),  toú  palem  že  skupiny  k  o  koso- 
vi tých,  s  kvítky  jednodomými:  prašné  velmi 
četné  sedí  v  skupinách  ku  konci,  pestikové 
na  počátku  větví.  Plod  jest  kulatý,  jednose- 
menný  ořech  s  obplodím  chrupavčitým,  pod 
nimž  skryta  vrstva  sliznatovláknitá  a  v  této 
tlustá  pecka  tvaru  čočkovitého,  otevřená  stra- 
nou tfemi  děrami.  V  ní  vězí  zárodek  s  bílkem 
rohovitým.  A-ie  jsou  skvělé  palmy,  význačné  pro 
oboji  tropickou  Ameriku  a  sousední  ostrovy,  tu 
as  8  druhy  zastoupené.  Typickou  jest  A.  scle- 
r\/carpa  Mart.  (Cocos  aculeata  Jacq.)»  strom  to 
stihlý,  7—10  m  vysoký,  as  30  cm  ti.  a  často 
uprostřed  své  výše  nadmutý.  Koruna  složena 
zí  zpeřených,  3 — 5  m  dlouhých,  na  řapiku 
čeraé  ostnitých  a  obako  70 — 80  ohnutými,  pro- 
diooienými  a  úzkými  lístky  opatřených  vějířů. 
Mladých  pupenů  požívají  jako  zeleniny  a  mléko 
z  jádra  slouží  v  Brasilii  za  lék  proti  katarrhu. 
A.  Totai  Mart.  roste  v  Indii,  kdež  jm.  Aki 
známa.  Dčd, 

Aorooordia  [akrok-]  Massal.,  rod  lišej- 
niků  z  podčel.  Phycopsoret^  tvořící  na  kůře 
topolň,  vrb  a  j.  tenké,  sazovité  nebo  zrnité, 
rozsáhlé  povlaky.  Z  šedé,  bělavé  a  j.  stélky 
^'>'nikaji  polokulaté  plodnice  s  černým,  otevře- 
ným obalem.  Déd. 

Aerodonta  f^k-l,  skupina  plazů  se  zuby 
ca  svrchní  stěnu  čelistni  narostlými,  na  rozdíl 
oc  skupiny  jiné,  pleurodonta,  u  nichž  zuby 
na  vnitřní  stěnu  Čelistni  jsou  přirostlé.  Toto 
rozděleni  plazfi  dle  způsobu  upevnění  zubů 
v  Čelistech  dochází  zvláštního  významu  syste- 
matického u  jedné  čeledi  ještěrů,  totiž  u  j  e- 
Mérů  tlustojazyčných  (crassilingues\  kde 
tvary  se  zuby  narostlými  (agamy)  náležejí 
vesfazc  světu  starému  (východní  polokouli), 
t^aiy  pak  se  zuby  přirostlými  (iguani)  2I  na 
malou  výjimku  (gekoníj  světu  novému  (záp.  po- 
lokouli). U  jiných  čeledí  ještěrů  nelze  toto  ze- 
iRép.  rozdělení  uvésti  ve  shodu  8  morfologickým. 
Tak  u  ještěrů  klanojazyčných  {fisšilm- 
f««)  řadí  se  některé  podčeledi  světa  starého 
"»í«  ještěrky)  opačně  ku  pleurodontům  a  jiné 
svéta  nového  ku  acrodontům,  v  čeledi  pak 
ještérů  kroužko vitých  (Amphisbaenidae) 
vysk}iují  se  dokonce  rody,  jako  Amphisbaena, 
k  nimž  náležejí  tvary  starého  i  nového  světa, 
vesffiés  však  pleurodontni.  &. 

Aoroéhordloanui  [ak-]  Hyatt,  ammonit 
z  příbuzenstva  rodu  Tropites.  Pa. 

Aeroohordldae  faíc-],  hadi  bradavič- 
natí, čeleď  hadů,  náležející  do  podřádu  úžov- 
íí  o  vitých  (Ck>lubriformiá),  Tělo  hadů  sem  ná- 
iMcjících  pokryto  jest  na  místě  Šupin  brada- 
vičnatými neb  tmovitými  hrbolky.  Čeleď  tato 
^.tá  toliko  dva  rody  {Acrochordus  Hornst.  a 
Oienydrus  Cuv.)  se  třemi  druhy,  z  nichž 
všichni  vynikají  tělem  značně  dlouhým,  obl^m 
neb  slabé  smačklým,  s  ocasem  chápavým.  Žijí 
veaněs  v  Indii  neb  na  ostrovech  východo- 
indických v  řekách,  vedouce  život  našich  užo- 
vek vodních,  ač  i  v  moři  pobřežním  byli  po- 
zorováni. Se, 


Aorolein  (aldehyd  akrylový)  jest  aldehyd 
formuly  C^H^O.  Látka  ta  vzniká  rozkladem 
glycerinu  při  vyšší  teplotě,  tedy  i  podobným 
rozkladem  tuků,  které  glycerin  chemicky  vá- 
zaný chovají.  Tekutina  jak  voda  čirá,  světlo 
velmi  ostře  lámající,  kteráž«  vře  při  52'4*  C. 
a  nad  míru  protivně  páchne.  Jsouc  velmi  tě- 
kavá působí  okamžitě  ve  sliznici  nosovou 
a  v  oči  velmi  nebezpečně,  i  jest  práce  s  ní 
jen  za  výtečné  ventilace  pracovních  místností 
možná.  Zápach  té  látky  pozorujeme,  když  lo- 
jovou svíčku  zhasíme,  a  ona  čmudí.       Rn. 

AQirol%'pUL  (Roeselstammía)  assectella  Zeli., 
mol  česnekový,  škodlivý  motýlek  z  čeledi 
molů,  jehož  housenky  vyžírají  listy  cibule, 
póru  i  jiných  druhů  pěstovaných  rostlin  cibu- 
lovitýchf  čímž  nezřídka  rostliny  tyto  úplně 
ničí.  Housenky  jsou  Šestinohé,  žlutavě  zelené 
a  zakuklují  se  mimo  rostUnu ,  výživnou  v  říd- 
kém zámotku,  z  něhož. asi  za  8 — 10  dní  vy- 
lézá mol  dospělý.  Tento  jest  asi  6*25  mm. 
dlouhý  a  s  rozepjatými  křídly  i4'25  mm,  šir.; 
úzká  a  ne  dlouze  třásnitá  křídla  přední  jsou 
hnědá,  5  jednotlivými  šupinkami  černými  a 
bílými.  Z  těchto  vznikají  bělavé  skvrny  zvláště 
na  vnitřním  kraji  křídel  a  na  špici;  uprostřed 
vnitřního  kraje  jest  obyčejně  ostřejší  skvrna 
bílá  a  černě  obroubená,  dále  ke  kořenu  křídla 
ještě  jedna  bílá  čárka,  vně  černě  omezená. 
U  Špice  křídla  leží  nad  sebou  dvě  skvrnky 
černé  a  několik  ještě  menších  podél  celého 
kraje.  Vejčitá  křídla  zadní  jsou  jak  olovo  šedá, 
s  třepením  dlouhým  a  žlutavě  třpytivým. 
Hlava  i  hruď  jsou  hnědé,  nitkovitá  tykadla 
světle  kroužkována,  zadek  a  nohy  čemavě 
šedé.  LD, 

Aoromlon  [ak-]  (řec.  nadpažek,  t6  ax^ov 
Tov  cDuov)  jest  kostěná  deska,  v  kterou  se  rozši- 
řuje nřeoen  lopatky  nad  kloubem  ramenním. 
Na  přední  straně  jest  a.  s  klíčkem  kloubně 
spojeno.  Jako  klíček  leží  též  hřeben  a  nad- 
pažek  lopatky  skoro  hned  pod  kozí,  jsouce 
hmatným  pruhem  » věnce  plecového*  (cingu- 
lum  humen).  Vlastně  tvoří  úhel  v  ploSe  skoro 
horizontální:  klíček  jest  jeho  ramenem  před- 
ním, hřeben  lopatky  ramenem  zadním  a  a.  něco 
výše  položenou  temennou  Částí  úhlu.       SI, 

Aoronliui  laoiui,  ve  st.  zeměp.  Bodam- 
ské jezero. 

Aoronotas  [ak-]  viz  Antilopy. 

Aoroayota  [akronykta]  Ochsenh.,  ši po- 
skvrn k  a,  rod  motýlů  nočních  z  čeledi  můr, 
asice  bourcovitých  {Noctuae  bombycoideaé), 
jehož  některé  druhy  jsou  pro  škodlivost  svou 
pozoruhodný.  Tělo  jejich  jest  neveliké,  kryté 
šupinkami  na  hlavě  a  hrudi  přiléhajícími  a 
toliko  u  kořene  zadku  chvostovítě  vztyčenými; 
hlava  zřetelně  oddělená  má  oči  lysé,  tykadla 
dlouhá,  štětinovitá  a  makadla  hlavu  přesahu- 
jící, krátce  a  hrubě  srstnatá.  Křídla  bývají 
Sedá  nebo  bělavá,  na  předním  páru  obyčejně 
zdobena  černými  nákresy  šípovitými.  Nohy 
jsou  vlnatě  chlupaté.  Pestré  housenky  mají 
po  těle  řady  bradavek  posázených  štětinovi- 
tými  chlupy,  některé  i  zvláštní  výrostky  na 
hřbetě ;  zakuklují  se  obyčejně  v  kůře  stromové 
nebo  v  setlelém  dřevě  v  obal  pevný,  jemnými 


142 


Acronychia  —  Ács. 


t  Agtoutcu  u 


deSlč  vclic. 


tfistkami  promfSený,  Z  domácích  druhO  dli- 
leíitéjii  jsou;  A.  psi  L.  S.  trnková  s  před- 
ními kfídly  popelavé  Šedými,  zdobeními  na 
,  pokraji  íerným  nákresem 
v  podobě  fcckého  písme- 
ne lp;  zadní  křidla  Jsou 
bélavá.  Housenky  jsou  íer- 
aé,  po  stranách  Červené 
Rkvrnití,  se  Širokou,  světle 
ilutou  páskou  na  hřbetě; 
4.  a  II.  krouíek  nese  na 
hřbetě  íerný,  masitý  hrbo- 
lek.  Žijí  na  trnkách,  na 
rozliíných  stromech  ovoc- 
ných, jakož  i  nřkterých 
listnatých  stromech  les- 
ních a  na  rQíich;  motýli 
objevují  se  od  května  do 
.  srpna.  A.  Iridens  L.,  $.  me- 
ruňková (viz  vyobrazení 
i.  49.  a  50.)  podobá  se  pře- 
,  __  ..a  to,  ie  základní  barva  kří- 
del předních  bývá  narudle  Sedá.  Černi  hou- 
senky její  mají  po  hřbetě  dvě  iSzké  pásky 
oranžově  íluté,  po  stranách  skvmy  červené, 
žlutě  a  bílé;  na  4.  kroužku  hřbetním  černý 
hrbolek,  na  11.  pak  podobný,  červeně  a  bíle 
skvrnitý.  Ožiraji  listí  trnek,  hlohu,  různých 
stromův  ovocných,  zvláště  meruněk  a  broskví, 
růži,  bříz  i  vrb.  a  způsobují  někdy  v  zahra- 
dách Škodu  dosti  patrnou.  Motýli  objevují  se 
jako  u  druhu  pfcdeSIřho.  A.  rumlcis  L„  S. 
itovlková,  má  přední  křídla  hnědé  a  Sedě 
zbarvená,  se  dvěma  malými  skvrnami  upro- 
střed a  khkatými  černými  páskami  příčnými, 
I   nichí  zadní  zdobena  jest   bílou    skvrnou 

foloměsf co  vitou.  Zadní  křidla  a  těla  jsou 
nědoSedé.  Housenky  jsou  hnědě,  na  hřbetě 
Červení,  po  stranách 
bite  skvrnitě,  hnědo- 
žlutě  chlupatě;  žijí  hoj- 
ně na  Stoviku,  na  roz- 
ličných rde snech  {Poly- 
gonům) a  zelinách  za- 
hradních, jimž  někdy 
značně  Škodí;  také  se 
vyskytuji  na  stromech 
ovocných,  na  růžích, 
malinách  i  na  rozlič- 
ných stromech  listna- 
tých vůbec.  Motýli  po- 
zoruji se  v  květnu,  pak 
opět  v  čci  a  v  srpnu. 
A.  acerií  L.,  B.  maďa- 


příčnými  čarami  černý- 
mi  a  dvěma*  skvrnami 
uprostřed;  křídla  zadní 
jsou  bílá.  Sedě  žilkova- 
ná.   Housenky   Žlutavě 
mají    na    hřbetě    fadu 
skvrn  bílých,  černé  te-     (■        Aeronyra  iri- 
movaných  ačelně.dlou-        ďmi  I,(h«<uciik>). 
hé  chvosty  chlupů  čer- 
venavě  žlutých.    Objevují  se  koncem  lita  ně- 
kdy hojně  na  maďalech  Čilí  divokých  kašta- 


nech, na  javorech  i  na  dubech  a  oiiraji 
stromy  ty  často  do  holá,  čími  sady  i  stromo- 
řadí velmi  poSkozují.  LD. 

AaroiiyaU&  [ak-]  Forster,  stromy  nebo 
keře  z  Čel,  routovitých,  trih.  XanthojnUi, 
v  tropické  Asii.  Oceánii  a  Nov,  Hollandě  do- 
mácí. V  úžlabinách  vstřícných  nebo  střídavých. 
celokrajných  a  aromatických  listů  mají  kritké 
laty  se  4listými  kalichy  a  korunami,  s  8  t>*- 
Činkami,  z  nichž  4  vétlí  a  4  střídavě  men^ť. 
a  4pouzdrým  semenníkem  se  4latočnou  bliz- 
nou.  Plod  tobolka  nebo  peckovíce.  Z  18  druhů 
jest  nejdůležitější:  A-  taurífolia  Bl,  z  Jav-y.  je- 
jíž hořJ<é  kůry  užívají  proti  průjmů  a  j.  A.  pe- 
dunculata  z  Vých.  Indie  slouží  kořenem,  pu- 
peny a  plody  k  připravování  občerstvujících 
lázni;  plodů  jako  olivových  požívají.  A-  odo- 
rala  poskytuje  libovonně  pupeny,  jichž  v  Ko- 
čínčiné  jako  kořen!  se  potřebuje.  A-  resinosa  má 
v  kořenech  Sfávu,  již  v  Kočinčině  omamuji 
ptáky;  mimo  to  slouží  kůra  z  kořenů  proti 
chronickému  rheumatismu.  Déd. 

AoToaporlom  [ak-]  oenwl  A.  B.,  houba 
podobná  houbám  rodu  Úadosporium.  Vyskytuj: 
se  na  plodech  (Hdřeji  dle  Kiihna)  i  na  listech 
viSně,  méně  na  některých  nakyslých  odrů- 
dách třešní,  tvoříc  na  nich  temné  skvmy  asi 
z — 3  mm  veliké,  jeŽ  se  rozšiřuji  tak,  že  pn- 
zdéji  celé  plody  hnědnou,  uschnou  a  upadnou. 
Houbě  teto  padne  nikdy  za  oběť  polovice 
úrody  Červeného  ovoce.  A.  fiuetigenum  Peří. 
(Monilia  fructigena  Pers.,  Torula  fructigena 
Pers.)  působí  černou  hnilobu  jablek  {Schívar\- 
fáule).  Sil. 

Aoroaa  oonntry  [ekros  kontrý],  anglický 
výraz  užívaný  při  dostizích  k  označeni  způ- 
sobu běhu  a  výkonu  koňského,  kterýžto  může 
býti  on  Ihe  fiat  ;r  po  volně  dráze,  over  kur- 
dels  z^  přes  hatě,  anebo  aeross  country  t.  j. 
firou  krajinou  při  hanbách  a  dostizích  a  pře- 
kážkami (staple  chase).  JL, 

Aorovtlohiím  [ak-],  rodkapradin  osla- 
diCovitých  {Polypodiaceaé),  jehai  druhy  jsou 
drobného,  bylinného  vzrůstu  a  rozSířeny  v  kra- 
jinách teplých.  {Viz  vyobr.  č.  51.)  Viký. 

AOTOtrema  [ak-]  Jack,  rod  DiUeniaai. 
upomínajíeí  tvářností  na  růžokvětí  nebo  pr)-- 
skyřníkovité  rostliny.  Květy  jsou  sčetné,  s  haj- 
nými, buď  volnými  nebo  svazčitými  nitkami, 
jichž  praSníky  pukají  dílem  děrami,  dílem  po- 
dílnou Štěrbinou.  Semenník  složen  ze  3  butf 
volných  nebo  zpodinou  srostlých  plodolistů. 
A.  jsou  vytrvalí  byliny  indické  a  ccylonské, 
s  listy  Často  hluboce  rozeklanými.         Dfd. 

AoravlBia  [ak-],  st.  římské  město  na  místě 
nynějšího  Kotáru  v  Dalmácii, jel  Plinius  zove 
>Acruium,  oppidum  Romanorumc.  Kle. 

Am  [áč],  městys  v  Uhtích,  v  íupě  ko- 
márenské,  v  dosahu  pevnosti  komárenskí  na 
pravém  břehu  Dunaje,  se  4437  maď.  ob.  (iSSo). 
železnicí,  tel.,  poítou  a  zámkem  kniž.  Liechten- 


vstaleckým  vojskem  maďarským.  Na  blízku  vy- 
skytují se  četné  římské  starožitnosti.       Bbk. 

Aás  [áčj:  1)  Michael,  starSí  maď.  boho- 
slovecký spisovatel   a  evang.  knčz  {^  1631  — 


Acsa  —  Act. 


143 


\  1708].  Studoval  v  Německu  a  byl  pak  pasto- 
rem v  některých  místech  rábské  župy,  napo- 
sledy v  Boiiiově.  Psal  lat.  a  maď.  Fontes  cal- 
vini$mi  obstructi  (Tubinky  1669)  a  Boldog  hatal- 
mak  s^ekere  (Strassb.  1700).  —  2)  Michael 
A.  miadSí,  syn  před.,  madl  bohosl.  spis.,  nar. 
2S.  ÚDora  1672  v  Rábu,  studoval  ve  Vitem- 
berce  a  v  Tubinkách  a  stal  se  vojenským  ka- 
zatelem. Lat  a  maď.  díla  jeho  jsou :  Disser^ 
tatio  hist.  theologica  de  catechumenis  (Štrasb. 
1700),  Mágy  ar  theologia  (Bardejov  1709),  Otr- 
rus  mortis  ex  pestilentia,  in  quo  hominibus  sa- 
lutarem  mortem  cupientibus  gratiam  ipsam  et 
Dominus  Jesus  praeparat  (Štrasb.  1702).  — 
3)  Karel  A.,  madL  reform.  kněz  a  spisov.  bo- 


d.  SX.  Acrotticliaiii. 

hosL  (♦  1819)  v  Lapcsényi,  jest  pastorem  v  Tót- 
Vázsonyi  vesprímské  župy  a  původcem  velmi 
oblíbené  a  rozšířené  sbírky  modliteb  Nefalejts 
ístent  (Nezapomínej  boha)  a  spisu  Maďarské, 
^émetké,  románské,  českoslovanské  a  srbské  ro^- 
F^  doma  i  na  cestě  (v  PeSti  1859).  Bbk. 

Aeta  [ača] :  1)  Fehérvár-,  ves  v  uher. 
^apé  bělehradské,  v  okr.  vaálském,  s  2334  ob. 
<i88o]  madl  a  něm.  Bbk.  —  2^  A.,  vesnice  v  župě 
P^-pilifi-solt-roalokumánské,  s  1042  slov.  ob. 
<iSSo),  ev.  lut  chrámem,  krásným,  staré  ev.  ro- 
<iiné  Pronayovské  náležejícím  zámkem  a  po- 
^^oa.  V  zámku  nalézá  se  drahocenná  knihovna 
^  sbírka  starožitností.  Slováci  osadu  tuto  jme- 
nují Jača.  R^, 

Aoiid  [ačád],  N  y  i  r-,  ves  v  sabolčskč  župČ 
okresu  alsó-nyirbátorského  s  2921  obyv.  (iSáo) 
a  postou.  Bbk, 

Aosády  [ačády]:  1)  Jan,  budínský  radní. 
Chtél  r.  1451  ve  srozumění  s  Isabellou,  vdo- 
vou Jana  Zápolského  a  chráněnkou  Solima- 
novou  v>'dati  Budín  králi  Ferdinandovi,  jenž 
tyl  \'ůdcc  svého  Rogendorfa  k  dobytí  tohoto 


města  vyslal.  Záměr  tento  se  nezdařil  a  A. 
byl  sfat.  —  2)  Ignác  A.,  maď.  publicista  a 
romanopisec,  nar.  1845  v  Nagy-Károlyi.  Od 
roku  187 1  jest  vynikajícím  spolupracovníkem 
»Pesti  Napló«.  Nejznámější  jeho  román  jest 
Fridényi  bankja  (Banka  Fridényiova).    Bbk, 

Aot  [ekt],  an^l.,  značí  v  angl.  mluvě  právní 
výkon  úřední  vflbec,  zejména  pak  usnesení  se 
sborů  zákonodárných,  konferencí  a  kongressů 
mezinárodních,  jakož  i  listiny  o  nich  sepsané. 
Některé  zvláštní  významy  slova  a.  jsou: 

1)  A.  of  congress  (seyeroamer.  státní 
právo),  zákon  projednaný  v  obou  sborech  záko- 
nodárných, z  nichž  se  kongress  skládá,  a  schvá- 
lený i  podepsaný  presidentem  Unie,  jemuž  pří- 
sluší pouze  veto  suspensivní  (právo  dočasného 
zákazu).  Odepře-li  totiž  president  své  schvá- 
lení, projednává  se  zákon  jako  bili  znova  v  obou 
sborech;  jestli  ho  ani  potom  do  10  dní  ne- 
podepíše, nabývá  bili  moci  zákona  jakožto  a. 
of  c.  bez  podpisu  presidentova. 

2)  A.  of  pari  1  amen t  (angl.  st.  pr.)  značí 
každý  zákon  projednaný  v  obou  anglických 
komorách  zákonodárných  a  opatřený  schvá- 
lením koruny,  která  tu  má  veto  absolutní 
(právo  naprostého  zákazu).  Od  té  chvíle,  kdy 
byl  schválen,  jest  zákon  také  z  pravidla  vykona- 
telným. Pokud  zákon  sankce  královské  nemá, 
nazývá  se  bili. 

3)  A.  ofsettlement  (angl.  st.  pr.),  jméno 
parlamentních  a-ů  anglických  o  následnictví  na 
trůně;  zvláště  jest  to  protestantský  a.  Vilé- 
ma in.  z  r.  1701,  kterým  byl  povolán  dům 
Hannoverský  (Jiří  I.,  vnuk  falckraběnky  a  zinmí 
královny  české  Alžběty,  dcery  Jakuba  L)  na 
trůn  anglický. 

4)  A.  of  s upře macy  (angl. stpr.), jméno 
zákonů,  jimiž  se  náboženství  an|;likánské  za 
státní  a  stát  anglický  za  neodvislý  od  řím- 
ské kurie  prohlašuje.  Prvý  a.  o.  s.  V3'dal  Jin- 
dřich Vnl.  u  příležitosti  svého  sňatku  s  Annou 
Boleynovou,  když  upadl  do  klatby  papežské, 
3.  list.  1534.  A-em  tím  bylo  učení  o  svrchované 
moci  papežské  nad  králem  zavrženo,  církev 
anglická  od  Říma  odloučena  a  král  za  hlavu 
její  (supreme  head  of  the  Established  Church) 
prohlášen.  Druhý  a.  o.  s.  jest  od  Alžběty 
z  I.  ún.  1559.  Dle  těchto  a-ů  musili  pak  čle- 
nové parlamentu,  později  i  biskupové  a  státní 
úředníci  skládati  přísahu  svrchovanosti  (path 
of  supremacy), 

6)  A.  o f  uniformity,  jméno  angl.  a-ů 
parlamentních,  jimiž  zaváděla  se  jednota  v  li- 
turgii a  dogmatice  episkopální  církve  angli- 
cké. Prvním  a-em  o.  u.  zavedena  byla  r.  1549 
jednotná  modlitební  kniha  {common  prayer- 
book)  sepsaná  Cranmerem,  biskupem  v  Canter- 
bury,  jenž  sestavil  také  r.  1552  církevní  články 
(49)  církve  anglické.  A.  o.  u.  z  r.  1^59,  vydaný 
Alžbětou  po  katolické  reakci  za  Mane  Stuartky, 
namířen  byl  proti  katolíkům,  puritánům,  non- 
konformistům  a  j.  sektám.  A.  o.  u.  z  r.  1662 
od  Karla  II.  přikazoval  veškerému  duchoven- 
stvu anglickému  vyznání  Článků  církve  angli- 
cké a  stanovil  pro  případ  zdráhání  se  trest 
sesazení  z  úřadu.  A-y  o.  u.  byly  zmírněny 
tolerančním   aktem   z  r.  1689  a  zrušeny 


144 


Acta  —  Acta  martyrům. 


konečně  emancipačním  billem  z  roku 
1828.  Tkl, 

Aota  znamená  vůbec  to,  co  bylo  učiněno, 
co  se  stalo,  tedy  výkony  úředníkův,  ať  již  ve 
správě  obecné,  af  ve  válce,  ale  hlavně  se  tfm 
rozuměly  výkony  v  oboru  správy  obecné,  tedy 
leges,  edicta,  decreta,  iudicia  a  p.  Praegnantně 
pak  označuji  se  tím  záznamy  takových  vý- 
konů: commentarii  actorum,  řecky  'ónofívrj- 
luctoc,  a  v  tomto  smyslu  užívalo  se  hlavně 
toho  slova  o  záznamech  protokolů  senátu 
(acta  senatus),  jakož  i  o  záznamech  událostí 
rozmanitých  veřejných  i  soukromých  {acta 
populi).  Pk, 

Za  soudní  a.  pokládají  Římané  pouze  ty  li- 
stiny, které  na  soudě  samém  o  jednání  spor- 
ném neb  nesporném  byly  zřízeny,  nikoli  spisy 
mimo  soud  sepsané  a  soudu  pak  podané  {libelli). 
Protokolování  v  řízení  sporném  počíná  teprve 
v  době  císařské.  Z  doby  Ciceronovy  známe 
pouze  knihu  {codex,  litterae  praetoriae)^  do  níž 
zapisovala  se  jména  stran  a  předměty  sporu. 
V  době  císařské  bujelo  protokolování  na  Škodu 
věci  velmi  rychle.  Za  Justiniana  již  ovládlo 
celé  řízení.  O  jednání  soudním,  řečech  stran 
i  úřadníka  sepsal  se  při  stání  stručný  protokol 
{reffesta,  quotidiana)  pomocí  různých  skratek 
{notae\  Dle  toho  v  příštích  3 — 5  dnech  napsán 
protokol  podrobný  {personalia,  xaO'apá),  jenž  se 
uschoval  v  soudním  archivu.  Stranám  bylo 
dovoleno  ve  spisy  nahlédati  a  vyžádati  si  stručné 
neb  úplné  opisy.  Z  protokolů  soudních  ve  vě- 
cech sporných  zachovaly  se  nám  nepatrné 
zlomky ;  za  to  četně  protokoly  ve  věcech  ne- 
sporných. Takové  listiny  zřizovány  soudně 
buď  za  příčinou  větší  bezpečnosti,  z  důvodů 
processuálních  (testamenty  a  p.)  anebo  proto, 
že  ku  platnosti  některých  právních  jednání 
soudní  forma  {allegatio  ad  acta,  insinuatio)  byla 
po  zákonu  nutná  (některé  případy  darování 
a  p.).  Viz  dále  Akt,  Akta.  Čk, 

Aota  apooTjrplia,  podvržené  knihy  o  skut- 
cích apoštolských.  Sbírku  spisů  takých,  které 
pro  utvoření  se  křesťanské  tradice  byly  dosti 
závažné,  připisuje  Photius  manicheovci  Lu- 
ciovi  Charinovi  v  II.  st. ;  gnostikové  sbírky  té 
si  vážili  a  ji  rozmnožili.  Jednotlivá  a.  a.,  která 
vesměs  jsou  psána  řecky,  jsou  tato:  i.  A,  Pe- 
tři; 2.  rozličná  A,  Pauli;  3.  A,  Petři  et  Pauli; 
4.  il.  Pauli  et  Theclae;  5.  A,  Bamabae;  6.  A, 
Philippi;  7.  A.  Philippi  in  Helladě;  8.  A.  et 
martyrium  Andreae,  původu  gnostického ;  9.  A, 
Andreae  et  Matthaei  in  urke  Anthropophaga- 
rum^  sloučená  původně  s  10.  A,  Petři  et  An- 
dreae, obě  dvě  taktéž  původu  gnostického; 
z  nichž  složeno  bylo  11.  Martyrium  Mat- 
thaei; 12.  A.  Thaddaei ;  13.  A.  Timothei;  i^,A» 
Thomae  (v  nich  velebí  se  manželská  zdrženli- 
vost, pročež  byla  oblíbena  u  eukratitův  a  mani- 
cheovců);  15.  Consummatio  Thomae;  16.  A.  Joan- 
nis;  17.  Martyrium  Barthohmaei.  —  Sbírku  act 
vyd.  Tischendorf  r.  1851  v  Lipsku  (Acta  Apo- 
stolorum  Apocrypha).  Srv.  Apokryfy. 

Aota  apostolonun  viz  Actus  aposto- 
lorum. 

Aota  oonollionun,  též  actiones,  re- 
lati  on  es,   nazvány  jsou  materialie  a  sbírky 


koncilŮv,  z  nichž  poznati  lze  dějiny  a  průběh 
jednotlivých  sborů  církevních.  Materialie  tyto 
nemají  ovšem  žádné  právní  platnosti,  ale  jsou 
cennými  zřídly  historickými.  Pravidlem  uve- 
řejňují se  taková  a.  spolu  s  ustanoveními  pří- 
slušných sborů,  čemuž  pak  i  název  publikaci 
svědčí,  na  př.  acta  et  decreta  (statuta)  conci- 
liorum.  Takových  sbírek  uveřejněna  veliká 
řada,  jak  o  sborech  obecných,  tak  i  partiku- 
lárních. Nejnovější  větší  všeobecnou  publikací 
tohoto  rázu  jsou  »Acta  et  decreta  sacrorum 
conciliorum  recentiorum.  CoUectio  Lacensis. 
Auctoribus  presbyteris  S.  J.  e  domo  B.  V.  M. 
sine  labe  conceptae  ad  Lacum«,  jichž  v\'šlo 
od  r.  1870 — 1882  ve  Freiburgu  v  Breisgavé 
6  svazků,  které  obsahují  počínajíce  rokem 
1682  všechny  čelnější  sbory  církevní  kdekoliv 
odbývané;  7.  svazek  má  obsahovati  sbor  va- 
tikánský. Sborům  církevním,  v  Čechách  v  no- 
vější době  odbývaným,  svědčí  tyto  publikace: 
Acta  et  decreta  concilii  provinciae  Pragensis 
a.  1860  celebr.  (v  Praze,  1863);  Acta  et  statuta 
synodi  dioecesanae  Pragensis  a.  1863  celebr. 
(v  Praze  1864);  Acta  et  statuta  synodi  dioe- 
cesanae Pragensis  a.  1873  celebr.  (v  Praze, 
1873) ;  Acta  et  statuta  synodi  dioecesanae  Bud- 
vicensis  a.  1863  celebr.  (v  Budějov.  1863.)  '^'*'*- 

Aota  oraditomm,  titul  prvního  věde- 
ckého Časopisu  v  Německu,  latinsky  psaného, 
který  dle  vzoru  Otty  Menckova  »Journal  des 
Savants*  od  r.  1682  vycházel  s  několika  pře- 
stávkami a  změnami  az  do  r.  1782.  Mezi  spolu- 
pracovníky byli  Leibniz,  Seckendorff,  Tho- 
masius  a  j.,  později  klesla  vSak  pověst  listu 
značně.  Celá  sbírka,  nyní  velmi  vzácná,  čítá 
117  sv.  ve  4". 

Aota  fratmm  Arvaliam  viz  Arval- 
ští  bratří. 

Aota  iadiolarla  zovou  se:  i.  Ve  processu 
kanonickém  i  civilním  spisy  soudní  vůbec,  na 
př.  protokoly,  dobrozdání,  svědectví,  výměr>\ 
odvolání  atp.  2.  V  arcidiécési  pražské  nazývá 
se  tak  důležitý  pramen  historický,  jenž  se  nám 
zachoval  z  věku  XIV, — XVI.  ppd  názvem  A.  I. 
neb  též  Protocolla  iudiciaria,  v  nichž 
církevní  jednání  soudní  s  osobami  duchov- 
ními i  světskými  se  vylíčuje,  a  kteréž  v  ohledu 
historickém  i  to[)ografickém  mnohé  vzácné 
zprávy  poskytují,  jakož  i  ku  seznání  veřejného 
života  příslušných  dob  velmi  napomáhají. 
Celkem  zachovalo  se  12  knih  těchto  akt,  jež 
v  archivu  kapitoly  sv.-Vítské  uschovány  jsou 
pod  signaturou  IV.  i. — 12.  a  následující  léta 
v  sobě  zahrnují:  r.  1373—1^07;  id.23 — 143Q; 
1469— 1561  a  r.  1567.  Cásť  jich  (rok  1392)  ti- 
skem vydal  kněz  Frant.  Tingl  v  Praze.    Bvý, 

Aota  martymm  (skutky  muČenníků)  Jsou 
v  užším  smyslu  soudní  protokoly  sepsané  o  vý- 
slechu, odsouzení  a  utrpení  křesťanských  mu- 
Čenníků; v  širším  smyslu  jsou  to  popsání  ži- 
vota i  smrti  křesť.  mučenníků.  A.  m.  psána 
byla  buď  od  úředních  písařů  (acta  prokonsu- 
lární),  nebo  od  muČenníků  samých,  aneb  od 
ctitelů  jejich  a  svědků  při  jich  výslechu,  neb 
od  církevních  notářů  k  tomu  schválně  usta- 
novených. Nejstarší  A.  m.  jsou  sv.Ignacia,bisk. 
antioSského  (f  107  po  Kr.),  sv.  Polykarpa,  bisk. 


Acta  Piláti  —  Acta  Sanctorum. 


145 


snayrcnského  (f  i68),  sv.  Pcrpctuy  a  Feiicity, 
sv.  Montana  i  Flaviana  a  sv.  Symforosy  a  synů. 
Sbírku  těchto  akt  zĎstavii  liám  Easebius  ve 
své  historii  církevní  (v  kn.  4 — 8)  a  pak  jako 
doplněk  k  tomu  vydal:    De  martyři  bus    Pa- 
laestinae.  Kritické  dílo:  Acta  martyrům  sin- 
ccra  vydal  v  Paříži  Theodorích  Rumart,  kte- 
réžto dílor.  1802  od  brixenského  biskupa  Gahwy 
znova  bylo  vydáno  v  Brixenu  a  opětné  v  Řezně 
r.  1859.  Téi  O.  Ubachius  vydal  v  Římě  1723 : 
Acta  Martyrům  vindicata  a  Štěp.  Assemannt : 
Acta  s.  Martyr,  orient  et  occid.  (v  Římě  1748).  Jr/lr, 
Aeta  Piláti,  apokr>^í  kniha  obsahující 
zprávu  o  umučení   Kristově,   kterou   podává 
Pilát  cíaafi  Tiberiovi.  Kniha  ta  jest  velmi  stará, 
snad  z  počátku  IL  stol.,  psána  řecky  a  je  pů- 
vodu židovskokřesfanského.   Viz  latinský  spis 
TiKhendorfŮv  (Lipsko  1855)  a  Lipsius,  >Die 
Pilatusakten,  kritisch  untersucht*  (Kiel,  1871). 
Aeta  populi,  jinak  též  populi  diuma  acta, 
acta  populi  Romani,  acta  publica,  urbana,  re- 
rum  urbanarum  acta,  diuma  neb  acta  vůbec, 
fecky  xu  xoMra  vnoftytífucta  aneb  jen  ^noyi/vrj' 
íuna,   byla   jakýmsi    věstníkem    (denníkem), 
který  obsahoval  rozmanité  novinky.    V  první 
řade  byly  tam   zprávy  ode  dvora  císařského, 
na  př.  události  v  císařské  rodině,  císařská  usta- 
novení, vyznamenání,  zprávy  vSeho  druhu  tý- 
kající se  města,  staveb,  obětí,  veřejných  darů ; 
zpráv}'  o  znameních  a  zázracích,  na  př.  že 
kamení  pršelo  a  p.  Mimo  to  osoby  soukromé 
posýlaly  redakci  zprávy  (inscráty)  o  sňatcích, 
porodech,  úmrtích,  rozvodech  a  p.    Redakci 
méli  na  starosti  censoři  neb  aedilové,  za  doby 
císařské  nejvyšší  úředníci  finanční  (praefecti 
«Tarii).  RedaJcci  pomáhalo  mnoho  písařů,  t.  ř. 
actnarii.  Ti  a.  p.  opisovali  a  na  veřejných  mí- 
stech vyvěšovali  a  také  osobám  i  nteresso vá- 
ným zasýlali.  Mimo  to  uloženo  bylo  každé  Číslo 
ve  státním  archivu,  a  každý  s  dovolením  úřadů 
fnohl  v  ně  nahlédnouti.  —  Uveřejňování  tohoto 
véstníku  ustanovil  C.  lulius  Caesar  za  svého 
pnmího  konsulátu  r.  59  př.  Kr.  a  stal  se  tak 
zakladatelem  novin.  Uveřejňování  toto  udrželo 
se  az  do  doby   velmi  pozdní  a  zaniklo,  jak 
^  zái,  teprve  tehda,  když  sídlo  vlády  pře- 
wzeno  bylo  z  Říma   do  Konstantinopole.  — 
Zpráv>-  starých  akt  se  týkající  sebral  pečlivě 
Em.  Hijbner:    De  senatus  populique  Romani 
actis  v  čas.  Jahrbuc^er  fúr   klass.  Philologie, 
ro.  doplňkový  sv.,  str.  559—632.  Srv.  K.  Zeli : 
Lber  dic  Zeitungen  der  alten  Romer,  ve  Fe- 
ncnschriftcn,  Heidelberg  1857,  str.  x.  -108.  — 
Padélkcm  XV.  stol.  na  jisto  jest  x  i  fragmentů 
léchto  act  populi,  které  Pighius  poprvé  vydal 
r-  1615  a  kteréž  dle  Dodweila,  nejhoriivějSího 
zastánce  jich  pravosti,  obyčejné  se  nazývají 
^ragmenta  Dodwelliana,  Proti  Dodwellovi  vy- 
koupili hlavně   Petr  Wesseling  ve  spise  Pro- 
Mbilia  r.  1731   a  Jan   Aug.   Ernesti   v  i.  ex- 
kursu k  svému  vyd.  Suetonia  r.  1748.   Ačkoli 
<íoa  li  učenci  důvody  nezvratnými  jich  nepra- 
vost dokázali,  přece  ještě  v  letech  čtyřicátých 
vystoupil  jako  jich  obhájce  G.  E.  F.  Lieber